Historie textilního tisku, Tiba a.s.-vlastiv dné tení

KRONIKA MċSTA DVORA KRÁLOVÉ NAD LABEM - 2000

státĤ, ale také na úrovni regionĤ, což se u nás v ýechách (nebo chcete-li v ýesku ) rovná krajĤm. Proces decentralizace by pokraþoval ve zrušení okresĤ v ýesku (chcete-li ýechách), do konce roku 2002. Poté by mČly pĜejít pravomoci okresních úĜadĤ na povČĜené úĜady ve vybraných mČstech a obcích. Vzniklý královéhradecký kraj bude sestávat z obyvatel a území dosavadních pČti okresĤ – hradeckého, jiþínského, trutnovského, náchodského a rychnovského. Poþínaje 1.1.2003 potom nahradí tyto okresy a jejich centra povČĜená obvodní mČsta a obce. Ministerstvem vnitra byl pĜedložen návrh tĜinácti malých obvodĤ královéhradeckého kraje. Tolik pĜed vlastními volbami. Jaroslav KratČna a jeho nová kniha V poĜadí þtvrtou knihu uvedl na knižní pulty náš rodák Jaroslav KratČna. Jedná se o zážitky z autorových cest po FloridČ. Autogramiáda se konala 7. listopadu 2000 v knihkupectví U Veselých. VyprávČní „relaxujícího muže“ jsou vyhledávána pro svoji nápaditost a lehkost s jakou jsou þtenáĜĤm pĜinášena. Publikace z pĜedchozích let nesou název „Americká snídanČ“. „Výlet na Floridu aneb PrĤvodce relaxujícího muže“ pĜináší novinku ve vkládání jeho vlastních písĖových textĤ. KromČ autogramiády je pĜipraven do Hankova domu komponovaný poĜad „Muž z Texasu aneb Dole teklo Rio Grande.“ VyprávČní autora Jaroslava KratČny doprovodila 28.11.2000 hudební skupina Wostruha.

Historie textilního tisku, Tiba a.s.-vlastivČdné þtení První strojní textilní tiskárnu v našem mČstČ založil roku 1874 Vilém Schlein a již krátce poté k ní pĜibyly další tĜi. V následujících letech se stalo naše mČsto významným stĜediskem textilního tisku. Po druhé svČtové válce pĜevzaly tuto královédvorskou tiskaĜskou tradici závody nového národního podniku Textilní tiskárny, úpravny a barevny – DvĤr Králové n.L. Podnik byl zĜízen k 1. lednu 1946 a kromČ jedné malé pĜádelny vigoĖové pĜíze, þtyĜ tkalcoven a nČkolika bČlidel a bareven sdružoval všechny vČtší znárodnČné tiskárny textilu v ýechách: tĜi strojní tiskárny firem Josef Sochor (pozdČji Zálabí), Utag-Union (pozdČji Slovany) a Akciová spoleþnost pro prĤmysl textilní (pozdČji Vorlech) v našem mČstČ, tiskárny firem Cosmanos v JosefovČ Dole u Mladé Boleslavi, Rolffs a spol. ve Frýdlantu v ýechách, Textilag v Praze Holešovicích, Ladislav BartoĖ v ýeské Skalici, Neumann a Zimmermann v Hrádku nad Nisou, tiskárnu Spojených barvíren a.s. Liberec v BroumovČ a tiskárnu firmy Roha v HartČ (PodhĤĜí) u Vrchlabí. V roce 1948 byly královédvorské Tiskárny, úpravny a barevny rozšíĜeny o þtyĜi tkalcovny a bČlidlo a další znárodnČné tiskárny firem Kramer a Effenberger v našem mČstČ, Otto Jarolímek ve Verdeku, A. a F. Just v ýerveném Kostelci, František Šrám v Zálesí u Úpice, Václav Šimon v ýeském Dubu, Broumovská tiskárna na hedvábí a umČlou kĤži, Webský a spol. v Javoru u Teplic nad Metují, Monopol v Mladé Boleslavi a Rudolf Krainhöfner v Aši. Podnik zaþal užívat názvu Tiba, textilní tiskárny, úpravny a barevny, národní podnik, DvĤr Králové n.L. PĜi reorganizaci textilního prĤmyslu v roce 1949 byl poþet závodĤ národního podniku Tiba redukován a jeho výrobní program specializován na potiskování textilií. Úzká specializace podniku byla vyjádĜena také v jeho novém názvu Tiba, textilní tiskárny, národní podnik, DvĤr Králové n.L. Podnik mČl tehdy osm strojních a tĜi filmové tiskárny, bČlidlo a pČt menších tkalcoven. 126


Reorganizace textilního prĤmyslu v roce 1958 pĜinesla národnímu podniku Tiba nejen úpravu názvu, ale pĜedevším zmČny v organizaci a výrobním zamČĜení. Tiba, bavlnáĜské závody, národní podnik, D.K.n.L. se stala tĜístupĖovým textilním kombinátem se þtyĜmi pĜádelnami, tĜinácti tkalcovnami, sedmi strojními a þtyĜmi filmovými tiskárnami, spolu s tĜemi technickými stĜedisky. Po zrušení jaromČĜské Liny v roce 1967 získal podnik další dvČ pĜádelny a tkalcovnu, v následujících letech vybudoval dvČ pletárny a speciální závod na výrobu pletenotkanin. Dne 28. prosince 1988 byl založen státní podnik Tiba, D.K.n.L. k 1. lednu 1989 mČl 22 závodĤ ve tĜech krajích s šesti pĜádelnami, deseti tkalcovnami, dvČma pletárnami, provozem na výrobu pletenotkanin, šesti strojními a sedmi filmovými tiskárnami a strojírenským provozem. V letech 1990-1993 bylo ze státního podniku Tiba 12 závodĤ vyþlenČno a tak mČla 1. záĜí 1993 založená akciová spoleþnost Tiba, D.K.n.L. osm závodĤ se þtyĜmi pĜádelnami, þtyĜmi tkalcovnami, tĜemi tiskárnami a s jednou pletárnou a konfekcí, jeden závod (tkalcovnu) se mzdovou kooperaþní prací ve spolupráci se švýcarskou firmou Spinerei und Weberei Dietfurt, AG a i závod Miletín, pronajatý firmČ ANVIL z USA. Do další etapy vstoupila spoleþnost 20. dubna 1995, kdy bylo na její valné hromadČ zvoleno nové pĜedstavenstvo a dozorþí rada a Tiba dostala nové majitele. V roce 1996, v roce 50 let její existence, mČla 7 závodĤ (Mostek, Beroun, ýeská Skalice, Smidary, Zálabí, Vorlech a JosefĤv DĤl u Mladé Boleslavi se þtyĜmi pĜádelnami, tĜemi tkalcovnami, stejným množstvím tiskáren a s jednou pletárnou a konfekcí, jeden závod –tkalcovnu (Pecka) se mzdovou kooperaþní prací ve spolupráci se zmínČnou švýcarskou firmou, jeden závod – tkalcovnu (Pod nádražím), kterou provozuje od 1. kvČtna 1996 Tibou a švýcarskou firmou Spinnerei und Weberei Dietfurt, AG vytvoĜená spoleþnost Dietfurt s.r.o., s majoritní úþastí švýcarské strany a i neprovozovaný závod (Miletín). V letech 1997 –1999 byly ze spoleþnosti vyþlenČny další þtyĜi závody a proto má spoleþnost k 1. Ĝíjnu 2000 šest závodĤ (Mostek, Beroun, ýeská Skalice, Smidary, Zálabí a Vorlech ) se þtyĜmi pĜádelnami, tĜemi tkalcovnami, dvČmi tiskárnami a s jednou pletárnou a konfekcí. TIBA, akciová spoleþnost, D.K.n.L. je v souþasné dobČ nejvČtším podnikem na potiskování a úpravu textilií v ýeské republice, tradiþním výrobcem potištČných bavlnČných a viskózových tkanin a jejich smČsí.

Novodobá historie Tiba a.s. – doplnČk Tiba musela Ĝešit stovky dĜíve neznámých úkolĤ, napĜ. nejprve provádČt pĜímé prodeje, bezúplatné pĜevody, veĜejnou soutČž, dražby, pĜedání restituþních majetkĤ, Ĝešit odstátnČní majetku státního podniku dle privatizaþního projektu ve 2. vlnČ kuponové privatizace(její první kolo zaþalo 11.4.1994 a poslední 6. kolo 14. listopadu 1994). Výrazný podíl na majetku TIBA a.s. tehdy získali individuální dikové, zbytek investiþní fondy. Realizací tradiþních forem transformace a odstátnČním majetku TIBA a.s. byl proces privatizace s.p. TIBA ukonþen a nová akciová spoleþnost od 1.9.1993 v þele s novými Ĝídícími orgány (generálním Ĝeditelem byl jmenován ing. Josef Jiránek) Ĝídila zmenšený poþet závodĤ ( z dĜívČjších 24 snížen na 10 závodĤ) novými formami. na pĜíklad od 1. ledna 1994 zaþala svoji þinnost dosud neznámá „vnitropodniková spoĜitelna“, budovalo se nové prodejní oddČlení, schopné samostatnČ obchodovat, samostatnČ se prezentovat na mezinárodních veletrzích – dokonce ve vlastním stánku a dobýt zpČt pozice na vnitĜním trhu. VytvoĜila se do té doby neznámá kooperace výroby režných tkanin se zahraniþní (švýcarskou) firmou. Dnem 20.4. 1995 vstoupila Tiba, a.s. do další etapy svého vývoje. Zvoleno nové pĜedstavenstvo, které vytýþilo cíl vybudovat z Tiby pĜední þeskou textilní spoleþnost. 127


Rozhodnutím pĜedstavenstva byli od 1.6. 1995 pracovníci pĜímého vývozu pĜevedeni z Tiby a.s. do a.s. Tibatex se sídlem v Semilech. Zaþalo se s marketingem v širokém slova smyslu. Rok 1996 byl rokem oslav 50 let existence Tiby. Zaþal zmČnou v osobČ generálního Ĝeditele, kdy byl jmenován do této funkce ing. Jan Janský Csc. Na zaþátku tohoto roku vznikl novČ vytvoĜený spoleþný podnik se švýcarským partnerem Spinnerei Weberei Dietfurt AG (který má majoritní podíl) v prostorách závodu Tiba 05 Pod nádražím ve DvoĜe Králové n.L. a oficielnČ 1.5.1996 zahájil svou tkalcovskou výrobu krásných tkanin, urþených výhradnČ pro vývoz. V þervnu 1996 Tiba zvýšila základní jmČní o 385 milionĤ koupí akcií Seby T, která navazuje na tradice výroby Seby Tanvald. V roce 1997 byl do funkce generálního Ĝeditele jmenován ing. Stanislav Sedláþek, který s nejbližším vedením postavil koncepci vymanČní Tiby z deprese loĖského roku. Je to rok intenzivního získávání mladých absolventĤ škol uþĖovských, stĜedních a vysokých a zapoþalo se snižováním pracovníkĤ (snížen stav o 150 lidí). ZároveĖ se stal rokem stabilizace výroby a také pĜíprav na certifikaci spoleþnosti podle evropských norem ISO 9000. Novinkou byla instalace pĜipojení do globální sítČ internetu, zejména pro nové zpĤsoby obchodování. K 7.11.1997 získala Tiba poctu v podobČ udČlení znaþky „QZ- zaruþená kvalita“ za ložní prádlo z louhového krepu. Byly zĜízeny dva velkoobchodní sklady v BerounČ a Slušovicích a zaveden nový dealerský prodej rozvozem zboží drobným odbČratelĤm. V témže roce obdržel generální Ĝeditel blahopĜání od spoleþnosti „Recources“ – zdroj informací pro ýR a SR k zaĜazení Tiby a.s. D.K.n.L. na 209. místČ mezi tisíci nejvýznamnČjšími spoleþnostmi ýR na základČ svých tržeb, což svČdþí o její velikosti, nezanedbatelnosti její existence pro výrobu, trh a ekonomické pĜínosy ýR. Rok 1998 mČl vytýþeny tyto cíle: zvýšení sobČstaþnosti ve výrobČ režných tkanin, zlepšení servisu a stability dodávek, stabilizaci zodpovČdných a kvalifikovaných pracovníkĤ, budování sítČ vzorkových prodejen Tiba, zajistit nárĤst prodeje hotových tkanin a jejich výrobu na 115 %, zĜídit samostatnou spoleþnost Tiba Slovensko a celní velkoobchodní sklad, zmodernizovat závody Zálabí, Vorlech, Smidary, Mostek a zamČĜit se na stále více požadované široké zboží. OtevĜen byl DĤm textilu v našem mČstČ. V roce 1998 bylo uskuteþnČno snížení zamČstnancĤ o 200. Zásadní zmČnou je úplné zastavení hlavní výroby – potiskování tkanin k 31.8.1999 v závodČ JosefĤv DĤl a pĜevedení jejich obchodního stĜediska, vodní elektrárny a teplárny pod Ĝeditelství a.s. Klíþové výrobní stroje ze závodu JosefĤv DĤl byly demontovány a pĜemístČny do dvou dvorských tiskáren, kam byla celá tiskárenská výroba Tiby koncentrována. Snížení pracovních sil bylo v tomto roce nejvČtší, pĜedstavovalo celkem 528 pracovníkĤ. V roce letošním (2000) zaþala pracovat další podniková prodejna – DĤm textilu Beroun – v závodČ 02 Beroun a otevĜeny další znaþkové prodejny. V lednu roku 2000 probČhl velký certifikaþní audit k zavádČní systému jakosti dle normy ISO 9002 a v bĜeznu Tiba a.s. tento certifikát obdržela. NejvČtší událostí se však v bĜeznu 2000 stala niþivá „povodeĖ století“, kdy vody Labe a Jizery zasáhly prostory závodĤ Zálabí, Vorlech, Ĝeditelství spoleþnosti a jejich pĜidružených provozĤ i JosefĤv DĤl. Zaplavení vodou bylo nejvČtší v závodČ Zálabí, kde voda ve skladu režného zboží dosáhla až do výše 140 cm a poškodila všechny další provozy. Ve Vorlechu voda dosahovala jen 35 cm vody a nemČla takové niþivé úþinky. Na Ĝeditelství dosáhla voda nejvýše v závodní jídelnČ 80 cm a v tiskárnČ Printisku poškodila rozhodující stroje i zásoby papíru. Nastalo obrovské úsilí pro likvidaci škod, které mČly dopad nejen do ekonomiky, ale nČkde zapĜíþinily i ztrátu odbČratelĤ, kteĜí pro zastavení naší výroby v uvedených závodech pĜešli ke konkurenci a Tiba ztratila minimálnČ 1,5 milionĤ Kþ a pojišĢovna uhradila necelých 60 %. 128


PĜesto Tiba a.s. usiluje o udržení dobrého postavení na domácím i zahraniþním trhu (Tiba vyváží 60 % své produkce). Výrobní program Tiby a.s. tvoĜí bavlnČné, viskosové a smČsové pĜíze, režné zboží a finální potištČné i jednobarevné bavlnČné a viskosové hotové tkaniny (stále inovované) se širokým použitím. Vývoz Tiby je zamČĜen do zemí Evropy, do Kanady, USA, Australie, na stĜední východ a do dalších zemí svČta. Poznámka kronikáĜe k textu: podklady získány díky pochopení gen. Ĝeditele St. Sedláþka. PĜípravná školní tĜída – „školiþka“ Poþínaje novým školním rokem byla v Základní škole Komenského otevĜena „školiþka“. Je urþena dČtem s odloženou povinnou školní docházkou, tedy tČm, kterým do doby zahájení školního roku nebylo ještČ šest let. „Školiþku“ navštČvuje v souþasnosti þtrnáct dČtí a výchovný a vzdČlávací proces vychází z individuelních možností a schopností dČtí. Malý poþet dČtí umožĖuje uþiteli lepší individuelní pĜístup k dČtem. DČti se uþí komunikovat, prohlubují si jazykovou dovednost i matematické pĜedstavy. Nedílnou souþástí je i výtvarná, hudební, tČlesná a pracovní výchova. PĜedchází se tím možným problémĤm, které by vznikly pĜi nástupu do prvé tĜídy základní školy. To platí zvláštČ u dČtí, které nenavštČvovaly mateĜskou školu, které si musí zvykat na kolektiv ostatních dČtí. „Vyuþování“ mohou být pĜítomni i rodiþe dČtí. S dČtmi ve „školiþce“ pracují dvČ uþitelky prvního stupnČ ZŠ a vychovatelka. TĜída je rozdČlena na þást pracovní a þást odpoþinkovou, kde si dČti hrají nebo odpoþívají na polštáĜcích. Ráno po pĜíchodu mají dČti þas na volnou hru, nebo také snídají. V 08,15 hod. zaþíná den povídáním. Poté následuje hlavní þást, kdy dČti plní nejrĤznČjší úkoly podle pracovních listĤ. V 9:30 je svaþina. Po ní je þas vČnován každý den jiné þinnosti – výtvarné, pracovní a nebo tČlesné. Hudební výchova prolíná celým „vyuþováním“. PĜibližnČ okolo jedenácté hodiny je þas na pohádku kdy dČti odpoþívají. Zbývající doba do 11:30 je vyplnČna volnou hrou. Na obČd jdou dČti do školní jídelny spolu s prvĖáþky a s nimi jsou také v odpolední družinČ, za pČkného poþasí na školní zahradČ. Zde si mohou dČti hrát na pískovišti, kolotoþi, prolézaþkách a za nepĜíznivého poþasí je tu klubovna. „Školiþka“ je dalším krokem na cestČ k dČtem, které jsou zde spokojené, klidné, sebevČdomé. Je pochopitelné, že další ukáže zkušenost, ledacos bude tĜeba zmČnit a vylepšit. „Zimní þas“ V nedČli dne 29. Ĝíjna 2000 v 3:00 hod. se opČt jako po mnoho let pĜedtím posouval þas na 2:00 hod., tedy na þas „zimní“. Koncertní vystoupení Lukáše Vondráþka Konalo se dne 12.10.2000 ve zcela zaplnČném koncertním sále Muzea – špýcharu. Mladý, ale geniální klavírista Lukáš Vondráþek se narodil 21.10.1986 v OpavČ a v našem mČstČ zahrál Bacha, Haydna, Chopina, Smetanu, MartinĤ, Husu, a Liszta.. Strhující byly dva ýeské tance B. MartinĤ a závČreþná Lisztova Uherská rapsodie þ.12. Co dodat? Tak mladý a tak talentovaný. Poþet obyvatel republiky klesá Poþet obyvatel ýeské republiky i nadále klesá. V letošním pololetí to þinilo jednu desetinu procenta, tedy celkem na 10.275 milionu obþanĤ. Vlivem nízké porodnosti a prodlužující se stĜední délky života narĤstá podíl osob v poproduktivním vČku o 0,3 %, tedy na 21,4 %. (Mimo rámec kroniky mČsta – jak dokládá švédský prĤzkum sledující mužskou plodnost, poþet pohlavních bunČk se u mužĤ v posledních desetiletích snížil asi na polovinu, což má za následek vČtší množství bezdČtných párĤ i zvyšování poþtu dČtí „ze zkumavky“). 129


PĜed volbami – zpĤsob hlasování V nedČli dne 12. listopadu 2000 se uskuteþní v ýeské republice volby do zastupitelstev krajĤ. PĜedem tedy ke zpĤsobu hlasování. Voliþem je státní obþan ýeské republiky, který v den voleb dosáhl vČku nejménČ 18 let a je pĜihlášen k trvalému pobytu v obci v územním obvodu kraje. Voliþi jsou zapsáni ve stálých seznamech voliþĤ v obci, kde mají trvalý pobyt. Každý voliþ mĤže být zapsán pouze v jednom seznamu. Okrsková volební komise pracuje s výpisy z tohoto stálého seznamu. Voliþe, který není zapsán ve výpisu ze stálého seznamu voliþĤ a který prokáže své právo hlasovat ve volebním okrsku, okrsková volební komise dopíše do výpisu ze stálého seznamu voliþĤ dodateþnČ a umožní mu hlasování. Hlasovací lístky pro volby do zastupitelstev krajĤ jsou vytištČny samostatnČ pro každou politickou stranu, politické hnutí nebo koalici. O dobČ a místu konání voleb v obci informuje starosta v oznámení zveĜejnČném zpĤsobem v místČ obvyklým nejpozdČji 15 dnĤ pĜede dnem voleb. Ve volební místnosti bude mimo jiné umístČno pro kontrolu na viditelném místČ jedno vyhotovení všech hlasovacích lístkĤ pro volby do zastupitelstva kraje oznaþených nápisem „vzor“. na této vývČsce bude i pĜípadná informace o tom, zda se nČkterý z kandidátĤ po registraci své kandidatury vzdal, nebo byla jeho kandidatura odvolána (pĜi zjišĢování výsledkĤ voleb se k hlasĤm odevzdaným pro takového kandidáta nepĜihlíží) a dále informace o pĜípadných zĜejmých tiskových chybách na hlasovacích lístcích pĜedaných voliþĤm s uvedením správného údaje. Každý voliþ je povinen pĜi pĜíchodu do volební místnosti prokázat okrskové volební komisi svou totožnost a státní obþanství ýeské republiky platným obþanským prĤkazem nebo cestovním pasem ýeské republiky. Je tedy nezbytné, aby voliþ mČl u sebe potĜebné doklady, jinak mu hlasování nebude umožnČno. Od okrskové volební komise obdrží voliþ ve volební místnosti prázdnou obálku opatĜenou úĜedním razítkem – úĜední obálku. ÚĜední obálka pro volby do zastupitelstva kraje je barvy šedé. Na žádost voliþe mu okrsková volební komise dodá za chybČjící, škrtané nebo jinak oznaþené hlasovací lístky jiné. Po obdržení úĜední obálky, pĜípadnČ hlasovacích lístkĤ, vstoupí voliþ do prostoru urþeného k úpravČ hlasovacích lístkĤ.. V tomto prostoru vloží do úĜední obálky jeden hlasovací lístek politické strany, politického hnutí nebo koalice, pro nČž se rozhodl hlasovat. Na hlasovacím lístku, který vkládá do úĜední obálky, mĤže zakroužkováním poĜadového þísla nejvýše u 4 kandidátĤ uvedených na témže hlasovacím lístku vyznaþit, kterému z kandidátĤ dává pĜednost.. Jiné písemné úpravy hlasovacího lístku nemají na posuzování hlasovacího lístku vliv. V pĜípadČ, že se voliþ neodebere do prostoru urþeného k úpravČ hlasovacích lístkĤ, nebude mu hlasování umožnČno. Po opuštČní prostoru urþeného pro úpravu hlasovacích lístkĤ hlasuje voliþ tak, že vloží úĜední obálku s hlasovacím lístkem pĜed okrskovou volební komisí do volební schránky. Neplatné jsou hlasovací lístky, které nejsou na pĜedepsaném tiskopise, hlasovací lístky, které jsou pĜetržené, a hlasovací lístky, které nejsou vloženy do úĜední obálky. Hlas voliþe je neplatný také tehdy, je-li do úĜední obálky vložen více jak jeden hlasovací lístek. Voliþ hlasuje osobnČ, zastoupení není pĜípustné. V prostoru urþeném pro úpravu hlasovacích lístkĤ nesmí být nikdo pĜítomen zároveĖ s voliþem. NemĤže-li však voliþ sám upravit hlasovací lístek pro tČlesnou vadu nebo proto, že nemĤže þíst nebo psát, mĤže si vzít s sebou do prostoru urþeného pro úpravu hlasovacích lístkĤ jiného voliþe, nikoli však þlena okrskové volební komise, aby za nČj hlasovací lístek upravil a vložil do úĜední obálky. Ze závažných, zejména zdravotních dĤvodĤ, mĤže požádat voliþ obecní úĜad a v den voleb okrskovou volební komisi o to, aby mohl hlasovat mimo volební místnost, a to pouze 130


v územním obvodu volebního okrsku, pro který byla okrsková volební komise zĜízena. V takovém pĜípadČ okrsková volební komise vyšle k voliþi dva své þleny s pĜenosnou volební schránkou, úĜední obálkou a hlasovacími lístky. Pro volbu do zastupitelstev krajĤ obdrží každý voliþ soubor hlasovacích lístkĤ pro Kraj Královéhradecký. Kandidáti našeho mČsta dle politické pĜíslušnosti : ODS: Miloš Jon, Jan Bém, Mgr. Renata Tauchmanová, Viktor Švub Strana venkova: nikdo ýtyĜkoalice (tvoĜí ji KĜesĢanská a demokratická unie, ýeskoslovenská strana lidová, Obþanská demokratická aliance a Demokratická unie): ing. JiĜí Rain, Mgr. Arnošt Marks Koalice politických stran Volba pro mČsto a Strana pro otevĜenou spoleþnost: Miroslav Puš, promovaný filolog Humanistická aliance: nikdo NárodnČ demokratická strana: nikdo Republikáni Miroslava Sládka (koalici tvoĜí Sdružení pro republiku, Republikánská strana, Nezávislá republikánská mládež, Sdružení dĤchodcĤ ýeské republiky): Lenka ěehoĜová, Jaroslav Otruba, Bohuslav SkoĜepa Komunistická strana ýech a Moravy: Ivana Zoufalá, Vladimír Mertlík ýeská strana národnČ sociální, Nezávislí: Václav Klimeš, ing. Jaroslav Dobiáš, ing. JiĜí KuchyĖka, Miroslav Tykal Vlastenecká republikánská strana: nikdo Koalice Pravý blok (PB), Klub angažovaných nestraníkĤ (KAN) : nikdo ýeská strana sociálnČ demokratická: ing. ZdenČk Keller, Mgr. Vasil Biben Strana za životní jistoty: nikdo PamČtní listy pro úþastníky odboje a jejich pĜíbuzné Na padesáté výroþí ukonþení druhé svČtové války se v našem mČstČ v roce 1995 nČjak zapomnČlo. Proto si pĜipomeĖme souþasné výroþí, tedy 55, které bylo provázeno hned nČkolika akcemi. NČkteré kronika již popsala, ale pro ucelenost si je ještČ doplĖme. Prvou akcí byla výstava dokumentĤ a archiválií v MČstském muzeu. Následovalo pĜedání þestného obþanství in memoriam Jaroslavu Bilinovi, popravenému nacisty v roce 1942. Poté to byl kvČtnový komponovaný poĜad vČnovaný váleþným osudĤm nČkterých obyvatel a byla uctČna památka padlých a zavraždČných z doby nacistické okupace. Dalším bylo srpnové dvouþíslo VlastivČdného þtení redaktora Jana Schwarze zachycující léta nacistické nadvlády, kvČtnové povstání a osvobození Rudou armádou 10. kvČtna 1945. Dne 27. Ĝíjna 2000 se uskuteþnilo setkání pĜedstavitelĤ mČsta s pĜíbuznými obČtí okupace a úþastníky odboje. Ti pĜevzali z rukou starosty mČsta pamČtní listy. MČsto vyzvalo již poþátkem roku obþany a pĜíbuzné, kterých se váleþné období dotklo, aby se pĜihlásili na MČÚ. Ukázalo se však, že dČjiny váleþného období nejsou dosud ĜádnČ zpracovány, stále se nacházejí další údaje a dokumenty. Také pamČtníkĤ ubývá a právČ tito si svoje svČdectví odnášejí do hrobu. STEM- StĜedisko empirických výzkumĤ a jeho šetĜení 55 % obþanĤ ýeské republiky pokládá souþasný režim za lepší než ten pĜed listopadem roku 1989. 19 % lidí míní, že jsou oba režimy stejné a 26 % dává pĜednost pĜedlistopadovému zĜízení. 131


Listopadová církevní výroþí roku 2000 Jedná se o šestisté výroþí od dokonþení stavby kostela svatého Jana KĜtitele královnou Žofií, dále pČtisté výroþí od zhotovení sošky Panny Marie – zachránkynČ mČsta a sto let od dokonþení pĜestavby vČže a regotizace kostela. DĤstojné oslavy se uskuteþní v listopadu, kdy si vČĜící katolíci pĜipomínají záchranu mČsta soškou Panny Marie pĜed švédskými vojsky v roce 1646. Tehdy, podle povČsti, velitel švédského vojska sekl šavlí do bohorodiþky na mostČ pĜes Labe a nastalá mlha znemožnila plenČní mČsta. Slavnost se uskuteþnila 19. listopadu. Dobré vztahy mezi mČstem a farností potvrdil i administrátor Josef PleszcyĖski, který umožnil zpĜístupnČní vČže kostela a pochvalnČ se vyjádĜil i k opravČ fasády DČkanského úĜadu na které se podílelo mČsto. Sobota 18.11. 15:00 hod. ochotnický spolek – Za hĤrkou, pod hĤrkou, 16:30 hod. ing. Krsková – historie našeho mČsta a chrámu sv. Jana KĜtitele. NedČle 19.11.2000 – dopoledne uvítání otce biskupa Mons. Dominika Duky OP a slavnostní mše. Na místním hĜbitovČ vztyþen „centrální kĜíž“ za pĜítomnosti faráĜĤ církve katolické, þeskoslovenské – husitské a þeskobratrské. Netradiþní obchodování Na soukromé podnikání v obchodu si naši obþané již zvykli. Dovedou se orientovat i v rozdílných cenách v rĤzných obchodech a navštČvují i velkoprodejny Penny a v souþasné dobČ novČ otevĜený market Plus u autobusového nádraží. Je však ještČ jeden druh nabídky zboží, který volí cestu k zákazníkovi tak, že nabízí pomČrnČ levnou cestu autobusem i podávaným obČdem, dárky i jinak. V pĜíloze je tento letáþek k nahlédnutí. Cílem je návštČva našich i blízkých pĜíhraniþních mČst Polska a NČmecka. Autobus zaveze úþastníky do nČkterého vzdáleného pohostinského zaĜízení a odbornČ vyškolený pracovník poĜádající firmy provede pĜedvádČcí akci s cílem prodat za každou cenu alespoĖ nČkomu pĜedvádČné zboží, následuje obČd, beseda o prodávaném zboží a jeho pĜednostech. Nabízeno je zboží, které se zpravidla na trhu ještČ neobjevilo, cizí i vlastní výroby a za nehoráznČ vysokou cenu. Zástupce firmy to presentuje tak, jako kdyby bylo úþastníkĤm zboží prodáváno velmi levnČ, v nejvyšší kvalitČ s možností dalších výhod, vþetnČ splátek. Nabízeny jsou pokrývky, hrnce, léþebné pomĤcky a další výrobky, vše za „jedineþné“ ceny. V pĜevážné vČtšinČ se však jedná o zboží pĜedražené, které se pozdČji v supermarketech objeví za podstatnČ nižší cenu. Také kvalita je mnohdy v pĜíkrém rozporu s vysokou cenou a obecnými zvyklostmi. Ceny výrobkĤ a to nejen v tČchto pĜípadech, jsou „BaĢovy“, tedy konþící na devítky. Také stánkový prodej provádČný již po léta „vietnamskými obchodníky“ je veden cestou prodeje nekvalitního zboží z Hong-kongu a jiných zemí a to jako „znaþkové zboží“, které je však podstatnČ levnČjší. PatĜí sem souþásti obleþení, obuv, videokazety, CD disky i jiné zboží. Vše pochopitelnČ v rozporu se zákonem a také nČkdy rukou zákona stihané. Viz pĜiložený letáþek.

132


SemináĜ v léþebnČ zrakových vad Tohoto dvoudenního semináĜe se zúþastnilo sedmdesát odborníkĤ z tĜiceti pracovišĢ ýeské republiky. PĜítomným byl promítnut tĜicetiminutový videozáznam, který dokládá pobyt dítČte ve zdejší léþebnČ od pĜijetí, až po jeho propuštČní. Tento snímek vyvolal znaþný zájem a pĜítomní jej chtČjí používat k presentaci našeho zaĜízení. Vrchní sestra Ludmila VatuĖová pĜipomnČla pĜínos zakladatele léþebny Eduarda Drahanského a shrnula historii tohoto zaĜízení od roku 1953 do souþasnosti. Úþastnice, pĜedevším zdravotní sestry, si se zájmem prohlédly zaĜízení „oþní školy“ s moderním pĜístrojovým vybavením. Odborné pĜednášky se zamČĜily na porovnání rĤzných druhĤ péþe o tupozraké a šilhavé dČti. I nadále platí, že pobytová léþba je nezbytným doplnČním léþby ambulantní. Svojí intenzitou a možnostmi daleko pĜevyšuje léþbu ambulantní a vede k zlepšení a nČkdy i vyléþení zrakových vad. Úþastnice semináĜe navštívily i zoologickou zahradu. Celá akce byla podpoĜena mnoha sponzory (Carla, Lékárna na námČstí, ARPA, Vánoþní ozdoby, TIBA, Stará lékárna, Ĝeznictví Flégl, MČÚ, Okresní úĜad, zahradnictví KošĢál a OCULUS Hradec Králové). Výstava „František Schmoranz“ MČstské muzeum a Státní okresní archiv Trutnov ve spolupráci se Státním okresním archivem v Chrudimi pozvali veĜejnost na výstavu uspoĜádanou 100 let od dokonþení pĜestavby kostela sv. Jana KĜtitele v našem mČstČ. Po hudebním programu ZUŠ mČl velmi výstižnou úvodní Ĝeþ Mgr. Ivo Šulc, Ĝeditel Státního okresního archivu v Chrudimi. František Schmoranz je pohĜben ve SlatiĖanech. Pro upĜesnČní, do kroniky bude ještČ tomuto staviteli vČnován samostatný þlánek. Výstava byla zahájena 6.11.2000 vernisáží v budovČ špýcharu. Poskytování hypoték na bydlení v našem mČstČ – zmČna MČstské zastupitelstvo schválilo návrh pomoci zájemcĤm o bydlení. Tím reagovalo na zpĜísnČné podmínky poskytování hypoteþních úvČrĤ. Díky tomu se umožnilo mnoha lidem získat byt z nové výstavby na sídlišti Zálabí – Sever. V podstatČ se dá Ĝíci, že hypoteþní úvČr si vezme mČsto a poskytne ho zájemci o koupi bytu za pĜíznivých podmínek. Obþan zaplatí þást splátky za byt v hotovosti a na zbytek mĤže využít tento úvČr, který by od banky nedostal. Do konce letošního roku upĜesní banka podmínky za kterých úvČr mČstu poskytne. Big Band Dvorský Hudební nadšenci pod vedením Jana Nerudy a Lućka Motla ustavili nadepsanou kapelu v polovinČ letošního roku. Sedmnáctiþlenný soubor našel podporu i zpČvaþku v Základní umČlecké škole. ěeditel ZUŠ (Základní umČlecké školy) Mgr. Ivan Moravec k tomu vysvČtluje, že se tu sešli nČkteĜí uþitelé, žáci i bývalí absolventi. Dalším dĤvodem je to, že škola plánuje vyuþovat v rámci svých hudebních oborĤ také jazz. Ten zatím v osnovách není, ale na nČkterých školách je již s úspČchem zaveden. Big Band tak mĤže zkoušet v budovČ ZUŠ. V orchestru jsou zastoupeny všechny vČkové generace. Manažer souboru LudČk Motl, který na škole vyuþuje hru na klarinet, flétnu a saxofon si pochvaluje vzájemnou spolupráci souboru, zkoušky pokládá za pĜátelské a uvádí, že to vzájemnČ všechny velmi baví, hlavnČ ty mladší, kteĜí se poprvé setkávají s jazzem.

133


Big Band má zatím tento neoficiální název a koncem mČsíce listopadu se pĜedstaví na koncertČ v Janských Lázních. Královédvorští obþané se s ním seznámí poprvé pĜi Bigbandových Vánocích v HankovČ domČ dne 13. prosince 2000.

Zaþátky a vývoj plynárenství v našem mČstČ – vlastivČdné þtení První plynárna v ýeském království byla uvedena do úspČšného provozu v Praze roku 1847. Zaþátky plynárny v našem mČstČ dokladuje Státní archiv v TrutnovČ rokem 1872, kdy vídeĖská plynárenská spoleþnost navrhla mČstu zĜízení plynového osvČtlení. Tehdejší mČstská rada dala na tento popud provést prĤzkum zájmu u zdejších prĤmyslníkĤ a živnostníkĤ. Ti mČli uvést poþet „dennČ hoĜících plamenĤ“, tedy od dvou až do 200 plamenĤ. Tehdy dosáhl zájem poþtu 665 plamenĤ. To byl asi dĤvod, proþ ke stavbČ následnČ nedošlo. Jiné dĤvody se archivnČ nedochovaly. Druhý pokus u zĜízení plynárny byl již úspČšný. Psal se rok 1884 a 23. þervence byla sepsána smlouva mezi královským vČnným mČstem Dvorem Králové nad Labem a berlínskou firmou Fridrich Pippig a Co. o zĜízení a provozování mČstské plynárny. Po více než 115 letech jsou ustanovení tehdejší smlouvy pouþná a zajímavá a my je pro kroniku vybereme a zaznamenáme. § l:

Pánové F.Pippig a spol. zavazují se mČsto kamenouhelným plynem osvČtlovati a na požádání každému veĜejnému neb privátnímu ústavu vnitĜ okrsku mČsta plyn dodávati, jakmile veĜejný plynovod v onČch ulicích a místech zaĜízen neb veden bude, na který plyn k privátnímu upotĜebení pĜán bude.

§ 2:

Postavení, zaĜízení a vydržování plynárny zahrnují v sobČ patĜiþné budovy, pĜístroje, potrubí, svítilny, kandelábry a podobné stroje, jakož i obsluhu posledních a vĤbec všechno, co k vedení a vydržování a osvČtlování plynem patĜí, opatĜí fa F. Pippig a spol. na svĤj úþet a neplatí za to obec nic. Zvláštní povinností pp. Pippig a spol. jest rozsvČtlování a zhasínání svítilen a kandelábrĤ na ulicích na svĤj úþet opatĜovati. V pádu poškození plynárny místními nepokoji, vzpourou povstalých platí obec polovici útrat, které znovuzbudováním vzejdou, totéž se státi má v pádu poškození trub za jmenovaných pomČrĤ.

§ 4:

Plynárna musí být plnČ solidní, požadavkĤm stavebního Ĝádu úplnČ vyhovující, dle nejnovČjšího systému postavena, plynojem tovární budovy v dobrém stavu udržován.

§ 7:

ýas osvČtlování ulic urþí se vždy dle plynového kalendáĜe od obce l. Ĝíjnem a l. dubnem každoroþnČ ustanoveného, dle nČhož se spoleþnost pĜesnČ Ĝíditi má. PĜi nebezpeþí požáru ve mČstČ musí býti svítilny bez všelikého prodlení a naĜízení v ulicích blízko ohnČ ležících osvČtleny, za þež se také více neplatí než jak naznaþeno.

§ 10: Podnikatelé se zavazují plyn v takové jakosti dodávati, který pĜi hodinné spotĜebČ jednu pČtinu km pro jeden plamen jednoho uliþního hoĜáku dá svítivost nejménČ 12 (dvanáct) stearinových svíþek a 42 (þtyĜicet dva) mm výšky plamene. Podnikatelé se zavazují plyn v þisté jakosti a ve výše znaþené svítivosti dodávati, plyn nesmí proto sirovodík obsahovati, když se plyn vede z otvorĤ napuštČným papírem z olivového cukru, nesmí tento zþernat a musí bílé, þisté svČtlo dáti. Taktéž musí plyn þist od amoniaku býti, proþež nesmí borĤvþí papír, který se do zeslabené kyseliny octové ponoĜí, modĜe barvit. Obci zĤstává po vždy svobodno, svítivost a þistotu plynu zkoušeti. § 11: Stalo-li by se pĜi osvČtlování obecních svítilen delší než þtvrthodinové zpoždČní než je v kalendáĜi udáno, jest spoleþnost povinna za každou vþas nerozsvícenou svítilnu pokutu 5 krejcarĤ zaplatiti. 134


§ 14: Podnikatelé jsou povinní všem tČm obyvatelĤm, kteĜí si plynu dle daného regulativu pĜejí a kolem kterých potrubí stávají, nájemcĤm pak se svolením domácích, proti zaplacení plyn pĜenechati. § 16: Soukromí odbČratelé platí za kbm spotĜebovaného plynu nejvýše 15 (patnáct) krejcarĤ. VČtším odbČratelĤm levnČjší ceny povoliti dle výše spotĜeby zĤstává na vĤli podnikatelĤ. § 17: Podnikatelé se zavazují plynárnu nejdéle za pĤl roku ode dne, kterým bude podnikatelĤm úĜední povolení a schválení závodu provozovacího dodáno, oþ jest jim bez prodlení zakroþiti, otevĜíti. Za každý týden promeškání platí vyjednané pokuty rþ. 25 zlatých. Takto sepsanou smlouvu, která je zkrácenČ zaznamenána podepsali tehdy za mČsto pánové František Šíp purkmistr, radní Richard Stuchlík, Jan Pacák, Jakub Jílek, za stranu druhou pan Fridrich Pippig – majitel firmy v BerlínČ. V kronice našeho mČsta se doþteme v záznamech z roku 1885: „V listopadu byla zĜízena plynárna a dne 15.11.1885 konalo se první slavnostní osvČtlení mČsta. Celkem zazáĜilo 70 lamp a proudy lidí procházely se dlouho do noci ulicemi, obdivujíce novou tuto vymoženost. Touto novotou zmizely z našich ulic dĜevČné stojany s petrolejovými lampami a starý lampaĜ zmizel s nimi. Z jiných historických materiálĤ vyplývá, že v roce 1891 mČla plynárna v provozu 12 retort a roþní výroba dosahovala 150.000 kubíkĤ, zatímco v již v roce 1912 je uvádČna kapacita plynárny 25 retort a roþní výroba 456.000 kubíkĤ plynu. Majitelem a provozovatelem plynárny byla v té dobČ Augsburská plynárenská spoleþnost Vereinigte Gaswerke in Augsburg. V dobČ 1. republiky došlo k prodeji plynárny firmČ Progress a.s. Praha trhovou smlouvou ze dne 19.2.1938 za cenu 460.000 Kþ. Spoluvlastníkem akcií byl zpoþátku Ĝeditel firmy Robert Stern, po roce 1939, kdy uprchl z ýeskoslovenska, vlastnili veškeré akcie manželé Rottleutnerovi. V roce 1948 se tito manželé dobrovolnČ, jakožto antifašisté, odstČhovali do Rakouska. Po 2. svČtové válce byla plynárna podle tehdejších znárodĖovacích dekretĤ znárodnČna a zaþlenČna do vytvoĜeného národního podniku Východoþeské plynárny se sídlem v Pardubicích, který zahrnoval všechny plynárenské výrobny na celé východní polovinČ ýech. O neutČšeném technickém stavu plynárny se dovídáme ze „Zprávy o technickém pĜevzetí plynárny“. Základním výrobním þlánkem byly v té dobČ 2 pece s horizontálními retortami po sedmi a pČti retortách, s délkou retort 2,8 m.O špatném stavu zaĜízení svČdþí nebývale vysoké ztráty plynu, které v roce 1947 dosahovaly 24 %, zatímco ještČ v pĜedchozích letech dosahovaly podstatnČ nižších hodnot. V roce 1943 – 2,2 %, 1944 – 4,1 %, 1945 – 3,0 % a v roce 1946 – 9,6 %. V této dobČ ( 1946 – 1947) bylo ve mČstČ zásobeno plynem 1.087 odbČratelĤ napojených 528 pĜípojkami. OdbČratelĤm bylo v roce 1947 dodáno 409.000 kubíkĤ svítiplynu, pĜevážnČ pro maloodbČratele. VelkoodbČr pĜedstavovaly pouze dva závody n.p. Textilní tiskárny, úpravny a barvírny, a to závod Slovany s mČsíþním odbČrem 2.000 – 2.500 kubíkĤ a závod Zálabí s mČsíþním odbČrem 1.000 – 1.500 kubíkĤ. Maximální výroby dosáhla plynárna v roce 1948, kdy bylo konzumentĤm dodáno 602.000 kubíkĤ svítiplynu pĜi celkové výrobČ 704.000 kubíkĤ. (tedy pĜi ztrátách 14,5 %) V roce 1949 byla výroba svítiplynu zastavena a pĜešlo se na dodávky z dálkovodu. Tento dĤležitý mezník v zásobování mČsta byl umožnČn prodloužením plynovodu z tlakové plynárny v Záluží u Mostu. Uvedený vysokotlaký plynovod, který byl v roce 1950 dobudován 135


až do Pardubic, umožnil rychlý rozvoj dodávek plynu po mČstČ, takže již v roce 1950 stoupnul odbČr proti roku 1948 na dvojnásobek. Poslední zásadní technickou zmČnou byla náhrada dosud rozvádČného svítiplynu za vysokovýhĜevný a netoxický zemní plyn, která se uskuteþnila v roce 1986, tedy rok poté kdy si plynárenští pracovníci i mČsto pĜipomínali 100. výroþí existence plynárny. PĜechodem na zemní plyn rozvoj dodávek plynu ještČ více stoupal, takže v roce 1994 dosáhl již úrovnČ 7.535.000 kubíkĤ zemního plynu. VyjádĜeno kaloricky je tato dodávka více jak 26x vČtší v porovnání s maximální výrobou mČstské plynárny. V organizaþní struktuĜe akciové spoleþnosti Východoþeská plynárenská je závod našeho mČsta jedním z pČti rozvodných závodĤ. Posláním závodu je zabezpeþovat komplexní plynárenské služby na území dvou okresĤ - Trutnov a Náchod. Jde o provoz a údržbu vysokotlakých plynovodĤ vþetnČ protikorozní ochrany, provoz a údržbu regulaþních stanic a místních sítí, plynomČrovou službu a o poradenskou a konzultaþní þinnost pro souþasné i budoucí odbČratele plynu. Nezastupitelnou úlohu hraje závod v oblasti investiþní výstavby pĜi rozšiĜování gazifikace v nových lokalitách i v místech již plynofikovaných a také pĜi rekonstrukcích a obnovČ plynovodních sítí. V souþasné dobČ obhospodaĜuje závod 236 km vysokotlakých plynovodĤ o dimensích od DN 80 po DN 350, 14 stanic katodové ochrany, 366 km stĜedotlakých a nízkotlakých místních sítí s 11.100 pĜípojek o celkové délce 140 km. Celkový poþet odbČratelĤ plynu dosáhl v roce 1994 poþtu 31.855. Manželé Eva a Tomáš Mervartovi Jmenovaní manželé se významnČ zasloužili o obohacení kulturního života v našem mČstČ. Svoji zálibu v toulkách pĜírodou, která jim byla blízká od dČtství, dokázali a stále ještČ dokazují pĜedat milovníkĤm turistiky a cestování. Tomáš Mervart, narozený 25.12.1935 v Ústí nad Orlicí a jeho manželka Eva, rozená DítČtová, narozená 23.5.1943 ve DvoĜe Králové n.L. se dovedou o svoji zálibu podČlit na mnoha pĜednáškách. Jsou urþeny obþanĤm i organizacím, ke kterým patĜí Klub þeských turistĤ (celkem tĜicet celoveþerních programĤ), Svaz zahrádkáĜĤ, pro bývalé organizace Národní fronty jakými byl Svaz žen, Kluby dĤchodcĤ, OsvČtové besedy, poĜady „KĜeslo pro hosta“a na výroþních schĤzích ostatních organizací a podnikĤ. PĜednášky doprovázené mistrnČ fotografovanými diapositivy mohli shlédnout nejen obþané našeho mČsta, ale i v Praze, HoĜicích, BČlohradČ a TurnovČ. Všude sklízejí zasloužené podČkování a ocenČní. Z promítnutých diapositivĤ a doprovodného slova þiší jejich zanícenost pro krásy pĜírody, touha zachytit krásné a mnohdy i neopakovatelné zážitky. Vše bez sobeckosti, s cílem se o krásné podČlit s každým obþanem, kterému není pĜíroda cizí. Sami manželé s vdČþností vzpomínají na Ĝadu osobností, které jim svojí fundovaností, opravdovostí a hloubkou v zaþátcích pomohli a tak ovlivnili jejich úsilí. Sem zaĜazují pány Stanislava Veselého, Bohumila Hojného, Viktora Schöna a Karla Líbala. Nejvíce si však oba považují svých rodiþĤ, kteĜí jim byli citlivými rádci, kteĜí je nauþili vnímat pĜírodu, umČt se na ni dívat, pĜírodu objevovat a obdivovat. Od padesátých let fotografují, nejprve þernobíle, pozdČji na diapositivy. Od roku 1970 poĜádají své pĜednášky s promítáním diapositivĤ, když pĜedtím po dva roky tak þinili pouze pro známé, pĜátele a vlastní rodinu. Kronikou mČsta buć zachováno, jaké pĜednášky a jaké soubory pĜispívají nadále k obohacení obþanĤ: 136


1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40.

Krásy za humny – þtyĜi díly – královédvorsko a širší okolí SvČt zblízka – cyklus kvČtin, hmyzu, minerálĤ Krkonoše – tĜi díly – krajina, kvČtena, architektura ve všech roþních obdobích Jizerské hory – dva díly Orlické hory – dva díly, od Tiché Orlice k Metuji U nás na náchodsku- hrady, zámky, chrámy, kopce, toky, skály Krajem pČtilisté rĤže – tĜi díly- od Lužnice po Otavu, od Slavonic po Písek Šumava –dva díly- od Lipna po Vydru Chodsko – od Klatov po Haltravu ýeský ráj – dva díly – od Turnova po Pecku Severoþeským krajem – ýeské stĜedohoĜí, Labské pískovce, Lužické hory dva díly Já se tam vrátím – dva díly – ýeskomoravská vrchovina Jeseníky – dva díly – od Kralického SnČžníku po Rešovské vodopády Jižní Morava – od TĜebíþe po Strážnici, od Pálavy po Moravský kras Valašské kotáry- Beskydy, Javorníky, Hostýnské a Vsetínské vrchy Slovenskými horami – tĜi díly – Karpaty, Slovenské Beskydy, Jihoslovenský kras Vysoké Tatry- þtyĜi díly – od KrivánČ po Spišskou Maguru Západné Tatry a Roháþe – dva díly Malá Fatra – dva díly Velká Fatra – dva díly Slovenský ráj – rokliny a vodopády, architektura þásti Spíše Východní slovensko – Bukovské vrchy, Vihorlat, Pieniny, Slovenské RudohoĜí Kamnické a Julské Alpy Dolomity Pyreneje Rakousko – Voralberg Švýcarsko Skandinavie – sever Rakousko – Tyroly I. Itálie – mČsta Skandinavie – sever Francie – mČsta a pobĜeží Podkarpatská Rus Rakousko – Tyroly II. Rakousko – východní Tyroly Itálie – Gran Paradiso Biescady – Polsko – Pieniny Itálie – Apeniny Francie – Savojské Alpy Rakousko – Dachstein, Solná komora

Manželé k tomu podotýkají: „Jsme si vČdomi, že jsme tuto zpĤsobilost dostali pĜedevším proto, abychom jí posloužili k obohacení života všech souþasníkĤ, kteĜí projeví opravdový zájem a vztah.“ Volby do zastupitelstev krajĤ – výsledky Dne 12. listopadu 2000 (nedČle) se uskuteþnily volby do zastupitelstev krajĤ, tedy v našem pĜípadČ do kraje Královéhradeckého. Volební úþast v našem mČstČ byla pod celostátním prĤmČrem, který þinil 34 %. Voleb ve mČstČ se zúþastnilo dle zveĜejnČných dat pouze 27,36 % obþanĤ. Na pĜiložené tabulce jsou volební výsledky. Nejvíce hlasĤ získala ODS s 1.205 voliþi, tČsnČ následována 4 koalicí s 929 137


hlasy a na místČ tĜetím to byli komunisté s 607 voliþi, kteĜí již pĜedstihli ýSSD (sociální demokraty) ziskem 533 voliþĤ. (viz pĜílohy vložené do kroniky) Slavnostní odpoledne s pĜedáním pamČtních listĤ odbojáĜĤm Dne 27. Ĝíjna došlo ve velkém sále Hankova domu k dalšímu setkání odbojáĜĤ. Setkání pĜipravilo mČsto spolu s místní organizací ýeského svazu bojovníkĤ za svobodu a mČstským kulturním zaĜízením HankĤv dĤm na závČr letošních vzpomínkových akcí k 55. výroþí ukonþení 2. svČtové války a v pĜedveþer státního svátku vzniku ýeskoslovenské republiky.

První setkání úþastníkĤ domácího i zahraniþního odboje a jejich rodinných pĜíslušníkĤ, na nČmž byly pĜedány královédvorského Svazu bojovníkĤ za svobodu: -

pamČtní

listy

þlenĤm

PĜíslušníkĤm 1. þeskoslovenského armádního sboru v SovČtském svazu, politickým vČzĖĤm, úþastníkĤm domácího odboje, þlenĤm královédvorského Sokola a dále pĜíslušníkĤm 1. þeskoslovenské samostatné obrnČné brigády ve Velké Britanii.

„Je smutným dČdictvím, že naše mČsto nemá úplnou evidenci odbojáĜĤ“ uvedl ve svém projevu starosta mČsta Viktor Švub. Proto také v tomto prvním setkání byly pĜedány pamČtní listy na návrh vedení královédvorského Svazu bojovníkĤ za svobodu (pĜedseda ing. František Haas). Poþet úþastníkĤ domácího i zahraniþního odboje se po dohledání pohybuje kolem dvou set. V seznamu, který mČsto shromažćuje, nebude dČlán rozdíl z dĤvodĤ politické pĜíslušnosti, ani zda se jedná o odbojáĜe z východu þi západu. Samotný slavnostní akt zaþal ve 14. hodin projevem p. starosty Viktora Švuba. Poté následoval projev pĜednosty Okresního úĜadu z Trutnova ing. Vladimíra Klímka a úþastníci byli seznámeni s tím, že toto není první akce k uctČní památky úþastníkĤ odboje. (v záĜí 1999 pĜevzali osobnČ þestná obþanství letci prof.Dr. Karel Štrégl z Kalifornie, Karel Hanþil z Francie, in. memoriam byla þestná obþanství pĜedána i dalším pĜíslušníkĤm 311. þsl. bombardovací perutČ ve Velké Britanii – Jaromíru StĜihavkovi, Václavu Netíkovi a Eduardu Zbrojovi). 10. kvČtna letošního roku 2000 pĜevzali þestné obþanství in memoriam þlenové

138


rodiny bývalého starosty mČsta Jaroslava Biliny. (popraven v dobČ heydrichiády 5. þervna 1942 v Pardubicích). PamČtní listy pĜedali starosta mČsta pan Viktor Švub a pĜedseda Svazu bojovníkĤ za svobodu Ing. František Haas a osobnČ je pĜevzali: -

pĜíslušníci 1. þsl. armádního sboru v Sov. svazu Andrej Babka, Josef Czekies, Alexander Grejcar, Antonín Kaþaba, Nina Ledvinová, BedĜich Makeš, Alexander Malák, Václav Martínek, Václav Rusín, Vladimír Sledzjuk, Teofil Svoboda, Josef Šorma a Rostislav Vlaþiha

-

úþastníci domácího odboje Rozálie Benþeková, Ing. František Haas, Dalibor Hlavsa, František Jelínek, MUDr. Ilja KopĜiva

-

politiþtí vČzni Miroslav ýerný, JUDr Jan Erlebach, Václav Jakubíþek, Josef Janeþek, Josef Loduha, Siva Nosková, Robert Tröster, František Vyskoþil a Ing. BedĜich Weigl.

PamČtní listy in memoriam pĜevzali þlenové rodin pro ty, kteĜí padli, byli popraveni, byli politickými vČzni, byli pĜíslušníky 1. þsl. armádního sboru þi byli úþastníky domácího odboje: Jaroslav Biman, Josef Brádler, Fjodor But, Bohuslav NČmec, Jaroslav ýervený, Jaroslav Flégr, Josef Flejgr, Josef Hlavatý, Marta Niederlová a JUDr. Vasil Niederle, Josef Jákl, Karel Kleinwechter, Václav Klejšmíd, Vladimír Klímko, Bohuslav Koníþek, František Kohn, Bohuslav Ledvina, Vratislav Loukota, mjr. ýenČk MatČjka, Josef Mokrý, Karel Nepokoj, Karel Raich, Václav Svoboda, Ervín Zapner, Vladimír Štígl, Josef Tomíþek, Ladislav Tykal, Otto Vácha, Karel Wihan, Alfréd Wohlrab. Rodinným pĜíslušníkĤm byly pĜedány pamČtní listy in memoriam pro pĜíslušníky 1. þsl. obrnČné brigády ve Velké Britanii, kterými byli František DvoĜák, KvČtoslav Sychra, Josef Knahl, Robert Pryšingr a Robert Weiss. V závČru byly pĜedány pamČtní listy in memoriam pro pĜíslušníky královédvorského Sokola: JUDr. František PaĜez, Karel Ježek, Stanislav Prouza, Ladislav MČšĢan, Josef PetĜík, JindĜich Bém, Emil Žižka, Stanislav ŠpĤr, ŠtČpán Jirásko, JiĜí ěezníþek, JiĜí Effenberger a Marie Tomanová. Vedení mČsta neprovádČlo žádný výbČr zde zveĜejnČných obþanĤ. PĜedání pamČtních listĤ na tomto prvním setkání se uskuteþnilo podle seznamu, který pĜipravilo vedení místní organizace Svazu bojovníkĤ za svobodu. PhDr. Miroslav Kadlþík, tajemník MČstského úĜadu k tomuto uvádí: „bylo by našim velkým pĜáním, abychom mohli na pĜíštím 2. setkání úþastníkĤ domácího i zahraniþního odboje – pĜi pĜíležitosti státního svátku Dne osvobození od fašismu v kvČtnu roku 2001 pĜedat pamČtní listiny rodinám tČch obþanĤ, kteĜí byli popraveni za heydrichiády a v prĤbČhu celé okupace, kteĜí zemĜeli v koncentraþních táborech nebo ve vČznicích, kteĜí zahynuli pĜi osvobozování mČsta a jejichž seznam (možná neúplný) jsme zveĜejnili v Novinách královédvorské radnice i kvČtnovém VlastivČdném þtení.“ PrĤbČh druhého setkání i se jmenným seznamem všech, kterým mČsto pĜedá pamČtní listy, bude zaznamenán jak v Novinách radnice, tak i v kvČtnovém VlastivČdném þtení. Z usnesení 14. zasedání MČstského zastupitelstva Zasedání z 31. 10.2000 souhlasí: 1. se zaĜazením mČsta DvĤr Králové nad Labem ve 2. fázi reformy veĜejné správy jako povČĜená obec III. stupnČ.

139


2. se zámČrem pĜevést do majetku mČsta majetek TČlovýchovné jednoty DvĤr Králové nad Labem – tČlocviþnu na WolkerovČ nábĜeží, areál softballu, pozemek a šatny v Podharti – za celkovou þástku 3.000.000 Kþ. Z usnesení 63. schĤze MČstské rady Zasedání ze dne 6.11.2000 schvaluje: - vypsání veĜejné zakázky na provedení úprav v korytČ Labe pod lávkou pro pČší mezi ulicí Eklovou a nábĜežím E. Beneše. - vypsání VZ na zhotovení provádČcí projektové dokumentace na stavbu „Rekonstrukce Tyršova koupalištČ – I. etapa dle pĜedloženého návrhu. - navýšení poþtu strážníkĤ MČstské policie ze souþasného stavu desíti na tĜináct vþetnČ velitele od l. 1. 2001. Rozmary pĜírody Letošní rok nám pĜipravil þetná pĜekvapení. K tČm podzimním patĜí na tuto dobu neobvyklý jev, kdy jsme svČdky skuteþnosti, že rozkvétá zlatý déšĢ, televize nás seznamuje s rozkvetlou loukou s vlþími máky, nČkde i ovocnými stromy, zaplodily jahody a došlo i k dalším neobvyklostem. Rudolf Hrušínský by to vyjádĜil svými slovy:“tento zpĤsob léta se mi zdá ponČkud neobvyklým“. ZvlášĢ když je již podzim, je dlouho po dušiþkách a poĜád ještČ rostou houby. Opravdu je pĜíroda „mocná þarodČjka“. ÚspČch hudební školy Po roþní odmlce se podaĜilo Základní umČlecké škole obnovit poboþku v ChoustníkovČ Hradišti. Hru na kytaru, akordeon a keyboard tu bude vyuþovat nová uþitelka Markéta Mikulková.

Kroniky, pamČtní knihy a jiné písemnosti mČsta –vlastivČdné þtení Chceme-li se vracet do historie našeho mČsta, nevynecháme jistČ nČkterou z dostupných kronik. Ty zpravidla vznikaly z dobré vĤle svého autora – písmáka, který volnČ, vypravČþským zpĤsobem zachovával dČjinné události svého bezprostĜedního okolí. NČkde se setkáme s ojedinČlým, prostým záznamem významnČjší události, jsou však záznamy seĜazené chronologicky po Ĝadu let – letopisy. Uvádí se, že nejvyspČlejším druhem vypravČþského dČjepisného pramene jsou kroniky. Pod tímto oznaþením rozumíme práci dČjepisnou, která má zachytit a hodnotit historickou událost (události) v urþité oblasti (obci, kraji nebo zemi). Naše mČsto patĜí mezi ta, která mají svoji historii velmi slušnČ podchycenu JistČ si zaslouží pozornosti se s tím blížeji seznámit. UþiĖme to tedy alespoĖ velmi zkrácenČ. Uchovat zprávy o významných událostech písemnou formou jsou velmi starého data. Ve stĜedovČku to byli pĜedevším duchovní. Významné zmČny politické hospodáĜské a války zasáhly do života mČst a jejich obyvatel. Zpravidla velká strádání vyvolávala následnČ potĜebu vše zaznamenat – uchovat budoucím pokolením. Tak tomu bylo nejprve v rámci rodiny, rodu, gruntu a záznamy byly provádČny do modlitebních knih, bible, kalendáĜĤ. Zobrazují se v nich narození, svatby, úmrtí, životní pohromy, neúrody, robota na panském i další události. KronikáĜi tehdejších let byli lidé seþtČlí, moudĜí a s bohatými zkušenostmi, kteĜí požívali v obci, mČstČ znaþné vážnosti. Samotné poþátky kronikaĜení pod hlaviþkou správních orgánĤ nám nejsou tak pĜíliš vzdálené. Historie uvádí, že už „Nejvyšší þeský purkrabí hrabČ Karel Chotek“ se obrátil na všechny krajské úĜady a biskupské ordinariáty, aby získal co nejvíce zkušeností. Nestalo se 140


tomu tak pro malé pochopení a tak bylo pĜevzato naĜízení o vedení kronik ze sousedního Bavorska, kde k tomuto došlo již rokem 1829. Nyní již heslovitČ k jednotlivým obdobím „kronikaĜení“: 1.ledna 1836 naĜízeno dekretem prezidia zemského gubernia, aby ve všech mČstech a obcích trhových, významnČjších vesnicích a na farních úĜadech byly založeny a vedeny „pamČtní knihy“. Kronika mČla zaznamenávat zvyky a obyþeje, slavnosti, vzácné návštČvy, život významných osobností, zvláštní pĜírodní jevy, život obyvatel (kĜtiny, svatby, úmrtí), poþty obyvatel a další drobné události. Celostátních událostí se však mČla dotknout pouze tehdy, když se bezprostĜednČ dotýkala obce. Kroniky se smČly psát pouze nČmecky nebo latinsky. Teprve v šedesátých letech minulého století (1860), s probouzejícím se kulturním a spoleþenským životem, se v kronikách objevují zápisy o poĜádání divadelních pĜedstavení, sdružování obþanĤ ve spolcích, tČlovýchovných organizacích (Sokol), hasiþských sborĤ a další. ýeskoslovenská republika v letech 1920 a 1921 uložila zákonem þ. 80/1920 Sb. vést obecní pamČtní knihu v každé politické obci ýech, Moravy a Slezska. Tento zákon je platný dodnes. Jako úþel psaní kronik bylo uvedeno uchování místních dČjin pro pouþení budoucích. Bylo doporuþeno, aby kronikáĜ – letopisec- do novČ založené kroniky zpracoval a napsal zemČpisný a historický obraz obce, teprve potom v þasové posloupnosti události v obci. KronikáĜ mČl na zaþátku zápisu napsat své jméno a bližší údaje o sobČ. Místní události v þasové posloupnosti mČly zobrazovat obec po stránce hospodáĜské, populaþní, sociální, veĜejnČ zdravotnické, kulturní, lidopisné i náboženské. ZdĤrazĖována byla pravdivost a vČrnost popsání pĜi psaní kroniky a k dozoru nad kronikáĜskou prací se obci ukládalo ustavení letopisecké komise. Tu mČl tvoĜit starosta a dva obþané zvolení obecním zastupitelstvem. Období nacistické okupace ýSR: ZĜejmČ v dĤsledku toho, že by obecní kroniky a jejich záznamy mohly být zdrojem pĜipomínek na bývalý svobodný stát a protektorátní úĜady by rády vidČly vedení kronik v jiném duchu, vydalo ministerstvo školství a národní osvČty v Ĝíjnu 1940 novou smČrnici. Podle ní se mČly kroniky soustĜedit na okresních úĜadech a potom pĜedat do státních archivĤ v Praze a BrnČ. Podstatná þást byla odevzdána, menší þást ukryta. Psát a uchovávat pravdivé záznamy z této doby bylo obtížné a dokonce nebezpeþné. Po roce 1945 : se u kulturní sekce Zemského národního výboru ustavila muzejní a archivní sekce a vydala provolání k obecním kronikáĜĤm. V nČm vyzývá k doplnČní údajĤ z období pĜed mnichovským diktátem, okupace (popis útlaku, persekuce, udávání, odboji, váleþným událostem), tak i k soustĜedČní dokumentĤ a podkladĤ z tohoto období (vyhlášky, letáky, fotografie, ilegální tisk apod.) V záznamech mČl být i prĤbČh osvobození mČsta þi obce. PrvoĜadým úkolem bylo vrátit kroniky obcím a ustanovit kronikáĜe. V pohraniþních oblastech (Sudetech), odkud byli nČmeþtí obþané na podkladČ postupimských dohod odsunuti, založit kroniky nové. 30.9.1950 je vydána smČrnice Ministerstva školství a kultury o vedení kronik. 30.1. 1956 v další smČrnici je dozor nad vedením kronik, odbornČ poradenská þinnost zajišĢována odbory školství a kultury Okresních národních výborĤ. SouþasnČ bylo doporuþeno, aby se okresní a krajská muzea ve spolupráci s archivy stala poradenskými stĜedisky pro kronikáĜe. Tak se kronikáĜství dostalo do pĜímé metodické péþe muzeí. Po listopadu 1989 pĜešla povinnost péþe o kroniky na obce podle zákona þ. 367/ 90 sb. /Hlava 2., oddíl 1, § 13,2. PĜi výkonu samostatné pĤsobnosti se obec Ĝídí jen zákony a obecnČ závaznými pĜedpisy, vydanými ústĜedními orgány k jejich provedení – týká se tedy i zákona 80/1920 Sb.

141


Tolik k vedení kronik po stránce právní. Naše mČsto pĜíchodem nového kronikáĜe Pavla Janouška, dnem 1.1. 2000, pĜevzalo vedení kroniky z MČstského muzea do svých rukou. Ve Státním okresním archivu Trutnov, Komenského 128 jsou uloženy následující kroniky: 111. 112. 113. 114. 115. 116. 117. 118. 119. 120. 121. 122. 123. 124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 131. 132. 133. 134. 135. 136. 137. 138. 139. 140. 141. 142. 143. 144. 145. 146. 147. 148. 149. 150. 151. 152. 153. 154. 155. 156. 157. 158. 142

Kronika mČsta 1924-1926 retr. Kronika mČsta 1927-1936 Kronika mČsta 1936-1951 Kronika mČsta 1952-1959 Kronika mČsta 1960-1982 Kronika mČsta 1982-1990 Kronika mČsta se zápisy z let 1938-1945 1953 Kronika rĤzných událostí a zjištČní z mČsta i obcí 1958 PamČtní kniha mČsta J. Holuba 1866-1903 opis Vzpomínky a pamČti na královédvorské rody A. Zlatníka DČkanský úĜad 1944-1946 DČkanský úĜad 1676-1821 Obecná škola dívþí 1879-1893 Obecná škola dívþí 1879-1905 Obecná škola dívþí 1925-1939 Obecná škola dívþí 1939-1953 MČšĢanská škola dívþí 1929-1939 MČšĢanská škola dívþí 1939-1953 Obecná škola chlapecká I. obvod 1925-1940 MČšĢanská škola chlapecká I. obvod 1906-1939 Obecná škola II. obvod1889-1910 Obecná škola II. obvod1910-1931 Obecná škola II. obvod1931-1940 Obecná škola III. obvod 1903-1930 Obecná škola III. obvod 1930-1940 Obecná škola III. obvod 1945-1976 Národní škola 5. kvČtna1940-1953 Osmiletá stĜední škola 5. kvČtna 1953- 1989 ZDŠ Schulzovy sady1951-1967 ZDŠ Schulzovy sady1967-1988 Devítiletá stĜední škola dívþí B 1951-1965 Devítiletá stĜední škola 1965-1976 Obecná škola 1894-1934 retr. Gymnázium 1888-1939 Vyšší pokraþovací škola dívþí 1905-1929 MČstská hudební škola1940-1943 MČstská knihovna 1845-1857 MČstská knihovna a þítárna Slavoj1939-1944 Sportovní klub 1931-1946 Stolová spoleþnost obec Cvrndorf, ýeská PodharĢ 1926-1952 Národní garda 1848-1850 Cech ševcĤ 1821-1888 Spolek pekaĜĤ a mlynáĜĤ1863-1911 DĤm pionýrĤ a mládeže 1979-1990 DĤm pionýrĤ a mládeže tČlovýchovné oddČlení1976-1990 oddČlení techniky 1977-1992 oddČlení estetiky 1984-1991


159. 160. 161. 162. 163. 164. 165. 166. 167. 168.

kroužek mladých fotografĤ 1976-1983 kroužek mladých fotografĤ 1984-1987 mČstské tábory 1982-1989 Fotoalbum Klubu fotografĤ amatérĤ 1925 Fotoalbum Spolku divadelních ochotníkĤ Hanka 1939-1943 Fotoalbum Spolku divadelních ochotníkĤ Hanka 1943-1945 Fotoalbum Spolku divadelních ochotníkĤ Hanka 1939-1944 Fotoalbum Spolku divadelních ochotníkĤ Hanka 1945-1950 Fotoalbum Spolku divadelních ochotníkĤ Hanka 1950-1951 Fotoalbum ZK ROH 9. kvČten Havlíþek 1975-1977

V roce 1995 zajistil nynČjší kronikáĜ Pavel Janoušek kopie pĤvodních kronik dvou významných kronikáĜĤ mČsta, tyto pĜedal ke svázání a dal k užívání do MČstské knihovny Slavoj a do MČstského muzea. V muzeu pĜevzala kopie Ĝeditelka Holejšovská a v knihovnČ Ĝeditelka PhDr. Vl. Lustigová. Kopie knihovny byly následnČ po svázání zaĜazeny do knižního fondu pro úþely badatelské a jsou pĜístupny veĜejnosti. Jedná se o tyto kopie: a/ BedĜich Söllner – PamČtní kniha mČsta Dvora Králové n.L. 1867 – 1926 b/ BedĜich Söllner _ PamČtní kniha mČsta Dvora Králové n.L. 1927 – 1936 c/ Jaroslav Jakoubek – Kronika mČsta Dvora Králové nad Labem 1938 – 1945 VČcná jednání o tČchto kronikách se setkala s nevšední vstĜícností právČ v MČstské knihovnČ Slavoj, kde již jmenovaná Ĝeditelka, na rozdíl od jiných, zastávala názor, že kroniky neslouží pouze mČstu ve smyslu správy obce, ale mČstu ve smyslu obþanĤ, k jejich pouþení a hlubšímu poznání dČjin mČsta. Se jménem této Ĝeditelky je spojeno také jakési vhodné zázemí pro vlastivČdnou práci, které jinde a na místČ pĜíslušnČjším citelnČ chybČlo. Nyní nČco o kronikáĜských záznamech z let 1998 a 1999, které nebyly do doby zmČny kronikáĜe sepsány. KronikáĜ tČchto let Ing. Pavel Tschiedel to odĤvodnil tím, že budou ještČ doplnČny. K vlastnímu pĜedání dvou disket do MČstského muzea došlo až v Ĝíjnu roku 2000 a diskety obsahují pouhých nČkolik stránek textu. Jak bude s tímto naloženo je na MČstském muzeu, které za vedení kroniky v uvedených letech plnČ odpovídalo. Z uvedených dĤvodĤ nebylo možno, pĜes nČkolikeré urgence v muzeu, plynule navázat kronikou roku 2000. V mnoha pĜípadech se proto kronika roku 2000 vrací retrospektivnČ zpČt, což by však nemČlo být na závadu. Vzorem pro kronikáĜe mČsta je bezesporu BedĜich Söllner. Proto jsem jeho dvČ „kroniky“ nechal v Státním archivu okopírovat a pĜedal jak bylo již psáno. O BedĜichu Söllnerovi napsal vyþerpávající þlánek do VlastivČdného þtení jeho redaktor p. Jan Schwarz a my z nČho v krátkosti pro kroniku vyjmeme následující: Narodil se 13. dubna 1892 a jeho otcem byl BedĜich Söllner, obchodník našeho mČsta. NavštČvoval zdejší obecnou školu a gymnázium, kde také v roce 1912 maturoval. Za svČtové války dosáhl hodnosti poruþíka. Po pĜevratu v roce 1918 byl velitelem roty strážního praporu, v následujícím roce demobilizován a na svoji žádost pĜijat do služeb pošty jako tajemník a dozorþí úĜedník. Byl pĜedsedou Kuratoria muzea a þlenem mnoha spolkĤ a korporací našeho mČsta. Byl také divadelním režisérem, v roce 1930 vedoucím okresní výstavy v našem mČstČ a v letech 1935-1936 pĜedsedou organizaþního výboru „Tekstilní a krajinské výstavy“. Jeho dvČ kroniky, ve kterých zachycuje život ve mČstČ, doplnil jeho vlastními kresbami, zpestĜil podpisy významných osobností a fotografiemi. Z jeho kronik je i nadále þerpáno pro úþely badatelské, slouží však i þtenáĜĤm, hlavnČ pĜiþinČním VlastivČdného þtení. KronikáĜ BedĜich Söllner se vzdal k 31.12.1936 dalšího vedení pamČtní knihy pro vážnou nemoc nohou a plic a dalším dĤvodem bylo to, že podle pĜedpisĤ mČla být pamČtní kniha uložena u obce a tam také provádČt zápisy po pĜedchozím schválení letopiseckou komisí. Rezignoval i na další práce pro mČsto. BedĜich Söllner zemĜel 25. Ĝíjna 1960 a je pochován v rodinném hrobČ v Lipnici. 143


Regionální sdružení Podzviþinsko V souþasné dobČ sdružuje toto seskupení z Trutnovska a Jiþínska dvacet tĜi obcí. Valná hromada tohoto regionálního sdružení se sešla na poþátku prosince 2000 a projednávala úþast na veletrzích cestovního ruchu a také pĜijetí dalšího þlena – Bílé TĜemešné a zájem mají i další obce. JeštČ do konce letošního roku by mČla vyjít mapa Podzviþinska s páteĜní cyklostezkou, která povede z Konecchlumí do Kuksu. V terénu však zatím vyznaþena není. Folkový zpČvák Vlasta Redl HankĤv dĤm hostil dne 21.11.2000 známého zpČváka se skupinou „Každý den jinak“. Hity zpČváka s moravským duchem a základem v rocku se zapsal do povČdomí mladších posluchaþĤ již jako þlen AG Fleku a pozdČjšími projekty se Samsonem Lenkem, Slávkem Janouškem a také vizovickým Fleretem. Církevní slavnosti – doplnČní kroniky NedČle 20.11. 2000 patĜila plnČ církevním slavnostem. V kostele sv. Jana KĜtitele se konala mše svatá, kterou celebroval královéhradecký biskup Dominik Duka. O vztahu a spolupráci mČsta s církví promluvil p. starosta mČsta Viktor Švub. Slavnost pokraþovala na mČstském hĜbitovČ, kde pĜed prostorem þestného pohĜebištČ obČtí druhé svČtové války byl vztyþen, na kamenném podstavci, prostý dĜevČný kĜíž. Jeho posvČcení se zúþastnili kromČ uvedeného biskupa i faráĜi Vojen Syrovátka za církev þeskobratrskou a faráĜ církve þeskoslovenské husitské Jan Votava. ObĜad byl jakousi formou sbližování odlišných vyznání. Krátkým proslovem toto vyjádĜil faráĜ Jan Votava:“Jsem rád, že Ĝímskokatolická farnost vztyþila tento kĜíž. HĜbitov bez kĜíže totiž není hĜbitovem.“ a pĜipomnČl také význam kalicha pro ýeské zemČ. Biskup Dominik Duka rovnČž pĜipomnČl sbližování rĤzných náboženství a uvedl:“ Je symbolické, že kĜíž stojí u pomníku padlých ve druhé svČtové válce, kteĜí, bez rozdílu víry, bojovali proti zlu.“ PodČkování všem pĜítomným provedl místní administrátor Josef Plesczynski, jmenovitČ potom tČm, kteĜí vztyþení kĜíže napomohli. PĜítomní obþané i hosté položili ke kĜíži zapálené svíþky. Výstava ve Staré radnici ZdaĜilá výstava ve Staré radnici obsahující malbu na hedvábí, sklenČný šperk, keramiku byla prodejní a tČšila se zájmu veĜejnosti. Podíleli se na ní tvĤrci – Jaromír a Zuzana Sléhovi, Eva Mašínová a Iva Prošková. ZOO - nevšední soutČž novoroþních pĜání Úþast v této soutČži není omezena ani vČkem, ba ani formou. Na adresu ZOO, Štefánikova 1029, 544 01 DvĤr Králové n.L., s pĜipsáním „PF zvíĜata“ na obálce, je možno poslat kresby, výšivky, koláže i básnickou tvorbu. Novoroþní pĜání, která jsou do ZOO poslána do 1.12.t.r., opatĜena jménem, vČkem a adresou nejsou urþena pracovníkĤm ZOO., ale zvíĜátkĤm. 144


VítČzné práce se vyhlásí ve videosále 16.12. a ohodnotí cenami. Budou rovnČž vystaveny do konce února pĜíštího roku v galerii ZOO. Volby do tĜetiny senátu V našem mČstČ k volbČ do senátu nedošlo, ale pro mČstskou kroniku je tĜeba výsledek mimo rámec mČsta zaznamenat. Ve þtyĜech z pČti obvodĤ, ve kterých volili v nedČli 19.11.2000 východoþeští voliþi nové senátory, zvítČzili kandidáti þtyĜkoalice. „Krkonošské noviny“ k tomuto uvádí:“ o obsazení tĜetiny míst v Senátu rozhodlo jen asi dvacet procent, tedy pČtina oprávnČných voliþĤ“, a dále „úþast voliþĤ je prohrou všech politikĤ, bez rozdílu stranické pĜíslušnosti.“ Dne 21.11.2000 zemĜel Emil Zátopek, legenda þeskoslovenského a svČtového sportu. NávštČva Dagmar Havlové – Veškrnové Dne 30.11.2000 navštívila naše mČsto první dáma naší republiky - Dagmar Havlová. DĤvodem této neoficielní návštČvy byl nákup textilních výrobkĤ a.s. Tiba, uskuteþnČný na závodČ Tiba – Zálabí a v prodejnČ „DĤm textilu“ Tiby. Doprovázela jí bytová architektka Diana Sternbergová a vedoucí oddČlení marketingových služeb Tiby ing. Alena Sedliská. Paní prezidentová poobČdvala s doprovodem „U svobodných pánĤ“ a byla s návštČvou spokojena.

PodharĢ vzdálené i blízké minulosti – vlastivČdné þtení Ano i tato severní výspa našeho mČsta, toto pĜedmČstí, má svoje dČjiny. I když zĜejmČ nebylo starších podharĢských kronik, doþteme se mnohé v obecních kronikách našeho mČsta Dvora Králové nad Labem. Dovídáme se, že už roku 1512 byly na Hartském potoku (také Kratzbach, Kacbach a Kadzbach) dva mlýny. O žádném jiném osídlení není zmínka. Teprve až roku 1564 se objevuje další zápis, že došlo k prodeji jednoho pole pod „Harty“ a to po nebožtíku Janu Nohaviþkovi. Z toho lze usuzovat, že zde již docházelo k Ĝídkému osídlování mezi mČstem a lesem. VždyĢ v roce 1567 mČlo naše mČsto 150 „osedlých“ domĤ. Pro zajímavost si to zaĜaćme do historie naší státnosti. V roce 1509 byl korunován þeským králem Ludvík I. a když v roce 1516 nastoupil ve vČku desíti let na trĤn, byl mu poruþníkem polský král Zikmund Jagellonský. Ale již roku 1526, pĜi útČku z prohrané bitvy s turkem Solimanem II., utone mladiþký král v moþále ve vČku dvacíti let. Stalo se tak po bitvČ u Mohaþe a takto odešel poslední u nás vládnoucí Jagellonec. Vládu nastoupili Habsburkové Ferdinandem I. Naše mČsto vzniklo na samém okraji královského pohraniþního hvozdu a je nasnadČ, že zde probČhlo osídlování pozdČji než ve vnitrozemí. VždyĢ i pĜírodní podmínky tu byly drsnČjší, krajina kopcovitá, lesnatá, cest málo a Labe na svém horním toku nesplavné. O Podharti nebyla ještČ ani zmínka, ale už tu byly vsi našeho okolí Werdek, Orlach (Vorlech), Zálesí, Zboží, Lipnice, Žíreþ, Žíreþská PodstráĖ, Nové Lesy a další. PodharĢ nebyla nikdy samostatnou obcí, byla jak pozdČji uvedeno, severním pĜedmČstím a proto se zĜejmČ musela vklínit do lesa zvaného Harta. Uvádí se dokonce Harty dvČ, pĜední a zadní. Tyto lesy, kdysi „královský hvozd“ patĜily pozdČji našemu mČstu, právČ tak jako pozemky mezi uvedeným lesem a mČstem. Uvádí se, že název lesa „Hart“, nebo také „Hardt“, je znám ve starohornonČmþinČ jako les. Tak asi vzniklo pojmenování (pomístní jméno) pro uvedenou lokalitu pod „Hartou“ – tedy pĜenesenČ PodharĢ. Od konce 16. století dochází k postupném osídlování našeho pĜedmČstí, PodhartČ, tedy správnČji, nynČjší ýeské PodhartČ. To všechno však je dávná minulost a þtenáĜ by mohl nabýt 145


dojmu, že se z této doby zhola nic nezachovalo. A pĜece tu máme „PacákĤv“ rybník, který napájel již jmenovaný mlýn, zvaný „skalní“. Docela nedávno tu byl ještČ i druhý rybník „HavlĤw“, který se však „zásluhou“ bývalé komunální prádelny stal odpadovou jímkou a následnou zmČnou majitele byl zavezen. Tak zanikl rybník sloužící ještČ v nedávné dobČ k chovu ryb, ledování pro potĜebu pivovaru a ĜezníkĤ a tvoĜící pČkné oddychové zákoutí. Litovat je vždycky pozdČ, zpravidla se již nedá k nČþemu pČknému, zaniklému a pĜírodČ blízkému vracet. Dochoval se rybník „podharĢský“ odkud byla v minulosti vedena voda do „pĜíkopĤ“ pĜed hradbami mČsta k úþelĤm obranným, a do vlastního mČsta, kde „potoky“ pomáhaly hasit pĜeþetné požáry a napájely „haltýĜe“. V okolí jmenovaných rybníkĤ a Hartského potoka se rozrĤstala postupnČ nízká stavení. Zprvu s malými políþky, která byla a dodnes ještČ jsou kamenitá a usídleným obþanĤm jistČ obživu zplna nezajišĢovala. PČstoval se také len, který se v chaloupkách pod lesem také spĜádal. Obživu tedy museli místní usedlíci hledat v okolních lesích. Ty jim byly požehnáním. Poskytovaly práci a dĜevo na stavbu roubených chaloupek. Topilo se výhradnČ dĜevem. HospodáĜská obydlí tehdejší doby, i doby pozdČjší, byly „dĜevČnky“a dĜevo jak známo slouží „od kolébky po rakev“. StavČlo se z hrubČ tesaných kmenĤ smrku nebo jedle, dub se dával na prahy. Základy tyto stavby nemČly, pouze se „podrovnávalo“. K tomuto úþelu se našlo dost kamene na chudých políþkách i v lese. Na „podrovnané“ kamení se potom kladly „podvaly“ a to muselo staþit tomu, aby se stavení neboĜilo.“Fuky, škvíry“ ve stČnách ucpali „mazaþi“ suchým mechem a z obou stran jílovou mazanicí s plevami, pozdČji Ĝezanou slámou. Trámy chránili pĜed nepohodou tím, že je natírali hovČzí krví. Teprve v 18. století se stČny omazávaly, hlavnČ kolem zdrojĤ tepla a komíny. Další století pĜináší zdČní kamenem za použití hlinČné malty. To hlavnČ u síní, kuchyní, chlévĤ, komor a komína. Venkovní stČny se na zimu obkládaly paĜízky, poleny i chvojím a jen docela malá okénka musela staþit k osvČtlení skrovné místnosti. Dokud nebylo skla, používaly se zvíĜecí blány. StĜechy byly pokryté dlouhou, cepovanou žitnou slámou, byly jak se Ĝíkalo „pošité“. Dnes se s „došky“ setkáme již velmi Ĝídce ve skanzenech. Strop místnosti byl z „kuláþĤ“ nesených trámy, svrchu pokrytý „mazaninou“. Svítilo se louþemi, pozdČji olejovými lampiþkami s lnČným olejem, lojovými svíþkami a teprve po roce 1860 se používalo petrolejových lamp s „cylindrem“. ElektĜiny se doþkali podharĢští po postavení transformaþní stanice v roce 1926, plynu až po roce 1945. A vybavení jediné obytné místnosti? Odbývala se v ní všechna Ĝemeslná práce, vaĜilo i jedlo, spalo i besedovalo pĜi kolovrátcích a draní peĜí.. Staþily k tomu lavice, pĜedchĤdce židlí, umístČné pĜi stČnách a kolem topeništČ. Na lavicích se také spávalo. UhlopĜíþnČ pĜes „seknici“ byl v rohu bytelný stĤl, nad ním kĜížek, do místnosti sklonČné obrázky svatých, rĤženec, nČkdy i lampiþka. NesmČly chybČt „truhly“ na uložení peĜin, ošacení i mouky na ochranu pĜed myšími škĤdci. „Almary“ je nahradily mnohem pozdČji. Spalo se také na peci, jediná postel byla u vnitĜní boþní stČny a pokud nebyla kolébka, tak se dČĢátko uložilo do „loktuše“ a zavČsilo nad postel. Na uložení nádobí, náĜadí a jiného potĜebného „harampádí“ byly na stČnách police. Nade dveĜmi nesmČlo chybČt „Boží požehnání“ a pĜi oknČ klícka s malým zpČváþkem upletená z proutí. Velké úcty se mimo stolu dostávalo i prahu, kde se žehnalo pĜed delší cestou, nevČstČ a ženichovi, zde se poklepem s rakví louþili i s nebožtíkem. Asi tak mohly vypadat chaloupky té PodhartČ, která se nám nedochovala. Z doby mnohem pozdČjší se nám již zachoval jen jediný domeþek s þ.p. 608 v PurkyĖovČ ulici. Na jeho domovním þísle mĤžeme ještČ þíst nápis „Podhradí“ a je z pozdČjšího - 19. století. Souvislost s Podhartí má také vybudování spádového vodovodu, který zachycoval a dosud zachycuje zdravou pramenitou vodu ze skal na pravém bĜehu Hartského potoka. Byla to tehdy chlouba našeho mČsta a þin vpravdČ revoluþní. VždyĢ se psal rok 1817-1819 a naše mČsto nepatĜilo mezi nejvČtší. Zcela pravdivá jsou slova na pamČtní desce (v poĜadí již druhé) 146


tohoto „Starého pramene: „Dvé pĜevzácných pokladĤ TobČ uštČdĜeno Dvore památný ….“. Tím prvním pokladem byl v té dobČ myšlen „Rukopis královédvorský“, druhým zde podchycený pramen. V uvedených letech za správcování mČšĢana Jana Kopa, byl vodovod nákladem 16.856 zlatých a 6 krejcarĤ vídeĖského þísla „ zĜízen“ a položeno potrubí pĜes PodharĢ do mČsta o délce 1.446 sáhĤ (2.750 metrĤ). Bylo dĜevČné a 562 kusĤ kmenĤ dalo mČsto zdarma. Na této stavbČ se podílelo 94 pravováreþných obþanĤ. Pro úplnost ještČ tolik, že od roku 1880 se dĜevČné potrubí postupnČ nahrazovalo kovovým a v roce 1908 bylo pĜestavČno celé. V roce 1857, ke þtyĜicátému výroþí nalezení Rukopisu, byla na námČstí ještČ postavena kašna se Zábojem. I ta má svým tvĤrcem pĜímou souvislost s Podhartí. Je však s podivem, že z tohoto „Starého pramene“, vedeného pĜes PodharĢ, se podharĢským nedostalo ani kapiþky. Teprve 10. þervence 1875 povolili váreþní páni zĜízení kašny v Podharti a my se mĤžeme doþíst z „Knihy zĜízené od obyvatelĤ pĜedmČstí PodharĢského 16. kvČtna 1871: Co práce to dalo a 47 rokĤ trvalo, než nám bylo štČstí pĜáno a voda dána a s pomocí Boží jsme ji získali. Dne 5. záĜí o šesté hodinČ odpolední se voda vpustila do naší kašny. To se oslavilo hudbou a stĜelbou za úþasti mnoha lidí. Tu práci provedli obþané podhartští - Jan Wagner obecní zastupitel, Jan Lušman a Anton Máslo roku 1875.“ Kde se kašna nacházela nevíme. Poté byl v roce 1908 postaven nad Podhartí vodojem a ten již napájel podharĢské ze „stojanĤ“. Jeden z nich je stále ještČ ve Vrchlického ulici, zbylé v ulici PurkyĖovČ a na prostranství pĜed školou zanikly. Bývalé kamenné kašny na vodu, z mČsta i PodhartČ, mĤžeme dosud vidČt na místním hĜbitovČ. Roku 1877 pĜevzala tento starý vodovod obec. JistČ neuškodí když trochu odboþíme. MČsto potĜebovalo vodu nejen k hašení požárĤ jak bylo uvedeno, ale také k hašení žíznČ. Tu od nepamČti také pivem z kvalitní vody. VaĜit pivo byla výsada mČst, tedy i našeho. VaĜit pivo však smČl jen ten, kdo vlastnil dĤm a bydlel ve mČstČ. Platilo „právo míle“, podle kterého do této vzdálenosti od mČsta nesmČl nikdo sladovat, ani vaĜit. A naši pĜedkové si umČli tohoto moku dopĜávat, ženy nevyjímaje, víc než dost. VždyĢ už v 16. století, tedy v dobČ kdy máme o Podharti první zmínku, museli konšelé a purkmistr vydat „Snešení obecné dobrovolné, že je v novČ ten nechvalitebný, nenáležitý a nekĜesĢanský, Pánu Bohu všemohoucímu ……. ošklivý, dobrým lidem milujícím lásku a svornost tČžký a nesnesitelný, pĤvodem od ćábla obyþej“. PĜesto se v Podharti dodnes, právČ tak jako jinde, dále pije pivo. Jen zcela na okraj, v roce 1867 už byl v našem mČstČ „velkolepý pivovar KlazarĤv“. Zbývá si ujasnit kde se v minulosti PodharĢ nacházela a která jiná pĜedmČstí tu ještČ byla. Horní pĜedmČstí mČlo v roce 1835 136 domĤ, Dolní pĜedmČstí 100 domĤ, ŠindeláĜské 68 domĤ, Hradištské 81 domĤ a PodharĢ už 93 domĤ s 639 obyvateli. K Podharti patĜily ještČ dva domy a deset obyvatel u Janské studánky (nČmecky Johannesbad), nebo jak jsme zvyklí Ĝíkat „U Berana“. MČsto DvĤr Králové nad Labem mČlo v té dobČ celkem 601 domĤ a 4.543 obyvatel. Katastrální plán mČsta názornČ ukazuje, kde se roku 1841 PodharĢ nacházela. NejsevernČji byly domy až pod lesem. SmČrem jižnČ dolĤ sestupovaly dnešní PurkyĖovou ulicí do dnešní ulice Štítného. Další zástavba byla mezi ulicí PurkyĖovou a Hartským potokem a v okolí dnešního Laušmanova hostince. Zcela ojedinČlá byla stavení na levém bĜehu Hartského potoka, v místČ dnešního závodu SaToS. Zde se smČrem dolĤ, po toku potoka, prostíraly „Olšinky“, aby pokraþovaly až pod podharĢský rybník. Pojmenování se jim dostalo po pĜevládajícím porostu olší. V hoĜení þásti „Olšinek“ se nacházela studánka a v místČ kde tvoĜí Hartský potok ostrou zákrutu byl malý domeþek se zvoniþkou. Ten pĜetrval až do roku 1864, potom musel ustoupit pĜestavbČ továrny Gutfreund – Friedmann, postavené roku 1861. Podhartští si však postavili zvoniþku novou, v dĜívČjší ulici JeronýmovČ, nyní oprávnČnČ pĜejmenované na ulici zdejšího rodáka Antonína Wagnera.. Tato zvoniþka se potom na dlouhá desetiletí stala symbolem podharĢské stolové spoleþnosti „Cvrndorf“, jak bylo popsáno v pĜíloze VlastivČdného þtení þíslo 8. z prosince 1996. Tato zvoniþka dosloužila v roce 1917, 147


kdy byl zvonek zabaven pro váleþné úþely. Na jmenovaném plánku je také zaznamenán „kĜížek“ v blízkosti Laušmanovy hospody. Ten byl zprvu dĜevČný a nČkolikrát mČnil svoje místo, až byla vybrána podharĢskými obþany potĜebná þástka na kamenný a i ten postupnČ doputoval na nynČjší místo u „Husova domova“ ve Vrchlického ulici. PodharĢ se stále rozrĤstala. Byla souþástí mČsta i když jí od mČsta oddČlovala pole. Pamatovala léta poklidná, ale pĜestála spolu s mČstem i poslední epidemii cholery v roce 1832. Tehdy už nepostaþoval hĜbitov kolem kostela svatého Jana KĜtitele, ani ten u kostelíka Povýšení svatého KĜíže,“malý kostelíþek“. Proto se od 2. þervna 1832 zaþalo pohĜbívat na místČ mezi mČstem a Podhartí. V následujícím roce byl hĜbitov obehnán silnou kamennou zdí, mČl velká železná vrata mezi dvČma sloupy z kamene, vysázeny byly lípy a kaštany. PĜed vraty stával domek hrobníka s þíslem 226. A a tomto hĜbitovČ stával vysoký železný kĜíž s vyobrazením Spasitele v životní velikosti. Roku 1904 byl hĜbitov ještČ rozšíĜen výše k Podharti a obehnán cihelnou zdí. Od roku 1922 se pohĜbívá na souþasném „lesním“ hĜbitovČ, opuštČnému se dodnes Ĝíká „starý“. Co nám z nČho zbylo je þást západní zdi a letité kaštany a lípy. Tento bývalý hĜbitov se stává „parkem“, dopravním hĜištČm, je na nČm umístČna kašna se sochou Záboje z námČstí a pomníþky s války Prusko- Rakouské roku 1866. Ke hĜbitovĤm patĜil i „židovský“ na rozhraní PodhartČ a Vorlecha v blízkosti podharĢského stadionu. Zde se zaþalo pohĜbívat v roce 1883, když pĜedtím byli židé pohĜbíváni ve Velké BukovinČ u Chvalkovic a nebo HoĜicích. Tento malý hĜbitĤvek obdélníkového pĤdorysu (30x45 metrĤ) mČl svoji obĜadní síĖ s velkými širokými vraty, kolumbarium vestavČné do jižní zdi a celý byl cihelnou zdí obehnán. Na hĜbitovČ byly Ĝady pomníkĤ, vysázeny akáty a lípy. V letech 1945 –1948 byl poniþen, pozdČji zbourány zdi i obĜadní síĖ a mČl sloužit jako park. Torza pomníkĤ a nČkteré stromy jsou zde dosud. Z podhartských továren jsme se již zmínili o Winternitz – GutfreundovČ, následnČ Winternitz – FriedmanovČ, HellmanovČ, Strojní traktorové stanici a nynČjším SaToSu. Roku 1880 se mČní bývalý „skalní mlýn“ na mechanickou tkalcovniþku Patzakovu se 34 dČlníky a o rok pozdČji je tu nížeji ještČ tkalcovniþka bratĜí HawlĤ se 40 dČlníky. Poþátkem 20. století tu byla také Novákova kartonáž s 55. dČlníky a 5 úĜedníky, dále Lorenzova rytebna válcĤ pro textilní tisk. MČli bychom se také zmínit o kapliþce smČrem k Trutnovu, tedy nad bývalou NČmeckou Podhartí, pĜejmenovanou po roce 1945 na Novou PodharĢ. Podle Vitákových dČjin si prý tuto dosud stojící a udržovanou kapliþku vybral za svoji pozorovatelnu pruský král Fridrich II. za války Prusko- Rakouské v roce 1778. Prusové tehdy vtrhli do ýech od Náchoda a mČli svĤj hlavní stan ve Vlþkovicích, Rakušané na Zálesí. Odtud vystĜelená dČlová koule prý rozbila stĜechu kapliþky a zastrašila pruského mocnáĜe tak, že od dalšího pozorování upustil. Naše mČsto a tedy i PodharĢ touto válkou nijak zvlášĢ neutrpČla. Zato váleþné události roku 1866 mČsto i PodharĢ postihly. Tato Prusko – Rakouská válka byla již mnohokrát obšírnČ popsána. (Viz VlastivČdné þtení þ. 6. z dubna 1996). ýást pruských šikĤ provedla obchvat pĜes tehdejší PodharĢ, ve smČru pĜes nynČjší stadion k zastávce autobusĤ, kde ještČ nedávno, do odcizení, stával kĜížek vČnovaný památce padlých. Byla jimi také prolomena na dvou místech severní zeć bývalého „starého“ hĜbitova a posvátné pole se stalo také na krátkou dobu jejich ležením. Mnoho vojínĤ obou válþících stran zde našlo i místo posledního odpoþinku. V roce 1882 dochází v našem mČstČ k pĜeþíslování domĤ. Na našem pĜedmČstí se na tabulkách s þíslem objevuje ještČ nápis „Podhradí“. Vycházelo se zĜejmČ z nesprávného údaje, že zde nČkde výše stával hrad, což ale neodpovídá pravdČ. Sporná je také otázka, zda mČla þi nemČla PodharĢ správní samostatnost. Je doloženo, že byla vždy souþástí mČsta a vedena jako pĜedmČstí. Nikdy tedy nebyla samostatnou obcí. PĜesto se ale dochovalo, že se jednání o závažných vČcech zúþastĖovalo z PodhartČ nČkolik „pĜedních mužĤ“. Tedy tu pĜece jenom jakási místní samospráva byla. 148


Asi na poþátku 19. století vznikly nad Podhartí tĜi pískovcové lomy. Kamene bylo tĜeba na stavby domĤ, pevnČjší základy cest a jejich pozdČjší dláždČní. Zdejší kámen byl vyhledáván a odvážen pro svoji tvrdost. Proto byl nejvČtší lom nad hĜbitovem nazýván lomem „tvrdého pískovce.“Poþátkem 20. století zde našlo práci mnoho lamaþĤ – kameníkĤ, vždyĢ jen ve jmenovaném lomČ jich pracovalo až sedmdesát. Tlukot kladívek se dĜíve ozýval také z lomu na protČjší stranČ Hartského potoka, ale tento lom zanikl z obavy, aby jím nebyl narušen blízký „Starý pramen“. Nad Vorlechem na úrovni lesa byl lom „RiegrĤv.“ Mistrovství zdejších kameníkĤ dokumentuje v prvnČ jmenovaném lomČ ulomený kus tvrdého pískovce o rozmČrech 700 /200/ 150 cm. Vylomen ze stČny byl kolem roku 1910. Uvedený pískovcový kvádr je vztyþen nad hrobem obČtí „pochodu smrti“ v ChoustníkovČ Hradišti. V zaniklém lomČ u „starého pramene“ byl mČstem zĜízen hostinec s názvem „U pramene.“ Když vznikl 19. záĜí 1882 ve mČstČ „PodpĤrný dČlnický spolek Polaban“, našel svoje sídlo v podharĢském hostinci „u Slunce“. Tento spolek se významnČ podílel na organizování zbídaþovaných dČlnických vrstev našeho mČsta. Spolek zde sídlil i v roce 1890, tedy v dobČ, kdy se v našem mČstČ odbývala první prvomájová oslava práce. DČlníci v ní tehdy vyjadĜovali svĤj ostrý protest proti dlouhé pracovní dobČ. Je doloženo, že v továrnách Julia Bauera, JindĜicha Mayera se pracovalo 13 hodin dennČ a dokonce ani svátky a nedČle nebývaly dny klidu. Také u SchleinĤ, NeumannĤ a KlazarĤ to bylo podobné. DČlník v té dobČ nemČl volebního a hlasovacího práva, nemČl oporu ani v zákonech. Ve jmenovaný den nepracovala žádná dvorská továrna. DČlnické schĤze v zahradČ Hankova domu se tehdy zúþastnilo na 2.000 obþanĤ. Nebyla povolena hudba, asistovali þetníci a batalion pČchoty z Josefova. Odpoledne se v hostinci „U pramene“ uskuteþnila „veselice“. V následujících letech slavili sociální demokraté l. máj jen v hostincích a národní sociálové vždy první nedČli v kvČtnu. Stavební ruch podmínČný rĤstem továren si vyžádal i stavbu cihelen. Nejinak tomu bylo i v Podharti. Jedna z nich byla na rozhraní mezi ýeskou a NČmeckou Podhartí v místČ, kde je nyní závod CARLA a þerpací stanice pohonných hmot. Tato cihelna byla ve vlastnictví Jana Kudernatsche. Po zastavení výroby se prostor zavážel a byl po dlouhou dobu mČstským smetištČm. Druhá cihelna Kopova byla níže, dnešní Sluneþná. Na jejím místČ je areál jeslí a školky. SvahĤ cihelen dovedli ochotníci stolové spoleþnosti Cvrndorf využít a za pČkného poþasí se zde hrálo divadlo v pĜírodČ. V roce 1902 byly vybudovány na podharĢském rybníce „letní láznČ“i potĜebné kabiny. Co však do konce 19. století PodharĢ nemČla, to byla þeská škola. NČmecká tu byla již od roku 1884 v dnešním „HusovČ domovČ“. Ta pozdČji našla do roku 1945 nové místo v bývalé HrnþíĜské ulici, pozdČji to byla škola pro ženská povolání, škola zdravotní a nyní pro léþení zrakových vad – „oþní“. ýeské dČti musely chodit do školy ve mČstČ. Cesty byly prašné a špatné. MČstská školní rada sice stavbu þeské školy v Podharti podporovala už na konci století, ale hlavními odpĤrci byli zástupci Lipnice. Uvádí se, že z jakýchsi daĖových dĤvodĤ a také proto, že by stavba sloužila pohodlí žákĤ z obvodu školy. ýeská škola byla tedy postavena až po schválení Zemské školní rady v roce 1902-1903. Docházelo do ní 184 dČtí z NČmecké PodhartČ, Vorlecha a Chaloupek (nyní Nová Ves). V roce 1909-1910 už nepostaþovala poþtu žákĤ a uþilo se dokonce v soukromém domČ p. Linka naproti postavené škole, kde byly dvČ tĜídy. V roce 1911 se škola pĜistavuje a v roce 1919-1923 už poþet žákĤ pĜesahuje þtyĜi stovky. Dlouhotrvajícími uþiteli byli Alois Pavlík, Jaroslav Janoušek, František Zlatník, Josef Tobiášek a Arnošt Mládek. Do roku 1919 trval celibát uþitelek, ale dČti je oslovovaly „paní uþitelko“. Zdravotní péþí na podharĢské škole byl povČĜen MUDr MČšĢák. Nebylo to nikterak snadné v dobČ hojného výskytu spalniþek, pĜíušnic, spály, svrabu a ke konci II. svČtové války i smrtící španČlské chĜipky. Všechna tíha starostí s výchovou dČtí školních i pĜedškolních tehdy pĜipadla ženám. VždyĢ jenom z obvodu jmenované školy narukovalo do I. svČtové války 162 mužĤ. DČti v té dobČ vysazují padlým vojákĤm lípy. Dosud stojící malý 149


domek u školy, s þíslem popisným 622, sloužil v minulosti školníkovi, hasiþĤm i mČstské policii. PĜi sþítání lidu v roce 1921 žilo v Podharti už 1.733 obyvatel. Z toho 550 bez náboženského vyznání, 514 víry þeskoslovenské, 512 bylo katolíkĤ, 149 þeských bratĜí, 6 židĤ a 2 starokatolíci.. To, že se železnice významnČ podílela na zprĤmyslnČní našeho mČsta, není tĜeba rozepisovat. TraĢ vedoucí nad naším mČstem a dobudovaná v roce 1858 nemČla však být jedinou. Druhá, jak se jí pozdČji Ĝíkalo „prožraná“, mČla vést pĜes PodharĢ. Dokonce zde mČla být jedna z jejich stanic se jménem DvĤr Králové – Podhradí. Dle neuskuteþnČných plánĤ mČla být nČkde v prostoru kde z mČsta vyúsĢuje silnice na Trutnov. (Bližší ve VlastivČdném þtení þ. 11. z prosince 1997), jiný zdroj uvádí místo dnešního stadionu. Na co mĤže být ýeská PodharĢ právem hrdá je skuteþnost, že se zde 3. þervence 1834 narodil vynikající sochaĜ svČtového jména Antonín Pavel Wagner. Z jeho rukou a rukou jeho bratra Františka zde máme sochu Záboje, odhalenou pĜi pĜíležitosti výroþí nalezení Rukopisu. Sám potom vymodeloval pro naše mČsto poprsí Václava Hanky. Sochy tohoto rodáka jsou klenotem na budovách Národního divadla, Národního muzea, ale chlubí se jimi hlavnČ VídeĖ, kde je také pohĜben. (Viz VlastivČdné þtení þ.2. z prosince 1994). PĜekrásnou kulisou našeho mČsta jsou okolní lesy. V minulosti to byl královský hvozd a dodnes jsou severní lesy „Královstvím“ nazývány. PodharĢskou výspou našeho mČsta dosahoval hvozd až na samou krkonošskou hranici. Svojí nepĜístupností pomáhal v minulosti chránit „ýeské království“. Byl a stále ještČ je nesmírným bohatstvím, ale tČžko se osídloval. I souþasné mČstské lesy byly jeho souþástí. O našich lesích by se nechala napsat kniha. Byly také již þásteþnČ popsány, ale nás bude zajímat zcela krátce, jen jedna kalamita s neblahými dĤsledky. Pohroma nazvaná mniška se prvnČ objevuje již v roce 1892, následnČ zahrozila po první svČtové válce v roce 1921 a ve dvou následných letech poniþila okolní porosty. Zelená kulisa se zmČnila na rezavou, vzniklo 350 ha lesních holin. Skuteþnost, že tu máme opČt tak krásné okolí, patĜí neodmyslitelnČ k úspČchĤm tehdejších lesníkĤ. o tom však nČkdy pĜíštČ a ve vztahu k významným osobám v tomto oboru. Pohled na náš „Dvoreþek“ od nádraží, jeho olemování okolními lesy a nedalekými hĜbety Krkonoš je pĜekrásný. MČsto rozložené kolem Labe a navíc vystavené svými návršími slunci láká pohled. Na MČstském úĜadČ je obraz místního rodáka, akademického malíĜe Františka Soukupa, malovaný právČ odtud. Když se odtud zastaví náš pohled na nejsevernČjší þásti mČsta, nemĤžeme pĜehlédnout budovu naší nemocnice. V roce 1922 padlo rozhodnutí o její stavbČ právČ v ýeské Podharti, na místČ slunném, þerstvého povČtĜí, nezbytným klidem a s možností dalšího rozšiĜování objektĤ. Zde byla postavena „Masarykova všeobecná, veĜejná okresní nemocnice“, která slouží omezenČ dodnes. Smutné je to, že po svých sedmdesáti letech musí být pĜedmČtem mnoha jednání o její úþelnosti. (Viz historie nemocnic ve VlastivČdném þtení þ.4. z Ĝíjna 1995). Chloubou ýeské PodhartČ je pomník vČnovaný T.G. Masarykovi, který byl zhotoven na návrh sochaĜe Josefa Pelikána, žáka J.V. Myslbeka. K vyhotovení byl dán sochaĜi Václavu Wagnerovi. Do jeho základĤ byla vložena pamČtní listina s ohodnocením vztahĤ k T.G. Masarykovi, seznam padlých obþanĤ PodhartČ z I. svČtové války a listina s podpisy padesáti þlenĤ výboru, kteĜí se o pomník zasloužili. Slavnostní odhalení se konalo 22.6.1924. Vztah, jaký mČla PodharĢ k tomuto dílu, vyjadĜují slova v pamČtní listinČ: „Památník byl postaven z þisté lásky a vdČþnosti k milovanému presidentovi zdejšími obyvateli, kteĜí svými pĜíspČvky pomohli výboru dílo dokonþit nákladem 20.000 korun þeskoslovenských. Žádáme snažnČ pĜíští obyvatele zdejší, aby se starali s úctou o tento památník. Kdyby pak byl z jakéhokoli dĤvodu odstranČn, aneb vČkem doby zniþen, nechĢ je znovu postaven“. Tento odkaz má PodharĢ a nyní i mČsto v pamČti. (VlastivČdné þtení þ.8. z prosince 1996). Rozepisovat se o netolerantnosti a zášti k letité památce není tĜeba, byla mnohokráte popsána 150

Historie textilního tisku, Tiba a.s.-vlastiv dné tení

Recommend Documents