Historie vývoje analytických metod pro konzervaci a restaurování
• Historie exaktních průzkumů sbírkových předmětů je spojena s vývojem přírodovědného bádání a konstituováním moderní vědy. Počátky moderních přístupů můžeme hledat na konci 18. století. • Jeana Félixe Watin - L´Art de peintre, doreue et vernisseur … , Paris 1753 - první německé vydání pod titulem „Der Staffiermahler, Vergolder, Lackierer, etc., Liepzig 1779. • Antoine Josepha Pernety "Dictionaire portatif de peinture, sculpture et gravure", Paris 1757, německy vydaný již v roce 1764 v Berlíně s názvem „Des Heren Fernety Handlexikon der bildenden Künste …,“
• V Čechách byli nejznámějšími restaurátory té doby malíři: • Václav Bernard Ambrossi (1725 - 1806) • Jan Kastner (1726 - 29. srpna 1792). • Na restaurování se specializovali také malíři Antonín Josef Riedl, Leopold Seidl a František Weis.
• v souvislosti se zveřejněním traktátu Theofila Presbytera Schedula diversarum artium se zvýšil zájem těchto malířů o dílo mistra Theodorika v kapli sv. Kříže na Karlštejně • Roku 1775 učinil malíř Jan Jakub Quirin Jahn (1739 - 1802) převratný objev, když zjistil, že theodorichovy malby jsou oleje na dřevěných podložkách. • Aby bylo možno vyvrátit opačné názory, byla ustanovena komise odborníků k prozkoumání těchto obrazů.
• Součástí osvícenského vztahu k výtvarným dílům a památkám byla snaha o jejich důkladné přírodovědné prozkoumání. K tomuto cíli začaly být stále více využívány výsledky na základě nově formovaného přírodovědného bádání • první exaktní analýzy barev (pigmentů) z nástěnných maleb provedlv roce 1800 v Londýně doktor medicíny John Haslam • 1809 publikoval výsledky svého bádání o barvách Jean Chaptal ve Francii. • V rakousko-uherské monarchii se, pokud je známo, uskutečnily nejstarší chemické rozbory materiálů tvořících umělecké dílo až v 50. letech 19. století.
Příklad negativního dopadu nadšení pro nové metody • Pettenkoferova regenerační metoda určená pro restaurování olejomaleb na plátně - zveřejnil mnichovský Süddeutsche Zeitung • Její aplikování této metody při restaurování obrazů se ve druhé polovině 19. století značně rozšířilo. • Charakteristickým jevem při tom bylo, že tyto nové metody byly v poloze vědecké teorie i při laboratorních zkouškách většinou velmi úspěšné a nadějné. Druhotné negativní účinky se většinou projevovaly až při použití v praxi.
• Max von Pettenkofer (3. prosince 1818 - 10. února 1901) - první vážný a vědomý pokus o organické zapojení přírodních věd do vlastního procesu restaurování. • Formuloval jednoduchou otázku - co jsou to olejové barvy ?
• V souvislosti s postupným pronikáním přírodovědného bádání do restaurátorské praxe je třeba zmínit vynález rentgenového záření. Vytváří také jakýsi pomyslný přechod do následujícího 20. století. • 1. ledna 1896 rozeslal Wilhelm Rentgen (1845 - 1923) zvláštní otisk své zprávy "Über eine neue Art von Strahlen" (O novém druhu záření)
• Záhy po tomto objevu se vyskytuje první využití v rámci restaurátorských průzkumů, např. článek "Testing Pictures by the Röntgen Rays". londýnský časopis "The Electrical Review" 1897. • K provádění průzkumů se zpočátku používaly lékařské rentgeny. Až kolem roku 1930 vyvinula firma Siemens první speciální rentgenový přístroj pro snímkování maleb.
• Na našem území se na počátku 20. století zdálo, že většina problémů spojených s ochranou a restaurováním je již vyřešena. • Alois Riegl (1858–1905) historik umění, pozitivista, profesor university ve Vídni a spoluzakladatel vídeňské školy dějin umění svou pozitivistickou teorií vytvořil zdánlivě jasný řád o který se bylo možno opřít jak při určení hodnot díla, tak metodice obnovy a restaurování.
• Z bohatě strukturovaného systému vzájemně provázaných hodnot Rieglem popsaných hodnot památky však byly uvažování převzaty pouze některé, další byly pominuty, nebo z nich byly vyvozovány zcela chybné závěry. • Například polský přístup k uměleckému dílu jako k živému organizmu…
• Od počátku 20. stol. se nové vědecké přístupy uplatnily zejména při průzkumu obrazů • především se jednalo o optické metody. • Německý badatel E. Raehlmann, roku 1910 jako jeden z prvních publikoval použití tehdy nejmodernějších optických metod k průzkumu obrazů • zasloužil se také o praktickou aplikaci mikrochemických kapkových reakcí v praxi průzkumů. • Kolem poloviny 20. století se mezi standardní zařadila také metoda studia nábrusů barevných vrstev.
• 1934 - Bohuslav Slánský nastoupil na místo restaurátora do tehdejší Státní sbírky starého umění. • Bohuslav Slánský (1900 - 1980) byl český malíř a restaurátor. Byl prvním vyučujícím restaurování jako specifického oboru v tehdejším Československu. Svým vzděláním a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. Za dobu své padesátileté odborné praxe posunul obor konzervace a restaurování na specifickou odbornou disciplínu podloženou vědeckým základem, v němž se spojovala teorie s praxí. • Slánského odborné dílo-knihy „Technika malby“, které objasňují jak teoretické, tak praktické přístupy k restaurování. • Vyšly v letech sporů s Františkem Petrem
• Šedesátá léta 20. stol byla obdobím, kdy také v oblasti restaurování došlo v Evropě i ve světovém měřítku k značným posunům v teorii i v praxi restaurování. • Stále charakterističtějšími se stávají trendy, které budou typické pro vývoj v letech sedmdesátých. • Zvyšování podílu přírodních věd bylo jedním ze znaků tohoto vývoje. • Objevily se dokonce názory, že do dvaceti let bude celý obor restaurování výhradně doménou přírodovědně vzdělaných odborníků.
• FRANTIŠEK PETR (1884 -1964) • Petr zásadním způsobem vystupoval ve prospěch reformy výuky restaurátorů, pro něž jako místo vzdělávání viděl státní restaurátorské ateliéry, a nikoliv akademii. Svou metodu obhajoval v polemice s B.Slánským, která byla vedena na stránkách časopisu Zprávy památkové péče v letech 1945 - 1956
• V poslední čtvrtině 20. století se rozšířilopoužívání špičkové techniky i do oblasti restaurování a konzervace a možnosti exaktních průzkumů výtvarných děl se tak zmnohonásobily. • Co se však v českých zemích téměř nezměnilo je relativní izolovanost oborů majících vztah k restaurování výtvarných děl.
Literatura •
KOPECKÁ, Ivana a NEJEDLÝ, Vratislav. Průzkum historických materiálů: analytické metody pro restaurování a památkovou péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 101 s. ISBN 80-247-1060-9.
•
NOVOTNÁ, Miroslava, Jiří KARHAN a Dorothea PECHOVÁ. Metody instrumentální analýzy při průzkumu památek. Vyd. 1. Praha: STOP, 2001, 107 s. ISBN 80-902668-7-8.
