Historie MS Šaranov Nivnice

Historie MS Šaranov Nivnice

V období před rokem 1900 se o provádění myslivosti v nivnickém katastru nedá vůbec mluvit. Nikdo se o zvěř nestaral, nehájil ji, nechránil ani nepřikrmoval. Právo lovit zvěř patřilo výhradně šlechtě a pánům z úřadů. Zpravidla každý rok uspořádali lov, který trval dva až tři dny. To šlechta a páni přijeli v kočárech ve velké slávě. V každé podřízené obci měli vybraného občana, který jim zajišťoval všechno potřebné k úspěšnému lovu, jako honce, nosiče, povozy atd. Za to dostával od panstva možnost bezplatně si nadělat dřeva v panském lese. V Nivnici byl pro tuto funkci vybrán strýček Uječek Šimečkových bydlící v čísle 5. S najímáním nosičů a honců neměl problém. Nivničtí chlapci na lovy rádi chodili, neboť páni slušně platili, 25 krejcarů za den. Dalším co je na lovy lákalo, byla možnost schovat si pro sebe nějaký kus zvěře. Šlo to v celku jednoduše, protože zvěře bylo dost a páni neměli o odstřelu žádný přehled. Není proto k dispozici žádný údaj o odstřelech zvěře. Ví se jenom, že šlo o velké počty zajíců a koroptví. Ačkoliv o zvěř nikdo nepečoval, dobré podmínky pro drobnou zvěř umožňovaly dosahovat vysokých stavů a odlovů zvěře. Má se za to, že to bylo zejména proto, že v nivnickém katastru byla úrodná půda s dobrými výnosy zemědělských plodin a hlavně úžasný klid umožňu jící bezproblémové množení a žití zvěře. Predátorů nebylo mnoho. Protože občané Nivnice neměli možnost zúčastňovat se na chovu a lovu zvěře, protože všechno patřilo pánům, věnovali se v hojném počtu pytláctví. Revír nebyl střežen, takže se kladla oka ve velkém. V obci byly také nějaké střelné zbraně, které se mezi občany na pytlačinu zapůjčovaly. Dochovalo se, že takovým majitelem flinty byl Škubna František z čísla 121 a také mlynář Prager z čísla 3. Mlynář měl pověst náruživého pytláka, který střílel zajíce za největšího sněhu maskován bílým prostěradlem.

Puška zvaná předovka byla i ve mlýně Pod Čupy u majitele Baumrukra. Každý, kdo chtěl z této flinty vystřelit musel, mít u sebe mírku na střelný prach, střelný prach v rožku (z hovězího dobytka) v konopném sáčku broky nebo, vlastnoručně vyrobené sekance z olova. Flinta se nabíjela zepředu. Nejdřív se do hlavně nasypala mírka prachu, na něj kousek koudele nebo papíru, pak broky nebo sekance a zase papír. Všechno se postupně těsnilo nabijákem, který byl stále při flintě. Zápalka se položila na cínch a natáhl se kohoutek. Při jeho spuštění vyšla rána. Manipulaci s touto zbraní ovládala celá mladá chasa ze mlýna. Vždy, když se vraceli z Nivnice z kostela, pořádně sledovali okolí podél cesty. Zajíců prý tenkrát bylo tolik, že si každý z nich vyhledal toho svého ušáčka. Po návratu do mlýna vzali pušku, vrátili se na vyhlédnuté místo a zajíce upytlačili . Upytlačenou zvěř Nivničané buď konzumovali, nebo ještě raději zpeněžili. V domě číslo 44 bydlel obchodník Rais, zvaný Srůl, který platil za zajíce 80 krejcarů a za párek koroptví 40 krejcarů, což bylo dost peněz. Můžeme shrnout, že období, které předcházelo roku 1900 nebylo z hlediska vývoje myslivosti nikterak významné. Dá se říct, že šlo jenom o lov zvěře, především zajíců a koroptví.

1/9


V roce 1900 nastal zlom v organizování myslivosti. Rakousko-uherský stát vydal zákon, který stanovil, že majitel pozemku je také vlastníkem zvěře. Majitel pozemku mohl právo myslivosti na svém provozovat sám, nebo jej mohl postoupit jinému formou pronájmu. V oblastech kde se území skládalo z většího množství vlastníků menších pozemků, rozhodoval o pronájmu v katastru obce, starosta obce. Tak tomu bylo i v případě obce Nivnice. Občanům Nivnice se sice otevřela možnost provádět myslivost ve svém katastru, ale bohužel jejich finanční situace a ani jejich znalosti jim neumožnily revír si pronajmout. Proto prakticky až do konce druhé světové války byl nivnický revír pronajímán cizím nájemcům. V roce 1900 pronajal starosta Nivnice honitbu panu Režnému, majiteli sodovkárny v Uherském Brodě, za 200,- korun ročně. Od roku 1910 byla honitba pronajímána již honebním výborem, jehož předsedou byl Skyba František, obchodník, a od roku 1924 nově zvoleným honebním výborem pod předsednictvím Smetany Štěpána číslo 102. Tento výbor již pronajímal honitbu za 11.700,- korun a v roce 1930 za 10500,-. V roce 1936 panu Boudovi z Uherského Brodu za 14.400,- korun ročně. Prvním nájemcem nivnické honitby byl tedy pan Režný. Tento pán byl myslivosti znalý a rozumný a jeho přičiněním se myslivost v revíru zdárně rozvíjela. O zvěř se začalo pečovat, zejména bylo zahájeno její zimní přikrmování a ochrana proti škodné a pytlákům. Jeho největším pomocníkem byl přísežný hajný, kterého si vždy vybíral z občanů obce. Odlov zvěře byl organizován výhradně nájemcem panem Režn ým. Jako lovci se zúčastňovali většinou cizí páni, nivničanů s legálně drženou zbraní tenkrát mnoho nebylo. Jenom přísežný hajný se mohl honu zúčastňovat, ale jen po zajištění všeho potřebného, jako účast honců, nosičů, potahů na odvoz zvěře a podobně.Odstřel zvěře se prováděl rozumně a bylo to znát také na zvyšujících se stavech. Během roku se při honech pohodlně nastřílelo 1400 až1500 zajíců a koroptví nespočetně mnoho. Koroptve byly loveny i jednotlivě. Střelec s dobrým psem ulovil za odpoledne až padesát koroptví. Ulovené koroptve v této době patřily střelci jako jeho lovecké právo. V roce 1905 dva průměrní střelci s jedním psem nastříleli Pod Lůkama za odpoledne 42 zajíců. Když, nivničtí občané viděli takové možnosti lovu zvěře, ti nejodvážnější se pokusili do něho zapojit. Ustavili v roce 1905 Nivnickou loveckou společnost ve složení Skyba František, obchodník, číslo 245 – předseda, Práger – mlynář, číslo 3, Veselý František – hostinský, číslo 42 a rolníci Skyba Jan číslo 36, Smetana Štěpán číslo 102, Zvářal František číslo 161 a Škubna František číslo 121. Těmto občanům ponechali nájemci Režný, Nejezchleba a spol východní část honitby, tj. Dluhošiny, Čupy, Ozničky, Vinohrady a Podlůčí. Tato společnost fungovala velmi špatně, a než si někteří členové stačili pořídit zbraně, společnost skončila. Nelze proto její existenci označit za začátek nivnické myslivosti. Společnost se záhy po ustavení rozpadla, někteří členové odložili své zbraně a někteří se zařadili mezi pytláky.

2/9


Pytláctví bylo v tomto čase také silně rozvinuto. Nivnický revír navštěvovali s puškou pytláci z Vlčnova (Tomala a Gyňa) a ze Slavkova. Ze Suché Loze byla vysoce aktivní tlupa vedená nějakým Bobkem. Ještě více bylo těch, kteří kladli oka. Korytňané v Prašnicích a Lipinách. Hajný Halaksa tam jednou na velký pátek postřelil nějakého Vitáska. Z nivnických pytláků byl nejaktivnější Josef Pelikán, dále Vaculík Jan a Gazdík z nivnického dvora. Ochránit zvěř před pytláctvím byl v té době úkol náročný a nebezpečný. Pytlák v tísni často neváhal použít zbraně i proti člověku.

Co se týká druhů zvěře, v této době šlo v nivnickém revíru o vysoký stav zajíců a koroptví. Bažant se v malých stavech vyskytoval v Lipinách. Nebyl oficiálně loven a někdy kolem roku 1915 po tuhé zimě zmizel a o jeho dalším výskytu není žádná informace. Ke znovuvysazení bažanta došlo až mnohem později v roce 1947. Srnčí zvěř se vyskytovala jen velmi sporadicky. Větší stavy byly v lesních honitbách, kde také probíhal jejich odstřel. V nivnickém revíru šlo občas o jednotlivé kusy. Ve velkém počtu se vyskytoval i divoký králík, který se lovil celoročně a individuálně, ale a o jejich počtech nejsou spolehlivé informace. Velmi rozvinutou součástí myslivosti v tomto období byla ochrana drobné zvěře tlumením dravých ptáků a zvířat škodících myslivosti. I díky této iniciativě se dařilo udržet tak vysoké stavy drobné zvěře.

Černá zvěř se v nivnickém revíru nevyskytovala. Výskyt byl zaznamenán v lesních porostech Bílých Karpat. V roce 1906 poslanci Šamalík a Stojan vymohli na říšské radě ve Vídni povolení honu na černou zvěř, která prý působila škody na přilehlých polích. Na hon uskutečněný v katastrech obcí Horní Němčí, Slavkov, Boršice, Korytná, Strání, Březová, Vápenky a Sůchov se sjelo velké množství střelců. Pod vedením nějakého hraběte z Brna to byli zejména šlechtici, páni úřadové a několik místních přizvaných střelců. Za Nivnici se zúčastnil hajný Bršlica. Výsledek honu nebyl velký, v Kadlečkové se střelilo devět kusů černé, což bylo pro všechny zklamáním.

3/9


Prvním přísežným hajným z Nivnice byl Bršlica František číslo 421, který tuto službu zastával od roku 1900 až do vypuknutí první světové války po dobu plných 14 let. V roce 1914 musel nastoupit vojenskou službu a do funkce přísežného hajného byl novým nájemcem profesorem Nejezchlebou z Uherského Brodu ustanoven Halaksa Josef číslo 481, který v této funkci setrval až do osvobození v roce 1945. Hajný Halaksa konal svoji funkci ve všech revírech , které měli brodští nájemci pronajati. Byli to vedle Nivnice revíry Korytná, Suchá Loz, Vlčnov, Havřice a Uherský Brod. Za časů jeho hájení bylo zvěře v těchto revírech také velmi mnoho. Například v Nivnici bylo v roce 1929 střeleno na honech 1900 zajíců. Hrabě Sereny se čtyřmi střelci a několika honci nastříleli za den 1100 kusů koroptví a to při lovu vůbec zvěř nedohledávali. To za tyto pány „myslivce“ musel dělat hajný až na druhý den. Podle záznamů hajného Halaksy sám osobně ve funkci hajného ulovil 7 kusů zvěře černé 196 kusů srnců, holé srnčí zvěře přes 200 kusů, 206 lišek, 39 jezevců, 2 orly říční, 1 orla skalního a nepočítaně dalších dravců a škodné zvěře. Sám uvádí, že k vysokým číslům odstřelu užitkové zvěře byl nucen přímo nájemci, zejména v době okupace. Období okupace bylo pohromou pro myslivost vůbec. Zvěř byla bezohledně vybíjena na maso a pro kratochvíli Němců, kolaborantů a přisluhovačů. Našim občanům byly odebrány zbraně. Myslivost ztratila vše, čeho bylo dosud dosaženo. Čekalo se jenom, kdy to skončí. Přišlo to až s koncem války u nás v Nivnici 26. dubna 1945.

Vznik nivnické myslivosti

Bylo to 26. dubna 1945, kdy naším městečkem projely první sovětské tanky. Za nimi následovala fronta Rusů a Rumunů, kteří postupovali od Korytné přes naši obec k Uherskému Brodu. Po letech poroby, útisku a neustálého strachu každého občana o holý život přišla dlouho očekávaná svoboda. Byl to neopakovatelný pocit štěstí a radosti. Stejně blahodárný vliv mělo osvobození na myslivost. Němečtí majitelé revíru a jejich přisluhovači utekli, nebo byli zatčeni a otevřela se možnost pro naše občany. Změna v organizaci myslivosti začala tím, že všechno to, co platilo do osvobození bylo zrušeno. Okresním národním výborem v Uherském Brodě byla ustanovena i nad myslivostí, národní správa. Národním správce nivnického revíru byl jmenován Skyba František číslo 65. Pod touto správou se konaly hony a vše ostatní až do doby prvního pronájmu revíru. Současně probíhala snaha o zorganizování nivnické myslivosti. Dne 28. září 1945 proběhla ustavující schůze honební společnosti pro honební obvod obce Nivnice, jejímiž členy se stali: Skyba František č. 65 – předseda,

4/9


Gregor Antonín č. 311, Zelinka Antonín č. 346, Křivý František č. 44, doktor Jurek Jan č. 177. Tento den považujeme za začátek organizované myslivosti v Nivnici. Počátkem roku 1946 podle nařízení okresního národního výboru byl ustanoven nový honební výbor v obci. Za stranu lidovou Slezák Josef č. 117 - předseda, a Bršlica František č. 632, za stranu komunistickou Kaňa Václav a Výmola Pavel č. 574, za stranu národně socialistickou Staroba Jan č. 113 a Straňák Antonín č. 108, za stranu sociálně demokratickou Slinták Václav a Šimčík Josef. Tento výbor vypsal veřejnou dražbu na pronájem honitby v katastru obce Nivnice. Dne 28. dubna 1946 byla po splnění všech zákonných opatření a se souhlasem honebního výboru honitba pronajata honební společnosti s těmito členy: Skyba František, Gregor Antonín, Křivý František, Škubna František, Hromčík Josef, Zelinka Antonín, Janča Josef, Hromčík Jaroslav, Gazdík František. Tímto aktem se splnila dávná touha všech poctivých myslivců z Nivnice stát se řádnými nájemci a o myslivosti v Nivnici rozhodovat sami, bez šlechty a panské společnosti. Obavy z nízkých stavů zvěře po přechodu fronty se naštěstí zcela nenaplnily. Každý, kdo prožil přechod fronty, viděl, co se na polích dělo. Po přechodu fronty bylo vidět celé rojnice Rumunů, jak dávkami ze samopalů kosili každého zajíce, který vyběhl, a každou koroptev, která vyletěla. Bylo také nebezpečno po revíru chodit, čímž jistě utrpěla péče o zvěř i přikrmování v zimním období. Výsledky ulovené zvěře v roce 1946 však ukázaly, že nejlépe se s frontovými podmínkami vypořádal zajíc. Těch bylo střeleno přes 700 kusů a v dalším roce víc jak 1000 kusů. Hůře na tom byly koroptve. Ty byly rozprášeny a jejich stavy zdecimovány. Jenom velice pomalu se jejich stavy zvyšovaly. Také u srnčí zvěře a bažantů se začínalo téměř od nuly.

Dne 28. září 1945 byla ustavena první honební společnost z nivnických občanů a 28. dubna 1946 byla nivnická honitba pronajata deseti nivnickým občanům. V následujícím období byla vyvíjena snaha o doplnění počtu členů na stanovený maximální limit dvaceti členů a zavedení řádu a zásad pro správnou činnost společnosti. To se také v následujících letech podařilo splnit. Politické změny ve státě v roce 1948 měly vliv i na myslivost. Po převzetí moci Komunistickou stranou Československa byl vydán nový zákon o myslivosti, podle kterého se zvěř stala

5/9


národním bohatstvím. Schvalování a ustanovování honiteb a jejich pronajímání přešlo na orgány správy státu. Celá myslivost nabývala lidového charakteru. Také v Nivnici proběhla prověrka akčním výborem Výsledkem bylo, že všichni stávající členové zůstali, nikdo nebyl takzvaně vyakčněn. Přece ale tři stávající nájemci honitby (Skyba František, Gregor a Gazdík) byli přinuceni požádat o zrušení smlouvy koncem měsíce března 1950. Stávající myslivecká společnost musela vyhlásit své zrušení, aby mohla být úředně ohlášena a utvořena nová myslivecká společnost čítající 18 členů – nivnických občanů.Po prověření místním akčním výborem byla schválena Okresním jednotným svazem českých zemědělců a Okresním národním výborem. Této společnosti byla propachtována honitba v katastru obce Nivnice na období do konce roku 1958 s ročním nájemným 10.000,- Kč (viz mapa honitby z roku 1950).

50. léta

V letech 1951 – 1952 probíhal na vesnicích ostrý politický boj, spojený se socializací venkova, zakládáním jednotných zemědělských družstev a provádění technicko-hospodářské úpravy půdy – rozoráváním všech mezí.V myslivecké společnosti v Nivnici byly v tomto období odebrány zbraně čtyřem členům, ale postupně třem z nich byly vráceny. Založením JZD vznikl fenomén silně ovlivňující činnost myslivecké společnosti. Myslivci brzy projevili snahu o navázání úzké spolupráce s JZD, což se jim podařilo a bylo v následujících letech ku prospěchu společnosti. Jinak zvládat organizaci myslivosti bylo v tomto období vysoce náročné, což se projevovalo zejména na častém střídání funkcionářů. Myslivecké organizace jako složka tehdejší Národní fronty byly po celých dalších 40 let, a zejména v jejich první polovině silně ovlivňovány ve své činnosti politickými a státními orgány. Jejich tlakem byl podíl práce mysliveckých organizací pro politickou propagaci, účast na brigádách a manifestačních shromážděních větší než pro vlastní myslivost.V padesátých letech pokračoval nárůst členů mysliveckého sdružení, v roce 1958 bylo dosaženo již počtu 25. Myslivecké sdružení začalo užívat název Lidové myslivecké sdružení Nivnice. V roce 1958 byla také prodloužena nájemní smlouva o dalších devět let za stejných podmínek. Také se velmi rozšiřovala spolupráce s JZD Nivnice. Myslivci pracovali brigádnicky na zemědělských pracích pro JZD a JZD zase myslivcům poskytovalo krmivo pro zvěř, půdu pro myslivecká políčka a potřebné stroje a dopravu. To všechno ale nemohlo nahradit jimi způsobenou změnu životního prostředí zvěře a její ohrožení zemědělskou technikou.

6/9


Po roce 1960

V roce 1960 vyšel nový zákon o myslivosti, který přinesl základní změny v organizování myslivosti. Byla zrušena honební společenstva vlastníků pozemků a pravomoc pronajímat honitby přešla na socialistický sektor tj. jednotná zemědělská družstva, státní statky a státní lesy jako uživatele pozemků a lesů. Ti mohli honitby pronajímat jen na pozemcích, které obhospodařovali. Při vytváření nových honiteb podle nového zákona vznikla veliká nervozita a chaos. Ani Lidovému mysliveckému sdružení Nivnice se potíže nevyhnuly. V roce 1962 se vedl spor s Broďany o Černou horu - Brodsko, kterou obhospodařovalo JZD Nivnice, a s Korytňany o Podsedky s Prašnicemi, kteréžto pozemky naopak obhospodařoval Státní statek Korytná. Podobné spory byly vedeny také s Dolním Němčím o Rovné a se Slavkovem o Nivnické čtvrtky. Ostré vedení těchto sporů přineslo narušení dosavadních dobrých sousedských vztahů, ba dokonce k jejich úplnému přerušení. Bylo to udivující, protože vztahy zejména s Korytňany byly předtím mimořádně vřelé. Na Štědrý den 1962 došlo k přijetí nových stanov a přejmenování Lidové myslivecké společnosti Nivnice na Myslivecké sdružení Nivnice se sídlem v Nivnici. V roce 1963 byl ukončen proces tvorby honiteb dle nového zákona a mohla být uzavřena nájemní smlouva v nových hranicích honitby. Rozhodnutím okresního národního výboru z roku 1963 byla pro JZD Nivnice uznána honitba v nových hranicích. Oproti dosavadním hranicím honitby, které byly totožné s hranicemi nivnického katastru došlo k těmto změnám. Honitba byla rozšířena o Brodsko a Kučov s Kučovským hájkem na úkor honitby Uherský Brod, od Vlčnova jsme získali Rovné, což jest pozemek mezi silnicí Nivnice-Dolní Němčí až k sušárně a potokem Okluky a naší katastrální hranicí. Naopak jsem pozbyli zadní část úseku Pod Lúkama ve prospěch Suché Lozi a Podsedky s Prašnicemi ve prospěch Korytné. Celková výměra nivnické honitby klesla z 2447 ha na 2142 ha. Smlouva s JZD Nivnice o postoupení práva výkonu myslivosti v honitbě Nivnice byla uzavřena v roce 1963 na dobu deseti let. V roce 1966 vyšlo nařízení, že každý myslivec musí být členem některého mysliveckého sdružení a v této souvislosti byla určována směrná čísla pro jednotlivá sdružení a společnosti. Nám bylo určeno směrné číslo 54 členů. I proto v 60. letech nastal nárůst členské základny, ale nikdy nedosáhl směrného čísla.

70. a 80. léta Začátkem 70. let vyhlásili OV ČMS a ONV Uherského Hradiště novou koncepci rozvoje 7/9


myslivosti v okrese s novým uspořádáním honebních celků, sledujících zkvalitnění organizace českého mysliveckého svazu a zlepšení podmínek pro chov drobné a spárkaté zvěře. Prakticky to znamenalo slučování honiteb ve větší celky, cílem bylo dosáhnout velikosti honitby minimálně 1500 ha, a utvořit oblasti pro dobrý chov zvěře, zejména spárkaté, dále stanovit hranice honiteb tak, aby byly tvořeny přírodními útvary, tj. potoky, cestami, terénními útvary, větrolamy atd. Nepřipustit vznik enkláv, kde se provozováním myslivosti narušuje klid a chov zvěře. Uskutečn ění nové koncepce znamenalo značné změny v organizaci myslivosti v okrese. Především slučování menších honiteb naráželo na tzv. obecní zájmy. Při tvorbě hranic se prosazovaly různé protichůdné zájmy, skupinové i osobní. Vznikla ohromně složitá situace, která se řešila tři roky. Naš e nivnická honitba byla vždy dostatečně veliká, a proto zůstala samostatná. Integrace se jí vyhnula, ale už ne problémy s tvořením nových hranic. Problémy byly na všech stranách. Soustavné odvolávání proti rozhodování prodlužovala řízení, takže některé kauzy se uzavíraly až v roce 1974. Přesto bylo v roce 1973 rozhodnuto o nových hranicích honitby. Ztratili jsme ve prospěch Uherského Brodu Brodsko a Kučovský hájek, pro Suchou Lozu Podlúčí. Naproti tomu jsme od Horního Němčí získali Horněmčansko a Zadní Lipiny ve větší výměře, než jsme ztratili. Nájemní smlouva byla uzavřena na honitbu o celkové výměře 2209 ha, což představuje zvýšení proti předchozí smlouvě o 67 ha.

V 70. a 80. letech minulého století se prováděla myslivost v Nivnickém revíru beze změn hranic. Až v roce 1990 došlo k velkým změnám. Po tzv. Sametové revoluci se změnil i základní pohled na myslivost. V novém zákoně o myslivosti byla zdůrazněna především nedotknutelnost vykonávání mysliveckého práva vlastníkem pozemku. Byla snížena minimální výměra honitby na 500 ha. Toto vedlo k parcelaci honiteb, vzniku velkého množství malých honiteb, kde většinou dostával přednost lov před chovem. Charakter myslivosti se změnil. V podmínkách nivnického katastru nedošlo k dramatickým změnám. Nikdy zde nebyly a ani nejsou majitelé pozemků, kteří by mohli vytvořit sami nebo ve spolku souvislou honitbu. Nevyskytl se ani žádný spekulant z vlastních řad nebo cizí, který by narušoval celistvost honitby. Naopak Myslivecké sdružení Nivnice aktivně přistoupilo k řešení situace. Brzy došlo k zaregistrování nového sdružení podle nového občanského zákoníku s názvem Myslivecké sdružení Šaranov – Nivnice. Včas se také zahájily všechny práce nutné pro utvoření a pronajmutí nové honitby. Cílem bylo vytvořit ji minimálně v hranicích katastru. Práce na získání souhlasu vlastníků pozemků, kterých bylo na katastru obce více než 1000 a jejich zorganizování do honebního společenstva byla velmi složitá,ale podařila se. Neméně složité bylo jednání o stanovení hranic honitby. Na jednání jsme byli dobře připraveni a dosáhli jsme všeho, co bylo v rámci zákona a objektivní situace možné.

8/9


Léta 90.

Honitba byla uznána a v roce 1993 mohla být uzavřena smlouva o pronájmu honitby mezi honebním společenstvem Nivnice a Mysliveckým sdružením Šaranov v nových hranicích. Celková výměra honitby je 2208 ha, což je téměř stejná výměra s předchozí honitbou. Hlavní změny jsou v získání Brodska od Uherského Brodu, Prašnic a části Podseků od Korytné a Podlúčí od Suché Loze. Naopak jsme předali Rovné Dolněmčanům, Horněmčansko a Zadní Lipiny Hornímu Němčí. V této honitbě, ve stejných hranicích hospodaří Myslivecké sdružení Šaranov dodnes.

9/9

Historie MS Šaranov Nivnice

Recommend Documents