ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE
Katedra genetiky a šlechtění
Studijní obor:
Speciální chovy
Historie, současnost a perspektivy chovu králíků plemene činčila velká (bakalářská práce)
Vedoucí práce:
Doc. Ing. Karel MACH, CSc.
Autor práce:
Miroslav PAWLAS
2007
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Historie, současnost a perspektivy chovu králíků plemene činčila velká“ zpracoval samostatně a vyznačil všechny citace z pramenů, které uvádím v seznamu.
V Praze 10.4.2007
podpis autora práce
Poděkování Chtěl bych poděkovat svým rodičům za pomoc a podporu v době studia. Děkuji vedoucímu bakalářské práce Doc. Ing. Karlu Machovi CSc., za konkrétní připomínky, cenné rady v průběhu příprav, trpělivé vedení a odbornou pomoc při řešení bakalářské práce. Také bych chtěl poděkovat chovatelům panu Jiřímu Bartošovi, Miroslavu Beránkovi, Václavu Hornovi, Josefu Nigutovi, Eduardu Šablaturovi, Věroslavu Zbrankovi a Jánu Zuščákovi za ochotu, pomoc a čas, který mi věnovali.
Autorský referát Tato bakalářská práce „Historie, současnost a perspektivy chovu králíků plemene činčila velká“ se již z názvu zaměřuje na čistokrevné chovy králíků tohoto plemene v České republice. V jednotlivých kapitolách je popsán popis králíka, historie chovu králíků, plemena, krmení, ustájení, nemoci, plemenitba, chovatelské zásady, výstavy, vznik a standard plemene. V roce 1963 byl založen Speciální klub chovatelů králíků činčil velkých (Čv). V současné době má klub 76 členů. Za celou dobu registrovali asi 55 000 Čv v klubu. Každoročně klub pořádá speciální výstavy. Na těchto výstavách jsou předvedeni ocenění jedinci s následnou typizací. Sledování probíhalo od ledna 2006 do února 2007 u osmi chovatelů hlavně v kraji Moravskoslezském (5), ve Zlínském (1), Královehradeckém (1) a Středočeském (1). Šest chovatelů jsou členy speciálního chovatelského klubu králíků Čv a dva chovatelé nejsou členy klubu. Pozorování bylo zaměřeno na počet chovných jedinců, počet narozených, odchovaných, registrovaných mláďat a ocenění předvedených zvířat na výstavách. Tradiční krmiva se používají ve většině chovech, jen někteří chovatelé krmí i doplňkově kompletní krmnou směsi. Králíci jsou ustájení v klasických dřevěných králíkárnách z dřevěnou pevnou podlahou, jen jeden chovatel používá i dřevěné rošty. Na celý chov používá nejméně chovatel s 18 kotci. Nejvíce je 60 kotců. Jelikož chovatelé se zúčastňují výstav, jsou povinni králíky očkovat proti moru a myxomatóze. Očkují jedenkrát až vícekrát za rok. U osmi sledovaných chovatelů Čv dohromady měli narozených 744 mláďat králíků, 666 odchovaných a 391 registrovaných králíků. Většina chovatelů má svůj chov na špičkové úrovni. Celkem tito chovatelé obeslali se svými králíky 20 výstav v ČR. Výstavy prohlubují chovatelské sebevědomí zdravou soutěživostí. U sledovaných chovatelů dosáhlo průměrného bodového ohodnocení na výstavách 94,02 na jednoho králíka. Na speciální výstavě 2006 v Týništi nad Orlicí dva králíci obdrželi ocenění 96 bodů. Celkový počet vystavených zvířat plemene Čv na této výstavě dosáhli průměrného bodového ohodnocení 93,80 bodů. Někteří členové klubu obesílají také speciální výstavy Čv na Slovensku (v roce 2006 byla výstava v Letanovci).
Chovatelé by měli vystavovat i na vrcholných výstavách např. na Evropské výstavě a porovnat s ostatními evropskými chovateli úroveň tohoto plemene. V roce 2006 proběhla Evropská výstava v Německu a žádný český chovatel Čv neobeslal se svými králíky tuto výstavu. Chovatelé by měli zlepšit evidenci svých králíků. Někteří vedou vynikající dokumentaci, ale jsou i mezi nimi tací, kteří mají špatnou evidenci. Všem chovatelům bych doporučoval vést „Stájový deník“ (počet narozených a odchovaných králíků, onemocnění, datum očkování, připouštění, narození a ocenění na výstavách). Čistokrevný chov králíků Čv za účelem co nejlepšího exteriéru a perfektního předvedení na výstavách, nepřináší nějaký ohromný výdělek, ale chovatelé se při králících sbližují s přírodou a relaxují, což jim přinese jistou dávku uspokojení a přátelství s jinými chovateli na výstavách i mimo ně.
Klíčová slova: králík, chov, činčila velká, výstavy králíků, historie, plemenitba, chovatelské kluby
Author´s report This bachelor´s work „History, current situation and prospect of a breed of rabbit chinchilla giant“ is direkted on thoroughbred rabbits of this breed in Czech republic. There in individual chapters are described: description of rabbit, history of rabbits breeding, breeds, feed, stabling, diseases, breeding, principles of breeding, exhibitions, rise and standart of breed chinchilla giant. Special club of chinchilla giant rabbits breeders was established in 1963. The club has got 76 members these days. Since now they have registred about 55000 rabbits. Each year the club also runs special exhibitions. Here they do appreciation of the animals and standardization afterwards. The observation took place from January 2006 till february 2007 and it was realized with eight breeders, mainly from Moravskoslezský region (5). The others were from Zlínský (1), Královéhradecký (1) and Středočeský region (1). Six of them are a members of the chinchilla giant rabbits breeders club, the remaining two are note members. I have focused on numbers of breeding individuals, numbers of born, numbers of bring ups and numbers of registered youngs. All the breeders represents their bring ups at the exhibitions. They usually use traditional feed in breedings only some breeders use also supplementary complete feeding mixtures. Technology of stabling - They use classic wooden rabbit hutches with solid wooden floor. Only one breeder uses also wooden grids. For whole breeding uses least hutches breeder with 18 hutches. And on the other way round - the most is 60 hutches. Breeders as they participate in exhibitions must vaccinate rabbits against plague and myxomatosis. They vaccinate ones or more times per year. Chinchilla giant breeders had together about 744 born young rabbits, 666 bring ups and 391 registred rabbits. Most of the breeders have their breeding on very high level. Together they appeared on around 20 presentations here in Czech. The presentations with healthy competitivity boasting breeders self-confidence. Average items up that they have attached at the exhibitions was 94,02 for one rabbit. Two rabbits have obtained 96 point at the special exhibition in Týniště nad Orlicí in 2006. Some of the club members do appear presentations in Slovakia (presentation in Letanovec in 2006).
also on special
The breeders should expose also on the top exhibitions (for example on European exhibition). Like that they could compare the level of this breed. In 2006 was European exhibition in Germany but none of the czech breeders have appeared on. The breeders should improve the evidence of their rabbits. Some of the breeders have a great documentation but there are also breeders with quite poor documentation. I would recomend to all to keep „a Stable diary“ (number of born rabbits and bring ups, diseaes, dates of vaccinations, reproduction, birth and evaluations from exhibitions). Thoroughbread breeding of chinchilla giant rabbits with a view of the best exterior and perfect presentation on exhibitions doesn´t produce any huge earnings. But breeders come together with nature and they relax which brings them certain part of satisfaction and also friendship with other breeders on exhibitions or out of them.
Keywords: rabbit, breeding, chinchilla giant, shows rabbits, history, animal breeding, breeders clubs
Obsah 1. ÚVOD A CÍL PRÁCE........................................................................................... 1 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED....................................................................................... 3 2.1. ZOOLOGICKÉ ZAŘAZENÍ:.................................................................................... 3 2.2. SPOLEČNÉ ZNAKY KRÁLÍKA DIVOKÉHO A KRÁLÍKA DOMÁCÍHO .......................... 3 2.3. HLAVNÍ ROZDÍLY MEZI KRÁLÍKEM A POLNÍM ZAJÍCEM: ...................................... 4 2.4. HISTORIE CHOVU KRÁLÍKŮ ................................................................................ 5 2.5. PLEMENA KRÁLÍKŮ............................................................................................ 7 2.6. VÝŽIVA A KRMENÍ ............................................................................................. 8 2.7. USTÁJENÍ......................................................................................................... 10 2.8. NEMOCI KRÁLÍKŮ ............................................................................................ 12 2.9. PLEMENITBA ................................................................................................... 14 2.9.1. Pohlavní soustava u králíků ...................................................................... 14 2.9.2. Způsoby plemenitby ................................................................................. 14 2.9.3. Příznaky říje ............................................................................................. 15 2.9.4. Březost ..................................................................................................... 15 2.10. CHOVATELSKÉ ZÁSADY V CHOVECH KRÁLÍKŮ ............................................... 16 2.10.1. Odchov ................................................................................................... 16 2.10.2. Odstav .................................................................................................... 17 2.10.3. Výběr zvířat pro chov ............................................................................. 17 2.11. KRÁLÍK ČINČILA VELKÁ................................................................................. 18 2.11.1. Historie vzniku králíka plemene činčily velké......................................... 18 2.11.2. Charakteristika plemene.......................................................................... 20 2.11.3. Standard plemene činčila velká............................................................... 20 2.11.4. Barevné rázy činčily ............................................................................... 22 2.11.5. Ostatní plemena s činčilovým zbarvením................................................ 23 2.12. OZNAČOVÁNÍ, POSUZOVÁNÍ A VÝSTAVY KRÁLÍKŮ ......................................... 24 2.12.1. Historie posuzování králíků .................................................................... 24 2.12.2. Označování králíků................................................................................. 24 2.12.3. Výstavy .................................................................................................. 26 3. MATERIÁL A METODY: ................................................................................. 28 3.1. CHARAKTERISTIKA CHOVŮ ČINČIL VELKÝCH ................................................... 28 3.2. METODY.......................................................................................................... 29 4. VÝSLEDKY A DISKUZE .................................................................................. 30 4.1. HISTORIE ......................................................................................................... 30 4.1.1. Z historie klubu chovatelů činčil velkých.................................................. 30 4.1.2. Historie reprezentace na výstavách ........................................................... 31 4.2. SOUČASNOST ................................................................................................... 31 4.2.1. Výživa a krmení ....................................................................................... 32 4.2.2. Ustájení .................................................................................................... 32 4.2.2.1.Výběh a kotiště ................................................................................... 33
4.2.3. Veterinární prevence................................................................................. 34 4.2.4. Plemenitba................................................................................................ 34 4.2.4.1. Připouštění ......................................................................................... 34 4.2.4.2. Odstav................................................................................................ 34 4.2.5. Počet chovných jedinců a jejich potomstva ............................................... 35 4.2.6. Plodnost.................................................................................................... 36 4.2.7. Výstavy .................................................................................................... 44 4.2.7.1. Bodové ohodnocení na výstavách....................................................... 44 4.2.7.2. Vyhodnocení speciální výstavy v Týništi nad Orlicí 2006: ................. 49 4.2.8. Registrace králíků ..................................................................................... 50 4.2.9. Liniová plemenitba v klubu ...................................................................... 51 4.2.10. Typizace ................................................................................................. 51 4.2.11. Plánování počtu králíků a počtu vrhů na celý rok.................................... 53 4.2.12. Výsledky plánovaného a skutečného počtu králíků ................................. 54 4.3. PERSPEKTIVY .................................................................................................. 55 4.3.1. Ustájení .................................................................................................... 55 4.3.2. Přípustné a nepřípustné vady vyskytující se v chovech činčil velkých ...... 55 5. ZÁVĚR A DOPORUČENÍ PRO PRAXI:.......................................................... 62 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: ............................................................... 64 PŘÍLOHY:........................................................................................................... 67
1. Úvod a cíl práce Chov králíků má u nás dlouholetou tradici. Králík (Oryctolagus cuniculus forma domestica) je pro poměrně malou náročnost na chovný prostor, velmi rychlou reprodukci, dobrou rozmnožovací schopnost, rychlý růst a schopnost produkovat maso velmi dobrých dietetických vlastností s nízkým obsahem cholesterolu na základě rostlinných krmiv vděčným zvířetem v chovech venkovského a příměstského obyvatelstva, ale i v intenzivních velkochovech. Někteří chovatelé realizují chov králíků své tvořivé schopnosti, věnují se zvelebením a rozšířením genofondu plemen. O předcích králíka toho příliš nevíme, ale vědci se snaží pomocí speciální genetiky zjistit původ každého živočišného druhu. Ke svému latinskému jménu cuniculus (slovo iberského původu, které v překladu znamená “hrabající hlodavec”) přišli v polovině druhého stol. př. n. l. historik Polybios ho zaznamenává na Korsice. V chovech králíků lidé také neuváženým způsobem ovlivnili biodiverzitu na různých koutech světa. Např. v roce 1859 farmář Austin Mack si přivezl z Anglie do Austrálie (stát Victoria) několik párů koroptví a 18 králíků, aby obohatili počet lovné zvěře na jeho pozemcích. Za tento čin dostal od výboru australské Společnosti pro osídlování medaili. Králíci se brzy aklimatizovali a rozšířili po celé Austrálii a začali spásat pastviny ovcím. Veškeré snahy o jejich vyhubení byly neúspěšné. Až v roce 1950 byli králíci uměle infikováni myxomatózou záměrně zavlečenou z Jižní Ameriky, která do tří let vyhubila 90 % populace v Austrálii. Jeden francouzský lékař se rozhodl v roce 1953 touto "zázračnou" nemocí vyhubit králíky na svém pozemku. Bohužel myxomatóza se rozšířila po celé Evropě a v říjnu roku 1954 byly první případy zjištěny i u nás. Myxomatóza dodnes ve velkém likviduje neproočkované chovy králíků. Proti nemoci existuje spolehlivá vakcína s účinností vyšší než 90 % a tak jsou ztráty, které působí mnohdy zcela zbytečné. Tato práce se zabývá chovem králíků, jak v minulých letech, tak v současnosti. Hlavně se práce zaměřuje na čistokrevný chov králíků plemene činčila velká (Čv). I když Čv není zařazena do skupiny masných plemen králíků, je mezi našimi chovateli velmi rozšířená. Pěkný vzhled, dobrá plodnost, otužilost a masná užitkovost jsou vlastnosti, které získali tomuto plemenu široký okruh příznivců.
-1-
Dá se předpokládat, že další chovatelé Čv budou přibývat. Je to dáno také tím, že velké činčily nacházejí uplatnění ve zdravotnictví jako laboratorní zvířata. V neposlední řadě je nutné zdůraznit, že toto plemeno je velmi vhodné i pro mezi plemenné užitkové křížení. Někteří chovatelé jsou sdruženi ve speciálním chovatelském klubu králíků plemene Čv. Cílem klubu, který byl založen již v roce 1963, je Čv dále prošlechťovat a zdokonalovat, jak po stránce užitkovosti, tak zejména z hlediska požadavku standardu. Proto byla zavedena plemenná kniha klubu, kde je prováděna liniová plemenitba a typizace vhodných jedinců pro následné využití v chovu. K porovnání výsledků pomáhají každoročně konané speciální výstavy. Cílem této práce je zmapovat čistokrevné chovy králíků plemene Čv u nás v České republice u některých chovatelů. Větší polovina chovatelů jsou členové speciálního klubu chovatelů králíků plemene Čv, ostatní členové jsou nečlenové klubu a registrují své králíky okresními čísly. Práce se zaměřuje na jednotlivé způsoby chovu, technologie ustájení, krmení, očkování, plemenitbu a chovatelské úspěchy na výstavách.
-2-
2. Literární přehled
2.1. Zoologické zařazení: Kmen: Strunatci Podkmen: Obratlovci (Vertebrata) Nadtřída: Čelistnatci (Gnathostomata) Třída: Savci (Mammalia) Podtřída: Živorodí (Theria) Nadřád: Placentálové (Placentalia) Řád: Zajíci (Lagomorpha) Čeleď: Zajícovití (Leporidae) (Anděra, Červený, 2000) Rod: Králík – (Oryctolagus) Druh: Králík domácí (Oryctolagus cuniculus forma domestica) (Laštůvka a kol., 1996) Plemeno: Činčila velká (Zadina, 2003) Do čeledi zajícovití patří vlastní zajíci a králíci. Dorůstají do větší velikosti než pišťuchy a mají protáhlejší tělo, delší a dobře pohyblivé boltce a zadní končetiny delší než přední. Ocas je sice rovněž krátký, na rozdíl od pišťuch však viditelný (Anděra, Červený, 2000).
2.2. Společné znaky králíka divokého a králíka domácího Králíci sice tvoří druhově méně početnou skupinu (20-25) než zajíci (25-30), avšak vzhledem i způsobem života jsou rozmanitější (Anděra, Červený, 2000).
-3-
V chrupu mají nahoře i dole po jednom páru silných dlátovitých řezáků, které jsou celé kryté sklovinou, nemají kořen a trvale rostou. Na zadní straně je vrstva skloviny tenká, takže obloukovité hlodáky se dlátovitě obrušují. Na jejich přední straně je podélná rýha. V horní čelisti je za oběma předními řezáky ještě jeden pár drobných řezáků. Špičáky chybějí, stoličky jsou hypsodontní, ve spodní čelisti mají více záhybů než v horní. Kloubní jamka spodní čelisti je kulovitá, což při žvýkání umožňuje boční pohyb čelisti (Laštůvka a kol., 1996). Naprostá většina druhů má zubní vzorec 2 0 3 3 // 1 0 2 3 tzn. dohromady 28 zubů. Pouze u králíka japonského (Pentalagus furnessi) (pozn. autora je to druh divokého králíka nejde o plemeno králíka domácího) se udává v horní čelisti o jeden pár stoliček méně. Přední i zadní tlapky kryje naspodu hustá srst (Anděra, Červený, 2000). Klíční kost chybí, slepé střevo je dlouhé a má spirální řasu. Vytvářejí se v něm zvláštní kašovité výkaly, které opět požírají, znovu tráví a posléze ve formě tvrdých bobků kálejí tzv. cekotrofie (koprofagie). Samci mají šourek před penisem (rozdíl od ostatních placentálů). Samice má 3 – 5 párů mléčných bradavek, děloha je dvojitá a placenta terčovitá. Má na lebce vytvořenou mezitemenní kost a kostěné patro je mnohem širší než šířka vnitřních nozder. Ušní boltce a zadní nohy jsou kratší než u zajíce (Laštůvka a kol., 1996). Tělesná teplota u králíků je 38,5 – 39,5 °C. Tep je 130 – 320 pulzů za minutu. Počet dechů je 32 – 60 za minutu (Duranti a kol., 1993). Králík má v každé tělní buňce 44 chromozómů (Fingerland, 1998). Kostra králíka má 212 kostí (Dousek, 1994). Schippers (1999) píše, že na hlavu připadá 31 kostí. Králík se dožívá maximálně 10 let (Ahrland, 1989).
2.3. Hlavní rozdíly mezi králíkem a polním zajícem: V přírodě nedochází ke vzájemnému křížení. Hmotnost zajíce je o 2 kg vyšší. Délka březosti o 12 dnů delší. Králík rodí v noře, vystlané srstí, ale zajíc na volném prostranství. Králíčata jsou slepá, hluchá, holá neschopná samostatného života, jelikož mláďata zajíce v plném opaku. Králík má krátkou hlavu, krátké ušní boltce, slabé pánevní končetiny, nýbrž zajíc dlouhou hlavu a ušní boltce, silné pánevní končetiny (Konrád, 1996).
-4-
2.4. Historie chovu králíků V Evropě se poprvé vyskytují koncem třetihor. Později, v dobách ledových, se králíci vyskytovali pouze na jihu Evropy (pyrenejský poloostrov) a v severozápadní Africe (Anonym 1, 2006). Ve druhém tisíciletí př. n. l. vozili při svých námořních cestách Féničané zvířata – králíky, kteří byli zdrojem čerstvého masa. Tak se stávalo, že v přístavech se dostávali na pevninu. Iberijci – obyvatelé dnešního Španělska, Portugalska je začali chovat v podzemních norách, později v ohradách a lze hovořit o prvém zdomácňování králíků. Lidé jim říkali i-stephanim – Hispania, latinsky Španělsko (Štětka, 2001). První písemné zmínky o králících jsou z doby kolem roku 1500 před Kristem (Schippers, 1999). Již v 1. století n. l. jsou zprávy o chovu králíků u Římánů, kteří budovali pro jejich chov ohrady, králíky pak používali pro lovecké účely, později i pro hospodářské využití. Vedle ohrad se budují velké obory, později známá římská leporaria (Štětka, 2001). Lahůdkou prý byly březí samice a čerstvě narození králíčci tzv. laurices (Anonym 1, 2006).
Postupně se králík dostává
k chovu ve chlévech, kotcích. Mláďata pobíhala většinou volně, často byla pak domorodci chytána a kuchyňsky zpracována. To již byla přímá domestikace králíků, kteří se postupně začali šířit i do ostatních zemí v Evropě (Štětka, 2001). V 16. století měla královna Alžběta I. velkou králičí zahradu a Jindřich IV. Navarrský velkou králičí oboru, která sloužila jako honitba pro zábavu žen u dvora (Zadina a kol., 2004). Ve středověku byli králíci chováni téměř ve všech klášterech, kde byli zdrojem kvalitního masa a všestranně upotřebitelné kožky. Francouzští mnichové chovali králíky různých typů, barevných rázů. Již koncem 18. století jsou známá 4 plemena králíků: dlouhosrstý, holanďan, malý stříbrňák a stájový králík. Dokonce o plemenech králíků jsou již zprávy ze 16. století. Po Prusko-francouzské válce (1870 –1871) získali němečtí vojáci z Francie poznatky o chovu králíků a tak se jejich chov rozšiřuje i do Německa, dále i do Anglie. Králíci se chovají ve chlévech, dřevěných králíkárnách. V létech 1850 již byla známá chovatelská seskupení s chovem králíků určitého typu, plemene a zbarvení. Průkopníci organizovaného chovu vypracovávají standardy plemen, začíná se s výstavní činností. Zprvu se hodnotila užitkovost, později se prosazoval zájem o krásu a barevnost. V našich zemích pokračoval také chovatelský zájem o zvelebování doma chovaných králíků. V 19. století přinesli vojáci zprávy o nových „odrůdách“ králíků ve Francii, Lotrinsku (dnešní část Nizozemí), zkrátka ze západní Evropy, kde byl chov králíků již pestřejší. Chovatelé nezůstávali k evropským novinkám neteční. Především politické změny 19. a 20. století, migrace vojáků při válkách Rakouska-Uherska s evropskými sousedy umožnila,
-5-
aby se do Čech dostali králíci z Francie a Německa. Na sklonku 19. století již obchodníci, kteří do Čech dováželi různá plemena králíků. Jinak byl doposud králík chován jako „zbytkové zvíře“ ve chlévech, kde mu bylo potravou to, co vypadlo ze žlabu na zem. V našich zemích měl chov králíků zpočátku sportovní zaměření. První vystavení králíků na veřejnosti bylo v městě Březnici dne 7.9. 1863. Zde Jednota hospodářského kraje píseckého uspořádala Výstavu hospodářských i lesních výrobků, všeho druhu dobytka, nářadí a strojů. K překvapení návštěvníků se našel první králíkář, který nedbal posměchu a štiplavých poznámek. Vynesl svoje králíky z přítmí stáje a dal je do řady vedle ostatní vystavovaná zvířata. O chovu králíků se začalo psát i v odborné literatuře. Velmi pozitivní působily články Dr. Kodyma v „Hospodářské čítance“, v roce 1873 byla vydána knížečka p. Mališe „O chovu králíků“, dále byla osvěta v dalších časopisech, kalendářích z pera nadšenců pro chov králíků. V roce 1877 byl v Praze založen „Spolek pro zvelebení chovu drobného hospodářského zvířectva“. Na pražských výstavách byl již králík vystavován, ale jenom jako doplněk, který byl často trpěn z milosti. V tomto roce byla vydána publikace p. Šíra „Králíkářství“. Ve stejném období působil neúnavný chovatel a propagátor vedeného chovu králíků Jan V. Kálal z Bernatic u Tábora, který osobními setkáními, besedami vydupával cestu k uznání užitečnosti chovu králíků. V roce 1902 byla v Praze založena „Ústřední jednota králíkářů českoslovanských“. J. V. Kálal vydává časopis „Králíkář českoslovanský“, další pěkné články a pojednání jsou od A.
E. Meliše, J. V. Kálala, MVDr. F. S. Kodyma a dalších. Na Slovensku byl první
spolek králíkářů založen až v roce 1922 v Holiči (Štětka, 2001). V českých zemích již v roce 1903 uspořádali aktivní jihočeští chovatelé v městečku Blatná 11. – 12. října v sále hotelu „U bílého lva“ – První českou králíkářskou výstavu. Pořadatelem byl Spolek pěstitelů králíka za vedení H. Šimánka, Augustina a Václava Lehečky, J. Módra a J. Jungmana. Bylo vystaveno od 56 chovatelů 299 králíků osmi plemen (stříbrošedí, stříbrokrcí, belgičtí obři, ruští, angličtí beranovití, angorští, třísloví a modří) (Kálal, 1943). Blatenská výstava v roce 1903 představila 8 různých plemen. Ale v té době byli již na našem území králíci francouzští beranovití, holandští, zaječí, modří třísloví, čeští strakáči, belgičtí obři albíni a dále králík thűringenský (kamzičí – duryňský), havanský, hermelín, aljaška, francouzský stříbřitý (šampaňský), bílí modroocí a nově dováženi japonští. Na Moravě byl v Brně založen „Králíkářský spolek“ v roce 1904 a ten usměrňoval chovatelskou činnost v širokém okolí. -6-
První světová válka poněkud omezila rozvoj nových plemen, králík byl chován hlavně pro užitek v produkci masa. Po nastolení míru se však objevují další neznámá plemena: králík míšenský, beranovitý, marburský veveří, trojbarevný strakáč, činčila, rys – lux, oposum, liščí, zibelin (kuní), novozélandský červený, pražský černošedý, poddoubník, havanský hnědý, poděbradský dančí, plzeňský strakáč, králík srnčí, český albín a další. Velkou chovatelskou horečku odstartoval dovoz castorexů z Francie a s tím i šlechtění dalších krátkosrstých plemen (Štětka, 2001).
2.5. Plemena králíků Když chovatelé a šlechtitelé zjistili, jak rozsáhlá je variabilita znaků a vlastností králíka, usilovali je tvořivým přístupem podchytit a stabilizovat. Bohatý genotyp králíků umožnil v krátkém časovém období vytvořit velké množství jednotlivých plemen. První z nich jsou definována standardem z 18. století, ale nejvíce nových plemen vzniklo po získání úplnějších a ucelenějších genetických poznatků ve 20. století. Touto tvořivou činností vznikl bohatý světový genofond plemen rozdílné hmotnosti, různého zbarvení a kresby srsti, její rozdílné délky a struktury, rozdílného postavení a délky uší a osobitého držení těla. Vytvořená plemena zaujala skupiny chovatelů, jejichž prvořadým cílem je zachovat vyšlechtěné plemenné znaky; v jejich chovech je ekonomika a užitkovost druhořadá. Kromě tohoto chovného zaměření je po celou dobu od zdomácnění králíka až dodnes významné i zaměření na využití užitkových vlastností králíka pro produkci masa. Vedle vzniku převládajícího počtu plemen se zvláštními plemennými znaky se postupně vyčleňovala skupina masných plemen králíků a ve druhé polovině dvacátého století se začalo se šlechtěním masných typů králíků se specializovaným zaměřením na rychlou tvorbu králičího masa. Plemena světového genofondu, zastoupena v chovech našich chovatelů, uvádí Vzorník plemen králíků (Malík a kol., 1999). Plemena králíků rozdělujeme podle délky srstí na krátkosrstá (délka krycího chlupu činí 1,4 – 2 cm), přičemž chlupy jsou ke kůži postaveny kolmo. Králíci s normální srstí, u kterých je délka krycího chlupu v rozmezí 2 - 4 cm, srst „splývá“ s kůží. U dlouhosrstých plemen délka krycího chlupu se pohybuje v rozmezí 5 – 6 cm u liščího králíka a u angor je srst ještě delší. Saténového králíka řadíme do samostatné skupiny plemen se zvláštní strukturou srsti.
-7-
Jeho všechny chlupy tzn. podsada i pesíky mají podstatně menší průměr (Kolektiv autorů, 1994). Podle nejnovějšího „Vzorníku plemen králíků“, je do výstavního posuzování zařazeno celkem 67 plemen a ještě některá jednotlivá plemena mají mnoho barevných rázů. U plemene holandský je již 14 barevných rázů (Zadina, 2003). Celkový počet známých plemen se odhaduje na 150 a nejméně i se stejným počtem různých rázů (Konrád, 1996). Podle Zadiny (2003) plemena králíků rozdělujeme na velká (belgický obr, moravský modrý, německý obrovitý strakáč), střední (činčila velká, český strakáč, český luštič), malá (rys, český červený, činčila malá), zakrslá (hermelín, zakrslý beran, zakrslý), krátkosrstá (kastorex, slovenský sivomodrý rex, rexi zakrslí), dlouhosrstá (angora, liščí, zakrslý liščí) a se zvláštní strukturou srsti (saténový).
2.6. Výživa a krmení Králíci patří k býložravcům, mají dlouhou zažívací soustavu a poměrně pomalé zažívání. Potrava může v zažívacích orgánech zůstávat i několik dní (Schippers, 1999). Zadina a kol. (2004) se zmiňuje, že potrava prochází trávicím ústrojím přibližně 72 hodin. Potrava je důležitou součástí péče o králíky. Musí splňovat určité požadavky a být pokud možno různorodá (Schippers, 1999). Žaludek králíka je jednokomorový, má objem asi 250 ml a králík patří mezi monogastrická zvířata. Žaludeční šťávy jsou silně kyselé, pH je kolem 1,0 po smísení s obsahem žaludku se však zvýší na 2,0. Tenké střevo měří asi kolem 3 m. Délka tlustého střeva se pohybuje kolem 120 – 150 cm (Zadina a kol., 2004). Zvlášť objemné je slepé střevo, dlouhé 30 – 55 cm s 8 – 15 cm dlouhým červovitým přívěskem, zde dochází k hlavnímu trávení celulózy (Konrád, 1996). V chovech králíků závisí výživa a krmení na technologií chovu a ustájení zvířat. Používají se různé typy krmení: kombinovaný (smíšený) a krmení granulovanými kompletními krmnými směsmi (suchý) (Zadina a kol., 2004). V Polsku zjistili, že králík má větší přírůstky na podzim a v zimě, než na jaře a v létě (Bielański, 2004). Při kombinovaném typu krmení se využívají různé druhy jadrných krmiv spolu se šťavnatými krmivy (okopaninami), zelenou píci a senem. V zimním období je o 15 % vyšší potřeba živin než v letním období. Vyšší potřeba živin je nutná ke kompenzaci tepla
-8-
ztrácejícího se z organismu králíka vlivem venkovního prostředí. Při omezeném krmení je nutné brát v úvahu maximální denní dávky krmiv. Přechod chovu králíků do průmyslové podoby (faremní chovy brojlerových králíků) vnesl podstatné změny do struktury dávek a organizace krmení. Při krmení králíků ve faremních chovech s regulovaným mikroklimatem se využívají plnohodnotné granule s vyváženým obsahem živin, který je ve shodě s fyziologickými zvláštnostmi, charakterem úrovní produkce králíků (Zadina a kol., 2004). Velikost granulí jsou pro mladé králíky délka 3 – 4 mm, průměr 2,5 – 3 mm a pro dospělé králíky délka 6 mm a průměr 5 mm (Michálek, Tuláček, Zadina, 1995). V tabulce 1. od Kopańskieho (1977) je denní množství suché kompletní krmné směsi pro králíky. Kolektiv autorů (1994) doporučuje podávat kompletní krmnou směs ad libitum při intenzivním výkrmu. Tab. 1: Denní dávky kompletní krmné směsi pro králíky Kategorie
dospělí králíci v době klidu
dospělí králíci v době produkce
samice po porodu a kojící
mláďata u samice
mláďata při intenzivním výkrmu
živá hmotnost (kg)
kompletní krmná směs (g)
3
110 - 170
4
140 - 195
5
170 - 220
3
135 - 210
4
175 - 240
5
210 - 275
3
190 - 245
4
245 - 320
5
300 - 390
0,4
16 - 20
0,6
24 - 30
0,6 - 1,2
39 - 118
1,8 - 2,7
118 - 167
2,7 - 3,4
167 - 197
3,4 - 4,0
220 (Kopański, 1977)
Podle Piersové (1992) v drobnochovu by měli mít králíci stále k dispozici seno, nýbrž je to cenný zdroj vlákniny, která je nezbytná pro správnou funkci střev.
-9-
Příjem pitné vody ovlivňuje fyziologický stav králíků (kojení), obsah vody v předkládaných krmivech (zelená píce, okopaniny) a teplota prostředí. Největší spotřebu budou mít králíci krmení suchým krmivem v letním období a kojící samice. Pitnou vodu musí mít králíci stále k dispozici (Malík, 2002). Podle Kuźniewicze a Filistowicze (1999) králíci krmeni suchými krmivy vypijí denně okolo 100 cm3 pitné vody na 1 kg živé hmotnosti. Michálek, Tuláček a Zadina (1995) uvádějí, že roční spotřeba pitné vody na 1 klec pro chovnou králici, při zahrnutí podílu všech dalších kategorií a produkce vykrmených králíčat činí cca 1270 litrů.
Graf č. 1: Příjem krmiva během 24 hodin
(Konrád, 1996)
2.7. Ustájení Králíci nepatří mezi zvířata náročná na prostředí. Neměli bychom však zapomínat na to, že ze všech druhů drobných hospodářských zvířat (drůbež, holubi) je králík nejvíce vázán na poměrně malou plochu chovného zařízení. To by proto mělo co nejvíce odpovídat jeho požadavkům na prostředí, neboť prostředí patří mezi důležité faktory ovlivňující úspěšnost
-10-
chovu, včetně jeho ekonomiky. Největší požadavky na ustájení a hygienu chovu mají králíci s vysokou užitkovosti a králíci s mimořádnou exteriérovou hodnotou. Prostředí, ve kterém králík žije, musí být především suché, má zmírňovat vliv venkovních klimatických podmínek, má být dobře větratelné, ale bez průvanu a zvýšené koncentrace čpavku. Má mít rovněž dostatek nejlépe přirozeného světla. Králíci jsou zvyklí žít v koloniích, proto na sebe mohou vidět (Zadina a kol., 2004). Nejvhodnější je směrování králíkárny čelem k jihovýchodu (zachycuje se ranní slunce, omezuje se působení slunečních paprsků v poledních odpoledních hodinách. Nevhodné je směrování průčelí na západ a sever, podobně jako k jihu a jihovýchodu. Nelze králíkárnu otočit průčelím ke vhodné světové straně, je nutno ji vybavit stínidly nebo sklopnými přístřešky (Konrád, 1996). Největší péči a pozornost vyžadují králice v době březosti, porodu a v prvních dnech kojení mláďat. V té době je nutné samicím a mláďatům vytvořit intimní prostředí, tj. vložit kotiště, které připomíná prostředí nory. Při odstavu přemisťujeme králici, mláďata necháme v původním kotci. Králíci jsou plachá zvířata, proto je třeba v jejich okolí udržovat klid a zamezit rychlejším pohybům osob. Je třeba počítat s tím, že králík má tendenci vše okusovat, má mít volný přístup k vodě a krmivu. Chovatelské zařízení musí být dobře dezinfikovatelné. Nově nakoupené jedince je nutné ustájit odděleně v karanténě. Králíci nesnášejí vlhko, nedokonalou výměnu vzduchu, hluk, průvan a prašné prostředí. Zimu však snášejí dobře, suché chladno je pro ně vhodnější než vlhké teplo. Je však nutné chránit je před deštěm, větrem , sněhem i před přímými slunečními paprsky. Pro venkovní králíkárny je potřeba vybrat místo tak, aby byli králíci chráněni před extrémy počasí. Osvědčilo se situovat je na východ, případně na jihovýchod, protože taková orientace vytváří optimální světelné i tepelné podmínky, nedochází při ní k extrémním výkyvům teplot. V žádném případě čelní stranu neorientujeme ve směru nejčastějších větrů a dešťů, při orientaci k jihu či jihozápadu králíci v létě trpí silným osluněním vedrem. Výhodou venkovní králíkárny je menší potřeba místa a celoroční vliv počasí na králíky přispívá k jejich otužilosti a lepšímu zdravotnímu stavu. Králičinec je zařízení zbudované k ochraně kotců. Do značné míry eliminuje nebo úplně odstraňuje nevýhody venkovních králíkáren, vhodným zateplením lze vytvořit podmínky i pro zimní plemenitbu. Nevýhodou bývá zhoršení mikroklimatu v těchto prostorách (vyšší vlhkost a koncentrace čpavku) (Zadina a kol., 2004). Schippers (1999) popisuje jak chovat králíky na králičím pahorku (na vyvýšenině je kotec a dokola je vodní příkop) a v pokojovém kotci. -11-
V králíkárně by měla být krmítka na zrniny, míchanice a okopaniny, jesle na zelenou píci či seno a napáječky nebo misky na vodu. Zařízení pro chov králíků může být doplněno i výběhy. Využívají se např. při výkrmu králíků na maso v drobnochovu. V chovu výstavních králíků je možné výběhy doporučit, protože jejich pohyb příznivě ovlivňuje růst kostry a svalstva (Zadina a kol., 2004). Podle Dvořáka (1973) se setkáváme s různými technologiemi ustájení a způsoby chovu králíků. Je to volný a polovolný chov (tzv. oborový), ohradový chov v tzv. voliérách v přírodě, chov v ohradách ve chlévech, chov v králíkárnách (kotcový systém), chov v klecích ve volné přírodě, chov v králičincích, chov v klecích pod přístřešky a chov v klecích v halách (Dvořák, 1973).
2.8. Nemoci králíků I přes vzornou péči mohou králíci onemocnět. Při špatné péči se však vystavujeme více rizikům. Králíkům bychom měli věnovat co největší péči a udržovat jejich ustájení v čistotě (Schippers, 1999). V chovech rozlišujeme nemoci nenakažlivé a nakažlivé. Nenakažlivé nemoci jsou vyvolány vnějšími podmínkami, především vlivem chovatele. Jde o některá onemocnění očí, nervové soustavy, srsti, lebky, kostí, zubů, pohlavních orgánů a krve. Patří sem i avitaminózy, nadmutí nebo i otravy (Fingerland, 1991). Podle Kuźniewicze a Filistowicze (1999) jsou tato onemocnění způsobena především nedostatky ve výživě a technice krmení. Na výstavách zjevné příznaky nemocí musí posuzovatel konstatovat a zaznamenat do příslušné rubriky oceňovacího lístku. Zvýšenou pozornost musí věnovat chorobám přenosným
(nakažlivým)
a
chorobám
dědičným.
Přesnou
diagnózu
nelze
však
po posuzovateli požadovat, to přísluší jen veterinárnímu lékaři (Zadina, 2003). Správný chovatel by měl umět posoudit zdravotní stav zvířat, která chová a pravidelně jej při provádění úkonů v chovu kontrolovat. Obecnými příznaky onemocnění je malátnost, snížená pohyblivost, nezájem o příjem krmiva a nápojů, zácpy nebo průjmy, výskyt výpotků v okolí očí, nozder, pohlavních orgánů a konečníků. Příznakem onemocnění může být i ztráta lesklosti a vypadávání srsti. Při dlouhodobých chorobných stavech vlivem hubnutí se snižuje osvalení, vystupují obratle (pilovitý hřbet) a žebra. Při bolesti v dutině břišní bývá břicho
-12-
na pohmat tvrdé, nebo vtažené. Zvířata mohou mít změněný postoj vlivem bolesti některého z orgánů, vlivem otlaků končetin, nebo poranění atd. (Kolektiv autorů, 1994). Kokcidiózu způsobuje malý jednobuněčný střevní parazit, který zasáhne mimo jiné střevní stěnu. Králík má pak vážný průjem, stolice je vodová a páchne. Srst zmatní a králík rychle ubývá na váze, zatímco břicho je tlusté a ochablé. V raném stádiu se tato nemoc dá vyléčit. Pokud se včas nezasáhne, končí nemoc většinou úhynem. Kokcidiózu lze léčit podáváním kokcidiostatik, nejlépe Sulfadimidinem nebo Sulfakombinem po dohodě s veterinárním lékařem. Především dbáme na čistotu, pořádek
a pravidelnou dezinfekci
králíkáren, krmítek a nářadí (Schippers, 1999). Myxomatóza králíků je virové onemocnění. Nemocnost dosahuje až 90 %. Zdrojem nákazy jsou nemocná zvířata, přenašečem bodavý hmyz (Michálek, Tuláček, Zadina, 1995). Příznaky se objevují za 4 až 14 dní (Verhoef, 2005). Projevuje se uzlovitými změnami (otokem) hlavy, uší, oblasti očí a pohlaví. Léčba je neúčinná. Provádíme preventivní očkování od 1 měsíce věku. Imunita nastupuje za 4 až 9 dní a trvá 1 rok. Používaná vakcína MXT neovlivňuje jatečnou kvalitu masa očkovaných králíků (Michálek, Tuláček, Zadina, 1995). Mor králíků neboli hemorhagická pneumonie je nemoc, která se v posledních letech často vyskytuje. Způsobuje ji virus a nakažená zvířata hynou v průběhu několika minut po těžkých křečových stavech s příznaky dušení. V oblastech, kde se tato nemoc vyskytuje, lze proti ní očkovat (Schippers, 1999). Další vážná onemocnění je infekční rýma, pasteurelóza, neštovice, pseudotuberkulóza, salmonelóza, tularémie, infekce E. coli, nekrotický zánět slepého střeva, spirochetóza (králičí syfilis), toxoplasmóza, encefalitozoonóza, cysticercosis (uhrovitost), svrab, plísňová onemocnění, otlaky končetin, záněty mléčné žlázy, otravy, kanibalismus (Kolektiv autorů, 1994). Jedlička (2006) popisuje střevní onemocnění mladých králíků známé v západní Evropě jako dlouhodobé a ničivé tzv. enterokolitidu. Dvořák (1973) ještě uvádí strongylózu, červivost žaludku, střevní červivost, roup králičí, tasemnice a stafylokoková nákaza králíků. Neinfekční choroby je zácpa, nadmutí, přechladnutí močového měchýře, neplodnost, poruchy při kocení, nervové poruchy, nosní katar, úžeh a abnormální přerůstání zubů.
-13-
2.9. Plemenitba Se zdravotním stavem a dokonalou výživou tvoří plemenitba tři základní stavební kameny v chovu králíků (Konrád, 1970).
2.9.1. Pohlavní soustava u králíků Králíci jsou schopni se rozmnožovat během celého roku. V drobnochovu je ale nejvhodnějším obdobím jaro (Michálek, Tuláček, Zadina, 1995). Samčí pohlavní ústrojí se skládá z varlat vřetenovitého tvaru o rozměrech 3 a 1,2 cm a váží asi 1,45 g (Konrád, 1996). Penis je v klidu dlouhý asi 2,5 cm. Králík ejakuluje při každém skoku 0,4 až 6 ml sperma. To obsahuje v 1 ml 700 000 až 2 miliardy spermií. Samičí pohlavní ústrojí se skládá z párových vaječníků, vejcovodu, dělohy a pochvy. Fazolovité vaječníky rozměru 1,5 a 0,3 cm váží kolem 0,25 g. Pravý vaječník je u dospělé králice uložen u čtvrtého bederního obratle a levý umístěn pod okrajem levé ledviny. Vejcovod je dlouhý 8 až 10 cm a tlustý 2 mm. Děloha je dvojitá a každé z ramen má délku 8 až 10 cm. Obě ramena zavěšená peritoneem na dorzální stěnu břišní dutiny ústí samostatným krčkem do pochvy. Ta je dlouhá 7 až 8 cm a široká 0,5 až 1 cm. Každý vaječník uvolňuje 3 až 9 vajíček a to asi 10 hodin po zapuštění. V 11 dnech je délka plodu 0,5 cm, ve 14 dnech asi 1,2 cm a 21 dnech asi 3 cm. První vrhy bývají méně početné, následuje stejný počet mláďat do devátého vrhu a potom dochází k postupnému snižování (Michálek, Tuláček, Zadina, 1995).
2.9.2. Způsoby plemenitby Přirozená plemenitba individuální chovatel dle připouštěcího plánu zapouští jednotlivé králice příslušným samcem. Na jednoho samce počítáme 8 až 15 králic. Platí zásada, že králice vpouštíme do kotce k samci (obr. 8). Za den může samec připustit dvě králice. Počet skoků jeden až dva při jednom připouštění (Michálek, Tuláček, Zadina, 1995).
-14-
Přirozená plemenitba skupinová k jednomu samci přiřazujeme 5 až 15 králic na jeden týden. Výhodou tohoto způsobu je menší počet jalových, zvyšuje se počet mláďat na králici, vede ale k vyčerpání samců, neznáme přesný termín porodu (Konrád, 1970). Inseminace patří k moderním způsobům reprodukce. Na jednoho samce lze počítat 50 králic. Výhodou je zavedení turnusového zapuštění, menší potřeba samců, se kterou souvisí nižší spotřeba krmiva a potřebných ustájovacích prostor. Ze zoohygienického hlediska se jeví jako opodstatněný uzavřený obrat stáda a snížení rizika přenosu nákaz (Michálek, Tuláček, Zadina, 1995).
2.9.3. Příznaky říje Časový interval říje je velmi variabilní a pohybuje se v různých intervalech až do 20 dnů. Vnější příznaky říje se projevují třením spodní čelisti, spodního pysku až krku o hranu krmítka, případně jinou hranu v kotci, častým prohrabáváním podestýlky, neklidným chováním, vytrháváním chlupů z prsní a břišní krajiny a i snahou o stavbu hnízda, vnější pohlavní orgány jsou zduřeny, pochva je silně až do modra prokrvená, zvětšená, některých případech se může zmenšit příjem krmiva a je-li králice s mláďaty, může po nich skákat (Michálek, Tuláček, Zadina, 1995). V období, kdy ramlice odmítá samce (anestrus), dozrávají další folikuly. Toto období je delší v zimě než na jaře a v létě. Proto také zabřezávání a počty mláďat v zimě jsou nižší (Konrád, 1996).
2.9.4. Březost Po kontrolním připouštění 3 až 5 den králice odmítá samce, králice je klidnější, vyjímečně bývá agresivní, zvyšuje se žravost, může docházet k výraznému likvidování podestýlky rozkousáním, nejspolehlivější metoda je palpace, kterou provádíme od 12. dne po zapuštění. Opatrným pohmatem v zadní části břicha nahmatáme plody o velikosti třešně až menšího ořechu v případě březosti. V posledním týdnu březosti králice má zvětšené břicho, zvětšují se mléčné bradavky, králice shání stavební materiál na stavbu hnízda (Michálek, Tuláček, Zadina, 1995). Délka březosti bývá 30 až 31 dní. Doba březosti kratší, tj. 29 dní, bývá zcela vyjímečně při větším počtu narozených mláďat. Naopak delší doba (přes 31 dní) bývá u malého počtu narozených mláďat. Krajní hodnoty doby březosti, za což považujeme 34 a 35 dní, se vyskytují v tom případě, že se mláďata rodí většinou mrtvá a mohou nastat
-15-
i další poporodní komplikace (Lebas a kol., 1984).
Králík má tzv. „pravou placentu“
(placenta vera), kdy je při porodu vypuzována s lůžkem i povrchní část děložní sliznice (Konrád, 1996).
2.10. Chovatelské zásady v chovech králíků
2.10.1. Odchov Je období od narození mláďat (obr. 9). V prvém období do odstavu záleží růst a vývin mláďat na mléčnosti matky (obr. 16). Mléčnost je ovlivňována zejména plemennou příslušností a výživou (Kolektiv autorů, 1994). Od 18. dne začínají opouštět hnízdo a přijímat potravu (obr. 11) (Konrád, 1996). Mladí králíci intenzivně rostou, což je dáno vysokým obsahem bílkovin a tuku v mléce (Kolektiv autorů, 1994). Denní přírůstek živé hmotnosti středních plemen se pohybuje kolem 35 g (obr. 17) (Michálek, Tuláček, Zadina, 1995). Králičí mléko obsahuje v závislosti na době laktace 10 – 20 % tuku, 10 – 15 % bílkovin, hodně vápníku a dalších minerálních látek a též značně vitamínů, zejména skupiny B. V porovnání s kravským mlékem je v králičím mléce méně cukru (tab. 24). Tvorba mléka se zvyšuje do 3 týdnů po porodu a po měsíci laktace rychle klesá. Králice produkuje i přes 200 g mléka za 24 hodin; na prvním vrhu méně než na druhém. Na 1 g přírůstku hmotnosti mláděte jsou třeba 2 g mléka. Mléčnost samice je možno posoudit zvážením celého vrhu v 21 dnech věku mláďat (Kolektiv autorů, 1994). Dobře živená mláďata po týdnu života zdvojnásobí svoji tělesnou hmotnost, která po 30 dnech bývá již 9 – 10x vyšší než při narození (Konrád, 1996). Není-li samice schopná se o mláďata dostatečně postarat (nadpočetné vrhy, onemocnění samice apod.) můžeme králíčata podložit pod jinou samici s podobně starými mláďaty (Kadeřábková, 2007a). Ve věku 6 – 8 týdnů při nevhodné péči o mláďata dochází často ke zvýšeným úhynům. V této době probíhá první línání a výměna zubů. Mláďata začínají přijímat předkládané krmivo, a proto může docházet k neočekávaným poruchám trávicího ústrojí (Michálek, Tuláček, Zadina, 1995).
-16-
2.10.2. Odstav U intenzivně krmených brojlerových králíků ho provádíme ve věku mláďat 28 až 32 dnů, při tradičním způsobu chovu ve 42 až 56 dnech. Pozdější odstav se nedoporučuje vzhledem k tomu, že dochází k vyčerpání králic a zároveň jejich malé využitelnosti v reprodukci (Michálek, Tuláček, Zadina, 1995). V 1. polovině 20. stol. někteří chovatelé velkých plemen doporučovali ponechávat mláďata vybraná do chovu u samice i 80 dnů (Kadeřábková, 2007b). Odstavená mláďata se ponechávají pohromadě do stáří 3 měsíců, pak se rozdělují podle pohlaví (obr. 18) (Konrád, 1996). Michálek, Tuláček, Zadina (1995) doporučují v drobnochovu jejich rozdělení dle pohlaví hned při odstavu, protože odchov probíhá delší dobu a je ukončen až po období pohlavní dospělosti. Předcházíme tím zbytečným přesunům, které především u velmi výkonných jedinců mohou způsobit stres (Michálek, Tuláček, Zadina, 1995).
2.10.3. Výběr zvířat pro chov Také v chovu králíků musí plemenný výběr směřovat k utužení dosažených kriterií a jejich dalšímu zlepšování ve smyslu jak fenotypového založení, tak i ze strany užitkových vlastností. Vybírat lze jednotlivce nebo celé skupiny. Pouze zvířata vytříděná v rámci plemenného – pozitivního výběru by měla být zařazována do chovu (Konrád, 1996). Výběr plemenných zvířat provádíme podle chovatelských záznamů, zdravotního stavu, tělesného vývinu, pohlavního výrazu, požadavku standardu, původu rodičů a jejich užitkovost. Výběr můžeme provádět před připuštěním (vhodné sestavování rodičovských párů), po narození (kontrola hnízda po narození, redukce počtu mláďat, vyrovnanost vrhu) (obr. 15), při odstavu (vyřazení jedinců s nedostatečným vývinem a růstem) a během odchovu sledujeme především zdravotní stav a růst (Michálek, Tuláček, Zadina, 1995). Chovný samec má být zařazen do chovu pouze jedinec nejlepší. Běžná chovatelská praxe vychází především z posouzení exteriéru (Konrád, 1970). Pokud se týká fenotypových vlastností, vybírají se zvířata taková, která odpovídají standardu příslušného plemene. Toto posouzení se většinou shoduje s výsledky výstavního bodového hodnocení. Naproti tomu hodnocení užitkovosti (genotypové vlastnosti), jsou důležitou složkou pro ta plemena, která mají určité speciální užitkové zaměření. Sem patří kvalita kožešiny
-17-
odpovídající požadavkům kožešnického zpracování, masné užitkovosti u plemen masného a brojlerového typu, angorské vlny apod. Užitkovost se hodnotí především u mladých zvířat podle užitkovosti jejich rodičů, u produkčních zvířat podle jejich užitkovosti, jejich rodičů a sourozenců. K tomu je třeba, aby byla řádně vedena evidence zvířat a věrohodnost dokladů o původu (rodokmen). Součástí hodnocení vždy na prvém místě zůstává zdravotní stav. Při koupi zvířat je nutné znát chovatelskou úroveň u prodávajících a zdravotní a ošetřovatelskou úroveň v jeho chovu. Je známo, že při hodnocení určitého užitkového zaměření, jde toto posouzení úrovně chovu na úkor exteriérového stavu. Ze zdravotního hlediska se do chovu nezařazují zvířata, která vykazují: změny očí (rybí, zákal, vpadlé, vypouklé); deformace kostry; přerůstání zubů; nervové poruchy (třesavka, ochrnutí, epilepsie) a jiná onemocnění podle veterinárního nálezu (Konrád, 1996).
2.11. Králík činčila velká
2.11.1. Historie vzniku králíka plemene činčily velké Již v 19. stol. se v odborných spisech objevuje jméno tohoto králíka z pera slavného přírodopisce Ch. Darwina z roku 1868. Přitom však ve skutečnosti, podle Dr. Kálala, šlo o nejsvětlejší šedý barevný ráz malého stříbřitého králíka, který měl připomínat kožešinku pravé jihoamerické činčily. I u nás se tato zvířata nabízela k prodeji pod názvem "králíci činčila" ještě v roce 1902 v časopisu Svět zvířat (Schönfelder, 2006a). Králík činčila byl vyšlechtěn ing. Dybowským ve Francii v roce 1913. Podle jeho údajů použil ke křížení divokého králíka s králíkem ruským a vídeňským modrým. Většina odborníků se domnívá, že králík činčila vznikla mutací asi králíka divoce zbarveného (Kolektiv autorů, 1994). Toto plemeno se šlechtilo proto, aby nahradilo kožešinu jihoamerického hlodavce – činčily pravé, která byla před první světovou válkou téměř před vyhubením. Kožešníci se snažili její kožešinu napodobit imitací králičiny, protože kožešina činčily byla velmi drahá (Zadina a kol., 2004).
-18-
Tento zušlechťovací proces byl však velmi nákladný a proto, když se objevili první zprávy o králíku činčile, vyvolaly v králíkářském, ale i kožešnickém světě neobvyklý rozruch. V roce 1913 byl vystavován tento králík v Paříži, o dva roky později se dostalo toto plemeno do Anglie (Kolektiv autorů, 1994). První výskyt činčil u nás byl zaznamenán až v roce 1922 v severních Čechách, což bylo zapříčiněno první světovou válkou. Tam je chovali němečtí králikáři převážně v okolí Liberce a Varnsdorfu. Prvním českým chovatelem činčil byl Josef Majer, majitel krejčovského závodu z Pardubic. Vystavoval je v lednu roku 1924 (Schönfelder, 2006a). Činčila velká byla vyšlechtěna současně ve dvou zemích. Jak v Anglii, tak v Německu se šlechtitelé – v obou zemích svým vlastním způsobem – zabývali vytvořením velké varianty francouzské činčily. V Německu to byli pánové Offenbach, Grüny a Geyer z Ilmenau. Dosáhli svého cíle zkřížením albínů s divoce zbarvenými králíky. V Anglii Chris Wren v první polovině 20. let vzal jako výchozí bod malou činčilu z Francie a křížil ji s belgickým obrem (Verhoef, 1998). Kolektiv autorů (1994) se zmiňuje, že činčila velká byla tmavší barvy než původní menší typ. Činčila velká se u nás nazývala činčila giganta. Činčila velká vznikla u nás nezávisle na zbytku Evropy. Protože byl v Československu velký zájem o kožešinu ve zbarvení činčily, začali ji chovatelé křížit s belgickým obrem žlutě zbarveným. Tato zvířata však byla žlutší než původní činčily a také měla horší "housenkování". Proto byla činčila rozdělena na dvě plemena, činčilu a činčilu gigantu (čig). K prošlechtění činčily došlo po založení klubu v roce 1963. Po tomto roce se u nás teprve začala činčila rozdělovat na dva plemena a to činčilu velkou a činčilu malou (Anonym 1, 2006). Standardizace pro činčily na mezinárodní úrovni vlastně nikdy neproběhla. Ve Švýcarsku například činčilu malou a velkou nerozeznávají. Existuje tam jen jedno plemeno – činčila, která je co do stavby těla a hmotnosti někde uprostřed mezi oběma a nazývá se „činčila středně velká“. Ve Spojených státech rozeznávají vedle evropské činčily malé a velké také americkou verzi těchto plemen: American Chinchila a American Giant Chinchila. Posledně jmenované plemeno vyšlechtil Ed Stahl z Missouri, který zkřížil činčily velké s belgickými obry (Verhoef, 1998).
-19-
2.11.2. Charakteristika plemene Pro velmi dobrou plodnost a růstovou intenzitu je to plemeno vhodné do mateřské pozice při tvorbě masných hybridů (Zadina a kol., 2004). Na rozdíl od novozélandského bílého a kalifornského není tělo tak výrazně zavalité (Kolektiv autorů, 1994). Využívá se i pro laboratorní účely. Základní zabarvení těla je šedé, podsada je modrá a mezibarva bílá (Zadina a kol., 2004). Činčila přispěla také k vyšlechtění některých nových plemen, jako např. králíků bílopesíkatých, kuních a nebo sallandera (Schönfelder, 2006a). Činčila velká, která patří do středních plemen, je velmi pěkný, statný a kompaktně stavěný králík. S králicemi tohoto plemene se snadno zachází, protože jsou přátelské, což se nedá říci o všech samcích. Jsou to velmi dobré králice na mladé (obr. 13, 14) (Schippers, 1999).
2.11.3. Standard plemene činčila velká Náš první standard pro králíky činčily schválil Sbor soudců při celostátní jednotě chovatelů králíků v Praze dne 14.3. 1926. Nerozšiřoval rozdělení činčil na velké a malé (Schönfelder, 2006a). Od 1.1. 2004 v ČR se posuzuje podle nového platného vzorníku plemen králíků (Zadina, 2003). Oproti minulému vzorníku, podle kterého se posuzovalo jen 6 pozic (Fingerland, 1994). Nyní se posuzuje o jednu pozici navíc a to 7. pozice péče a zdraví. Činčila velká se posuzuje u nás podle platného Vzorníku plemen králíků z roku 2003, podle starých vzorníku se nesmí již u nás na výstavách posuzovat. Na evropských výstavách se posuzuje podle Evropského vzorníku. Při udílení bodů v jednotlivých pozicích posuzovatel porovnává plemenný standard uvedený v jednotlivých pozicích bodovací stupnice se skutečností zvířete v den posuzování. Na základě výsledku porovnání udílí v jednotlivých pozicích body. Ty jsou udělovány s půl bodovou přesností, aby byly zachyceny i menší kvalitativní odchylky. To se netýká první pozice. Přípustné vady - jedná se o mírné odchylky od požadavků v jednotlivých pozicích uvedených ve standardu. V jedné pozici může být těchto přípustných vad i několik. Posuzovatel je musí náležitě zdůvodnit. S ohledem na závažnost je trestá srážkou bodů. Vada nepřípustná - jedná se o výrazné odchylky od požadavků v jednotlivých pozicích uvedených ve standardu. Jedná se obvykle o vadu dědičnou. Ve všech případech vada nepřípustná má za následek výrok „výluka“ jak u mláďat, tak u dospělých zvířat. Posuzovatel -20-
ji musí náležitě zdůvodnit. Výrok „neklasifikován“ se používá v případech, kdy zvíře vykazuje vadu způsobenou prokazatelně vnějším faktorem, nejedná se o vadu dědičnou. Obvykle dochází k celkovému snížení estetického dojmu. V případě, že se může tento stav zlepšit, lze použít výroku „neklasifikován – chovu schopen“. Každý exteriérový znak na králíku se posuzuje v jednotlivých pozicích. U nás máme 7 pozic (Zadina, 2003).
Hmotnost - pozice 1. musí mít dospělá činčila velká od 4,5 až 5,5 kg pro získání plného počtu bodů (tzn. 10 bodů). Při hmotnosti nižší než 4,0 kg a vyšší než 5,5 kg se králík dál neposuzuje a je udělen výrok „neklasifikován“. Někteří jedinci snadno překročí hmotnost 5,5 kg (obr. 7) (Zadina, 2003). V Německu může mít hmotnost od 3,5 kg do 5,5 kg (Anonym 2, 2006). Hmotnost se posuzuje zvážením zvířete. U mláďat Čv se posuzuje hmotnost podle tabulky 2 (Zadina, 2003). Tab. 2: Měsíční přírůstky hmotnosti Měsíc
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
kg
0,5
1,3
2,2
2,8
3,4
3,8
4,1
4,5
(Zadina, 2003) Tvar - pozice 2. se posuzuje průběh hřbetní linie, poloha končetin, poloha pírka, kůže a vnější pohlavní orgány (Zadina, 2003). Typ - pozice 3. se popisují tělesné proporce králíka, poměr délky a šířky těla k jeho délce, síla a délka končetin, výraznost krku, temperament ve formě tzv. výstavního postoje na vzpřímených hrudních končetinách, dále hlava a uši. Optimální délka uší je 14 cm. Mohutnost, délka a šířka hlavy je daná zejména silou kostry, kůže a podkoží (Zadina, 2003). Srst - pozice 4. vyžaduje srst s co nejhustší podsadou. Do struktury srsti patří podsada, krycí chlupy a pesíky. Srst má být velmi hustá v podsadě, pružná s výraznými pesíky. Délka krycího chlupu je asi 3 cm (Zadina, 2003). Barva krycího chlupu a stínování - pozice 5. krycí barva je popelavě šedá s namodralým nádechem a černými konečky pesíků, které jsou zejména na hřbetě vločkovitě seskupeny. Toto vločkovité seskupení tvoří tzv. stínování nebo také housenkování. Pod krycím chlupem je asi 3 mm široký černý proužek, který prosvítá ke krycí barvě. Krycí barva má být po celém povrchu těla stejnoměrně rozložena včetně prsou a končetin. Na bocích má krycí barva zasahovat co nejhlouběji. Uši jsou černě lemované, zátylkový klín je malý, šedobílý. Pírko je na povrchu černé, promísené šedobílými chlupy. Veškeré divoké -21-
znaky jsou bílé až šedobílé. Oči jsou tmavohnědé, drápy tmavě rohovité až černohnědé (Zadina, 2003). Barva podsady a mezibarva - pozice 6. podsada je na celém těle včetně břicha sytě tmavě modrá a zaujímá asi dvě třetiny délky chlupu. Pod podsadou je asi 7 mm široký šedobílý až bílý proužek, kterému říkáme mezibarva. U králíka plemene činčily malé je mezibarva o šířce 5 mm. V pozici 5. a 6. jsou posuzovány plemenné znaky Čv (Zadina, 2003). Péče a zdraví - pozice 7. králíci mají mít řádně vyčištěné uši, nášlapové plochy spodků končetin a pohlavní koutky. Rovněž musí být vykartáčována srst a ošetřené drápy. K péči chovatele náleží i čitelné tetování, jak o tom hovoří registrační řád (Zadina, 2003). Podle Šimka (2007) tato pozice hodnotí aktuální připravenost na výstavu a následně jeho celkový zdravotní stav. Posuzuje se podle bodovací stupnice: Tab. č. 3: Bodovací stupnice: 1.
Hmotnost
10 bodů
2.
Tvar
20 bodů
3.
Typ
20 bodů
4.
Srst
20 bodů
5.
Barva krycího chlupu a stínování
20 bodů
6.
Barva podsady a mezibarva
10 bodů
7.
Péče a zdraví
5 bodů
Celkem
100 bodů
(Zadina, 2003)
2.11.4. Barevné rázy činčily Dříve se chovaly činčily s havanovitě hnědým odstínem ve Francii, v Německu a v Nizozemsku. Francouzské havanovité činčily byly vystavovány už v roce 1925. Dále následovalo Německo. Nejznámějším chovatelem tohoto barevného rázu byl Emil Mannel
-22-
z Pausy. V Nizozemsku je šlechtil Cornelius de Beer z Apeldoornu, zvítězil na výstavě v roce 1933 a jako zvláštnost byl havanovitý ráz uznán pod názvem "Apoldro". V Anglii došlo k vyšlechtění činčil modrých s hmotností 2 až 3,5 kg., které se rovněž dostaly do Nizozemí. Také u nás se po více než čtyřiceti letech v časopisu Chovatel číslo 9., ročník 1993 píše o možnosti šlechtění "modré aguti činčile" a "železitě modré činčile". Nyní byl modrý barevný ráz ve středním provedení "velké činčily modré" vyšlechtěn u nás a čeká na uznání (Schönfelder, 2006a). Od 15.1. 2007 při výstavě v Lysé nad Labem je u nás oficiálně uznáno plemeno činčila velká modrá (Kulanda, 2007).
2.11.5. Ostatní plemena s činčilovým zbarvením Činčila velká a ostatní plemena s činčilovým zbarvením mají ve svém genotypu alelické páry achi achi, které jsou charakteristické pro tyto plemena králíků (Fingerland, 1998). V každé velikostní skupině plemen králíků se můžeme setkat s činčilovým zbarvením. U plemen velkých u belgického obra a francouzského berana, středních českého strakáče, malých MaB a Ho, zakrslých ZB a Z, či krátkosrstých ČiRex, ČimRex, které vyšlechtil Pavel Hrubeš a dokonce i králíků liščích a saténových (Schönfelder, 2006a). Na poslední evropské výstavě v Lipsku byla vystavena tato plemena: belgický obr činčilový, činčila malá (obr. 5), malý beran činčilový, holandský činčilový (obr. 4), zakrslý beran činčilový (obr. 1), zakrslý činčilový (obr. 3), činčilový rex (obr. 6), zakrslý činčilový rex, liščí činčilový a saténový činčilový (obr. 2) (Katalog EV, 2006). Bohužel tam nebyly plemena jako francouzský beran činčilový a činčilový modrý rex, avšak byly v roce 2004 na evropské výstavě v Praze (Katalog EV, 2004). Ještě se u nás vyskytuje český strakáč činčilový, kterého můžeme vidět na speciálních výstavách českých strakáčů (Verhoef, 1998).
-23-
2.12. Označování, posuzování a výstavy králíků
2.12.1. Historie posuzování králíků Prvním pokusem o sestavení českého vzorníku králíků byl vzorníkový nárys vypracovaný A. Novotným vytištěný roku 1907 v "Králíkáři českoslovanském", schválený s dodatky 1.6.1908 Ústřední jednotou králíkářů českoslovanských. Mezi uznaná plemena tehdy patřili: belgický obr, moravský modrý, angora, ruský, stříbřitý, holandský, japonský, zaječí, český strakáč, francouzský beran, anglický beran, tříslový modrý a tříslový černý (Anonym 1, 2006). První skutečný vzorník byl sestaven Stanislavem Komzákem v r. 1922 a byl otištěn v kalendáři časopisu "Zvířena". Samostatný první tištěný český vzorník vydal S. Komzák roku 1927 a vzorník tehdy obsahoval 28 plemen (Zadina, 2006). Roku 1937 vydala Jednota nový vzorník, upravený předsedou sboru posuzovatelů Leopoldem Paulem. Tento vzorník obsahoval 42 plemen. První vzorník, který zpracoval ing. J. Fingerland vyšel v roce 1952. V roce 1973 byl vypracován vzorník, který se stal základem i pro posuzování zvířat na tehdejších mezinárodních výstavách "Interkanin" konaných ve střední Evropě. Současný český vzorník vyšel roku 2003 a obsahuje 67 plemen a ještě některá plemena má mnoho barevných rázů (Anonym 1, 2006).
2.12.2. Označování králíků Označování králíků se řídí určitými pravidly a jejich dodržování a využívání je základním předpokladem pro plemenářskou práci. Musí umožnit pokud možno vždy a rychle určit totožnost daného jedince. Dočasné označení má význam především v neorganizovaném chovatelství. Lze ho provést různými barvami, vhodnějšími je provést výstřihy srsti, protože jsou trvanlivější. Trvalé označení má zásadní a největší význam v organizovaném chovatelství – u králíků členů Českého svazu chovatelů (ČSCH). Provádí se tetováním. Je to způsob používaný nejen u nás, ale i v zahraničí. V některých evropských státech, např. v Dánsku a Švýcarsku, se používají kovové ušní známky, někde výjimečně i kroužky na pánevní končetině.
-24-
Tetování a s ním nezbytně spojená registrace s vystavení rodokmenu patří neodmyslitelně k organizovanému chovatelství. Řídí se řádem pro registraci a tetování v ČR. Označování se provádí tetováním tetovacími kleštěmi o velikosti 5 či 7 mm. Po průpichu ucha se na místo vpichu nanese černá tuš či speciální tetovací barva (Zadina a kol., 2004). Schönfelder (2006b) uvádí, že lze použít tetovací barvu i ve spreji. Do levého ucha se tetuje: písmeno C – značí Českou republiku, první číslice za písmenem značí měsíc narození, např. 1 – leden, druhé číslo je posledním číslem letopočtu, např. 0 – králík je narozen v roce 2000. Do pravého ucha se tetuje: číslo okresu 1 – 85 (každý okres má přiděleno své číslo, např. 18 je pro okres Nymburk), za číslo okresu se tetuje pořadové číslo králíka v rámci daného plemene (případně barevného rázu), v každém kalendářním roce se začíná vždy číslem 1. Číslo v pravém uchu 18 – 4 znamená, že králík byl registrován v okrese Nymburk a je čtvrtý v rámci plemene (barevného rázu). U vyšších forem chovatelství se místo čísla okresu tetuje: S – chovatel je členem speciálního klubu plemene, ze kterého králík pochází, P – chovatel je majitelem plemenného chovu, K- chovatel je majitelem kmenového chovu plemene, ze kterého králík pochází. Pořadové číslo a písmeno P – chovatel je majitelem výzkumného chovu (šlechtění nových plemen či barevných rázů). Čísla pro tetování přiděluje registrátor (okresní, klubový, ústřední), a to na základě přihlášení mláďat k registraci. K tomuto účelu se vyplňuje připouštěcí potvrzení a rodokmen králíků. Ve velkochovech se k označování králíků používá tetování číselnými kódy nebo ušní známky (Zadina a kol., 2004). Nejvhodnější doba pro tetování králíků je ve věku 2 - 3 měsíce (Schönfelder, 2006b). Králíci se tetují přímo u chovatele, v době tetování mají být mláďata ještě u matky (Zadina a kol., 2004). Schönfelder (2006b) doporučuje tetovat mláďata králíků v chladném ránu a nikoli na slunci tzn. v době, kdy jsou uši co nejméně prokrvené. Tetovatel odpovídá za správné umístění registračních značek v uších králíka. Označení musí být trvale výrazné a dobře čitelné (Zadina a kol., 2004). Pak vtiskne tetovací značky i do rodokmenu králíka (Schönfelder, 2006b). Tetovatel musí být proškolen z teorie i praxe tetování králíků (znalost anatomie, přenosných nemocí, postupu při dezinfekci i při vlastní tetování). Při tetování je nutné dodržovat ustanovení Zákona na ochranu zvířat proti týrání. Proškolení zabezpečuje veterinární správa.
-25-
Při registraci se používají pouze předepsané zkratky plemen a barevných rázů, které jsou uvedeny ve standardech jednotlivých plemen ve Vzorníku plemen králíků (Zadina a kol., 2004).
2.12.3. Výstavy Výsledky své práce chovatelé prezentují na výstavách drobných zvířat. Probíhají po celý rok, řada z nich má propagační charakter. Největší chovatelský význam ale mají výstavy konané v prvních podzimních a zimních měsících, kdy jsou již zvířata z jarních vrhů dostatečně vyspělá. Pořadatelem výstavy se může stát každá organizace svazu. Pro její zdárný průběh je potřeba stanovit tzv. výstavní podmínky, které jsou k dispozici všem předpokládaným vystavovatelům. Výstavní podmínky zpravidla obsahují datum a místo konání výstavy a výši výstavního poplatku za vystavení jednoho zvířete. Pořadatel také zabezpečí ohodnocení (posouzení) zvířat odborně vyškoleným posuzovatelem. Součástí výstavních podmínek jsou i veterinární podmínky, které zpravidla stanovuje veterinární správa. Většinou stanovují, že zvířata musí být klinicky zdravá, očkovaná proti moru a myxomatóze (Zadina a kol., 2004). Králík na výstavu by měl být připraven ve výstavní kondici a chovatel by měl trénovat na stole postoj hrudních končetin (Jirků, 2006). Podle Stáně (2006) nezapomenout na zastřihnutí drápů 2 – 4 dny před výstavou. U chovných jedinců, kteří již nejdou na výstavu, zastřihnout drápy 3 – 4x za rok. Katalog je průvodcem návštěvníka výstavy, ale rovněž dokladem pro vystavovatele (Malík a kol., 1999). Ten dává návštěvníkovi přehled o vystavených plemenech a barevných rázech, pohlaví, tetování, prodejných zvířatech, uvádí adresy chovatelů aj. Ideální je zpracování katalogu s oceněním, které má i trvalou chovatelskou hodnotu (Zadina a kol., 2004). Účelem těchto
výstav je předvedení bohatého
sortimentu plemen, posouzení
registrovaných zvířat na výstavě delegovanými posuzovateli, součástí výstav je však i prodej zvířat, literatury, krmiv a vitaminových přípravků, chovatelských potřeb a katalogů (Malík a kol., 1999).
-26-
Výstavy jsou u nás organizovány jako místní, okresní, oblastní či speciální, celostátní výstava mladých králíků, v sudých letech celostátní výstava drobných zvířat a výstavy mezinárodní (evropské). Naši chovatelé jsou prostřednictvím ČSCH (Český svaz chovatelů) členy Evropského svazu chovatelů drobných zvířat, který sdružuje přední chovatelské státy Evropy. Na pořádaných výstavách se prezentují odbornosti králíků, holubů, drůbeže a drobných hlodavců. Tyto velké výstavy se pořádají v různých zemích z pověření Evropského svazu. Hodnocení se provádí podle evropského vzorníku plemen králíků a jeho systém se hodně podobá vzorníku SRN. Nejkvalitnějším zvířatům se udělují tituly – čestné ceny na jednotlivce či kolekce, mistr Evropy a šampión Evropy (Zadina a kol., 2004). Předposlední evropská výstava byla v roce 2004 u nás v Praze. Byla to druhá evropská výstava v ČR. Bylo vystaveno asi 5 357 králíků a naši chovatelé na této evropské soutěži velmi důstojně prezentovali nejenom naše národní plemena, ale i kvalitu celého našeho chovu králíků (Katalog EV, 2004). Poslední evropská výstava se konala v roce 2006 v německém Lipsku. Bylo vystaveno přes 19 400 králíků a zúčastnili se jí i naši chovatelé (Katalog EV, 2006).
-27-
3. Materiál a metody: Sledování probíhalo u osmi chovatelů králíků plemene činčila velká (Čv) od ledna 2006 do února 2007 v kraji Moravskoslezském (5 chovatelů), ve Zlínském (1), Královehradeckém (1) a Středočeském (1). Šest chovatelů jsou členy speciálního chovatelského klubu králíků Čv a dva chovatelé nejsou členy klubu.
3.1. Charakteristika chovů činčil velkých Chovatelé se delší dobu zabývají chovem tohoto plemene. Je to pan Jiří Bartoš, Miroslav Beránek, Václav Horn, Josef Nigut, Eduard Šablatura, Věroslav Zbranek, Ján Zuščák a Miroslav Pawlas. Pan Jiří Bartoš ze Svinar chová činčily velké (Čv) od roku 1994. Své králíky registruje klubově. Jeho největší úspěch je druhá nejlepší samice speciální výstavy klubu Čv oceněná 96 body. Dále Čestná cena a třetí nejlepší kolekce speciální výstavy klubu Čv. Je také chovatelem králíka plemene zakrslý beran činčilový. Pan Miroslav Beránek z Brodce chová tyto králíky od roku 1985. Registruje své králíky klubově. Pan Václav Horn z Orlové má Čv od roku 1990. Svůj chov Čv registruje okresními čísly. Cení si dobrého ocenění svých králíků, vystavených v kolekcích s 282 body na výstavě v Orlové. Je úspěšným chovatelem také králíků plemene aljaška a tříslový černý. Pan Josef Nigut z Ostravy–Staré Bělé je chovatelem Čv již od roku 1972. Své králíky registruje pomocí klubu. Nejlepší ocenění má na druhého nejlepšího samce výstavy v Letanovci oceněného 95,5 body. Tohoto chovatele si osobně velice vážím, protože mi pomohl v začátcích mého chovu. Bohužel ke konci sledování 6.2. 2007 zemřel. Pan Eduard Šablatura z Bohumína se věnoval Čv od roku 1995. Králíky registroval klubovými čísly. V roce 2005 získal klubové ocenění „nejlepší housenkování“ u samice na výstavě ve Šternberku. Pan Věroslav Zbranek z Kateřinic se zabývá chovem Čv asi od roku 1996. Tetuje své králíky klubovými čísly. Na celostátní výstavě mláďat králíků v roce 2003 v Litovli měl nejlepší vystavenou samici a nejlepší kolekci. V roce 2005 na speciální výstavě Čv získal
-28-
na nejlepšího samce 95,5 bodů. Rovněž v tomto roce vystavil králíky na Slovensku. Na této speciální výstavě byla jeho samice oceněna 95,5 body. Pan Ján Zuščák z Bohumína chová Čv od roku 1968. Králíky registruje klubovými čísly i okresními čísly. Nejlepší ocenění je druhé místo, na výstavě v soutěži o nejlepšího samce Slezska. Chová také králíky plemene novozélandský bílý. Poslední hodnocený chov je autora předkládané práce. V Karviné chovám jenom králíky plemene Čv od roku 1997. Nejsem členem speciálního klubu a tedy registruji svůj odchov okresními čísly. Nejvíc si vážím ocenění z roku 2004, kdy jsem dostal čestnou cenu za nejlepší vystavenou kolekci z 284 body na okresní výstavě v Těrlicku. Ostatní údaje od chovatelů jsou anonymní, aby nedošlo k poškození chovatelů. Jednotlivé chovy jsou v další části označeny číslem.
3.2. Metody Historie prvních chovu plemene činčily velké (Čv) a založení chovatelského klubu u nás je zpracována především na základě literárních údajů a ústních sdělení. Současnost chovu Čv je hodnocena výsledky osmi chovatelů králíků plemene Čv ze čtyř krajů. Hodnocené ukazatele: a.)
Výživa a krmení
b.)
Technologie ustájení
c.)
Veterinární prevence
d.)
Plemenitba
e.)
Počet chovných jedinců
f.)
Plodnost
g.)
Výsledky na výstavách
h.)
Registrace
i.)
Liniová plemenitba
j.)
Typizace
k.)
Plánování
Perspektivy chovu Čv je vyjádřena různými připomínkami špičkových chovatelů, odborným sledováním a vlastní zkušeností.
-29-
4. Výsledky a diskuze 4.1. Historie
4.1.1. Z historie klubu chovatelů činčil velkých Před tímto klubem byl v roce 1927 založen „Klub pěstitelů činčily a rysa v ČSR“, ale bohužel speciální klub neměl dlouhého trvání (Schönfelder, 2006a). Současný klub byl založen v červnu 1963 v Kroměříži. Na této výstavě se sešlo 16 chovatelů činčil velkých, založili klub a zvolili výbor klubu. Předsedou byl zvolen přítel Dufka a jednatelem přítel Malant. Členové byli chovatelé z Čech, Moravy a Slovenska. Činnost klubu byla soustředěna na Jižní Moravu. Schůze se konaly v Hulíně a většina speciálek (tehdy expozice při všeobecných výstavách) v Uherském Hradišti. Členská základna se rozrůstala, již začátkem sedmdesátých let měl klub 90 členů. V roce 1968 je do čela klubu, jako předseda zvolen přítel Gadas a jednatelem zůstává přítel Malant. V roce 1974 přítel Gadas ze zdravotních důvodů odstupuje z funkce předsedy a předsedou na speciální výstavě v Havlíčkově Brodu je zvolen přítel Říha Josef, který toto zastával až do konce roku 2002. Na členské schůzi při speciální výstavě v Týništi nad Orlicí je předsedou zvolen přítel Josef Henych. Musím se ještě zmínit o jednatelích. Přítele Malanta po jeho úmrtí nahrazuje ing. Jan Paar, po jeho úmrtí krátce tuto funkci vykonává přítel Jan Dvořák. Dále byl jednatelem zvolen ing. Zdeněk Koláček a od roku 2000 tuto funkci zastává přítel Lubomír Jandl. Vyjmenoval jsem hlavní funkcionáře, ale i ve výborech se vystřídalo mnoho členů klubu v různých funkcích. Chtěl bych vzpomenout jména funkcionářů a členů klubu, kteří se mimořádně zasloužili o činnost klubu a o zkvalitnění exteriéru činčily velké. Jedná se o starší chovatele většinou již zemřelé. Jsou to: Řezníček, Malant, Gadas, Ing. Paar, Kliment, Uhlíř, Kadoun, Svoboda, Bršlica, Johan, Ulrich, Malý, Polášek, Trávníček, Černý, Jura, Rakvica, atd. Nesmím zapomenout na přítele Karla Stuchlíka, jako jediného žijícího zakládajícího člena, který má velké zásluhy na provádění typizací, založení plemenné knihy a vedení liniové plemenitby. Členská základna se v průběhu existence klubu pohybovala v počtu 70 až 100 členů. V současné době má klub 76 členů (Říha, 2003).
-30-
4.1.2. Historie reprezentace na výstavách Celá činnost klubu byla zaměřena na zlepšení exteriéru a zkvalitnění chovu. V posledních letech i dovozem činčil velkých (Čv) ze zahraničí, hlavně z NSR. K zajištění této činnosti bylo zapotřebí pořádat expozice, speciálky, provádět typizaci a vést plemennou knihu. Dělat rozbory předností a nedostatků exteriéru. Za období 40 let trvání klubu, členové obeslali 92 výstav celostátních, celostátních mláďat králíků, expozic Čv a speciálních výstav klubu Čv. Registrovali asi 55 tisíc Čv v klubu. V letech sedmdesátých a osmdesátých byla velmi dobrá spolupráce s klubem činčily malé. Uskutečnila se vzájemná výměna názorů na činčilu. Vždyť základní znaky, housenkování, mezibarva, barva podsady a krycí barva jsou totožné. Prováděla se výměna posuzovatelů na speciálních výstavách. Oběžníků bylo vydáno 180. Oběžník obsahuje nejen organizační zprávy, ale převážně se zde píše o typizaci, liniové plemenitbě a plemenné knize. Jsou zde rozbory kvality Čv z výstav a speciálek (Říha, 2003).
4.2. Současnost
V roce 2006 se očekává snížení stavů králíků ve farmových o 6,1 % a pokles stavů v malochovech o 4,5 %. Důvodem je neustálý pokles ceny zemědělských výrobců (závislost na významném poklesu cen drůbeže a prasat), který trvá už nějaký rok, způsobuje ukončení činnosti některých výkrmů z ekonomických důvodů (Roubalová, 2006). Současnost chovu Čv je hodnocena výsledky chovatelů králíků ze čtyř krajů. Sledování probíhalo v roce 2006 od ledna do února 2007 u osmi chovatelů. Šest chovatelů jsou členy speciálního chovatelského klubu králíků Čv a dva chovatelé nejsou členy klubu a registrují králíky okresními čísly.
-31-
4.2.1. Výživa a krmení Na rozdíl od dospělých králíků je vhodné mláďata krmit až pětkrát denně menšími dávkami, neboť tak je záruka, že krmivo bude plně využito až na minimální zbytky (Dvořák, 1973). To je v dnešní době velice těžko uskutečnitelné, ale znám pár chovatelů, kteří opravdu i pětkrát denně krmí své králíky. V jednom chovu krmí chovatel jedenkrát denně. U jednoho chovatele se krmí jedenkrát denně, avšak mláďata krmí dvakrát denně. Ve čtyřech chovech krmí chovatelé dvakrát denně. Jeden chovatel taktéž krmí dvakrát denně, ale mláďata krmí třikrát denně. Další chovatel krmí v létě dvakrát denně a v zimě jedenkrát denně. Ve čtyřech chovech chovatelé krmí objemnými krmivy celoročně jenom senem. Již Dvořák (1973) doporučuje krmit celoročně senem v oblasti s častým výskytem myxomatózy. U dalších třech chovů se krmí v létě trávou a to většinou jetelotrávní směsi, v zimě seno. Jeden chovatel krmí adlibitum seno a granule, v létě přidává čerstvé kopřivy a v zimě sušené kopřivy. V pěti chovech se krmí jadrnými krmivy ječmenem a ovsem, ale doplňkově granulemi. Z těchto chovů jeden chovatel krmí ještě slunečnicí a další chovatel místo slunečnice podává také kukuřici. Jeden chovatel krmí jen ovsem. V dalším chovu krmí ječmenem a kukuřicí. Poslední chov krmí ječmenem, ovsem, slunečnici a doplňkově i pšenici, ale přidává také granule na přilepšenou. Malík (1999) doporučuje při línání přidávat do krmné dávky 10 % slunečnice či jiné olejniny. Doplňkové vitamínové a minerální krmiva nepoužívají tři chovatele. Ve dvou chovech se podává roboran a acidomit. V sedmi chovech králíkům podávají pitnou vodu adlibitum. V jediném chovu podává chovatel jen určité množství. Nedostatek vody ovlivňuje zdravotní stav, narušuje funkci trávicího ústrojí, nedochází k řádnému odvodu škodlivých produktů, dochází ke zvýšení teploty, dostavuje se nechutenství a následuje tělesná ochablost (Zadina, 2004).
4.2.2. Ustájení Všichni chovatelé používají klasické dřevěné králíkárny z dřevěnou pevnou podlahou, jeden chovatel používá i dřevěné rošty. Slámu jako podestýlku používají čtyři chovatelé. Další čtyři podestýlají slámou a senem. Čtyři chovy používají vnitřní budovu tzv. králičince. Tři chovatelé mají venkovní králíkárny. Jeden chovatel má králičinec i venkovní králíkárnu. -32-
U této technologie ustájení Kolektiv autorů (1994) upozorňuje na zvýšené nebezpečí kontaminace kokcidiemi. Chov č. 1 má králíky ustájené v 48 kotcích. V chovu č. 2 má chovatel k dispozici 38 kotců. U chovatele č. 3 používá 60 kotců. Chovatel č. 4 má 18 kotců. 26 kotců je v chovu č. 5. Pro chovatele č. 7 je 40 kotců dostačující. U posledního chovatele č. 8 je 20 kotců.
Tab. 4: Rozměry kotců u chovatelů v cm (šířka x hloubka x výška) chov Kotec kojící samice Kotec samec
Kotec pro odstav
Kotec jednotlivci
1
150x90x50
90x90x50
150x90x50
90x90x50
2
175x90x58
75x80x60
175x90x58
75x80x60
3
100x80x60
80x80x60
100x80x60
75x80x55 60x80x50 55x80x50
4
90x80x50
90x80x50
100x80x50
80x80x50
5
100x100x50
100x100x50
100x100x50
75x75x50
6
x
x
x
x
7
100x63x55
70x63x55
100x63x55
70x70x55
8
100x70x65
80x70x60
100x100x80
50x70x55
Zadina (2004) doporučuje kotce pro kojící králici rozměry 80-100 x 70-80 x 50-60 cm. Všechna chovná zařízení splňují doporučené rozměry z výjímkou chovu č. 7. Chovatel má jen 63 cm hloubku, aby měl jednodušší manipulaci s králíky a snadné čištění kotců. Od chovatele č. 6 nemám rozměry kotců.
4.2.2.1.Výběh a kotiště Dvořák (1973) doporučuje výběh, zvláště pro chovná zvířata. Šest chovatelů nepoužívá vůbec pro králíky výběh. Jeden chovatel používá výběh, ale ne pro všechny králíky. Tři chovatelé vkládají do kotce samice před porodem kotiště (porodní hnízda). Ve čtyřech chovech
nepoužívají
v chovu
králíků
žádné
kotiště.
Vložení
kotiště
do
kotce
před očekávaným porodem je důležité především v době zimní plemenitby (Zadina, 2004).
-33-
4.2.3. Veterinární prevence Proti moru a myxomatóze očkují všichni chovatelé. Čtyři chovatelé očkují dvakrát ročně. Ve dvou chovech očkují chovatelé jedenkrát za rok. V jednom chovu chovatel králíky nechává očkovat celý rok průběžně. Jeden chovatel očkuje dospělá zvířata dvakrát ročně a všechna mláďata po 8 týdnech. Podle Danišovičové (2006) je očkování nejdůležitějším opatřením v chovu, které provádí veterinární lékař na žádost chovatele. Termín očkování je třeba sledovat, neboť jeho zameškání může znamenat značné škody v chovu. Kromě jednoho chovatele podávají ostatní chovatele vitamíny, přípravky na podporu trávení a preventivně léky proti kokcidióze. Ve třech chovech podávají chovatelé Sulfakombin. Dva chovatelé používají Sulfacox. Jeden chovatel podává i Sulfadimidin. V jednom chovu podává chovatel ESB3. Jeden chovatel okyseluje vodu octem. U jednoho chovatele se můžeme setkat s používáním Citroenzymixu a Acidomitu. V dalším chovu podává chovatel Acidomit a Amivit.
4.2.4. Plemenitba 4.2.4.1. Připouštění Jeden chovatel připouští jednu samici třikrát za rok. Ve čtyřech chovech připouštějí chovatelé 2 – 3 krát ročně jednu samici. Dva chovatelé připouští dvakrát za rok. Jeden chovatel připouští
1 – 2 krát ročně jednu samici. V drobných chovech se samice většinou
připouštějí 2 – 4 krát za rok (Zadina, 2004). Peterková (1998) uvádí, aby byl chov rentabilní, mělo by se připouštět 3 – 5 krát ročně a vrh by měl sčítat 6 – 8 mláďat.
4.2.4.2. Odstav Podle Kuźniewicze a Filistowicze (1999) v tradičních chovech má se provádět odstav v 6 – 7 týdnech, protože pozdější odstav hodně vyčerpává králici a doporučují po 2 – 3 týdnech po narození ve dne na několik hodin odstavit králici, aby si mohla odpočinout a načerpat sílu. Dva chovatele odstavují v 50 dnech po narození, ale pro jednoho z nich to není vždy pravidlo. Dva chovatelé v 60 dnech. Další chovatel provádí odstav v 50 – 60 dnech, ale hodně to záleží podle hmotnosti a ochoty k páření a pozdějšímu zabřeznutí samice. Jeden
-34-
chovatel odstavuje již v 5 týdnech až do 9 týdne, záleží na počtu králíků ve vrhu. Poslední chovatel odstavuje v 70 dnech od narození.
4.2.5. Počet chovných jedinců a jejich potomstva Největší počet chovných králíků má chov č. 7. V tomto chovu je poměr pohlaví 1:1, což žádný ze sledovaných chovů nemá. Tento chov má velké náklady na chov samců, ale má největší variabilitu. Chovatel má více linií. Nejvíce narozených, odchovaných a registrovaných králíků měl chov č. 2. Také v tomto chovu měl nejvíce králíků od jedné samice ročně. Nejméně registrovaných králíků má chov č. 4 za rok 2006. Nejméně odchovaných králíků má chov č. 6 za rok 2006. Bohužel chovatel z chovu č. 3 si přesně nepamatuje přesné počty narozených a odchovaných králíků, je zde jen počet registrovaných králíků. Nejlepší průměr odchovaných králíků na jednu samici za rok je rovněž chov č. 2 a to 18,25 králíčat za rok. V roce 2000 uvádí Valehrach v chovu Čv průměr odchovaných králičat od samice za rok 20,44. Nejméně v průměru odchovaných králíků má chov č. 6. Lebas a kol. (1984) uvádí průměrný počet narozených činčil 7,6 a odchováno 6,4 na jeden vrh za rok.
Tab. 5: Počet králíků v jednotlivých chovech
prům. registr. králíků
prům. odchov. králíků
prům. naroz. králíků
od 1 samice za rok registrovaných králíků
narozených králíků
odchovaných králíků
Za rok 2006
registrovaných králíků
narozených králíků
chov
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
odchovaných králíků
Za sledované období
samic
celkem
z toho samců
chovná zvířata
6
1
5
120
117
85
64
62
41
12,80 12,40 8,20
12
4
8
192
179
91
146
134
71
18,25 16,75 8,88
10
4
6
49
47
44
0
0
44
0,00
0,00 7,33
6
2
4
57
50
19
41
36
15
10,25
9,00 3,75
10
3
7
129
110
50
104
90
38
14,86 12,86 5,43
8
2
6
40
32
19
40
32
19
6,67
5,33 3,17
16
8
8
84
67
39
65
49
39
8,13
6,13 4,88
8
2
6
73
64
44
47
38
22
7,83
6,33 3,67
-35-
4.2.6. Plodnost Je vyjádřená počtem narozených a odchovaných králíčat. Podle Zdrůbka (1992) by měla králice odchovat 6 – 8 mláďat. Králice Čv může mít i někdy až 10 mláďat (obr. 12).
Chov č. 1 Tabulka a graf udává počet narozených, odchovaných a registrovaných králíků během roku 2006 a leden a únor 2007. Poslední údaje za rok 2007 se ještě trochu budou lišit, protože údaje jsou do 20.2. 2007, protože připouštěcí potvrzení se registrátorovi posílají do 3 měsíců věku od narození mláďat králíků. Celkem narozených králíků měl 120, odchovaných 117 a registrovaných 85. Tab. 6: Počet králíků v chovu č. 1 narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků
I.06 17 17 16 VIII.06 0 0 0
II.06 0 0 0 IX.06 0 0 0
III.06 0 0 0 X.06 0 0 0
IV.06 38 36 16 XI.06 9 9 9
V.06 0 0 0 XII.06 0 0 0
VI.06 0 0 0 I.07 48 47 44
VII.06 0 0 0 II.07 8 8 ?
Graf 2: Počet králíků v chovu č. 1
Počet králíků v chovu č. 1
počet ks
60
narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků
50 40 30 20 10 0 I.06
II.06
III.06 IV.06
V.06 VI.06 VII.06 VIII.06 IX.06 X.06 měsíc
-36-
XI.06 XII.06
I.07
II.07
Chov č. 2 Tomuto chovateli se narodili králíci skoro ve všech měsících kromě v květnu, srpnu, listopadu a prosinci. Celkem narozených králíků měl 192, odchovaných 179 a registrovaných 91. Tab. 7: Počet králíků v chovu č. 2 narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků
I.06 45 40 18 VIII.06 0 0 0
II.06 6 6 5 IX.06 6 6 0
III.06 21 20 12 X.06 25 23 13
IV.06 19 19 11 XI.06 0 0 0
V.06 0 0 0 XII.06 0 0 0
VI.06 18 14 8 I.07 31 30 12
Graf 3: Počet králíků v chovu č. 2
Počet králíků v chovu č. 2 počet ks
narozených králíků
50
odchovaných králíků
45
registrovaných králíků
40 35 30 25 20 15 10 5
měsíc
37
II. 07
7 I.0
XI .0 6 XI I.0 6
X. 06
IX .0 6
VI I.0 6 VI II. 06
VI .0 6
V. 06
IV .0 6
.0 6 III
II. 06
I.0
6
0
VII.06 6 6 4 II.07 15 15 8
Chov č. 3 U tohoto chovatele jsou jen počty registrovaných králíků, počet narozených a odchovaných si přesně nepamatuje tak zde nejsou uváděny. Chovatel připouští králíky jen v prvním pololetí roku, zvláště na podzimní a zimní výstavy. Za leden a únor 2007 ještě nepodával připouštěcí potvrzení tzn. ještě přesně neví kolik bude registrovat králíků. Celkem narozených králíků měl 49, odchovaných 47 a registrovaných 44. Tento chovatel by měl zlepšit evidenci. Tab. 8: Počet králíků v chovu č. 3 narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků
I.06
II.06
III.06
IV.06
V.06
VI.06
VII.06
8 VIII.06
6 IX.06
10 X.06
10 10 XI.06 XII.06
0
0
0
0 I.07 35 33 0
0 II.07 14 14 0
narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků
0
0
Graf 4: Počet králíků v chovu č. 3
Počet králíků v chovu č. 3 počet ks 50
narozených králíků
45
odchovaných králíků
40
registrovaných králíků
35 30 25 20 15 10 5
38
07 II.
7 I .0
06 XI I.
6
.0 6 XI
IX
měsíc
X. 0
.0 6
6 .0 VI II
6
06 VI I.
VI .0
6 V. 0
6 IV .0
6 .0 III
06 II.
I.0
6
0
Chov č. 4 Tento chovatel rovněž odchovává králíky jen v prvním pololetí roku a v druhém pololetí objíždí se svým odchovem výstavy. Na grafu je přesně vidět počet narozených, odchovaných a registrovaných králíků. Poslední vrhy v dubnu již neregistruje tito narození králíci slouží na produkci masa. Celkem narozených králíků měl 57, odchovaných 50 a registrovaných 19. Tab. 9: Počet králíků v chovu č. 4 narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků
I.06 17 14
II.06 6 6
III.06 0 0
IV.06 18 16
V.06 0 0
VI.06 0 0
VII.06 0 0
11 VIII.06 0 0
4 IX.06 0 0
0 X.06 0 0
0 XI.06 0 0
0 XII.06 0 0
0 I.07 12 10
0 II.07 4 4
0
0
0
0
0
4
0
Graf 5: Počet králíků v chovu č. 4
Počet králíků v chovu č. 4
počet ks 20
narozených králíků
18
odchovaných králíků
16
registrovaných králíků
14 12 10 8 6 4 2
měsíc
39
07 II.
7 I.0
6 XI I .0
XI .0 6
X. 06
IX .0 6
VI II. 06
6 VI I .0
VI .0 6
V. 06
IV .0 6
.0 6 III
06 II.
I.0
6
0
Chov č. 5 U tohoto chovatele mezi registrované králíky napsal přesně kolik otetoval. Před vlastním tetováním vyselektoval nežádoucí jedince a netetoval je, ale odchoval na masnou produkci. Nadějná mláďata z vrhu naopak dal otetovat. Vrhy z letních měsíců neregistroval a odchoval je pro kuchyňské účely. Údaje z února 2007 nejsou úplné jelikož sledování skončilo 20.2. 2007. Celkem narozených králíků měl 129, odchovaných 110 a registrovaných 50. Tab. 10: Počet králíků v chovu č. 5 narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků
I.06 8 5 1 VIII.06 0 0 0
II.06 22 20 12 IX.06 4 4 4
III.06 12 12 3 X.06 6 4 4
IV.06 17 15 6 XI.06 8 6 0
V.06 14 12 8 XII.06 0 0 0
VI.06 7 6 0 I.07 20 15 12
Graf 6: Počet králíků v chovu č. 5 Počet králíků chov č. 5 počet ks 25 narozených králíků odchovaných králíků
20
registrovaných králíků
15
10
5
měsíc
40
07 II.
7 I.0
6 XI I .0
XI .0 6
X. 06
IX .0 6
VI II. 06
6 VI I .0
VI .0 6
V. 06
IV .0 6
.0 6 III
06 II.
I.0
6
0
VII.06 6 6 0 II.07 5 5 ?
Chov č. 6 Tento chovatel svůj chov směřuje z odchovem králíků na jarní měsíce, aby chov mohl reprezentovat na výstavách, které jsou většinou v podzimních měsících. Králíci narození v dubnu se mu nelíbili z hlediska exteriéru, tak je neregistroval a použil je k odchovu na maso. Celkem narozených králíků měl 40, odchovaných 32 a registrovaných 19. Údaje od října 2006 se mi už nepodařilo zjistit. Tab. 11: Počet králíků v chovu č. 6 narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků
I.06 10 7 5 VIII.06 10 8 6
II.06 0 0 0 IX.06 0 0 0
III.06 6 6 4 X.06
IV.06 9 6 0 XI.06
V.06 5 5 4 XII.06
VI.06 0 0 0 I.07
VII.06 0 0 0 II.07
Graf 7: Počet králíků v chovu č. 6 Počet králíků chov č. 6
počet ks 12
narozených králíků odchovaných králíků
10
registrovaných králíků
8 6 4 2
měsíc
41
07 II.
7 I.0
6 XI I .0
XI .0 6
X. 06
IX .0 6
VI II. 06
6 VI I .0
VI .0 6
V. 06
IV .0 6
.0 6 III
06 II.
I.0
6
0
Chov č. 7 Chovatel připouští samice jen v zimních a jarních měsících. Nejvíce králíků měl chovatel v květnu, ale po tomto měsíci již nepřipouštěl chovné samice. Celkem narozených králíků měl 84, odchovaných 67 a registrovaných 39. V lednu a únoru 2007 chovatel ještě nevěděl kolik bude registrovat králíků.
Tab. 12: Počet králíků v chovu č. 7 I.06 14 10 8 VIII.06 0 0 0
narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků
II.06 9 7 7 IX.06 0 0 0
III.06 7 5 4 X.06 0 0 0
IV.06 15 11 9 XI.06 0 0 0
V.06 20 16 11 XII.06 0 0 0
VI.06 0 0 0 I.07 11 10 ?
VII.06 0 0 0 II.07 8 8 ?
Graf. 8: Počet králíků v chovu č. 7 počet ks
Počet králíků chov č. 7
25 narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků
20 15 10 5 0 I.06
II.06
III.06
IV.06
V.06
VI.06
VII.06 VIII.06 měsíc
42
IX.06
X.06
XI.06
XII.06
I.07
II.07
Chov č. 8 U tohoto chovatele si můžeme všimnout, že u prvních narozených králíků měl nějaké problémy, protože neodchoval žádného králíka. V dalších měsících již problémy ustály a odchoval všechny králíky. V dubnu narozené králíky použil k výkrmu na maso. Celkem narozených králíků měl 73, odchovaných 64 a registrovaných 44.
Tab. 13: Počet králíků v chovu č. 8 I.06 0 0 0 VIII.06 0 0 0
narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků narozených králíků odchovaných králíků registrovaných králíků
II.06 9 0 0 IX.06 0 0 0
III.06 10 10 6 X.06 0 0 0
IV.06 10 10 0 XI.06 0 0 0
V.06 5 5 5 XII.06 0 0 0
VI.06 0 0 0 I.07 10 10 10
VII.06 13 13 11 II.07 16 16 12
Graf 9: Počet králíků v chovu č. 8
počet ks
Počet králíků v chovu č. 8
18
narozených králíků
16
odchovaných králíků registrovaných králíků
14 12 10 8 6 4 2 0 I.06
II.06
III.06
IV.06
V.06
VI.06 VII.06 VIII.06 IX.06
měsíc
43
X.06
XI.06 XII.06
I.07
II.07
4.2.7. Výstavy Tázal jsem se chovatelů kolik za rok průměrně obešlou se svými králíky výstav. Čtyři chovatelé obešlou do 6 výstav ročně. Čtyři chovatelé absolvují se svými králíky do 10 výstav. U jednotlivých chovů jsou průměrné ocenění na výstavách. V průměru není započítáváno 0 bodů od králíka, který na výstavě byl ohodnocen nedostatečný (výluka nebo neklasifikován). U chovatelů, u kterých proběhlo sledování, obeslali tyto výstavy: Celostátní výstava mláďat králíků v Přerově, Klubová speciální výstava činčil velkých v Týništi nad Orlicí, dále místní a okresní výstavy v Dolní Lutyni, v Doubravě, v Bohumíně – Šunychlu, v Těrlicku, ve Staré Vsi, v Polance nad Odrou, v Klimkovicích, v Krmelíně, v Paskově, v Orlové Porubě, v Nedělišti, v Holicích, v Třebechovicích, ve Studénce, v Hutisku Solanci, v Kelči, v Zašové, ve Vsetíně a v Letanovci (klubová speciální výstava na Slovensku).
4.2.7.1. Bodové ohodnocení na výstavách
Chov č. 1 Průměrné ohodnocení na výstavách měl chovatel 94,29 bodů za vystavené králíky. Tab. 14: Bodové ohodnocení v chovu č. 1 bodové ohodnocení počet králíků
93 1
93,5 1
94 6
94,5 6
95 2
95,5 1
Graf 10: Bodové ohodnocení v chovu č. 1 počet ks
chov č. 1
7 6 5 4 3 2 1 0 93
93,5
94 94,5 ocenění na výstavách
44
95
95,5
Chov č. 2 V tabulce jeden králík dostal na výstavě výluku za rozštěp pyje. Průměrné ohodnocení na výstavách měl chovatel 94,31 bodů za vystavené králíky. Nejvíce králíků dosáhlo 94 bodů. Jeden králík obdržel velmi dobré ohodnocení 95,5 bodů. Tab. 15: Bodové ohodnocení v chovu č. 2 bodové ohodnocení počet králíků
výluka 1
93,5 2
94 12
94,5 8
95 4
95,5 1
Graf 11: Bodové ohodnocení v chovu č. 2 počet ks
chov č. 2
14 12 10 8 6 4 2 0 -2
výluka
93,5
94
94,5
95
95,5
ocenění na výstavách
Chov č. 3 Od tohoto chovatele nemám výsledky z výstav, tak zde nejsou uváděny.
Chov č. 4 Průměrné ohodnocení na výstavách měl chovatel 93,29 bodů za vystavené králíky. Podle tabulky a grafu nejvíce králíků mělo ohodnocení 93 bodů, ale také hodně králíků bylo ohodnoceno 94 body. Tab. 16: Bodové ohodnocení v chovu č. 4 bodové ohodnocení počet králíků
92,5 2
93 5
45
93,5 1
94 4
Graf 12: Bodové ohodnocení v chovu č. 4
chov č. 4
počet ks 6 5 4 3 2 1 0 92,5
93
93,5
94
ocenění na výstavách
Chov č. 5 Na výstavách měl chovatel jednoho králíka oceněného jako nedostatečný. Dva králíci, protože byli ještě mláďata a nebyli vystaveni v kolekci, dostali ocenění jen predikátem. Jeden králík dostal Mdb (mládě dobré) a druhý Mvd (mládě velmi dobré). Tito dva králíci nebyli zařazeni do grafu. Když dostane králík Mdb, předpokládá se že v dospělosti dosáhne ohodnocení od 89,0 až 92,5 bodů. U králíka s Mvd je to od 93,0 až 95,5 bodů. Průměrné ohodnocení na výstavách měl chovatel 94,17 bodů za vystavené králíky. Chovatel měl na výstavách nejvíce králíky ohodnocené s 94 a 94,5 body. Tři králíci se pyšnili na výstavách s 95,5 body.
Tab. 17: Bodové ohodnocení v chovu č. 5 bodové ohodnocení počet králíků
Nd 1
Mdb 1
Mvd 1
93 5
46
93,5 2
94 8
94,5 8
95 1
95,5 3
Graf 13: Bodové ohodnocení v chovu č. 5 chov č. 5 počet ks 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 -1 -2
Nd
Mdb
Mvd
93
93,5
94
94,5
95
95,5
ocenění na výstavách
Chov č. 6 Všichni vystaveni králíci byli oceněni v klasifikaci „velmi dobře“. V této klasifikaci by měli mít asi všichni chovatelé své králíky. Průměrné ohodnocení na výstavách měl chovatel 94,13 bodů za vystavené králíky. Nejvíce králíků měl chovatel oceněných 94 body (8). Tab. 18: Bodové ohodnocení v chovu č. 6 bodové ohodnocení počet králíků
93 1
93,5 1
94 8
94,5 3
95 2
Graf 14: Bodové ohodnocení v chovu č. 6 počet ks
chov č. 6
9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 93
93,5
94 94,5 ocenění na výstavách
47
95
Chov č. 7 Tento chovatel vystavil nejvíce králíků ze sledovaných chovů. Celkem vystavil 35 kusů. Průměrné ohodnocení na výstavách měl chovatel 94,54 bodů za vystavené králíky, což měl ze všech chovatelů nejlepší průměrné ohodnocení. Patnáct králíků mělo ocenění 94,5 bodů, za což se chovatel řadí mezi velmi dobré chovatele. Také tento chovatel má nejvíce oceněných králíků s 95,5 body.
Tab. 19: Bodové ohodnocení v chovu č. 7 bodové ohodnocení počet králíků
92 1
93,5 1
94 6
94,5 15
95 8
95,5 4
Graf 15: Bodové ohodnocení v chovu č. 7 počet ks
chov č. 7
16 14 12 10 8 6 4 2 0 92
93,5
94
94,5
95
95,5
ocenění na výstavách
Chov č. 8 Průměrné ohodnocení na výstavách měl chovatel 93,43 bodů za vystavené králíky. Chovatel vystavil jen sedm králíků, ale čtyři obdrželi ocenění 94 bodů. Tab. 20: Bodové ohodnocení v chovu č. 8 bodové ohodnocení počet králíků
92 1
48
93 2
94 4
Graf 16: Bodové ohodnocení v chovu č. 8
chov č. 8
počet ks 5
4 3 2 1 0 92
93
94
ocenění na výstavách
4.2.7.2. Vyhodnocení speciální výstavy v Týništi nad Orlicí 2006: Celkem bylo vystaveno 254 činčil velkých s následujícím bodovým ohodnocením (viz tab. č. 21). Vystaveno bylo větší procento mladých králíků, což ovlivnilo typ a hlavu. Mnoho králíků bylo v línání vlivem teplého počasí, čímž utrpěla kvalita srsti, krycí barva a mezibarva s podsadou. U dospělých lze kladně hodnotit zlepšení zádě, sílu hrudních končetin a u králíků s dokončeným línáním je pozitivem zlepšení housenkování. Objevilo se několik jedinců s tmavou krycí barvou, hlavně hlavy a uší. Mezibarva a podsada se drží na velmi dobrém průměru (Anonym 3, 2006).
Tab. 21: Bodové ohodnocení na speciální výstavě v Týništi nad Orlicí bodové ohodnocení
výl.
nekl.
91
92
92,5
93
93,5
94
94,5
95
95,5
96
počet králíků
13
2
3
18
9
31
43
55
45
26
7
2
49
Graf 17: Bodové ohodnocení na speciální výstavě v Týništi nad Orlicí
speciální výstava 2006
počet ks 60 50 40 30 20 10 0 -10
výl.
nekl.
91
92
92,5
93
93,5
94
94,5
95
95,5
96
-20 ocenění na výstavách
Všichni králíci, kteří byli ohodnocení na speciální výstavě, dosahují průměrného bodového ohodnocení 93,80 bodů, což je podle Zadiny (2003) klasifikace „velmi dobře“ a to je v rozmezí od 93,0 až 95,5 bodů.
4.2.8. Registrace králíků Klub chovatelů králíků činčil velkých registruje králíky v šesti liniích, je to 30. až 36. linie. Linii poznáme podle registrační značky pravého ucha (S - 30 210), kdy S znamená registraci přes klub a číslo 30 210 znamená 30 linie a 210 pořadí registrovaného králíka v daném roce. Pokud bude v rodokmenu značka S - 185 jedná se o králíka registrovaného mimo linie. Místo S může být v registrační značce písmeno P nebo K. Písmeno P znamená, že králík pochází z plemenného chovu a je registrován přes klub, s písmenem K pochází kmenového chovů. Pokud jsou registrační značky pravého ucha pouze čísla (např. 54 - 25) je králík registrován přes okresní registraci. Podle registračních značek levého ucha (C 1 - 5) poznáme věk králíka. Kdy C značí, že králík byl registrován v České republice, číslo 1 nám prozradí, že se narodil v lednu a číslo 5 znamená poslední číslo letopočtu. Králík se narodil v lednu roku 2005 (Anonym 3, 2006).
50
4.2.9. Liniová plemenitba v klubu Je to jedna z vyšších forem plemenářské práce. Je zapotřebí vybírat králíky s nejlepšími plemennými znaky a sledovat, jak dobré vlohy přenáší na potomstvo. Bez spolupráce chovatelů a typizační komise nepřinese žádné výsledky, poněvadž po vybraných samcích je zapotřebí vystavit potomstvo, aby se zjistilo, jak se vlohy samce přenášejí na potomstvo a potom ho zapsat do plemenné knihy, dle schválených podmínek zápisu. Je několik způsobů provádění. Linie chovná - jedná se o králíky, kteří svým exteriérem odpovídají dané linii, kterou zdědili po otci. V počátku byl tento způsob výběrů nejlepších jedinců z odchovu vystavených na speciální výstavě. Linie genealogická - členové klubu, při výběru chovného samce, vybírají ty nejlepší králíky do chovu. V roce 2001 jsme přešli na plošnou registraci potomků, po otci zařazeném v určité linii. Toto praktikují ve více klubech, např. “rexaři“. V chovu králíků je velkým nedostatkem, že nejsou tzv. čisté linie. Pokud by chovatelé činčil velkých mohli plemenařit (tak jako u velkých zvířat) bylo by to přínosem. V každé linii by byli alespoň dva chovatele, kteří by prováděli čistou liniovou plemenitbu, to znamená pokud má linii např. 30 a bude do toho dávat samce z linie 30, určitě by došlo k upevnění znaku, které tato linie má. Ostatní členové by využívali vlastnosti jednotlivých linií ke zlepšení svých chovů (Anonym 3, 2006).
4.2.10. Typizace Typizace je v klubu již od samých počátků založení klubu. Prošla mnoha změnami, než se ustálila do dnešní podoby. K první větší změně došlo v první polovině sedmdesátých let, kdy po převzetí zkušeností z klubu krátkosrstých králíků se ustálily typizační kódy. V polovině devadesátých let došlo k úpravě kódu a ty platí do dnešního dne. Typizace je prováděna u samců i králic, měla by poskytovat základní znaky zvířat a chovatelům sloužit při sestavování chovného páru. Částečným vodítkem k posouzení zda jsou vlohy utvrzené a ustálené nám pomáhá vystavování v kolekcích sourozenců. Pokud tři a více jedinců nám ukazuje stejné vlastnosti
51
dá se předpokládat, že dané vlohy jsou ustálené. Ovšem lepším vodítkem je typizace a plemenná kniha. Typizace nám dává základ k zavedení plemenné knihy. Ovšem k tomu je zapotřebí spolupráce výboru - typizační komise a členů klubu. Člen klubu, který má ve svém chovu typizovaného samce a ten přenáší své dobré vlohy - vlastnosti na potomstvo, by měl po něm vystavit na speciální výstavě klubu. Pokud bude ohodnocení potomstva dle propozic, bude samec zapsán do plemenné knihy i s vyjádřením dobrých vlastností, které má schopnost přenášet. Důležitá je kázeň majitele - člena klubu, aby daného samce využil ve svém chovu nebo ho prodal dalšímu členu klubu, kde by bylo jeho dobrých vlastností využito. Každý majitel typizovaného králíka zapisuje do rodokmenu typizační kódy a také do rodokmenu jeho potomstev. Typizace je prováděna typizační komisí (minimálně tříčlennou), která je složena z vyspělých chovatelů klubu. Komise hodnotí zejména klady a eventuálně zápory králíka a jeho perspektivy pro zařazení v chovu. Znaky máme rozděleny do pozic: hlava, uši, kůže, linie hřbetu, přední noha, tělo, srst, housenkování, barva, mezibarva, podsada.
Do typizace se dostávají jen ti nejlepší jedinci Speciální výstavy klubu. Podmínky jsou následující: Samci
-
dosažené hodnocení 94,5 bodů a více
-
stáří 8 měsíců a více
Samice -
dosažené hodnocení 94 bodů a více stáří 8 měsíců a více
Typizační kódy králíka plemene Čv jsou uvedeny v příloze (Anonym 3, 2006).
52
4.2.11. Plánování počtu králíků a počtu vrhů na celý rok
S tabulky a grafu lze vyčíst, že skoro všichni chovatelé plánují, že odchovají více králíků než jich registrují. Až na dva chovatele, kteří registrují více králíků než jich odchovají, tzn. že vypisují připouštěcí potvrzení na všechny narozené králíky.
Tab. 22: Plán počtu králíků na rok registrovaných králíků odchovaných králíků počet vrhů
1 30 60 10
2 60 120 25
3 50 100 15
4 16 40 8
5 50 100 20
6 42 33 10
Graf 18: Průměrný plánovaný počet vrhů za celý rok 18.Průměrný plánovaný počet vrhů za celý rok 8 7
chov
6 5 4 3 2 1 0
5
10
15
20
počet vrhů
53
25
30
7 65 50 11
8 40 50 10
Graf 19: Průměrný plánovaný počet králíků za celý rok Průměrný plánovaný počet králíků za celý rok 140 120
počet ks
100 80
registrovaných odchovaných
60 40 20 0 1
2
3
4
5
6
7
8
chov
4.2.12. Výsledky plánovaného a skutečného počtu králíků Všichni chovatelé plánovali více králíků než jich skutečně měli, až na dva a to v chovu č. 2, kde se chovateli podařilo o 14 králíků odchovat více, a v chovu č. 1, kde odchoval o 2 králíky více než plánoval. Rovněž u registrovaných králíků chov č. 1 a 2 měli více králíků k registraci než plánovali a to stejně o 11 králíků více. Tab. 23: Plánované a skutečné stavy králíků v jednotlivých sledovaných chovech
chov
1 2 3 4 5 6 7 8
registrovaných plan skuteč.
rozdíl
odchovaných plan skuteč.
rozdíl
30
41
11
60
62
2
60
71
11
120
134
14
50
44
-6
100
0
0
16
15
-1
40
36
-4
50
38
-12
100
90
-10
42
19
-23
33
32
-1
65
39
-26
50
49
-1
40
22
-18
50
38
-12
54
4.3. Perspektivy Chovatelé by se měli zaměřit na nejlepší odchovy s nízkou mortalitou, dobrou plodností, nejkvalitnějších exteriérových králíků, kteří budou předávat své dobré vlastnosti na potomstvo. Chovatelé nadále budou šlechtit Čv k dosažení co nejlepšího standardu a vyřazovat nestandardní jedince. V zahraničí mají možnost chovatelé nakoupit tak kvalitní krmení, že některé vady jako např. vystouplé kyčelní hrboly se u některých králíků nevyskytují, nýbrž při špatné výživě se vada znovu objeví. Pružnou srst lze docílit i kvalitní výživou. Roubalová (2006) očekává i nadále v roce 2007 v ČR snížení stavů králíků. Lze předpokládat, že v roce 2007 bude v malochovech chovných kusů 1 500 000 a ve výkrmu 9 105 000 kusů.
4.3.1. Ustájení Ptal jsem se chovatelů kolik by si přáli mít celkem kotců k dosažení co nejlepších a nejkvalitnějších chovných výsledků v chovu činčil velkých, kdyby měli dostatek financí, času, zdraví apod. Chovatel č. 3 je spokojen se svými 60 kotci, které je pro něj maximum. Rovněž chovatel č. 7 by nerozšiřoval svých stávajících 40 kotců. Tři chovatelé by chtěli 50 kotců. Jeden chovatel uvažuje o rozšíření chovu na 60 kotců. Dokonce jeden chovatel by si přál aspoň 80 kotců.
4.3.2. Přípustné a nepřípustné vady vyskytující se v chovech činčil velkých Při odchovu králíků se může vyskytnout nějaká vada např. vrozená nebo vzniklá prostředím, ve kterém je králík ustájen apod. Vrozené vady Fingerland (1998) rozděluje na: vrozené vady očí, nervového systému, osrstění, v utváření lebky, v utváření tělní kostry, v anomáliích chrupu, pohlavních orgánů a dědičné choroby krve. U samců rozštěp pyje se během dlouholetého chovu vyskytl u pěti chovatelů. U tří chovatelů se jim v chovu vyskytl samec s chybějícím varletem a nebo varlaty po dosažení pohlavní dospělosti. Padoucnice (epilepsie) se v žádném sledovaném chovu Čv neobjevila. Tuto vadu jsem viděl u králíků vídeňských bílých asi u čtyř měsíčního králíka (pozn. autora).
55
Dlouhou srst u králíků jak je u angor nebo liščího králíka tzv. angorismus se objevilo ve čtyřech chovech. Někdy se objeví u králíků jiná barva drápů než se píše ve standardu. Tuto vadu zaznamenali pouze dva chovatele Čv. Další vady jako slepota nebo jiná deformace očí a otlaky končetin žádný z chovatelů neměl. Třetí víčko se objevilo pouze u jednoho chovatele. Ve čtyřech chovech se někdy vyskytlo přerůstání zubů tzv. hlodáků. Kýlu u svých králíků zaznamenal pouze jeden chovatel. Žádný chovatel také nepamatuje ve svém chovu klínek v oku nebo jinak zbarvené oko než tmavohnědé rovněž srostlý sluchovod.
56
5. Závěr a doporučení pro praxi: Chov králíků představuje celosvětově nejpočetnější zástupce ze všech druhů kožešinových zvířat. Jeho prioritním posláním je produkce dietního masa a relativně nejlacinějších kožešin a také angorské vlny. U čistokrevných chovů činčil velkých (Čv) se zaměřujeme na produkci kvalitních chovných jedinců na výstavu a na další reprodukci. Klub chovatelů činčil velkých má rovněž jako jeden z mála chovatelských klubu internetové stránky, které jsou na velmi dobré odborné úrovni. Momentálně u nás žádný klubový chovatel Čv nemá plemenný a kmenový chov. Výbor ÚOK CHK (Ústřední odborná komise odbornost chovatelů králíků) a někteří chovatelé uvažují o novelizaci kmenových a plemenných chovů. U sledovaných chovatelů Čv dohromady měli narozených 744 mláďat králíků, 666 odchovaných a 391 registrovaných králíků. Výstavy prohlubují chovatelské sebevědomí zdravou soutěživostí a propagaci chovatelské široké veřejností.
Sledovaní chovatelé dosáhli průměrného
bodového
ohodnocení
na výstavách 94,02 na jednoho králíka. V roce 2006 proběhla Evropská výstava v Německu, ale žádný český chovatel Čv neobeslal se svými králíky tuto výstavu. Jiná plemena byla zastoupená, ale králíci Čv nebyli na této výstavě. Chovatelé Čv ze Slovenska na výstavě vystavovali. Na takové vrcholné výstavě by jsme měli vystavit své odchovy a porovnat s ostatními evropskými chovateli úroveň tohoto plemene. U divoce žijících králíků se hovoří o superfetaci tzv. dvojbřezosti, která se vyskytuje jen výjimečně. Mám vzácnou zkušenost u svých domácích králíků, kdy mladá samice porodila první vrh se 3 mláďaty a potom za 16 dní po prvním porodu porodila druhý vrh s 6 mláďaty. Tyto králíčata králice bez větších problémů odchovala, jen z počátku měla problém z dostatkem mléka. Po přechodu na pevnou potravu byl odchov úplně bezproblémový. V oblasti výživy a krmení by měli chovatelé zlepšit správné dávky živin v krmení. Před výstavou by měli podávat olejniny na zkvalitnění srstí. Některá plemena králíků chovaná u nás oproti zahraničním mají nedostatky v kvalitě srsti. Chovatelům, kteří předvádějí králíky na výstavách, bych doporučil již od odstavu ustájit králíky samostatně, aby nedocházelo ke zbytečným poraněním od ostatních sourozenců. Králík potřebuje kontakt s přírodou, slunce, vzduch na druhé straně i soukromí a klid. Cokoliv z tohoto odejmeme, vytváří stres, který je spouštěcím elementem nemocí.
Na trhu lze sehnat poměrně velkou škálu očkovacích látek proti různým onemocněním. Preventivně ale musíme předcházet těmto onemocněním očkováním zvláště proti moru a myxomatóze. Pro rentabilnější chov bych doporučil připouštět králici třikrát za rok. Pozdější vrhy, které nechceme registrovat bych použil na výkrm. Pokud máme samce jiného plemene, je vhodné použít meziplemenné křížení k dosažení lepších přírůstku. Při větším počtu chovných jedinců je vhodné mít ve svém chovu nepříbuzné dvě linie. Chovný samec má být zlepšovatel a měl by se přibližovat co nejvíce standardu plemene. Na výstavu musíme králíka řádně připravit. Pravidelně alespoň třikrát týdně ho bereme do ruky. Velice praktické je králíka naučit na stole výstavní postoj. U králíka plemene zaječí je to vyžadováno, jinak králík ztrácí zbytečně body. V minulém století se podařilo ing. Dybowskému vyšlechtit toto plemeno na imitací králičiny, protože kožešina jihoamerického hlodavce – činčily pravé byla velmi drahá. V dnešní době se kožka Čv k dalšímu zpracování na trhu nevyhledává. Stále je větší zájem o bílé kožky králíků. Na začátku letošního roku stouply ceny výkupu králičích kožek o 40 %. V lednu letošního roku byl uznán nový modrý barevný ráz Čv. Doufejme, že i toto plemeno najde přízeň mnoha chovatelů. Chovatelé by měli zlepšit evidenci svých králíků, aby nedocházelo k omylům a měli ucelený přehled o svém chovu. Zvláště by měli evidovat počet narozených a odchovaných králíků, zaznamenávat případná onemocnění, datum očkování, připouštění a narození. Všichni sledovaní chovatelé jsou majitelé čistokrevných chovů a účastní se mnoha výstav. Není výjimka, že chovatelé si nepamatují ocenění svých králíků. Existují chovatelé, kteří mají chov na špičkové úrovni, ale nevedou žádnou evidenci a výsledky chovu. Doporučoval bych všem chovatelům vést „Stájový deník“. Musíme si uvědomit, že čistokrevný chov králíků za účelem co nejlepšího exteriéru a perfektního předvedení na výstavách, nepřináší nějaký závratný výdělek, ale chovatelé se při králících sbližují s přírodou a relaxují, což jim přináší jistou dávku uspokojení a přátelství s jinými chovateli na výstavách i mimo ně.
63
Seznam použité literatury: Ahrland L. (1989): Den stora boken om Djurens Värld. Főrlaget Kärnan AB – Helsingborg. 319 s. ISBN 91-570-0491-9. Anděra M.; Červený J. (2000): Svět zvířat III. Savci. Albatros. Praha, 153 str. ISBN 80-0000829-7. Anonym 1 (2006): Historie zdomácnění králíka [on-line]. citováno 27.10. 2006. Dostupné z
Anonym 2 (2006): Kaninchen Grosschinchilla [on-line]. citováno 5.12. 2006. Dostupné z Anonym 3 (2006): Klub chovatelů králíků činčil velkých [on-line]. citováno 18.10. 2006. Dostupné z < http://www.klubcv.wz.cz/> Bielański P. (2004): Wpływ rasy i systemów utrzymania na cechy produkcyjne brojlerow króliczych. Krakow. Zespół Wydawnictw i Poligrafii. 86 s. ISBN 833-88253-22-0. Danišovičová M. (2006): Prevence, zdraví a hygiena v chovu králíků. Chovatel. č.10/2006. ročník 45. str. 4-5. ISSN 0323-1534
Duranti G. a kolektiv (1993): Le Malattie del Coniglio Patologia, profilassi e terapia. Bologna. Edagricole – Edizioni Agricole. 173 s. ISBN 88-206-3622-0. Dvořák L. (1973): Chov králíků. Praha. Státní zemědělské nakladatelství. 232 s. ISBN 07081-80. Fingerland J. (1991): Domácí chov králíků. Praha. Zemědělské nakladatelství Brázda. 55 s. ISBN 80-209-0184-1. Fingerland J. (1994): Vzorník plemen králíků. Praha. Chovatel s.r.o.. 192 s. ISBN 80901837-0-0. Fingerland J. (1998): Králíkářská genetika. Praha. Nakladatelství Chovatel s.r.o. Vydání první. 110 s. ISBN 80-901837-1-9. Jedlička M. (2006): Enterokolitida první zkušenosti z Německa [on-line]. Zpravodaj klubu brojlerových králíků č.2/00. citováno 24.5.2006. Dostupné z Jirků J. (2006): Připravenost králíka na výstavu je vizitkou chovatele. Chovatel. č.9/2006. ročník 45. str. 4. ISSN 0323-1534 Kadeřábková L. (2007a): Odchov králíků. Chovatel-rádce. č.1/2007. ročník 8. str. 14-15. ISSN 1212-6101
64
Kadeřábková L. (2007b): Odchov králíků – odstav. Chovatel-rádce. č.2/2007. ročník 8. str. 14. ISSN 1212-6101 Kálal V. (1943): Králík na českých výstavách. Rádce z předmostí na Moravě. č. 9/1943. ročník 30. str. 310-311 Katalog EV (2004): XXVII. Evropská výstava králíků, holubů, drůbeže a drobných hlodavců Praha 2004. Brno. Print-Typia. 286 s. Katalog EV (2006): XXV. EE-Jubiläums-Europaschau. 1. EE-Jugend Europaschau für Geflügel, Tauben, Kaninchen, Cavia-Zucht, Vögel und Kanarien. Leipzig. Neue Messe. 543 s. Kolektiv autorů: Dousek J.; Jedlička Z.; Jelínek A.; Lacina L.; Mach K.; Zadina J. (1994): Chov králíků pro masnou produkci. Praha. Vydalo nakladatelství APROS. 174 s. ISBN 80-90110-3-7. Konrád J. (1996): Chov kožešinových zvířat. Brno. MZLU. 195 s. ISBN 80-7157-204-7. Konrád J. (1970): Nemoci králíků. Vydání 1. Brno. Státní zemědělské nakladatelství. 290 s. Kopański R. (1977): Podstawy przemysłowej produkcji królików. Warszawa. PWRil. Kulanda S. (2007): To nejlepší nakonec aneb Novinky v Lysé nad Labem. Chovatel č.3/2007. ročník 46. str.4. ISSN 0323-1534 Kuźniewicze J.; Filistowicze A. (1999): Chów i hodowla zwierząt futerkowych. Wrocław. Wydawnictwo akademii rolniczej. 591 s. ISBN 83-87866-76-8. Laštůvka Z. a kolektiv (1996): Zoologie pro zemědělce a lesníky. Brno. Konvoj. 266 s. ISBN 80-85615-50-9. Lebas F. a kolektiv (1984): The rabbit: husbandry. Health and production. Rome. Food and agriculture organization of the United nations. 235 s. ISBN 92-5-101253-9. Malík V. (2002): Hydina a králiky. Bratislava. Vydavateľstvo Príroda. 104 s. ISBN 80-0700963-9. Malík V. a kolektiv (1999): Králík od A do Z. Bratislava. Kontakt Plus, s.r.o. 96 s. ISBN 8088855-27-6. Michálek J.; Tuláček F.; Zadina J. (1995): Chov zvířat 3. Učebnice pro střední zemědělské školy. Praha. Credit. 201 s. ISBN 80-901645-6-0. Peterková R. (1998): Ekonomika výroby králičího masa v drobném chovu. (Diplomová práce). Praha. AF ČZU. 51 str. Piers H. (1992): Bydlí s námi králík. Havlíčkův Brod. Fragment. 32 s. ISBN 80-7200-103-5. Roubalová M. (2006): Situační a výhledová zpráva králíci. Praha. MZe ČR. 15 s. ISBN 807084-526-0 65
Říha J. (2003): Klub chovatelů králíků činčil velkých [on-line]. citováno 21.10. 2006. Dostupné z < http://www.klubcv.wz.cz/> Schippers L. H. (1999): Králíci. Čestlice. Rebo Production. 111 s. ISBN 80-7234-064-6. Schönfelder J. (2006a): Králík činčila. Chovatel-rádce. č.2/2006, ročník 7, str. 6-8. ISSN 1212-6101 Schönfelder J. (2006b): Tetování králíků. Chovatel-rádce. č.6/2006. ročník 7. str. 6. ISSN 1212-6101 Stáňa L. (2006): Drápky králíků. Chovatel-rádce. č.12/2006. ročník 7. str. 14. ISSN 12126101 Šimek V. (2007): Pozice 7. oceňovacího lístku králíků – péče a zdraví. Chovatel – rádce. č.2/2007. ročník 8. str. 34-35. ISSN 1212-6101 Štětka A. (2001): Český albín. Praha. Serifa. 72 s. Valehrach L. (2000): Ekonomika produkce masných plemen králíků v drobných chovech. (Diplomová práce). Praha. AF ČZU. 88 str. Verhoef E. (1998): Encyklopedie králíků a hlodavců. Praha. Rebo Productions. 320 s. ISBN 80-7234-039-5 Verhoef E. (2005): Králíci. Praha. Rebo Productions. 63 s. ISBN 807234-405-6. Zadina J. a kolektiv (2004): Chov králíků. Praha. Brázda. 208 s. ISBN 80-209-0325-9 Zadina J. (2003): Vzorník plemen králíků. Brno. Print-Typia. 371 s.
Zadina J. (2006): Význačné osobnosti našeho králíkářství. Chovatel. č.9/2006. ročník 45. str. 5. ISSN 0323-1534 Zdrůbek M. (1992): Historie, současnost a perspektivy králíka plemene „Velký světlý stříbřitý“. (Diplomová práce). Praha. AF VŠZ. 28 str.
66
Přílohy: V příloze je uvedená tab. 24: Složení mléka králice, typizační kódy pro typizaci Čv a obr. 1 – 18.
67
Obr. 1: Zakrslý beran činčilový
Obr. 3: Zakrslý činčilový
Obr. 5: Činčila malá
Obr. 2: Saténový činčilový
Obr. 4: Holandský činčilový
Obr. 6: Činčilový rex
Obr. 7: Samice činčily velké (Čv) s 6,5 kg
Obr. 8: Připouštění Čv
Obr. 9: Novorozený králík Čv (několik minut po porodu)
Obr. 11: Králice s osmnáctidenními králíčaty
Obr. 10: Jedenáctidenní králík Čv
Obr. 12: Jedenáctidenní králíčata ještě v hnízdě (deset mláďat ve vrhu)
Obr. 13: Rozdíly ve stavbě hnízda,
typ
Obr. 14: Králíčata v takovém hnízdě
tohoto hnízda staví králice v letních měsících
přežijí i větší mrazy
Obr. 15: V dobře postaveném hnízdě mají králíčata ideální mikroklima
Obr. 16: Patnáctidenní králíčata v hnízdě
Obr. 17: Devatenáctidenní králíče Obr. 18: Králík Čv ve čtyřech měsících
Tab. 24: Složení mléka králice, kozy a krávy dle Mangola: (v %)
druh
voda
bílkoviny
tuk
cukr
min. látky
králice
69,5
15,54
10,45
1,94
2,56
koza
86,88
3,76
4,07
4,44
0,85
kráva
87,27
3,39
3,68
4,94
0,72
(Michálek, Tuláček, Zadina, 1995)
Typizační kódy činčily velké Hlava H - vynikající, klenutá, široká - dobrá hlava h - slabší h1 - užší nosní partie h2 - delší h3 - 0,1 – samčí hlava Netyp. - úzká dlouhá hlava
Uši U - silné, nasazené, otevřené, osrstěné, délka 13,5 – 14,5 - normální u - slabší, jemné u1 - špičaté, sežehlené u2 - kratší než 13 u3 - delší než 14,5 u4 - široce nasazené, mírně rozkleslé Netyp. - rozkleslé, kratší než 12,5 a delší než 15 cm
Kůže K - 1.0 – výborná, 0.1 – normální, pevná po celém těle - 1.0 – normální , 0.1 - volnější k - 1.0 – oříšek, volnější k1 - 0.1 – náběh na lalůček, lalůček k2 - volná na prsou, břichu nebo zádi k3 - podbradek Netyp. - 1.0 – lalůček, 0.1 - lalok
Linie hřbetu zádi a pírka Z - vynikající, zaoblená záď - normální, bez výrazných výčnělků kyčelních kostí z - výrazné výčnělky kyčelních kostí z1 - mírně sražená záď z2 - mírně vystouplé lopatky z3 - vada pírka Netyp. - velmi výraz. kyčel. kosti, kapří hřbet, prohnutý hřbet
Končetiny N - vynikající, silné s kočičím nášlapem - normální n - slabší noha n1 - mírný prošlap Netyp. - jiné vady pánevních a hrudních končetin
Tělo T - široká hruď , široké tělo - průměrné t - užší tělo t1 - delší krk t2 - úzká přední partie t3 - zúžená pánevní a sedací partie Netyp. - celkově úzké tělo
Srst S - výborná, velmi hustá, pružná - normální s - řidší s1 - hrubší – silně pesíkatá s2 - měkčí s3 - méně pružná s4 - delší s5 - kratší s6 - náběh na plstění Netyp. - dlouhá, krátká, místy zplstnatělá
Housenkování V - výborné - normální v - nevýrazné Netyp. - slabé až téměř bez housenkování
Barva B - výborná, stejná po celém těle - průměrná b - příliš tmavá b1 - příliš tmavé hrudní končetiny b2 - světlejší hrudní končetiny b3 - světlejší prsa b4 - světlejší boky b5 - náběh na pásky b6 - světlejší oční duhovka b7 - příliš široké oční kroužky b8 - příliš velký klín Netyp. - nahnědlý nádech
Mezibarva M - výborná, bílá, ostře ohraničená, odpovídající šíře průměrná, méně výrazná
m - širší m1 - užší m2 - nevýrazně ohraničená m3 - zašedlá Netyp. - šedá, nahnědlá
Podsada na břiše a hřbetě P - výborná po celém těle, sytě modrá, 2/3 délky chlupu - průměrná po celém těle, 2/3 délky chlupu p - výborná na břiše p1 - výborná na hřbetě p2 - světlejší na břiše p3 - tmavší na břiše p4 - světlejší na hřbetě p5 - tmavší na hřbetě p6 - odchylky šíře podsady Netyp. - velmi světlá nebo až černá, téměř chybějící