Historie zaniklého muzea ve Staňkově a současný stav jeho sbírek v Muzeu Chodska

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie

Bc. Kristýna Bártová

Historie zaniklého muzea ve Staňkově a současný stav jeho sbírek v Muzeu Chodska (diplomová práce)

Vedoucí práce: Mgr. Otakar Kirsch 2008

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím uvedených pramenů a literatury.

2

Děkuji Mgr. Otakaru Kirschovi, vedoucímu mé diplomové práce a Mgr. Josefu Nejdlovi, řediteli Muzea Chodska v Domažlicích, za odborné vedení a cenné rady, které mi při zpracování práce poskytli.

3

OBSAH I. ÚVOD

5

II. HISTORIE MUZEA VE STAŇKOVĚ

8

1. MĚSTO STAŇKOV 2. HISTORICKÝ VÝVOJ STAŇKOVSKÉHO MUZEA 2. 1. MUZEUM VE STAŇKOVĚ DO ROKU 1945 2. 2. VÝVOJ MUZEA OD ZNOVUOTEVŘENÍ PO JEHO VYSTĚHOVÁNÍ V ROCE 1962 2. 3. UZAVŘENÍ MUZEA A JEHO ZÁNIK 3. SPRÁVA A FINANCOVÁNÍ MUZEA 3. 1. MUZEJNÍ SPRÁVA 3. 2. FINANCOVÁNÍ 4. SBÍRKY VE STAŇKOVĚ 4. 1. AKVIZICE A EVIDENCE SBÍRKOVÝCH PŘEDMĚTŮ 4.2. ČLENĚNÍ SBÍRKOVÝCH PŘEDMĚTŮ 4. 3. PREZENTACE SBÍRKOVÝCH PŘEDMĚTŮ 4. 3. 1. EXPOZICE 4. 3. 2. VÝSTAVY 4. 4. REORGANIZACE SBÍREK V ŠEDESÁTÝCH LETECH 4. 5. KNIHOVNA A ARCHIV 4. 6. EMANUEL KUBLA

8 14 14 19 23 27 27 31 34 34 37 39 40 42 44 46 48

III. „STAŇKOVSKÝ SBÍRKOVÝ FOND“ V MUZEU CHODSKA

49

1. HISTORICKÝ VÝVOJ MUZEA V DOMAŽLICÍCH 2. SBÍRKY MUZEA CHODSKA V DOMAŽLICÍCH 3. EVIDENCE SBÍREK STAŇKOVSKÉHO FONDU V MUZEU CHODSKA

49 53 56

4. VÝSTAVA K 775. VÝROČÍ ZALOŽENÍ STAŇKOVA

66

IV. ZÁVĚR

68

RESUMÉ SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

71 72 74

SEZNAM PŘÍLOH

82

4

I. ÚVOD

Obec Staňkov slaví v letošním roce výročí 775 let od svého založení. Při této příležitosti bude v prosinci roku 2008 uspořádána výstava „Z historie Staňkova“ a vydána publikace o Staňkovu. Tyto akce podnítily zájem o zaniklé muzeum a pořadatelé přišli s návrhem na výstavě prezentovat předměty z původního fondu staňkovského muzea. Obrátili se proto na Muzeum Chodska v Domažlicích, které po zaniklém muzeu ve Staňkově převzalo zbytek sbírkových předmětů. Vzhledem k tomu, že od převzetí sbírek muzea došlo před více než čtyřiceti lety a není dochován žádný soupis předmětů, navrhl mně ředitel Chodského muzea, Mgr. Josef Nejdl, zda bych požadované údaje zpracovala. Při dohledávání bližších údajů o sbírce staňkovského muzea jsem zjistila, že neexistují souborné informace o historii této instituce a proto jsem se rozhodla na toto téma vypracovat diplomovou práci. Cílem mé práce je popsat historii staňkovského muzea od jeho založení až po samotný zánik instituce, zjistit, zda se jeho činnost a fungování lišilo od ostatních vlastivědných muzeí, popřípadě v čem bylo muzeum specifické. Jak, a jestli vůbec, vývoj českého muzejnictví v průběhu trvání muzea zasáhl do jeho podoby, když se jednalo o muzeum v poměrně malém městě a co bylo příčinou jeho zániku. Práci jsem rozčlenila do dvou samostatných oddílů, v prvním pojednávám o historii muzea ve Staňkově, v druhém popisuji současnou podobu původního staňkovského sbírkového fondu v Muzeu Chodska v Domažlicích. Staňkov patří mezi menší města, o jeho historii nebyla publikována žádná monografie, pouze stručné informace lze nalézt v regionálních průvodcích, a proto jsem na úvod své práce zařadila kapitolu přibližující historii obce Staňkov. Informace jsem získávala zejména ze dvou publikací, „Staňkovsko“ z roku 1940 a „750 let Staňkova. Historie a současnost města 1233 – 1983“. Tyto údaje jsem doplnila informacemi z internetových stránek obce. V další kapitole se zaměřuji podrobně na historický vývoj staňkovského muzea, který je členěn do třech částí, podle důležitých mezníků v jeho fungování. Tedy od prvního podnětu k založení muzea po jeho nucené vystěhování v roce 1945, znovuotevření po dvou letech a opětovné vystěhování, které nakonec vedlo i ke zrušení muzea.

5

Dále v práci je popisuji správu, financování muzea a jeho sbírky. Informace o sbírkách jsem rozdělila do jednotlivých celků, ve kterých přibližuji získávání a evidenci sbírkových předmětů, jejich členění, způsoby prezentace a v závěru pojednávám o reorganizaci muzejních sbírek, která se uskutečnila v šedesátých letech. Ve stručnosti se zmiňuji o správci sbírek Emanuelu Kublovi, knihovně a archivu, které byly součástí muzea. Základní pramenné zdroje k historii staňkovského muzea, jeho správě a sbírkách, jsem nalezla v Archviu Muzea Chodska a Státním okresním archivu v Domažlicích, sídlícím v Horšovském Týně. Kromě jednotlivých písemností ve fondu Domažlicka, Muzejního kroužku Staňkov a Muzejního spolku Staňkov jsem využila při práci pamětní knihu „Muzejního kroužku“ ve Staňkově a soudobé novinové články.1 Informace o muzeu, zvláště o jeho sbírkových přírůstcích a jednotlivých dárcích, zveřejňoval místní týdeník „Staňkovsko“. Jeho redaktorem byl Josef Žák, jenž působil zároveň jako jednatel muzea. Noviny vycházely až do roku 1941, v letech 1948 – 1989 vycházel nepravidelně list „Staňkovsko“, od roku 1995 vychází zpravodaj čtvrtletně a informuje o dění ve městě. Archivní materiály z těchto fondů dokumentují historii a činnost muzea pouze do padesátých let. Další písemné podklady, zejména k otázce uzavření, zrušení muzea a reorganizaci jeho sbírek, jsem získala z fondu MěNV Staňkov a ze zápisů školské a kulturní komise. Archivní materiály ze SOkA Domažlice, které jsem využila ve své práci, však většinou nejsou dosud uspořádány a orientace v nich byla značně náročná. Proto také ve většině případů neuvádím inventární číslo. Konkrétní údaje o historii muzea jsem stručně doplnila obecným vývojem českého muzejnictví, jemuž se věnoval Jiří Špět v knihách „Přehled vývoje českého muzejnictví I.“ a „Formování a rozvoj socialistického muzejnictví“. Ve druhém oddílu mé práce „Staňkovský sbírkový fond v Muzeu Chodska“ jsem se zaměřila především na dohledání sbírkových předmětů, které pocházely ze staňkovského muzea a v současnosti tvoří součást sbírkového fondu Muzea Chodska v Domažlicích. Postupně jsem prostudovala 43.000 evidenčních karet. Z těchto záznamů jsem si vypsala veškeré dostupné údaje o sbírkových předmětech s označením způsobu získání „původní staňkovský fond“. Tyto získané

1

Jedná se o regionální periodika: Život Plzeňska, Stráž českého západu, Kraj pod Čerchovem, Plzeňsko, a místní Staňkovsko. Zároveň jsem využila i celostátní periodika: Věstník československého zemědělského muzea a Numismatické listy. 6

informace jsem porovnávala s dochovanou Přírůstkovou knihou, vedenou správcem sbírek Emanuelem Kublovi v letech 1934 – 1960. Jednotlivé údaje jsem setřídila a charakteristiku oborových skupin sbírkových předmětů jsem uvedla ve své práci. Závěr práce je věnován výstavě „Z historie Staňkova“, která je dokladem toho, že i po více než 45 letech od uzavření muzea se objevuje zájem o historii a sbírky této kulturní instituce.

7

II. HISTORIE MUZEA VE STAŇKOVĚ

V této části práce stručně uvádím historii Staňkova, dále se podrobněji věnuji historii místního muzea, od prvního podnětu k založení v roce 1925, až po jeho zrušení v roce 1967. V samostatné kapitole se zabývám správou a financováním muzea a poslední část věnuji sbírkovým předmětům staňkovského muzea. Informace o sbírkách jsem rozdělila do jednotlivých celků, ve kterých přibližuji získávání a evidenci sbírkových předmětů, jejich členění, způsoby prezentace a reorganizaci muzejních sbírek, která se uskutečnila v šedesátých letech. Ve stručnosti se zmiňuji o správci sbírek Emanuelu Kublovi, knihovně a archivu, které byly součástí muzea.

1. MĚSTO STAŇKOV

Fungování a činnost vlastivědného či městského muzea je vždy spjata s historií daného regionu. Právě probuzení zájmu o předměty muzejní hodnoty, výzkum a dokumentace místních poměrů, vztahujících se k vývoji společnosti, národopisu, hospodářskému rozvoji, případně i k přírodním podmínkám, bylo posláním této instituce.2 Z tohoto důvodu v následující kapitole stručně nastiňuji historii města Staňkov, jeho společenský a kulturní život, který utvářel podobu muzea a zejména charakter jeho sbírkového fondu. Město Staňkov leží na železniční trati Plzeň – Domažlice ve vzdálenosti 30 km od krajského města. Leží v nadmořské výšce 387 m, v současnosti zde žije 3.045 obyvatel.3 Dnešní město bylo do roku 1938 rozděleno řekou Radbuzou – na levém břehu se rozkládal Staňkov – městys a na pravém Staňkov – ves.4 První stopy osídlení v této lokalitě sahají do doby bronzové, jsou zde četná naleziště mohylové kultury. O osidlování území města a jeho okolí slovanskými kmeny se nedochovaly žádné doklady. První hmotné doklady jsou spjaté s existencí hradu Lacembok, který se nacházel mezi Staňkovem - vsí a obcí Krchleby. Zde sídlili první majitelé Staňkova a ve spojení s jedním z nich, Witlem de Stancowic, se dochovala první písemná zpráva z roku 1233. Po čtyřiceti letech byla ves Staňkov

2

Takto bylo chápáno pojetí staňkovského muzea ve stanovách z července 1936. Městský úřad Staňkov [online]. Dostupný z www: . 4 Steinbachová, Věra. 750 let Staňkova. Historie a současnost města 1233-1983, MěNV Staňkov 1983. s. 45. 3

8

prodána premonstrátskému klášteru v Chotěšově. Staňkov-městys se v pramenech poprvé objevil v roce 1367 jako Oppidi Stankow, ves byla v písemnosti označena Villa Stankow. V době husitské revoluce bylo městečko Staňkov zastaveno horšovskotýnskému panství, k přikoupení vsi došlo v roce 1576 a toto panství patřilo v letech 1587-1621 Vilémovi z Lobkovic. O počtu obyvatel a národnostním složení jsme informováni prostřednictvím urbáře z roku 1587. V městečku Staňkov žilo 31 osedlých a ve vsi 15 osedlých. V městečku žilo vedle většiny Čechů i sedm Němců, ve vsi čtyři Němci. V této době Staňkovští začali vařit pivo a údajně již v roce 1602 obdrželi právo várečné. Pro účast ve stavovském povstání, které vyvrcholilo v roce 1620 bitvou na Bílé hoře, bylo Lobkovicům panství konfiskováno a prodáno hraběti Maxmiliánu Trauttmansdorffovi. Po porážce nekatolické šlechty se o svůj bývalý majetek hlásily i kláštery a tak v roce 1624 připadlo městečko Staňkov zpět chotěšovskému klášteru. V tomto období začal Staňkov pravděpodobně užívat městský znak v následující podobě: modrý štít, v jehož dolní polovině je stříbrná městská hradba, uprostřed hradby je umístěn zlatý štítek se třemi páry jeleních rohů. Za hradbou vystupuje horní polovina poutníka sv. Jakuba většího, patrona staňkovského kostela. Význam městečka stoupl zřízením poštovní stanice v roce 1647.5 V berní rule z let 1654-1655 bylo uvedeno v městysi Staňkově 22 sedláků a 4 chalupníci, ve vsi Staňkov hospodařilo 11 sedláků a 2 zahradníci. V porovnání s tereziánským katastrem z roku 1718 byl zřejmý početní nárůst obyvatelstva, hospodářský rozvoj dokazuje vzestup počtu sedláků a řemeslníků. Mezi nejpočetněji zastoupené řemeslníky patřili ševci, kteří byli od roku 1695 sdruženi v obuvnický cech, dále pak soukeníci. Ke změně majitele městečka Staňkov došlo vlivem josefínských reforem, kdy byl zrušen klášter v Chotěšově a jeho jmění připadlo náboženskému fondu. Od něj je v roce 1822 koupil kníže Alexandr Thurn Taxis. Další josefínská reforma poznamenala vzhled Staňkova vsi, kdy byl původní hřbitov, umístěný kolem kostela sv. Jakuba v centru obce, zrušen a nový byl založen za obcí. Významným zásahem do života obou obcí bylo zrušení poddanství v roce 1848. V souvislosti s touto změnou obce připadly do politického okresu Horšovský Týn a se zánikem patrimoniální správy byla zavedena obecní samospráva. V této době pod městečko a ves spadalo

5

Steinbachová, Věra. 750 let Staňkova. Historie a současnost města 1233-1983. MěNV Staňkov 1983.s. 6 – 11. 9

dohromady 1.447 obyvatel, dominantou byla radnice na náměstí a kostel sv. Jakuba. Ve vsi Staňkově byla také škola s rozsáhlým školním obvodem.6 Ve druhé polovině 19. století začala být hlavním zdrojem obživy místních obyvatel průmyslová výroba, v souvislosti s níž se rozšířila nabídka pracovních příležitostí a postupně narůstal počet obyvatel. Od roku 1800 se dolovalo černé uhlí, tato těžba získala na důležitosti po zřízení staňkovské sklárny. Skelné hutě a továrna na lité a zrcadlové sklo byly založeny v roce 1869 Josefem Zieglerem. Zieglerové zaměstnávali především dělníky německé národnosti, což mělo za následek částečnou germanizaci obce.7 V následujících letech se do Staňkova z pohraničí a Bavor přistěhovalo asi na 300 Němců, pro které byla zřízena škola s německým vyučovacím jazykem.8 Z dalších průmyslových podniků zaznamenal v tomto období rozvoj městský pivovar, pro nějž byla vystavena nová budova a v roce 1873 byl zahájen obnovený provoz. Pivovar byl v roce 1948 znárodněn a stal se součástí velkopodniku Západočeské pivovary n. p. Plzeň. K další reorganizaci došlo v roce 1977, kdy se staňkovský závod stal provozovnou domažlického pivovaru a v roce 1985 byl definitivně zrušen. K dalšímu rozvoji Staňkova napomohla stavba železnice, jejíž provoz byl zahájen v roce 1861. Paralelně se vzestupem průmyslové výroby jsou zakládány peněžní ústavy. V městysi Staňkov se jednalo o Občanskou záložnu (1871-1875), Městskou spořitelnu (1896), Živnostenskou záložnu a ve vesnici o Občanskou záložnu (1894). Reformy prováděné po roce 1848 se dotkly i systému školství, kdy byla zavedena povinná osmiletá školní docházka a základní školství bylo zkvalitněno zřizováním měšťanských škol. Ve Staňkově existovala škola jak ve vsi, tak i v městečku a v obou případech se jim nedostávalo vhodných prostor. Provizorní podmínky byly vyřešeny až v roce 1914, kdy byla postavena školní budova, v níž probíhá výuka dodnes. V roce 1885 došlo na doporučení plzeňské obchodní a živnostenské komory ke zřízení průmyslové a obchodní školy. Po vydání spolčovacího zákona v roce 1867 zahajují ve Staňkově svou činnost jednotlivé spolky. Jednalo se o Občanskou besedu (1869), hasičský sbor (1880), Všeobecně dělnický a vzdělávací podporující spolek (1894 – 1902), Odborový spolek dělnický (1902), Sokol (1895), Národní 6

Steinbachová, Věra. 750 let Staňkova. Historie a současnost města 1233-1983. MěNV Staňkov 1983.s. 12 – 18. Tamtéž, s. 21. 8 Počet Němců se výrazně neměnil, v roce 1921 žilo v městysi Staňkov 1.528 obyvatel, z toho 50 Němců, ve vsi Staňkově to bylo 1.805 obyvatel s výraznější německou menšinou, 274 Němců. "Staňkov - 775 let".Plzeň 2008. s. 15. 7

10

jednotu pošumavskou (1884), a další oborové spolky. Téměř všechny spolky měly své odborné knihovny, přesto vznikla ve Staňkově veřejná knihovna a čítárna, která posléze pro nezájem zanikla. Rozvíjející se průmysl, řemesla a obchod, spolkový život, sídlo školy, fary, existence pošty, nádraží a četnické stanice vytvořily z obou staňkovských obcí přirozené středisko okolí. Proto se Staňkovští ucházeli o zřízení okresního soudu a již roku 1897 se objevil požadavek na sloučení obou obcí. Jejich sloučením by se Staňkov stal druhým největším českým městem na Domažlicku.9

Vznik samostatného československého státu a jím nastolené nové politické poměry se výrazně nepromítly do ustáleného způsobu života na Staňkovsku. Po stabilizaci poměrů se v Staňkově městysi znovu obnovily podmínky pro rozvoj řemesel a živností, k výše uvedeným továrnám přibyla továrna na bezpečností sklo Triplex, postavená v roce 1926 majitelkou staňkovských a holýšovských skláren. Národnostní poměry se od druhé poloviny 19. století výrazně neproměnily, což dokládají výsledky voleb do poslanecké sněmovny v říjnu 1929. V obou Staňkovech pro německé politické strany hlasovalo 196 voličů, na Staňkovsku celkem 938 voličů z celkového počtu 8.377 hlasů.10 Nebývale se také rozrostl spolkový život, v roce 1938 žilo v obou Staňkovech asi 3.500 obyvatel a bylo registrováno 118 spolků. K již před první světovou válkou založeným spolkům přibyly např. Dělnická tělovýchovná jednota (1919), Spolek divadelních ochotníků Tyl,11 pěvecký spolek Vlast (1927), SK Sparta Staňkov (1926) a další sportovní kluby. V tomto období došlo ke zřizování měšťanských škol, jak chlapecké tak dívčí, byla zřízena újezdní měšťanská škola a vedle na základní školu navazující živnostenskoprůmyslové, vznikla nově lidová škola hospodářská (1919).12 Tento rozvoj napomohl k uspořádání krajinské výstavy dne 9. – 16. srpna 1925 u příležitosti oslavy čtyřicetiletého trvání zdejší živnostenskoprůmyslové školy. Výstava byla otevřena v prostorách školní budovy a přilehlých pozemcích a setkala se s velkým zájmem veřejnosti, navštívilo ji cca 10.000 lidí. Tato výstava podnítila myšlenky na založení místního muzea, což se podařilo až po desetiletém snažení. Bezprostředním podnětem však bylo vydávání týdeníku Staňkovsko, jehož první číslo vyšlo 24. října 1925 a navázalo na vydání Výstavního listu. Týdeník byl nepolitický

9

Steinbachová, Věra. 750 let Staňkova. Historie a současnost města 1233-1983. s. 19 – 34. s. 35. 11 Jednotlivé spolky ve Staňkově měly svůj dramatický odbor. V rámci Tyla vznikl loutkářský odbor, byl přičleněn recitační sbor Mladý Staňkovák a navázána spolupráce s pěveckým sborem Vlast. 12 Více o školství viz. Steinbachová, Věra. 750 let Staňkova. Historie a současnost města 1233-1983. s. 44-45. 10Tamtéž,

11

a

zaměřoval se na aktuální události ze Staňkova a okolí a byl tištěn v místní tiskárně, která fungovala od roku 1919 až do padesátých let. Vlivem hospodářské krize klesl zájem o výrobky zdejších továren, docházelo k postupnému propouštění dělníků a následnému uzavření sklárny ve Staňkově a po dvou letech, v roce 1934 i v Holýšově. V tomto období přišlo o práci na dvě třetiny obyvatel ze Staňkovska. Krize měla následně dopad i na stavebnictví, obchodníky a řemeslníky. Změna k lepšímu nastala v roce 1937, kdy obnovil výrobu Triplex a byly obnoveny uhelné doly na Staňkovsku. Objekty bývalé sklárny zakoupil František Kreysa a zavedl zde od roku 1939 výrobu šamotového a dinasového zboží. Před mnichovskými událostmi, 10. srpna 1938, došlo k definitivnímu sloučení městyse se vsí. Spojený Staňkov tvořilo 608 čísel popisných a žilo zde 3.823 obyvatel. Přeměna státních hranic po 30. září 1938 se Staňkova bezprostředně nedotkla. Do této doby byl součástí politického okresu Horšovský Týn, který se stal součástí Německa. Z tohoto důvodu byl Staňkov začleněn do českého politického okresu Domažlice. Po odtržení německého pohraničí a stejně tak po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava 16. března 1939 nastal do Staňkova velký příliv uprchlíků z odstoupených území, počet obyvatel stoupl téměř na 5.000. Dne 6. května 1945 byl Staňkov osvobozen americkými vojsky směřujícími k Plzni. V červnu 1946 začal odsun staňkovských obyvatel německé národnosti, celkově bylo odsunuto ze Staňkova na 60 Němců. Další obyvatelé ze Staňkova odcházeli osidlovat pohraničí, bylo jich cca 1.000; takže zde nadále žilo asi 3.000 lidí. Počet obyvatel se příliš nezvyšoval ani v následujících letech, k roku 1980 byl uváděn počet 3.657 obyvatel.13 Po skončení druhé světové války se proměnila správní organizace státu. Ve Staňkově byl přechodně zřízen revoluční okresní národní výbor, který se po stabilizaci poměrů přetvořil v místní národní výbor. Okresní národní výbor byl ustanoven v Horšovském Týně, přirozeném historickém centru tohoto politického okresu. Situace se změnila až správní reformou v roce 1949, kdy se obec stala součástí okresu Stod, další reorganizací v roce 1960 byl Staňkov přičleněn k okresu Domažlice, získal statut města a stal se sídlem městského národního výboru. Velkou změnou po válce prošly zejména místní továrny, kdy do nich byli nejprve dosazováni národní správci, postupně docházelo ke znárodňování jednotlivých podniků. Většina z místních továren byla včleňována do větších podniků a postupně docházelo k zavírání jejich provozů. 14 13 14

Steinbachová, Věra. 750 let Staňkova. Historie a současnost města 1233-1983. s. 36 – 48. Tamtéž, s. 49 - 52. 12

Město plnilo od šedesátých let funkci střediskové obce pro okolní vesnice Osvračín, Puclice, Křenovy a Bukovec. Byla zde devítiletá základní škola, dvě školy mateřské, lidová škola umění a dětský domov. Zdravotní péče byla zajištěna dvěma ordinacemi praktického lékaře, dvěma zubními ordinacemi a ve městě fungovala i lékárna. V roce 1967 ve Staňkově přibyla k JZD Radbuza velká drůbežárna pro výrobu vajec rozšiřující pro okolní obyvatele pracovní příležitosti. V sedmdesátých letech docházelo především k rozvoji bytového fondu. Změna režimu v roce 1989 se samozřejmě projevila v nové podobě místní samosprávy, byly zrušeny národní výbory a obec nově reprezentoval městský úřad a jeho nově zvolené správní orgány. Docházelo k postupným restitucím majetku, některé obchody a živnosti navázaly na původní tradice. Stejně tak byl obnovován a rozvíjen i spolkový a kulturní život obce. V současnosti ve Staňkově je v provozu kino, městská knihovna, lidový dům, v němž se pořádají plesy, zábavy, společenské akce, taneční kurzy a ochotnická představení. V roce 1994 byl manželi Řezáčovými založen Svatojakubský sbor, ve městě působí i místní ochotnický divadelní spolek, loutkové divadlo a samozřejmě zde funguje dobrovolný sbor hasičů a Sokol.15

15Městský

úřad Staňkov [online]. Dostupný z www: . 13

2. HISTORICKÝ VÝVOJ STAŇKOVSKÉHO MUZEA

Historii staňkovského muzea přibližuji ve třech samostatných kapitolách, které jsou členěny podle zásadních mezníků v jeho fungování. V první kapitole sleduji období od prvního podnětu k založení muzea, který vzešel z uspořádání Okresní živnostenské výstavy v roce 1925, až po nucené vystěhování muzea v roce 1945. V druhé kapitole popisuji období, kdy muzeum sídlilo v budově bývalé německé školy, tedy od znovuotevření muzea v roce 1947, až do roku 1962, kdy bylo muzeum vystěhováno a uzavřeno. Ve třetí kapitole se zaměřuji na období 1962 – 1967, kdy bylo muzeum uzavřeno, řešila se otázka reorganizace sbírek a vytvoření nové expozice. Tyto snahy však nebyly nikdy realizovány a v roce 1967 došlo k definitivnímu zrušení staňkovského muzea.

2. 1. MUZEUM VE STAŇKOVĚ DO ROKU 1945

V období První republiky bylo založeno na 150 místních či městských muzeí. Tyto ústavy vznikaly živelně, stát neměl prostředky, kterými by mohl tomuto trendu bránit. Spolkový zákon, platný od roku 1867, umožňoval zřídit muzeum kdekoli s libovolným zaměřením. Možnost založení muzea, bez ohledu zda zapadá do struktury muzejnictví, negativně hodnotilo ministerstvo školství a národní osvěty i Svaz československých muzeí. Řada muzeí byla zakládána, aniž by o tom Svaz věděl, neboť neexistovala povinnost o zřízení muzea informovat, řada z nich také poměrně rychle zanikla.16 Základním kritériem, který Svaz při nově zakládaných institucích hodnotil, byla společenská užitečnost, dostatečně všestranné zabezpečení a další předpoklady jeho rozvoje.17 Vlastním podnětem k založení muzea ve Staňkově se stala Okresní živnostenská výstava, uspořádaná ve dnech 9. – 16. srpna 1925. Výstava probíhala v prostorách živnostensko-průmyslové školy na školním a sokolském cvičišti, na přilehlém poli u sokolovny. Součástí expozice byly i starožitnosti a různé památky, které zapůjčili staňkovští. Popis podoby této části se dochoval v Pamětní knize Muzejního kroužku. „Hned u vchodu do výstavní místnosti nalézal se vykládaný měšťanský pokoj

16

Karel Guth ve svém projevu 3. července 1927 poukazoval na to, že nově vzniklá muzea se obvykle dlouho neudrží a jejich rozmach končí zpravidla úmrtím nebo odchodem zakladatele. 17 Špét, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I. Brno 2004, s. 89 – 91. 14

s patrným rokem vzniku 1769, skládající se ze tří truhel, „cinkkostnu“, „šupletkostnu“ a psacího stolu. Nechyběly ani pěkné alabastrové sloupkové hodiny (…), cínové nádobí, ba i psané modlitby z prvních let 19. století a vhodné obrázky, dekorované šátky doplňovaly celkový vzhled. Nebyl by býval dojem celý, kdyby nevisely na zdi dva pěkné portrety malované našim Mathausrem v roku 1867(…). Druhou částí výstavky byl měšťanský pokoj ze začátku 19. století, velice pěkně zachovalý, s krásným zrcadlem na pohovce a rovněž v celku tak sestavený, že činil dojem uzavřeného, ničím nerušeného celku.(…) Další část byla selská světnice, umístěná sladěně na druhém konci výstavní místnosti.“18 Kromě nábytku byl vystaven porcelán, památky obuvnického cechu, obrazy Mathausera, Amerlinga, J. E. Hofmana, F. Kreysy, pečetě a listiny, atp. Téměř veškeré předměty představené na této výstavě byly poté věnovány do sbírek plánovaného muzea. Josef Žák si vedl jejich seznam, který Emanuel Kubla po založení muzea přepsal v roce 1934 do přírůstkové muzejní knihy. Kde byly tyto předměty uloženy nemůžeme s jistotou tvrdit. Je možné, že byly deponovány u jednotlivých členů muzejního kroužku. Na 17. září 1927 byla svolána obecním tajemníkem Josefem Žákem a učitelem B. Haasem poradní schůze zájemců o založení muzea, která byla četně navštívena. Na schůzi konané dne 18. září 1929 byl zvolen výbor Muzejního kroužku, předsednictvím byl pověřen továrník Josef Klement, místopředsedou zvolen průmyslník František Kreysa, jednatelem B. Haas, pokladníkem majitel tiskárny František Závorka a správcem muzejních sbírek Josef Žák.19 Po odchodu B. Haase a úmrtí F. Závorky a J. Žáka přípravné práce téměř ustaly a Muzejní kroužek fungoval pouze formálně. Podmínky stěžoval i fakt, že se nedařilo zajistit pro budoucí muzeum místnosti, mobiliář a finance.20 Do této doby shromážděné předměty byly provizorně uskladněny v kancelářích a na půdě radniční budovy. K významnému posunu došlo na schůzi 21. srpna 1934, kdy Muzejní kroužek svou činnost obnovil a za účasti starosty Josefa Heriana byla projednána otázka uložení sbírek. Dne 21. dubna 1935 došlo ke slavnostnímu otevření Muzea Staňkovska. V místních novinách Staňkovsko vyšla následující pozvánka veřejnosti, která přibližuje podobu a cíle muzea: „Museum Staňkovska, které bude živým obrazem a věrným dokumentem dob minulých, dob našich předků a trvalým památníkem dobré a krásné práce památkářské našim následovníkům. Z nepatrných začátků historií ochuzeného kraje staňkovského stmelili jsme 18

Pamětní kniha „Muzejního kroužku“ ve Staňkově. SOkA Domažlice, s. 3 - 4. Klement, Josef. K otevření staňkovského musea. Staňkovsko, 21. 4. 1935, roč. X., č. 28, s. 1. 20 Rozhledy po musejní práci v Československu. Věstník československého zemědělského musea. 1931, roč. IV., č. 4, s. 511. 19

15

s nadšením památnosti a dokumenty, jež mají býti vzpruhou celé veřejnosti a jsou i prvním krůčkem k dobudování Musea Staňkovska, reprezentujícího všechny doby, život i práci našeho kraje. Budoucí pýcha města budiž tedy nadějnou prací všech lidí dobré vůle a srdcí pro svůj kraj a rodnou hroudu (…).“21 V roce 1936 se z Muzejního kroužku stal řádný spolek, jehož stanovy v červenci schválil zemský úřad v Praze. Založením spolku se muzejní sbírky staly nezcizitelným veřejným majetkem, správa muzea spadala stále pod spolek. Muzeum se stalo členem Svazu československých muzeí22, Společnosti přátel starožitností a Baarovy společnosti v Domažlicích. Muzeum a sbírky byly od roku 1936 pojištěny proti požáru, krádeži, rozbití skel a muzeum mělo povinné ručení. Po nových volbách do muzejního výboru zůstala funkce předsedy a místopředsedy nezměněna, jednatelem byl zvolen vedoucí tiskárny Josef Žák ml., pokladníkem ředitel školy Josef Burian a správcem sbírek oficiál státních drah Emanuel Kubla.23 První sídlo muzea bylo v hostinci U Kozinů24, kde byly sbírky vystaveny v jedné podkrovní světnici. Místnost byla nově vybavena pro muzejní potřeby díky finanční podpoře ing. Viktory, který na vnitřní zařízení muzea věnoval 6.000 Kč.25 Tato místnost byla od počátku nevyhovující a to z důvodu nedostatku prostoru a nedostatečné bezpečnosti, při vzniklém požáru by nebylo možné předměty vystěhovat. Proto byla získána do pronájmu budova bývalé pošty na Masarykově náměstí, v domě č.p. 35, kam byly sbírky ve dnech 20. – 22. srpna 1936 přemístěny a muzeum bylo 24. srpna 1936 zpřístupněno.26 Pronajaty byly dvě velké místnosti, které původně sloužily jako nájemní byt. Muzejní prostory byly postupně rozšiřovány pro potřeby přírůstků sbírkových předmětů a knih. V říjnu 1937 tak muzeum vlastnilo 4 místnosti, přibyla výstavní místnost a dílna v přízemí, v prvním patře byla uvolněna jedna místnost pro knihovnu, kterou muzeu daroval MUDr. Václav Eger ml. po svém otci.27 Chod muzea zůstal nezměněn až do vypuknutí druhé světové války. Muzeum zůstalo nadále otevřeno veřejnosti, ale jeho návštěvnost po roce 1939 klesala.28 Od 26. února 1942 vstoupilo 21

Klement, Josef. Staňkovské veřejnosti. Staňkovsko. 21. 4. 1935, roč. X., č. 28, s. 1. V roce 1937 bylo členy Svazu 242 muzeí, celkový počet muzeí v republice přesáhl počet 300. Špét, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I., s. 82. 23 Wenig, F. Nové regionální museum ve Staňkově. Plzeňsko. 1936, roč. 18, č. 5, s. 97. 24 Budova hostince U Kozinů v současnosti nestojí, dnes je v místě autobusová zastávka, směr Plzeň. 25 Pamětní kniha „Muzejního kroužku“ ve Staňkově. SOkA Domažlice, s. 12. 26 Pamětní kniha. Fond B3/10b. Archiv Muzea Chodska. 27 Pamětní kniha „Muzejního kroužku“ ve Staňkově. SOkA Domažlice, s. 39. 28 Naopak Jiří Špét uvádí, že za okupace začala v jednotlivých muzeích návštěvnost stoupat. In: Špét, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I..Brno 2004, s. 118. 22

16

v platnost nařízení oberlandratu v Klatovech a okresního úřadu v Domažlicích, podle něhož musely být veškeré nápisy ve staňkovském muzeu česko-německé.29 Zásahy proti sbírkám, kdy bylo nařízeno odevzdávání předmětů týkajících se rakousko-uherské a československé armády, se staňkovského muzea nijak nedotkly. Muzeum bylo uzavřeno až od srpna 1944, kdy byl 11. srpna 1944 uvězněn správce muzejních sbírek Emanuel Kubla. K uzavření by došlo pravděpodobně i bez Kublova zatčení, neboť v rámci totálního nasazení vydalo dne 22. srpna 1944 ministerstvo školství vyhlášku, která zaměstnance vlastivědných a menších městských muzeí dávala k dispozici pro pracovní nasazení. Tímto nařízením byla s okamžitou platností zastavena činnost muzeí, tj. dočasně byly znepřístupněny muzejní sbírky, avšak činnost ostatních muzejních pracovníků zůstala neomezena.30 O muzeum se po Kublově zatčení nejvíce staral Josef Žák. Na počátku okupace byla mnohá muzea v republice omezena vynucenými přesuny a zábory muzejních místností. Tento problém se staňkovského muzea dotkl až v březnu 1945, kdy přišlo nařízení od okresního úřadu v Domažlicích. Výnos, vzhledem k nedostatku ubytovacích prostor, muzeu stanovil, aby nejpozději do 14. dubna 1945 vyprázdnilo všechny místnosti sloužící k uložení muzejních předmětů. Podle instrukcí měly být sbírky zabaleny do beden a okresní úřad měl zajistit jejich bezpečné uskladnění. Následně bylo Josefu Žákovi telefonicky sděleno, že sbírky mají být odvezeny do městského muzea v Domažlicích, což by znamenalo definitivní zrušení muzea.31 Josef Žák po této „hrozbě“ zaslal telegram Svazu českých muzeí, který problém předal na ministerstvo školství, aby zasáhlo ve prospěch muzea. Po zákroku ministerstva školství byl výměr ovlivněn tak, že sbírky bylo možno uložit dle uvážení muzejního výboru. Sbírky se podařilo v termínu vystěhovat, většina byla prozatím uložena v garáži firmy Kreysa, kroje byly umístěny v místnosti u Marie Trnkové, cenné předměty vzali do úschovy členové muzejního spolku, archiv byl přenesen domů k paní Kublové, knihovna byla převzata bývalou správou Sokola, numismatická sbírka byla uložena v trezoru městské spořitelny a obrazy byly umístěny v různých institucích po celém městě.32

29

Podací protokol muzejního spolku. Fond Muzejního spolku Staňkov. SOkA Domažlice. Špét, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I. Brno 2004, s. 120. 31 Pamětní kniha „Muzejního kroužku“ ve Staňkově. SOkA Domažlice, s. 65-67. 32 Výroční zpráva muzea za rok 1945. Fond B3/10a. Archiv muzea Chodska.

30

17

Po skončení druhé světové války byla většina muzeí stále spravována spolky, jejich činnost zabezpečovali dobrovolníci, dotace z veřejných financí byly minimální a muzea trpěla prostorovými nedostatky. Svaz českých muzeí působil nadále jako organizátor a odborný poradce muzejních činností. V této práci pokračovaly jeho předválečné osobnosti, například G. Skalský, J. Neústupný, K. Tuček, F. Macháček a J. Helfert. Svaz českých muzeí již od června 1945 doporučoval muzeím, aby jednala s příslušnými národními výbory o převedení sbírek do jejich přímé správy.33 Dne 9. května 1945 se z Terezína vrátil Emanuel Kubla, který našel výsledky své muzejní činnosti v „troskách“. Ihned po skončení války, 6. května 1945, věnoval František Kreysa místnosti bývalé německé školy k využívání pro kulturní účely, „hlavně k umístění městského musea, jež je dnes beztak ponejvíc u mne uloženo“.34 Tuto budovu však začal využívat prozatimní ONV, ale po navrácení okresních správních orgánů do Horšovského Týna, zůstala budova německé školy uvolněna. O budovu se přihlásila také škola a MNV její žádost schválil s odůvodněním, že místní škola potřebuje rozšíření tříd, na což původní budova nestačí. Přestože bývalá německá škola byla dána na 25 let do bezplatného nájmu muzeu, které spravoval muzejní spolek, MNV ji bral jako svůj majetek a jednal podle vlastní vůle, tedy prosazoval do této budovy umístění školy. Rozhořčení

a

zklamání nad vzniklou situací ilustruje zápis Emanuela Kubly v Pamětní knize po schůzi konané dne 3. září 1945: „Je to smutná a bolestná událost, když se vyskytne dobrodinec, který věnuje tak veliký dar kulturním účelům, je prostě jako dárce přehlédnut a ignorován a několik jednotlivců si pak s cizím majetkem hospodaří podle svého na úkor cizího. Jednání toto jest horší jak za vlády Moravce a příčí se zákonům slušnosti a odpovědnosti.“35 Po tomto jednání podal Muzejní spolek protest k ONV v Horšovském Týně, který rozhodl

o

přidělení přízemí škole a první patro, kde byl původní byt řídícího školy, mělo být předáno Muzejnímu spolku. Proti tomuto rozhodnutí však podal protest řídící učitel Kučera. Záležitost muzejní budovy ve Staňkově se tak dostala až do Západočeského muzea v Plzni. Situaci dne 20. září 1945 přijel zhodnotit Fridolín Macháček.36 Vzájemná neústupnost obou zainteresovaných stran je doložena zápisem správce sbírek z tohoto dne: „S politováním, MNV snad 33

Špét, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha 1988, s. 15 – 18. Kreysa, František. Staňkovské museum konečně pod střechou. TJ Sokol Staňkov, 24. 10. 1947, s. 4. 35 Pamětní kniha „Muzejního kroužku“ ve Staňkově. SOkA Domažlice, s. 71. 36 Fridolín Macháček (1884 – 1956) zahájil svou muzejní činnost v roce 1907, nástupem do plzeňského historického muzea. V roce 1919 se podílel na ustavení Svazu československých muzeí, stal se členem muzejní rady, jejímž členem byl až do své smrti. Po celou dobu svého působení plnil funkci inspektora na revizních prohlídkách jednotlivých muzeí. Při jednotlivých zasedáních Svazu přinášel četné podněty ke všem otázkám českého muzejnictví. Více viz.: Špét, Jiří: Fridolín Macháček jako muzeolog a organizátor českého muzejnictví. 34

18

z nepochopení pro věc opustil kancelář dříve, než jej mohl dr. Macháček navštíviti a klíče od německé školy nebyly při největší námaze nalezeny, takže desetičlenná komise musela po žebříce vlézti oknem do školy (…). Netečnost MNV pochopitelně dr. Macháčka překvapila a učinil si o celé věci úsudek.“37 Toto vyjádření je nutné brát s určitou rezervou, ale jasně dokumentuje postoj E. Kubly k tehdejšímu MNV. Muzejní správa se začala obávat průtahů, díky kterým by sbírky byly předány do domažlického muzea. Jejich uložení ve stávajících prostorech by bylo přes zimu naprosto nevyhovující. MNV, za předsednictví Václava Línka, proto rozhodl o přidělení prvního poschodí domu č.p. 35 na náměstí muzeu. Sbírky sem byly od 14. - 24. listopadu 1945 sestěhovány, byly však pouze uskladněny a neinstalovány. Konečné řešení muzejních prostor tak bylo odsunuto na neurčito. Tato otázka byla znovu projednávána v březnu 1947, kdy s největší pravděpodobností škola získala nové prostory a MNV souhlasil s přesunem muzea do původně zamýšlených prostor. Rozhodnutí považovali za rozumné i představitelé Svazu českých muzeí J. Neústupný, K. Tuček, B. Svoboda, kteří v dubnu 1947 muzeum navštívili. Na náklady MNV byly tři měsíce prováděny úpravné práce v budově a ke stěhování knihovny a sbírek došlo od 6. června – 14. července 1947, starý archiv byl převezen 24. září 1947. V přízemí budovy byla velká místnost depozitáře, kancelář správce, odborná knihovna, konzervační pracovna a příslušenství. V prvním poschodí sloužily tři prostorné místnosti pro vystavování sbírek, archiv a široká chodba sloužící rovněž k umístění památek.38

2. 2. VÝVOJ MUZEA OD ZNOVUOTEVŘENÍ PO JEHO VYSTĚHOVÁNÍ V ROCE 1962

K slavnostnímu znovuotevření muzea došlo v neděli 26. října 1947.39 Programu se zúčastnili a projevy přednesli zástupce ONV J. Herian, MNV V. Línek, továrník František Kreysa a ředitel uměleckoprůmyslového muzea v Plzni dr. J. Čadík. Při této příležitosti byly předány sbírky do majetku obce. Podle zápisu, který při této příležitosti pořídil dr. J. Čadík, muzeum působilo příjemně po stránce estetické a vyhovovalo dostatečně i soudobým muzeologickým požadavkům.

37

Pamětní kniha „Muzejního kroužku“ ve Staňkově. SOkA Domažlice, s. 75. Zpráva o otevření vlastivědného muzea ve Staňkově. Fond muzejního spolku Staňkov. SOkA Domažlice. 39 Ve Staňkově otevřeli městské museum. Kraj pod Čerchovem, 1. 11. 1947 roč. 1, č. 2, s. 6. Staňkov. Stráž českého západu. 25. 10. 1947, č. 7, s. 4. 38

19

Sbírkové předměty byly vystavovány v původním mobiliáři, při instalaci sbírek byly předměty z velké části řádně evidovány a provedeny konzervátorské zásahy. Archiv byl uspořádán pouze chronologicky, do budoucna se počítalo s jeho řádnou inventarizací, ke které však do převezení archivu nedošlo. Jednotlivé fondy byly členěny na oddělení církevní, obecního úřadu, cechů a řemesel. Byl uložen ve dvou menších místnostech v uzavřených skříních. Knihovna byla vedena jako studijní, nebyla dosud katalogizována a byla uložena v jedné místnosti ve volných regálech. Pro veřejnost byly knihy půjčovány pouze prezenčně pro studijní účely. Muzeum bylo, stejně jako v předchozích letech, přístupné veřejnosti o nedělích a svátcích, jinak na požádání kdykoliv. O únorových událostech roku 1948 ve vztahu k muzeu se dochované záznamy nijak zvláště nezmiňují, jedinou doloženou událostí bylo svolání akčního výboru muzejního spolku za účelem „očisty dle smyslu únorových událostí“. Ten rozhodl o vyloučení bývalého velkoobchodníka s obilím Rudolfa Skály ze spolku. Stále byla prosazována myšlenka vybudování jednotné muzejní sítě. Předpokladem bylo převedení muzeí ze soukromého vlastnictví do správy orgánů územní samosprávy, muzea tak měla být řízena přímo ministerstvem školství a národními výbory. Staňkovské muzeum bylo jako mnohá muzea nadále spravováno spolkem, proces přejímání muzeí národními výbory postupoval pomalu. Jednotlivé správní orgány řešily po roce 1948 závažnější problémy, zejména politického a hospodářského charakteru, než otázky kulturní.40 O tomto složitém procesu svědčí pomalost zestátňování. V roce 1949 bylo zestátněno Národní muzeum, Náprstkovo muzeum, Slezské muzeum v Opavě a Moravské zemské muzeum v Brně; v letech 1949 – 1955 byly pod krajské národní výbory převedeny muzea v Liberci, Olomouci, Českých Budějovicích, Jihlavě, Plzni, Karlových Varech, Hradci Králové, Pardubicích, Gottwaldově41 a Poděbradech.42 „Muzea v regionech – bez ohledu na to, že oficiální představitelé českého muzejnictví našli o Únoru k principům stranické kulturní politiky poměrně rychle cestu – stála vesměs stranou veřejného dění a jejich správcové – stále ještě většinou dobrovolní pracovníci – nedovedli než nechtěli nastoupit tento nový kurs (…) a vylepšovali mu-

40

Špét, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha 1988, s. 50. Dnes Zlín. 42 Špét, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha 1988, s. 38 – 39, 48 - 49, 79. 41

20

zejní expozice v tradičním předválečném duchu. Aktuální výstavy byly výjimkou a vžitý způsob muzejních instalací brzdou, jejíž zásluhou měla velká část muzeí stále ještě patinu přecpaných školních kabinetů a shromažďišť starožitností a kuriozit. (…) muzea nepromlouvala k současnému člověku a k potřebám doby a tím budila dojem neužitečneužitečnosti.“43 Tento stav platil bez výjimky i v muzeu ve Staňkově. Od instalování expozice v roce 1947 nedošlo, až do uzavření muzea veřejnosti v roce 1962, k žádným změnám ve způsobu prezentace ani práce se sbírkami. Kromě pořádání výstav muzeum nevyvíjelo žádnou další aktivitu. Nenašel se nikdo, kdo by měl o muzeum větší zájem a v práci se sbírkami by Emanuelu Kublovi pomohl. Jeho podoba tak ustrnula a nedocházelo k dalšímu rozvoji. Posledním vysledovatelným zájmem o muzejní činnost byla valná hromada v roce 1950, která byla četně navštívena, včetně přítomnosti předsedy MNV Václava Starýho. Zásadní změnou bylo až schválení spolkového zákona v roce 1951. Zřejmě v tomto roce byl rozpuštěn i muzejní spolek ve Staňkově a muzeum přešlo do správy MNV. Přes stagnaci muzejní činnosti se muzeum snažilo o svou propagaci, v roce 1952 nechalo na tovární zdi naproti nádraží umístit velkou reklamu, za kterou zaplatilo 8.570,- Kčs. V první polovině padesátých let byla ustanovena při MNV ve Staňkově školská a kulturní komise. Její schůze se jako zástupce muzea zúčastnil poprvé v listopadu 1956 i Emanuel Kubla. Při vzájemném jednání byla domluvena spolupráce při propagaci kulturních akcí, po instalaci místního rozhlasu mělo být propagováno městské muzeum, škola a osvětová beseda měly do muzea dodávat jeden výtisk plakátů ze svých činností.44 Toto byla jediná prokazatelná spolupráce mezi školskou a kulturní komisí a muzeem. Muzeum se v padesátých letech dostávalo stále více na okraj zájmu jak veřejnosti, tak i kulturních a správních činitelů města. O postoji MNV svědčí fakt, že v roce 1959 neuvolnil žádné finance na provoz muzea. Jeho návštěvnost každým rokem klesala a v roce 1958 při příležitosti staňkovské pouti, v období tradičně největšího zájmu, do muzea nikdo nepřišel.45 Situace ve Staňkově nebyla ojedinělá, i další menší muzea nebyla národními výbory podporována. Docházelo k vystěhování muzeí a přidělení jejich budovy či místností jiným zařízením.

43

Špét, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha 1988, s. 52. Zápisy komise školské a kulturní, 1956. Fond MěNV Staňkov. SOkA Domažlice. 45 Pamětní kniha. Fond B3/10b. Archiv Muzea Chodska. 44

21

Muzea byla nucena přesídlit do náhradních, většinou nevyhovujících prostor, jejich činnost byla omezována, popřípadě došlo k uzavření muzea a uskladnění sbírek v bednách. Této skutečnosti se nevyhnula například muzea ve Vodňanech, v Příbrami, ve Voticích, v Podbořanech a v Ústí nad Orlicí. Svaz českých muzeí, který zůstal i po Únoru 1948 čelným představitelem českého muzejnictví, byl o problémech, postihujících zejména menší muzea, informován. Jako východisko ze situace viděl zapojení muzeí do současného dění a politickou angažovanost těchto institucí. Na konci roku 1949 byly vydány „Všeobecné směrnice pro reorganizaci vlastivědných muzeí“, které řešily jak otázky praktického fungování muzea, tak i metodické pokyny pro sbírkotvornou a expoziční činnost. Stanovovaly územní působnost jednotlivých muzeí, požadovaly jednotný způsob evidence sbírek, budování depozitářů a prosazovaly nové výstavní principy. Nedotýkaly se však společenské úlohy a politické angažovanosti muzeí. Proto byl v dubnu 1950 ideologickou komisí Svazu českých muzeí vydán „Rámcový program výstavních sbírek vlastivědného muzea“, který doporučoval, jaká odborná a ideová hlediska mají být uplatňována při prezentaci sbírek. Rámcový program vytvořil první ucelenou koncepci expozice vlastivědného muzea. Jeho cílem bylo pomoci hlavně menším muzeím při odstraňování odborné a muzeologické stagnaci a překonání „nižší úrovně dosavadních, vesměs bezideových instalací.“46 Směrnice ani Rámcový program se ve staňkovském muzeu výrazněji neuplatnily, stejně jako další nové postupy a metody, formující se v českém muzejnictví v následujících letech. V roce 1959 vyšel první muzejní zákon č. 54/1959 Sb. Na tuto skutečnost se snažil MNV Staňkov reagovat vydáním návrhu organizace a řádu městského muzea ve Staňkově. Tato směrnice vycházela přímo z výše zmíněného zákona, ale nic z těchto bodů se už ve staňkovském muzeu nepodařilo zrealizovat. Staňkovské muzeum tak fungovalo v zásadně nezměněné podobě z roku 1947 až do konce působení Emanuela Kubly, který z muzea odešel v pokročilém věku, ze zdravotních důvodů. V dochovaných pramenech není doložitelný dokument zmiňující se o ukončení jeho činnosti, s největší pravděpodobností to bylo v polovině roku 1961.

46

Špét, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha 1988, s. 52 – 59. 22

Správcem sbírek a muzea se stal Václav Starý, jenž v muzeu skončil na vlastní žádost k 1. dubnu 1962.47 O jeho konkrétní činnosti se nedochovaly žádné dokumenty, v tomto období nedocházelo v činnosti muzea k významnějším změnám. V létě 1962 došlo ke stěhování muzejního fondu zpět do staré radnice na náměstí a k jeho otevření již nikdy nedošlo.

2. 3. UZAVŘENÍ MUZEA A JEHO ZÁNIK

Po ukončení působení Emanuela Kubly sílily snahy o reorganizaci a přesunutí muzea z bývalé školní budovy. Prvním konkrétním krokem byl návrh školské a kulturní komise na schůzi konané 5. září 1961. Komise ve svém usnesení doporučila, aby budova městského muzea ve Staňkově, která nebyla v této době dostatečně využita, byla přeměněna na školní družinu a klub.48 Jelikož otázka reorganizace nebyla v kompetenci města, obrátili se pracovníci MěNV o pomoc s řešením na okresní vlastivědné muzeum v Domažlicích. Od října 1961 byly postupně vytřiďovány a předávány knihy do místní lidové knihovny, byl likvidován okresní archiv a zároveň správce muzea Václav Starý prováděl rozdělování a třídění muzejních sbírek. O snaze školské a kulturní komise „eliminovat“ městské muzeum vypovídala žádost o použití částky, která byla na účtu muzea, k úpravě budovy, z níž mělo být muzeum co nejdříve vystěhováno.49 Na další schůzi komise dne 20. března 1962 byl projednán dopis z domažlického okresního vlastivědného muzea, v němž byly návrhy na nové uspořádání muzejních sbírek. Navrhnuty byly dvě eventuality, první doporučovala ponechání sbírek v dosavadní budově a vytvoření pamětní síně v prvním poschodí. Nová expozice měla být zaměřena na téma dělnického hnutí na Staňkovsku a zobrazení vývoje společnosti v posledním století. Tím mohlo být využito přízemí budovy pro jiné instituce. Druhý návrh předkládal možnost uzavření muzea a vystěhování sbírek do vyhrazené místnosti v budově staré radnice. Obě varianty počítaly se zřízením depozitáře, kde by byly sbírky systematicky uspořádány. Byly by sem umístěny sbírkové předměty již vytříděné, tedy zbavené předmětů bez muzejní hodnoty.

47

Fond muzejního spolku Staňkov. SOkA Domažlice. Zápisy komise školské a kulturní 1961 - 1962. Fond MěNV Staňkov. SOkA Domažlice. 49 Tamtéž, jednání z 6. února 1962.

48

23

Následně měl být založen nový inventář, případně měla být provedena revize stávajícího. V souvislosti s navrhovanou reorganizací domažlické muzeum slíbilo metodickou pomoc.50 Komise se na základě předkládaného návrhu usnesla na přemístění sbírek do budovy staré radnice, kde byla v této době umístěna místní lidová knihovna. První patro bývalého muzea mělo sloužit jako školní družina a školní klub, v přízemí měla být umístěna místní lidová knihovna, čítárna a hudební škola. Celou záležitost předala školská a kulturní komise k posouzení radě MěNV. Ta ji na své schůzi, konané 27. dubna 1962, odsouhlasila a rozhodla o přestěhování expozice muzea do dvou místností na staré radnici. Další místnost měla v budoucnu sloužit jako depozitář sbírkových předmětů. V následujících měsících bylo prováděno třídění sbírek tak, aby mohly být přes léto přestěhovány do nových prostor a původní budova muzea by byla od nového školního roku připravena k využívání školní družinou a klubem. Na těchto pracích se podílel Václav Starý s pracovníky domažlického a plzeňského muzea a se zaměstnanci okresního archivu. Vlastivědné muzeum v Domažlicích předložilo návrh k novému rozmístění a vytřídění sbírkových předmětů k likvidaci, k odsouhlasení západočeskému muzeu v Plzni, které převzalo další organizování celé akce. Vyhrazené místnosti pro přestěhování všech předmětů nestačily, radě MěNV bylo doporučeno, aby se postarala o získání dalších místností k uložení zbývajících sbírek. Kromě prostorových nedostatků stěhování zdržovaly i nesrovnalosti mezi skutečností a inventářem. Do září 1962 tak byla vystěhována pouze část muzejních sbírek.51 K definitivnímu uzavření muzea v budově bývalé německé školy, kde muzeum sídlilo od roku 1947, došlo 17. září 1962. Důvodem byl „nezájem občanstva a návštěvníků“.52 I přes plány v dalších letech k jeho znovuotevření v nových prostorách nedošlo. Práce na přemístění muzea pokračovaly i v následujících měsících, stále se plánovala i nová instalace sbírek na staré radnici. Postupně byly vyřazovány další svazky z muzejní knihovny, byla zvolena „likvidační“ komise muzea a komise pro úpravu bývalých muzejních prostor.53 Při stěhování byly některé sbírkové předměty určeny k přemístění do muzea v Plzni, věnovány místní základní 50

Vyjádření okresního vlastivědného muzea v Domažlicích ze dne 14. března 1962. Fond MěNV Staňkov. SOkA Domažlice. 51 Dopis z odboru školství a kultury ONV v Domažlicích z 3. září 1962. Fond Muzejního spolku Staňkov. SOkA Domažlice. 52 Vložený dokument. Zápisy školské a kulturní komise. Fond MěNV Staňkov. SOkA Domažlice. 53 Usnesení školské a kulturní komise, dne 7. listopadu 1962. Do likvidační komise byli navrženi tajemník MěNV J. Steinbach, J. Žák, J. Šilingová. Do komise pro úpravu místností byli navrženi F. Škrabánek, M. Žáková, J. Kubásková, A. Ježková. Fond MěNV Staňkov. SOkA Domažlice. 24

škole, nabídnuty k odprodeji do starožitností a některé byly dány ke skartaci.54 Vyklizené prostory bývalého muzea byly průběžně adaptovány, aby mohly co nejdříve sloužit plánovaným účelům. O osud dočasně uzavřeného muzea ve Staňkově se zajímal i Kabinet muzejní a vlastivědné práce při Národním muzeu. Václav Pubal vznesl dotaz, v jakém stavu se muzejní sbírky a muzeum nachází. Vypracováním odpovědi byl školskou a kulturní komisí pověřen pan Škrabánek, který do dopisu ze 7. března 1963 uvedl: „Provoz v muzeu byl na přechodnou dobu uzavřen (…) po ukončení prací spojených s přemístěním bude provedena nová instalace sbírek (…) plánujeme, že nové uspořádání skončí ještě v roce 1963. Novým správcem bude s. Marie Janoušová.“55 Nové uspořádání a instalace sbírek byla předmětem jednání MěNV ze 17. června 1963. Sbírky, které po reorganizaci zbyly, byly podle plánu umístěny ve čtyřech místnostech staré radnice. Předměty zde ležely tak, jak byly převezeny, bez jakéhokoliv roztřídění. Nyní bylo úkolem tyto předměty zapsat do přírůstkového seznamu, poněvadž starý inventář byl, po vyřazení a odvezení části předmětů do Domažlic, Plzně a archiválií do Horšovského Týna, již nepouživatelný. Následně bylo nutné sbírky uspořádat. Touto prací byla pověřena Marie Janoušová, bývalá učitelka ze Staňkova, již mělo s činností metodicky pomáhat okresní muzeum v Domažlicích.56 Z plánované činnosti došlo pouze na uspořádání torza knih z původní muzejní knihovny. Další akce na uspořádání sbírek se začaly protahovat, Marie Janoušová nemohla z rodinných důvodů v započaté muzejní práci pokračovat. Přesto kulturní a školská komise hodnotila spolupráci mezi MěNV a muzejní radou „v duchu přátelského porozumění.“ Jako negativní byl vnímán fakt, že muzeum nedostává na svou činnost žádnou finanční podporu, což situaci ještě více komplikovalo.57 Na řešení nové evidence se podílelo i plzeňské muzeum, které do Staňkova zaslalo evidenční listy k vyplnění dle přiložených pokynů. Vzhledem k tomu, že nedošlo za celou dobu k uspořádání předmětů, nebyla vytvořena ani evidence. Ačkoli uplynuly dva roky od přesunutí sbírek do staré radnice, které nebyly dosud uspořádány, objevovaly se i během roku 1964 snahy o zpřístupnění nové expozice. Tuto otázku projednávala muzejní rada58, která fungovala při Osvětové besedě a i školská a kulturní komise. Na schůzích obou 54

Zápisy z jednání školské a kulturní komise za leden – červenec 1963.Fond MěNV Staňkov. SOkA Domažlice. Vložený opis. Podací protokol muzejního spolku. Fond muzejního spolku Staňkov. SOkA Domažlice. 56 Zápis z jednání MěNV, 17. června 1963. Fond MěNV Staňkov. SOkA Domažlice. 57 Dopis okresnímu vlastivědnému muzeu v Domažlicích z 14. listopadu 1963. Fond Muzejního spolku Staňkov. SOkA Domažlice. 58 Schůze v dubnu 1964 se účastnili pan Šimka, Vrba, Žák a paní Trnková. Za okresní muzeum Domažlice ředitel Hána. 55

25

orgánů se řešily otázky uspořádání sbírek, jejich evidenci, finanční dotace a plány chystaných výstavek. Bylo navrhováno i přidělení pracovníka na poloviční úvazek u ONV Domažlice na uspořádání sbírek, měl být zvolen ředitel muzea. Z těchto plánů nebylo nic plně realizováno a situace pro muzeum se nezlepšovala.59 Další schůze muzejní rady, ze které se dochoval záznam, se konala 18. listopadu 1965. Bylo na ní konstatováno: „Na úpravách a uspořádání musejních předmětů se pokračuje od července do dnešního dne. Práce se provádí nepravidelně. Konečnému uspořádání vadí nedostatek místa ve skladních prostorech, sbírky nelze třídit bez zajištění další místnosti. Konstatováno, že třídění je prováděno pečlivě a souhrnně označované druhy sbírek ukládány v musejní knihovně. Předměty látkové i dřevěné nejsou dost isolované od škůdců.“

60

O pomoc

s vytříděním a uspořádáním ostatních sbírkových předmětů měli být požádáni pracovníci okresního vlastivědného muzea v Domažlicích, kteří měli zároveň zajistit ochranu sbírek před škůdci a pomoci vytvořit a připravit v co nejbližším termínu výstavní místnost. Dále byl školské a kulturní komisi rady MěNV předán ke schválení plán práce na léta 1966 – 1970. Tento dokument se však nepodařilo dohledat. Usnesení muzejní rady ohledně kompletní evidence sbírkových předmětů a jejich následné instalace do nové expozice však nebylo nikdy uskutečněno. Rada MěNV a její školská a kulturní komise otázku muzea několikrát na svých schůzích projednávala, ale k faktické změně stavu nikdy nedošlo. Poslední zmínka o snaze situaci dořešit je ze schůze školské a kulturní komise ze dne 7. dubna 1967, kdy měla muzejní rada, zastoupená J. Žákem, přednést své stanovisko. Po pěti letech od uzavření muzea pro veřejnost, tak došlo k ukončení snah o opětovné zpřístupnění této instituce ve Staňkově. Rok 1967 můžeme označit za definitivní zánik staňkovského muzea, i když konkrétní dokument k tomuto aktu se nedochoval. Skutečnost potvrzuje usnesení rady MěNV z 19. ledna 1968: „Na základě žádosti Vlastivědného muzea Chodska v Domažlicích rada souhlasí s tím, aby nájemné z místností v roce 1968 pro toto muzeum v budově Staňkově čp 1/I bylo stanoveno dohodou ve výši nájemného z roku 1967 s tím, že bude sníženo o nájem z jedné místnosti, kterou muzeum uvolnilo.“61

59

Zápisy z jednání školské a kulturní komise za rok 1964. Zápis ze schůze muzejní rady ze dne 16. 4. 1964. Fond MěNV Staňkov. SOkA Domažlice. 60 Zpráva ze schůzky muzejní rady při osvětové besedě, dne 18. 11. 1965. Fond Muzejního spolku Staňkov. SOkA Domažlice. 61 Usnesení rady MěNV č. 5, zápisy z let 1963 – 1972. Fond MěNV Staňkov. SOkA Domažlice. 26

3. SPRÁVA A FINANCOVÁNÍ MUZEA

Městské muzeum ve Staňkově se řadilo k většině vlastivědných a městských muzeí v republice, která byla spravována spolky a společnostmi a nespadala tak pod veřejnou správu. Spolky zabezpečovaly chod muzeí, financování a byly často vlastníky sbírkových fondů. Muzea tak nebyla závislá na správních orgánech, proto nebylo možné provádět organizační zásahy shora. Muzea spadala pod ministerstvo školství a národní osvěty, muzejní agendu vedl Zdeněk Wirth, který se snažil o vytvoření organizace, jenž by sdružovala muzea a usměrňovala jejich činnost. Na základě těchto požadavků byl v roce 1919 ustanoven Svaz československých muzeí62 jako odborná autorita. Cílem Svazu bylo zkvalitnění práce muzeí, zlepšení jejich vybavení, vymezení obvodu každého ústavu, zavedení jednotného způsobu evidence a inventarizace sbírek. Dalším předpokladem vytvoření pevné struktury muzejnictví bylo vydání muzejního zákona a vytvoření odpovídající sítě muzeí. Přestože byl v průběhu následujících let několikrát vypracován jeho návrh, ke schválení muzejního zákona došlo teprve v roce 1959.63 V období let 1948 –1954 sílila snaha o přebudování organizační struktury českého muzejnictví. Byl kladen důraz na včlenění mezi ostatní složky kultury, muzea měla být spjata se společenskými potřebami doby, být dostatečně politicky angažovaná.64 Jedním z předpokladů bylo i převedení muzeí z rukou spolků do samosprávy příslušných orgánů. Tento krok umožnil spolkový zákon z roku 1951, který ve i Staňkově vedl ke zrušení muzejního spolku a muzeum následně spadalo pod správu MNV.

3. 1. MUZEJNÍ SPRÁVA

Informace o způsobu správy nám poskytují muzejní stanovy, které byly zformulovány 13. května 1936, k částečné změně jejich znění došlo přijetím aktualizované verze dne 20. září 1947. Poslední úpravou byl Návrh organizačního řádu městského muzea ze dne 3. listopadu 1960.

62

Více o činnosti Svazu viz.: Špét, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I.. Brno 2004, s. 72 – 91. Špét, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I. Brno 2004, s. 73 – 77. 64 Špét, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha 1988, s. 43.

63

27

Po schůzi zájemců o založení muzea 18. září 1927 byl založen Muzejní kroužek a byl zvolen jeho výbor, nashromážděné sbírkové předměty pro zamýšlené muzeum byly majetkem tohoto kroužku. Předsednictvím muzejního kroužku byl pověřen továrník Josef Klement, místopředsedou zvolen průmyslník František Kreysa, jednatelem B. Haas, pokladníkem majitel tiskárny František Závorka a správcem muzejních sbírek Josef Žák. Tento stav byl kritizován Svazem československých muzeí, který ve svém dopise ze dne 5. dubna 1935 doporučuje, aby místo muzejního kroužku by zřízen muzejní spolek s pevnými stanovami. Tak by se muzeum stalo právnickou osobou s veřejným majetkem.65 Muzeu byly zaslány návrhy vzorových stanov, které vypracoval Svaz muzeí a byly v roce 1934 publikovány.66 Na toto doporučení se muzeum přeměnilo na muzejní spolek, jehož stanovy byly v červenci 1936 schváleny zemským úřadem v Praze. Účelem spolku bylo „vědecké zkoumání obvodu činnosti po stránce přírodní i historické, vyhledávání, ochraňování i shromažďování památek i dokladů a pořádání jich tak, aby podávaly jeho ucelený obraz po všech stránkách a ve všech obdobích bez časové hranice. Účelu toho dosahu je všestrannou podporou činnosti městského musea, pořádáním výstav, přednášek, vycházek a vydáváním publikací.“67 Hmotným prostředkem k dosažení těchto cílů byly příspěvky členů, dary a subvence, výnosy z pořádaných výstav a publikací. Členy muzea se mohly stát fyzické i právnické osoby. Ve stanovách se rozlišovalo členství čestné, které se týkalo osob zvolených valnou hromadou pro své zásluhy o muzeum, konkrétním příkladem je Ing. Eduard Viktora68, který byl čestným členem jmenován již při otevření muzea, a František Kreysa69, jemuž muzejní spolek poslal v prosinci 1949 diplom čestného členství na Floridu. K členům zákládajícím patřil ten, kdo uhradil jednorázový příspěvek ve výši minimálně 100,- Kč (výše příspěvku byla v roce 1947 zvýšena na 500,- Kč). Do třetí kategorie náleželi činní členové, tedy ti, kteří se aktivně podíleli na činnosti muzea a spolku. Poslední skupinu tvořili členové přispívající, příspěvek pro fyzické osoby byl stanoven na 6,- Kč (v roce 1946 zvýšen na 15,- Kčs), příspěvek pro právnické osoby činil 20,- Kč (po roce 1946 na 30,- Kčs). 65

Stanovy muzejního spolku ve Staňkově.Fond Muzejního spolku Staňkov. SOkA Domažlice. Špét, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I. Brno 2004, s. 100. 67 Stanovy muzejního spolku ve Staňkově. fond Muzejního spolku Staňkov. SOkA Domažlice. 68 Eduard Viktora, narozen 30. června 1880 v Paběnicích u Kutné Hory, inženýr a stavitel z Prahy. V roce 1921 projektoval ve Staňkově most, od této doby byl mecenášem staňkovské kulturní a spolkové činnosti. Zemřel 25. prosince 1952. 69 František Kreysa, narozen 30. října 1880, byl místním podnikatelem a po dlouhá léta velkým mecenášem místního muzea. Po roce 1948, kdy mu byl konfiskován majetek, emigroval za zbytkem rodiny do USA. Zemřel v červnu 1957 na Floridě.

66

28

Členové měly právo účastnit se valné hromady a hlasovat na ní. Valná hromada byla výkonným a správním orgánem muzejního spolku. Konala se každoročně v prvním čtvrtletí. Svolával ji předseda, oznamována byla v místním tisku, vyhláškou, nebo pozvánkami. Na valné hromadě byl volen předseda, členové výboru a jejich náhradníci, revizoři účtů, kteří schvalovali výroční zprávu a rozpočet. Výbor spolku se skládal z předsedy a šesti členů výboru, dále ze zástupce obce Staňkova, okresu a organizace, která přispívá na muzeum ročně alespoň 500,- Kč. Funkční období volených členů bylo na jeden rok. Výbor volil ze svého středu místopředsedu, jednatele, archiváře a správce muzejních sbírek. Tyto funkce byly čestné a výbor se scházel minimálně čtyřikrát do roka. Předseda zastupoval spolek, řídil valné hromady i všechny schůze. Spolu s jednatelem podepisoval všechny písemnosti. Všichni členové byli povinni dbát na prospěch spolku, nepoškozovat muzejní zájmy a platit řádně příspěvky. Rozdíl mezi stanovami z roku 1936 a 1947 byl v otázce majitele sbírek. První stanovy uvádí: „sbírky musejní jsou nezcizitelným účelovým veřejným majetkem muzejního spolku ve Staňkově-městysi.“70 Na doporučení Svazu českých muzeí byly v nových stanovách sbírky předány obci, jejich správa dále spadala pod muzejní spolek. Stanovy byly v platnosti do 30. prosince 1960, kdy bylo muzeum převzato MěNV. Za léta 1936 – 1950 se dochovaly informace o složení výboru muzejního spolku. Funkci předsedy za uvedené období zastávali: továrník Josef Klement (1936 - 1937), Jakub Fronk (1938), majitelka realit Marie Trnková (1939 – 1940), František Trnka (1940 – 1944), úředník Jan Mareš (1945 – 1948) a ředitel školy Josef Burian (1949 – 1950). Důvodem ukončení předsednické funkce bylo většinou úmrtí či odstěhování výše zmíněných osob. Funkci místopředsedy zastával v letech 1936 – 1937 Jakub Fronk a v roce 1938 – 1950 (vyjma roku 1939) Marie Trnková. Jednatelem muzea byl po celou dobu redaktor Josef Žák. Muzejní pokladnu vedl v letech 1936 – 1948 Josef Burian, poté Václav Blahník. Správcem sbírek a tudíž stěžejní osobností celého muzea byl Emanuel Kubla. V muzejním výboru zastupoval město Josef Herian (1936 – 1941), Václav Nový (1939 – 1941) a pan Chmelař (1941), zástupcem okresu byl Jan Mareš (1936 – 1945). Vedle uvedených funkcí se za dané

70

Stanovy muzejního spolku ve Staňkově. Fond Muzejního spolku Staňkov. SOkA Domažlice. 29

období vystřídalo na postu řadových členů výboru muzejního spolku 16 osob.71 Počet přispívajících členů muzejního spolku se v letech 1936 – 1950 pohyboval v rozmezí 100 – 139 osob a 14 – 22 právnických subjektů. Z dochovaných pramenů není zřejmé, kdy byla ukončena činnost muzejního spolku. S největší pravděpodobností k tomu došlo v roce 1951, po vydání spolkového zákona. Navíc od tohoto roku nejsou dochovány informace o členech spolku a nejsou doloženy ani pokladní zprávy. Činnost muzejního spolku zřejmě nahradila muzejní rada, u které však nemůžeme s jistotou tvrdit, od jakého roku fungovala. Staňkovské muzeum od roku 1951 naplňovalo dobový požadavek převedení správy muzea ze soukromých rukou pod samosprávu, tedy MNV Staňkov. O tomto činu se nedochoval přímý důkaz, ale za doklad lze považovat dochované předběžné rozpočty obce na muzeum a archiv za léta 1951 a 1953.

Po vydání zákona č. 54/1959 Sb. byl vydán nový návrh organizačního řádu muzea. Muzeum bylo vedeno jako ústav, „který na základě průzkumu a regionálního vědeckého výzkumu shromažďuje a odborně spravuje, vědeckými metodami zpracovává a osvětově využívá předměty musejní hodnoty.“72 Muzeum bylo zařazeno do celostátní sítě muzeí s územní působností ve Staňkově a okolí. Mělo přispívat k výchově občanů, objasňovat zákonitosti vývoje přírody a společnosti, zvyšovat všeobecné i odborné vzdělávání, popularizovat vědecké poznatky. V duchu doby mělo také přispívat k upevňování „socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu a k rozvoji socialistické kultury.“73 Jeho úkolem bylo vytvoření základní expozice přírody a historie, mělo pořádat ze svých vlastních i zapůjčených sbírkových fondů výstavy, organizovat přednášky s vlastivědnou a odbornou tematikou, publikovat výsledky své práce. V rámci města mělo muzeum přispívat k jeho kulturnímu i hospodářskému rozvoji, mělo provádět soustavný průzkum, shromažďovat hmotné doklady k vývoji přírody a společnosti. Muzeum mělo dvě sbírkotvorná oddělení, oddělení přírody a oddělení historie, města a okolí.

71

Marie Trnková, Josef Kreysa, Jan Zadák, Bedřich Holub, Josef P. Vacík, František Lorenc, Jan Pavlík, Karel Hofman, Václav Fišer, Jan Žák, Dr. František Eger, Václav Grüber, Miroslav Koudelka, Marie Šebestová, Václav Pikhart a Karel Zika. 72 Návrh organizačního řádu městského musea ve Staňkově. Fond MěNV Staňkov, SOkA Domažlice. 73 Tamtéž. 30

Své sbírky mělo dokumentovat, třídit a systematicky ukládat, odborně je ochraňovat, konzervovat a restaurovat. Samozřejmostí měla být řádná evidence sbírek podle platných předpisů. Velkou změnou mělo být personální zajištění muzea. V jeho čele měl stát ředitel jmenovaný radou MěNV, který odpovídal za plnění úkolů muzea jak po stránce odborné a ideové, tak i hospodářské. Za tuto činnost dostával řádný plat, byl by zaměstnancem MěNV. Poradním orgánem muzejního pracovníka byla muzejní rada složená z vlastivědných a kulturních pracovníků, kterou by jmenoval ředitel muzea se souhlasem MěNV. Její porady se konaly čtyřikrát za rok. Při muzeu měl pracovat i kolektiv dobrovolných pracovníků. Muzeum mělo spolupracovat na základě jednotného kulturně výchovného plánu s kulturními a osvětovými zařízeními národních výborů, odbornými a vědeckými institucemi, zejména s galeriemi a archivy, dále se školami a závody. Ve své odborné činnosti se mělo opírat o pomoc kabinetu muzejní a vlastivědné práce při Národním muzeu a o vlastivědné muzeum v Domažlicích. Muzeum bylo financováno z rozpočtu MěNV, jeho rozpočet byl součástí odboru školství a kultury. Prvním ředitelem muzea podle nové organizace muzea se stal kronikář Václav Starý.74

3. 2. FINANCOVÁNÍ

Muzeum, provozované v letech 1935 - 1950 spolkem, dostávalo na svou činnost subvence a dary. Za období 1936 – 1938, 1941 – 1945 a 1948 - 1950 se dochovaly pokladní zprávy muzejního spolku ve Staňkově75. O subvence si muzeum podávalo žádosti. Finanční podpora muzeu byla poskytována místní samosprávou, do roku 1938 odděleně Staňkovem - městysem a Staňkovem - vsí, po jejich sloučení Staňkovem – obcí. V roce 1949 přispěl na chod muzea ONV Stod, a to z důvodu převedení sbírek nerealizovaného místního muzea. Dalším přispěvatelem byly krajské a celozemské organizace, každoroční příspěvek poskytovala do roku 1948 Obchodní a živnostenská komora v Plzni, jednorázová byla subvence KNV Plzeň

74Návrh

organizačního řádu městského musea ve Staňkově. Fond MěNV Staňkov, Fond Muzejního spolku Staňkov. SOkA Domažlice. 75 Pokladní zpráva Musejního spolku ve Staňkově, za léta 1936 – 1938, 1941 – 1945 a 1948 – 1950; Fond Muzejní kroužek Staňkov. SOkA Domažlice. 31

v roce 1950. Na finančním zabezpečení chodu muzea se podílelo ministerstvo školství a národní osvěty (prostřednictvím Svazu muzeí, který o poskytnutí subvence rozhodoval)76 a zemský výbor. Kromě řádných subvencí dostávalo muzeum dary od místních organizací, městské spořitelny, družstevní elektrárny, okresní hospodářské záložny, živnostenské záložny, místní organizace republikánské strany, spolku Psohlavci a spolku ochotníků Tyl. Organizace, které byly v roce 1938 zakázány, daly zbytek svých financí staňkovskému muzeu. Jednalo se o studentský kroužek, republikánskou stranu zemědělskou a „Osvětu“ ve Staňkově. Muzeum podporovali svými finančními dary i jednotlivci. Skutečným sponzorem muzea byl ing. Eduard Viktora z Prahy, který do roku 1949 přispíval každoročně částkou 1.000,- Kč na nájem ba v roce 1935 uhradil 6.000,- Kč na pořízení muzejních vitrín a skříní. Mezi další pravidelné dárce patřili: Josef Kreysa, Jaroslav Žáček a rodina Klementova. Příležitostnými dary, ve výši 50 – 500,Kč, přispělo na 30 jednotlivců, které byly věnovány u příležitosti úmrtí, k uctění památky zemřelého, případně narozenin, svatby atp. Muzeum získávalo ojediněle i peníze vybrané na plesech. Dále byly vybírány členské příspěvky, u jednotlivců byla vybírána částka 6,- Kč, od roku 1946 15,- Kčs; spolky platily 20,- Kč a po roce 1946 30,- Kčs. Vybraná částka se pohybovala ročně kolem 1.200,- Kč, v roce 1949 byla vybrána na příspěvcích nejvyšší částka 3.550,- Kčs. Muzeum získávalo peníze i ze vstupného, výnos do roku 1945 nebyl vysoký, v průměru 415,Kč, po znovuotevření v roce 1948 byla průměrná částka 4.045,- Kčs ročně. Od roku 1941 muzeum prodávalo propagační fotografie Staňkovska. Celková částka získaná na provoz muzea stoupala z 5.000,- Kč v roce 1936 na 41.450,- Kčs v roce 1950, v průměru za sledované období činila 16.056,- Kč. Náklady na provoz muzea každoročně stoupaly, průměrná částka za léta 1936 – 1950 činila 14.500,- Kč. Nejvyšší částky byly investovány na nákup sbírkových předmětů (cca 24%), druhým nejvyšším vydáním byly náklady na vydávání pohlednic, do roku 1945 byl hrazen nájemní prostor pro muzeum (cca 11% výdajů). Třetinu nákladů tvořila administrativní vydání a propagace, věcné potřeby (otop, pomocné práce, čistící prostředky), správa sbírek a pojištění. Každoročně byl dotován stavební fond muzea částkou 1.000,- Kč. Výjimkou tvořil rok 1949, kdy byl stavební fond dotován částkou 10.352,- Kčs. Jednorázovým vydáním v roce 1943 bylo „založení nařízené kartotéky muzej-

76

Špét, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I., Brno 2004, s. 82. 32

ních předmětů“, ale v dochovaných archivních materiálech se tato kartotéka vůbec nevyskytuje. Zajímavý je údaj z roku 1950, kdy muzeum vybralo na vstupném 4.119,- Kčs a tato částka byla v témže roce odvedena MNV ve Staňkově.

Jiří Špét v „Přehledu vývoje českého muzejnictví do roku 1945“ uvádí, že tyto subvence neposkytovaly dostatečné hmotné zabezpečení a tím byla snižována úroveň muzeí. Dále uvádí, že nechuť správních orgánů přejímat muzea do své působnosti byla způsobena ekonomickými důvody (zodpovědnost za finanční zabezpečení a rozvoj instituce, která byla mnohdy vnímaná jako nepotřebná).77 Domnívám se, že v problematice financování bylo pro muzeum mnohem vhodnější být vydržováno spolkem, než z rozpočtu správního orgánu. Přepokládám, že finanční zabezpečení muzea po převodu pod městskou správu ve Staňkově ve zkoumaném období, by jeho materiální situaci spíše zhoršilo. Svou domněnku zakládám na informacích o financování muzea po jeho převodu pod MNV v roce 1951. Od roku 1951 nejsou dochovány podrobné údaje o financování a rozpočtu muzea, které bylo od tohoto roku spravováno MNV Staňkov. Jediné dochované záznamy jsou v Pamětní knize Muzejního kroužku, kde si Emanuel Kubla poznamenal předběžné rozpočty obce na muzeum a archiv za léta 1951 a 1953. Zajímavý v uvedených částkách je jejich rozdíl: zatímco v roce 1951 se počítalo s celkovými náklady ve výši 35.000,- Kčs, v roce 1953 to již byla pouze částka 8.000,- Kčs.78 V následujících letech nebyly ani veškeré finanční prostředky vyčerpány. Prostředky určené pro fungování muzea byly vynaloženy ve prospěch zařízení knihovny a školní družiny. Školská a kulturní komise na svém zasedání dne 5. září 1962 doporučila, aby zbývající finance určené pro muzeum byly použity ještě na údržbu stávajícího muzea, například na opravu oken, kamen, nákup uhlí, dříví, linolea a osvětlení. V tuto dobu byla však již velká část sbírek vystěhována a tato budova byla určena k užívání jiným institucím.79

77

Špét, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I. Brno 2004, s. 99 – 100. Pamětní kniha „Muzejního kroužku“ ve Staňkově. SOkA Domažlice, s. 104. 79 Zápisy z jednání školské a kulturní komise z 5. září 1962. Fond MěNV Staňkov. SOkA Domažlice. 78

33

4. SBÍRKY VE STAŇKOVĚ

Kapitoly o sbírkovém fondu staňkovského muzea jsem rozdělila do samostatných celků, v nichž se věnuji jednotlivým činnostem souvisejících se správou sbírek, tedy získávání a evidenci sbírkových předmětů, jejich členění, způsobu prezentace pomocí expozice a krátkodobých výstav. Dále popisuji reorganizaci muzejních sbírek, k níž došlo v šedesátých letech. Krátce se také zmiňuji o knihovně a archivu, které byly součástí muzea a správci sbírek Emanuelu Kublovi.

4. 1. AKVIZICE A EVIDENCE SBÍRKOVÝCH PŘEDMĚTŮ

Péče o sbírky a jejich evidence byla jednou z klíčových oblastí, kterou Svaz muzeí prosazoval. Evidence muzejních fondů byla předpokladem pro odborné zpracování a další využití sbírkových předmětů. Sbírky měly být evidovány na jednotných tiskopisech, které vydával; evidence měla být vedena v inventárních knihách a v odborných katalozích, nejlépe lístkových. Od roku 1932 Svaz muzeí připravoval příručku, která by poskytla návod ke zpracování sbírkových fondů. Její první svazek „Inventář a katalog“ od J. F. Svobody vyšel až na konci roku 1944. Další publikace tohoto autora, „Zásady českého muzejnictví“, byla vydána v roce 1949.80 Kromě těchto dvou publikací vyšla v roce 1927 kniha Ladislava Lábka „Nástin praktické muzeologie pro krajinská muzea vlastivědná“. Lábek ve své práci dává pracovníkům konkrétní návod jak zvolit vhodné budovy, místnosti a mobiliář. Dále řeší praktickou práci se sbírkami, jejich inventarizaci, ukládání, instalaci atp.81 Se shromažďováním sbírek pro zamýšlené muzeum začal po skončení Okresní živnostenské výstavy tajemník obce Josef Žák, který do své smrti získal na 800 předmětů.82 O další významný růst počtu sbírkových předmětů se zasloužil Muzejní kroužek, takže při otevření muzea bylo nashromážděno cca 2.650 sbírkových předmětů, evidovaných v 610 evidenčních číslech. Správcem sbírek se stal Emanuel Kubla, který následně i předměty uspořádal. Od 17. října 1934 vedl muzejní knihu přírůstkovou, poslední záznam je zde z 5. července 1960. Do přírůstkové

80

Špét, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I. Brno 2004, s. 101 – 102. Tamtéž s. 109. 82 Wenig, F. Nové regionální museum ve Staňkově. Plzeňsko, 1936, roč. 19, č. 5, s. 96. 81

34

knihy byly dopisovány předměty získávané po národopisné výstavě v roce 1925. Přírůstková kniha má 259 stran, je zde vedeno 3.836 řadových čísel a 13.502 sbírkových předmětů. Do knihy byly zapisovány i získané archivní materiály. U jednotlivých záznamů je zapisováno: číslo řadové (= přírůstkové), předmět, počet kusů, cena, způsob nabytí, poznámka. Podoba přírůstkové knihy byla kritizována Svazem československých muzeí, neboť byla vedena v inventární podobě, která nebyla v jiných muzeích využívána. Svaz navrhl, aby muzeum používalo jeho jednotný inventář, který byl zaveden ve většině muzeí v republice. To by pro správce sbírek znamenalo kompletní přepsání veškerých údajů, zřejmě proto ke změně nedošlo.83 Kromě přírůstkové knihy se pro staňkovské muzeum žádná jiná forma evidence nezachovala. Sbírkové předměty byly do muzea darovány či zakupovány nejčastěji ze Staňkova a okolí,84 i ze vzdálenějších míst v republice, zejména z Prahy a Plzně, ale i z Příbrami, Berouna, Tábora, Poděbrad, Mostu, Stříbra, Klatov. Kromě jednotlivců do muzea předměty darovaly i různé místní organizace: obecní úřad Staňkov, městská spořitelna, obuvnický cech, spolek živnostníků, okresní hospodářská záložna, občanská beseda, sbor dobrovolných hasičů, sociálně demokratická strana, staňkovský pivovar, četnická stanice, Národní souručenství, farní úřad, pěvecký spolek, divadelní spolek Tyl, Sokol, Dělnická tělovýchovná jednota, spolek pláteníků a školy. Mimo dárce z regionu jsou zaznamenáni: první česká vzájemná pojišťovna v Praze, Solo Sušice, plzeňské muzeum, ONV Horšovský Týn, ONV Stod, MNV Kamenný Újezd, MNV Hradec u Stoda a svaz českých muzeí. Veškeré přírůstky byly uveřejňované v týdeníku Staňkovsko. Kromě darů a koupí byly muzejní sbírky rozšiřovány o archeologické nálezy a vykopávky, po druhé světové válce ve velké míře o německé konfiskáty. Koupě předmětů jako způsob nabytí je uvedena u necelých 10% evidenčních čísel, včetně ceny a původního majitele. Polovinu veškerých nákupů (178 přírůstkových čísel) tvořily známky, 10% nákupů představovaly obrazy (olejomalby, malby, kresby) a jejich rámy, třetí největší pořízenou skupinou byly pamětní a platební mince, papírová platidla, následovaly fotografie, nábytek a vybavení domácnosti (truhly, skříň, postel, stolky, hodiny, mísa, košíky, příbory, vázy a holba). Ve čtrnácti

83 84

Z dopisu Svazu československých muzeí, 5. dubna 1935. Fond Muzejního spolku Staňkov. SOkA Domažlice. V přírůstkové knize jsem dohledala dary a nákupy sbírkových předmětů z obcí: Babylon, Bezděkov, Blížejov, Božko vy, Čermná, Domažlice, Hlohová, Horní a Dolní Kamenice, Horšovský Týn, Kdyně, Klatovy, Krchleby, Křenovy, Kvíčovice, Lštění, Lužany, Merklín, Milavče, Miřkov, Neuměř, Ohůčov, Osvračín, Pivoň, Poděvousy, Přeštice, Přívozec, Puclice, Srbice, Staňkov, Strýčkovice, Vránov, Zbůch. 35

záznamech je veden nákup částí staňkovského kroje, pravidelně byl odebírán týdeník Staňkovsko. Ojediněle byly pořizovány církevní předměty (andělé, oltářní dečka, nádoba na hostie, kadidelnice, kostelní nádobky, krucifix), pamětní plakety a medaile, pohledy, sošky, památky na TGM, hudební nástroje (dudy z Meclova, okarína), archeologické nálezy. V jednom případě byla zakoupena puška, kalamář, prsten a těžítko. Za kuriózní lze označit nákup preparovaných brouků, housenek, nočních můr, různého hmyzu a zejména kostry tříměsíčního embrya v roce 1949. Tyto přírůstky vybočují z řady do té doby nashromážděných sbírkových předmětů. Sbírky byly nejvíce rozšiřovány do roku 1948, nejvyšší nárůst v počtu sbírkových předmětů, nad 10% z celkového počtu, evidujeme v letech 1934, 1940 a 1947. Příčinou zvýšeného zájmu místních obyvatel darovat předměty do muzea bylo znovuobnovení činnosti muzejního kroužku na jaře 1934 a otevření muzea v následujícím roce. V tomto roce je tak v přírůstkové knize zaznamenáno mnoho jednotlivců ze Staňkova, kteří chtěli při příležitosti otevření muzea prezentovat svou rodinu vlastním darem. V roce 1940 byl počet sbírkových předmětů rozšířen nejvíce, o 1.626 kusů, ale z dochovaných pramenů nelze přesně doložit konkrétní důvod tohoto faktu. Od června 1945 byla muzea vyzývána ke sběru dokladů z období okupace a osvobození republiky. Emanuel Kubla do sbírek zařadil například vojenské přilby, rukávová označení, vojenské náprsní štítky, atp.. Kromě těchto jednotlivostí bylo shromážděno velké množství fotografií z doby osvobození Staňkovska a různého písemného materiálu, například projevy a propagandistické tiskoviny.85 K poslednímu významnému rozšíření sbírek došlo v roce 1947, kdy bylo do muzea převedeno velké množství německých konfiskátů. Počet sbírkových předmětů v tomto roce činil 10.802 kusů o 3.051 evidenčních číslech. Kromě jednotlivých sbírkových předmětů se do muzea často dostávaly jejich ucelené řady, opakovaně k tomuto docházelo v případě mincí a známek. V roce 1934 místní sklárny a továrna Triplex darovaly muzeu sbírky svých skleněných výrobků s používanými chemikáliemi a různým nářadím. Kolekce fotografií byla dalším souborem sbírkových předmětů darovaných muzeu v roce 1946, fotograf František Pavlík věnoval 153 fotografií Staňkovska z dubna a května 1945. Po válce byla nalezena sbírka zbraní a železná truhlice s mincemi, známkami a bankovkami.

85

Dnes jsou tyto materiály uloženy v archivu Muzea Chodska, Fond B4/2. 36

Dalším hromadným přírůstkem do muzea byl soubor muzejních památek z města Stod. Z nich mělo být budováno muzeum, avšak v roce 1949 pro velký počet muzeí v Československu nebylo otevření dalšího povoleno. Svaz českých muzeí v zájmu ochrany nashromážděných památek podal žádost o převedení do dobře prosperujícího muzea ve Staňkově. K předání předmětů, včetně dochovaného inventáře, došlo v dubnu 1950. Sbírka nebyla tvořena systematicky, obsahovala nesourodou skupinu obrazů a fotek, praporů, venkovského vybavení domácnosti včetně domácích potřeb, soch, hudebních nástrojů, zbraní, archeologických nálezů a archivních materiálů.86 Po roce 1948 byl vznesen požadavek, „aby muzea ve svém sbírkotvorném programu věnovala pozornost i dokumentaci novodobé a své výchovně vzdělávací úsilí soustředila k prezentaci pokrokových tradic národních i regionálních jako inspirativních zdrojů pro porozumění revoluční přítomnosti, a by se nevyhýbala ani poukazování na výsledky současného budování,(…), podtrhujíc především političnost jejich působení.“87 Nic nenasvědčuje, že by se Emanuel Kubla snažil tyto soudobé požadavky plnit. Sbírkotvorná činnost muzea pokračovala stejným způsobem jako v předchozích letech. Jediné, čím byla dokumentována současnost v muzeu, byly fotografie.

4.2. ČLENĚNÍ SBÍRKOVÝCH PŘEDMĚTŮ

Otázka práce se sbírkovými předměty, tedy i jejich členění úzce souvisela s personálním obsazením muzea. Od třicátých let Svaz muzeí stále více zdůrazňoval potřebu zvědečtění muzejní práce a předpokladem bylo zajištění stálých kvalifikovaných pracovníků. Většina muzeí byla spravována obětavými dobrovolníky88, kteří se práci v muzeu věnovali ve volném čase. Svaz pro ně od roku 1921 pořádal krátkodobé odborné kurzy, věnované teoretickým a praktickým otázkám.89 Po celou dobu fungování muzea, kromě posledního roku, sbírky spravoval, třídil a členil Emanuel Kubla. Jednotlivé sbírkové předměty byly členěny podle oborů do devíti oddělení90:

86

Dobové dokumenty staňkovského muzea. Fond B3/10b. Archiv Muzea Chodska Špét, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha 1988, s. 49 - 50. 88 Výjimku tvořila největší muzea v Praze a Brně a například v roce 1939 byli zaměstnáni stálí pracovníci v Plzni, Hradci Králové, Českých Budějovicích, Chrudimi, Klatovech, Táboře, Olomouci, Prostějově a Moravské Ostravě. viz.: Špét, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I., s. 103. 89 Špét, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I., Brno 2004, s. 103 – 104. 90 Wenig, F. Nové regionální museum ve Staňkově. Plzeňsko. 1936, roč. 18, č. 5, s. 96 - 98.

87

37

Archeologické vykopávky – byly prováděny často za přítomnosti Emanuela Kubly v katastru Krchleb a Kamenice, archeologické nálezy a jejich naleziště byla detailně popisována v Pamětní knize muzejního spolku. Oddělení historické – evidovalo dokumenty ze Staňkova – městyse. Byl zde uložen pouze chronologicky zpracovaný archiv, který zahrnoval i privilegia Leopolda I., Marie Terezie a Josefa II. Oddělení dále obsahovalo cechovní památky (soubor dvanácti cechovních obrazů z roku 1647, práce tkalců a soukeníků, různé hospodářské nářadí, kolovrátky, motovidla, hřebeny na len, pluh, řezačky, závaží, rákosové tašky atp.), kovářské práce (zámky, hodinový stroj z radniční věže z roku 1800), sbírku kolovečské keramiky, výrobky z místní a holýšovské sklárny, ukázky lidového umění, nábytku (malované skříně, truhly, postele) a keramiky (selské malované talíře a hrnečky). Oddělení krojové – zpočátku vlastnilo chodské výšivky a další doplňky, v roce 1940 byla zahájena akce na záchranu staňkovského kroje. Muzeum získalo mimořádnou dotaci ve výši 1.630,- K, byly zakoupeny části staňkovského kroje (šerka a fěrtoch, kabátek, peřinka, povlaky na peřinku, živůtek, plena, šátky, stuhy) pocházejícího od Anny Buškové z Puclic čp. 15, stáří kroje bylo odhadnuto na 90 let. Ve stejném roce byla muzeu předána kopie staňkovského kroje zpracovaná učitelkou Annou Smetákovou. Muzeum získalo i neúplný kroj chotěšovský, části kroje domažlického mužů i žen, pleny, šátky, přehozy, vyšívané živůtky, různé růžence, obrazy na skle a zrcadle, vyřezávané skříňky a památky z poutních míst.91 Muzeum se snažilo o záchranu památek na staré a významné staňkovské rodiny, sbírka byla zastoupena například obrazy staňkovského malíře Ignáce Amerlinga,92 z nichž některé byly portréty členů rodiny Klementů. Mimo Amerlingovy obrazy muzeum vlastnilo díla Mathausera, Rubena, Trefného, Šebka a Josefa Weniga. Oddělení památek na starou učitelskou rodiny Wenigů - tato rodina učila v obou Staňkovech od roku 1793, muzeu darovala památky na starou staňkovskou školu. Následovníci rodu působili jako spisovatelé, malíři a divadelní výtvarníci. Muzeum dostalo darem či zakoupilo jejich literární a výtvarná díla.

91 92

Z dopisu Národopisné společnosti československé 17. 6. 1956. Fond B4/1a. Archiv muzea Chodska. Hynek Ignác Amerling (1837 – 1912), staňkovský rodák, maloval zejména obrazy z náboženskými motivy, některé z nich dnes vlastní Muzeum Chodska v Domažlicích. 38

Uměleckoprůmyslové oddělení – shromažďovalo sbírku skla, porcelánu, cínu, liturgické náčiní a různé vybavení domácnosti. Numismatické oddělení – o zajímavosti numismatické sbírky svědčí zájem Emanuely NohejlovéPrátové, která muzeum dvakrát navštívila, některé mince určila a Emanuel Kubla jí zasílal doplňující informace. Naposledy muzeum navštívila v roce 1948, aby posoudila numismatickou sbírku zabavenou roku 1945 bývalému baronu Kotzovi v Bělé nad Radbuzou. Kotzova sbírka obsahovala soubor německých inflačních platidel a 144 kusů stříbrných, bronzových a měděných mincí. Sbírka fotografií a pohlednic - obsahovala fotografie a pohlednice, které se tematicky vztahovaly ke Staňkovsku (fotografie starého Staňkova a jednotlivých starých budov před zbořením). Doklady spolkového života – zahrnovala dokumenty spolku vysloužilců a hasičů národní gardy z roku 1848 aj. Oddělení válečných památek – nejcennějším předmětem byla uniforma, kterou nosil plukovník Boris Wuchterle při svém vstupu do zahraničního vojska. Ing. Eduard Viktora projednával Wuchterlovu pozůstalost s jeho sestrou. Památky spjaté s jeho osobou byly nabídnuty staňkovskému muzeu, které je však z důvodu nedostatku financí a prostor odmítlo, ty pak byly pravděpodobně nabídnuty vojenskému ústavu. Od roku 1938 mělo být instalováno oddělení zemědělské, což nebylo nikdy zrealizováno, přestože muzeum vlastnilo velké množství zemědělského náčiní, které bylo zastoupeno nesystematicky. Jednalo se o nástroje ke zpracování lnu (drhleny, mědlice, hachle), potažní nástroje, řezací stolice, máselnice, srpy, vejtřasky, krample na vyčesávání vlny, vykuřovadla na včely a nevýrobní předměty vztahující se ke starému zemědělství. Zemědělské nářadí nebylo ani v poslední expozici vhodně instalováno.93

4. 3. PREZENTACE SBÍRKOVÝCH PŘEDMĚTŮ

Forma a podoba expozic se od 19. století ve vlastivědných muzeích příliš neměnila. Konzervativní způsob výstavnictví, tedy prezentovat veškeré sbírky muzea, přetrvávala v našich muzeích až do období po roce 1945. V přeplněných vitrínách mnohdy zanikaly cenné exponáty. Jednotlivé

93

Kramařík, Jaroslav. Zemědělské nářadí ve sbírkách staňkovského muzea. Český lid, 1961, roč. 48, č. 5, s. 235 – 236. 39

předměty byly často prezentovány bez logické návaznosti, dokumentace vývoje byla zcela opomíjena. Postupem času byl zejména ve významnějších muzeích kladen důraz na systematické, popřípadě oborové uspořádání expozic..94 Na potřebu výběrovosti ve svých článcích upozorňovali například Fridolín Macháček a Jaroslav Helfert: „Tak bude mít každé muzeum svou osobitou tvář, svou dominantu, zmizí šeď jednotvárnosti a stereotypního opakování vzhledu našich muzejních sbírek.“95 U této formy expozice zůstalo staňkovské muzeum až do uzavření v roce 1962. Po roce 1945 byla snaha Svazu českých muzeí změnit pojetí prezentace sbírek, muzea neměla být obnovována v předválečném duchu „skladišť mrtvých památek“, ale sbírky měly být využívány k výchově a vzdělávání lidu. K provedení potřebných změn a k dalšímu působení měly muzea nasměrovat Směrnice (vydány 1949) a Rámcový program (vydán 1950), věnující se prezentaci sbírek.96 Na tyto a v následujících letech nově přicházející podněty staňkovské muzeum ve své expozici nereagovalo.

4. 3. 1. EXPOZICE

Vystavování sbírkových předmětů bylo omezováno prostory, ve kterých muzeum sídlilo. Po otevření muzea v dubnu 1935 byly sbírky umístěny v jedné úzké a dlouhé podkrovní světnici v hostinci u Kozinů. Z důvodů nevyhovujících prostor byly získány do pronájmu v srpnu 1936 dvě místnosti v budově bývalé pošty, které byly postupně rozšířeny na čtyři, z toho jedna sloužila pro muzejní knihovnu. K vyřešení prostorové situace došlo až po přestěhování muzea do bývalé německé školy v roce 1947, k prezentaci sbírkových předmětů sloužily tři prostorné místnosti. Zde byly sbírky umístěny až do léta 1962, kdy byly sbírkové předměty převezeny na starou radnici, a k jejich instalaci už nedošlo. Na podzim roku 1934 zadalo muzeum truhláři Václavu Fišerovi objednávku na zařízení muzejní místnosti. Mobiliář v hodnotě 6.000,- Kč byl hrazen ing. Eduardem Viktorou. Navrženy byly takové typy skříní a vitrín, které byly využitelné i v dalších muzejních prostorách. Jednalo se o dvě vysoké prosklené skříně, šest šikmých zasklených vitrín, dvě vitríny se spodními skříňkami,

94

Špét, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I. Brno 2004, s. 112 – 115. Tamtéž., s. 115 – 116. 96 Špét, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha 1988, s. 27 – 28, 32. 95

40

jednu vitrínu na peníze a ze všech stran prosklenou vitrínu na kroje. Vybavení bylo pořizováno s ohledem na šetrné uložení a přehledné prezentování sbírkových předmětů, zároveň bylo dbáno na jednoduchou manipulaci a účelnost. Vše bylo zhotoveno ze smrkového dřeva, vnější mořidlo bylo v barvě šedožlutozelené, tedy neutrální, aby nerozptylovalo pozornost návštěvníků. Vnitřní mořidlo bylo šedočerné, aby v něm vystavované předměty nezanikaly. Původně bylo plánováno i vmontování těsnění proti prachu a vyložení stolu pro numismatickou sbírku plyšem, ale při realizaci na toto nezbyly peníze a nebylo doplněno ani později.97 Po přestěhování muzea do bývalé radnice na náměstí byly ve stejném stylu přidělány dvě sklopené vitríny a jedna velká vitrína pro figuríny.98 Při stále rostoucím počtu sbírek však ani tento počet patnácti vitrín nebyl dostačující, nedochoval se nám však další záznam o objednávkách. Umístění veškerých sbírkových předmětů v expozici působilo dojmem přeplněnosti a neuspořádanosti, ke změně došlo až po zřízení depozitáře v roce 1947. Podobu expozice nám dokumentují dochované fotografie, články v novinách a záznamy z revizních návštěv předsedy Svazu českých muzeí Fridolína Macháčka a ředitele Národopisného muzea Plzeňska Ladislava Lábka99 a v knize o Staňkovsku: „Je tu selská světnice, tak jak nám zůstala ze života našich předků, několik ukázek nyní obnovovaného staňkovského kroje ženského, upoutají tu pozornost zejména památky čistě staňkovské: na starou školu, na vynikající a zasloužilé rody, lidové umění, výšivky, početná sbírka porcelánu, skla, cínu, předmětů kostelních a veliká sbírka peněz ze všech dob a zemí. Cenné památky pozůstávají i z vykopávek z okolí kraje (krchlebské a kamenické pohřebiště). Nalézají se tu obrazy rodáků – umělců, památky cechovní, ukázky řemeslnických prací: tkalcovské a soukenické (…). Rozměrnou expozici zaujímá ukázka veškeré výroby sklářské a zrcadlové, jakož i vzorky skla bezpečnostního, světové značky Triplex (…). Staňkovští uschovali tu pečlivě fotografie starého Staňkova, jeho podoby i života, bohaté školské památky, spolkové, jakož i cenný archiv (…). Překvapením však zůstává krásný odkaz zdejšího rodáka, zemřelého MUDr. Václava Egera: knihovna s mnoha tisíci svazky a mezi nimi kromě beletristických knih se nalézají opravdu cenné a hodnotné, povětšinou unikáty.“100 Revizní návštěvy muzeí byly významnou součástí činnosti Svazu muzeí. Z jednotlivých návštěv byly sestavovány hodnotící zprávy, které hodnotily sbírky, jejich obsah a rozsah, sběrné území

97

Rozpočet na zařízení muzejní místnosti v hostinci U Kozinů. Vložený originál. Fond muzejního kroužku Staňkov. SOkA Domažlice. 98 Legenda k návrhu zařízení muzejní místnosti. Fond muzejního kroužku Staňkov, SOkA Domažlice. 99 Pamětní kniha „Muzejního kroužku“ ve Staňkově. SOkA Domažlice, s. 50-55. 100 Kümpel – Staňkovský, B. Městské muzeum. Staňkovsko 1940, s. 54. 41

či zvláštnosti, způsob jejich evidence, uložení, zabezpečení a konzervaci. Kromě sbírek byl zjišťován stav a vhodnost budov, charakter správy a financování, přístupnost veřejnosti a spolupráce s dalšími kulturními či výchovními ústavy.101 K systematičtějšímu umístění sbírek do expozice došlo až v bývalé německé škole v roce 1947. Jednotlivé celky expozice byly členěny na prehistorii, historii, národopis, živnosti, průmysl, školství, geologii, spolkový život, porcelán, zemědělství, obrazy, numismatiku, filatelii, knihy a fotografie.102 Po této poslední instalaci nedošlo už k výraznější změně expozice až do uzavření muzea. O sbírky a jejich prezentaci se až do roku 1960 staral ve svém pokročilém věku Emanuel Kubla (v roce 1947 mu bylo 68 let), který i přes velkou snahu a nasazení nebyl schopen nebo spíše ochoten měnit zažitý způsob své práce. Muzeum tak ustrnulo ve své prvorepublikové podobě a nereflektovalo nové metody muzejní práce. Dokladem této skutečnosti je dochovaný dopis Fridolína Macháčka, adresovaný 28. listopadu 1951 s největší pravděpodobností jednateli muzejního spolku Josefu Žákovi: „Je to vůbec kříž i s museem. Nemůže tak trvale zůstat, jak to Kubla udělal. Pošli mi ho sem. (…) Doufám, že z něho něco dostanu, že se nějak smluvíme. Na mne dost dá, a já zase ho mám taky rád pro jeho vskutku obětavou práci. Nechci ho z ní zradit. Ale museum staňkovské není bohužel ještě instalováno. A já bych rád někde viděl u nás v kraji dobré museum, kam bych mohl posílat lidi, aby se tam šli učit. U vás by se zatím naučili, jak se to dělat nemá. Pěkně Tě pozdravuji. Nějak se z toho vymotej.“ 103

4. 3. 2. VÝSTAVY

Krátkodobé výstavy začalo muzeum pořádat v roce 1942. Z důvodu nedostatku výstavních prostor se konaly v hotelu Felix. První byla Výstava obrazů Rudolfa Mlnaříka z Prahy, na kterou zavítalo 270 osob. Vystaveno bylo celkem 109 obrazů, z toho 48 ze Staňkova a okolí. Následovala výstava obrazů malíře Augustina Staňkovsko v obrazech, z níž byl muzejním spolkem zakoupen K obraz „Staňkov od Stříbrnice“.

101

Špét, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I., Brno 2004, s. 84. Městské museum ve Staňkově. Život Plzeňska, 1950, roč. 1, č. 5-6, s. 91-92. 103 Dopis uložený v podacím protokolu muzejního spolku. Fond Muzejní spolek Staňkov, SOkA Domažlice. 102

42

za 2.500,-

Další výstavy byly pořádány pravidelně až v letech 1950 – 1958. Každoročně se konaly dvě až tři výstavy, výjimkou byl rok 1957, v němž bylo uskutečněno šest výstav. Celkově bylo za sledované období v muzejní budově zrealizováno 28 výstav, jejichž soupis uvádím v příloze. Mimo řešení podoby expozic Svaz českých muzeí podporoval krátkodobé výstavy. V roce 1951 vyzval muzea k uspořádání nejméně dvou výstav, které by reagovaly na aktuální dění a svým pojetím pomáhaly „budovatelskému úsilí lidu“.104 Staňkovské muzeum sice dvě výstavy uspořádalo, ale s poněkud odlišnou tematikou. Byla realizována „Výstavka starých pergamenů a pečetí“ a „Staňkov v 19. Století“. Námětem dalších výstav bylo Staňkovsko, hospodářství, lidové umění, národopis a přírodopis. Další výstavy prezentovaly výsledky místní amatérské výtvarné činnosti, umělecké práce, fotografie, poštovní známky, knižní vazby, staré pergameny a pečetě. Součástí požadavků padesátých let bylo pořádání zejména ideologicky zaměřených výstav, zvláště v období významných výročí. Svaz českým muzeí, na žádost ministerstva kultury, vydával metodické pokyny k těmto výstavám. Staňkovské muzeum připravilo výstavy s tematikou dějin KSČ a SSSR, protiválečného odboje, Mnichova 1938 a také husitství. Výstavkami vybraných předmětů z depozitáře byla propagována ochrana památek.105 Z dochovaných pramenů nelze zjistit bližší podobu výstav, výjimkou je výstava mincí a platidel v roce 1950. Výstava neunikla pozornosti odborné veřejnosti, navštívil ji Alois Procházka, který o ní uveřejnil článek v Numismatických listech. Mezi vystavovanými exponáty zaujaly především mince českých a slovenských mincoven, téměř všechny mince a bankovky československé a velký soubor mincí Rakouska-Uherska. Zajímavá byla sbírka inflačních německých bankovek a nouzová platidla vydaná v Německu za první a druhé světové války.106 Výstavy byly často pořádány v termínech církevních svátků, tedy o svatodušních svátcích, velikonocích a o staňkovské pouti.

104

Doporučena byla například témata: Plnění pětiletého plánu, Horníci kdysi a dnes, Třicet let KSČ, Jiráskův rok, Sucho a boj proti němu. In: Špét, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. Praha 1988, s. 64. 105 Pamětní kniha „Muzejního kroužku“ ve Staňkově. SOkA Domažlice. Pamětní kniha. Fond B3/10b. Archiv muzea Chodska, 106 Procházka, Alois. Výstava mincí a platidel ve Staňkově. Numismatické listy, 1950, roč. 5, č. 4, s. 65. 43

4. 4. REORGANIZACE SBÍREK V ŠEDESÁTÝCH LETECH

Emanuel Kubla spravoval sbírky až do roku 1961, kdy onemocněl a vzdal se dalšího působení v muzeu. Za správce sbírek a muzea byl stanoven Václav Starý, který svou činnost v muzeu ukončil na vlastní žádost k 1. dubnu 1962. Již od září 1961 školská a kulturní komise hodnotila činnost muzea jako neodpovídající dobovým požadavkům, považovala budovu muzea za nedostatečně využitou.107 Proto byla podána žádost k okresnímu vlastivědnému muzeu v Domažlicích, aby odborně pomohlo s reorganizací sbírek a zejména jeho expozice. Komise se rozhodla pro druhou eventualitu navrženou domažlickým muzeem, a to vystěhováním sbírek do staré radnice, kde měla být původně umístěna i nová expozice, která by zajistila osvětové působení muzea. Bylo počítáno s vybudováním depozitáře, kde by byly sbírky systematicky uspořádány a mohlo se s nimi dále pracovat. Při přemísťování do nových prostor se počítalo s vytříděním sbírek, tedy s vyřazením předmětů, které nemají vypovídající hodnotu pro staňkovské muzeum. Stejně tak měla být vytříděna i muzejní knihovna, ve které měly zůstat pouze knihy muzejní hodnoty a příruční knihovna s pomocnou vlastivědnou literaturou. Ostatní knihy, zejména beletrie, byla převedena do místní lidové knihovny.108 Reorganizace muzea byla započata v květnu 1962, jednotlivé sbírky byly postupně tříděny, za dohledu zaměstnanců z okresního muzea v Domažlicích a z krajského muzea v Plzni. Spolupráce byla přislíbena i odborem školství a kultury ONV, v původním plánu bylo provést přesunutí sbírek a jejich novou instalaci do srpna 1962. Celá záležitost měla být dokončena během prázdnin, aby uvolněné prostory mohla využívat plánovaná knihovna, družina a hudební škola. Postupně docházelo k vyřazování jednotlivých sbírkových předmětů i jejich celků. Některé sbírkové předměty byly převedeny do muzea v Plzni, v Domažlicích a k odkupu do starožitnictví; zbylé archiválie byly umístěny do domažlického archivu se sídlem v Horšovském Týně. Práci se sbírkami znesnadňovaly nesrovnalosti mezi skutečností a inventářem. V lednu 1963 byl do muzea pozván Ladislav Břehovský ze Státního obchodu Starožitnosti Plzeň, aby vybral předměty vhodné k výkupu. Z předloženého seznamu předmětů, který vypracovali

107 108

Zápisy komise školské a kulturní za rok 1961. Fond MěNV Staňkov. SOkA Domažlice. Vyjádření okresního vlastivědného muzea v Domažlicích ze dne 14. března 1962. Fond MěNV Staňkov. SOkA Domažlice. 44

pracovníci západočeského muzea v Plzni, vybral předměty o 130 inventárních číslech. Jednalo se o výrobky z kameniny (korbelíky, džbány, talířky), kovu (svícny, rámečky, kříž, misku, lampičku, dýku), dřeva (barokní dřevěné rámy, kříž) a výtvarná díla (litografie, obrázky, plakety). Zbytek předmětů, 86 inventárních čísel, byl označen za bezcenné předměty, jenž byly následně skartovány. Zlikvidovány byly sošky, kuchyňské nádobí a náčiní, konvičky a džbánky, vázy, skleničky, hrnečky, rámy, obrázky a plakety, těžítka a kalamáře, popelníky, sirníky a další jednotlivosti.109 V květnu 1963 školská a kulturní komise odsouhlasila převod sbírek do vlastnictví plzeňského muzea, které předložilo inventární seznam. Výjimku tvořily vzorky suken, které byly výrobky staňkovských soukeníků. Dále byl z muzejních sbírek na žádost místní základní školy předán elektrický přístroj a sbírka motýlů.110 Dalším dokladem o částečné likvidaci sbírek je dopis pracovnici západočeského muzea v Plzni, dr. Ulčové: „… abychom mohli provést i likvidaci poštovních známek a starých mincí, kterou jste si osobně do Plzně odvezla, žádáme Vás o sdělení, jak bylo se sbírkami naloženo a případně zasláno potvrzení o převzetí, které by sloužilo jako podklad pro muzejní radu ve Staňkově.“111 O rozsahu takto vyřazených sbírek si dnes nemůžeme učinit jasnou představu, neboť záznamy o vyčleňovaných předmětech se dochovaly ve velmi omezeném množství, výjimkou je výše zmíněný seznam předmětů určených pro prodej do starožitnictví a seznam předmětů, které byly označeny za bezcenné a následně zlikvidovány. Dále máme k dispozici například soupis zbraní určených ke zneškodnění nebo vyloučení ze sbírek muzea ve Staňkově.112 O tom, že do muzea bylo přijímáno bez výjimky snad vše, co dárci přinesli, svědčí požadavek místních myslivců, kteří v roce 1949 věnovali muzeu 19 srnčích a jeleních parůžků a o jejichž navrácení žádali po uzavření muzea.113 Sbírkové předměty, které měly i po reorganizaci zůstat ve staňkovském muzeu, byly uloženy v nevyhovujících podmínkách, po přemístění nebyly vyjmuty z přepravních beden, což mělo za následek šíření škůdců a plísní. Již v dubnu 1964 bylo doporučeno vyčlenění obrazů ze sbírek muzea

109

Seznam předmětů určených k výkupu a skartu, leden 1963. Vložený originál. Fond muzejního spolku Staňkov. SOkA Domažlice 110 Zápis z jednání kulturní a školské komise 14. května 1963. Fond MěNV Staňkov. SOkA Domažlice. 111 Dopis pana Steinbacha z 28. listopadu 1963. Fond muzejního spolku Staňkov, SOkA Domažlice. 112 Předávací protokol pro VB Domažlice z 24. června 1962. Fond B3/10b písemnosti staňkovského muzea. Archiv Muzea Chodska. 113 Žádost o navrácení z 1. září 1965. Fond muzejního spolku Staňkov, SOkA Domažlice. 45

a jejich přemístění do suchých místností.114 Kromě obrazů byly poškozeny sbírkové předměty z textilu a ze dřeva. Třídění a inventarizace předmětů v letech 1962 – 1967 probíhala nárazově a nesystematicky. Vzhledem k tomu, že za těchto pět let nedošlo k evidenci všech předmětů, neměla tato činnost většího významu. Po roce 1967 zbytek sbírkových předmětů připadl muzeu v Domažlicích. To si starou radnici ve Staňkově pronajalo jako depozitář, poté byly předměty převezeny do kostela v Horšově, kde byly umístěny další sbírky domažlického muzea. Odtud předměty byly postupně přejímány a evidovány v chodském hradu, sídle domažlického muzea.

4. 5. KNIHOVNA A ARCHIV

Knihovna a archiv byly součástí muzea od jeho založení v dubnu 1935. V tomto roce bylo v knihovně evidováno 216 svazků knih. Významného rozšíření se dočkala již v následujícím roce, kdy 326 svazků starých knih darovala muzeu škola v Srbicích. Největšího přírůstku se jí dostalo v roce 1937, kdy svou knihovnu v pozůstalosti muzeu odkázal MUDr. Václav Eger. V roce 1940 se se svými téměř 4.000 svazky řadila mezi největší muzejní knihovny v jihozápadních Čechách. Knihovna byla členěna do sedmi oddělení: zábavné, naučné, technické, básní, dramat, pro mládež a časopisů. Nebyla volně přístupná veřejnosti, pouze prezenčně pro studijní účely. Ke katalogizaci knihovny nedošlo. V dalších letech byla knihovna rozšiřována řádově o desítky knih ročně, poslední souhrnný údaj je vedený v roce 1950, kdy obsahovala 6.527 svazků knih. V padesátých a šedesátých letech docházelo k předávání knih do místní lidové knihovny. V květnu 1955 se konala prověrka knihovny, počet svazků byl tehdy pouze 1.792, z toho bylo vyřazeno 35 svazků knih tzv. závadné literatury. V muzeu a archivu se dochovaly dva záznamy o podobě knihovny, a to pouze abecední seznam knih, kde je uvedeno celkem 1.792 titulů, který není datován, jedná se zřejmě o soupis knih z roku 1955.115

114 115

Zápis z jednání kulturní a školské komise z 14. dubna 1964. Fond MěNV Staňkov. SOkA Domažlice. Fond B3/10b, písemnosti staňkovského muzea. Archiv Muzea Chodska. 46

Druhý dochovaný inventář byl sepsán roku 1963 muzejní pracovnicí M. Janouškovou. Obsahuje 954 inventárních čísel a je dělen na sekce: dějiny, pravěk, spisy o literatuře a umění, biografie, monografie, přírodověda, klasická literatura, odborné spisy, spisy filosofické a politické, vlastivěda, národopis, zeměpis, časopisy a spisy o muzejnictví, obrozenecká literatura, regionální literatura (Adolf Wenig), mapy a atlasy, knihy a spisy z okupace a koncentračních táborů.116 Doklad o tom, jak bylo s muzejní knihovnou od padesátých let nakládáno, nemáme. Knihy byly pravděpodobně předávány do místní lidové knihovny. S jistotou je toto možné tvrdit v případě knih z Egerovy knihovny, které jsou zde v krabicích uloženy.

Archiv byl součástí muzea do roku 1956, kdy byl výnosem ministerstva vnitra od muzea oddělen a přestěhován do staré radnice. Jeho správu nadále vedl Emanuel Kubla. Toto nařízení se týkalo pouze materiálu listinného, správního a církevního. Archiválie v muzeu byly uloženy v uzavřených skříních, měly samostatné evidenční karty, materiál byl uspořádán chronologicky a byl rozdělen provizorně do jednotlivých skupin: 1. listiny 2. spisy farské, cechovní a spolkové 3. obecní účty 4. cechy, kostelní, pivovarské, výstava 1925, světová válka, slučování Staňkova 5. hudebniny 6. noviny 7. vývěsky Po výnosu z roku 1956 zůstal součástí muzea rodinný a obchodní archiv rodiny Kreysů. Část z něho, záležitosti dolu Kreysa a obchodů, je dnes v SOkA Domažlice, část rukopisů v archivu muzea Chodska v Domažlicích.

116

Fond B3/10b, písemnosti staňkovského muzea. Archiv Muzea Chodska. 47

4. 6. EMANUEL KUBLA

Emanuel Kubla se narodil 9. února 1879 v Rakovníku. Vystudoval reálnou školu a poté absolvoval dvouletý kurz na průmyslové škole v Praze. Poté pracoval jako vrchní oficiál – strojmistr ČSD. Do Staňkova se přistěhoval 9. srpna 1932, žil v Husově ulici č. p. 271. Po přestěhování se stal členem sokolské jednoty, hasičského sboru a od roku 1934 členem Muzejního kroužku, na jehož znovu obnovené činnosti se významně podílel. Od roku 1934 působil jako městský kronikář. Po založení muzea v roce 1935 byl zvolen správcem sbírek a tuto funkci vykonával až do roku 1960, s přerušením od 11. srpna 1944 – 9. května 1945, kdy byl zatčen a odsouzen za poslech zahraničního rozhlasu. Během vyšetřování byl ve vazbě v Klatovech a na Pankráci, po odsouzení byl vězněn v koncentračním táboře Terezín – Malá pevnost. V letech 1945 - 1949 byl konzervátorem památkového úřadu pro okres Horšovský Týn. Od roku 1952 byl ustanoven okresním archivářem pro okres Stod. Jako správce sbírek působil nadále i po roce 1948, přestože nebyl angažován v nově se formujícím politickém zřízení. Dokladem jeho osobního smýšlení je dochovaná korespondence s Františkem Kreysou, jehož majetek byl v padesátých letech znárodněn a Josefem Kreysou z Prahy, náměstkem ředitele národní banky, který se neztotožňoval s novými poměry a ani se tím zvláště netajil. Jeho muzejní činnost charakterizuje výstižně dr. Jindřich Čadík ve své zprávě ke znovuotevření muzea: „Správce musea pan Emanuel Kubla, konservátor památkového úřadu, se vynikající měrou zasloužil o vybudování musea, o všechnu práci s uspořádáním a organisováním. Všechno konal nikoliv jako úřední pracovní placenou povinnost, nýbrž jako dobrovolné dílo z ochoty a idealismu. Zasluhuje proto zvláštního uznání.“ 117 Po roce 1948 se podle písemných dokladů účastnil pouze kurzů pořádaných Svazem českých muzeí, v letech 1947 – 1952, a kurzů pro archiváře. Svou neúčast na ostatních schůzích omlouval zdravotními problémy a na nabídky vstupu do různých nově vznikajících sdružení „nereflektoval“.118 V muzeu pracoval do poloviny roku 1961, kdy ze zdravotních důvodů své působení ve staňkovském muzeu ukončil. Zemřel o tři roky později, v roce 1964. 117 118

Zpráva o otevření vlastivědného muzea ve Staňkově. Fond muzejního spolku Staňkov, SOkA Domažlice. Fond B4/3 Archiv muzea Chodska, Fond B4/3. 48

III. „STAŇKOVSKÝ SBÍRKOVÝ FOND“ V MUZEU CHODSKA

V roce 1962 schválila rada MěNV ve Staňkově reorganizaci a přestěhování staňkovského muzea. S žádostí o poskytnutí odborné pomoci se zastupitelé obrátili na Okresní vlastivědné muzeum v Domažlicích. Pracovníci tohoto muzea pomáhali s vytříďováním a pořádáním sbírek. Po definitivním zrušení staňkovského muzea v roce 1967 byly zbylé sbírkové předměty převedeny do vlastnictví domažlického muzea. V následujících letech probíhala jejich evidence a v majetku nynějšího Muzea Chodska jsou již čtyřicet let. Proto ve své práci uvádím stručný přehled historického vývoje tohoto ústavu a podobu jeho sbírkového fondu. Dále se v tomto oddíle podrobněji věnuji podobě sbírek z původního staňkovského fondu a jejich současnému využití.

1. HISTORICKÝ VÝVOJ MUZEA V DOMAŽLICÍCH

V roce 1883 bylo v Domažlicích schváleno založení muzea. Podnětem se stalo založení muzea v Klatovech učitelem Hanušem Věnceslavem Tůmou, který v následujících letech působil v Domažlicích. K definitivnímu schválení došlo 28. dubna 1883 a o tomto aktu informoval místní tisk zprávou: „(…) městská rada přijala návrh, aby se hledělo ku zřízení musea městského, ve kterém by se zračil život přítomný i minulý celého kraje našeho, pokud možno ve své individuálnosti.“119 Současně s tímto článkem vycházely v tisku výzvy ke sběru a darům různých starožitností a archiválií. Přípravnými pracemi byl pověřen muzejní komitét, sestavený z významných veřejných činitelů.120 Muzeum bylo od počátku členěno na část historickou, přírodovědnou a průmyslovou. Jeho součástí byla též knihovna a městský archiv. Hlavní zájem muzea se zpočátku soustředil pouze na tehdejší vybavení měšťanské domácnosti, venkovská kultura a způsob života byly zastoupeny sbírkou krajek a vyšívání.121 Tento trend se změnil až po Národopisné výstavě českoslovanské konané v roce 1895. Přípravné práce na tuto výstavu podnítily pořádání krajinských výstav v jednotlivých regionech, domažlická se uskutečnila v roce 1893 a podpořila zájem o kroj a lidovou kulturu122. 119

Domažlické listy, 5. 5. 1883, č. 19, s. 145-146. Např. kaplan Karel Boromejský Hájek, purkmistr Jan Halík, starosta Josef Kresl, gymnaziální profesoři Bohumil Strér, Vojtěch Němeček, Ferdinand Samohrd, Hanuš Věnceslav Tůma. 121 Benedikt,J. Historie domažlického muzea do roku 1938. s. 12. 122 více viz. Benedikt,J. Historie domažlického muzea do roku 1938. Strojopis uložený v knihovně Muzea Chodska, s. 16-19. 120

49

Kromě městského domažlického muzea zde druhé muzeum založil skladatel Jindřich Jindřich. „Ten ho začal budovat již od konce první světové války jako soukromé muzeum. V roce 1945 daroval Jindřich svou sbírku městu s právem ji doživotně spravovat a rozšiřovat. Až do své smrti v roce 1967 shromáždil na 7.000 předmětů převážně z oblasti historie, etnografie, uměleckého řemesla, zastoupeny jsou i knihy, nechybí rozsáhlá Mistrova korespondence.“123 V květnu 1889 byla ustanovena muzejní společnost a sbírky byly převedeny ze správy obce do jejího majetku. Ze stanov společnosti se dochovaly pouze podmínky členství.124 K navrácení sbírek do majetku města došlo v roce 1910. Obec vytvořila desetičlenné kuratorium, v jehož čele stál správce, který byl odpovědný za činnost muzea. Zároveň byl stanoven výpůjční řád knihovny a obec se zavázala ke každoročnímu finančnímu příspěvku.125 Domažlické muzeum, stejně jako většina městských muzeí zakládaných v této době, se potýkalo s problémem uložení sbírek. Jejich umístění v augustiniánském klášteře znemožňovalo zpřístupňování veřejnosti, ke změně došlo až po přestěhování do nové městské radnice v roce 1893. V roce 1913 byl instalován měšťanský barokní pokoj a chodská sence.126 Přelom v muzejní činnosti nastal o velikonocích 1931, kdy se muzeum přemístilo do Chodského hradu.127 S nárůstem sbírkových předmětů se rozvíjela i expozice muzea. Ta byla členěna do několika sekcí: I.

oddělení prehistorické archeologie, sbírka mineralogicko geologická, sbírka mincí a medailí

II.

památky církevní a válečnické

III.

památky řemesel a obchodu

IV.

význační domažličtí rodáci, ukázky městské civilizace

V.

síň Jaroslava Vrchlického

VI.

síň měšťanská

VII.

síň města Domažlic

VIII.

chodská sence

IX.

oddělení národopisné128

123

Nejdl, J. Domažlické muzeum slaví 120 let svého vzniku. Domažlický zpravodaj, říjen 2003, roč. 25, s. 10. Benedikt, J. Historie domažlického muzea do roku 1938. Strojopis uložený v knihovně Muzea Chodska, s. 13. 125 Historie vzniku a působení muzea v Domažlicích. In: Sborník Muzea Chodska. Domažlice, 1997, s. 29. 126 Venkovská světnice. 127 Expozice byla instalována Aloisem Procházkou a Janem Trefným. 128 Historie vzniku a působení muzea v Domažlicích. In: Sborník Muzea Chodska. Domažlice, 1997, s. 29.

124

50

V následujících dvou letech byla zpřístupněna zemědělská sbírka. Velký ohlas u veřejnosti vzbudila „Chodská svatba“ nainstalovaná v roce 1935 spolu s lapidáriem vytvořeným ve dvoře hradu.

Tento rozvoj muzejní činnosti byl zastaven v období druhé světové války. Muzeum bylo zpočátku částečně a poté zcela uzavřeno.129 K obnovení činnosti docházelo postupně od uspořádání první poválečné Vavřinecké pouti. Obnovena byla všechna oddělení muzea kromě přírodovědného oddělení. „Za ne zcela jasných okolností byla naprostá většina předmětů vyřazena ze sbírek nebo přesunuta do jiných institucí, například do Gymnázia J. Š. Baara, Západočeského muzea v Plzni, Národního muzea.“ Po listopadovém převratu v roce 1989 došlo k znovuobnovení přírodovědného oddělení.130 Po roce 1945 bylo zrušeno i kuratorium a správa muzea byla začleněna do činnosti MěNV v Domažlicích. Od roku 1955 Vlastivědné muzeum Chodska spadalo pod ONV Domažlice.131 V této době byl oddělen od muzea archiv. V padesátých letech došlo i k základním změnám expozice. Beze změny zůstala pouze chodská svatba a chodská sence. Některé vznikající expozice byly tematicky ovlivněny požadavky nové politické reality. Stejně jako v ostatních československých muzeích bylo prezentováno téma budování socialismu, dějiny KSČ v okrese, vítězný Únor, atp. Jako součást muzea Chodska bylo v roce 1972 zpřístupněno Muzeum Jindřicha Jindřicha.132 V roce 1970 byla v rámci Muzea Chodska otevřena výstavní síň s názvem Galerie bratří Špillarů na zámku v Trhanově. Z důvodu nevyhovujících podmínek byly obrazy přemístěny a od roku 1996 zpřístupněny v Galerii bratří Špillarů, která je součástí muzea.133 Od roku 1992 probíhala na Chodském hradě generální rekonstrukce, při níž v noci na 21. dubna 1995 vypukl požár. Při likvidaci požáru bylo poškozeno a následně restaurováno na 130 sbírkových předmětů.134 V roce 1999 byla nainstalována současná muzejní expozice, která se průběžně obměňuje a vyvíjí. Část expozice je věnována archeologii pravěku a středověku. Od roku 1945 se muzeum v oblasti archeologie neangažovalo, pouze shromažďovalo náhodné nálezy. Stav se 129

O jeho sbírky pečoval do svého uvěznění Alois Procházka, dále Antonín Odvody, Jan Paroubek, Miroslav Kohout, K. Němeček a slečna Hinterholzingerová. 130 Kejval, Zbyněk; Prošková, Renata. Stručně k historii přírodovědného oddělení Muzea Chodska. In: Z Chodského hradu. Sborník Muzea Chodska v Domažlicích. 2003. s. 16-17. 131 Z Chodského hradu. Muzeum Chodska Domažlice, 3. Sešit, 1969, s. 2. 132 Nejdl, J. Domažlické muzeum slaví 120 let svého vzniku. Domažlický zpravodaj, říjen 2003, roč. 25, s. 10. 133 Sika, Václav. Galerie bratří Špillarů a její vývoj. In: Z Chodského hradu. Sborník Muzea Chodska v Domažlicích. 2003. s. 28-36. 134 Sborník muzea Chodska. Domažlice, 1997, s. 3-4. 51

změnil v roce 2000, kdy se muzeum začalo podílet na archeologických výzkumech v regionu.135 V rámci hradu došlo ke zpřístupnění hradní věže, ochozu a lapidária. V létě 2008 bylo uzavřeno Muzeum Jindřicha Jindřicha, které má v budoucnu projít generální rekonstrukcí. V této budově je v současnosti umístěna muzejní knihovna a archiv.136

135

Kausek, Petr. Domažlické muzeum a archeologie. In: Z Chodského hradu. Sborník Muzea Chodska v Domažlicích. 2003. s. 18-27. 136 Více k historii knihovny a archivu v článku: Buršíková, Monika. Knihovna a archiv Muzea Chodska. In: Z Chodského hradu. Sborník Muzea Chodska v Domažlicích. 2003. s. 12-16. 52

2. SBÍRKY MUZEA CHODSKA V DOMAŽLICÍCH

Vlastníkem sbírkového fondu je Plzeňský kraj, jeho správcem Muzeum Chodska v Domažlicích, se sídlem na Chodském náměstí 96, Domažlice. Sbírky jsou spravovány podle zákona 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů. Tento právní předpis stanovuje práva a povinnosti vlastníků sbírek a zavádí centrální evidenci sbírek (dále CES) vedenou ministerstvem kultury. CES je veřejně přístupným seznamem sbírek, kde dle zákona správci (muzea a galerie) sbírek ve vlastnictví státu, krajů a obcí zapsali veškeré sbírkové předměty. Do CESu jsou zapisovány i sbírky jiných právnických a fyzických osob, pokud se jejich vlastníci rozhodli o zápis požádat. CES je v současnosti přístupný na internetových stránkách ministerstva kultury . Muzeum Chodska v CESu uvádí 43.060 sbírkových předmětů. Tato sbírka je dělena do jedenácti jednotlivých podsbírek:137

Graf č. 1: Podsbírky Muzea Chodska s uvedením počtu sbírkových předmětů.

137

Centrální evidence sbírek, sbírka Muzea Chodska v Domažlicích. [online]. Dostupný z www: < http://ces.mkcr.cz/ces/cz/sb.php?evc=MCD/002-05-03/122002>. 53

Podsbírka archeologická obsahuje nálezy z Domažlicka, jde o sbírkové předměty ze 14. - 17. století. Jedná se o čakany, halapartny, klíče, kopí, sekery, podkovy, obětiny a další. Historickou podsbírku tvoří předměty z období 15. – 20. století, zastoupeny jsou západní Čechy, Francie, Německo (Hesensko, Buchenwald), Polsko, Rakousko (Vídeň). Podsbírka militaria je tvořena terči, výstrojí a výzbrojí, zbraněmi dřevcovými, palnými, bodnými, sečnými a ostatními předměty z období 17. – 20. století. Z původního staňkovského fondu je v této podsbírce 36 sbírkových předmětů. Entografická podsbírka je z původního staňkovského fondu zastoupena 242 inventárními čísly. Tato podsbírka je zastoupena nejrozmanitěji předměty z období 13. – 15. století a 17. – 20. století. Předměty pocházejí z oblastí Českomoravské vysočiny, západních Čech, Bavorska a Ruska. Jedná se o výrobky bednářské, brašnářské, truhlářské, zámečnické, ševcovské, zastoupena jsou i řemesla: hřebenářství, kartáčnictví, klempířství, kolářství, koželužství, lampářství, obuvnictví atd. Etnografickou skupinu tvoří i vybavení domácnosti, keramika, hudební nástroje, kroje a měšťanský textil a různé liturgické předměty. Podsbírku uměleckoprůmyslové práce představují sbírkové předměty z 16. – 20. století, jedná se také o velmi různorodou skupinu předmětů z cínu, dřeva, kamene, keramiky, kameniny, skla, porcelánu, slitiny, železa, stříbra, sádry, plechu, papíru atp. Výrobky pocházejí z lokality západních, středních a severních Čech, mimo území České republiky se jedná o výrobky z Maďarska, Švýcarska, Velké Británie, Ukrajiny, Německa, Francie a Rakouska. Celkově je v této podsbírce evidováno na 268 inventárních čísel ze staňkovského muzea. Výtvarné umění obsahuje grafické práce z 15. – 20. století, obrazy a plastiky z 18. – 20. století. Vedle těchto předmětů se v podsbírce nacházejí i plakáty, pohlednice, diplomy, ex libris z různých evropských států, ojediněle i z Číny, Iráku a Indie. Původní staňkovský fond zastupuje 168 výtvarných prací místní provenience. Podsbírku betlémy tvoří betlémové soubory keramické, dřevěné, papírové, skleněné či hliněné, z období 19. – 20. století z oblasti Domažlicka, Železného Brodu a Tyrolska. Muzeum Chodska ve svém sbírkovém fondu eviduje na 3.733 knih z období konce 19. – 21. století, týkajících se domažlického regionu. Tematicky je fond členěn do oddělení historie, vlastivěda, národopis a příroda. Je utvářen z děl regionálních autorů a knih vydaných regionálními nakladatelstvími a institucemi. Co do počtu inventárních čísel je nejpočetněji zastoupena numismatická

54

podsbírka. Mezi 18.347 sbírkovými předměty, z nichž 140 pochází ze staňkovského muzea, nalezneme mince z 11. – 20. století, poukázky z 18. – 20. století, bankovky, státovky a odznaky z 19. – 20. století. Systematicky jsou sbírána platidla z České republiky, výběrově pak z celého světa. Podsbírka botanická je zastoupena cévnatými rostlinami, mechorosty a lišejníky. Zoologická podsbírka je tvořená dermatologickými preparáty ptáků a savců a preparáty hmyzu z druhé poloviny 20. století, z lokality střední Evropy.

55

3. EVIDENCE SBÍREK STAŇKOVSKÉHO FONDU V MUZEU CHODSKA

Sbírkové předměty ze zrušeného staňkovského muzea byly společně s dalšími sbírkami domažlického muzea deponovány v kostele v Horšově. Od sedmdesátých let docházelo k vytváření kompletní evidence sbírek muzea, do které byly začleněny i sbírkové předměty ze Staňkova. U těchto, dříve nabytých sbírkových předmětů je v evidenčních kartách uváděno, že jde o „starý sbírkový fond“, případně „původní staňkovský fond“. Při současné snaze o identifikaci předmětů ze staňkovského muzea je to jediný záznam, podle kterého se dají předměty dohledat.138 Problémem v evidenčních kartách jsou přírůstková čísla, která byla dodatečně vytvořena, jak byly sbírkové předměty evidovány. Ta ve většině případů nekorespondují s chronologickým přibýváním předmětů do muzea. Část předmětů pravděpodobně nebyla vedena v přírůstkové knize vůbec, u části došlo i k přepsání přírůstkových čísel a tím se znemožnilo dohledání záznamů v existující primární dokumentaci k předmětům. Správce staňkovského muzea, Emanuel Kubla, vedl knihu přírůstků v letech 1934 – 1960. Tato kniha byla nalezena až 1. února 1984, tedy v době, kdy byla již většina předmětů evidována a byla přiřazena nová přírůstková čísla. Přesto i při zpracovávání sbírkových předmětů po tomto roce nebyla snaha identifikovat předměty podle původní dokumentace. Tento fakt mohl být způsoben i tím, že do muzea v Domažlicích byla převedena malá část předmětů ze zrušeného muzea. U zlomku záznamů v evidenčních kartách je v popisu vedeno „staré evidenční číslo“, podle kterého se dají předměty v knize přírůstků dohledat, případně je identifikoval Josef Žák či Marie Trnková139. Z 846 sbírkových předmětů, které jsem dohledala v evidenci domažlického muzea, se mně podařilo pouze k 26 předmětům nalézt odpovídající záznamy v přírůstkové knize ze Staňkova. Předměty ze staňkovského fondu byly zařazeny do sbírek a podsbírek k ostatním sbírkovým předmětům muzea, tj. nebyla vytvořena samostatná podsbírka staňkovského muzea. K evidenci docházelo postupně v letech 1975 – 1989, k poslední evidenci skupiny výtvarného umění, podskupiny diplomů došlo v roce 2000. Při své práci jsem dohledala 846 inventárních čísel označených jako „původní staňkovský fond“ a to z celkového historického fondu muzea Chodska, které eviduje na 43.060 inventárních 138 139

Muzeum Chodska v Domažlicích, evidenční karty sbírových předmětů. Muzeum Chodska v Domažlicích, Muzejní kniha Přírůstková, Staňkov 1934 - 1960 56

čísel (mimo sbírkového fondu Jindřicha Jindřicha). Z dohledaných předmětů původního staňkovského fondu jich bylo do současnosti pět restaurováno a čtyři jsou umístěny v expozici. Historický fond je členěn dále na jednotlivé skupiny a podskupiny, sbírky ze Staňkova jsou evidovány ve skupinách uvedených v grafu:

Graf č. 2: Členění sbírkových předmětů z původního staňkovského fondu.

CHARAKTERISTIKA SBÍRKOVÝCH PŘEDMĚTŮ:

Numismatika I. podskupina: Medaile Medaile určil pan Houdek v roce 1989, podskupinu tvoří jeden sbírkový předmět ze Staňkova, a to pamětní medaile Sboru dobrovolných hasičů z roku 1911. II. podskupina: Papírová platidla Papírová platidla ze Staňkova určil pan Houdek v roce 1984. Původní staňkovský fond tvoří 139 inventárních čísel. Jedná se o platidla Rakousko – Uherska z let 1902 – 1918, Republiky Československé do roku 1945 a od roku 1945 do měnové reformy v roce 1953, Protektorátní, Slovenského

57

státu 1939 – 1945, Říšské marky 1945 a okrajově se jedná o platidla dalších zemí (USA, Bulharsko, Rakousko, Jugoslávie). Součástí této podskupiny jsou i táborová platidla pro wehrmacht a potvrzenky terezínského ghetta z roku 1943.

Militaria I. podskupina: Výstroj Evidence byla vytvořena panem Benediktem v letech 1976 – 1978, z původního staňkovského fondu je uvedeno 21 sbírkových předmětů, z lokality Staňkov, Domažlice, Horšovský Týn, Bukovec, Bělá nad Radbuzou, Blížejov. Jedná se o rukávové pásky, čepice, klobouky, čáky, štítky, šerpy z uniforem armády rakousko – uherské, československé a německých uniforem z druhé světové války. II. podskupina: Zbraně Zbraně v letech 1975 – 1976 určili pan Benedikt a F. Kutina. Podskupinu tvoří zbraně sečné, bodné a palné, do evidence bylo zapsáno 55 inventárních čísel z původního staňkovského fondu. Z toho byly veškeré předměty, až na rakouský bodák k pušce Werndl, odepsány v roce 1985, nebo převedeny do okresního muzea v Benešově v roce 1987. Podskupina byla tvořena šavlemi, tesáky, noži, bodáky, kynžaly, pistolemi a puškami, většinou z období první a druhé světové války. U 22 sbírkových předmětů je uvedeno „staré inventární číslo“, které odpovídá záznamům v přírůstkové knize ze Staňkova. Jediný předmět, který nebyl odepsán ani převeden, je popsán v evidenci domažlického muzea jako rakouský bodák k pušce Werndl, ale v zápise Emanuela Kubly je veden jako ruské bodlo z první světové války, které do muzea daroval v únoru 1936 Petr Hess ze Staňkova-vsi. III. podskupina: Zbroj Podskupina byla inventarizována p. Benediktem v roce 1976, 14 předmětů je evidováno z původního staňovského fondu. Jedná se o přilby požárnické a dragounské, z období 1825 – 1916; přilby americké z let 1942 – 1945 a francouzské z počátku 20. století. Dva sbírkové předměty, přilba požárnická a americká, byly převedeny do okresního muzea v Benešově v roce 1987. Dragounská rakouská důstojnická přilba z let 19, inv. č. H 3.845, byla v roce 1995 restaurována a nyní je vystavena v historické expozici muzea.

58

Umělecký průmysl I. podskupina: Porcelán Porcelán určil v letech 1976 a 1978 J. Mayer, ze staňkovského fondu pochází 122 sbírkových předmětů, po papírových platidlech tvoří největší podskupinu, tvoří 15% předmětů ze Staňkova. Sbírkové předměty jsou zastoupeny hrnečky s podšálky, konvicemi, cukřenkami, různými dózičkami a mističkami, talíři, soškami, vázami a ozdobnými předměty. Porcelán pochází nejčastěji z manufaktur v západních Čechách, jedná se o lokality Kysibl, Březová, Klášterec, Pirkenhammer, Loket, Rybáře u Karlových Varů, Ždanov, Chodov, Dalvice, Klenčí pod Čerchovem, Domažlice, Všeruby; z Německa: Bavorsko, Durynsko, Nymphenburg; dále pak z Anglie, Rakouska a Francie. Datace výrobků spadá převážně do druhé poloviny 19. století, výrobky z Klenčí a Domažlic z 20. – 30. let 20. století. Dva hrnečky, vedené pod inventárním číslem H 4.378, byly při tvorbě evidenční karty identifikovány paní Marií Trnkovou. Je to tedy jeden z mála předmětů, ke kterému máme průvodní dokumentaci. Jedná se o dar Marie Trnkové, asi z let 1935 – 1940, hrnečky jsou ze západočeské manufaktury z počátku 20. století a jsou zdobeny podobiznou ženy a muže. Pocházejí z rodiny Maxmiliána Berana (1847 – 1929), zámečnického mistra ze Staňkova čp. 42. Paní Trnková je obdržela (zakoupila) od druhé manželky Anny, rozené Lochnerové. Hrnečky byly původně majetkem první manželky Maxmiliána Berana, která je pravděpodobně na snímku na hrnečku spodobněna. Na druhém je snad bratr zmíněné ženy. Talíř zdobený tradičním květinovým dekorem, evidovaný pod inventárním číslem H 4.473, je umístěn v muzejní expozici.Jedná se o výrobek z Klenčí, značky Míča. II. podskupina: Sklo U poloviny předmětů z této podskupiny není uvedeno kdo, ani kdy předměty určil, zbytek určil J. Mayer v roce 1978. Podskupinu tvoří 77 předmětů z původního staňkovského fondu, jedná se o různé sklenice, odlivky, pohárky, karafy, kalichy, vázy, dózy, svícny a různé dekorativní předměty. Sklo je z manufaktur ve Velkém Boru, Karlových Varech, Nýřanech, Železné Rudě, Heřmanově Huti, případně ze severočeských a západočeských skláren, jedná se o práce od druhé poloviny 19. století do 30. let 20. století. Výrobky jsou z foukaného, nebo lisovaného skla, zdobeny různými technikami a dekory jsou nejčastěji s rostlinnými motivy.

59

III. podskupina: Kamenina Kameninu určil J. Mayer v roce 1978, je zastoupena devíti předměty z původního staňkovského fondu. Podskupina je tvořena miskami, džbánky, dózami, vázičkami, košíčkem, čutorou a svícnem. Sedm výrobků pochází z továrny na keramiku v Domažlicích a jsou datovány roky 1920 – 1925, zbylé dva předměty jsou z Všerub u Kdyně, z poloviny 19. století a Klenčí pod Čerchovem, datovány po roce 1945. IV. podskupina: Majolika Jedná se o deset předmětů ze staňkovského fondu, které určil J. Mayer v roce 1978. Podskupinu tvoří zdobené mísy, džbánky, talíř a konvice; jedná se o české a rakouské práce z období od poloviny 19. století do 20. let 20. století. V. podskupina: Slitina Podskupinu určil J. Houdek v roce 1984, z původního staňkovského fondu se dochovalo patnáct předmětů. Jedná se ze 3/4 o předměty užitkové, tedy konvice, hmoždíře, mlýnky, popelníky a svícen. Liturgické předměty jsou zastoupeny kadidelnicí, kostelními zvonky a lampou na věčné světlo. VI.a VII. podskupina: Cín a Plech Cínové předměty byly zapsány do evidence panem Benediktem a Kondrysem v letech 1976 – 1978 a panem Houdkem v roce 1984. Ze staňkovského fondu se dochovalo osm předmětů, které můžeme dělit na užitkové (talíře a lžíce), dekorační (talíře) a jeden předmět liturgický – kropenka. Do podskupiny plechových předmětů je ze staňkovského fondu zařazena pouze poškozená lampa. VIII. podskupina: Vlajky a prapory Poslední podskupinu v uměleckém průmyslu evidoval pan Benedikt a paní Klumperová v roce 1979 a pan Houdek v letech 1986 – 1987. Jedná se o vlajky a prapory spolků, například hasičského sboru, tělocvičného spolku, spolku vojenských vysloužilců, cechu ševců, korouhve atp. Do této podskupiny patří také šerpy, stuhy na prapor a ozdobné střapce.

60

Umělecké řemeslo Tato skupina byla určena a vytvořena J. Houdkem v roce 1984. Sbírkové předměty z původního staňkovského fondu jsou velmi často poškozené či neúplné, jsou evidovány v podskupinách: I. Zámečnictví. Podskupinu tvoří tři mlýnky. II. Kovářství. Je evidováno deset sbírkových předmětů, které zastupují žehličky, nůžky na ovce, lampy, váha a hmoždíř. III. Klempířství. Do klempířství je zahrnuta lampa, podstavec a svícen. IV. Konvářství. Toto řemeslo je zastoupeno podnosy a lžícemi, celkem 7 kusů. V. Nožířství. Podskupina je tvořena devatenácti předměty, jedná se o kratiknoty, nůžky, nože, vidličky, lžíce a břitvu.

Řemeslná výroba Skupina byla evidována J. Houdkem v letech 1987 – 1989. Sbírkové předměty z původního staňkovského fondu jsou vedeny v devatenácti podskupinách, často je zastupuje pouze jeden či dva předměty. Pokud se jedná o větší počet sbírkových předmětů v podskupině, tvoří ji předměty velmi různorodé, což je nejzřetelnější u truhlářství. U dřevořezby došlo v prosinci 1999 k odpisu sedmi inventárních čísel. Pro přehlednost níže uvádím název podskupiny, předměty, kterými je tvořena a v závorce počet inventárních čísel, které ji tvoří: I. Hodinářství; hodiny pro ponocného (1). II. Zámečnictví; Vývěsní štít (1). III. Truhlářství, dřevovýroba. Dóza, školní tabulka, mlýnek, globus, lampička, stolička, kancelářský lis, zouvák, misky vah, čela postelí, umrlčí prkna (13). IV. Dřevořezba. Rámy na obrazy, dřevěná zdobení, formy, plakety, oltáříček, odepsány byly relikviáře, putti, části bočních oltářních křídel (19). V. Obuvnická práce. Soubor obuvnického nářadí, 45 kusů pod jedním inventárním číslem. VI. Kožedělná výroba. Vojenská dohoda – řemen. Dar B. Kysely ze Staňkova vsi v roce 1937, (1). VII. Průmyslové zpracování. Polní láhev, důtky (2). VIII. Kovářství, železo. Váhy, kahany, jahelníček, tkalcovský člunek (6). IX. Kovotepectví. Tepaný rámeček s fotografií (1).

61

X. Plakety, slévačství. Plakety vydané u příležitosti všesokolského sletu, mezinárodního kongresu studentstva i bez popisu (6). XI. Keramika, hrnčířství. Keramické práce z Kolovče a Znojma, převážně z první poloviny 20. století (11). XII. Odznaky, stužkářství. Hasičské odznaky, nárameníky a stužky (2). Věnováno hasičským sborem v červnu 1937. XIII. Sklářství. Vývěsní reklamní štít, amforka (2). XIV. Porcelán. Amfora (1). XV. Domácká výroba. Kružítko, malované kraslice (4). XVI. Guma, plech. Plynová maska z druhé světové války (1). XVII. Výstroj. Hasičský pásek (1). XVIII. Otisky. Sada 26 ks ozdobných uzávěrů na lahve. XIX. Zátkárna. Korkové předměty vyrobené ve Staňkově, např. zátky, násadka na pero, podrážka na botu (1).

Ruční výroba Skupina byla určena J. Houdkem v roce 1987 a 1989, z původního staňkovského fondu se zachovalo třináct předmětů, a to z liturgické podskupiny. Tvoří ji relikviáře, krucifix, růženec a tordovaný sloupek z oltáře.

Výtvarné umění I. podskupina: Obrazy Obrazy byly určeny J. Rojtovou v letech 1978 – 1979 a J. Houdkem v roce 1988. Podskupinu tvoří 49 různorodých prací, zastoupeny jsou portréty, krajinomalby, zátiší, ilustrace, obrazy s náboženskou tematikou a obrazy s námětem Staňkovska. Obrazy jsou tvořeny technikou oleje na plátně nebo na lepence, malby na plechu, akvarely, kresby tužkou, hrudkou, tuší, perokresby, temperou na papíře. Část obrazů není zarámována, u velké části je protržené plátno či jiné poškození.

62

Restaurován byl pouze obraz Žehnající Kristus v roce 1995. Dva sbírkové předměty, ilustrace k pohádkovým knihám od Josefa Weniga, byly dohledány v přírůstkové knize muzea Staňkov, jedná se o nákupy z prosince 1942, oba byly zakoupeny za 432,- K. II. podskupina: Církevní Kromě domácích oltáříků se jedná o dřevořezby z kostelních interiérů, které evidoval pan Benedikt v roce 1979. Podskupinu tvoří 40 prací z bývalého staňkovského fondu, jde o plastiky světců, krucifixy, torza andělů, domácí oltáříky. Většina plastik je barokních s dochovalou případně částečně setřenou polychromií, oltáříky mají v základních rysech stejnou podobu: v prosklené skříňce je uložena Panna Maria Svatohorská, oblečena do tkanin (brokát, krajky atp.) a zdobena korálky z foukaného skla, skříňka je uvnitř potapetována. Jeden z oltáříků, inv. č. H 13.632, je umístěn v expozici sence. Barokní plastika Loučení Panny Marie s Kristem byla restaurována. III. podskupina: Odlitek Podskupinu určil J. Houdek v roce 1989, ze staňkovského fondu je zde veden pouze jeden sbírkový předmět: soška představující alegorii jara. IV. podskupina: neuvedeno V evidenčních záznamech není vyplněn název podskupiny, ani kdo ji určil. Staňkovský fond je zastoupen dvěma vojenskými štíty heraldického tvaru. V. podskupina: Socha Sochy evidoval pan Benedikt v roce 1979, ze staňkovského fondu je pouze jeden sbírkový předmět, barokní polychromovaná dřevořezba Madona s děckem, která byla v roce 1995 restaurována. VI. podskupina: Grafika Grafické práce určila J. Paroubková v letech 1985 – 1988, ze staňkovského fondu jsou zastoupeny litografie, rytiny a mezzotinta, motivem jsou světci, zříceniny a hrady, v jednom případě i portrét a kuriozitou je rytina s oznámením nevolníkům. Celkem se jedná o dvanáct grafik. VII. podskupina: Diplom Tato podskupina byla určená jako poslední v roce 2000 paní Kauckou. Ze Staňkova je zde deset diplomů z rodin Mathauserů, Egerů, Kreysů a Josefa Buriana. Diplomy jsou z let 1881 – 1940, byly uděleny za čestné členství, účasti na výstavách a nejstarší diplom je lékařský, MUDr. Václava Egera.

63

VIII. podskupina: Lidová výroba Evidenci těchto sbírkových předmětů vytvořili pan Benedikt v roce 1979 a pan Haas v roce 1983. Ze staňkovského fondu je evidováno 45 předmětů, nejčastěji vyrobených ze dřeva v první polovině 20. století, pouze ve dvou případech se jedná o obrázky na plechu z roku 1848, které zobrazují císařovnu Alžbětu a císař Františka Josefa I. Zastoupeny jsou skříňky, pouzdra, různé nádoby, měrky, žejdlíky, krabičky a jednotlivosti jako píšťalka, jehelníček, svícen, slánka, máselnička, pudřenka, hůl ze samorostu, klec na ptáčky, cukřenka a velikonoční řehtačka.

Měšťanské předměty Skupinu evidoval J. Houdek v letech 1984 – 1989. I. podskupina: Šperky V podskupině je vedeno 66 sbírkových předmětů ze staňkovského fondu. Je tvořena náušnicemi, náhrdelníky, náramky, knoflíky, medailonky a různými přívěšky, jehlicemi, sponami, šatovými ozdobami, růžencem a broží. Předměty jsou vyrobeny z korálků, mincí, drátků, z kovu, rohoviny, provázků, dřeva a skla. II. podskupina: Nástěnný obrázek Ze staňkovského fondu jsou v této podskupině vedeny dva domácí obrázky s perletí, Svatý Václav, Panna Maria na Svaté Hoře. III. podskupina: Liturgické Tato podskupina je zastoupena jedním inventárním číslem ze staňkovského muzea, bronzovou soškou Madony. IV. podskupina: Předměty osobního používání Ze sbírkových předmětů ze Staňkova se dochovalo 37 inventárních čísel: spony, jehlice a hřebeny do vlasů, korálková pouzdra, zápisníky a kabelky, pouzdra na brýle, jehelníčky, taneční pořádky a jednotlivosti: schránka s křížem, svazek papírových květů, bronzový anděl s tabulkou, cvikr, lorňon, popelníček. V. podskupina: Oděvy Podskupina je zastoupena čtyřmi sbírkovými předměty ze staňkovského fondu, jde o dvě dámské ripsové blůzy, pelerínku z hedvábí a taftu a dlouhou sukni.

64

VI. podskupina: Kabelky Ze staňkovského muzea je vedena jedna dámská saténová kabelka z počátku 20. století. VII. podskupina: Obuv I v tomto případě se nám ze Staňkova dochoval jeden sbírkový předmět: černé kožené dámské lodičky, zdobené korálky. Lodičky jsou zapůjčeny do expozice muzea ve Kdyni.

65

4. VÝSTAVA K 775. VÝROČÍ ZALOŽENÍ STAŇKOVA

Sbírkové předměty původního staňkovského fondu nebyly od uzavření muzea v roce 1962 jako celek prezentovány. Jedná se vždy jen o vybrané předměty, které jsou součástí tematické výstavy či expozice. Jejich systematická prezentace nebyla dosud ani technicky možná, neboť neexistoval ani soupis předmětů, které se do současnosti dochovaly. První příležitostí k jejich vystavení je níže stručně popsaná výstava “Z historie Staňkova”. Ta se uskuteční u příležitosti 775. výročí založení obce ve Staňkově, v termínu 9. – 21. prosince 2008. Cílem výstavy je ukázat historii a významné události Staňkova (povodně, druhou světovou válku a osvobození města) a jednotlivé oblasti, které město charakterizovaly a utvářely, například průmysl a řemesla, lidová kultura - staňkovský kroj, architektura, spolky a sdružení, církev, díla staňkovských umělců a obrazy s tématikou Staňkova a okolí, významné osobnosti a slavné rodáky. Na výstavě budou prezentovány vybrané sbírkové předměty z původního fondu staňkovského muzea z Muzea Chodska v Domažlicích, písemné materiály ze Staňkovského fondu ze SOkA Domažlice, předměty a písemnosti z fondu Staňkovské katolické farnosti, vybrané artefakty od soukromých sběratelů a fotografie. Vystavena budou výtvarná díla

místních umělců z historie

i současnosti a práce žáků ZŠ Staňkov na téma „Staňkov očima dětí.“ U příležitosti výstavy bude pokřtěna publikace „ Staňkov – 775 let“, vytvořena maketa nedalekého hrádku Lacembok a dále bude pořádán doprovodný program - koncert ZUŠ Staňkov. Na výstavě bude po 45 letech vystaven výběr předmětů ze staňkovského muzea, které jsou nyní součástí fondu Muzea Chodska v Domažlicích. Jedná se o předměty velmi různorodé, cílem je ukázat veřejnosti, jak rozličné sbírkové předměty se v muzeu nacházely. Zároveň bude představena stručná historie muzea, neboť od jeho zrušení uplynula dlouhá doba a mnoho místních již ani neví, že ve Staňkově muzeum bylo. Jednotlivé předměty budou tematicky rozděleny do jednotlivých vitrín. Součástí budou obecné popisky a u výběrových předmětů i jejich „historie“, tj. kdo byl jejich majitelem a jak a kdy se předměty do muzea dostaly. Architektonický vývoj obce bude představen především na historických fotografiích. Dále jsou fotograficky dokumentovány především významné události (například osvobození po 2. světové válce), historie spolků a významné osobnosti. Z archivních materiálů budou prezento-

66

vány kopie listin a privilegií, kroniky obce, spolků a kroniky školské. Dále různé mapy, plány a varia: reklamní letáky, pozvánky na plesy, razítka a typáře.

67

IV. ZÁVĚR

Diplomovou práci jsem věnovala historii a sbírkám zaniklého muzea ve Staňkově. První oddíl „Historie muzea ve Staňkově“ dokumentuje vývoj staňkovského muzea v kontextu obecných dějin českého muzejnictví. Podnětem k založení muzea byla okresní a živnostenská výstava v roce 1925. V reakci na tuto událost byl ve Staňkově založen Muzejní kroužek pečující o předměty nashromážděné na výstavě, postupně jejich počet rozšiřoval. Jeho činnost však přes počáteční nadšení stagnovala a teprve po příchodu Emanuela Kubly do Staňkova, došlo v roce 1934 k obnovení jeho činnosti, které o rok později vyústilo v otevření muzea veřejnosti. Muzeum spravoval spolek, v následujících letech se potýkalo s obdobnými problémy, jež postihovaly i ostatní vlastivědná muzea. Přesto, zejména díky obětavé práci Emanuela Kubly, který byl správcem sbírek, se muzejní činnost ve Staňkově slibně rozvíjela. Chod muzea byl ochromen příchodem druhé světové války. Emanuel Kubla byl od srpna 1944 vězněn v Terezíně, muzeum bylo uzavřeno v souvislosti s opatřením týkající se totálního nasazení. Stejně jako mnohá muzea, bylo i staňkovské, postihnuto záborem muzejních prostor. V roce 1945 bylo vystěhováno a díky péči Josefa Žáka, jednatele muzea, byly předměty pečlivě uschovány a zabezpečeny proti krádežím a poškození. Díky daru místního továrníka Františka Kreysy, který věnoval budovu bývalé německé školy muzeu do bezplatného pronájmu, a horlivé činnosti Emanuela Kubly, který se v květnu 1945 vrátil z Terezína, došlo v roce 1947 ke slavnostnímu znovuotevření staňkovského muzea. Muzeum získalo budovu vhodnou pro vybudování kvalitní expozice, depozitáře, archivu a knihovny. Sbírky byly převedeny, v souladu s dobovým vývojem, do majetku obce, ale správu muzea nadále zajišťoval muzejní spolek. Funkci správce sbírek zastával až do roku 1961, jako dobrovolný pracovník, Emanuel Kubla, který pokračoval v muzejní práci v duchu „prvorepublikové tradice“. Nehodlal sebe ani muzeum přizpůsobovat novým poměrům, které nastaly po roce 1948. Již v roce 1951 označil Fridolín Macháček činnost a podobu muzea za nevyhovující. V práci muzea nastala stagnace, což lze označit za jednu z příčin pozdějšího zániku této instituce. Jeho čin68

nost se neformovala v souladu s potřebami doby, muzeum zřejmě nestálo o spolupráci s MNV a ani správní orgány muzeum výrazně nepodporovaly. K tomuto faktu se postupně přidal i klesající počet návštěvníků. Poté, co Emanuel Kubla v roce odstoupil z funkce správce sbírek, se nenašel nikdo, kdo by mě na fungování muzea zájem. Dalším krokem bylo uzavření expozice veřejnosti v září 1962 a postupné přestěhování sbírek do budovy tzv. staré radnice na náměstí. Došlo také na reorganizaci sbírkových předmětů, které měly být nově zaevidovány a poté zpřístupněny veřejnosti v nové expozici. Nenašel se však nikdo, kdo by tento úkol dovedl do konce a po pěti letech průtahů došlo k definitivnímu uzavření muzea. Domnívám se, že muzeum nebylo zrušeno z důvodu nastalých politických poměrů, ani díky vydání muzejního zákona roku 1959. Přikláním se k myšlence, kterou uvedl ve svém projevu Karel Guth již v roce 1927. Prohlásil, že nově vzniklá muzea (tj. v období První republiky) se obvykle dlouho neudrží a jejich rozmach končí zpravidla úmrtím nebo odchodem zakladatele. „Zakladatel“ staňkovského muzea Emanuel Kubla muzeum spravoval dlouhých 26 let, do věku 81 roků a muzeum tak díky jeho práci přetrvalo až do doby, vyžadující nové muzejní formy práce.

Druhý oddíl mé práce je věnován současné podobě „Staňkovského sbírkového fondu v Muzeu Chodska.“ Od roku 1962 docházelo k reorganizaci sbírek muzea ve Staňkově. Byly z nich vyřazovány předměty, které neměly dostatečnou „hodnotu“ dokumentační či historickou, část z nich byla vyhozena, část prodána do starožitnictví, anebo navrácena původním dárcům. Některé předměty byly odvezeny do Západočeského muzea v Plzni. Zbytek sbírkového fondu, který přečkal reorganizaci, byl uložen na tzv. staré radnici. Plánováno bylo vytvoření nové evidence, roztřídění sbírkových předmětů a jejich případná instalace do nové expozice. K tomuto kroku však již nikdy nedošlo, předměty naopak většinou zůstaly uloženy tak, jak byly přivezeny, tedy nevybalené v krabicích. Nevhodné uložení způsobovalo plesnivění a poškozování různými škůdci. V roce 1967 došlo k definitivnímu zrušení staňkovského muzea a tyto sbírkové předměty připadly okresnímu vlastivědnému muzeu v Domažlicích. Předměty zůstaly do počátku sedmdesá-

69

tých let uskladněny v budově staré radnice a postupně pak byly přemisťovány do kostela Všech svatých v Horšově, který sloužil jako depozitář domažlického muzea. K evidenci zbytku sbírkových předmětů, které se dochovaly, docházelo v letech 1975 – 1989. Z těchto předmětů se mi podařilo dohledat 846 inventárních čísel označených jako „původní staňkovský fond“, z původních 3.836 řadových čísel, které uvádí v přírůstkové knize Emanuel Kubla. Na tomto nízkém počtu se, kromě reorganizace sbírek a nevhodném uložení předmětů, kdy některé z nich „fyzicky dožily“, podílel ještě jeden fakt. Místní lidé ve Staňkově, ve snaze předměty zachránit, či se obohatit, značnou část fondu „zabavili“ a k dalším ztrátám sbírkových předmětů došlo při dvou velkých vloupání v Horšově. Do dnešních dnů je tedy zachováno torzo staňkovského fondu.

Vývoj staňkovského muzea do roku 1945 byl typický pro vývoj vlastivědných muzeí v českých zemích. Stejně, jako většina muzeí tohoto typu, vzniklo z podnětu místní výstavy, bylo spravováno spolkem a na jeho chodu se podíleli dobrovolní pracovníci. Jako ostatní muzea, se potýkalo s prostorovými nedostatky a během války bylo vystěhováno a uzavřeno. Odlišný vývoj staňkovského muzea nastal po roce 1945, a to díky činnosti Emanuela Kubly. Dokázal pro muzeum prosadit budovu, která byla pro jeho fungování naprosto vyhovující. Zároveň však neakceptoval nové způsoby muzejní práce a nereagoval na požadavky doby. Zřejmě proto bylo muzeum místními samosprávnými orgány a veřejností vnímáno jako neužitečné a došlo k jeho uzavření a zbytek jeho sbírkových předmětů byl sloučen se sbírkami okresního vlastivědného muzea, jak tomu bylo i v případě ostatních rušených či zaniklých muzeí.

70

RESUMÉ

Ve své práci se věnuji historii muzea ve Staňkově a části jeho původního sbírkového fondu, který je v současnosti součástí sbírkového fondu Muzea Chodska v Domažlicích. V jednotlivých kapitolách se věnuji vývoji muzea od založení v roce 1935 po jeho uzavření a následné zrušení v roce 1967, dále přibližuji správu a financování této instituce. Samostatně se zmiňuji o sbírkách, které spravoval v letech 1935 – 1960 Emanuel Kubla. Jednotlivě popisuji způsoby akvizice a evidence, členění sbírkových předmětů, prezentaci formou dlouhodobých expozic či krátkodobých výstav a reorganizaci sbírky, která probíhala v šedesátých letech. Ve druhé části práce se zaměřuji na současnou podobu původního staňkovského fondu, která je evidována ve sbírkách Muzea Chodska v Domažlicích. Jednotlivé předměty ze Staňkova netvoří samostatnou podsbírku, ale jsou začleněny mezi další sbírkové předměty v muzeu a roztříděny do oborových skupin. Sbírkové předměty ze Staňkova jsou uváděny ve skupinách militaria, numismatika, umělecký průmysl, umělecké řemeslo, řemeslná a ruční výroba, výtvarné umění, měšťanský průmysl. Ve své práci se věnuji charakteristice jednotlivých skupin.

71

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ

I. Archivní fondy Archiv Muzea Chodska Fond Domažlicko: B3/8a historie Staňkova B3/8b strojopis Staňkovský region 1233 - 1988 B3/10a správa staňkovského muzea B3/10b písemnosti staňkovského muzea B4/1a korespondence staňkovského muzea B4/1b materiály ze sbírek staňkovského muzea B4/2a – 2e fond staňkovského muzea

SokA Domažlice se sídlem v Horšovském Týně Inv. č. 1. Pamětní kniha „Muzejního kroužku“ ve Staňkově. 1934 – 1958.

Fond Muzejní kroužek Staňkov: (níže uvedené fondy nejsou uspořádané) Seznam sbírek muzejních 1928.

Fond Muzejní spolek Staňkov: Seznam členů muzejního spolku 1934 – 1950. Podací protokol muzejního spolku 1934 – 1951. Kniha zápisů 1934 – 1950. Muzejní stanovy.

MěNV Staňkov: Usnesení rady 1960 – 1969. Zápisy komise školské a kulturní 1954 – 1969.

72

II. Evidence sbírek Evidenční karty Historického fondu Muzea Chodska v Domažlicích.

Muzejní kniha Přírůstková. Staňkov 1934 – 1960. Muzeum Chodska v Domažlicích.

III. Soudobá periodika Domažlické listy, 5. 5. 1883, č. 19, s. 145-146.

Městské museum ve Staňkově. Život Plzeňska, roč. 1., č. 5 – 6, s. 91 – 92, 1950.

Rozhledy po musejní práci v Československu. Věstník československého zemědělského musea. 1931, roč IV., č. 4, s. 511.

Staňkov. Stráž českého západu. 25. 10. 1947, č. 7, s. 4.

Ve Staňkově otevřeli městské museum. Kraj pod Čerchovem, 1. 11. 1947, roč. 1, č. 2, s. 6.

KLEMENT, Josef. K otevření staňkovského musea. Staňkovsko, 21. 4. 1935, roč. X., č. 28, s. 1.

KLEMENT, Josef. Staňkovské veřejnosti. Staňkovsko, 21. 4. 1935, roč. X., č. 28, s. 1.

KRAMAŘÍK, Jaroslav. Zemědělské nářadí ve sbírkách staňkovského muzea. Český lid, 1961, roč. 48, č. 5, s. 235 – 236.

KREYSA, František. Staňkovské museum konečně pod střechou. TJ Sokol Staňkov, 24. 10. 1947, s. 4.

PROCHÁZKA, Alois. Výstava mincí a platidel ve Staňkově. Numismatické listy, 1950, roč. 5, č. 4, s 65.

WENIG, Frank. Nové regionální museum ve Staňkově. Plzeňsko. 1936, roč. 18, č. 5, s. 96 – 99.

73

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BENEDIKT, J. Historie domažlického muzea do roku 1938. Strojopis, uložen v knihovně Muzea Chodska.

KÜMPEL - STAŇKOVSKÝ, Bohuslav. Staňkovsko. Staňkov, 1940.

NEJDL, Josef. Domažlické muzeum slaví 120 let svého vzniku. Domažlický zpravodaj. říjen 2003, roč. 25, s. 10.

Sborník muzea Chodska. Domažlice, 1997.

Staňkov - 775 let. Plzeň: NAVA, 2008.

STEINBACHOVÁ, Věra. 750 let Staňkova. Historie a současnost města 1233-1983. MěNV Staňkov, 1983.

ŠPÉT, Jiří. Formování a rozvoj socialistického muzejnictví v ČSR. (1945 – 1985). Praha: 1988.

ŠPÉT, Jiří: Fridolín Macháček jako muzeolog a organizátor českého muzejnictví. Západočeské muzeum v Plzni: Asociace českých a moravskoslezských muzeí a galerií, 1996.

ŠPÉT, Jiří. Přehled vývoje českého muzejnictví I., Masarykova univerzita v Brně: Brno 2004.

Z Chodského hradu. Muzeum Chodska Domažlice. 3. Sešit, 1969.

Z Chodského hradu. Sborník Muzea Chodska v Domažlicích. 2003. s. 12-36.

Elektonické dokumenty:

Městský úřad Staňkov [online]. Dostupný z www: , . 74

Centrální evidence sbírek, sbírka Muzea Chodska v Domažlicích. [online]. Dostupný z www: < http://ces.mkcr.cz/ces/cz/sb. php?evc =MCD/002-05-03/122002>.

75

SEZNAM PŘÍLOH 1) Seznam výstav pořádaných muzeem. 2) Fotografie. 3) Soupis sbírkových předmětů z původního staňkovského fondu, které jsou dnes ve sbírce Muzea Chodska v Domažlicích.

76

Příloha č. 1.: Seznam výstav pořádaných muzeem. Výstava obrazů Rudolfa Mlnaříka (26. července – 2. srpna 1942) Staňkovsko v obrazech (20. září – 4. října 1942) Výstavka obrazů Vladimíra Augustina (2. – 4. července 1950) Fotografie Staňkova a okolí (30. července 1950) Výstava mincí a platidel (28. – 29. května 1950) Výstavka starých pergamenů a pečetí (13. – 14. května 1951) Výstavka Staňkov v 19. století (28. – 29. července 1951) Výstavka poštovních známek (13. – 14. dubna 1952) Výstavka vazby knih od 18. století (26. července 1952) Výstavka Staňkov a okolí ve fotografii (26. července 1953) Již nikdy Mnichov (1. – 30. září 1953) Výstavka dětské tvořivosti (18. – 19. dubna 1954) Rok 1939 – 1945 (1954) Výstavka vazeb knih od 16. století po současnost (1. července – 31. října 1955) Výstavka 10 let osvobození naší vlastí (1. května – 20. července 1955) Hospodářská výstavka (1. listopadu 1955) Výstavka mezinárodních památných dnů odboje (8. dubna – 31. května 1956) Výstavka dřevorytů M. Švabinského a akvarelů V. Jansy (1. července – 30. září 1956) Vývoj Země, života a člověka (7. – 14. října 1956) Výstavka čs. krojování a tvořivost v obrazech (1. – 31. března 1957) O životě a boji zemědělského lidu (1. – 20. dubna 1957) Husitské revoluční hnutí ve fotografiích (1. – 31. května 1957) Původní staňkovské a chodské národní kroje (1. – 30. června 1957) Národopisná výstavka (září – 14. října 1957) Výstavka 30. výročí založení kopané ve Staňkově (17. – 27. října 1957) 40. výročí VŘSR (17. – 27. října 1957) Příležitostné výstavky a výběry z rekvizitáře (listopad 1957 – únor 1958) Výstavka 10. výročí Vítězného února Příležitostné výstavky a výběry z rekvizitáře (březen – červen 1958) Výstavka obrázků československých ryb (červenec 1958)

77

Příloha č. 2: Fotografie.

Obr. č. 1: Původní instalace sbírek v hostinci U Kozinů.

Obr. č. 2.: Budova, ve keré muzeum sídlilo v letech 1947 – 1962.

78

Obr. č. 3: Ukázka podoby expozice po roce 1947.

Obr. č. 4: Staňkovský kroj a národopis.

79

Obr. č. 5: Knihovna po roce 1947.

Obr. č. 6: Fotografie z výstavy k 30. výročí založení kopané ve Staňkově (17. – 27. října 1957).

80

Obr. č. 7: Správce sbírek Emanuel Kubla.

81

Příloha č. 3: Soupis sbírkových předmětů z původního staňkovského fondu, které jsou dnes ve sbírce Muzea Chodska v Domažlicích. Skupina: NUMISMATIKA Podskupina: MEDAILE H 33.009 Pamětní medaile 30 let sboru dobrovolných hasičů; Staňkov 1911 Podskupina: PAPÍROVÁ PLATIDLA Inventární číslo H 28.001 – H 28.086: jedná se o platidla: Rakousko-Uhersko 1902 – 1918, ČSR do roku 1945, Protektorát Čechy a Morava, ČSR po roce 1945 (tištěné do roku 1950, platnost do měnové reformy v roce 1953), Slovenský stát 1939 – 1945, Ŕíšské marky 1945, USA 1863, Bulharsko, Rakousko 1922, Jugoslávie. Inventární číslo H. 33.737 – H 33.789: jedná se o říšské marky (táborová platidla pro wehrmacht), koruny (potvrzenky terezínského ghetta, 1943), Protektorát Čechy a Morava, platidla za Slovenska po osvobození (z února 1945), ČSR 1918 – 1945, Slovensko 1939 – 1945. Skupina: MILITARIA Podskupina: VÝSTROJ 500 Rukávová páska H 501 - H 506 Rukávové označení H 524 Čepice H 527 Klobouk H 530 Klobouk dvourohý H 533 Čepice požárnická H 541 Šňůry četnické H 545 Polní šerpa H 549 Nacistický náprstní štítek H 570 Ochranná maska H 3.827 – H 3.829 Čáka vojenská H 3.830 Čepice vojenská H 3.832 – H 3.833 Čepice požárnická Podskupina: ZBRANĚ (sečné, bodné, palné) Inventární číslo H 3.657: Rakouský bodák k pušce Werndl. Ostatní předměty z původního staňkovského fondu (a téměř vše ze starých fondů muzea v Domažlicích) bylo odepsáno v 80. letech, či převedeno do okresního muzea v Benešově v roce 1987. Podskupina: ZBROJ H 767 Přilba požárnická H 3.837 – H 3.400 Přilba požárnická H 3.845 – H 3.847 Přilba dragounská H 3.848 Přilba americká H 3.841 – 3.844 Přilba francouzská

82

Skupina: UMĚLECKÝ PRŮMYSL Podskupina: PORCELÁN H 3.851 – 3.853 Dvě konvice a cukřenka H 3.854 – 3.856 Tři hrnečky s podšálky H 3.857 Hrneček s talířkem H 3.858 – H 3.863 Pět hrníčků s talířkem, talířek H 3.864 – H 3.868 Porcelánová souprava (podnos, konvice, cukřenka, hrneček s talířkem) H 3.869 – H 3.870 Koflík s talířkem H 3.871 Cukřenka H 3.872 – H 3.378 Hrníček s talířkem H 3.879 Konvička H 3.880 – H 3.881 Hrneček H 3.882 Košíček H 3.883 Krabička H 3.884 Miska H 3.885 Dózička H 3.886 Miska H 3.887 Konvička H 3.888 Miska H 3.889 Socha sv. Jana Nepomuckého H 3.890 Soška dívky H 3.891 Soška muže s košíčkem H 3.892 Podnos H 3.893 Miska – popelník H 3.894 Soška chlapce H 3.895 Kalamář H 3.896 Soška chlapce s dívkou H 3.897 Soška muže s košíkem H 3.898 Soška chlapce se džbánkem H 3.899 Soška chlapce s dívkou H 3.900 Soška děťátka ve vaničce H 3.901 Vázička s amorkem H 3.902 – H 3.903 Košíček H 3.904 Kropenka H 3.905 – H 3.907 Talířek H 3.908 Vázička H 3.909 Talířek H 3.910 – H 3.913 Talíř H 4.281 – H 4.284 Koflík s talířkem H 4.287 Koflík s tlaířkem H 4.288 Koflík 5x H 4.289 Koflík 3x H 4.290 Koflík s talířkem 2x H 4.297 – H 4.299 Koflík H 4.300 Hrneček H 4.301 Mocca hrneček H 4.306 Konvice H 4.309 Konvice

83

Podskupina: SKLO H 4.199 – 4.202 Skleněná odlivka H 4.204 Skleněná odlivka H 4.206 Skleněný pohárek H 4.209 Skleněná karafa H 4.210 Skleněná váza H 4.211 Skleněná mísa na nožce H 4.212 Skleněná karafa H 4.213 Skleněná vázička H 4.214 Sklenice H 4.216 Dva skleněné svícny H 4.217 Skleněná láhev H 4.218 Skleněný popelník H 4.219 – H 4.220 Skleněná vázička H 4.222 Skleněný pohárek H 4.223 Skleněná vázička H 4.224 Skleněná odlivka H 4.228 Skleněná vázička H 4.249 Skleněná odlivka H 2.253 Skleněný půllitr H 4.255 Skleněná dózička H 4.256 Skleněná cukřenka H 4.257 Skleněná vázička H 4.258 Skleněná láhev H 4.259 Dvě skleněné vázy H 4.260 Dvě světice skleněné H 4.261 Tři světice skleněné H 4.262 Čtyři skleněné krucifixy H 4.263 Dva skleněné svícny H 4.264 Dva skleněné svícny H 4.265 Dva skleněné svícny H 4.266 – H 4.270 Skleněný svícen H 4.271 Skleněný pohár H 4.272 Skleněný kalich H 4.273 Skleněný kalich H 4.274 Čtyři skleněné kalíšky H 4.379 Džbán na pivo H 4.385 Podnos na nožce H 4.386 Skleněný poklop H 4.387 Dvě vázičky H 4.388 – 4.389 Lázeňský pohárek H 4.391 Skleněný zvoneček H 4.392 Likérová sklenka s kovovým držátkem H 4.395 Sklenice s víkem H 4.366 – H 4.398 Sklenice H 4.400 Láhev H 4.401 Váza H 4.403 Miska H 4.404 Pohárek H 4.405 Dvě okrasné vázičky H 4.408 Miska s jelínkem H 4.409 Pohárek 84

H 4.410 H 4.199 – H 4.202 H 4.204 H 4.206 H 4.209 H 4.210 H 4.211 H 4.212 H 4.213 H 4.214 H 4.216 H 4.217 H 4.218 H 4.219 – H 4.220 H 4.222 H 4.223 H 4.224 H 4.228 H 4.249 H 4.253 H 4.255 H 4.256 H 4.257 H 4.258 H 4.259 H 4.260 H 4.261 H 4.262 H 4.263 H 4.264 H 4.265 H 4.266 – H 4.270 H 4.271 H 4.272 H 4.273 H 4.274 H 4.379 H 4.385 H 4.386 H 4.387 H 4.388 – H 4.389 H 4.391 H 4.392 H 4.395 H 4.366 – H 4.398 H 4.400 H 4.401 H 4.403 H 4.404 H 4.405 H 4.408 H 4.409

Kalíšek na sůl Skleněná odlivka Skleněná odlivka Skleněný pohárek Skleněná karafa Skleněná váza Skleněná mísa na nožce Skleněná karafa Skleněná vázička Sklenice Dva skleněné svícny Skleněná láhev Skleněný popelník Skleněná vázička Skleněný pohárek Skleněná vázička Skleněná odlivka Skleněná vázička Skleněná odlivka Skleněný půllitr Skleněná dózička Skleněná cukřenka Skleněná vázička Skleněná láhev Dvě skleněné vázy Dvě světice skleněné Tři světice skleněné Čtyři skleněné krucifixy Dvě skleněné svícny Dva skleněné svícny Dva skleněné svícny Skleněný svícen Skleněný pohár Skleněný kalich Skleněný kalich Čtyři skleněné kalíšky Džbán na pivo Podnos na nožce Skleněný poklop Dvě vázičky Lázeňský pohárek Skleněný zvoneček Likérová sklenka s kovovým držátkem Sklenice s víkem Sklenice Láhev Váza Miska Pohárek Dvě okrasné vázičky Miska s jelínkem Pohárek 85

H 4.410

Kalíšek na sůl

Podskupina: KAMENINA H 4.356 Tři misky H 4.474 Košíček H 4.475 Džbánek H 4.476 Džbáneček H 4.477 Čutora H 4.478 Svícen H 4.479 Vázička H 4.480 – H 4.481 Dózička Podskupina: MAJOLIKA H 4.357 Mísa H 4.360 – H 4.361 Mísa H 4.362 Talíř H 4.363 – H 4.364 Mísa H 4.368 Korbelík H 4.371 – H 4.372 Džbáneček H 4.374 Konvice Podskupina: SLITINA H 27.561 Hmoždíř H 27.564 Konvice s podnosem H 27.565 Čajová konvice dvojitá H 27.566 Loďka – schránka na vonné pryskyřice H 27.567 Svícen H 27.568 Hmoždíř H 27.569 Popelník s držákem na zápalky H 27.570 Mlýnek na kávu H 27.571 Mlýnek H 27.572 Konvice na elektrický proud H 27.573 Popelník H 27.575 – H 27.576 Konvice s podstavcem H 27.577 Kostelní zvonky H 27.578 Lampa na věčné světlo Podskupina: CÍN H 3.921 Kropenka H 4.041 – H 4.043 Talíř H 27.562 – H 27.563 Lžíce H 27.621 – H 27.622 Lžička Podskupina: PLECH H 27.574 Lampa Podskupina: VLAJKY A PRAPORY H 30.628 Vlajka nacistického Německa H 30.629 Prapor vojenských vysloužilců ve Stodě H 30.630 Vlajka Okresní hasičské jednoty Staňkov H 30.631 Prapor hasičského sboru v Grafenriedu H 30.632 Vlajka německého krajského spolku Šumava-sever 86

H 30.633 H 30.997 – H 30.999 H 31.098 H 31.100 H 32.262 H 32.271 – H 32.272 H 32.273 H 32.274 – H 32.276 H 32.277 H 32.278 – H 32.279 H 32.280 H 32.281 – H 32.282 H 32.283 H 30.626

Prapor tělocvičného spolku ve Stodě Korouhve Prapor okresního sdružení republikánského dorostu ČSL venkova Staňkov Prapor odborového jednoty republikánských zaměstnanců v Chodsku Prapor Spolku vojenských vysloužilců ve Staňkově Ramenní šerpa Stuha na prapor Šerpa Stuha na prapor Šerpa Stuha na prapor Ramenní šerpa Ozdobné střapce na postroj Prapor cechovní

Podskupina: ZÁMEČNICTVÍ H 16.292 Mlýnek na kávu H 16.297 Mlýnek na kávu Podskupina: KOVÁŘSTVÍ H 16.293 – H 16.294 Žehlička s vložkou H 16.299 Váha jazýčková H 16.300 Hmoždíř H 16.301 – H 16.304 Nůžky na ovce H 16.343 – H 16.344 Lampa Podskupina: KLEMPÍŘSTVÍ H 16.295 Lampa H 16.296 Podstavec H 16.298 Svícen Skupina: UMĚLECKÉ ŘEMESLO Podskupina: KONVÁŘSTVÍ H 16.305 – H 16.307 Podnos H 16.323 – H 16.327 Lžíce Podskupina: NOŽÍŘSTVÍ H 16.308 – 16.314 Kratiknot H 16.315 Nůžky H 16.316 – H 16.321 Nůžky kapesní H 16.322 Břitva H 16.328 – H 16.330 Vidlička H 16.331 Nůž H 16.322 Lžíce H 16.333 Lžička kávová Skupina: ŘEMESLNÁ VÝROBA Podskupina: HODINÁŘSTVÍ H 32.368 Hodiny pro ponocného

87

Podskupina: ZÁMEČNICTVÍ H 32.474 Vývěsní štít Podskupina: TRUHLÁŘSTVÍ, DŘEVOVÝROBA H 32.542 Dóza dřevěná H 32.573 Tabulka školní H 32.575 Mlýnek na kávu H 32.576 Glóbus H 32.577 Dřevěná lampička H 33.668 Domácí sedačka H 32.605 – H 32.607 Umrlčí prkno H 33.658 Kancelářský lis H 33.682 Měšťanský zouvák H 33.683 Misky vah H 33.684 Čela postelí Podskupina: DŘEVOŘEZBA H 32.623 Rám na obrazy H 32.624 Součást bočních oltářních křídel H 32.625 Vyřezávaná ozdoba H 32.626 – H 32.628 Rám obrazu H 32.629 Dřevěné zdobení H 32.631 – H 32.632 Putti (hlavičky malého děcka) H 32.638 – H 32.639 Relikviář H 32.640 – H 32.641 Relikviář H 33.656 Dřevěná forma H 33.657 Dřevěná plaketa H 33.681 Dřevěná příruba H 33.822 Domácí oltáříček H 33.726 Torzo rámu na obraz H 33.727 Část vyřezávané ozdoby Podskupina: OBUVNICKÁ PRÁCE H 32.645 Soubor obuvnického nářadí; 45 ks Podskupina: KOŽEDĚLNÁ VÝROBA H 33.650 Vojenská dohoda – řemen Podskupina: PRŮMYSLOVÉ ZPRACOVÁNÍ H 32.543 Polní láhev H 32.545 Důtky Podskupina: KOVÁŘSTVÍ, ŽELEZO H 32.544 Jahelníček H 32.578 Váha H 32.581 Kahan H 32.582 Váha H 32.583 Kahan hornický H 32.584 Tkalcovský člunek

88

Podskupina: KOVOTEPECTVÍ H 33.798 Tepaný rámeček s fotografií Podskupina: PLAKETY, SLÉVAČSTVÍ H 32.549 – H 32.550 Sádrová plaketa H 33.821 Pamětní plaketa H 33.474 Lisovaná plaketa H 33.531 Plaketa bronzová H 33.532 Třídílná secesní plaketa Podskupina: KERAMIKA, HRNČÍŘSTVÍ H 32.546 Hornický kahánek H 32.551 – H 32.553 Miska H 32.554 Keramický košíček H 32.555 Podnos H 32.556 – H 32.557 Talířek H 32.558 Keramická figurka v měšťanském oděvu H 33.817 Nádoba na ocet Podskupina: ODZNAKY, STUŽKÁŘSTVÍ H 32.652 Odznaky a stužky H 32.653 Nárameníky a šňůry Podskupina: SKLÁŘSTVÍ H 32.569 Vývěsní štít – reklama H 33.818 Amforka Podskupina: PORCELÁN H 33.819 Keramická amforka Podskupina: DOMÁCKÁ H 33.574 Kružidlo (kružítko) H 33.813 – H 33.815 Malované kraslice Podskupina: GUMA, PLECH H 32.580 Plynová maska; z druhé světové války Podskupina: VÝSTROJ, SOUČÁST H 33.651 Hasičský pásek Podskupina: OTISKY H 33.500 Sada ozdobných uzávěrů na lahve; 26 ks Podskupina: ZÁTKÁRNA H 33.655 Výrobky z korku; vyrobeny ve Staňkově v dřevěné skříňce

89

Skupina: RUČNÍ VÝROBA Podskupina: LITURGICKÉ H 32.587 Relikviář H 32.586 Relikviář H 33.081 – 33.804 Láhev – relikviář H 33.805 – 33.806 Relikviář H 33.807 Kříž s Kristem H 33.676 – 33.679 Růženec H 33.686 Tordovaný sloupek Skupina: VÝTVARNÉ UMĚNÍ Podskupina: OBRAZY H 10.007 Mikoláš Benda: Stavitel Pilgram H 10.349 Zámek na skále H 10.362 Hrad H 10.373 Portrét muže H 10.344 Panna Maria s dítětem H 10.396 Kalvárie H 10.415 Neznámá mučednice H 10.431 Panna Maria s děťátkem H 10.523 Před chotěšovským klášterem H 10.545 Portrét neznámého muže H 10.550 K. Liebschner: Část ostění na hradu Švamberku H 10.552 E. Chvalkovský: Cesta k černému jezeru v zimě H 10.553 Vlastimil Žák: Pracovní tábor Lutiň v roce 1944 H 10.557 Rudolf Mlnařík H 10.559 Jan Trefný: Žena ve staňkovském kroji H 10.601 Květy máku ve váze H 10.604 – H 10.605 Josef Wenig: ilustrace k pohádkovým knihám H 10.606 Josef Wenig: návrh na obálku románu V. Štěcha H 10.607 Vráňov u Staňkova H 10.608 Karel Söllner: Plačící dívenka H 10.609 Kostel sv. Anny u Horšovského Týna H 10.624 Žehnající Kristus H 10.626 Kristus soudce H 10.642 Horská krajina H 10.670 Portrét ženy H 10.711 Portrét muže H 10.412 Portrét ženy H 10.733 Portrét zbrojnoše H 10.761 Panna Maria Imaculata H 10.767 Panna Maria Vítězná H 10.964 Dva neznámí světci H 10.966 Ukřižovaný Kristus H 10.967 Skupina světců H 10.972 Madona s dítětem H 10.977 Náboženský výjev H 10.978 – H 10.979 Neznámý světec s Ježíškem H 10.981 Madona s Ježíškem H 10.982 Zmrtvýchvstání Krista 90

H 10.983 H 10.984 H 10.985 H 10.986 H 10.987 H 10.988 H 10.989 H 11.019 H 11.364

Neznámý světec Dva neznámí světci Ukřižovaný Kristus Neznámý světec s dítětem Svatá rodina Neznámý světec Madona s dítětem I. Amerling: Odsouzení mistra Jana Husa před kostnickým koncilem J. Koch: Zátiší s konvalinkami

Podskupina: CÍRKEVNÍ H 13.554 – H 13.555 Loučení Panny Marie s Kristem H 13.509 Torzo anděla H 13.511 Plastika světice H 13.524 Plastika Jana Nepomuckého H 13.531 Plastika Panny Marie s dítětem H 13.533 Plastika Panny Marie H 13.535 Plastika Panny Marie Immaculaty H 13.541 Plastika Jana Nepomuckého H 13.542 Plastika sv. Víta H 13.545 Plastika Krista H 13.546 Plastika sv. Františka H 13.552 Torzo kalvárie H 13.554 – H 13.555 Loučení Panny Marie s Kristem H 13.563 Panna Maria Immaculata H 13.565 Panna Maria Svatohorská H 13.571 Plastika Anděla H 13.583 Krucifix H 13.585 – H 13.586 Krucifix H 13.591 – H 13.592 Krucifix H 13.594 – H 13.595 Krucifix H 13.597 Krucifix H 13.601 Plastika anděla H 13.619 Kalvárie H 13.622 Oltářek s barvotiskovým obrázkem H 13.624 – H 13.625 Krucifix H 13.632 Domácí oltářík H 13.634 – H 13.639 Domácí oltářík H 13.640 – H 13.641 Panna Maria Svatohorská H 13.846 Korpus Krista H 13.848 Jan Nepomucký Podskupina: ODLITEK H 33.820 Soška jako cena; alegorie jara, sign. Aug. Moreau Podskupina: neuvedeno H 14.102 – H 14.103 Štít vojenský Podskupina: SOCHA H 13.504 Madona s děckerm

91

Podskupina: GRAFIKA H 29.256 C. Pffeifer: Maria Thaddeus Trauttmandorf H 31.775 Bonasse Lebel: Svatý obrázek H 31.793 List z modlitební knížky s madonou H 31.794 J. I. Klemens, J. Skála: List s rytinou a modlitbou H 31.795 H. Hellich, L. J. Schmidt: Svatý Jan Nepomucký H 31.796 S. Vinzenzius H 31.797 Sv. Veronika H 31.810 Nordost Seite der Prager Burg H 31.811 Žebrák H 31.812 Schildwache bey Prag H 31.813 Karlštejn H 31.816 Oznámení nevolníkům Podskupina: DIPLOM H 13.277 – H 13.278 Bartoloměj Mathauser ze Staňkova H 13.287 MUDr. Václav Eger H 13.291 MUDr. František Eger H 13.358 František Kreysa H 13.360 Josef Kreysa H 13.363 František Kreysa H 13.368 Josef Kreysa H 13.428 Josef Burian H 13.481 Václav Eger Podskupina: LIDOVÁ VÝROBA H 13.966 Krabice H 13.968 Skříňka zdobená slámou s fotografií H 13.970 – H 13.971 Skříňka na šicí potřeby H 13.972 Skříňka na kuřácké potřeby H 13.973 – H 13.977 Skříňka na šicí potřeby H 13.978 Skříňka H 15.522 Hračka-píšťalka H 15.525 Pouzdro na psací potřeby H 15.526 Jehelníček ze špejlí H 15.527 Pouzdro na psací potřeby H 15.528 Slánka v podobě kalicha H 15.529 Svícen H 15.530 Slánka v podobě kalicha H 15.531 Máselnička H 15.532 Vyřezávaná pudřenka H 15.533 Soudek H 15.534 – H 15.535 Žejdlík H 15.536 Hůl ze samorostu H 15.541 Dřeváček H 15.542 Krabička s víčkem H 15.543 Necičky (hračka) H 15.544 Miska H 15.545 Klec na ptáčky H 15.546 – H.552 Korbel H 15.553 Cukřenka 92

H 15.554 H 15.555 H 15.556 H 15.557 – H 15.558 H 32.588 H 32.589 H 3.685

Nádoba s víkem Válcová nádoba s víkem Nádoba na tabák Dřevěná měrka Císařovna Alžběta Císař František Josef I. Velikonoční řehtačka

Skupina: MĚŠŤANSKÉ PŘEDMĚTY Podskupina: ŠPERKY H 27.019 Růženec H 27.030 – H 27.033 Náušnice H 27.045 Medailon H 27.046 Jehlice do vlasů H 27.047 Náhrdelník vlasový H 27.048 Náramek H 27.049 Náhrdelník vlasový H 27.050 – H 27.051 Náramek z mincí H 27.052 Náramek H 27.053 – H 27.055 Knoflík H 27.060 Medailónek H 27.067 – H 27.068 Přívěsek H 27.247 Náramek H 27.286 – H 27.292 Brož H 27.293 – H 27.294 Ozdoba šatová H 27.295 – H 27.307 Ozdoba H 27.308 Spona H 27.309 Medailónek H 27.310 Spona H 27.311 Jehlice do kravaty H 27.314 – H 27.324 Jehlice do klobouku H 27.325 – H 27.326 Jehlice H 27.327 Jehlice do vlasů Podskupina: NÁSTĚNNÝ OBRÁZEK H 33.489 – H 33.490 Domácí obrázek s perletí Podskupina: LITURGICKÉ H 33.545 Soška madony na podstavci Podskupina: PŘEDMĚTY OSOBNÍHO POUŽÍVÁNÍ H 27.080 Korálkové pouzdro H 27.081 – H 27.082 Korálkový zápisník H 27.083 – H 27.084 Korálková kabelka H 27.138 Jahelníček H 27.141 Ostatky H 27.142 Schránka s křížkem H 27.143 Krabice s brýlemi H 27.144 Pouzdro na brýle H 27.145 Souprava vyšívaných deček 93

H 27.146 H 27.157 – H 27.158 H 27.159 – H 27.165 H 27.166 – H 27.169 H 27.170 H 27.232 H 27.233 H 27.234 H 27.235 H 27.285 H 27.328 – H 27.334

Pouzdro s modlitbami Spona do vlasů Jehlice do vlasů Hřeben do vlasů Svazek papírových květů Bronzový anděl s tabulkou Cvikr Lorňon Kovový popelníček Jahelníček s úchytkou Taneční pořádek

Podskupina: ODĚVY H 31.023 Dámská dlouhá sukně H 31.024 Pelerínka H 31.025 – H 31.026 Dámská blůza kabátkového střihu Podskupina: KABELKY H 31.068 Dámská kabelka; počátek 20. století, saténová z části poškozená Podskupina: OBUV H 31.095 Dámské lodičky

94