Historie Mlékařského družstva táborského Madety od založení do r. 1960

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie

Historie Mlékařského družstva táborského – Madety od založení do r. 1960 Diplomová práce

Brno 2009 Vedoucí diplomové práce: prof. PhDr. Jaroslav Vaculík, CSc. Vypracoval: Jan Javorský

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a použil jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne 03.03.2009

………………………......................... podpis

2

Poděkování

Děkuji vedoucímu práce prof. PhDr. Jaroslavu Vaculíkovi, CSc., za odborné vedení a poskytnutí cenných rad a informací při tvorbě mé diplomové práce. Dále tímto děkuji p. Janu Liklérovi za poskytnutí materiálů z jeho soukromého archivu.

3

Obsah

Úvod........................................................5 1. Počátky a rozvoj průmyslového mlékárenství...............7 2. Založení mlékařského družstva táborského................11 2.1. Otevření mlékárny, její struktura a chod.........13 2.2. Prvních osm let provozu mlékárny.................14 2.3. Družstvo za první světové války..................18 3. Vývoj táborského družstva v meziválečném období.........22 3.1. Situace v družstvu po první světové válce........22 3.2. Nástup nového správce Ing. Josefa Hojdara........24 3.3. Organizování mlékárenství na Veselsku............27 4. Táborské družstvo během druhé světové války.............30 4.1. Zavedení řízeného hospodářství...................30 4.2. Nárůst organizačního aparátu družstva............32 4.3. Pobočné závody...................................34 4.4. Organizace nového sběru mléka....................39 4.5. Vznik Kontrolní laboratoře v Táboře..............42 4.6. Vlastní výroba během druhé světové války.........46 4.7. Zaměstnanecká problematika a Klub MDT............47 4.8. Odboj a konečná léta válečného provozu...........49 5. Změny v mlékárenském průmyslu v Československu po druhé světové válce..............................................52 5.1. Situace po osvobození............................52 5.2. Znárodnění mlékáren..............................53 5.3. Madeta v poválečném období do roku 1960..........56 Závěr......................................................62 Seznam pramenů a literatury................................63 Resumé.....................................................65 Seznam příloh..............................................67 Přílohy....................................................68

4

Úvod

Cílem

mé

magisterské

diplomové

práce

bylo

zachytit

historii a vývoj Mlékařského družstva táborského, respektive Madety, od jeho založení v roce 1901 do jeho ukončení v roce 1960,

kdy

byla

Madeta

začleněna

do

národního

podniku

Jihočeské mlékárny. Současně jsem se také snažil popsat stav mlékárenství a jeho rozvoj v českých zemích od počátků jeho průmyslové výroby až do jeho znárodnění. Mlékárenství poměrně

málo

publikací

jako

takové

zpracované,

zabývající

je

je

co

se

sepsáno

se

týče

minimum

mlékárenstvím

literatury obsáhlejších

jako

celkem,

z materiálů převažují spíše kroniky jednotlivých mlékáren, ovšem i těch není mnoho a není u nich zaručena přesnost. Při psaní

práce

literatury v Táboře,

jsem a

o

se

opíral

o

materiály

částečně

pak

materiály

z okresního

také

o

dobový

jednak státního okresní

z odborné archivu tisk

a

v neposlední řadě také o materiály ze soukromého archivu p. Jana Likléra. Magisterská

diplomová

práce

Historie

Mlékařského

družstva táborského je rozdělena do pěti částí. V první části je

stručně

charakterizován

mlékárenství Čechách. Druhá

v českých část

počátek

a

zemích,

pojednává

o

rozvoj

průmyslového

zejména

v jižních

založení

samotného

Mlékařského družstva táborského a jeho situaci během první světové

války.

V třetí

části

je

zpracován

vývoj

družstva

v meziválečném období a zabývá se také počátkem jeho působení na Veselsku. Čtvrtá část se zabývá událostmi během druhé světové války, zde je jednak popsána situace v družstvu, ale také je zde charakterizována celková situace v mlékárenství v protektorátu. Pátá část je zaměřena na změny v mlékárenském průmyslu po druhé světové válce. Opět je tato kapitola psána jak

v rovině

obecné,

tedy

pojednává

o

mlékárenství

v Československu jako takovém, tak popisuje samotnou historii 5

družstva

od

osvobození

splynutí

s národním

přes

podnikem

znárodnění

až

k zmíněnému

Jihočeské

mlékárny.

Poté

následují Závěr a Přílohy. Hlavním

jádrem

práce

je

tedy

zachycení

historie

družstva, jeho jednotlivých závodů a oddělení od jeho vzniku až do jeho splynutí s národním podnikem, současně s tím je také

vykreslena

Nejrozsáhlejší

situace

částí

v mlékárenství

práce

je

období

českých

během

druhé

zemí. světové

války. Přestože se jedná o poměrně krátké období šesti let, došlo

k zásadním

událostem

vedoucí

k

velkému

rozvoji

družstva. Jednalo se zejména o zavedení řízeného hospodářství a

povinné

dodávky

mléka.

Družstvo

tak

získalo

obrovskou

oblast sběru mléka, což vedlo k jeho rychlému rozšiřování a rozvoji.

6

1.) Počátky a rozvoj průmyslového mlékárenství Předpoklady

pro

průmyslové

zpracování

mléka

nastaly

v době, kdy zvýšená výroba mléka stačila pokrýt nejen vlastní potřebu zemědělců, ale vytvářely se i jeho přebytky. Stejně jako na celém území Čech a Moravy se mléko také v jižních Čechách

původně

samotnými

zpracovávalo

výrobci.

Velký

a

vždy

význam

rovnou

pro

spotřebovávalo

rozvoj

mlékárenství

znamenalo zvýšené pěstování červeného jetele a řepy cukrovky, po

jejichž

zpracování

zbylo

kvalitní

krmivo

jako

cenný

doplněk výživy dobytka. Dalším důležitým faktorem byl převrat v technologickém zpracování mléka, který nastal uplatňováním nových vědeckých a technických poznatků v 60. až 80. letech 19. století a který rovněž u nás vedl ke snahám o povznesení mlékárenství. Již

kolem

roku

1864

usilovala

o

zdokonalení

vyučování

sýrařství Vlastenecká hospodářská společnost, ta však byla v roce 1873 rozpuštěna a péči o zvelebení domácího mlékařství pak

převzala

Zemědělská

rada

v Praze.

V roce

1878

byla

v Praze uspořádána mlékařská mezinárodní výstava, na které bylo

předvedeno

sloužících

ke

několik

technických

zpracování

mléka,

vynálezů

jednalo

a

se

zařízení

zejména

o

Lefeldtovu odstředivku, která odstředila až sto litrů mléka za hodinu. Dalšími důležitými vynálezy pro zpracování mléka té doby byly pastér a máselnice. Prvním soukromým mlékařským podnikem v Čechách se stala v roce

1838

místním

sýrárna

velkostatku.

v Zásmukách,

o

dva

v Pitkovicích V roce roky

1850

později

u

Říčan,

založená

následovala sýrárna

na

sýrárna

v Uhlířských

Janovicích a v roce 1860 pak také v Třebůvkách u Čáslavi. Stále se ovšem jednalo spíše o velkostatkové sýrárny, kde docházelo

pouze

k základnímu

zpracování

mléka

a

výrobě

jednoduchých sýrů. Nejstarší průmyslovou mlékárnou v Čechách byla Parní mlékárna v c. k. hospodářské správy v Hostivicích 7

založená roku 1870. O dva roky později vznikly v Suchdole u Fulneku V roce

a

v Bartošovicích

1878

byla

Rauppachovy

z iniciativy

mlékárny

průmyslníka

a

sýrárny.

Vaňka

založena

Brněnská společná mlékárna, první družstevní mlékárna nejen na Moravě, ale pravděpodobně i v celém Rakousku – Uhersku. Dalším

významným

mlékárenským

podnikem

se

stala

Radlická

parní mlékárna, založená v roce 1882 Ing. Otto Kirschnerem v Radlicích,

odkud

byla

později

roku

1878

přemístěna

na

Smíchov do nové budovy. Přibližně družstevního

do

80.

let

mlékárenství

19.

století

v Čechách

a

spadají na

i

Moravě.

počátky Tehdy

Zemědělská rada v Praze a Brně poskytovala podpory učitelům hospodářských

škol

na

cesty

do

ciziny,

aby

se

získané

poznatky daly využít ve prospěch domácího mlékárenství. Mezi první

průkopníky

nových

technologií

patřili

ve

východních

Čechách A. Eckert a „kočující“ učitel Dumek, v Pošumaví pak učitel Hejtmánek a ředitel Trejbal. Na Moravě se významně zasadil

o

zakládání

a

rozvoj

mlékárenských

družstev

Jan

Věnceslav Pavelka. Samotné mlékařství pak bylo zavedené jako učební obor na některých hospodářských školách, nejprve se tak stalo v roce 1894 na Rolnické škole v Plzni, zásadní význam pak mělo založení Zemské mlékařské a sýrařské školy v Kroměříži v roce 1902. První družstevní mlékárny v Čechách vznikaly na východě země, kde byla již roku 1885 založena družstva v Moravanech, Dolní Rovni u Pardubic a Pohoří u Opočna, která však svou činnost brzy ukončila. V průběhu let pak vznikaly další četné družstevní mlékárny, které však většinou brzy zkrachovaly. V oblasti českého odboru Zemědělské správy pracovalo od roku 1885 do první světové války celkem 85 mlékařských družstev. Na Moravě pak také působila c. k. Moravská společnost ku zvelebování orby, přírodoznalectví a vlastivědy, v jejíchž službách

pak

pořádal

již

zmíněný

„kočující

hospodářský

kazatel“ Jan Věnceslav Pavelka na různých místech šestidenní 8

mlékárenské kurzy. Stejně jako v Čechách tak také na Moravě zápasily první moravské družstevní mlékárny vzhledem k malé kapacitě

s řadou

zanikly.

Přesto

problémů se

a

zejména

po

čase

vlivem

nerentability

na

Hané

podařilo

zprůmyslnit

výrobu tvarohů a různých druhů sýrů včetně jejího typického produktu – syrečků. Na začátku 20. století došlo v mlékárenství k rozvoji, zvětšovala se jak výroba, tak počet mlékáren, ovšem první světová válka přinesla do mlékárenství velkou a dlouhodobou krizi. Silně postihla zemědělství, kde byla zdecimována stáda hospodářských

zvířat

rekvizicemi,

podvýživou

a

nemocemi,

zejména slintavkou a kulhavkou. Tím se současně snížil i prodej

mléka,

surovin

některé

uzavřeny,

hospodářského

mlékárny

jiné

úpadku.

se

Svou

musely

neustále činnost

být

pro

nedostatek

pohybovaly v té

době

na

pokraji

ukončilo

51

mlékáren v Čechách a 88 na Moravě a ve Slezsku.1) Došlo také k úpadku

dosažené

jakosti

jak

u

mléka,

tak

i

u

sýrů

a

ostatních mléčných výrobků. Oživení nastalo až počátkem 20. let a zejména pak ve 30. letech, kdy se stavěly nové provozy zaměřené nejen na výrobu konzumního mléka, ale i na výrobu sýrů a kaseinu. Počátky jihočeského mlékárenství ovlivnilo podobně jako další

oblasti

zemědělství

podnikání

Schwarzenberků.

První

pokus o sýrárnu se uskutečnil roku 1837 na schwarzenberském dvoře

v Korosekách

u

Kamenného

Újezdu

nedaleko

Českých

Budějovic. K odběratelům z Českokrumlovska a Českobudějovicka se

tak

díky

tomuto

provozu

dostával

tzv.

švýcarský

a

limburský sýr, který rychle našel odbyt také v Praze, Linci a ve

Vídni.

Díky

poptávce

po

mléčných

výrobcích

majitelé

postupem času své provozy rozšiřovali. V Protivíně byl v roce 1897

zahájen

provoz

Schwarzenberské

mlékárny,

která

je

považována za první opravdovou průmyslovou mlékárnu v jižních Čechách. 1)

Byla

zřízena

v adaptované

stodole

a

zpracovávala

Broncová, D. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě, I. díl. Praha: Milpo 1998, s. 16.

9

mléko

z okolních

mlékárny

schwarzenberských

vyrostlo

v kraji

několik

statků. dalších

Kromě

menších

této závodů

s cílem zásobovat okolí. Brzy

se

vytvořila

tři

hlavní

centra

jihočeského

mlékárenství – České Budějovice, Tábor a Protivín. Jihočeské sýry se brzy staly velmi známé a tak byly dováženy až do Štýrska,

Pešti

a

Verony.

Vyráběly

se

zde

zejména

sýry

ementálské, gruierské a také velmi kvalitní a žádané máslo. Již od počátku mělo jihočeské mlékárenství také úspěch na některých století

mezinárodních existovalo

manufaktur

na

výstavách.

v jižních

výrobu

másla.2)

Na

Čechách Začala

přelomu 15

19.

a

sýráren

vznikat

a

také

20. 10

první

mlékařská družstva, například v roce 1900 vzniklo mlékařské družstvo v Horní Pěně na Jindřichohradecku. Podobně začali zemědělci s organizovaným zpracováním mléka na Táborsku, kde nejprve založili Hospodářskou jednotu táborskou. V rozmezí deseti vznikaly další svazy a družstva, například v Jarošově, Žirovnici, Blažejově, ve Studené a Volarech. Po vypuknutí první světové války nastala v mlékárenství stejně jako ve všech

českých

Válečný

zemích

handicap

i

v jižních

dokázali

Čechách

zemědělci

smazat

hluboká až

po

krize. deseti

letech. Recese jihočeského mlékárenství se objevila po roce 1930, i když těsně předtím už vznikla v jižních Čechách nová mlékárenská družstva ve Slavonicích, Protivíně, Stráži nad Nežárkou,

Prachaticích,

Horní

Plané,

Mirovicích,

Volyni,

Strmilově a v Blatné. Poklidný rozvoj však na konci 30. let zastavilo vypuknutí druhé světové války.

2)

Pelíšek, A.: Madeta, 1 v českém mlékárenském průmyslu, České Budějovice, Madeta, 2002, s. 13.

10

2.) Založení Mlékařského družstva táborského Podnět k založení Mlékařského družstva táborského dal jihočeský

myslitel

Alfons

Šťastný,

rolník

z Padařova. Pro

tuto myšlenku získal roku 1900 mladého šlechtice barona JUDr. Ervína Nádherného, velkostatkáře z Chotovin. Nejprve se oba pravidelně scházeli v Grandhotelu Nový v Táboře, kde řešili a připravovali

první organizační

záležitosti.

Poté

se

k nim

připojil také okresní tajemník Josef Forman a ustanovilo se devítičlenné komité. Bylo však nutné získat pro tuto myšlenku patřičné množství okolních zemědělců, a tak se uspořádala řada schůzí v různých obcích na Táborsku. Postoj zemědělců k této myšlence byl již od počátku vesměs kladný, takže se již

28.dubna 1901 konala ustavující valná hromada. Ta mimo

jiné

přijala

stanovy

družstva

představenstvo

v čele

dvanáctičlenný

dozorčí

a

zvolila

s předsedou výbor,

jemuž

první

baronem

pětičlenné

Nádherným

předsedal

dr.

a

Bedřich

hrabě Deym, velkostatkář z Nemyšle. Počet zákládajících členů byl 136, dodávka na hospodářskou zemědělskou jednotku činila 36

l

denně,

z toho

vyplývá,

že

zakládajícími

členy

byli

statkáři a velcí zemědělci.3) Po ustavující valné hromadě již nastala doba příprav, dne 3.června 1901 se konala schůze, kde byla odsouhlasena koupě pozemku od manželů Pecháčkových u Soběslavské silnice v Táboře. Pozemek byl odkoupen za částku 10 000 K, v té době byl

mnohem

větší,

jelikož

byla

jeho

přebytečná

část

v pozdější době odprodána. Od té doby se představenstvo a dozorčí rada sešly několikrát, na jednotlivých schůzích byl přijat jednací řád, nábor členů (podíl stanoven K 10,-) a byla naplánována nejbližší výstavba mlékárny.4) Tato výstavba se však oddálila, jelikož táborský kraj roku 1903 postihlo

3)

Státní okresní archiv Tábor (dále SOkA Tábor), Madeta, mlékařské družstvo, z.s.s r.o. Tábor, B 1785/ 1387. 4) Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s. 8, soukromý archiv J. Likléra.

11

mimořádné

krupobití

a

jeho

následky

značně

postihly

stav

dobytka. Avšak během této doby si řada zemědělců uvědomila, že nemohou spoléhat jen na polňačení a došlo tak k získávání nových členů. Pomocí

vlivu

v Ministerstvu mlékařství

orby

při

Věnceslava

inspektora ve

Vídni

Pavelky

se

a

odboru

Českém

mlékařství dobrozdáním

Zemědělské

rozhodlo,

Charouska

že

se

inspektora

rady

v

vybuduje

Brně

mlékárna

zpracovávající až 10 000 litrů mléka denně, tedy větší, než se

původně

zamýšlelo.

Návrh

Alfonse

Šťastného

vybudovat

mlékárnu elektrickou byl na tehdejší dobu nákladný, a proto se neprovedl, ačkoliv byl zpočátku podporován představenstvem i

dozorčí

radou

jednoduchostí

z důvodu

zařízení

a

„větší menšího

v mlékárně,

čistoty nákladu

zřizovacího“.

Myšlenka Alfonse Šťastného se uskutečnila teprve až po téměř 40 letech. Správa Ringhoffer Současně

družstva a

se

firmy

zakoupila Bromovský

rozhodlo,

že

strojní

zařízení

v celkové

mlékárna

částce

bude

od 31

firmy 238

vybudována

K.

jako

mlékárna konzumní, máslárna a sýrárna. Stavba mlékárny byla zadána

původně

nakonec

firmě

Martínek,

bezvýsledné,

provedl

ale

jelikož

jednání

bylo

stavbu

během

jednoho

roku

architekt Rudolf v nákladech 60 000 K, tím vzniklo celkové vydání 100 000 K. Problém byl ovšem v tom, že členské podíly představovaly

pouze

částku

asi

jen

25

000

K.

Osobním

přičiněním předsedy družstva barona Nádherného se v letech 1903

a

1905

podařilo

v celkové částce

u

Občanské

záložny

uzavřít

půjčky

27 000 K určené k pokrytí provozních výloh

a částku 50 000 K určenou ke krytí výloh investičních. Mimo to získal předseda v lednu 1907 směnečný úvěr Živnostenské banky

na

svůj

spolupodpis.

Tím

byly

počáteční

finanční

nesnáze odstraněny.5)

5)

SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z.s.s r.o. Tábor, B 1785/ 1387.

12

Na

doporučení

Českého

odboru

Zemědělské

rady

v Praze

přijala schůze představenstva dne 26. března 1906 za správce mlékárny Tomáše Engela s ročním platem 1 800 K, tantiémem z čistého zisku a naturálním bytem a deputátem.6)

2.1.) Otevření mlékárny, její struktura a chod

Dne 19. června 1906 byla mlékárna pod záštitou okresního výboru slavnostně otevřena. Byla to slavnostní akce, které se kromě zakladatelů zúčastnily jak slavné osobnosti Táborska, tak řada novinářů, zemědělců a množství okolních obyvatel. Při

jednotlivých

založení

proslovech

družstevní

přeorientování

byl

vyzdvižen

mlékárny,

zemědělců

na

zejména

význam

úkolem

bylo

živočišnou

výrobu

jejímž

výnosnější

v kraji, který byl zvlášť vhodný pro rozvoj mlékárenství. Za památný

je

považován

gratuloval

táborským

projev

inspektora

zemědělcům,

Charouska,

který

nalezli

formu

že

výhodnějšího hospodaření ve sdružování a promluvil zemědělcům do

duše

úslovím:

„Doděláte

se

úspěchu,

nebude-li

mléko

falšováno – budete-li dojit dobře krávy a ne mlékárnu.“7) Mlékárna se skládala ze čtyř budov: vlastní mlékárny, obydlí správce, stájí a kolny. Vlastní mlékárna obsahovala chladírnu, umývárnu, pracovnu, výpravní kancelář, máslárnu, sýrárnu, sklep a kotelnu. Provoz mléka byl následující – mléko se přijímalo podle váhy, cedilo se přes husté dvojité síto, z nádrže se vedlo do pastéru, odtud do odstředivky na kombinovaný chladič. Chlazená a pasterovaná smetana tekla do „kvasírny“

a

do

máselnice.

Stlučené

máslo

se

hnětlo

na

rotačním hnětadle, odstředěné mléko se zpracovalo na tvaroh. V sýrárně

se

však

též

zpracovávalo

plné

mléko

ve

dvou

kotlích. Ve skleněných nádobách se připravoval kefír. Pro výrobu dětského mléka se pořídil sterilizační přístroj. Ke

6) 7)

Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s. 10, soukromý archiv J. Likléra. Tamtéž, s. 12.

13

chlazení

se

používalo

chladícího stroje

firmy

Ringhoffer,

kotel a pumpu dodala firma Bromovský. Co se do velikosti a kapacity mlékárny týká, tak byla počítána mezi 3 největší mlékárny v Čechách – jednalo se o Bohušovice, Tábor a Trojskou mlékárnu. O tom, kolik mléka tyto mlékárny zpracovávaly, dobře vypovídá zpráva Ústřední jednoty hospodářských družstev z roku 1928, kde J. Spisar uvádí, že v roce 1913 přijalo 61 mlékáren celkem 8 671 426 l mléka, z toho celkový podíl těchto tří největších mlékáren činil celých 6 milionů.8) K dopravě mléka z nádraží měla mlékárna k dispozici pár koní a pro svoz mléka z obcí vzdálených od dráhy si sjednala tři svážeče s jedním koňským potahem, při tom se počítalo 300 až 400 l mléka na vůz. Dovozné povozníkům platila mlékárna podle množství mléka, aby je patřičně motivovala. Konzumní mléko

se

rozváželo

po

městě

tzv.

ambulancí,

tj.

vozem

opatřeným kohouty a do bytů nosily mléko dvě roznašečky.

2.2.) Prvních osm let provozu mlékárny

Mlékárna úskalími.

hned

Především

v jejích se

počátcích

ukázalo,

že

prošla

v čele

těžkými

mlékárny

není

vhodný vedoucí úředník. V Rakousku totiž bylo mlékárenství v počátcích a první mlékařská škola na Moravě měla krátce po založení, bylo proto skutečně málo zkušených a zapracovaných odborníků.9)

A

pro

Táborskou

mlékárnu,

která

začínala

a

zápasila s počátečními potížemi, bylo potřeba mít ve vedení obzvlášť kvalitního správce. Tím však T. Engel nebyl. Engel sice byl před svým jmenováním do Tábora správcem mlékárny v Jarošově nad Nežárkou, ale v té se pouze máslařilo a odstředěné mléko se vracelo zemědělcům. V Táboře se však mléko zpracovávalo kromě jiného také na sýry a tvaroh, pro 8) 9)

SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z.s.s r.o. Tábor, B 1785/ 1387. Jednalo se o Zemskou mlékařskou a sýrařskou školu v Kroměříži, založenou v roce 1902.

14

které bylo nutné nejprve získat spotřebitele. Dále bylo také potřeba získávat zemědělce pro dodávku mléka a svým způsobem je

vychovávat

i

k tomu,

kvalitu.

K těmto

vybavení

mlékárny,

aby

problémům což

dodávané přibyly

ještě

více

mléko

ještě

mělo

určitou

nedostatky

zvýrazňovalo

ve

potřebu

jmenovat nového vedoucího úředníka. Po mnohých doporučeních byl ke správci Engelovi přidělen jako konzultant a poradce schopný odborník Vendelín Kábrt, toho času uvolněný z pozice sýrařského mistra První české akciové mlékárny v Praze. Přitom se počítalo s tím, že se pak Kábrt vrátí do Prahy, nebo že přejde jako školní instruktor nebo

správce

do

nově

budované

mlékárny

Mlékařské

školy

v Plzni. V Táboře měl původně jen uspořádat neutušené poměry. Ty

byly

výplatu

opravdu mléka,

žalostné, dokonce

mlékárna

hrozilo

již

riziko

neměla ohlášení

peníze

na

konkurzu.

Kábrt si však vyžádal, aby byl opatřen základní kapitál, načež

situaci

zachránil

předseda

představenstva

baron dr.

Nádherný tím, že družstvu dal ze svých prostředků půjčku v hodnotě 20 000 K. Tato půjčka byla postupně splacena během pěti let. Poměry se brzy zlepšily a Vendelín Kábrt byl na přání předsedy

dne

1.

února

1906

jmenován

správcem

Táborské

mlékárny místo T. Engela, který si najal mlékárnu v Příbrami, kde se později úspěšně uplatnil jako ředitel hospodářského družstva. Vendelín Kábrt setrval v Táboře až do svého odchodu do výslužby. Jeho odměna byla v té době ročně

2 400 K, 75 q

uhlí, 5 m3 dříví, 52 kg másla a denně 2 l mléka a 0,25 l smetany. Zřekl se i novoroční odměny a spokojil se s podílem ze zisku vzhledem k tomu, že na jeho přání nebyla zvýšena výplatní cena za mléko a představenstvo se rozhodlo vyčkat na případný zisk, z něhož by se členům vyplácely podíly. Vyžádal si též jmenování účetního Jana Škvána, který dostal vedle

15

správce poměrně velkou pravomoc a také jmenování několika svých asistentů.10) Vzhledem k tomu, že mlékárna musela uskutečnit několik nákladných

investic,

vybudováním

nové

zejména

studně

a

vyřešení

jiných

problému

mimořádných

s vodou

provozních

výloh, zažádala v té době o několik menších půjček a státních subvencí

a

byla

nucena

v roce

1910

odprodat

část

svých

nezastavěných pozemků, které by však v pozdější době využila. V letech

1909

–

1910

bylo

v mlékárně

zavedeno

elektrické

osvětlení a telefon, do té doby se zde svítilo petrolejovými lampami.

Dalším

V samotném

problémem

Táboře

se

zůstávalo

založení

hledání

mlékárny

odbytišť.

nesetkalo

mezi

obchodníky zrovna se zvlášť velkým porozuměním, spíše naopak, mnozí

z nich

mlékárnu

zpočátku

přímo

bojkotovali.

Tato

situace způsobila, že si družstvo otevřelo v roce 1907 své dvě vlastní prodejny v Nádražní a Palackého ulici. Prodej se zde orientoval výhradně na konzumní mléko, jelikož prodej sýrů byl teprve v začátcích, zejména některé druhy sýra a měkký tvaroh byly pro většinu obyvatel dosud neznámé. Aby se zvýšil odbyt mléka, zřídil správce Kábrt mléčnou jídelnu, první tohoto druhu v Čechách. Mimoto navázal spojení s mnoha spolky a organizacemi, jakými byly například Sokol, Zora, různé školy apod. Díky

vlivu

předsedy

družstva

barona

Nádherného

se

podařilo v roce 1907 navázat spojení s vídeňskými mlékárnami Wiener Gross Molkerei a Johann Frösch. Obzvlášť odbyt přímo ve Vídni byl velmi významný. Dále byl jedním z největších odběratelů sklad zásob vídeňských železničářů. Mimoto také sjednal

předseda

družstva

dodávky

do

zemských

ústavů

pražských a ústavu pro choromyslné v Opařanech.11) Již od prvních let výroby dominoval prodej konzumního mléka, jen menší část se zpracovala na výrobky. Z těch se

10) 11)

Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s. 14, soukromý archiv J. Likléra. Pelíšek, A.: Madeta, 1 v českém mlékárenském průmyslu, České Budějovice, Madeta, 2002, s. 13.

16

nejvíce vyráběly měkké sýry, zvláště smetanové, např. sýr tabulový, royal, později také romadúr a z tvarohu vyráběný sýr

„mazák“.

Z tvrdých

sýrů

pak

zejména

sýry

tylžské

a

v malém množství také eidam. České sýrařství v té době nemělo příliš promyšlenou koncepci a podobně jako většina ostatních mlékáren také Táborská mlékárna vyráběla rozmanité sýry často i druhově blízké, pouze různě označené podle toho, jak byly v oblibě v jednotlivých oblastech odbytu. Zvláštností bylo zavedení Camembertu v roce 1912 francouzským sýrařem Carsem na

doporučení

a

výlohy

České

odborné

zemědělské

rady

v Praze.12) V celkovém pohledu lze považovat hospodaření družstva v prvních letech své existence za dobré, zvláště díky krajní spořivosti a schopnostem vedoucích úředníků. Díky tomu mohla mlékárna platit zemědělcům vyšší ceny než mlékárny pražské, stejně tak mléko prodávala za nižší tržní ceny než ostatní mlékárny. Dalším důležitým faktem bylo, že se i máslo a sýry vyráběné v Táborské mlékárně těšily značné oblibě a pověsti a dosáhly i řady ocenění a uznání na různých výstavách. Roku

1911

prodělaly

jižní

Čechy

šestiměsíční

obdobní

sucha, jehož následky se přenesly až do následujícího roku, přesto se však mlékárně podařilo udržet si dodávky mléka a jeho zpeněžení zemědělcům. Jeho výkupní cena rok od roku rostla, takže pakliže členové družstva dostali v roce 1906 za 1 l dodaného mléka něco málo přes 12 haléřů, tak v roce 1913 již měli za 1 l haléřů 17, což svědčí o tom, že mlékárna zemědělcům

umožňovala

výhodné

zpeněžení

mléka

v oblasti

a

zvyšovala se tím tak její dobrá pověst. Neustále přibývalo přihlášek k členství a to již také ze sousedních okresů (až z Votic, Benešovska, Sedlčan, Milevska a Písku). Roku 1910 se stalo táborské družstvo největším na českém venkově. V roce 1913

12)

byl

dokonce

přiliv

nových

členů

omezen

výslovně

na

Broncová, D., a kol.: Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě, I. díl. Praha: Milpo 1998, s. 21.

17

zemědělce

z politického

táborského.13)

okresu

Družstvo

nezapomínalo ani na vztah s ostatními zemědělskými družstvy, od

roku

1917

družstev

bylo

v Praze.

Ústřední

členem Roku

1911

jednoty

zřídilo

hospodářských

penzijní

fond

pro

úředníky mlékárny.

2.3) Družstvo za první světové války

S vypuknutím změny,

které

družstva

a

první

také

světové

hluboko

mlékárny.

Již

války

zasáhly

při

v roce do

vyhlášení

1914

života

nastaly

táborského

mobilizace

museli

téměř všichni zapracovaní úředníci opustit svá zaměstnání a odejít na frontu. V mlékárně tak zbyl jen správce Kábrt, asistent Šafrán a několik dělníků a výpomocných sil. Nedlouho poté musel odjet i předseda družstva baron Nádherný, čímž mlékárna přechodně ztratila svého mocného a vlivného patrona. Ten

však

po

dobu

své

nepřítomnosti

svěřil

družstvo

pod

ochranu poslance dr. Viškovského, který skutečně alespoň na počátku války mírnil válkou vzniklé problémy. Mlékárně byly vzaty oba koně a bylo nutné sehnat povozníka a nakoupit koně nové. Válka doléhala těžce i na zemědělce, jelikož mnoho mužů odešlo na frontu a mimoto Ministerstvo drah zastavilo dovoz veškerých potravin, mléka i prázdných konví po železnici. Od roku

1915

došlo

k soupisu

potravin,

nedostatku

krmiva,

vybíjení dobytka a postrádaly se pracovní síly. Náhlý pokles dodávky mléka zasáhl i Táborskou mlékárnu. Valná hromada družstva se v roce 1915 usnesla na nezbytnosti opatření okresu

jadrných

krmiv.

nahradil barona

V potravinové

Nádherného

komisi

správce

táborského

mlékárny

Kábrt,

který se snažil upravit dodávky dobytka, zemědělských výrobků a hlavně mléka, jež měly na starost obecní úřady. Táborský obecní úřad však nevykládal potřebnou snahu ke splnění potřeb družstva 13)

a

mlékárny

a

tak

záhy

došlo

k černému

obchodu

Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s. 19, soukromý archiv J. Likléra.

18

s mlékem. Navíc zemědělcům v mnoha případech zůstalo jen tak malé

množství

dojnic,

že

to

postačilo

sotva

pro

1914

ještě

potřebu

jejich rodin a odchov. Pakliže

byla

dodávka

mléka

v roce

celých

1 959 929 l, v roce 1915 se jednalo už pouze o 1 283 275 l. Pro město Tábor nastala kritická situace a bylo proto nutné pro toto město zavést rekvizici, což za těchto okolností velmi

dobře

poukázalo

na

důležitost

mlékárny

pro

celou

oblast. Z 1 700 l denního mléka bylo 1 100 l z cizích okresů, ovšem

tyto

okresy

by

nebýt

mlékárenského

družstva

mléko

nedodávaly. Pokles dodávky mléka pokračoval i v roce 1916, kdy

bylo

dodáno

již

pouze

825

440

l

mléka,

v roce

1917

dodávka dále klesla na 243 105,5 l a v roce 1918 se jednalo o pouhých 71 047 litrů mléka za rok.14) Co se týče výroby sýrů, vyrobilo se nejvíce sýrů smetanových a tylžských, nicméně jejich výroba klesla pro roce 1916 na poměrně zanedbatelné množství, stejně jako se tomu stalo i u smetany a tvarohu. Je zcela pochopitelné, že mlékárna pak musela v roce 1916

zastavit

Budějovic, vztazích,

dodávku

což

mělo

zejména

mléka za

do

Vídně,

následek

s vídeňskými

problémy

mlékárnami.

počátku

války

v podstatě

plnilo

své

mlékem.

V roce

1917

od

k.

vyšly

c.

Opařan ve

i

Českých

smluvních

Družstvo

poslání

od

zásobitele

místodržitelství

pro

Království české výnosy č. 36.730/L a 59.256/L, kterými byla Táborská

mlékárna

stanovena

úřední

sběrnou

mléka

a

tuků

z celého politického táborského okresu. Toto nařízení však již přišlo v době hospodářského zhroucení.15) V roce

1918

stálo

družstvo

před

rozhodnutím,

má-li

mlékárnu uzavřít. Denní příjem mléka byl již jen 200 l. Režie byly neúměrně vysoké, avšak družstvo se stále drželo. Snažilo se vyhovět zásobování města a zároveň se zdráhalo zastavit 14)

SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z.s.s r.o. Tábor, B 1785/ 1387. Dvořák J.: Mlékařství v republice Československé, Publikace ministerstva zemědělství č. 35. Praha 1923, s. 23. 15)

19

všechny stroje a ponechat je tak tím postupnému zničení. Hrozivou

situaci

zachránil

v roce

1920

předseda

družstva

baron Nádherný zvýšením úvěru Občanské záložny v Táboře na 300 000 K. Po skončení 1. světové války v roce 1918 nastala doba všeobecného

uvolnění.

Na

místě

byrokratického

Rakouska

-

Uherska vzniklo demokratické Československo, pro činovníky Táborské mlékárny to byla doba velikého povzbuzení, avšak pro samotnou

mlékárnu

vyvrcholily

problémy

z let

minulých.

Dostavily se totiž následky vybití dobytka, které proběhlo ke konci

války

bez

ohledu

na

chovatelské

potřeby,

navíc

se

dostavil také výsledek bezhlavé zoufalé hospodářské politiky válečných let. Dodávka mléka proto klesla v roce 1919 na pouhých 43 905 litrů, v roce 1920 došlo pak jen k nepatrnému navýšení na 57 234 l mléka.16) Kromě toho rozpadem Rakouska – Uherska odpadl i odbyt ve Vídni, což ovšem zatím Táborská mlékárna nepocítila. A tak hlavním cílem prvních poválečných letech bylo udržení dodávky mléka. Ke konci války, když byla situace dost kritická, bylo nutné se zaobírat myšlenkou zavedení jiné výroby, alespoň po dobu, než dorostou jalovice. A tak v roce 1919 došlo na návrh dr. Vilikovského z hospodářské akademie v Táboře k zavedení výroby

umělého

medu

z řepného

cukru.

Výroba

umělého

medu

usnadnila využití pracovních sil a některého mlékárenského strojního zařízení. Zisky Táborské mlékárny z výroby umělého medu byly z počátku mimořádné. Zvýšení cen a režie přinutilo správu družstva zvýšit členské podíly. Stalo se tak na valné hromadě v roce 1919, kdy došlo ke zvýšení podílů z 10 Kč na 50 Kč.17) Členové, kteří se nepřizpůsobili, byli vyřazeni. Tím se počet členů značně snížil. Zatímco v roce 1914 bylo členů

16) 17)

SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z.s.s r.o. Tábor, B 1785/ 1387. Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s. 26, soukromý archiv J. Likléra.

20

198

a

v roce

1919

ještě

150,

v roce

1920

po

navýšení

členských podílů jich bylo již pouhých 75.18) Za

účelem

lepšího

odbytu

a

určité

programovosti

v mlékařství dohodli se správce Táborské mlékárny Kábrt a ředitel Trojské mlékárny František Burger na jednotném řešení problematických

mlékárenských

otázek.

V roce

1920

se

jim

podařilo přesvědčit Ústřední jednotu hospodářských družstev k vytvoření družstev

a

jejího

IV.

současně

odboru

–

tj.

k vytvoření

Svazu

Obchodní

mlékařských společnosti

mlékařských družstev. Nastaly také změny v představenstvu a dozorčím výboru družstva, je nutné zmínit rezignaci hraběte dr.

Deyma

z předsednictví

dozorčího

výboru

v roce

1918,

v dozorčím výboru setrval jako člen až do roku 1920. Co se týče cen výkupu mléka, tak došlo v letech 1914 až 1920 k jeho postupnému navyšování, které bylo úměrné všeobecnému stoupání cen. Takže v roce 1914 bylo zemědělcům vyplaceno za 1 l mléka 0,16 Kč, v roce 1920 to byly již 2 Kč za litr.19)

18) 19)

SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z.s.s r.o. Tábor, B 1785/ 1387. Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s. 27, soukromý archiv J. Likléra.

21

3.) Vývoj táborského družstva v meziválečném období Toto

období

pozvolného

bylo

zvyšování

ve

znamení

dodávky

konsolidování

mléka.

poměrů

Přibližné

a

úrovně

předválečného období bylo dosaženo totiž až v roce 1931, kdy poprvé od roku 1914 přesáhla dodávka mléka přes 1,5 milionu, konkrétně 1 735 747 l.20) Začátek tohoto období byl ve znamení velikého nebezpečí způsobeného náhlým a současným uvolněním prodeje

umělého

medu

i

cukru.

Došlo

totiž

k okamžitému

poklesu poptávky po umělém medu, neboť byl dostatek volného cukru. Mlékárna tak byla nucena rozprodat jeho velké zásoby pod

výrobní

komise.

cenu,

zbytek

Rozprodej

zásob

k vyčerpání

veškerých

cukru

řepného byl

zisků

tak

převzala

ztrátový,

z minulých

let

a

cukerní

že

došlo

družstvo

se

zatížilo obrovskou ztrátou, se kterou se celé toto období vyrovnávalo.

3.1.) Situace v družstvu po první světové válce

Bylo nutné okamžitě navýšit počet členů, jelikož jich z téměř dvojnásobného množství před válkou zbylo v roce 1920 pouhých

75.

To

se

postupně

povedlo,

zejména

díky

dobré

propagační práci mezi zemědělci, a tak došlo v letech 1921 až 1931 k jejich postupnému nárůstu až na 197 členů.21) Dále bylo nutné

najít

nová

odbytiště

mléka

a

výrobků.

V Táboře

se

zřídily další dvě režijní prodejny a získal se také odbyt u deseti

překupníků.

odbytiště

Mimo

v Českých

Vršovicích.

Postupně

Tábor

se

Budějovicích se

Velenic, Písku, Bechyně a

mléko

a

získala

také

jeden

menší

dodávalo

také

do

dvě

nová

odbyt

ve

Českých

také do Trojské mlékárny v Praze.

Došlo tak alespoň k částečnému nahrazení kdysi tak významného odbytu ve Vídni před 1. světovou válkou. Sýrařství nadále 20) 21)

SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387. SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387.

22

trochu ustupovalo do pozadí, začala se opět vyrábět smetana, tvaroh a nově také jogurt místo kefíru. Od roku 1924 se začal opět začal vyrábět sýr limburský a romadúr jakožto velký a malý royal. Roku 1928 byl do Táborské mlékárny poslán sýrař Trojské mlékárny, aby zde zavedl výrobu bochníkových sýrů podle trojského vzoru, jednalo se o tzv. sýry pecnové. Tyto sýry se pak použily na výrobu tavených sýrů pro potřebu obou mlékáren, jelikož tavírna sýrů byla ještě v té době pouze v Trojské mlékárně.22) Z počátku povalečného období měla mlékárna také problémy cenové, jelikož správce Kábrt nechtěl dopustit, aby členové dodávali

mléko

jiným

mlékárnám

a

proto

raději

mléko

přeplácel. Touto situací se však začal zabývat lichevní soud, před nějž byl postaven nejprve správce Kábrt a po dalším zdražení

taktéž

k výjimečným

celé

představenstvo,

hospodářským

poměrům

oba

ovšem

tyto

spory

vzhledem družstvo

vyhrálo. Poté nastal postupný cenový pokles. Zpeněžení mléka se však kvůli ostré konkurenci mlékařů zhoršovalo, což vedlo ke snižování prodejní ceny mléka, kdy cena postupně klesla z 2,3 Kč za l až na 1,24 Kč.23) Mlékárna

byla

v té

době

také

nucena

investovat

do

strojního zařízení. V roce 1925 musela pořídit lis na tvaroh, roku 1927 novou odstředivku, hnětadlovou máselnici a lis na výrobu

pecnových

sýrů

a

v roce

1930

zakoupila

další

odstředivku, měděné nádrže na mléko a druhý lis na sýry. V roce 1928-29 se začala plánovat přestavba mlékárny, jednalo se zejména o prodejnu, která byla do té doby na chodbě a nedělala

zrovna

příliš

dobrou

reklamu,

dále

pak

šlo

o

rozšíření sklepů na sýry a vybudování kanceláře a zasedací místnosti.

Bylo

osloveno

několik

místních

stavitelů,

aby

vypracovali vhodné plány přestavby. Projekt však uskutečnil až Kábrtův nástupce ing. Hojdar.

22) 23)

Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s 29, soukromý archiv J. Likléra Tamtéž, s. 31.

23

Předsedovi družstva baronu Nádhernému se opět podařilo v roce 1925 zlepšit finanční situaci družstva získáním státní subvence v hodnotě 50 000 Kč a posléze také 100 000 Kč na krytí

ztrát

vzniklých

ve

válečné

a

K vyplacení těchto sum došlo v roce 1927. uspořádána

v Táboře

výstava,

které

poválečné

24)

se

době.

V roce 1929 byla zúčastnila

také

Táborská mlékárna a na které byla za prezentaci svých výrobků a výrobních postupů vyznamenána stříbrnou medailí, načež se na

této

výstavě

jihočeské

k Táborské

mlékárny.

Již

mlékárně

zde

bylo

přidružili vidět

ostatní

její

vedoucí

postavení.

3.2.) Nástup nového správce ing. Josefa Hojdara

Ing. Josef Hojdar nejprve nastoupil dne 20. června 1932 do

funkce

zástupce

správce

Vendelína

Kábrta.

Ten

však

1. ledna 1933 odešel do výslužby, přijal pouze čestnou funkci ředitele, která mu byla nabídnuta jako vděk za jeho zásluhy rozhodnutím představenstva a dozorčí rady na společné schůzi k příležitosti 25. výročí založení družstva a kterou se však on sám rozhodl přijmout právě až při nástupu do důchodu. Josef Hojdar se narodil 30. září 1906 ve Chvalešovicích, studoval reálku v Praze a Písku a poté nastoupil jako úředník v Telegrafní ústřední stanici v Praze. Po ukončení vojenské služby byl současně posluchačem Vysoké školy zemědělské a lesního inženýrství v Praze, kde v roce 1931 úspěšně dokončil studium.

Opustil

poštovní

službu

a

po

četné

praxi

v mlékařství nastoupil ve věku 26 let jako zástupce a poté i správce

mlékárny

v Táboře.

V roce

1936

zde

byl

jmenován

ředitelem a v období od ledna 1940 do března 1941 vykonával také funkci ředitele Českomoravského svazu pro mléko a tuky v Brně s úkolem zorganizovat mlékařství na Moravě. Během své kariéry absolvoval také několik studijních cest do USA a 24)

Tamtéž, s. 32.

24

Německa.

S jeho

mlékárny

v moderní

ústřední

jménem

je

rozsáhlý

mlékárnu,

spojeno

přebudování

mlékařský

ústřední

komplex

máslárnu,

mlékárenských závodů, tavírnu a vajíčkárnu. Ing.

Hojdar

organizoval

jihočeské

Táborské obsahující

pět

pobočných

25)

mlékařství

na

nové

širší základně. Rozpoznal, že výrobní nedostatky jižních Čech bylo možné vyrovnat jen rozsáhlým a zjakostněným chovatelským okruhem,

prohloubením

mléka

snížením

a

organizace

režie

pomocí

sběru, zvýšení

zvýšením výrobní

jakosti kapacity.

Základem toho všeho bylo zvýšení dodávky mléka. Ing. Hojdar proto vnesl nový impuls pro získávání členů. Zatímco ještě v roce 1913 v době mimořádného zájmu o dodávku do mlékárny byl dokonce příliv členů brzděn s odůvodněním, že Táborská mlékárna má sdružovat především zemědělce okresu táborského, ačkoliv pak za války byla vděčná za každý litr mléka dodaný z cizích okresů, nastalo osobním přičiněním nového správce opět zvýšené úsilí k dalšímu získávání členů, přestože již právě v této době byla dosažena nejvyšší dodávka v historii družstva. Ačkoliv se zpočátku z řad představenstva ozývaly pochyby nad správností tohoto postupu, brzy si ing. Hojdar získal všeobecnou důvěru. Dokonce sám osobně objížděl vesnice a přesvědčoval dodavatele o účelnosti dodávky do mlékárny. A tak postupně stoupal počet členů z 207 v roce 1932 až na 1698 v roce 1938.26) V letech 1934 – 1937 organizoval sběr mléka na Veselsku,

dokonce

byl

k tomuto

účelu

přijat

úředník

pro

organizační práce, jímž byl Josef Zíka. Jeho úkolem byl nábor členů, organizace sběru a informační služby zemědělcům. Vedle něj na Veselsku ještě vypomáhal Josef Macháček, který se soustřeďoval na prodejní záležitosti. Navíc ing. Hojdar nastoupil do funkce správce v době, kdy

došlo

k pronikavému

poklesu

cen

v obchodu

s mlékem.

Naštěstí tento pokles zastavily v roce 1934 rozsáhlé a velmi 25)

Chceme výš!, Ing. Josef Hojdar 15 let v Madetě, červen 1947 – podnikový časopis zaměstnanců firmy Madeta. 26) SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z.s.s r.o. Tábor, B 1785/ 1387.

25

podstatné právní zásahy a tak si družstvo uhájilo i v těchto mimořádně kritických poměrech dobrý finanční stav. Jednalo se zejména o vládní nařízení č. 75/Sb. ze dne 20. dubna 1934 o výrobě

mléka

a

výrobku

z mléka

a

obchodu

s těmito

potravinami, kde bylo nařízeno, aby se v určitých městech prodávalo

pouze

mléko

pasterizované,

výjimku

tvořilo

jen

mléko přednostní, které však ve skutečnosti nebylo. Jednalo se o tzv. pasteurizační zákon. Dalším důležitým nařízením byl zákon

94/Sb.

č.

ze

dne

15.

května

1934

o

vyrovnávacích

fondech mléčných, který zavedl stejnoměrnost v prodeji mléka a v zásobování trhů mlékem a mléčnými výrobky. A do třetice pak vládní nařízení č. 76/Sb. z 20. dubna 1934 o stanovení pevných

cen

mléka

a

smetany,

který

představoval

první

zákonnou úpravu cen. Mimoto byly zřízeny cenové komise pro jednotlivé země, které se zabývaly cenovými otázkami.27) Mlékárna se však musela vzhledem ke zvýšení počtu členů a tím i zvýšení dodávek mléka přizpůsobit stavebně i strojně. A tak již v roce 1933 došlo k přístavbě a nástavbě mlékárny. Do

nově

postaveného

ředitelna, kancelář

účtárna

patra

obchodního

a

se

soustředily

pokladna.

správce

a

Z části

kanceláře, chodby

tj.

vznikla

tajemníka organizace

sběru.

V přízemí se zřídila laboratoř správce a výdejna. V roce 1936 se také vylepšilo strojní zařízení mlékárny o nové chladící zařízení. Rok poté byl ještě pořízen nový deskový pastér a nová

odstředivka.

dozorčí

rady

Roku

postupně

1936

představenstvo

organizovat

svoz

přijalo

mléka

auty.

návrh První

nákladní auto značky Chevrolet bylo pořízeno již v roce 1934, ovšem to se používalo i k jiným účelům než jen ke svozu mléka. Došlo také k rozšíření počtu osob ve vedení družstva, stalo se tak dvěma úpravami stanov. Valná hromada v roce 1936 zmocnila dozorčí radu přenechat dva členy ze svých řad do představenstva

27)

a

valná

hromada

uskutečněná

v roce

1938

Broncová, D. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě, I. díl. Praha: Milpo 1998, s. 34.

26

rozšířila počet členů představenstva na 9 a členů dozorčí rady na 15.

3.3.) Organizování mlékárenství na Veselsku

Již v roce 1927 pojalo Sdružení chovatelů hospodářského zvířectva pro okres Veselí nad Lužnicí myšlenku na utvoření mlékařského družstva. Tato myšlenka se však neuskutečnila a byla realizována až v roce 1935, kdy založil bývalý úředník Mlékařského

družstva

Mlékařské

družstvo

působnost

se

táborského

ve

Veselí

soustředila

Josef

nad

spíše

Hanousek

Lužnicí,

i

Mezimostí.28)

do

rodinné

když

jeho

V bývalém

Mezimostí byla postavena mlékárna, tzv. Hanouskova, která již v roce 1936 zpracovala přes jeden milion litrů mléka, nicméně Táborská mlékárna v témže roce zpracovala celých 3 629 000 l mléka. Veselské družstvo mělo již v roce 1935 548 členů a členský příspěvek byl stanoven na 10 Kč. Nicméně mnozí z nich dodávali mléko Mlékařskému družstvu táborskému, jelikož to jim nabídlo výhodnější odkup.29) Vzhledem

k tomu,

že

hrozilo

nebezpečí

nezdravé

konkurence se zemědělským Mlékařským družstvem v Táboře, bylo potřeba

rychle

zemědělského

získat

veselské

družstevnictví.

zemědělce

Tato

myšlenka

pro

myšlenku

nalezla

mezi

zemědělci ohlas a tak zde bylo téhož roku založeno druhé družstvo - Zemědělské družstvo ve Veselí nad Lužnicí, jehož předsedou družstvo

byl

Josef

Kouba

Mlékařského

a

družstva

které

sloužilo

táborského.

jako

pobočné

V Soběslavi

a

Mezimostí byly zřízeny prodejny a svěřeny Josefu Macháčkovi, pozdějšímu

vedoucímu

obchodnímu

úředníkovi.

Díky

energetickému a včasnému zákroku se tak podařilo Mlékařskému družstvu

táborskému

ovládnout

celý

veselský

okres.

Na

28)

Veselí nad Lužnicí se v té době skládalo ze dvou samostatných obcí – Veselí nad Lužnicí a Mezimostí. Ke sloučení obcí došlo v době německé okupace 1. ledna 1943 ustanovením ministerstva vnitra. 29) SOkA Tábor, Zemědělské družstvo, z. s. s r. o. Veselí nad Lužnicí, B 1785/1388.

27

mimořádné valné schůzi 30. prosince 1939 došlo k převzetí Mlékařského táborským.

družstva Tím

bylo

v Mezimostí také

naplněno

Mlékařským i

poslání

družstvem Zemědělského

družstva ve Veselí nad Lužnicí, které také proto 19. května 1940 na valné hromadě plně splynulo s Mlékařským družstvem táborským. Mlékařské družstvo táborské ještě uspořádalo dne 30. května 1940 další valnou hromadu, na které byly změněny stanovy

v tom

smyslu,

že

znění

firmy

bylo

též

německé:

„Molkereigenossenschaft Tábor, r.G.m b.H.“.30) Ředitel Hojdar se snažil již v roce 1937 soustředit veškeré

jihočeské

mlékařství

pod

patronaci

Mlékařského

družstva Táborského. Měl v plánu zřízení pobočného závodu ve Veselí nad Lužnicí a pasterizační stanice v Písku a Českých Budějovicích.

Z toho

se

však

uskutečnilo

jen

vybudování

mlékárny ve Veselí nad Lužnicí, respektive v Řípci, což bylo rozhodnuto na společné schůzi představenstva a dozorčí rady v roce 1937. Stavba byla zadána staviteli B. Raffelovi ze Soběslavi dle projektu architekta Ing. J. Franců. Provoz byl otevřen dne 1. ledna 1939 a správcem byl jmenován František Ouhleda.

Ten

zavzpomínal

v roce

1946

na

její

otevření:

„Provoz byl zahájen 1. ledna 1939. S jakým napětím jsme tento den očekávali! Na Nový rok v pět hodin ráno se již rozjela dvě auta po našich vesnicích, aby nám přivezla mléko. Sám jsem byl již v pět hodin v mlékárně, ani jsem nemohl dospat. V sedm

hodin

přišli

další

zaměstnanci.

Bylo

nás

celkem

jedenáct. Kolem osmé přijelo auto s mlékem. Každý si snad dovede představit, jak jsme na tuto chvíli čekali. Konve s mlékem

jsme

složili.

Po

řádném

převzetí

mléka

počaly

dělnice vylévat první konev a už to začalo, Strojník již měl v kotli páry 6 atm a pouštěl stroje. Odstředivka se rozhučela a první mléko probíhá od jednoho stroje na druhý a již je vidíme

na

chladiči,

odtud

pak

v kotli

v sýrárně.

Nikdo

nepromluví, jen já při pokynech k postupu práce. V ten den 30)

SOkA Tábor, Zemědělské družstvo, z. s. s r. o. Veselí nad Lužnicí, B 1785/1388.

28

bylo přivezeno asi 3000 litrů mléka, které bylo zpracováno na sýry, část ponechána na tvaroh a smetana připravena na druhý den na stloukání.31) Mlékárna v Řípci měla sloužit k výrobě másla a sýrů, později

díky

sortimentu v prvním

pořízení

výrobků.

patře

byl

tavícího

V přízemí byt

správce

zařízení se a

dále

došlo

k rozšíření

zřídila

strojníka.

kancelář,

Během

druhé

světové války došlo vlivem řízeného hospodářství a povinných dodávek mléka k rychlému budování pobočných závodů, které bylo usnadněno tím, že byly tyto závody vybudovány nejprve jako odstřeďovny. Ty mléko přijímaly, čistily, odstřeďovaly, pasterovaly smetanu, kterou dále posílaly ke zpracování do Tábora, zatímco odstředěné mléko zpracovaly buďto na sýry určené k tavení, nebo na směs určenou k výrobě sýrů tučných. Na

úpravu

mléka

k přímé

spotřebě

a

k výrobě

másla

však

zpočátku zařízeny nebyly.

31)

Broncová, D. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě, I. díl. Praha: Milpo 1998, s. 91.

29

4.) Táborské družstvo během 2. světové války Po vypuknutí války bylo potřeba vystupňovat úspornost ve veřejném

hospodářství

do

nejvyšší

ministerstvo

zemědělství

obyvatelstva.

Vládní

Ministerstvu

pověřeno

nařízení

pravomoc

míry.

zajistit

206/39

č.

V září

hospodařit

Sb.

1939

bylo

zásobování dalo

tomuto

s nejdůležitějšími

zemědělskými výrobky. V téže době vyšlo také jedno z jeho prvních nařízení č. 209/39 Sb. z 27. září 1939, které zřídilo Českomoravský svaz pro mléko, tuky a vejce, jehož působnost pozměnila dosavadní způsob mléčného hospodaření.32) Jestliže dřívější právní normy zajišťovaly jen ochranu spotřebitele před

mlékem,

nesprávně

které

bylo

označené,

zdravotně

nové

závadné,

právní

porušené

předpisy

nebo

zaváděly

hospodářství řízené, které upravovalo výrobu, organizovalo povinný výkup, uskladnění a zásobování.

4.1.) Zavedení řízeného hospodářství

Prvními

vyhláškami,

které

právně

upravovaly

řízené

hospodářství v oblasti mlékárenství, byly vyhlášky předsedy vlády

–

zřízení

Společnosti

pro

obchod

s mlékem,

tuky

a

vejci, základ lístkového hospodářství, zásady o hospodaření s potravinami, ustanovení o lístcích na potraviny, odběrní listy a hromadné odběrní listy, pojem samozásobitelů a jejich dávky,

atd.

Ministerstvu

Poté

byla

zemědělství

dána

vládním

mimořádná

nařízením

pravomoc

a

č. od

270/40 té

doby

vydával právní normy ministr zemědělství – odběr mléka na lístky apod. Kromě ministerstva zemědělství vydal také řadu právních norem Českomoravský svaz pro mléko a tuky v Praze ve způsobu vyhlášek v úředním listě a oběžníku. Z nich vymezily vyhlášky

rozsah

dodávkových

povinností

držitelů

dojnic,

zavedly vyměřením sběrných obvodů všeobecnou organizaci sběru 32)

Mašek, J.: Mlékárenství na Táborsku během druhé světové války, 1946, s. 8, soukromý archiv J. Likléra.

30

mléka

a

másla,

stanovily

povinnost

zemědělců

vést

mléčné

záznamy, upravily zásady pro používání mléka ke krmení telat a prasat, upravena byla také výroba a označování sýrů, bylo zakázáno vyrábět sušené a zahuštěné mléko a tučné sýry a tučnou

zmrzlinu.

Mimoto

se

také

při

řízení

hospodářství

značnou měrou uplatnil Nejvyšší úřad cenový, který určil ceny mléka a mléčných výrobků. Stanovil ceny domácích výrobků, pevné výkupní ceny mléka od výrobců a určil ceny slepičích vajec.

V říjnu

1940

odpadla

od

Českomoravského

svazu

pro

mléko, tuky a vejce právě vaječná agenda. Vyhláška č. 5 Českomoravského svazu pro mléko a tuky v Praze

stanovila,

že

Mlékařskému

družstvu

táborskému

přísluší jako sběrná oblast celý politický okres Tábor a celý soudní okres Veselí nad Lužnicí. Vyhláška č. 48 pak připojila ke sběrné oblasti soudní okresy Bechyni, Milevsko, Pacov, Lomnice

nad

Lužnicí

a

Sedlec

a

některé

obce

ze

soudních

okresů Jindřichův Hradec, Třeboň, Pelhřimov, Votice a Písek. V roce 1943 pak byl připojen také zbytek původní oblasti sedlčanské mlékárny, tj. celý sedlčanský soudní okres vyjma obce Kamýk nad Vltavou.33) Vlivem úpravy zásobovacích oblastí pražských mlékáren hrozilo

nebezpečí,

že

majitelé

uzavřených

podniků

budou

odškodňováni budováním mlékáren v jižních Čechách, kde nebylo mlékařství ještě plně rozvinuté a kde byla tudíž ještě vhodná půda k budování nových mlékařských podniků. Tím by se však pohřbilo

úsilí

Mlékařského

jihočeské

zemědělce

dosáhnout

co

družstva

v družstevním

nejvýhodnějšího

táborského

podniku

zpeněžení

a

sjednotit

jeho

mléka.

Bylo

pomocí proto

potřeba rychle jednat. A zde se opět ukázalo, jak významným mužem je pro Mlékařské družstvo táborské jeho ředitel ing. Josef

Hojdar,

který

byl

právě

v té

době

ředitelem

Českomoravské společnosti pro mléko a tuky pro Moravu a byl proto předem informován o všech zásadních ustanoveních. Díky 33)

Tamtéž, s. 12.

31

tomu se mu podařilo situaci vyřešit ve prospěch Mlékařského družstva táborského. Využil svého vlivu a sám vymezil na přípravné družstva

mapě

rajonizování

táborského

a

oblastí

neopustil

obvod

jednací

Mlékařského

síň,

dokud

nebyl

tento obvod nejen uznán, ale také zaznamenán ve vyhlášce Českomoravského svazu pro mléko a tuky v Praze. Díky

povinné

dodávce

a

vymezení

velké

oblasti

sběru

došlo také k velkému nárůstu počtu členů. Jestliže jich bylo v roce 1939 ještě 1 734, pak v posledním válečném roce 1945 jich bylo již celých 7 419.34) Aby bylo možné zvládnout tak mimořádně starost,

veliký došlo

obvod, tudíž

který

mělo

k povolení

táborské

družstvo

vybudování

na

jednotlivých

odstřeďoven v Týně nad Vltavou, Pacově, Milevsku a Sedlci, ze kterých krátce na to vznikly pobočné závody. Tato myšlenka byla

tehdy

zcela

nová

a

narážela

na

kritiku

tehdejšího

říšského zplnomocněnce u svazu Hermanna. Přece jen se však podařilo tento úkol rychle a včasně zvládnout, byť možná ne zcela úplně, a tak mohly pobočné závody záhy podchytit sběr mléka i na místech, kde se dosud mlékařilo jen sporadicky.

4.2.) Nárůst organizačního aparátu družstva

Nově vymezený sběrný obvod táborského družstva vyžadoval jeho velmi

podrobné náročný

jmenovala poručíka

organizační

zpracování.

úkol

správa

ještě

a

tak

v roce

1939

to

organizačně

družstva

za

tím

Josefa

armády,

československé

Byl

Janouška,

k organizační

účelem

bývalého práci

na

Veselsku a Františka Brabce, kterému svěřila organizaci sběru mléka v nových oblastech. Josef Zíka byl uvolněn pro tehdy mimořádný

sběr

selského

másla

po

dobu,

dokud

nebyly

vybudovány mlékárny a nebylo možno z tohoto důvodu svážet mléko

v plném

absolventi 34)

rozsahu.

Vyšší

Oba

hospodářské

nově

jmenovaní

školy

úředníci

v Táboře.

Tímto

byli dala

SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387.

32

správa

družstva

úředníků,

základ

které

se

k vlastnímu

brzy

pod

oddělení

vedením

organizačních

Františka

Brabce

rozrostlo o tzv. vzorkovače a později o další organizační úředníky.

Josef

Janoušek

poté

převzal

funkci

tajemníka

ředitele ve správě družstva, Josef Zíka byl povolán jako správce pacovské mlékárny. Dále

bylo

potřeba

také

roztřídit

kancelářskou

práci,

která se stavbou pobočných závodů a vystupňováním papírového válečného hospodaření neustála narůstala. Jednalo se zejména o vyhranění agendy osobní, účetní a evidenční. Osobní agenda byla pod správou Josefa Janouška, účetní oddělení bylo pod vedením

vrchní

účetní

Marie

Šterclové,

která

úspěšně

pracovala v družstvu jako účetní již od roku 1922. Evidenční práce

byla

intendantu

svěřena

Václavu

československé

Červinkovi,

armády,

jež

po

bývalému odchodu

majoru z armády

působil v Táboře jako přednosta úřadovny cenové kontroly a toto místo musel jakožto bývalý legionář po věznění gestapem opustit.

V tomto

oddělení

se

soustředila

evidence

výplat

všech mlékáren, evidence samozásobitelů a samozásobitelských dávek másla, evidence dovozného apod. Mimoto mu byl dále svěřen vrchní dohled nad ústředním skladem a autodílnou. Tyto všechny úkoly tak opět ukázaly nezbytnost stavební úpravy

mlékárny

prostory mlékárny

již

v Táboře,

nestačily.

bude

možné

neboť

Dále

dosavadní

se

vybudovat

místnosti

předpokládalo, již

opravdu

že jen

a

nové jako

odstřeďovny a tudíž je bude nutné zřídit v blízkosti mlékárny v Táboře. obytného

Proto domku

došlo správce

v roce

1940

k mlékárně

k přístavbě v délce

přilehlého

deseti

metrů

a

výstavbě prvního patra v délce celé této přístavby. V nové budově se tak soustředily ředitelna, sekretariát evidenčního, účetního

a

obchodního

oddělení

a

směrem

do

dvora

byla

přistavěna ústřední máslárna. Tím došlo k dovršení základních předpokladů pro vznik ústřední správy družstva a mohlo dojít k úspěšnému zapojení nových závodů. 33

4.3.) Pobočné závody

Jak již bylo uvedeno, Mlékařské družstvo táborské se postupně rozrůstalo a vybudovalo si vedle vlastní táborské mlékárny

také

síť

závodů.

Ty

byly

postaveny

v okruhu

přibližně 30 kilometrů od ústřední mlékárny, zprvu sloužily pouze jako odstřeďovny a později se začaly specializovat jako pobočné

závody.

architekta

J.

Stavbou

Franců

odstřeďoven

pověřen

po

byl

dobrých

podle

projektu

zkušenostech

se

stavbou mlékárny v Řípci stavitel B. Raffel ze Soběslavi. Odstřeďovny v podstatě již krátce po svém vzniku plnily roli mlékáren, nicméně z politických důvodů po celou dobu války jako mlékárny oficiálně vedeny nebyly. Během jejich stavby se zpevnila

pozice

rozšíření

Mlékařského

sběrných

oblastí

družstva došlo

táborského

i

k jejich

a

díky

postupnému

rozrůstání. Pro každou mlékárnu byl zvolen jeden druh tučných sýrů. Nejprve

pro

Řípec

–

Blaťácké

zlato,

později

pro

Týn nad

Vltavou – Blaťák, pro Milevsko – měkké sýry, pro Pacov – tvrdé sýry (holandská cihla, ementál) a pro Sedlec Camembert. Tím byla umožněna potřebná specializace a bylo možné tak zaměstnat a vyškolit si potřebné odborníky. Současně bylo rozhodnuto, že bude vybudována vlastní tavírna pro zpracování hubených sýrů. Z počátku se sýry posílaly ke zpracování do firmy Ing. Jahlína v Nových Hradech, poté byla vybudována tavírna

ve

k vybudování

sklepích

mlékárny

speciální

budovy

v Řípci, sloužící

kde jen

došlo

později

pro

potřeby

tavírny. Především je nutné se zmínit o mlékárně v Řípci, která byla uvedena do provozu 1. ledna 1939. Nejprve sloužila ke pasterizaci mléka, výrobě másla, ementálu a roquefortu. Ještě v roce 1939 zde bylo uvedeno do provozu zařízení na tavení sýrů. Vyráběly se zde šestidílné sýry Primátor, tavené sýry salámové a 1kg sýrové bloky balené v pergamenu. Později zde 34

byla

zavedena

přikročilo

výroba

k velké

„Blaťáckého

přístavbě,

zlata“.

postavily

V roce se

1941

ještě

se

jedny

sklepy, takže zde byly nyní dvoje sklepy nad sebou. Byla rozšířena máslárna a zřídila se také tvarohárna, balírna a šatny. Rozšířila se kotelna včetně pořízení nového kotle. Výroba roquefortu se zrušila a do roquefortového sklepa se přestěhovala tavírna, která byla dříve v podkroví. Během let 1941

a

1942

se

postavila

obytná

budova

s bytem

správce

Ouhledy a strojníka. Bývalý byt správce byl přestaven na pobočku

ústřední

laboratoře

určené

k podrobné

kontrole

a

studii výrobků zdejší mlékárny a tavírny. Správce Ouhleda byl jmenován

vrchním

správcem

a

byli

mu

přiděleni

správce

mlékárny Dohnal a správce tavírny Paulus. Dalším

pobočným

závodem

byla

mlékárna

v Týně

nad

Vltavou, která zahájila provoz 20. listopadu 1940 pod vedením správce

Jiljí

Nováka.

Původně

se

jednalo

o

jednopatrovou

stavbu čtvercového půdorysu, v roce 1941 se pak postavila další

budova

s byty

v prvním

patře

a

garážemi

v přízemí.

V roce 1942 se pak rozšířila vlastní provozovna přístavbou zadního

traktu

za

účelem

rozšíření

sklepních

prostorů,

umývárny a sýrárny. Ke zrání sýrů zde sloužily dva sklepy. První rok se zde vyráběl roquefort „Blaťák“ a to téměř ze všeho dodaného mléka, později však byla výroba omezována, takže

v roce

1943

se

zpracovalo

jen

5

tisíc

litrů

mléka

měsíčně a k tomuto účelu se vyráběly jen sýry hubené určené k tavení v tavírně mlékárny v Řípci. Dále se zde vyráběla také

smetana,

která

se

posílala

do

ústřední

máslárny

v Táboře. Podobný stavební vývoj jako mlékárna týnská prodělala také mlékárna v Pacově, otevřená v roce 1941. Byly zde taktéž dvojí sklepy. Pod provozovnou se nacházel studený a kvasný sklep pro ementál a sklípek pro holandské cihly v zimě. Pod obytnou budovou se nacházel sklep pro tylžské sýry a sklípek pro

zrání

holandských

cihel

v létě.

Mlékárna

byla

určena 35

k výrobě tvrdých sýrů. Rovněž se zde zpracovávalo odstředěné mléko k výrobě hubených sýru tylžských a smetana se dovážela do Tábora, jako tomu bylo také v týnské mlékárně. Ve vedení pacovské mlékárny se postupně vystřídali Josef Zíka, Josef Paulus a Josef Pánek, bývalý důstojník československé armády. Mlékárna v Milevsku zahájila provoz dne 29. května 1941. Hned na počátku jejího působení se vyskytly nepříjemnosti ohledně

nesprávného

vyústění

odpadních

vod,

takže

došlo

k úhynu ryb v rybníku církevního velkostatku. Ještě v roce 1941

se

začalo

s přístavbou

sklepního

prostoru,

příjem

čištění

a

artézská

právě konví.

studně,

čímž

mlékárny,

tak

jako

V roce

byl

místnosti

1943

získán

došlo

byla

k rozšíření určené

pak

dostatečný

pro

vyvrtána

zdroj

vody.

V září roku 1943 byla tomuto závodu přidělena část bývalé mlékárny

v Sedlčanech.

Mlékárna

byla

zařízena

pro

výrobu

měkkých sýrů, vyráběly se zde také hubené sýry tylžské určené pro tavírnu v Řípci a smetana pro ústřední máslárnu v Táboře. Posledním pobočným závodem byla mlékárna v Sedlci, která zahájila sýrárna

provoz na

19.

výrobu

června tylžských

1942.

V přízemí

sýrů,

ve

byla

sklepích

zařízena pak

byla

výrobna camembertu a sušárna nářadí, sušárna kuchyňské soli a tři sklepy na camembert. Pod obytnou budovou se nacházely sklepy

pro

sýry

tylžské,

v přízemí

této

budovy

pak

byly

garáže. Mlékárna byla stavěna výhradně na výrobu camembertu. I zde se z odstředěného mléka vyráběly hubené tylžské sýry určené pro tavírnu a smetana, která se dovážela do Tábora. Stejně

jako

mlékárně

v případě

připojena

milevské

v září

roku

mlékárny 1943

byla

část

také

k této

bývalého

obvodu

mlékárny sedlčanské. Ve vedení mlékárny byl nejprve správce Karel Novotný, později jej vystřídal ing. Z. Fiala. Také vlastní táborská mlékárna doznala mnoho změn a to jak stavebních, tak i strojních. Přístavbou byla rozšířena ošetřovna mléka, kam byly zakoupeny také nové stroje. Jednalo se zejména o další vylepšený moderní deskový pastér, u něhož 36

stačil menší záhřev a tudíž spořil páru a šetřil tím mléko. K zahřívání smetany byl pořízen turbopastér a k předehřívání nakyslého mléka pak předehřívač. K čištění mléka pak byla zakoupena ještě jedna nová odstředivka. Veškeré zařízení bylo zakoupeno

od

firmy

Alborhn,

která

se

specializovala

na

mlékárenské zařízení, jednalo se o kvalitní stroje, díky nimž bylo

mléko

stala

zpracováváno

dílna,

sušárna.

v bývalé

V roce

podstatně

máslárně

1942

se

šetrněji.

se

rozhodlo

zřídila

Z kotelny

zahušťovárna

ředitelství

se a

Mlékařského

družstva táborského připravit plán poválečné výstavby moderní ústřední mlékárny vzhledem k tomu, že dosavadní mlékárna již stavebně příliš nevyhovovala a při reálném větším příjmu ji již nebylo možné stavebně rozšířit. Vyhlášenou soutěž vyhrál návrh

architekta

ing.

Zdeňka

Poucara.

Bylo

počítáno

s mlékárnou o denním příjmu 100 tis. – 120 tis. litrů.35) V roce Nádhernému

1940

se

podařilo

dosáhnout

u

předsedovi

Obersta

Longina

družstva toho,

že

baronu německé

vojsko přepustilo garáže bývalého pěšího pluku č. 29. Správa družstva odkoupila tyto pozemky od města Tábor za 470 000 K v celkové

výměře

5,11

ha.

vajíčkárna

a

v druhé

sklad

protektora

č.

III/I

2,

–

č.

V jedné a

garáži

dílna.

186

z 10.

se

Výnosem srpna

zřídila říšského

1940

byla

mlékárna v Táboře zařazena k závodní protiletecké obraně. Tím bylo Mlékařské družstvo táborské pojato mezi důležité závody v Protektorátu a obdrželo materiál k vybudování potřebných krytů, dále pak oblečení pro zaměstnance k účelům asanace apod. Obdržený materiál byl pak použit k ilegálnímu budování nových

provozů.

V roce

1942

byla

u

mlékárny

na

základě

nařízení č. 303 říšského protektora zřízena kantýna, později vedená jako závodní kuchyně.36)

35)

Mašek, J.: Mlékárenství na Táborsku během druhé světové války, 1946, s. 22–23, soukromý archiv J. Likléra. 36) SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387.

37

Je potřeba se také zmínit o obvodové sběrně vajec č. 38 při

Mlékařském

družstvu

Táborském,

která

byla

zřízena

vyhláškou Českomoravského svazu pro mléko, tuky a vejce č. 23 ze

dne

7.února

1940.

Byl

jí

vymezen

sběrní

obvod,

který

tvořil soudní okres Tábor, Soběslav, Mladá Vožice, Bechyně, Milevsko, Pacov, Lomnice nad Lužnicí, Veselí nad Lužnicí, Sedlec, Týn nad Vltavou. Tato vajíčkárna byla považována za největší v našich zemích, v roce 1940 sebrala a roztřídila 22,8 milionu vajec, v letech 1941 a 1942 pak po 21 milionech a v roce 1943 pak 19 milionů vajec.37) Výstavba družstva,

odstřeďoven

tj.

jednotlivé

vytvoření

závody

předpokládala ústředí

podřízené.

novou

v Táboře,

Nejprve

však

organizaci

kterému bylo

byly

potřeba

v nových mlékárnách podchytit kontrolu jakosti a tak bylo rozhodnuto,

že

se

v každé

mlékárně

vybuduje

provizorní

laboratoř, která sloužila jednak ke zkoušení dodaného mléka od

zemědělců

a

dále

nejdůležitějších

také

provozních

k provedení

alespoň

zkoušek.

V Táboře

základních pak

byla

zřízena ústřední laboratoř, která byla dokonale zařízená a ve které

bylo

možné

provést

jakýkoliv

chemický

či

mikrobiologický rozbor mléka a mléčných výrobků, který by praxe

vyžadovala.

Zařízení

bylo

správou

družstva

svěřeno

v září 1940 ing. dr. Jaroslavu Maškovi a koncem roku 1940 jej přijala do svých služeb jako přednostu ústřední laboratoře. Jednalo se o velmi kvalifikovaného pracovníka, v roce 1942 byl dále jmenován přednostou výrobního oddělení a roku 1943 se

stal

zástupcem

ředitele.

Obchodní

záležitosti

byly

soustředěny u Josefa Macháčka, který se již uplatnil jako obchodní úředník na Veselsku. Když byly mlékárny vybudovány, zbývalo už jen vytvoření revizního oddělení. Na žádost Mlékařského družstva táborského byl z Ústřední jednoty hospodářských družstev uvolněn ing. 37)

Mašek, J.: Mlékárenství na Táborsku během druhé světové války, 1946, s. 27, soukromý archiv J. Likléra (údaje k roku 1944 a 1945 nebyly uvedeny).

38

Josef Janovský, pozdější přednosta Svazu mlékařských družstev v Praze,

který

vypracoval

podrobné

postupy.

Díky

pro

tomu

revizní se

oddělení

provádění

družstva

revize

velmi

usnadnilo. Účetní revizi vedl inspektor K. Gruncl, bývalý štábní kapitán dělostřelectva a pozdější pokladník družstva. Technická kontrola byla svěřena r. 1942 Františku Brtníkovi, bývalému mistru

správci

Zemské

Mlékařské

mlékárny

mlékařské

družstvo

v Bludově

a

sýrařské

táborské

a

později

školy.

zvláště

sýrařskému

V něm

získalo

kvalifikovaného

technického odborníka. Technická část revizního oddělení byla dále sloučena s ústřední laboratoří výrobního oddělení, do jehož čela byl přednostou jmenován dr. J. Mašek, který byl v roce 1943 jmenován zástupcem ředitele.

4.4.) Organizace nového sběru mléka

Do zavedení povinné dodávky mléka se uplatňovala zásada, že každý dodavatel má odevzdat mléko ve vlastní konvi. Jen tak mu bylo možné správně změřit množství mléka, odebrat mu vzorek ke zkoušení a tak mu mléko správně proplatit. Táborské družstvo dbalo na tuto zásadu a tak opatřovalo konve o objemu 10,

15,

20,

25

a

30

litrů.

Pro

menší

množství

opatřilo

plechovky na 5 litrů.38) Řízené hospodářství si však vyžádalo zcela nový způsob sběru mléka. Veliký počet dodavatelů a roztříštěnost dodávky s často nepatrným

množstvím

mléka

si

vyžádalo

vytvoření

jakéhosi

prostředního článku mezi vesnicí a mlékárnou – sběrné místo. Do

něho

jednotliví

zemědělci

přinášeli

mléko

ve

svých

nádobách, zde se jim mléko měřilo a odebíraly se vzorky. Měření

mléka

mlékárnou, sběrač

prováděl

později

stanoven

po

sběrač, vytvoření

výborem

místní

který

byl

zpočátku

Kontrolní sběrny.

určen

laboratoře

Odebírání

byl

vzorků

prováděli nejprve tzv. vzorkaři, poté tuto práci měla opět na 38)

Tamtéž, s. 36.

39

starost již zmíněná Kontrolní laboratoř. Někdy se stávalo, že někteří zemědělci vyčkávali s donáškou mléka až do doby, než přijelo auto mlékárny a když viděli, že s řidičem nejede pověřený vzorkař, neodevzdali mléko tak tučné, jako kdyby dotyčný úředník dorazil. Bylo proto nutné v zájmu mlékárny korigovat

tyto

zkoušky

mléka

jednotlivých

dodavatelů

zkouškami vzorků průměrových z mléka slitého ve sběrném místě dohromady.

Takové

vzorky

se

braly

přímo

v mlékárně

a

to

desetkrát měsíčně, zkoušky jednotlivců se prováděly třikrát měsíčně. Zdokonalení pak nastalo zřízením zmíněné Kontrolní laboratoře. Na počátku povinné dodávky se bylo nutné spokojit jen s nouzovým umístěním sběren v najatých místnostech. Správa družstva

však

již

od

počátku

zamýšlela

vybudování

samostatných sběrných míst, zděných a se zařízením k čištění a

chlazení

mléka.

Družstvu

se

podařilo

získat

chladící

zařízení pro sto sběren, avšak válečné okolnosti nedovolily dostatečný počet sběren vybudovat. Bylo jich vybudováno jen několik,

první

byla

postavena

v roce

1940

v Malšicích

nákladem 32 000 K, ostatní vznikly v roce 1942 v Maršově, Lomu,

Mazelově

a

Neplachově.

Malšická

sběrna

vzbudila

mimořádnou pozornost Českomoravského svazu pro mléko a tuky, který ji použil jako vzor při všeobecném zavádění výstavby sběren.39) Na Milevsku, Pacovsku a Sedlecku byly obce, kde se téměř nemlékařilo, zemědělci zde mléko odstřeďovali, vyráběli selské máslo a prodávali jej překupníkům. Bylo proto nejprve potřeba zajistit alespoň odkup selského másla. Postupně se však

podařilo

zorganizovat

sběr

mléka

natolik

dobře,

že

selské máslo bylo vykupováno v podstatě už jen ze samot a odlehlých míst. Ceny mléka se postupně zastavily na hodnotě z počátku války, docházelo však stále k nárůstu výrobních nákladů a

39)

Mlékařské listy, 09.08.1942, Budování sběren.

40

úbytku dojnosti. Zavedením povinné dodávky mléka byli více méně

nuceni

k dodávce

mléka

i

ti

zemědělci,

kteří

nikdy

předtím nemlékařili a o dodávky mlékárnám neměli zájem. Dále hrozilo

nebezpečí,

zemědělcům

že

mnohá

úřední

nepříznivá,

budou

vůči

opatření, nim

která

brána

jako

byla

určitě

nepřátelské činy od Mlékařského družstva táborského, které jakožto zemědělské družstvo muselo tyto nařízení provádět, starat

se

o

jejich

oficiálním

zdrojem,

informoval.

Jednalo

plnění který se

a

bylo

právě

zemědělce

zejména

o

o

tím

prvotním

těchto

nařízení,

a

nařízeních

podle

kterého

museli být zemědělci, kteří dodali mléko o tučnosti menší než 2,7 %, později dokonce méně než 3 %, oznamováni okresnímu úřadu a Českomoravskému svazu pro mléko a tuky, kde byli pak vyšetřováni, napomenuti a případně potrestáni. Tučnost mléka měla dokonce vliv i na samozásobitelské dávky másla, jelikož od roku 1942 obdrželi na zásobovací období plnou dávku másla, tedy 30 dkg, jen ti zemědělci, kteří dodávali mléko tučnější než 3,5 %. Při obsahu tuku v rozmezí 3 – 3,5 % se dávka snížila na 21 dkg, při tučnosti 2,7 – 3 % pak na 13 dkg a při nižší tučnosti nedostali zemědělci máslo vůbec, bez ohledu na to, zda mléko porušili či nikoliv.40) Bylo proto nutné pečovat co nejvíc o to, aby důvěra k táborskému

družstvu

nebyla

nijak

otřesena.

Vzhledem

k zákazu shromažďování a tudíž i schůzí bylo zkomplikováno přesvědčování úředníků,

zemědělců,

kteří

museli

došlo osobně

tedy

proto

k nárůstu

přesvědčovat

počtu

zemědělce

o

správnosti a nutnosti postupu družstva. Byli vybíráni zejména z absolventů zemědělských škol, předpokládalo se totiž, že budou tak nejlépe rozumět potřebám zemědělců a životu na venkově.

Družstvo

použilo

ke

styku

se

zemědělci

také

dotazníků, které jim posílalo k vyplnění. Vzhledem k tomu, že nejtvrdší opatření se týkala tučnosti mléka, tak družstvo samo mělo zájem na správnosti této kontroly a proto bylo 40)

Broncová, D. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě, I. díl. Praha: Milpo 1998. s. 34.

41

nutné tyto úředníky naučit, jak správně mléko kontrolovat. V roce 1939 proto správa družstva povolala profesora Vyšší školy hospodářské ing. dr. Jindřicha Brodila, znalce v této oblasti, aby alespoň dvakrát týdně dohlížel na kontroly mléka a eventuelně rozhodl ve sporných případech v obou tehdejších mlékárnách

(V

Táboře

a

v Řípci).

Konečné

vyřešení

této

záležitost pak právě nastalo zřízením Kontrolní laboratoře.

4.5.) Vznik Kontrolní laboratoře v Táboře

Dne 3. února 1942 se sešla ustavující schůze Přípravného kuratoria pro zřízení kontrolní laboratoře v Táboře. Na ní bylo ujednáno, že se mezi dodavatele mléka a mlékárnu zařadí nová složka, která bude dohlížet na dodržování dodavatelskoodběratelských vztahů. Samotní zemědělci pak měli odebírat vzorky

mléka,

Z této

schůze

mléko

a

které

tuky

Mlékařského

byly

byl

poslán

se

žádostí

družstva

prostřednictvím

Kontrolní dopis o

Českomoravskému

vyhlášení

táborského

Kontrolní

laboratoří

svazu

dodávkové

pro

laboratoře

zkoušeny.

oblasti

tukovou

od

1.

pro

kontrolu

března

1942.

Současně se rozhodlo, že prozatím veškeré náklady bude hradit družstvo.

Dne

6.

března

1942

došlo

k vlastní

ustavující

schůzi Kuratoria pro organizaci sběru a zjišťování jakosti mléka

v Táboře,

odboru

hospodářského

zvířectva

zvoleni

předseda

jako

Krajského

v Táboře. Otakar

Do

Havlík

sdružení

Kuratoria

byli

místopředseda

ing.

čela a

chovatelů

Josef Hojdar. Kuratorium se opíralo o tři pracovní oddělení, jednalo

se

o

oddělení

organizační,

technické

a

účetní.

Přirozeně se nejdříve muselo uplatnit organizační oddělení, bylo potřeba v obcích vytvořit výbory místních sběren jakožto nositele zemědělské samosprávy. Až dosud vedla mlékárna jednotlivé zemědělce jako své dodavatele.

Zjišťovala

množství

jimi

dodaného

mléka,

odebírala z něj vzorky, kontrolovala jej a nakonec ho každému 42

zemědělci

proplácela.

Nyní

se

však

pro

mlékárnu

staly

dodavateli místní sběrny. Zemědělci dodávali mléko do sběren, činovník výboru poté odebral vzorky (od každého dodavatele 3 vzorky měsíčně) a poslal je v uzamčené bedně do Kontrolní laboratoře. Sběrač pak mléko slil do konví, které odvezlo mlékárenské auto do mlékárny. Tam došlo k trojímu odebrání vzorků slitého mléka z celé sběrny, jednalo se o tzv. vzorky bazénové. Tyto vzorky odebrali společně úředník Kuratoria a úředník Mlékařského družstva táborského. Jednu sérii vzorků zkoušelo

družstvo,

druhou

Kuratorium

a

třetí

série

se

ponechala jako rozhodčí vzorek při sporných případech. Bazénových

vzorků

se

zásadně

odebíralo

10

měsíčně

a

podle nich se mléko té které sběrně proplácelo. Činovníci výboru

místní

dodavatelů,

sběrny

odečetli

poté

vypočetli

výlohy

sběrny

výplatu

(náklady

jednotlivých na

sběrače

a

tiskoviny) a případný schodek či přebytek vůči výplatě sběrny zaslané mlékárnou rozpočetli na jednotlivé dodavatele úměrně podle

jejich

dodávky.

Výjimku

z tohoto

ustanovení

tvořili

pouze tzv. samostatní dodavatelé, kterými byly buďto samoty, nebo velcí dodavatelé, kteří by sběrnu zbytečně zatěžovali. Dodávali proto mléko přímo do mlékárny ve vlastních konvích. V mlékárně jim pak byly odebírány vzorky a mléko jim bylo přímo propláceno. Díky společnému snažení se podařilo již během května 1942 utvořit výbory místních sběren v 625 obcích a osadách. V roce 1943 se pak připojil zbytek sedlčanské mlékárny, ve kterém bylo založeno dalších 93 výborů.41) Již

během

táborského

těchto

družstva

organizačních

podařilo

prací

připravit

se

z prostředků

zařízení

Kontrolní

laboratoře, pro kterou bylo výměrem okresního úřadu z 14. března 1942 zajištěn pronájem některých místností v lázních v Čelákovicích, které předtím zabrala Hitlerjungend, za roční nájem 9 500 K. Jednoduchou úpravou byly přizpůsobeny tak, že 41)

Mašek, J.: Mlékárenství na Táborsku během druhé světové války, 1946, s. 41, soukromý archiv J. Likléra.

43

zde

byla

1.května

1942

zahájena

V laboratoři

činnost.

pracovalo 11 laborantů, 13 úředníků a jeden vedoucí. Zařízení navrhl

dr.

Jaroslav

Ministerstvo

Mašek

zemědělství

a

přispěly

částkou

200

000

na K,

něj

jednak

Českomoravský

svaz pro mléko a tuky v hodnotě 150 000 K a později také Zemský svaz zemědělství a lesnictví částkou 30 000 K. Zbytek hradilo Mlékařské družstvo táborské v celkové hodnotě 43 000 K. Po založení výboru místních sběren a zřízení Kontrolní laboratoře bylo třeba zdokonalit také sběrná místa v obcích. Vzhledem k válečným poměrům nebylo možné ideální řešení, tj. vybudování zděných sběren, a bylo se proto nutné spokojit s úpravou najatých místností či pořízením nouzových dřevěných sběren. Tyto sběrny byly mimo jiné také pojaty v programu Českomoravského svazu pro mléko a tuky v boji proti kysání mléka v létě a byly tak nařizovány ministerstvem zemědělství. Došlo totiž v té době k problémům s tehdejšími úřady práce, které

výslovně

zakazovaly

budování

sběren

vzhledem

k všeobecnému zákazu staveb nařízenému ministerstvem práce a hospodářství. Bylo tak nutné dokazovat, že se skutečně jedná pouze o dřevěné sběrny, tudíž že se nejedná o stavby. Po těchto

složitých

tahanicích

s

úřady

pak

bylo

vybudování

několika takovýchto sběren povoleno. Ministerstvo zemědělství na ně přispělo částkou 170 000 K a Českomoravský svaz pro mléko a tuky částkou 726 000 K. Dřevěná i zděná sběrná místa se

stala

majetkem

místních

sběren,

tedy

v podstatě

mlékařících zemědělců.42) V dubnu venkově

1943

tím,

se

že

zjednodušila

splynula

organizační

organizační

Mlékařského

družstva

táborského

inspektora

Františka

Brabce.

a

oddělení

Kuratoria

V červnu

práce

pod

byl

pak

na

sběru vedením název

Kuratorium změněn na Výbor. Vytvoření Výboru pro organizaci sběru 42)

a

zjišťování

jakosti

mléka

v Táboře

znamenalo

pro

Tamtéž, s. 44 – 46.

44

zemědělce

vytvoření

jakési

jejich

samosprávy.

Jednalo

se

zejména o záležitosti týkající se dodávky mléka, odebírání vzorků a jejich zkoušení, volby sběračů a určování jejich odměn, v dohledu na sběr, v jakosti mléka a konečně v jeho proplácení. Pro Mlékařské družstvo táborské pak vznik tohoto Výboru

znamenal

zjednodušení

příjmu,

zkoušení

a

výplaty

mléka. Pro obě strany byla důležitá přesnost zkoušení mléka, neboť se kontrola uskutečňovala v jedné laboratoři, kde byla prováděna účelu

a

pod

dozorem

který

byl

úředníka

kontrolován

určeného dalším

výhradně zvlášť

k tomuto

stanoveným

úředníkem. Mlékařské družstvo táborské v čele s jeho ředitelem ing. Josefem Hojdarem se také snažilo vylepšit živočišnou výrobu v jižních Čechách a tak se v srpnu 1941 konala v ředitelně družstva

první

schůze

„Pracovního

komité

pro

zvelebení

živočišné výroby v oblasti Mlékařského družstva táborského“ za předsednictví ing. Hojdara. Těchto schůzí se uskutečnilo v pozdější

době

několik,

v

jejich

hlavním

programu

bylo

zvýšení přídělu plemenných býků a jalovic, prohlídka chlévů v oblasti,

dojičské

kurzy,

pícninářské

kurzy,

rozšíření

stájové kontroly apod. V září 1941 pak došlo k ustanovení „Okresního

sdružení

chovatelů

hospodářského

zvířectva

v oblasti Mlékařského družstva táborského“, jež se snažilo naplňovat

výše

zmíněný

program

přijatý

na

jednotlivých

schůzích. Kromě toho byl také zřízen „Fond pro zvelebení živočišné výroby v oblasti Mlékařského družstva táborského“, které jej dotovalo obnosem v hodnotě 1 milion K. Družstvo se kromě samotného nákupu plemenných býků a jalovic a budování výběhů angažovalo mimo jiné i vydáním několika brožur, které napsal například

ing.

Hojdar

–

„Na

uváženou

zemědělcům“

a

„Zemědělské družstevnictví“ nebo brožurou od doc. dr. Klečka – 43)

„Budujeme

jihočeskou

dobytkářskou

komoru“.43)

Cílem

této

Pelíšek, A.: Madeta, 1 v českém mlékárenském průmyslu, České Budějovice, Madeta, 2002, s. 56.

45

propagace kvantity

a

samotného

dodávaného

angažování

mléka.

Navíc

bylo

zlepšení

zemědělci,

kvality

kteří

a

dokonce

překročili úředně vymezený kontingent dodaného mléka, dostali od družstva stanovené prémie.

4.6.) Vlastní výroba během druhé světové války

Během druhé světové války nedošlo vlivem povinné dodávky mléka do mlékárny ke krizové situaci, k jaké došlo za světové války první. Narostl podíl zpracovaného mléka k výrobě sýrů a tvarohu, jejichž výroba zaznamenala poměrně velký nárůst a znamenala

nejvýhodnější

skutečnost

bylo

způsob

táborské

zpeněžení

družstvo

díky

mléka.

Na

tuto

vybudování sýráren

poměrně dobře připraveno a zajistilo si tak předpoklady k úspěšnému

hospodaření.

Na

jednu

stranu

znamenalo

válečné

období pro mlékárnu určitou výhodu v podobě povinných dodávek mléka a dobré rajonizace oblasti sběru, na druhou stranu zase trpěla nedostatkem vozidel, pohonných hmot a režie na provoz neustále stoupaly. Výroba sýrů stále rostla a díky Nejvyššímu úřadu cenovému, který pro ně určil poměrně výhodné ceny, se podařilo tyto problémy alespoň částečně kompenzovat. Postupně došlo ke zvýšení provozu tavíren, jejichž situace se navíc finančně zlepšila zásahem Českomoravského svazu pro mléko a tuky díky nucenému přídavku 15% zahuštěné syrovátky, čímž však trpěla kvalita. V roce 1941 připravilo táborské družstvo výrobu produktu „Koko“, což byl umělý bílek ke šlehání vyrobený z mléka a syrovátky. Správa družstva získala od Českomoravského svazu pro mléko a tuky oprávnění k tomuto účelu zpracovat denně 2 tisíce

litrů

patentovat. Milei

ve

mléka

Mezitím

a jí

Stuttgartu,

měla však kterou

v úmyslu nabídla správa

si

jej

nechat

i

spolupráci společnost družstva

přijala

a

v celoevropském rámci tak upustila od výroby bílku a pro

46

účely

cukrářů

vyrábět

a

celá

pekařů

vajíčka

v Protektorátu

začala

z odstředěného

mléka

v roce

podle

1942

receptu

Milei, tzv. „Milei V“.44) Při

tom

všem

plnilo

Mlékařské

družstvo

táborské

povinnost zásobitele mlékem pro velkou část jižních Čech. Od roku

1942

navíc

katastrofálnímu Prahy.

začalo

posílat

nedostatku

Dodávka

mléka

ve

během

mléko

vzhledem

středních

války

díky

také

Čechách zavedení

k jeho do

povinných

dodávek a s tím souvisejícím nárůstem členů družstva rapidně stoupala

z počátečních

7 343 321,5

l

v roce

1939

na

31 665 056 litrů v roce 1944, kdy dosáhla ve válečném období svého vrcholu, následující rok pak došlo k lehčímu poklesu na 30 024 242 l.45) V roce 1941 došlo na valné hromadě družstva ke

zvýšení

základny

počtu

funkcionářů kterých

členů,

jak

za

účelem

již

rozšíření

bylo

uvedeno

správní

mimořádně

přibylo.

4.7.) Zaměstnanecká problematika a Klub MDT

Intenzivní hospodaření Mlékařského družstva táborského a určitá

prozíravost

situaci

poměrně

Mimoto

se

jeho

dobré

usnadnila

odměňování

stala

kvalifikovaných

vedení

mlékárna

osob,

které

práce

přes

svých

během by

i

zaměstnanců.

války

vzhledem

válečnou

útočištěm

k hospodářským

okolnostem jinak strádaly, zvláště někteří z nich rozvinuli v rámci

družstva

své

Jedním

z výsledků

schopnosti

péče

o

k prospěchu

zaměstnance

bylo

obou

založení

stran. Klubu

zaměstnanců Mlékařské družstva táborského. V únoru 1941 se na podnět

ing.

účelem

založení

činnosti

Hojdara

sešlo

Klubu

zaměstnanců

několik

zaměstnanců.

mimo

vedoucích Cílem

zaměstnání,

úředníků

bylo

za

podchycení

sportovním

výcvikem

zlepšit jejich zdravotní stav, společenskými akcemi učinit 44) 45)

Mašek, J.: Mlékárenství na Táborsku během druhé světové války, 1946, s. 40, soukromý archiv J. Likléra. SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387.

47

zaměstnance podpořit

radostnějšími

sociálně

slabší.

a

také

Návrh

případně

byl

dle

potřeby

jednohlasně

přijat

a

současně se rozhodlo, aby se Klub skládal ze společenského, sportovního

a

podpůrného

odboru.

Členství

úředníků

bylo

povinné, členství dělníků dobrovolné. Společenský odbor pak brzy sestavil kapelu. V květnu 1941 se konala první schůze přípravného v červnu

výboru,

téhož

přítomnosti

jemuž

roku

ing.

došlo

Hojdara,

předsedal

Václav

k ustavující který

zde

Červinka

valné

byl

hromadě

zvolen

a za

čestným

předsedou, a 78 členů. Byl zvolen předseda, kterým se stal Václav Červinka, a devítičlenný výbor. Již během prvního roku se zřetelně projevila činnost Klubu, vzdělavatelem byla založena klubovní knihovna, která byla

velmi

oblíbená,

byly

zakoupeny

vstupenky

na

různé

kulturní akce, jakými byly například loutkové divadlo pro děti nebo různá divadelní představení. Byl také založen fond „Studijní nadace ing. Hojdara“ darem 10 000 K. Tento fond byl určen

pro

poskytnuto

děti

zaměstnanců,

odborné

mlékařské

na

jejichž

školení.

žádost

Přispívalo

jim

bylo

se

také

novomanželům nebo sociálně slabším zaměstnancům. Klub také přispíval na pojištění zaměstnanců. Příjmy Klubu byly jednak z měsíčních členských příspěvků, které byly v rozmezí od 3 do 50 K u úředníků, u dělníků pak 2 K a nakonec 1 K u dělnic. Klub

byl

podporován

také

samotným

družstvem

měsíčním

příspěvkem 17 000 K a to také přispělo v roce 1941 mimořádnou vstupní částkou 100 000 K. Počet členů postupně vzrostl až na 743.46)

46)

Mašek, J.: Mlékárenství na Táborsku během druhé světové války, 1946, s. 50 – 51, soukromý archiv J. Likléra.

48

4.8.) Odboj a konečná léta válečného provozu

Ke konci válečných let nastala doba zvýšeného teroru ze strany

okupantů,

a

tak

se

celá

řada

činovníků

družstva

angažovala v odbojové činnosti v čele s ing. Hojdarem, který byl jakožto vedoucí úředník vybaven rozsáhlými pravomocemi. Během této doby zemřel předseda a významná osobnost družstva baron

dr.

Havlík.

Ervín

Před

svou

Nádherný

a

místo

smrtí

však

něho

ještě

nastoupil

baron

Otakar

Nádherný

stihl

instruovat německé činovníky v představenstvu a dozorčí radě p. Künburga a dr. Weisse, že jejich funkce byla pouze krytím proti

kontrolám

okupantů,

což

jakožto

Rakušané

přijali.

Mlékařské družstvo táborské vedl výslovně Ing. Hojdar, takže mohl

řídit

hospodářskou

konspiraci

družstva

a

zároveň

i

odboj, který byl v té době poměrně rozsáhlý. Již

v roce

1939

nařídil

ing.

Hojdar

zakoupit

nový

cyklostyl, jelikož ten dosavadní, který do té doby sloužil k množení nejrůznějších letáků pro zemědělce, byl umístěn na půdě

mlékárny

k rozmnožování

v Táboře odbojových

a

sloužil

letáků.

již

Později

od

září

1939

bylo

nutné

toto

kopírování provádět mimo mlékárnu. Z počátku nebylo v odboji v rámci

družstva

jednotné

vedení,

neboť

byli

jednotlivý

účastníci odboje v různých odbojových skupinách, někteří i ve více a často tak byla ohrožena anonymita těchto skupin. Po demonstracích na Žižkově náměstí v Táboře v roce 1940 bylo zatčeno téměř celé vedení Obrany národa, velká část jeho členů

byla

popravena

nebo

vězněna.

Několik

z nich

bylo

nakonec propuštěno, mezi nimi byl také Václav Červinka, který do té doby pracoval jako úředník na Nejvyšším úřadě cenovém, po jeho propuštění nastoupil do táborského družstva a nadále patřil k nejvýznamnějším představitelům místního odboje. V roce Mlékařského

1940

byl

družstva

také

vypracován

táborského

do

plán

odboje,

na

zapojení

došlo

také

k navázání kontaktů s táborskou věznicí a byla tak vězňům 49

umožněna dodávka potravin a informací. Družstvo se odboje mimo jiné zúčastnilo i umístěním vojenských gážistů, přijetím Václava Červinky, přijímáním studentů ze smíšených židovských manželství, z hlediska

přehodnocení obranných

a

celé

útočných

oblasti akcí,

devíti

okresů

získávalo

zbraně,

výbušniny, pohonné látky a samozřejmě také zajišťovalo pro odboj potraviny. Dále pak bylo vytvořeno falešné konto Rafel II., které pro odbojové hnutí shromažďovalo nemalé finanční prostředky. Od roku 1939 až do roku 1945 tak bylo odboji předáno 5 až 6 milionu K. V této částce jsou zahrnuty i náklady

na

sabotážní

prostředky,

zhotovení

bunkrů,

zbraní

apod.47) Koncem roku 1943 došlo nejprve k zatčení mjr. Václava Červinky a později i některých dalších úředníků družstva, čímž byla organizace družstva, Klubu a hlavně místního odboje poměrně dosti dotčena. Již v té době se v organizaci a výrobě družstva

pracovalo

na

přípravě

poválečného

rozvoje.

Byl

vyroben krátký film „Madeta buduje“, v němž byla zachycena historie družstva a perspektivní cíle do budoucna. Dále byl také vypracován rozsáhlý propagační materiál, který byl také zaměřen na nové poválečné výrobky. Je

nutné

podotknout,

že

již

v těchto

materiálech

se

objevil pozdější název a značka družstva Madeta. Všeobecně je považováno, že název Madeta vznikl zkrácením názvu Mlékařské družstvo táborské, pro nějž se dříve také v neoficiálních dokumentech používalo zkratky MDT. Osobně jsem však narazil ještě na jednu verzi vzniku názvu Madeta, mělo se jednat o anglickou zkratku Made in Tábor, zkratka se psala dvojím způsobem

a

přikláním

to

buď

k první

Madeta,

nebo

verzi,

stejně

MaDeTa, jako

nicméně převážná

spíše se většina

odborníků a pamětníků. Značka Madeta se neoficiálně začala používat již v roce 1944, v roce 1945 se pak z této zkratky stal oficiální název družstva. Současně byl vytvořen i známý 47)

Tamtéž, s. 57.

50

trojúhelník, který sloužil jako ochranná známka a který byl patentován. V odboji družstva,

bylo

které

nadále

mistrně

zasahovalo

do

využíváno

tehdejších

organizace

devíti

okresů

jižních Čech. Hlavní těžiště bylo situováno v Lukavci, kde byl činný parašutista Leonid Kalina a kam ing. Hojdar určil jako

vedoucího

oddílu

VIII.

partyzánské

brigády

Táborité

Václava Houšku, toho času na útěku. Nakonec bylo 12 oddílů Táboritů, jejichž velitelem byl ing. Hojdar krycím jménem „Jožka“ a náčelník štábu Rudolf Marek krycím jménem „Rudla“ spojeno

s paradesantem

partyzánských

oddílů

„Za

Prahu“

a

Za

Prahu

–

potvrzeno

jako

partizánská

„Svaz

brigáda

Táborité“. ing. Hojdar dlouho mátl Němce v Táboře tím, že neustále

zdůrazňoval

význam

táborského

družstva

pro

zásobování lidu, ovšem i dobře utajované informace o odbojové činnosti

se

postupně

dostávaly

na

povrch,

takže

se

síť

podezření kolem ing. Hojdara začala stahovat. Poslední dny války

tak

prožil

mimo

domov

a

zachránil

jej

rychlý

spád

událostí.

51

5.) Změny v mlékárenském průmyslu v Československu po II. Světové válce 5.1.) Situace po osvobození Již

během

drobných

závodů,

v obtížných

okupace

došlo

především

podmínkách

k uzavření

sýráren

nemohly

a

plnit

většího

počtu

tvarůžkáren,

které

úkoly

spojené

se

zvýšeným příjmem mléka a výrobou másla. Po osvobození dle údajů k 20. květnu 1945 se v českých krajích počet činných závodů oproti roku 1936 zmenšil na polovinu. Podstatně se změnila i skladba závodů podle podnikatelských forem, jelikož téměř tři čtvrtiny závodů tvořila družstva.48) V letech 1946 – 1947 se přechodně zvýšil počet i podíl soukromých

mlékáren, což

bylo

způsobeno

nutností

zajistit

veřejné zásobování, a také tím, že zde byly zahrnuty také závody pod národní správou. Rok 1946 byl pro mléčnou produkci velmi příznivý, ovšem současně již byla započata socializace mlékárenské výroby. V poválečné době bylo nutné organizovat přesuny mléka do velkých průmyslových oblastí, což se dost dobře

nedalo

nakoupit

zajišťovat

veškeré

mléko,

družstevním tedy

i

způsobem.

Muselo

nerentabilní,

se

zatížené

vysokými náklady na svoz z venkovských samot. Vliv zemědělců na

dění

v mlékárnách

byl

minimální,

schůze

a

rozhodování

národních správ byly často jen formální. Ještě v roce 1946 došlo ke standardizaci sýrů, přičemž se jednalo o zřetelnou snahu vyrábět omezený počet druhů při určité specializaci a vyšší kvalitě sýra. Pro jednotlivé sýry se stanovil obsah tuku v sušině a nově byl zaveden minimální obsah sušiny. Byly předepsány rozměry tvořítek a vznikly nové české názvy sýrů, které nahradily názvy cizí. Pro sýry typu Roquefort byl zaveden název Niva – plísňový sýr, místo názvu Bel 48)

Paese

se

začal

používat

termín

Zlato

a

Gervais

bylo

Broncová, D. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě, I. díl. Praha: Milpo 1998, s. 62.

52

nahrazeno Krémovým sýrem. Od 50. let navíc došlo k vydávání československých norem jakosti. Po osvobození pokračovalo přídělové hospodářství mléka a mléčných výrobků. Spotřebitelé starší 14 let dostávali na lístky jen odstředěné čerstvé mléko. Od července 1946 byla zvýšena

tučnost

přidělovaného

mléka

na

2,5

%

a

zavedena

egalizovaná výroba mléka. Po katastrofálním suchu v roce 1947 byla tučnost egalizovaného mléka snížena na 2 % a nadále dodržována v zájmu výroby másla. Spotřeba konzumního mléka se zvyšovala postupně až do roku 1953, kdy po měnové reformě a zrušení lístkového systému klesla (v důsledku zvýšené výroby masa a jiných potravin včetně mléčných výrobků). Vzrůstala však

poptávka

po

lahvovém

spotřebě stále rostl.

mléce,

jeho

podíl

na

celkové

mlékařských

podniků

49)

5.2.) Znárodnění mlékáren

K prvnímu

znárodnění

samostatných

došlo na základě zákona č. 115/48 Sb., vyhláškou ministryně výživy č. 1476/48 Úř. 1. ze dne 3. července 1948 a dalšími. Ze

znárodněných

majetkových

podstat

zůstalo

v provozu

15

závodů. Druhá etapa znárodnění byla uskutečněna podle téhož zákona

se

souhlasem

Ústřední

rady

odborů,

Ústřední

rady

zemědělců Republiky československé a Ústřední rady družstev k 1.

lednu

mlékařský

1951, národní

znárodněných

kdy

byl

podnik.

mlékáren

v každém Tímto

v českých

kraji

vytvořen

jeden

zásahem

vzrostl

podíl

krajích

na

27

%.

Ke znárodnění všech mlékáren v Československu podle zákona č. 115/48

Sb.

došlo

dohodou

mezi

Ústřední

radou

družstev

a

Ministerstvem potravinářského průmyslu od 28. září 1952.50) Zároveň koncentraci 49)

docházelo do

stále

za

nepřetržitě

menšího

počtu

rostoucí výrobních

výroby

ke

jednotek.

Likler L. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha: Milpo 2001, s.

34. 50)

Tamtéž, s. 37.

53

Uskutečňoval

se

tak

přechod

od

malovýroby

k rozsáhlé

průmyslové výrobě. V českých zemích se počet závodů v roce 1955 snížil oproti roku 1945 na 66 %.51) Po osvobození byla kompetence

centrálních

rozdělena

tak,

prvovýrobou

že

dohlížející

Ministerstvo

mléka

Ministerstvo

úřadů

a

zemědělství

dohlíželo

výživy

převzalo

na

na

mlékařství se

družstevní

řízení

výkupu,

zabývalo

organizace. zpracování

a

odbytu mléka a mléčných výrobků, což provádělo prostřednictví reorganizovaného

trhového

svazu.

Z družstevních

organizací

ožila činnost Svazu zemědělských družstev, jehož funkci pak převzala

v roce

1948

Ústřední

rada

družstev,

odbor

zemědělských družstev. V březnu 1949 pak byly zrušeny všechny trhové

svazy

zemědělskými rozdělen.

a

vytvořeno

výrobky.

Ústředí

Ústředí

Dohled

pro

nad

pro

hospodaření

mlékárnami

hospodaření

se

zůstal

zemědělskými

se

nadále výrobky

řídilo plánování, výrobu a odbyt, Ústřední rada družstev pak řídila stav

organizační

byl

a

vyřešen

finanční

záležitosti

znárodněním

všech

družstev.

mlékárenských

Tento závodů

v roce 1952. K 1.lednu

1951

byla

od

Ústředí

pro

hospodaření

se

zemědělskými výrobky převedena gesce na generální ředitelství Tukového základních

průmyslu,

které

závodů

národních

ji

vykonávalo

podniků,

jež

prostřednictvím byly

po

jednom

v každém kraji. Po znárodnění všech družstev byly Mlékařské závody, n.p., řízeny mlékárenskými trusty, které podléhaly Hlavní

správě

mlékárenského

a

tukového

průmyslu,

později

samostatné Hlavní správě mlékáren, jejímž ředitelem se stal Josef Průmysl

Bergr. mléčné

národních

Současně výživy.

podniků

se

vznikl Po

samostatný

organizačním

trusty

ústřední

uspořádání

projevily

jako

trust nových

zbytečný

mezičlánek, a proto byly v červenci 1954 zrušeny a řízení podniků se ujala přímo Hlavní správa mlékáren.

51)

Tamtéž, s. 40.

54

Základní závody,

organizační

n.p.,

jednotkou

výrobní

jednotkou

se

staly

pak

Mlékařské

byly

jednotlivé

provozovny. K 1. lednu 1956 bylo v českých krajích 73 závodů a 211 provozoven. Předmětem podnikání byla mlékárenská výroba a u převážné části podniků též třídění a konzervování vajec, líhnutí kuřat, porážky drůbeže a zemědělská výroba. Kromě uvedeného

počtu

v českých závodů,

mlékařských

zemích n.p.,

ještě

které

závodů

šest

bylo

k 1.

samostatných

organizačně

podléhaly

lednu

1956

Drůbežářských Hlavní

správě

mlékáren v Praze. Trustu Průmysl mléčné výroby tak podléhalo celkem sedm národních podniků.52) V jednotlivých krajích působily tzv. Krajské operativní skupiny, jejichž odborní pracovníci byli svoláváni pravidelně do

Prahy,

kde

dostávali

úkoly.

V té

době

měly

podniky

mlékárny, mléčný cukrovar, tavírny sýrů, výrobu brynzy, zrací sklepy, výrobu kaseinu, mražené krémy, tvarůžkárny, porážky drůbeže,

mrazírny,

zelárny

a

konzervárny

(ty

sloužily

k

výrobě ovocných vín, nekvasů, moštů, šťáv, džemů, marmelád). Ze zemědělské činnosti měly pak líhně, odchov, rychlovýkrm drůbeže,

chov

drůbeže,

dokrmny

skotu,

výkrmny

vepřů

a

rostlinnou výrobu. Obchodní činnost obsahovala sběr vajec, třídění vajec, vápenky,

chladírny

vajec,

sklady

másla

a

sýrů,

oblastní

sklady mražených krémů, reprezentační prodejny a sektorové sklady. Pomocné a vedlejší provozy zajišťovaly výrobu čistých mlékařských technického

kultur, zákysu

záměnných

apod.

látek

Neprůmyslová

a

živných

činnost

měla

půd, bytové

hospodářství a autodopravu. Během doby došlo k řadě menších organizačních změn, např. vyčlenění dokrmen skotu, výkrmen vepřů, rostlinné výroby, reprezentačních prodejen, zelárny, samostatných obytných domů, závodních jídelen apod. V roce

1957

drůbežářského 52)

a

byla

vytvořena

mléčného

samostatná

průmyslu

Hlavní

v Praze.

správa

Mlékárenské

Tamtéž, s. 42.

55

podniky podléhající Hlavní správě mlékáren byly k 1. lednu 1957 sloučeny do 16 národních podniků se 198 provozovnami. V rámci

organizace

Ministerstva

potravinářského

průmyslu

došlo k 1. dubnu 1958 k zřízení Sdružení mlékáren, kterému bylo podřízeno 18 nových národních podniků a v jehož čele stál Otto Kopáč. V roce 1960 bylo vytvořeno Sdružení mlékáren v Praze

s celostátní

působností.

Bylo

mu

podřízeno

12

národních podniků se 108 závody a 186 provozovnami.53) V mlékárenském

průmyslu

docházelo

od

počátku

50.

let

k velmi hlubokým změnám, ovlivněným probíhající kolektivizací zemědělství. rostoucího

Dodávky

mléka

družstevního

státních

sektoru

statků

postupně

a

neustále

převládaly

nad

dodávkami samostatně hospodařících rolníků. Nově vybudované mléčnice

nebyly

odpovídajícím mléka.

v počátečním

často

chlazením,

Postupně

v zemědělství

což

snižovalo

uplatňovaná

znamenala

stádiu

vybaveny

jakost

koncentrace

soustřeďování

dodávaného

výroby

jeho

mléka

dodávek

do

neustále nižšího počtu sběrných míst, což vytvářelo příznivé podmínky

pro

rozšiřování

věnována

také

nemalá

cisternového

péče

jakosti

svozu

syrového

mléka. mléka

Byla a

byl

vytvářen značný tlak na nezávadnost mléka.

5.3.) Madeta v poválečném období do roku 1960

Brzy

po a

ředitelem

a

ředitele

osvobození pověřil Josefa

byl

Františka Macháčka

Důstojníci

se

vrátili

dr.

se

přihlásil

Mašek

vysokém

učení

profesora.

ing.

do

Hojdar

Brtníka funkcí

obnovené

v Praze,

vrchním

funkcí

technického

ředitele

obchodního. armády,

československé

k pedagogické

technickém

jmenován

činnosti

kde

dosáhl

na

Českém

hodnosti

Nějakou dobu však ještě dojížděl do Tábora jako

expert družstva a poté doporučil jako svoji náhradu ing.

53)

Tamtéž, s. 44.

56

Václava Kněze, kterého ředitel Hojdar přijal. Do provozu byla v roce 1947 díky prostředkům poválečné pomoci UNRA uvedena nově postavená mlékárna v Sedlčanech, která byla určena pro výrobu camembertů.54) Dne Zemského

10.

srpna

národního

1945

byla

výboru

v

výměrem Praze

č.j.III-3C-60-420/45

ze

dne

2.

srpna

1945

v družstvu zavedena dočasná národní správa. Jako správci byli ustanoveni – ing. Josef Hojrdar, ředitel; Ladislav Křivánek, rolník v Malšicích; Bohumír Švestka, malorolník z Jistebnice; Miroslav Beneš, rolník

z Pluhova Žďáru;

František Brtník,

úředník – tato národní správa byla dne 16. listopadu 1945 zrušena. V témže roce, 14. října 1945, byla přijata změna stanov a také nový název družstva Madeta, mlékařské družstvo táborské

z.

s.

s r.

o.

včetně

registrovaného jako ochranná známka. Výměrem

ONV

v Táboře

ze

trojúhelníkového

loga

3.

č.j.

55)

dne

března

1948

9787/16/48 byla zavedena nová národní správa a jako národní správce ustanoveni – Bohumil Langer, předseda ONV v Táboře; Jan Anděl, rolník v Borovanech; Josef Mazanec, rolník v Lhotě u

Lomnice.56)

Bohumil

V roce

Lenger,

správy

Obchodní

V roce

1949

jej

ing.

1948

byl

Hojdar

společnosti

byl

předsedou

Madety

zvolen

předsedou

mlékařských

ředitelství

Madety

jmenován národní

družstev

v Praze.

propůjčilo

k funkci

generálního inspektora Státních statků a zástupce generálního ředitele Josefa Smrkovského. V poválečném období se družstvo také

zaměřilo

na

budování

vzorových

zemědělských

hospodářství. Za tímto účelem byly zakoupeny statky Kašovice, Podolí, Karolín, Červený dvůr a byly zřízeny také výkrmny vepřů v Pacově a v Řípci. Na Slovanské zemědělské výstavě v Praze v roce 1948 byly vystaveným výrobkům Madety uděleny dvě zlaté medaile a jedna 54)

Jihočeská pravda, 20.4.1947, Sedlčanská mlékárna již v provozu. SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387. 56) SOkA Tábor, zápis ze zasedání ONV Tábor, 3.3.1948. 55)

57

bronzová.

Zlaté

standartní

medaile

jakost

osvědčivší

se

mléčných

kultury

v drůbežářství.

byly

a

Bronzovou

uděleny

výrobků

plísně

a

medaili

pak

za

a

také

dokonalou

v praxi

čisté, za

a

výzkumnictví

Madeta

obdržela

za

vystavovaný pojízdný kurník. V té době se uskutečnily již první exportní zásilky sýrů do Švýcarska, Itálie, Rumunska a Bulharska.57) Výměrem ONV v Táboře č.j.551-VIII/l ze dne 19. září 1950 byli dosavadní národní správci opět odvoláni a došlo k ustanovení která

se

nové

pětičlenné

skládala

z těchto

kumulativní členů:

Jan

národní Anděl,

správy, Borovany;

František Sáska, Tábor; Jan Kottnauer, Borkovice; Bohuslav Otradovec, Čistovice; Václav Kohoutek, Těchobuzy. V padesátých

letech

byly

národní

správy

58)

zrušeny

a

mlékárny byly znárodněny. Znárodnění mlékáren probíhalo ve dvou etapách. Po první v roce 1951 vznikly v jižních Čechách dva mlékárenské podniky. Prvně se jednalo o podnik v Českých Budějovicích s provozovnou v krajském městě, v Nových Hradech a

s drůbežárnou

v Táboře,

která

v Třeboni. převzala

Druhým veškerou

podnikem činnost

byla a

Madeta

majetkovou

podstatu družstva výměrem Ministerstva výživy z 19. prosince 1950 č.j.82803/50-III/7b, platného k 1. lednu 1951. Bylo tak provedeno její znárodnění. Družstvo mělo v té době 11 614 členů. Druhým výměrem téhož ministerstva z téhož dne č.j. 82817/50-III-7 byl zřízen národní podnik, jemuž byl určen název, sídlo a základní závod takto: „Madeta, národní podnik, Tábor. Základním závodem tohoto národního podniku je závod v Táboře“.59)

V roce

1951

byla

také

předána

vzorová

hospodářství Karolín, Kašovice a Červený dvůr Československým státním statkům. V druhé mlékárenský

znárodňovací trust

se

šesti

etapě nově

byl

zřízen

vytvořenými

Jihočeský podniky

–

57)

Madeta, 75. let výročí, Jihočeské mlékárny k.p. České Budějovice, České Budějovice 1976, s. 8. SOkA Tábor, zápis ze zasedání ONV Tábor, 19.9.1950. 59) SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387.

58)

58

v Českých Budějovicích, Táboře, Jarošově nad Nežárkou, Českém Krumlově,

Prachaticích

a

Protivíně.

Pelhřimovsko

bylo

přičleněno k Horáckým mlékárnám. Dovolím si trochu podrobněji zmínit poválečnou situaci v mlékárnách v Českém Krumlově a Prachaticích, jelikož se obě nacházely v pohraničí a až do konce války je ovládala německá družstva, kterým byl pak jejich majetek v roce 1949, respektive 1946 zkonfiskován. Mlékařská družstva na Českokrumlovsku a Prachaticku byla původně německá, proto na ně byly hned po osvobození zavedeny národní správy. Největší německé družstvo na Českokrumlovsku, které

bylo

Oberplan

v Horní

und

Plané

Umgebung

-

Molkereigenossenschaft

GmbH,

zaniklo

26.

října

für 1949

rozhodnutím Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze a

jeho

majetek

byl

převeden

na

české

Mlékařské

družstvo

v Horní Plané z. s. s r. o., které bylo založeno 2. prosince 1945.

Toto

zemědělství

družstvo z 28.

pak

března

bylo

po

1950

bez

příkazu

Ministerstva

likvidace

zrušeno

a

včleněno do Mlékařského družstva v Českém Krumlově. Podobně na

tom

bylo

německé

mlékařské

Molkereigenossenschaft

für

rGmbH

Prachaticku,

ve

Volarech

na

Wallern

družstvo

und na

Böhmerwald

Umgebug které

in

Wallern

bylo

výměrem

Zemského národního výboru v Praze ze 21. srpna 1945 zavedena národní správa a v dalším roce 1946 bylo družstvo likvidováno a majetek byl zkonfiskován. Současně tak v roce 1946 vzniklo Šumavské mlékařské družstvo ve Volarech, z. s. s r. o, které provozovalo

svou

výrobní

činnost

v objektech

bývalého

německého družstva a později tyto objekty odkoupilo. Toto družstvo

bylo

v roce

1953

znárodněno

a

včleněno

do

Mlékařských závodů, národní podnik v Prachaticích.60) V roce 1950

bylo

průmyslových

v podstatě a

dokončeno

živnostenských

rozdělení

podniků

a

konfiskovaných to

zejména

ve

prospěch národních a komunálních podniků, družstev a jiných

60)

Likler L. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha: Milpo 2001, s. 67, 77.

59

veřejnoprávních počtu

43 328

korporací. jednotek

Družstva

dohromady

obdržela 7 402

z celkového

průmyslových

a

živnostenských podniků.61) V roce

1957

skladování drůbeže,

a

z mlékárenství

nakládání

provoz

zřízených

byl

vajec,

umělých

Drůbežářských

líhní závodů.

vyčleněn

nákup, a

porážka

odchov

V roce

a

kuřat

1958

nákup, prodej do

došlo

nově

k další

reorganizaci mlékárenských podniků, v kraji působily opět jen dva

podniky

v Jarošově

–

nad

mlékárenské

Budějovice

České

s dalšími

Nežárkou, Prachaticích,

závody

Madeta,

ke

které

mlékárnami Krumlově

Českém se

ještě

a

připojila

provozovna v Protivíně. Madeta měla v té době nákup mléka přes 67,5 mil. litrů.62) Jednotlivé provozovny pokračovaly ve své specializaci. V mlékárně v Pacově se vyráběl sýr ementál a holandská cihla, v Týně

nad

Vltavou

niva,

v Sedlci

moravský

bochník,

v Milevsku holandská cihla a moravský bochník, v Sedlčanech camembert a měkké sýry. V Řípci se vyrábělo Blaťácké zlato a moravský bochník, od roku 1951 se zde také vyráběl mléčný cukr

určený

pro

výrobu

penicilinu.

V

základním

závodě

v Táboře byla speciální výroba kaseinu a ústřední máslárna pro celý podnik. Vyrábělo se zde velmi kvalitní máslo, což dokládá i záznam o výsledku hodnocení jakosti z 50. let, kde se táborská máslárna umístila na prvním místě s 92 % v I. jakostní

třídě.63)

Přebytky

tvrdých

sýrů

se

zpracovávaly

v tavírně v Řípci. Pro zrání sýrů byl na počátku 50. let adaptován objekt pivovaru v Želči, vedoucím pracovníkem zde byl nejprve František Zavřel, poté Marián Křístek. Práce ve sklepech byla namáhavá, z počátku bez základní mechanizace. Výrobní

náplň

tvořilo

zrání

přírodních

sýrů,

Kamadetu

a

výroba tavených specialit, především sýrového dortu. Byla zde 61)

Čapka, F., Slezák, L. a Vaculík, J.: Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce, Brno 2005, s. 143, 144. 62) Likler L. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha: Milpo 2001, s. 72. 63) Jihočeská Pravda, 12.03.1953, Nejlepší máslo je z Madety.

60

také vybudována porcovna sýrů. K 1. lednu 1953 se od Madety odtrhla mlékárna v Pacově, která se stala součástí Horáckých mlékáren v Pelhřimově a také se od Madety odloučily mlékárny v Sedlčanech utvořeného

a

Sedlci,

podniku

které

byly

Mlékárenské

začleněny

závody

do

nově

v Sedlčanech,

který

spadal do oblasti středních Čech. Madeta získala na úseku socialistické soutěže v rámci Ministerstva potravinářského průmyslu i mlékárenského oboru také řadu vysokých vyznamenání. V roce 1956 a 1957 jí bylo postupně uděleno 4 x čestné uznání řádu II. nebo III. stupně. V roce

1958

získala

Rudý

ministra

potravinářského

V roce

1958

byla

potravinářského

prapor

průmyslu

vlády, a

vyhodnocena

průmyslu

jako

2x

další

prapor uznání.

čestná

v rámci

nejlepší

Rudý

ministerstva

exportní

závod,

nejlepší pracovníci jako např. soudruh Jouza byli dokonce přijati prezidentem republiky.64) V roce

1960

došlo

k novému

územnímu

rozdělení

státu,

v Čechách a na Moravě vzniklo sedm krajů, ve kterých bylo ustaveno

devět

mlékárenských

podniků,

z nichž

ale

dva

pracovaly jen tři roky. V Jihočeském kraji tak působil n.p. Jihočeské mlékárny, podřízený Sdružení mlékáren v Praze. Do podniku

byly

začleněny

vedle

všechny

provozoven zbývající

původního

provozovny

závodu

na

území

a

Madety

kraje

–

Pacov, Pelhřimov, Slavonice, Studená, Žirovnice, Humpolec a Blatná. Mlékárna ve Strakonicích zůstala jako jediná v kraji závodem

n.p.

PMV.

Podnik

měl

8

závodů

s celkem

23

provozovnami. Sortiment výrobků navazoval na bohatou tradici mlékárenství jižních Čech a byl založen především na výrobě másla a sýrů.65)

64) 65)

Madeta, 75. výročí, Jihočeské mlékárny k.p. České Budějovice, České Budějovice 1976, s. 10. Likler L. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha: Milpo 2001, s.

80.

61

Závěr

Mlékařské družstvo táborské bylo v době své působnosti hlavním zpracovatelem mléka v okrese Tábor, kromě toho mělo také stěžejní roli v mlékárenství v celých jižních Čechách. Zároveň

bylo

jakýmsi

spojovacím

mezi

článkem

jednotlivými

zemědělci, mělo velký vliv na zemědělskou a potravinářskou výrobu na Táborsku. Rozsah

práce

mlékárenství

ke

je

vymezen

konci

19.

počátkem

století,

průmyslového

zejména

založením

táborského družstva v roce 1901 až po rok 1960, kdy došlo ke splynutí

národního

družstva

převzal

podniku

Madeta,

veškerou

činnost

který a

v roce

majetkovou

1951

od

podstatu,

s národním podnikem Jihočeské mlékárny. Družstevní mlékárenství mělo v českých zemích složité začátky,

většina

družstev,

která

vznikla

ke

konci

19.

století, svoji činnost brzy po založení ukončila. I Mlékařské družstvo táborské mělo zpočátku svého fungování existenční problémy,

se

kterými

se

však

dokázalo

vypořádat.

Další

kritická situace nastala v první letech po ukončení první světové války, kdy hrozilo ukončení provozu Táborské mlékárny a nastal rapidní úbytek členů, navíc došlo ke ztrátám po nevydařené

výrobě

meziválečného

umělého

období

si

medu již

z řepného

družstvo

cukru.

vedlo

Ke

opět

konci

poměrně

dobře. Během druhé světové války došlo díky zavedení řízeného hospodářství

a

povinným

dodávkám

mléka

k postupnému

rozšiřování jednak působnosti družstva, tak jeho výrobního a organizačního aparátu. Po nejprve

druhé

světové

zavedena

válce

národní

byla

správa,

v družstvu později

v roce došlo

1945

k jeho

znárodnění a převedení jeho podstaty v národní podnik Madeta v roce 1951.

V roce 1960 došlo ke splynutí Madety s národním

podnikem Jihočeské mlékárny.

62

Seznam pramenů a literatury Prameny 1) Archivní prameny Státní okresní archiv Tábor -

SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387

-

SOkA Tábor, Zemědělské družstvo, z. s. s r. o. Veselí nad Lužnicí, B 1785/1388

-

SOkA Tábor, zápis ze zasedání ONV Tábor, 22.12.1950, 3.3.1948.

Soukromý archiv p. Jana Likléra -

Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s. 42.

-

Mašek, J.: Mlékárenství na Táborsku během druhé světové války, 1946, s. 56.

2) Periodika Jihočeská Pravda -

20.4.1947, Sedlčanská mlékárna již v provozu.

-

12.03.1953, Nejlepší máslo je z Madety.

Chceme Výš! -

Ing. Josef Hojdar 15 let v Madetě, červen 1947.

Mlékařské listy -

09.08.1942, Budování sběren.

3) Publikované prameny Madeta, 75. výročí, Jihočeské mlékárny n.p. České Budějovice, České Budějovice 1976.

Literatura 1) Monografie Broncová, D. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě, I. díl. Praha: Milpo 1998, s. 207.

63

Čapka, F., Slezák, L., Vaculík, J.: Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno 2005.

Dvořák J.: Mlékařství v republice Československé. Publikace ministerstva zemědělství č. 35. Praha 1923, s. 82.

Likler L. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha: Milpo 2001, s. 234.

Pelíšek, A.: Madeta, 1 v českém mlékárenském průmyslu, České Budějovice, Madeta, 2002. s. 135.

64

Resumé

Po vypuknutí průmyslové revoluce došlo v také

v českých

průmyslového

zemích

k rozvoji

zpracování

mléka.

19. století

potravinářství

Předpoklady

pro

včetně

průmyslové

zpracování mléka nastaly v době, kdy zvýšená výroba mléka stačila pokrýt nejen vlastní potřebu zemědělců, ale vytvářely se i jeho přebytky. Dalším důležitým faktorem bylo uplatnění nových

technologií

k zakládání

a

vědeckých

průmyslových

poznatků.

mlékáren

a

Došlo

mlékařských

tak

družstev.

V této magisterské diplomové práci jsem se pokusil zachytit historii a vývoj Mlékařského družstva táborského, respektive Madety, od jeho založení v roce 1901 do jeho ukončení v roce 1960,

kdy

byla

Madeta

začleněna

do

národního

podniku

Jihočeské mlékárny. Současně jsem se také snažil popsat stav mlékárenství a jeho rozvoj v českých zemích od počátků jeho průmyslové výroby až do jeho znárodnění.

Nach dem Ausbruch der Industrierevolution in dem 19. Jahrhundert

kam

Entwicklung

auch

von

in

der

der

Industrieaufbereitung

von

tschechischen

Ländern

Nahrungsgüterwirtschaft Milch.

Die

Voraussetzungen

zur samt für

Industrieaufbereitung von Milch traten ein, wenn die erhöhte Milchproduktion genügend

war,

für

eigenen

aber

auch

Verbrauch

die

von

Überflüße

den von

Landwirten Milch

sich

bildeten. Es wurde die Durchsetzung von neuen Technologien und Wissenschaftserkenntnisse ein nächster wichtiger Faktor. Es

gelangte

zur

Gründung

von

Industriemolkereien

und

Milchgenossenschaften. In dieser Magisterdiplomarbeit versuchte ich die Geschichte und Entwicklung der Milchgenossenschaft Tabor, bzw. Madeta zu erfassen, von seiner Gründung im Jahr 1901 bis zur seiner Beendigung im Jahr 1960, wann Madeta unter Nationalbetrieb Südböhmische

Molkereien

(Jihočeské

mlékárny)

eingegliedert 65

wurde. Gleichzeitig strebte ich den Stand vom Molkereiwesen und seine Entwicklung in der tschechischen Ländern von Beginn ihrer

Industrieproduktion

bis

ihrem

Nationalisierung

zu

beschreiben.

66

Seznam příloh

A)Grafické Příloha č. 1 Tabulka č. 1 – Příjem mléka v litrech v letech 1906 – 1951

Příloha č. 2 Tabulka

č.

2

–

Přehled

hospodaření

Mlékařského

družstva

táborského v letech 1906 – 1949 včetně vývoje počtu členů

C)Textové Příloha č. 3 Pozvání ku Slavnostnímu zahájení družstevní mlékárny v Táboře

B)Obrazové Příloha č. 4 Táborská mlékárna v roce 1941

Příloha č. 5 Řípecká mlékárna v roce 1942

Příloha č. 6 Mlékárna v Týně nad Vltavou v roce 1942

Příloha č. 7 Mlékárna v Pacově v roce 1943

Příloha č. 8 Mlékárna v Milevsku v roce 1943

Příloha č. 9 Návrh centrální mlékárny v Táboře

67

Přílohy Příloha č. 1 Tabulka č. 1 – Příjem mléka v litrech v letech 1906 – 1951. Rok

Dodané mléko v l

1906 1907 1908 1909 1910 1911 1912 1913 1914 1915 1916 1917 1918 1919 1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951

490 731,50 1 014 774,00 1 236 238,00 1 274 330,00 2 072 735,00 2 006 050,00 2 038 719,00 2 333 354,00 1 959 929,00 1 283 275,00 825 440,00 243 105,50 71 047,00 43 905,00 57 234,00 293 393,50 696 079,00 714 060,00 774 438,00 773 032,00 825 523,00 768 055,00 1 055 375,00 1 133 346,00 1 612 428,00 1 735 747,00 1 742 142,00 2 342 900,00 3 704 110,00 3 623 165,00 3 703 393,50 3 783 731,50 7 075 057,00 7 343 231,50 17 228 850,00 23 785 254,00 30 323 140,50 29 243 334,50 31 665 056,00 30 024 242,00 30 119 205,50 33 529 489,50 39 793 345,50 46 190 404,50 53 788 455,50 54 927 725,50

68

Příloha č. 2 Tabulka

č.

2

–

Přehled

hospodaření

Mlékařského

družstva

táborského v letech 1906 – 1949 včetně vývoje počtu členů. Rok

Ztráta/Zisk

1906 1907 1908 1909 1910 1911 1912 1913 1914 1915 1916 1917 1918 1919 1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949

ztráta ztráta ztráta ztráta zisk ztráta ztráta zisk zisk ztráta zisk ztráta ztráta ztráta ztráta ztráta ztráta ztráta ztráta zisk ztráta zisk zisk zisk zisk ztráta zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk

Kč 8 165,15 10 497,78 4 280,34 934,43 7 295,79 94,20 3 721,34 3 773,23 243,75 10 921,36 36,47 23 466,17 23 437,35 25 934,29 40 154,16 140 576,53 230 625,30 165 187,15 211 918,87 957,60 49 287,21 6 351,41 6 380,93 5 643,71 5 115,06 62 209,38 52 179,53 11 033,85 13 011,16 19 366,55 30 332,75 37 204,90 31 234,84 45 738,24 43 614,41 16 532,50 1 958,00 13 864,00 16 293,00 1 608 263,84 3 436 838,14 1 075 566,35 4 793 233,60 7 015 310,50

Počet členů 157 179 172 176 182 192 190 193 190 179 177 164 158 150 75 82 93 99 112 132 148 152 169 178 183 197 221 288 315 342 380 462 1 673 1 734 2 275 2 438 2 532 3 733 7 156 7 419 10 328 10 900 11 114 11 614

69

Příloha č. 3 Pozvání ku Slavnostnímu zahájení družstevní mlékárny v Táboře

70

Příloha č. 4 Táborská mlékárna v roce 1941

Příloha č. 5 Řípecká mlékárna v roce 1942

72

Příloha č. 6 Mlékárna v Týně nad Vltavou v roce 1942

73

Příloha č. 7 Mlékárna v Pacově v roce 1943

74

Příloha č. 8 Mlékárna v Milevsku v roce 1943

75

Příloha č. 9 Návrh centrální mlékárny v Táboře

76