Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra historie
Historie Mlékařského družstva táborského – Madety od založení do r. 1960 Diplomová práce
Brno 2009 Vedoucí diplomové práce: prof. PhDr. Jaroslav Vaculík, CSc. Vypracoval: Jan Javorský
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a použil jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně, dne 03.03.2009
………………………......................... podpis
2
Poděkování
Děkuji vedoucímu práce prof. PhDr. Jaroslavu Vaculíkovi, CSc., za odborné vedení a poskytnutí cenných rad a informací při tvorbě mé diplomové práce. Dále tímto děkuji p. Janu Liklérovi za poskytnutí materiálů z jeho soukromého archivu.
3
Obsah
Úvod........................................................5 1. Počátky a rozvoj průmyslového mlékárenství...............7 2. Založení mlékařského družstva táborského................11 2.1. Otevření mlékárny, její struktura a chod.........13 2.2. Prvních osm let provozu mlékárny.................14 2.3. Družstvo za první světové války..................18 3. Vývoj táborského družstva v meziválečném období.........22 3.1. Situace v družstvu po první světové válce........22 3.2. Nástup nového správce Ing. Josefa Hojdara........24 3.3. Organizování mlékárenství na Veselsku............27 4. Táborské družstvo během druhé světové války.............30 4.1. Zavedení řízeného hospodářství...................30 4.2. Nárůst organizačního aparátu družstva............32 4.3. Pobočné závody...................................34 4.4. Organizace nového sběru mléka....................39 4.5. Vznik Kontrolní laboratoře v Táboře..............42 4.6. Vlastní výroba během druhé světové války.........46 4.7. Zaměstnanecká problematika a Klub MDT............47 4.8. Odboj a konečná léta válečného provozu...........49 5. Změny v mlékárenském průmyslu v Československu po druhé světové válce..............................................52 5.1. Situace po osvobození............................52 5.2. Znárodnění mlékáren..............................53 5.3. Madeta v poválečném období do roku 1960..........56 Závěr......................................................62 Seznam pramenů a literatury................................63 Resumé.....................................................65 Seznam příloh..............................................67 Přílohy....................................................68
4
Úvod
Cílem
mé
magisterské
diplomové
práce
bylo
zachytit
historii a vývoj Mlékařského družstva táborského, respektive Madety, od jeho založení v roce 1901 do jeho ukončení v roce 1960,
kdy
byla
Madeta
začleněna
do
národního
podniku
Jihočeské mlékárny. Současně jsem se také snažil popsat stav mlékárenství a jeho rozvoj v českých zemích od počátků jeho průmyslové výroby až do jeho znárodnění. Mlékárenství poměrně
málo
publikací
jako
takové
zpracované,
zabývající
je
je
co
se
sepsáno
se
týče
minimum
mlékárenstvím
literatury obsáhlejších
jako
celkem,
z materiálů převažují spíše kroniky jednotlivých mlékáren, ovšem i těch není mnoho a není u nich zaručena přesnost. Při psaní
práce
literatury v Táboře,
jsem a
o
se
opíral
o
materiály
částečně
pak
materiály
z okresního
také
o
dobový
jednak státního okresní
z odborné archivu tisk
a
v neposlední řadě také o materiály ze soukromého archivu p. Jana Likléra. Magisterská
diplomová
práce
Historie
Mlékařského
družstva táborského je rozdělena do pěti částí. V první části je
stručně
charakterizován
mlékárenství Čechách. Druhá
v českých část
počátek
a
zemích,
pojednává
o
rozvoj
průmyslového
zejména
v jižních
založení
samotného
Mlékařského družstva táborského a jeho situaci během první světové
války.
V třetí
části
je
zpracován
vývoj
družstva
v meziválečném období a zabývá se také počátkem jeho působení na Veselsku. Čtvrtá část se zabývá událostmi během druhé světové války, zde je jednak popsána situace v družstvu, ale také je zde charakterizována celková situace v mlékárenství v protektorátu. Pátá část je zaměřena na změny v mlékárenském průmyslu po druhé světové válce. Opět je tato kapitola psána jak
v rovině
obecné,
tedy
pojednává
o
mlékárenství
v Československu jako takovém, tak popisuje samotnou historii 5
družstva
od
osvobození
splynutí
s národním
přes
podnikem
znárodnění
až
k zmíněnému
Jihočeské
mlékárny.
Poté
následují Závěr a Přílohy. Hlavním
jádrem
práce
je
tedy
zachycení
historie
družstva, jeho jednotlivých závodů a oddělení od jeho vzniku až do jeho splynutí s národním podnikem, současně s tím je také
vykreslena
Nejrozsáhlejší
situace
částí
v mlékárenství
práce
je
období
českých
během
druhé
zemí. světové
války. Přestože se jedná o poměrně krátké období šesti let, došlo
k zásadním
událostem
vedoucí
k
velkému
rozvoji
družstva. Jednalo se zejména o zavedení řízeného hospodářství a
povinné
dodávky
mléka.
Družstvo
tak
získalo
obrovskou
oblast sběru mléka, což vedlo k jeho rychlému rozšiřování a rozvoji.
6
1.) Počátky a rozvoj průmyslového mlékárenství Předpoklady
pro
průmyslové
zpracování
mléka
nastaly
v době, kdy zvýšená výroba mléka stačila pokrýt nejen vlastní potřebu zemědělců, ale vytvářely se i jeho přebytky. Stejně jako na celém území Čech a Moravy se mléko také v jižních Čechách
původně
samotnými
zpracovávalo
výrobci.
Velký
a
vždy
význam
rovnou
pro
spotřebovávalo
rozvoj
mlékárenství
znamenalo zvýšené pěstování červeného jetele a řepy cukrovky, po
jejichž
zpracování
zbylo
kvalitní
krmivo
jako
cenný
doplněk výživy dobytka. Dalším důležitým faktorem byl převrat v technologickém zpracování mléka, který nastal uplatňováním nových vědeckých a technických poznatků v 60. až 80. letech 19. století a který rovněž u nás vedl ke snahám o povznesení mlékárenství. Již
kolem
roku
1864
usilovala
o
zdokonalení
vyučování
sýrařství Vlastenecká hospodářská společnost, ta však byla v roce 1873 rozpuštěna a péči o zvelebení domácího mlékařství pak
převzala
Zemědělská
rada
v Praze.
V roce
1878
byla
v Praze uspořádána mlékařská mezinárodní výstava, na které bylo
předvedeno
sloužících
ke
několik
technických
zpracování
mléka,
vynálezů
jednalo
a
se
zařízení
zejména
o
Lefeldtovu odstředivku, která odstředila až sto litrů mléka za hodinu. Dalšími důležitými vynálezy pro zpracování mléka té doby byly pastér a máselnice. Prvním soukromým mlékařským podnikem v Čechách se stala v roce
1838
místním
sýrárna
velkostatku.
v Zásmukách,
o
dva
v Pitkovicích V roce roky
1850
později
u
Říčan,
založená
následovala sýrárna
na
sýrárna
v Uhlířských
Janovicích a v roce 1860 pak také v Třebůvkách u Čáslavi. Stále se ovšem jednalo spíše o velkostatkové sýrárny, kde docházelo
pouze
k základnímu
zpracování
mléka
a
výrobě
jednoduchých sýrů. Nejstarší průmyslovou mlékárnou v Čechách byla Parní mlékárna v c. k. hospodářské správy v Hostivicích 7
založená roku 1870. O dva roky později vznikly v Suchdole u Fulneku V roce
a
v Bartošovicích
1878
byla
Rauppachovy
z iniciativy
mlékárny
průmyslníka
a
sýrárny.
Vaňka
založena
Brněnská společná mlékárna, první družstevní mlékárna nejen na Moravě, ale pravděpodobně i v celém Rakousku – Uhersku. Dalším
významným
mlékárenským
podnikem
se
stala
Radlická
parní mlékárna, založená v roce 1882 Ing. Otto Kirschnerem v Radlicích,
odkud
byla
později
roku
1878
přemístěna
na
Smíchov do nové budovy. Přibližně družstevního
do
80.
let
mlékárenství
19.
století
v Čechách
a
spadají na
i
Moravě.
počátky Tehdy
Zemědělská rada v Praze a Brně poskytovala podpory učitelům hospodářských
škol
na
cesty
do
ciziny,
aby
se
získané
poznatky daly využít ve prospěch domácího mlékárenství. Mezi první
průkopníky
nových
technologií
patřili
ve
východních
Čechách A. Eckert a „kočující“ učitel Dumek, v Pošumaví pak učitel Hejtmánek a ředitel Trejbal. Na Moravě se významně zasadil
o
zakládání
a
rozvoj
mlékárenských
družstev
Jan
Věnceslav Pavelka. Samotné mlékařství pak bylo zavedené jako učební obor na některých hospodářských školách, nejprve se tak stalo v roce 1894 na Rolnické škole v Plzni, zásadní význam pak mělo založení Zemské mlékařské a sýrařské školy v Kroměříži v roce 1902. První družstevní mlékárny v Čechách vznikaly na východě země, kde byla již roku 1885 založena družstva v Moravanech, Dolní Rovni u Pardubic a Pohoří u Opočna, která však svou činnost brzy ukončila. V průběhu let pak vznikaly další četné družstevní mlékárny, které však většinou brzy zkrachovaly. V oblasti českého odboru Zemědělské správy pracovalo od roku 1885 do první světové války celkem 85 mlékařských družstev. Na Moravě pak také působila c. k. Moravská společnost ku zvelebování orby, přírodoznalectví a vlastivědy, v jejíchž službách
pak
pořádal
již
zmíněný
„kočující
hospodářský
kazatel“ Jan Věnceslav Pavelka na různých místech šestidenní 8
mlékárenské kurzy. Stejně jako v Čechách tak také na Moravě zápasily první moravské družstevní mlékárny vzhledem k malé kapacitě
s řadou
zanikly.
Přesto
problémů se
a
zejména
po
čase
vlivem
nerentability
na
Hané
podařilo
zprůmyslnit
výrobu tvarohů a různých druhů sýrů včetně jejího typického produktu – syrečků. Na začátku 20. století došlo v mlékárenství k rozvoji, zvětšovala se jak výroba, tak počet mlékáren, ovšem první světová válka přinesla do mlékárenství velkou a dlouhodobou krizi. Silně postihla zemědělství, kde byla zdecimována stáda hospodářských
zvířat
rekvizicemi,
podvýživou
a
nemocemi,
zejména slintavkou a kulhavkou. Tím se současně snížil i prodej
mléka,
surovin
některé
uzavřeny,
hospodářského
mlékárny
jiné
úpadku.
se
Svou
musely
neustále činnost
být
pro
nedostatek
pohybovaly v té
době
na
pokraji
ukončilo
51
mlékáren v Čechách a 88 na Moravě a ve Slezsku.1) Došlo také k úpadku
dosažené
jakosti
jak
u
mléka,
tak
i
u
sýrů
a
ostatních mléčných výrobků. Oživení nastalo až počátkem 20. let a zejména pak ve 30. letech, kdy se stavěly nové provozy zaměřené nejen na výrobu konzumního mléka, ale i na výrobu sýrů a kaseinu. Počátky jihočeského mlékárenství ovlivnilo podobně jako další
oblasti
zemědělství
podnikání
Schwarzenberků.
První
pokus o sýrárnu se uskutečnil roku 1837 na schwarzenberském dvoře
v Korosekách
u
Kamenného
Újezdu
nedaleko
Českých
Budějovic. K odběratelům z Českokrumlovska a Českobudějovicka se
tak
díky
tomuto
provozu
dostával
tzv.
švýcarský
a
limburský sýr, který rychle našel odbyt také v Praze, Linci a ve
Vídni.
Díky
poptávce
po
mléčných
výrobcích
majitelé
postupem času své provozy rozšiřovali. V Protivíně byl v roce 1897
zahájen
provoz
Schwarzenberské
mlékárny,
která
je
považována za první opravdovou průmyslovou mlékárnu v jižních Čechách. 1)
Byla
zřízena
v adaptované
stodole
a
zpracovávala
Broncová, D. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě, I. díl. Praha: Milpo 1998, s. 16.
9
mléko
z okolních
mlékárny
schwarzenberských
vyrostlo
v kraji
několik
statků. dalších
Kromě
menších
této závodů
s cílem zásobovat okolí. Brzy
se
vytvořila
tři
hlavní
centra
jihočeského
mlékárenství – České Budějovice, Tábor a Protivín. Jihočeské sýry se brzy staly velmi známé a tak byly dováženy až do Štýrska,
Pešti
a
Verony.
Vyráběly
se
zde
zejména
sýry
ementálské, gruierské a také velmi kvalitní a žádané máslo. Již od počátku mělo jihočeské mlékárenství také úspěch na některých století
mezinárodních existovalo
manufaktur
na
výstavách.
v jižních
výrobu
másla.2)
Na
Čechách Začala
přelomu 15
19.
a
sýráren
vznikat
a
také
20. 10
první
mlékařská družstva, například v roce 1900 vzniklo mlékařské družstvo v Horní Pěně na Jindřichohradecku. Podobně začali zemědělci s organizovaným zpracováním mléka na Táborsku, kde nejprve založili Hospodářskou jednotu táborskou. V rozmezí deseti vznikaly další svazy a družstva, například v Jarošově, Žirovnici, Blažejově, ve Studené a Volarech. Po vypuknutí první světové války nastala v mlékárenství stejně jako ve všech
českých
Válečný
zemích
handicap
i
v jižních
dokázali
Čechách
zemědělci
smazat
hluboká až
po
krize. deseti
letech. Recese jihočeského mlékárenství se objevila po roce 1930, i když těsně předtím už vznikla v jižních Čechách nová mlékárenská družstva ve Slavonicích, Protivíně, Stráži nad Nežárkou,
Prachaticích,
Horní
Plané,
Mirovicích,
Volyni,
Strmilově a v Blatné. Poklidný rozvoj však na konci 30. let zastavilo vypuknutí druhé světové války.
2)
Pelíšek, A.: Madeta, 1 v českém mlékárenském průmyslu, České Budějovice, Madeta, 2002, s. 13.
10
2.) Založení Mlékařského družstva táborského Podnět k založení Mlékařského družstva táborského dal jihočeský
myslitel
Alfons
Šťastný,
rolník
z Padařova. Pro
tuto myšlenku získal roku 1900 mladého šlechtice barona JUDr. Ervína Nádherného, velkostatkáře z Chotovin. Nejprve se oba pravidelně scházeli v Grandhotelu Nový v Táboře, kde řešili a připravovali
první organizační
záležitosti.
Poté
se
k nim
připojil také okresní tajemník Josef Forman a ustanovilo se devítičlenné komité. Bylo však nutné získat pro tuto myšlenku patřičné množství okolních zemědělců, a tak se uspořádala řada schůzí v různých obcích na Táborsku. Postoj zemědělců k této myšlence byl již od počátku vesměs kladný, takže se již
28.dubna 1901 konala ustavující valná hromada. Ta mimo
jiné
přijala
stanovy
družstva
představenstvo
v čele
dvanáctičlenný
dozorčí
a
zvolila
s předsedou výbor,
jemuž
první
baronem
pětičlenné
Nádherným
předsedal
dr.
a
Bedřich
hrabě Deym, velkostatkář z Nemyšle. Počet zákládajících členů byl 136, dodávka na hospodářskou zemědělskou jednotku činila 36
l
denně,
z toho
vyplývá,
že
zakládajícími
členy
byli
statkáři a velcí zemědělci.3) Po ustavující valné hromadě již nastala doba příprav, dne 3.června 1901 se konala schůze, kde byla odsouhlasena koupě pozemku od manželů Pecháčkových u Soběslavské silnice v Táboře. Pozemek byl odkoupen za částku 10 000 K, v té době byl
mnohem
větší,
jelikož
byla
jeho
přebytečná
část
v pozdější době odprodána. Od té doby se představenstvo a dozorčí rada sešly několikrát, na jednotlivých schůzích byl přijat jednací řád, nábor členů (podíl stanoven K 10,-) a byla naplánována nejbližší výstavba mlékárny.4) Tato výstavba se však oddálila, jelikož táborský kraj roku 1903 postihlo
3)
Státní okresní archiv Tábor (dále SOkA Tábor), Madeta, mlékařské družstvo, z.s.s r.o. Tábor, B 1785/ 1387. 4) Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s. 8, soukromý archiv J. Likléra.
11
mimořádné
krupobití
a
jeho
následky
značně
postihly
stav
dobytka. Avšak během této doby si řada zemědělců uvědomila, že nemohou spoléhat jen na polňačení a došlo tak k získávání nových členů. Pomocí
vlivu
v Ministerstvu mlékařství
orby
při
Věnceslava
inspektora ve
Vídni
Pavelky
se
a
odboru
Českém
mlékařství dobrozdáním
Zemědělské
rozhodlo,
Charouska
že
se
inspektora
rady
v
vybuduje
Brně
mlékárna
zpracovávající až 10 000 litrů mléka denně, tedy větší, než se
původně
zamýšlelo.
Návrh
Alfonse
Šťastného
vybudovat
mlékárnu elektrickou byl na tehdejší dobu nákladný, a proto se neprovedl, ačkoliv byl zpočátku podporován představenstvem i
dozorčí
radou
jednoduchostí
z důvodu
zařízení
a
„větší menšího
v mlékárně,
čistoty nákladu
zřizovacího“.
Myšlenka Alfonse Šťastného se uskutečnila teprve až po téměř 40 letech. Správa Ringhoffer Současně
družstva a
se
firmy
zakoupila Bromovský
rozhodlo,
že
strojní
zařízení
v celkové
mlékárna
částce
bude
od 31
firmy 238
vybudována
K.
jako
mlékárna konzumní, máslárna a sýrárna. Stavba mlékárny byla zadána
původně
nakonec
firmě
Martínek,
bezvýsledné,
provedl
ale
jelikož
jednání
bylo
stavbu
během
jednoho
roku
architekt Rudolf v nákladech 60 000 K, tím vzniklo celkové vydání 100 000 K. Problém byl ovšem v tom, že členské podíly představovaly
pouze
částku
asi
jen
25
000
K.
Osobním
přičiněním předsedy družstva barona Nádherného se v letech 1903
a
1905
podařilo
v celkové částce
u
Občanské
záložny
uzavřít
půjčky
27 000 K určené k pokrytí provozních výloh
a částku 50 000 K určenou ke krytí výloh investičních. Mimo to získal předseda v lednu 1907 směnečný úvěr Živnostenské banky
na
svůj
spolupodpis.
Tím
byly
počáteční
finanční
nesnáze odstraněny.5)
5)
SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z.s.s r.o. Tábor, B 1785/ 1387.
12
Na
doporučení
Českého
odboru
Zemědělské
rady
v Praze
přijala schůze představenstva dne 26. března 1906 za správce mlékárny Tomáše Engela s ročním platem 1 800 K, tantiémem z čistého zisku a naturálním bytem a deputátem.6)
2.1.) Otevření mlékárny, její struktura a chod
Dne 19. června 1906 byla mlékárna pod záštitou okresního výboru slavnostně otevřena. Byla to slavnostní akce, které se kromě zakladatelů zúčastnily jak slavné osobnosti Táborska, tak řada novinářů, zemědělců a množství okolních obyvatel. Při
jednotlivých
založení
proslovech
družstevní
přeorientování
byl
vyzdvižen
mlékárny,
zemědělců
na
zejména
význam
úkolem
bylo
živočišnou
výrobu
jejímž
výnosnější
v kraji, který byl zvlášť vhodný pro rozvoj mlékárenství. Za památný
je
považován
gratuloval
táborským
projev
inspektora
zemědělcům,
Charouska,
který
nalezli
formu
že
výhodnějšího hospodaření ve sdružování a promluvil zemědělcům do
duše
úslovím:
„Doděláte
se
úspěchu,
nebude-li
mléko
falšováno – budete-li dojit dobře krávy a ne mlékárnu.“7) Mlékárna se skládala ze čtyř budov: vlastní mlékárny, obydlí správce, stájí a kolny. Vlastní mlékárna obsahovala chladírnu, umývárnu, pracovnu, výpravní kancelář, máslárnu, sýrárnu, sklep a kotelnu. Provoz mléka byl následující – mléko se přijímalo podle váhy, cedilo se přes husté dvojité síto, z nádrže se vedlo do pastéru, odtud do odstředivky na kombinovaný chladič. Chlazená a pasterovaná smetana tekla do „kvasírny“
a
do
máselnice.
Stlučené
máslo
se
hnětlo
na
rotačním hnětadle, odstředěné mléko se zpracovalo na tvaroh. V sýrárně
se
však
též
zpracovávalo
plné
mléko
ve
dvou
kotlích. Ve skleněných nádobách se připravoval kefír. Pro výrobu dětského mléka se pořídil sterilizační přístroj. Ke
6) 7)
Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s. 10, soukromý archiv J. Likléra. Tamtéž, s. 12.
13
chlazení
se
používalo
chladícího stroje
firmy
Ringhoffer,
kotel a pumpu dodala firma Bromovský. Co se do velikosti a kapacity mlékárny týká, tak byla počítána mezi 3 největší mlékárny v Čechách – jednalo se o Bohušovice, Tábor a Trojskou mlékárnu. O tom, kolik mléka tyto mlékárny zpracovávaly, dobře vypovídá zpráva Ústřední jednoty hospodářských družstev z roku 1928, kde J. Spisar uvádí, že v roce 1913 přijalo 61 mlékáren celkem 8 671 426 l mléka, z toho celkový podíl těchto tří největších mlékáren činil celých 6 milionů.8) K dopravě mléka z nádraží měla mlékárna k dispozici pár koní a pro svoz mléka z obcí vzdálených od dráhy si sjednala tři svážeče s jedním koňským potahem, při tom se počítalo 300 až 400 l mléka na vůz. Dovozné povozníkům platila mlékárna podle množství mléka, aby je patřičně motivovala. Konzumní mléko
se
rozváželo
po
městě
tzv.
ambulancí,
tj.
vozem
opatřeným kohouty a do bytů nosily mléko dvě roznašečky.
2.2.) Prvních osm let provozu mlékárny
Mlékárna úskalími.
hned
Především
v jejích se
počátcích
ukázalo,
že
prošla
v čele
těžkými
mlékárny
není
vhodný vedoucí úředník. V Rakousku totiž bylo mlékárenství v počátcích a první mlékařská škola na Moravě měla krátce po založení, bylo proto skutečně málo zkušených a zapracovaných odborníků.9)
A
pro
Táborskou
mlékárnu,
která
začínala
a
zápasila s počátečními potížemi, bylo potřeba mít ve vedení obzvlášť kvalitního správce. Tím však T. Engel nebyl. Engel sice byl před svým jmenováním do Tábora správcem mlékárny v Jarošově nad Nežárkou, ale v té se pouze máslařilo a odstředěné mléko se vracelo zemědělcům. V Táboře se však mléko zpracovávalo kromě jiného také na sýry a tvaroh, pro 8) 9)
SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z.s.s r.o. Tábor, B 1785/ 1387. Jednalo se o Zemskou mlékařskou a sýrařskou školu v Kroměříži, založenou v roce 1902.
14
které bylo nutné nejprve získat spotřebitele. Dále bylo také potřeba získávat zemědělce pro dodávku mléka a svým způsobem je
vychovávat
i
k tomu,
kvalitu.
K těmto
vybavení
mlékárny,
aby
problémům což
dodávané přibyly
ještě
více
mléko
ještě
mělo
určitou
nedostatky
zvýrazňovalo
ve
potřebu
jmenovat nového vedoucího úředníka. Po mnohých doporučeních byl ke správci Engelovi přidělen jako konzultant a poradce schopný odborník Vendelín Kábrt, toho času uvolněný z pozice sýrařského mistra První české akciové mlékárny v Praze. Přitom se počítalo s tím, že se pak Kábrt vrátí do Prahy, nebo že přejde jako školní instruktor nebo
správce
do
nově
budované
mlékárny
Mlékařské
školy
v Plzni. V Táboře měl původně jen uspořádat neutušené poměry. Ty
byly
výplatu
opravdu mléka,
žalostné, dokonce
mlékárna
hrozilo
již
riziko
neměla ohlášení
peníze
na
konkurzu.
Kábrt si však vyžádal, aby byl opatřen základní kapitál, načež
situaci
zachránil
předseda
představenstva
baron dr.
Nádherný tím, že družstvu dal ze svých prostředků půjčku v hodnotě 20 000 K. Tato půjčka byla postupně splacena během pěti let. Poměry se brzy zlepšily a Vendelín Kábrt byl na přání předsedy
dne
1.
února
1906
jmenován
správcem
Táborské
mlékárny místo T. Engela, který si najal mlékárnu v Příbrami, kde se později úspěšně uplatnil jako ředitel hospodářského družstva. Vendelín Kábrt setrval v Táboře až do svého odchodu do výslužby. Jeho odměna byla v té době ročně
2 400 K, 75 q
uhlí, 5 m3 dříví, 52 kg másla a denně 2 l mléka a 0,25 l smetany. Zřekl se i novoroční odměny a spokojil se s podílem ze zisku vzhledem k tomu, že na jeho přání nebyla zvýšena výplatní cena za mléko a představenstvo se rozhodlo vyčkat na případný zisk, z něhož by se členům vyplácely podíly. Vyžádal si též jmenování účetního Jana Škvána, který dostal vedle
15
správce poměrně velkou pravomoc a také jmenování několika svých asistentů.10) Vzhledem k tomu, že mlékárna musela uskutečnit několik nákladných
investic,
vybudováním
nové
zejména
studně
a
vyřešení
jiných
problému
mimořádných
s vodou
provozních
výloh, zažádala v té době o několik menších půjček a státních subvencí
a
byla
nucena
v roce
1910
odprodat
část
svých
nezastavěných pozemků, které by však v pozdější době využila. V letech
1909
–
1910
bylo
v mlékárně
zavedeno
elektrické
osvětlení a telefon, do té doby se zde svítilo petrolejovými lampami.
Dalším
V samotném
problémem
Táboře
se
zůstávalo
založení
hledání
mlékárny
odbytišť.
nesetkalo
mezi
obchodníky zrovna se zvlášť velkým porozuměním, spíše naopak, mnozí
z nich
mlékárnu
zpočátku
přímo
bojkotovali.
Tato
situace způsobila, že si družstvo otevřelo v roce 1907 své dvě vlastní prodejny v Nádražní a Palackého ulici. Prodej se zde orientoval výhradně na konzumní mléko, jelikož prodej sýrů byl teprve v začátcích, zejména některé druhy sýra a měkký tvaroh byly pro většinu obyvatel dosud neznámé. Aby se zvýšil odbyt mléka, zřídil správce Kábrt mléčnou jídelnu, první tohoto druhu v Čechách. Mimoto navázal spojení s mnoha spolky a organizacemi, jakými byly například Sokol, Zora, různé školy apod. Díky
vlivu
předsedy
družstva
barona
Nádherného
se
podařilo v roce 1907 navázat spojení s vídeňskými mlékárnami Wiener Gross Molkerei a Johann Frösch. Obzvlášť odbyt přímo ve Vídni byl velmi významný. Dále byl jedním z největších odběratelů sklad zásob vídeňských železničářů. Mimoto také sjednal
předseda
družstva
dodávky
do
zemských
ústavů
pražských a ústavu pro choromyslné v Opařanech.11) Již od prvních let výroby dominoval prodej konzumního mléka, jen menší část se zpracovala na výrobky. Z těch se
10) 11)
Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s. 14, soukromý archiv J. Likléra. Pelíšek, A.: Madeta, 1 v českém mlékárenském průmyslu, České Budějovice, Madeta, 2002, s. 13.
16
nejvíce vyráběly měkké sýry, zvláště smetanové, např. sýr tabulový, royal, později také romadúr a z tvarohu vyráběný sýr
„mazák“.
Z tvrdých
sýrů
pak
zejména
sýry
tylžské
a
v malém množství také eidam. České sýrařství v té době nemělo příliš promyšlenou koncepci a podobně jako většina ostatních mlékáren také Táborská mlékárna vyráběla rozmanité sýry často i druhově blízké, pouze různě označené podle toho, jak byly v oblibě v jednotlivých oblastech odbytu. Zvláštností bylo zavedení Camembertu v roce 1912 francouzským sýrařem Carsem na
doporučení
a
výlohy
České
odborné
zemědělské
rady
v Praze.12) V celkovém pohledu lze považovat hospodaření družstva v prvních letech své existence za dobré, zvláště díky krajní spořivosti a schopnostem vedoucích úředníků. Díky tomu mohla mlékárna platit zemědělcům vyšší ceny než mlékárny pražské, stejně tak mléko prodávala za nižší tržní ceny než ostatní mlékárny. Dalším důležitým faktem bylo, že se i máslo a sýry vyráběné v Táborské mlékárně těšily značné oblibě a pověsti a dosáhly i řady ocenění a uznání na různých výstavách. Roku
1911
prodělaly
jižní
Čechy
šestiměsíční
obdobní
sucha, jehož následky se přenesly až do následujícího roku, přesto se však mlékárně podařilo udržet si dodávky mléka a jeho zpeněžení zemědělcům. Jeho výkupní cena rok od roku rostla, takže pakliže členové družstva dostali v roce 1906 za 1 l dodaného mléka něco málo přes 12 haléřů, tak v roce 1913 již měli za 1 l haléřů 17, což svědčí o tom, že mlékárna zemědělcům
umožňovala
výhodné
zpeněžení
mléka
v oblasti
a
zvyšovala se tím tak její dobrá pověst. Neustále přibývalo přihlášek k členství a to již také ze sousedních okresů (až z Votic, Benešovska, Sedlčan, Milevska a Písku). Roku 1910 se stalo táborské družstvo největším na českém venkově. V roce 1913
12)
byl
dokonce
přiliv
nových
členů
omezen
výslovně
na
Broncová, D., a kol.: Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě, I. díl. Praha: Milpo 1998, s. 21.
17
zemědělce
z politického
táborského.13)
okresu
Družstvo
nezapomínalo ani na vztah s ostatními zemědělskými družstvy, od
roku
1917
družstev
bylo
v Praze.
Ústřední
členem Roku
1911
jednoty
zřídilo
hospodářských
penzijní
fond
pro
úředníky mlékárny.
2.3) Družstvo za první světové války
S vypuknutím změny,
které
družstva
a
první
také
světové
hluboko
mlékárny.
Již
války
zasáhly
při
v roce do
vyhlášení
1914
života
nastaly
táborského
mobilizace
museli
téměř všichni zapracovaní úředníci opustit svá zaměstnání a odejít na frontu. V mlékárně tak zbyl jen správce Kábrt, asistent Šafrán a několik dělníků a výpomocných sil. Nedlouho poté musel odjet i předseda družstva baron Nádherný, čímž mlékárna přechodně ztratila svého mocného a vlivného patrona. Ten
však
po
dobu
své
nepřítomnosti
svěřil
družstvo
pod
ochranu poslance dr. Viškovského, který skutečně alespoň na počátku války mírnil válkou vzniklé problémy. Mlékárně byly vzaty oba koně a bylo nutné sehnat povozníka a nakoupit koně nové. Válka doléhala těžce i na zemědělce, jelikož mnoho mužů odešlo na frontu a mimoto Ministerstvo drah zastavilo dovoz veškerých potravin, mléka i prázdných konví po železnici. Od roku
1915
došlo
k soupisu
potravin,
nedostatku
krmiva,
vybíjení dobytka a postrádaly se pracovní síly. Náhlý pokles dodávky mléka zasáhl i Táborskou mlékárnu. Valná hromada družstva se v roce 1915 usnesla na nezbytnosti opatření okresu
jadrných
krmiv.
nahradil barona
V potravinové
Nádherného
komisi
správce
táborského
mlékárny
Kábrt,
který se snažil upravit dodávky dobytka, zemědělských výrobků a hlavně mléka, jež měly na starost obecní úřady. Táborský obecní úřad však nevykládal potřebnou snahu ke splnění potřeb družstva 13)
a
mlékárny
a
tak
záhy
došlo
k černému
obchodu
Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s. 19, soukromý archiv J. Likléra.
18
s mlékem. Navíc zemědělcům v mnoha případech zůstalo jen tak malé
množství
dojnic,
že
to
postačilo
sotva
pro
1914
ještě
potřebu
jejich rodin a odchov. Pakliže
byla
dodávka
mléka
v roce
celých
1 959 929 l, v roce 1915 se jednalo už pouze o 1 283 275 l. Pro město Tábor nastala kritická situace a bylo proto nutné pro toto město zavést rekvizici, což za těchto okolností velmi
dobře
poukázalo
na
důležitost
mlékárny
pro
celou
oblast. Z 1 700 l denního mléka bylo 1 100 l z cizích okresů, ovšem
tyto
okresy
by
nebýt
mlékárenského
družstva
mléko
nedodávaly. Pokles dodávky mléka pokračoval i v roce 1916, kdy
bylo
dodáno
již
pouze
825
440
l
mléka,
v roce
1917
dodávka dále klesla na 243 105,5 l a v roce 1918 se jednalo o pouhých 71 047 litrů mléka za rok.14) Co se týče výroby sýrů, vyrobilo se nejvíce sýrů smetanových a tylžských, nicméně jejich výroba klesla pro roce 1916 na poměrně zanedbatelné množství, stejně jako se tomu stalo i u smetany a tvarohu. Je zcela pochopitelné, že mlékárna pak musela v roce 1916
zastavit
Budějovic, vztazích,
dodávku
což
mělo
zejména
mléka za
do
Vídně,
následek
s vídeňskými
problémy
mlékárnami.
počátku
války
v podstatě
plnilo
své
mlékem.
V roce
1917
od
k.
vyšly
c.
Opařan ve
i
Českých
smluvních
Družstvo
poslání
od
zásobitele
místodržitelství
pro
Království české výnosy č. 36.730/L a 59.256/L, kterými byla Táborská
mlékárna
stanovena
úřední
sběrnou
mléka
a
tuků
z celého politického táborského okresu. Toto nařízení však již přišlo v době hospodářského zhroucení.15) V roce
1918
stálo
družstvo
před
rozhodnutím,
má-li
mlékárnu uzavřít. Denní příjem mléka byl již jen 200 l. Režie byly neúměrně vysoké, avšak družstvo se stále drželo. Snažilo se vyhovět zásobování města a zároveň se zdráhalo zastavit 14)
SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z.s.s r.o. Tábor, B 1785/ 1387. Dvořák J.: Mlékařství v republice Československé, Publikace ministerstva zemědělství č. 35. Praha 1923, s. 23. 15)
19
všechny stroje a ponechat je tak tím postupnému zničení. Hrozivou
situaci
zachránil
v roce
1920
předseda
družstva
baron Nádherný zvýšením úvěru Občanské záložny v Táboře na 300 000 K. Po skončení 1. světové války v roce 1918 nastala doba všeobecného
uvolnění.
Na
místě
byrokratického
Rakouska
-
Uherska vzniklo demokratické Československo, pro činovníky Táborské mlékárny to byla doba velikého povzbuzení, avšak pro samotnou
mlékárnu
vyvrcholily
problémy
z let
minulých.
Dostavily se totiž následky vybití dobytka, které proběhlo ke konci
války
bez
ohledu
na
chovatelské
potřeby,
navíc
se
dostavil také výsledek bezhlavé zoufalé hospodářské politiky válečných let. Dodávka mléka proto klesla v roce 1919 na pouhých 43 905 litrů, v roce 1920 došlo pak jen k nepatrnému navýšení na 57 234 l mléka.16) Kromě toho rozpadem Rakouska – Uherska odpadl i odbyt ve Vídni, což ovšem zatím Táborská mlékárna nepocítila. A tak hlavním cílem prvních poválečných letech bylo udržení dodávky mléka. Ke konci války, když byla situace dost kritická, bylo nutné se zaobírat myšlenkou zavedení jiné výroby, alespoň po dobu, než dorostou jalovice. A tak v roce 1919 došlo na návrh dr. Vilikovského z hospodářské akademie v Táboře k zavedení výroby
umělého
medu
z řepného
cukru.
Výroba
umělého
medu
usnadnila využití pracovních sil a některého mlékárenského strojního zařízení. Zisky Táborské mlékárny z výroby umělého medu byly z počátku mimořádné. Zvýšení cen a režie přinutilo správu družstva zvýšit členské podíly. Stalo se tak na valné hromadě v roce 1919, kdy došlo ke zvýšení podílů z 10 Kč na 50 Kč.17) Členové, kteří se nepřizpůsobili, byli vyřazeni. Tím se počet členů značně snížil. Zatímco v roce 1914 bylo členů
16) 17)
SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z.s.s r.o. Tábor, B 1785/ 1387. Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s. 26, soukromý archiv J. Likléra.
20
198
a
v roce
1919
ještě
150,
v roce
1920
po
navýšení
členských podílů jich bylo již pouhých 75.18) Za
účelem
lepšího
odbytu
a
určité
programovosti
v mlékařství dohodli se správce Táborské mlékárny Kábrt a ředitel Trojské mlékárny František Burger na jednotném řešení problematických
mlékárenských
otázek.
V roce
1920
se
jim
podařilo přesvědčit Ústřední jednotu hospodářských družstev k vytvoření družstev
a
jejího
IV.
současně
odboru
–
tj.
k vytvoření
Svazu
Obchodní
mlékařských společnosti
mlékařských družstev. Nastaly také změny v představenstvu a dozorčím výboru družstva, je nutné zmínit rezignaci hraběte dr.
Deyma
z předsednictví
dozorčího
výboru
v roce
1918,
v dozorčím výboru setrval jako člen až do roku 1920. Co se týče cen výkupu mléka, tak došlo v letech 1914 až 1920 k jeho postupnému navyšování, které bylo úměrné všeobecnému stoupání cen. Takže v roce 1914 bylo zemědělcům vyplaceno za 1 l mléka 0,16 Kč, v roce 1920 to byly již 2 Kč za litr.19)
18) 19)
SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z.s.s r.o. Tábor, B 1785/ 1387. Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s. 27, soukromý archiv J. Likléra.
21
3.) Vývoj táborského družstva v meziválečném období Toto
období
pozvolného
bylo
zvyšování
ve
znamení
dodávky
konsolidování
mléka.
poměrů
Přibližné
a
úrovně
předválečného období bylo dosaženo totiž až v roce 1931, kdy poprvé od roku 1914 přesáhla dodávka mléka přes 1,5 milionu, konkrétně 1 735 747 l.20) Začátek tohoto období byl ve znamení velikého nebezpečí způsobeného náhlým a současným uvolněním prodeje
umělého
medu
i
cukru.
Došlo
totiž
k okamžitému
poklesu poptávky po umělém medu, neboť byl dostatek volného cukru. Mlékárna tak byla nucena rozprodat jeho velké zásoby pod
výrobní
komise.
cenu,
zbytek
Rozprodej
zásob
k vyčerpání
veškerých
cukru
řepného byl
zisků
tak
převzala
ztrátový,
z minulých
let
a
cukerní
že
došlo
družstvo
se
zatížilo obrovskou ztrátou, se kterou se celé toto období vyrovnávalo.
3.1.) Situace v družstvu po první světové válce
Bylo nutné okamžitě navýšit počet členů, jelikož jich z téměř dvojnásobného množství před válkou zbylo v roce 1920 pouhých
75.
To
se
postupně
povedlo,
zejména
díky
dobré
propagační práci mezi zemědělci, a tak došlo v letech 1921 až 1931 k jejich postupnému nárůstu až na 197 členů.21) Dále bylo nutné
najít
nová
odbytiště
mléka
a
výrobků.
V Táboře
se
zřídily další dvě režijní prodejny a získal se také odbyt u deseti
překupníků.
odbytiště
Mimo
v Českých
Vršovicích.
Postupně
Tábor
se
Budějovicích se
Velenic, Písku, Bechyně a
mléko
a
získala
také
jeden
menší
dodávalo
také
do
dvě
nová
odbyt
ve
Českých
také do Trojské mlékárny v Praze.
Došlo tak alespoň k částečnému nahrazení kdysi tak významného odbytu ve Vídni před 1. světovou válkou. Sýrařství nadále 20) 21)
SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387. SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387.
22
trochu ustupovalo do pozadí, začala se opět vyrábět smetana, tvaroh a nově také jogurt místo kefíru. Od roku 1924 se začal opět začal vyrábět sýr limburský a romadúr jakožto velký a malý royal. Roku 1928 byl do Táborské mlékárny poslán sýrař Trojské mlékárny, aby zde zavedl výrobu bochníkových sýrů podle trojského vzoru, jednalo se o tzv. sýry pecnové. Tyto sýry se pak použily na výrobu tavených sýrů pro potřebu obou mlékáren, jelikož tavírna sýrů byla ještě v té době pouze v Trojské mlékárně.22) Z počátku povalečného období měla mlékárna také problémy cenové, jelikož správce Kábrt nechtěl dopustit, aby členové dodávali
mléko
jiným
mlékárnám
a
proto
raději
mléko
přeplácel. Touto situací se však začal zabývat lichevní soud, před nějž byl postaven nejprve správce Kábrt a po dalším zdražení
taktéž
k výjimečným
celé
představenstvo,
hospodářským
poměrům
oba
ovšem
tyto
spory
vzhledem družstvo
vyhrálo. Poté nastal postupný cenový pokles. Zpeněžení mléka se však kvůli ostré konkurenci mlékařů zhoršovalo, což vedlo ke snižování prodejní ceny mléka, kdy cena postupně klesla z 2,3 Kč za l až na 1,24 Kč.23) Mlékárna
byla
v té
době
také
nucena
investovat
do
strojního zařízení. V roce 1925 musela pořídit lis na tvaroh, roku 1927 novou odstředivku, hnětadlovou máselnici a lis na výrobu
pecnových
sýrů
a
v roce
1930
zakoupila
další
odstředivku, měděné nádrže na mléko a druhý lis na sýry. V roce 1928-29 se začala plánovat přestavba mlékárny, jednalo se zejména o prodejnu, která byla do té doby na chodbě a nedělala
zrovna
příliš
dobrou
reklamu,
dále
pak
šlo
o
rozšíření sklepů na sýry a vybudování kanceláře a zasedací místnosti.
Bylo
osloveno
několik
místních
stavitelů,
aby
vypracovali vhodné plány přestavby. Projekt však uskutečnil až Kábrtův nástupce ing. Hojdar.
22) 23)
Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s 29, soukromý archiv J. Likléra Tamtéž, s. 31.
23
Předsedovi družstva baronu Nádhernému se opět podařilo v roce 1925 zlepšit finanční situaci družstva získáním státní subvence v hodnotě 50 000 Kč a posléze také 100 000 Kč na krytí
ztrát
vzniklých
ve
válečné
a
K vyplacení těchto sum došlo v roce 1927. uspořádána
v Táboře
výstava,
které
poválečné
24)
se
době.
V roce 1929 byla zúčastnila
také
Táborská mlékárna a na které byla za prezentaci svých výrobků a výrobních postupů vyznamenána stříbrnou medailí, načež se na
této
výstavě
jihočeské
k Táborské
mlékárny.
Již
mlékárně
zde
bylo
přidružili vidět
ostatní
její
vedoucí
postavení.
3.2.) Nástup nového správce ing. Josefa Hojdara
Ing. Josef Hojdar nejprve nastoupil dne 20. června 1932 do
funkce
zástupce
správce
Vendelína
Kábrta.
Ten
však
1. ledna 1933 odešel do výslužby, přijal pouze čestnou funkci ředitele, která mu byla nabídnuta jako vděk za jeho zásluhy rozhodnutím představenstva a dozorčí rady na společné schůzi k příležitosti 25. výročí založení družstva a kterou se však on sám rozhodl přijmout právě až při nástupu do důchodu. Josef Hojdar se narodil 30. září 1906 ve Chvalešovicích, studoval reálku v Praze a Písku a poté nastoupil jako úředník v Telegrafní ústřední stanici v Praze. Po ukončení vojenské služby byl současně posluchačem Vysoké školy zemědělské a lesního inženýrství v Praze, kde v roce 1931 úspěšně dokončil studium.
Opustil
poštovní
službu
a
po
četné
praxi
v mlékařství nastoupil ve věku 26 let jako zástupce a poté i správce
mlékárny
v Táboře.
V roce
1936
zde
byl
jmenován
ředitelem a v období od ledna 1940 do března 1941 vykonával také funkci ředitele Českomoravského svazu pro mléko a tuky v Brně s úkolem zorganizovat mlékařství na Moravě. Během své kariéry absolvoval také několik studijních cest do USA a 24)
Tamtéž, s. 32.
24
Německa.
S jeho
mlékárny
v moderní
ústřední
jménem
je
rozsáhlý
mlékárnu,
spojeno
přebudování
mlékařský
ústřední
komplex
máslárnu,
mlékárenských závodů, tavírnu a vajíčkárnu. Ing.
Hojdar
organizoval
jihočeské
Táborské obsahující
pět
pobočných
25)
mlékařství
na
nové
širší základně. Rozpoznal, že výrobní nedostatky jižních Čech bylo možné vyrovnat jen rozsáhlým a zjakostněným chovatelským okruhem,
prohloubením
mléka
snížením
a
organizace
režie
pomocí
sběru, zvýšení
zvýšením výrobní
jakosti kapacity.
Základem toho všeho bylo zvýšení dodávky mléka. Ing. Hojdar proto vnesl nový impuls pro získávání členů. Zatímco ještě v roce 1913 v době mimořádného zájmu o dodávku do mlékárny byl dokonce příliv členů brzděn s odůvodněním, že Táborská mlékárna má sdružovat především zemědělce okresu táborského, ačkoliv pak za války byla vděčná za každý litr mléka dodaný z cizích okresů, nastalo osobním přičiněním nového správce opět zvýšené úsilí k dalšímu získávání členů, přestože již právě v této době byla dosažena nejvyšší dodávka v historii družstva. Ačkoliv se zpočátku z řad představenstva ozývaly pochyby nad správností tohoto postupu, brzy si ing. Hojdar získal všeobecnou důvěru. Dokonce sám osobně objížděl vesnice a přesvědčoval dodavatele o účelnosti dodávky do mlékárny. A tak postupně stoupal počet členů z 207 v roce 1932 až na 1698 v roce 1938.26) V letech 1934 – 1937 organizoval sběr mléka na Veselsku,
dokonce
byl
k tomuto
účelu
přijat
úředník
pro
organizační práce, jímž byl Josef Zíka. Jeho úkolem byl nábor členů, organizace sběru a informační služby zemědělcům. Vedle něj na Veselsku ještě vypomáhal Josef Macháček, který se soustřeďoval na prodejní záležitosti. Navíc ing. Hojdar nastoupil do funkce správce v době, kdy
došlo
k pronikavému
poklesu
cen
v obchodu
s mlékem.
Naštěstí tento pokles zastavily v roce 1934 rozsáhlé a velmi 25)
Chceme výš!, Ing. Josef Hojdar 15 let v Madetě, červen 1947 – podnikový časopis zaměstnanců firmy Madeta. 26) SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z.s.s r.o. Tábor, B 1785/ 1387.
25
podstatné právní zásahy a tak si družstvo uhájilo i v těchto mimořádně kritických poměrech dobrý finanční stav. Jednalo se zejména o vládní nařízení č. 75/Sb. ze dne 20. dubna 1934 o výrobě
mléka
a
výrobku
z mléka
a
obchodu
s těmito
potravinami, kde bylo nařízeno, aby se v určitých městech prodávalo
pouze
mléko
pasterizované,
výjimku
tvořilo
jen
mléko přednostní, které však ve skutečnosti nebylo. Jednalo se o tzv. pasteurizační zákon. Dalším důležitým nařízením byl zákon
94/Sb.
č.
ze
dne
15.
května
1934
o
vyrovnávacích
fondech mléčných, který zavedl stejnoměrnost v prodeji mléka a v zásobování trhů mlékem a mléčnými výrobky. A do třetice pak vládní nařízení č. 76/Sb. z 20. dubna 1934 o stanovení pevných
cen
mléka
a
smetany,
který
představoval
první
zákonnou úpravu cen. Mimoto byly zřízeny cenové komise pro jednotlivé země, které se zabývaly cenovými otázkami.27) Mlékárna se však musela vzhledem ke zvýšení počtu členů a tím i zvýšení dodávek mléka přizpůsobit stavebně i strojně. A tak již v roce 1933 došlo k přístavbě a nástavbě mlékárny. Do
nově
postaveného
ředitelna, kancelář
účtárna
patra
obchodního
a
se
soustředily
pokladna.
správce
a
Z části
kanceláře, chodby
tj.
vznikla
tajemníka organizace
sběru.
V přízemí se zřídila laboratoř správce a výdejna. V roce 1936 se také vylepšilo strojní zařízení mlékárny o nové chladící zařízení. Rok poté byl ještě pořízen nový deskový pastér a nová
odstředivka.
dozorčí
rady
Roku
postupně
1936
představenstvo
organizovat
svoz
přijalo
mléka
auty.
návrh První
nákladní auto značky Chevrolet bylo pořízeno již v roce 1934, ovšem to se používalo i k jiným účelům než jen ke svozu mléka. Došlo také k rozšíření počtu osob ve vedení družstva, stalo se tak dvěma úpravami stanov. Valná hromada v roce 1936 zmocnila dozorčí radu přenechat dva členy ze svých řad do představenstva
27)
a
valná
hromada
uskutečněná
v roce
1938
Broncová, D. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě, I. díl. Praha: Milpo 1998, s. 34.
26
rozšířila počet členů představenstva na 9 a členů dozorčí rady na 15.
3.3.) Organizování mlékárenství na Veselsku
Již v roce 1927 pojalo Sdružení chovatelů hospodářského zvířectva pro okres Veselí nad Lužnicí myšlenku na utvoření mlékařského družstva. Tato myšlenka se však neuskutečnila a byla realizována až v roce 1935, kdy založil bývalý úředník Mlékařského
družstva
Mlékařské
družstvo
působnost
se
táborského
ve
Veselí
soustředila
Josef
nad
spíše
Hanousek
Lužnicí,
i
Mezimostí.28)
do
rodinné
když
jeho
V bývalém
Mezimostí byla postavena mlékárna, tzv. Hanouskova, která již v roce 1936 zpracovala přes jeden milion litrů mléka, nicméně Táborská mlékárna v témže roce zpracovala celých 3 629 000 l mléka. Veselské družstvo mělo již v roce 1935 548 členů a členský příspěvek byl stanoven na 10 Kč. Nicméně mnozí z nich dodávali mléko Mlékařskému družstvu táborskému, jelikož to jim nabídlo výhodnější odkup.29) Vzhledem
k tomu,
že
hrozilo
nebezpečí
nezdravé
konkurence se zemědělským Mlékařským družstvem v Táboře, bylo potřeba
rychle
zemědělského
získat
veselské
družstevnictví.
zemědělce
Tato
myšlenka
pro
myšlenku
nalezla
mezi
zemědělci ohlas a tak zde bylo téhož roku založeno druhé družstvo - Zemědělské družstvo ve Veselí nad Lužnicí, jehož předsedou družstvo
byl
Josef
Kouba
Mlékařského
a
družstva
které
sloužilo
táborského.
jako
pobočné
V Soběslavi
a
Mezimostí byly zřízeny prodejny a svěřeny Josefu Macháčkovi, pozdějšímu
vedoucímu
obchodnímu
úředníkovi.
Díky
energetickému a včasnému zákroku se tak podařilo Mlékařskému družstvu
táborskému
ovládnout
celý
veselský
okres.
Na
28)
Veselí nad Lužnicí se v té době skládalo ze dvou samostatných obcí – Veselí nad Lužnicí a Mezimostí. Ke sloučení obcí došlo v době německé okupace 1. ledna 1943 ustanovením ministerstva vnitra. 29) SOkA Tábor, Zemědělské družstvo, z. s. s r. o. Veselí nad Lužnicí, B 1785/1388.
27
mimořádné valné schůzi 30. prosince 1939 došlo k převzetí Mlékařského táborským.
družstva Tím
bylo
v Mezimostí také
naplněno
Mlékařským i
poslání
družstvem Zemědělského
družstva ve Veselí nad Lužnicí, které také proto 19. května 1940 na valné hromadě plně splynulo s Mlékařským družstvem táborským. Mlékařské družstvo táborské ještě uspořádalo dne 30. května 1940 další valnou hromadu, na které byly změněny stanovy
v tom
smyslu,
že
znění
firmy
bylo
též
německé:
„Molkereigenossenschaft Tábor, r.G.m b.H.“.30) Ředitel Hojdar se snažil již v roce 1937 soustředit veškeré
jihočeské
mlékařství
pod
patronaci
Mlékařského
družstva Táborského. Měl v plánu zřízení pobočného závodu ve Veselí nad Lužnicí a pasterizační stanice v Písku a Českých Budějovicích.
Z toho
se
však
uskutečnilo
jen
vybudování
mlékárny ve Veselí nad Lužnicí, respektive v Řípci, což bylo rozhodnuto na společné schůzi představenstva a dozorčí rady v roce 1937. Stavba byla zadána staviteli B. Raffelovi ze Soběslavi dle projektu architekta Ing. J. Franců. Provoz byl otevřen dne 1. ledna 1939 a správcem byl jmenován František Ouhleda.
Ten
zavzpomínal
v roce
1946
na
její
otevření:
„Provoz byl zahájen 1. ledna 1939. S jakým napětím jsme tento den očekávali! Na Nový rok v pět hodin ráno se již rozjela dvě auta po našich vesnicích, aby nám přivezla mléko. Sám jsem byl již v pět hodin v mlékárně, ani jsem nemohl dospat. V sedm
hodin
přišli
další
zaměstnanci.
Bylo
nás
celkem
jedenáct. Kolem osmé přijelo auto s mlékem. Každý si snad dovede představit, jak jsme na tuto chvíli čekali. Konve s mlékem
jsme
složili.
Po
řádném
převzetí
mléka
počaly
dělnice vylévat první konev a už to začalo, Strojník již měl v kotli páry 6 atm a pouštěl stroje. Odstředivka se rozhučela a první mléko probíhá od jednoho stroje na druhý a již je vidíme
na
chladiči,
odtud
pak
v kotli
v sýrárně.
Nikdo
nepromluví, jen já při pokynech k postupu práce. V ten den 30)
SOkA Tábor, Zemědělské družstvo, z. s. s r. o. Veselí nad Lužnicí, B 1785/1388.
28
bylo přivezeno asi 3000 litrů mléka, které bylo zpracováno na sýry, část ponechána na tvaroh a smetana připravena na druhý den na stloukání.31) Mlékárna v Řípci měla sloužit k výrobě másla a sýrů, později
díky
sortimentu v prvním
pořízení
výrobků.
patře
byl
tavícího
V přízemí byt
správce
zařízení se a
dále
došlo
k rozšíření
zřídila
strojníka.
kancelář,
Během
druhé
světové války došlo vlivem řízeného hospodářství a povinných dodávek mléka k rychlému budování pobočných závodů, které bylo usnadněno tím, že byly tyto závody vybudovány nejprve jako odstřeďovny. Ty mléko přijímaly, čistily, odstřeďovaly, pasterovaly smetanu, kterou dále posílaly ke zpracování do Tábora, zatímco odstředěné mléko zpracovaly buďto na sýry určené k tavení, nebo na směs určenou k výrobě sýrů tučných. Na
úpravu
mléka
k přímé
spotřebě
a
k výrobě
másla
však
zpočátku zařízeny nebyly.
31)
Broncová, D. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě, I. díl. Praha: Milpo 1998, s. 91.
29
4.) Táborské družstvo během 2. světové války Po vypuknutí války bylo potřeba vystupňovat úspornost ve veřejném
hospodářství
do
nejvyšší
ministerstvo
zemědělství
obyvatelstva.
Vládní
Ministerstvu
pověřeno
nařízení
pravomoc
míry.
zajistit
206/39
č.
V září
hospodařit
Sb.
1939
bylo
zásobování dalo
tomuto
s nejdůležitějšími
zemědělskými výrobky. V téže době vyšlo také jedno z jeho prvních nařízení č. 209/39 Sb. z 27. září 1939, které zřídilo Českomoravský svaz pro mléko, tuky a vejce, jehož působnost pozměnila dosavadní způsob mléčného hospodaření.32) Jestliže dřívější právní normy zajišťovaly jen ochranu spotřebitele před
mlékem,
nesprávně
které
bylo
označené,
zdravotně
nové
závadné,
právní
porušené
předpisy
nebo
zaváděly
hospodářství řízené, které upravovalo výrobu, organizovalo povinný výkup, uskladnění a zásobování.
4.1.) Zavedení řízeného hospodářství
Prvními
vyhláškami,
které
právně
upravovaly
řízené
hospodářství v oblasti mlékárenství, byly vyhlášky předsedy vlády
–
zřízení
Společnosti
pro
obchod
s mlékem,
tuky
a
vejci, základ lístkového hospodářství, zásady o hospodaření s potravinami, ustanovení o lístcích na potraviny, odběrní listy a hromadné odběrní listy, pojem samozásobitelů a jejich dávky,
atd.
Ministerstvu
Poté
byla
zemědělství
dána
vládním
mimořádná
nařízením
pravomoc
a
č. od
270/40 té
doby
vydával právní normy ministr zemědělství – odběr mléka na lístky apod. Kromě ministerstva zemědělství vydal také řadu právních norem Českomoravský svaz pro mléko a tuky v Praze ve způsobu vyhlášek v úředním listě a oběžníku. Z nich vymezily vyhlášky
rozsah
dodávkových
povinností
držitelů
dojnic,
zavedly vyměřením sběrných obvodů všeobecnou organizaci sběru 32)
Mašek, J.: Mlékárenství na Táborsku během druhé světové války, 1946, s. 8, soukromý archiv J. Likléra.
30
mléka
a
másla,
stanovily
povinnost
zemědělců
vést
mléčné
záznamy, upravily zásady pro používání mléka ke krmení telat a prasat, upravena byla také výroba a označování sýrů, bylo zakázáno vyrábět sušené a zahuštěné mléko a tučné sýry a tučnou
zmrzlinu.
Mimoto
se
také
při
řízení
hospodářství
značnou měrou uplatnil Nejvyšší úřad cenový, který určil ceny mléka a mléčných výrobků. Stanovil ceny domácích výrobků, pevné výkupní ceny mléka od výrobců a určil ceny slepičích vajec.
V říjnu
1940
odpadla
od
Českomoravského
svazu
pro
mléko, tuky a vejce právě vaječná agenda. Vyhláška č. 5 Českomoravského svazu pro mléko a tuky v Praze
stanovila,
že
Mlékařskému
družstvu
táborskému
přísluší jako sběrná oblast celý politický okres Tábor a celý soudní okres Veselí nad Lužnicí. Vyhláška č. 48 pak připojila ke sběrné oblasti soudní okresy Bechyni, Milevsko, Pacov, Lomnice
nad
Lužnicí
a
Sedlec
a
některé
obce
ze
soudních
okresů Jindřichův Hradec, Třeboň, Pelhřimov, Votice a Písek. V roce 1943 pak byl připojen také zbytek původní oblasti sedlčanské mlékárny, tj. celý sedlčanský soudní okres vyjma obce Kamýk nad Vltavou.33) Vlivem úpravy zásobovacích oblastí pražských mlékáren hrozilo
nebezpečí,
že
majitelé
uzavřených
podniků
budou
odškodňováni budováním mlékáren v jižních Čechách, kde nebylo mlékařství ještě plně rozvinuté a kde byla tudíž ještě vhodná půda k budování nových mlékařských podniků. Tím by se však pohřbilo
úsilí
Mlékařského
jihočeské
zemědělce
dosáhnout
co
družstva
v družstevním
nejvýhodnějšího
táborského
podniku
zpeněžení
a
sjednotit
jeho
mléka.
Bylo
pomocí proto
potřeba rychle jednat. A zde se opět ukázalo, jak významným mužem je pro Mlékařské družstvo táborské jeho ředitel ing. Josef
Hojdar,
který
byl
právě
v té
době
ředitelem
Českomoravské společnosti pro mléko a tuky pro Moravu a byl proto předem informován o všech zásadních ustanoveních. Díky 33)
Tamtéž, s. 12.
31
tomu se mu podařilo situaci vyřešit ve prospěch Mlékařského družstva táborského. Využil svého vlivu a sám vymezil na přípravné družstva
mapě
rajonizování
táborského
a
oblastí
neopustil
obvod
jednací
Mlékařského
síň,
dokud
nebyl
tento obvod nejen uznán, ale také zaznamenán ve vyhlášce Českomoravského svazu pro mléko a tuky v Praze. Díky
povinné
dodávce
a
vymezení
velké
oblasti
sběru
došlo také k velkému nárůstu počtu členů. Jestliže jich bylo v roce 1939 ještě 1 734, pak v posledním válečném roce 1945 jich bylo již celých 7 419.34) Aby bylo možné zvládnout tak mimořádně starost,
veliký došlo
obvod, tudíž
který
mělo
k povolení
táborské
družstvo
vybudování
na
jednotlivých
odstřeďoven v Týně nad Vltavou, Pacově, Milevsku a Sedlci, ze kterých krátce na to vznikly pobočné závody. Tato myšlenka byla
tehdy
zcela
nová
a
narážela
na
kritiku
tehdejšího
říšského zplnomocněnce u svazu Hermanna. Přece jen se však podařilo tento úkol rychle a včasně zvládnout, byť možná ne zcela úplně, a tak mohly pobočné závody záhy podchytit sběr mléka i na místech, kde se dosud mlékařilo jen sporadicky.
4.2.) Nárůst organizačního aparátu družstva
Nově vymezený sběrný obvod táborského družstva vyžadoval jeho velmi
podrobné náročný
jmenovala poručíka
organizační
zpracování.
úkol
správa
ještě
a
tak
v roce
1939
to
organizačně
družstva
za
tím
Josefa
armády,
československé
Byl
Janouška,
k organizační
účelem
bývalého práci
na
Veselsku a Františka Brabce, kterému svěřila organizaci sběru mléka v nových oblastech. Josef Zíka byl uvolněn pro tehdy mimořádný
sběr
selského
másla
po
dobu,
dokud
nebyly
vybudovány mlékárny a nebylo možno z tohoto důvodu svážet mléko
v plném
absolventi 34)
rozsahu.
Vyšší
Oba
hospodářské
nově
jmenovaní
školy
úředníci
v Táboře.
Tímto
byli dala
SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387.
32
správa
družstva
úředníků,
základ
které
se
k vlastnímu
brzy
pod
oddělení
vedením
organizačních
Františka
Brabce
rozrostlo o tzv. vzorkovače a později o další organizační úředníky.
Josef
Janoušek
poté
převzal
funkci
tajemníka
ředitele ve správě družstva, Josef Zíka byl povolán jako správce pacovské mlékárny. Dále
bylo
potřeba
také
roztřídit
kancelářskou
práci,
která se stavbou pobočných závodů a vystupňováním papírového válečného hospodaření neustála narůstala. Jednalo se zejména o vyhranění agendy osobní, účetní a evidenční. Osobní agenda byla pod správou Josefa Janouška, účetní oddělení bylo pod vedením
vrchní
účetní
Marie
Šterclové,
která
úspěšně
pracovala v družstvu jako účetní již od roku 1922. Evidenční práce
byla
intendantu
svěřena
Václavu
československé
Červinkovi,
armády,
jež
po
bývalému odchodu
majoru z armády
působil v Táboře jako přednosta úřadovny cenové kontroly a toto místo musel jakožto bývalý legionář po věznění gestapem opustit.
V tomto
oddělení
se
soustředila
evidence
výplat
všech mlékáren, evidence samozásobitelů a samozásobitelských dávek másla, evidence dovozného apod. Mimoto mu byl dále svěřen vrchní dohled nad ústředním skladem a autodílnou. Tyto všechny úkoly tak opět ukázaly nezbytnost stavební úpravy
mlékárny
prostory mlékárny
již
v Táboře,
nestačily.
bude
možné
neboť
Dále
dosavadní
se
vybudovat
místnosti
předpokládalo, již
opravdu
že jen
a
nové jako
odstřeďovny a tudíž je bude nutné zřídit v blízkosti mlékárny v Táboře. obytného
Proto domku
došlo správce
v roce
1940
k mlékárně
k přístavbě v délce
přilehlého
deseti
metrů
a
výstavbě prvního patra v délce celé této přístavby. V nové budově se tak soustředily ředitelna, sekretariát evidenčního, účetního
a
obchodního
oddělení
a
směrem
do
dvora
byla
přistavěna ústřední máslárna. Tím došlo k dovršení základních předpokladů pro vznik ústřední správy družstva a mohlo dojít k úspěšnému zapojení nových závodů. 33
4.3.) Pobočné závody
Jak již bylo uvedeno, Mlékařské družstvo táborské se postupně rozrůstalo a vybudovalo si vedle vlastní táborské mlékárny
také
síť
závodů.
Ty
byly
postaveny
v okruhu
přibližně 30 kilometrů od ústřední mlékárny, zprvu sloužily pouze jako odstřeďovny a později se začaly specializovat jako pobočné
závody.
architekta
J.
Stavbou
Franců
odstřeďoven
pověřen
po
byl
dobrých
podle
projektu
zkušenostech
se
stavbou mlékárny v Řípci stavitel B. Raffel ze Soběslavi. Odstřeďovny v podstatě již krátce po svém vzniku plnily roli mlékáren, nicméně z politických důvodů po celou dobu války jako mlékárny oficiálně vedeny nebyly. Během jejich stavby se zpevnila
pozice
rozšíření
Mlékařského
sběrných
oblastí
družstva došlo
táborského
i
k jejich
a
díky
postupnému
rozrůstání. Pro každou mlékárnu byl zvolen jeden druh tučných sýrů. Nejprve
pro
Řípec
–
Blaťácké
zlato,
později
pro
Týn nad
Vltavou – Blaťák, pro Milevsko – měkké sýry, pro Pacov – tvrdé sýry (holandská cihla, ementál) a pro Sedlec Camembert. Tím byla umožněna potřebná specializace a bylo možné tak zaměstnat a vyškolit si potřebné odborníky. Současně bylo rozhodnuto, že bude vybudována vlastní tavírna pro zpracování hubených sýrů. Z počátku se sýry posílaly ke zpracování do firmy Ing. Jahlína v Nových Hradech, poté byla vybudována tavírna
ve
k vybudování
sklepích
mlékárny
speciální
budovy
v Řípci, sloužící
kde jen
došlo
později
pro
potřeby
tavírny. Především je nutné se zmínit o mlékárně v Řípci, která byla uvedena do provozu 1. ledna 1939. Nejprve sloužila ke pasterizaci mléka, výrobě másla, ementálu a roquefortu. Ještě v roce 1939 zde bylo uvedeno do provozu zařízení na tavení sýrů. Vyráběly se zde šestidílné sýry Primátor, tavené sýry salámové a 1kg sýrové bloky balené v pergamenu. Později zde 34
byla
zavedena
přikročilo
výroba
k velké
„Blaťáckého
přístavbě,
zlata“.
postavily
V roce se
1941
ještě
se
jedny
sklepy, takže zde byly nyní dvoje sklepy nad sebou. Byla rozšířena máslárna a zřídila se také tvarohárna, balírna a šatny. Rozšířila se kotelna včetně pořízení nového kotle. Výroba roquefortu se zrušila a do roquefortového sklepa se přestěhovala tavírna, která byla dříve v podkroví. Během let 1941
a
1942
se
postavila
obytná
budova
s bytem
správce
Ouhledy a strojníka. Bývalý byt správce byl přestaven na pobočku
ústřední
laboratoře
určené
k podrobné
kontrole
a
studii výrobků zdejší mlékárny a tavírny. Správce Ouhleda byl jmenován
vrchním
správcem
a
byli
mu
přiděleni
správce
mlékárny Dohnal a správce tavírny Paulus. Dalším
pobočným
závodem
byla
mlékárna
v Týně
nad
Vltavou, která zahájila provoz 20. listopadu 1940 pod vedením správce
Jiljí
Nováka.
Původně
se
jednalo
o
jednopatrovou
stavbu čtvercového půdorysu, v roce 1941 se pak postavila další
budova
s byty
v prvním
patře
a
garážemi
v přízemí.
V roce 1942 se pak rozšířila vlastní provozovna přístavbou zadního
traktu
za
účelem
rozšíření
sklepních
prostorů,
umývárny a sýrárny. Ke zrání sýrů zde sloužily dva sklepy. První rok se zde vyráběl roquefort „Blaťák“ a to téměř ze všeho dodaného mléka, později však byla výroba omezována, takže
v roce
1943
se
zpracovalo
jen
5
tisíc
litrů
mléka
měsíčně a k tomuto účelu se vyráběly jen sýry hubené určené k tavení v tavírně mlékárny v Řípci. Dále se zde vyráběla také
smetana,
která
se
posílala
do
ústřední
máslárny
v Táboře. Podobný stavební vývoj jako mlékárna týnská prodělala také mlékárna v Pacově, otevřená v roce 1941. Byly zde taktéž dvojí sklepy. Pod provozovnou se nacházel studený a kvasný sklep pro ementál a sklípek pro holandské cihly v zimě. Pod obytnou budovou se nacházel sklep pro tylžské sýry a sklípek pro
zrání
holandských
cihel
v létě.
Mlékárna
byla
určena 35
k výrobě tvrdých sýrů. Rovněž se zde zpracovávalo odstředěné mléko k výrobě hubených sýru tylžských a smetana se dovážela do Tábora, jako tomu bylo také v týnské mlékárně. Ve vedení pacovské mlékárny se postupně vystřídali Josef Zíka, Josef Paulus a Josef Pánek, bývalý důstojník československé armády. Mlékárna v Milevsku zahájila provoz dne 29. května 1941. Hned na počátku jejího působení se vyskytly nepříjemnosti ohledně
nesprávného
vyústění
odpadních
vod,
takže
došlo
k úhynu ryb v rybníku církevního velkostatku. Ještě v roce 1941
se
začalo
s přístavbou
sklepního
prostoru,
příjem
čištění
a
artézská
právě konví.
studně,
čímž
mlékárny,
tak
jako
V roce
byl
místnosti
1943
získán
došlo
byla
k rozšíření určené
pak
dostatečný
pro
vyvrtána
zdroj
vody.
V září roku 1943 byla tomuto závodu přidělena část bývalé mlékárny
v Sedlčanech.
Mlékárna
byla
zařízena
pro
výrobu
měkkých sýrů, vyráběly se zde také hubené sýry tylžské určené pro tavírnu v Řípci a smetana pro ústřední máslárnu v Táboře. Posledním pobočným závodem byla mlékárna v Sedlci, která zahájila sýrárna
provoz na
19.
výrobu
června tylžských
1942.
V přízemí
sýrů,
ve
byla
sklepích
zařízena pak
byla
výrobna camembertu a sušárna nářadí, sušárna kuchyňské soli a tři sklepy na camembert. Pod obytnou budovou se nacházely sklepy
pro
sýry
tylžské,
v přízemí
této
budovy
pak
byly
garáže. Mlékárna byla stavěna výhradně na výrobu camembertu. I zde se z odstředěného mléka vyráběly hubené tylžské sýry určené pro tavírnu a smetana, která se dovážela do Tábora. Stejně
jako
mlékárně
v případě
připojena
milevské
v září
roku
mlékárny 1943
byla
část
také
k této
bývalého
obvodu
mlékárny sedlčanské. Ve vedení mlékárny byl nejprve správce Karel Novotný, později jej vystřídal ing. Z. Fiala. Také vlastní táborská mlékárna doznala mnoho změn a to jak stavebních, tak i strojních. Přístavbou byla rozšířena ošetřovna mléka, kam byly zakoupeny také nové stroje. Jednalo se zejména o další vylepšený moderní deskový pastér, u něhož 36
stačil menší záhřev a tudíž spořil páru a šetřil tím mléko. K zahřívání smetany byl pořízen turbopastér a k předehřívání nakyslého mléka pak předehřívač. K čištění mléka pak byla zakoupena ještě jedna nová odstředivka. Veškeré zařízení bylo zakoupeno
od
firmy
Alborhn,
která
se
specializovala
na
mlékárenské zařízení, jednalo se o kvalitní stroje, díky nimž bylo
mléko
stala
zpracováváno
dílna,
sušárna.
v bývalé
V roce
podstatně
máslárně
1942
se
šetrněji.
se
rozhodlo
zřídila
Z kotelny
zahušťovárna
ředitelství
se a
Mlékařského
družstva táborského připravit plán poválečné výstavby moderní ústřední mlékárny vzhledem k tomu, že dosavadní mlékárna již stavebně příliš nevyhovovala a při reálném větším příjmu ji již nebylo možné stavebně rozšířit. Vyhlášenou soutěž vyhrál návrh
architekta
ing.
Zdeňka
Poucara.
Bylo
počítáno
s mlékárnou o denním příjmu 100 tis. – 120 tis. litrů.35) V roce Nádhernému
1940
se
podařilo
dosáhnout
u
předsedovi
Obersta
Longina
družstva toho,
že
baronu německé
vojsko přepustilo garáže bývalého pěšího pluku č. 29. Správa družstva odkoupila tyto pozemky od města Tábor za 470 000 K v celkové
výměře
5,11
ha.
vajíčkárna
a
v druhé
sklad
protektora
č.
III/I
2,
–
č.
V jedné a
garáži
dílna.
186
z 10.
se
Výnosem srpna
zřídila říšského
1940
byla
mlékárna v Táboře zařazena k závodní protiletecké obraně. Tím bylo Mlékařské družstvo táborské pojato mezi důležité závody v Protektorátu a obdrželo materiál k vybudování potřebných krytů, dále pak oblečení pro zaměstnance k účelům asanace apod. Obdržený materiál byl pak použit k ilegálnímu budování nových
provozů.
V roce
1942
byla
u
mlékárny
na
základě
nařízení č. 303 říšského protektora zřízena kantýna, později vedená jako závodní kuchyně.36)
35)
Mašek, J.: Mlékárenství na Táborsku během druhé světové války, 1946, s. 22–23, soukromý archiv J. Likléra. 36) SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387.
37
Je potřeba se také zmínit o obvodové sběrně vajec č. 38 při
Mlékařském
družstvu
Táborském,
která
byla
zřízena
vyhláškou Českomoravského svazu pro mléko, tuky a vejce č. 23 ze
dne
7.února
1940.
Byl
jí
vymezen
sběrní
obvod,
který
tvořil soudní okres Tábor, Soběslav, Mladá Vožice, Bechyně, Milevsko, Pacov, Lomnice nad Lužnicí, Veselí nad Lužnicí, Sedlec, Týn nad Vltavou. Tato vajíčkárna byla považována za největší v našich zemích, v roce 1940 sebrala a roztřídila 22,8 milionu vajec, v letech 1941 a 1942 pak po 21 milionech a v roce 1943 pak 19 milionů vajec.37) Výstavba družstva,
odstřeďoven
tj.
jednotlivé
vytvoření
závody
předpokládala ústředí
podřízené.
novou
v Táboře,
Nejprve
však
organizaci
kterému bylo
byly
potřeba
v nových mlékárnách podchytit kontrolu jakosti a tak bylo rozhodnuto,
že
se
v každé
mlékárně
vybuduje
provizorní
laboratoř, která sloužila jednak ke zkoušení dodaného mléka od
zemědělců
a
dále
nejdůležitějších
také
provozních
k provedení
alespoň
zkoušek.
V Táboře
základních pak
byla
zřízena ústřední laboratoř, která byla dokonale zařízená a ve které
bylo
možné
provést
jakýkoliv
chemický
či
mikrobiologický rozbor mléka a mléčných výrobků, který by praxe
vyžadovala.
Zařízení
bylo
správou
družstva
svěřeno
v září 1940 ing. dr. Jaroslavu Maškovi a koncem roku 1940 jej přijala do svých služeb jako přednostu ústřední laboratoře. Jednalo se o velmi kvalifikovaného pracovníka, v roce 1942 byl dále jmenován přednostou výrobního oddělení a roku 1943 se
stal
zástupcem
ředitele.
Obchodní
záležitosti
byly
soustředěny u Josefa Macháčka, který se již uplatnil jako obchodní úředník na Veselsku. Když byly mlékárny vybudovány, zbývalo už jen vytvoření revizního oddělení. Na žádost Mlékařského družstva táborského byl z Ústřední jednoty hospodářských družstev uvolněn ing. 37)
Mašek, J.: Mlékárenství na Táborsku během druhé světové války, 1946, s. 27, soukromý archiv J. Likléra (údaje k roku 1944 a 1945 nebyly uvedeny).
38
Josef Janovský, pozdější přednosta Svazu mlékařských družstev v Praze,
který
vypracoval
podrobné
postupy.
Díky
pro
tomu
revizní se
oddělení
provádění
družstva
revize
velmi
usnadnilo. Účetní revizi vedl inspektor K. Gruncl, bývalý štábní kapitán dělostřelectva a pozdější pokladník družstva. Technická kontrola byla svěřena r. 1942 Františku Brtníkovi, bývalému mistru
správci
Zemské
Mlékařské
mlékárny
mlékařské
družstvo
v Bludově
a
sýrařské
táborské
a
později
školy.
zvláště
sýrařskému
V něm
získalo
kvalifikovaného
technického odborníka. Technická část revizního oddělení byla dále sloučena s ústřední laboratoří výrobního oddělení, do jehož čela byl přednostou jmenován dr. J. Mašek, který byl v roce 1943 jmenován zástupcem ředitele.
4.4.) Organizace nového sběru mléka
Do zavedení povinné dodávky mléka se uplatňovala zásada, že každý dodavatel má odevzdat mléko ve vlastní konvi. Jen tak mu bylo možné správně změřit množství mléka, odebrat mu vzorek ke zkoušení a tak mu mléko správně proplatit. Táborské družstvo dbalo na tuto zásadu a tak opatřovalo konve o objemu 10,
15,
20,
25
a
30
litrů.
Pro
menší
množství
opatřilo
plechovky na 5 litrů.38) Řízené hospodářství si však vyžádalo zcela nový způsob sběru mléka. Veliký počet dodavatelů a roztříštěnost dodávky s často nepatrným
množstvím
mléka
si
vyžádalo
vytvoření
jakéhosi
prostředního článku mezi vesnicí a mlékárnou – sběrné místo. Do
něho
jednotliví
zemědělci
přinášeli
mléko
ve
svých
nádobách, zde se jim mléko měřilo a odebíraly se vzorky. Měření
mléka
mlékárnou, sběrač
prováděl
později
stanoven
po
sběrač, vytvoření
výborem
místní
který
byl
zpočátku
Kontrolní sběrny.
určen
laboratoře
Odebírání
byl
vzorků
prováděli nejprve tzv. vzorkaři, poté tuto práci měla opět na 38)
Tamtéž, s. 36.
39
starost již zmíněná Kontrolní laboratoř. Někdy se stávalo, že někteří zemědělci vyčkávali s donáškou mléka až do doby, než přijelo auto mlékárny a když viděli, že s řidičem nejede pověřený vzorkař, neodevzdali mléko tak tučné, jako kdyby dotyčný úředník dorazil. Bylo proto nutné v zájmu mlékárny korigovat
tyto
zkoušky
mléka
jednotlivých
dodavatelů
zkouškami vzorků průměrových z mléka slitého ve sběrném místě dohromady.
Takové
vzorky
se
braly
přímo
v mlékárně
a
to
desetkrát měsíčně, zkoušky jednotlivců se prováděly třikrát měsíčně. Zdokonalení pak nastalo zřízením zmíněné Kontrolní laboratoře. Na počátku povinné dodávky se bylo nutné spokojit jen s nouzovým umístěním sběren v najatých místnostech. Správa družstva
však
již
od
počátku
zamýšlela
vybudování
samostatných sběrných míst, zděných a se zařízením k čištění a
chlazení
mléka.
Družstvu
se
podařilo
získat
chladící
zařízení pro sto sběren, avšak válečné okolnosti nedovolily dostatečný počet sběren vybudovat. Bylo jich vybudováno jen několik,
první
byla
postavena
v roce
1940
v Malšicích
nákladem 32 000 K, ostatní vznikly v roce 1942 v Maršově, Lomu,
Mazelově
a
Neplachově.
Malšická
sběrna
vzbudila
mimořádnou pozornost Českomoravského svazu pro mléko a tuky, který ji použil jako vzor při všeobecném zavádění výstavby sběren.39) Na Milevsku, Pacovsku a Sedlecku byly obce, kde se téměř nemlékařilo, zemědělci zde mléko odstřeďovali, vyráběli selské máslo a prodávali jej překupníkům. Bylo proto nejprve potřeba zajistit alespoň odkup selského másla. Postupně se však
podařilo
zorganizovat
sběr
mléka
natolik
dobře,
že
selské máslo bylo vykupováno v podstatě už jen ze samot a odlehlých míst. Ceny mléka se postupně zastavily na hodnotě z počátku války, docházelo však stále k nárůstu výrobních nákladů a
39)
Mlékařské listy, 09.08.1942, Budování sběren.
40
úbytku dojnosti. Zavedením povinné dodávky mléka byli více méně
nuceni
k dodávce
mléka
i
ti
zemědělci,
kteří
nikdy
předtím nemlékařili a o dodávky mlékárnám neměli zájem. Dále hrozilo
nebezpečí,
zemědělcům
že
mnohá
úřední
nepříznivá,
budou
vůči
opatření, nim
která
brána
jako
byla
určitě
nepřátelské činy od Mlékařského družstva táborského, které jakožto zemědělské družstvo muselo tyto nařízení provádět, starat
se
o
jejich
oficiálním
zdrojem,
informoval.
Jednalo
plnění který se
a
bylo
právě
zemědělce
zejména
o
o
tím
prvotním
těchto
nařízení,
a
nařízeních
podle
kterého
museli být zemědělci, kteří dodali mléko o tučnosti menší než 2,7 %, později dokonce méně než 3 %, oznamováni okresnímu úřadu a Českomoravskému svazu pro mléko a tuky, kde byli pak vyšetřováni, napomenuti a případně potrestáni. Tučnost mléka měla dokonce vliv i na samozásobitelské dávky másla, jelikož od roku 1942 obdrželi na zásobovací období plnou dávku másla, tedy 30 dkg, jen ti zemědělci, kteří dodávali mléko tučnější než 3,5 %. Při obsahu tuku v rozmezí 3 – 3,5 % se dávka snížila na 21 dkg, při tučnosti 2,7 – 3 % pak na 13 dkg a při nižší tučnosti nedostali zemědělci máslo vůbec, bez ohledu na to, zda mléko porušili či nikoliv.40) Bylo proto nutné pečovat co nejvíc o to, aby důvěra k táborskému
družstvu
nebyla
nijak
otřesena.
Vzhledem
k zákazu shromažďování a tudíž i schůzí bylo zkomplikováno přesvědčování úředníků,
zemědělců,
kteří
museli
došlo osobně
tedy
proto
k nárůstu
přesvědčovat
počtu
zemědělce
o
správnosti a nutnosti postupu družstva. Byli vybíráni zejména z absolventů zemědělských škol, předpokládalo se totiž, že budou tak nejlépe rozumět potřebám zemědělců a životu na venkově.
Družstvo
použilo
ke
styku
se
zemědělci
také
dotazníků, které jim posílalo k vyplnění. Vzhledem k tomu, že nejtvrdší opatření se týkala tučnosti mléka, tak družstvo samo mělo zájem na správnosti této kontroly a proto bylo 40)
Broncová, D. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě, I. díl. Praha: Milpo 1998. s. 34.
41
nutné tyto úředníky naučit, jak správně mléko kontrolovat. V roce 1939 proto správa družstva povolala profesora Vyšší školy hospodářské ing. dr. Jindřicha Brodila, znalce v této oblasti, aby alespoň dvakrát týdně dohlížel na kontroly mléka a eventuelně rozhodl ve sporných případech v obou tehdejších mlékárnách
(V
Táboře
a
v Řípci).
Konečné
vyřešení
této
záležitost pak právě nastalo zřízením Kontrolní laboratoře.
4.5.) Vznik Kontrolní laboratoře v Táboře
Dne 3. února 1942 se sešla ustavující schůze Přípravného kuratoria pro zřízení kontrolní laboratoře v Táboře. Na ní bylo ujednáno, že se mezi dodavatele mléka a mlékárnu zařadí nová složka, která bude dohlížet na dodržování dodavatelskoodběratelských vztahů. Samotní zemědělci pak měli odebírat vzorky
mléka,
Z této
schůze
mléko
a
které
tuky
Mlékařského
byly
byl
poslán
se
žádostí
družstva
prostřednictvím
Kontrolní dopis o
Českomoravskému
vyhlášení
táborského
Kontrolní
laboratoří
svazu
dodávkové
pro
laboratoře
zkoušeny.
oblasti
tukovou
od
1.
pro
kontrolu
března
1942.
Současně se rozhodlo, že prozatím veškeré náklady bude hradit družstvo.
Dne
6.
března
1942
došlo
k vlastní
ustavující
schůzi Kuratoria pro organizaci sběru a zjišťování jakosti mléka
v Táboře,
odboru
hospodářského
zvířectva
zvoleni
předseda
jako
Krajského
v Táboře. Otakar
Do
Havlík
sdružení
Kuratoria
byli
místopředseda
ing.
čela a
chovatelů
Josef Hojdar. Kuratorium se opíralo o tři pracovní oddělení, jednalo
se
o
oddělení
organizační,
technické
a
účetní.
Přirozeně se nejdříve muselo uplatnit organizační oddělení, bylo potřeba v obcích vytvořit výbory místních sběren jakožto nositele zemědělské samosprávy. Až dosud vedla mlékárna jednotlivé zemědělce jako své dodavatele.
Zjišťovala
množství
jimi
dodaného
mléka,
odebírala z něj vzorky, kontrolovala jej a nakonec ho každému 42
zemědělci
proplácela.
Nyní
se
však
pro
mlékárnu
staly
dodavateli místní sběrny. Zemědělci dodávali mléko do sběren, činovník výboru poté odebral vzorky (od každého dodavatele 3 vzorky měsíčně) a poslal je v uzamčené bedně do Kontrolní laboratoře. Sběrač pak mléko slil do konví, které odvezlo mlékárenské auto do mlékárny. Tam došlo k trojímu odebrání vzorků slitého mléka z celé sběrny, jednalo se o tzv. vzorky bazénové. Tyto vzorky odebrali společně úředník Kuratoria a úředník Mlékařského družstva táborského. Jednu sérii vzorků zkoušelo
družstvo,
druhou
Kuratorium
a
třetí
série
se
ponechala jako rozhodčí vzorek při sporných případech. Bazénových
vzorků
se
zásadně
odebíralo
10
měsíčně
a
podle nich se mléko té které sběrně proplácelo. Činovníci výboru
místní
dodavatelů,
sběrny
odečetli
poté
vypočetli
výlohy
sběrny
výplatu
(náklady
jednotlivých na
sběrače
a
tiskoviny) a případný schodek či přebytek vůči výplatě sběrny zaslané mlékárnou rozpočetli na jednotlivé dodavatele úměrně podle
jejich
dodávky.
Výjimku
z tohoto
ustanovení
tvořili
pouze tzv. samostatní dodavatelé, kterými byly buďto samoty, nebo velcí dodavatelé, kteří by sběrnu zbytečně zatěžovali. Dodávali proto mléko přímo do mlékárny ve vlastních konvích. V mlékárně jim pak byly odebírány vzorky a mléko jim bylo přímo propláceno. Díky společnému snažení se podařilo již během května 1942 utvořit výbory místních sběren v 625 obcích a osadách. V roce 1943 se pak připojil zbytek sedlčanské mlékárny, ve kterém bylo založeno dalších 93 výborů.41) Již
během
táborského
těchto
družstva
organizačních
podařilo
prací
připravit
se
z prostředků
zařízení
Kontrolní
laboratoře, pro kterou bylo výměrem okresního úřadu z 14. března 1942 zajištěn pronájem některých místností v lázních v Čelákovicích, které předtím zabrala Hitlerjungend, za roční nájem 9 500 K. Jednoduchou úpravou byly přizpůsobeny tak, že 41)
Mašek, J.: Mlékárenství na Táborsku během druhé světové války, 1946, s. 41, soukromý archiv J. Likléra.
43
zde
byla
1.května
1942
zahájena
V laboratoři
činnost.
pracovalo 11 laborantů, 13 úředníků a jeden vedoucí. Zařízení navrhl
dr.
Jaroslav
Ministerstvo
Mašek
zemědělství
a
přispěly
částkou
200
000
na K,
něj
jednak
Českomoravský
svaz pro mléko a tuky v hodnotě 150 000 K a později také Zemský svaz zemědělství a lesnictví částkou 30 000 K. Zbytek hradilo Mlékařské družstvo táborské v celkové hodnotě 43 000 K. Po založení výboru místních sběren a zřízení Kontrolní laboratoře bylo třeba zdokonalit také sběrná místa v obcích. Vzhledem k válečným poměrům nebylo možné ideální řešení, tj. vybudování zděných sběren, a bylo se proto nutné spokojit s úpravou najatých místností či pořízením nouzových dřevěných sběren. Tyto sběrny byly mimo jiné také pojaty v programu Českomoravského svazu pro mléko a tuky v boji proti kysání mléka v létě a byly tak nařizovány ministerstvem zemědělství. Došlo totiž v té době k problémům s tehdejšími úřady práce, které
výslovně
zakazovaly
budování
sběren
vzhledem
k všeobecnému zákazu staveb nařízenému ministerstvem práce a hospodářství. Bylo tak nutné dokazovat, že se skutečně jedná pouze o dřevěné sběrny, tudíž že se nejedná o stavby. Po těchto
složitých
tahanicích
s
úřady
pak
bylo
vybudování
několika takovýchto sběren povoleno. Ministerstvo zemědělství na ně přispělo částkou 170 000 K a Českomoravský svaz pro mléko a tuky částkou 726 000 K. Dřevěná i zděná sběrná místa se
stala
majetkem
místních
sběren,
tedy
v podstatě
mlékařících zemědělců.42) V dubnu venkově
1943
tím,
se
že
zjednodušila
splynula
organizační
organizační
Mlékařského
družstva
táborského
inspektora
Františka
Brabce.
a
oddělení
Kuratoria
V červnu
práce
pod
byl
pak
na
sběru vedením název
Kuratorium změněn na Výbor. Vytvoření Výboru pro organizaci sběru 42)
a
zjišťování
jakosti
mléka
v Táboře
znamenalo
pro
Tamtéž, s. 44 – 46.
44
zemědělce
vytvoření
jakési
jejich
samosprávy.
Jednalo
se
zejména o záležitosti týkající se dodávky mléka, odebírání vzorků a jejich zkoušení, volby sběračů a určování jejich odměn, v dohledu na sběr, v jakosti mléka a konečně v jeho proplácení. Pro Mlékařské družstvo táborské pak vznik tohoto Výboru
znamenal
zjednodušení
příjmu,
zkoušení
a
výplaty
mléka. Pro obě strany byla důležitá přesnost zkoušení mléka, neboť se kontrola uskutečňovala v jedné laboratoři, kde byla prováděna účelu
a
pod
dozorem
který
byl
úředníka
kontrolován
určeného dalším
výhradně zvlášť
k tomuto
stanoveným
úředníkem. Mlékařské družstvo táborské v čele s jeho ředitelem ing. Josefem Hojdarem se také snažilo vylepšit živočišnou výrobu v jižních Čechách a tak se v srpnu 1941 konala v ředitelně družstva
první
schůze
„Pracovního
komité
pro
zvelebení
živočišné výroby v oblasti Mlékařského družstva táborského“ za předsednictví ing. Hojdara. Těchto schůzí se uskutečnilo v pozdější
době
několik,
v
jejich
hlavním
programu
bylo
zvýšení přídělu plemenných býků a jalovic, prohlídka chlévů v oblasti,
dojičské
kurzy,
pícninářské
kurzy,
rozšíření
stájové kontroly apod. V září 1941 pak došlo k ustanovení „Okresního
sdružení
chovatelů
hospodářského
zvířectva
v oblasti Mlékařského družstva táborského“, jež se snažilo naplňovat
výše
zmíněný
program
přijatý
na
jednotlivých
schůzích. Kromě toho byl také zřízen „Fond pro zvelebení živočišné výroby v oblasti Mlékařského družstva táborského“, které jej dotovalo obnosem v hodnotě 1 milion K. Družstvo se kromě samotného nákupu plemenných býků a jalovic a budování výběhů angažovalo mimo jiné i vydáním několika brožur, které napsal například
ing.
Hojdar
–
„Na
uváženou
zemědělcům“
a
„Zemědělské družstevnictví“ nebo brožurou od doc. dr. Klečka – 43)
„Budujeme
jihočeskou
dobytkářskou
komoru“.43)
Cílem
této
Pelíšek, A.: Madeta, 1 v českém mlékárenském průmyslu, České Budějovice, Madeta, 2002, s. 56.
45
propagace kvantity
a
samotného
dodávaného
angažování
mléka.
Navíc
bylo
zlepšení
zemědělci,
kvality
kteří
a
dokonce
překročili úředně vymezený kontingent dodaného mléka, dostali od družstva stanovené prémie.
4.6.) Vlastní výroba během druhé světové války
Během druhé světové války nedošlo vlivem povinné dodávky mléka do mlékárny ke krizové situaci, k jaké došlo za světové války první. Narostl podíl zpracovaného mléka k výrobě sýrů a tvarohu, jejichž výroba zaznamenala poměrně velký nárůst a znamenala
nejvýhodnější
skutečnost
bylo
způsob
táborské
zpeněžení
družstvo
díky
mléka.
Na
tuto
vybudování sýráren
poměrně dobře připraveno a zajistilo si tak předpoklady k úspěšnému
hospodaření.
Na
jednu
stranu
znamenalo
válečné
období pro mlékárnu určitou výhodu v podobě povinných dodávek mléka a dobré rajonizace oblasti sběru, na druhou stranu zase trpěla nedostatkem vozidel, pohonných hmot a režie na provoz neustále stoupaly. Výroba sýrů stále rostla a díky Nejvyššímu úřadu cenovému, který pro ně určil poměrně výhodné ceny, se podařilo tyto problémy alespoň částečně kompenzovat. Postupně došlo ke zvýšení provozu tavíren, jejichž situace se navíc finančně zlepšila zásahem Českomoravského svazu pro mléko a tuky díky nucenému přídavku 15% zahuštěné syrovátky, čímž však trpěla kvalita. V roce 1941 připravilo táborské družstvo výrobu produktu „Koko“, což byl umělý bílek ke šlehání vyrobený z mléka a syrovátky. Správa družstva získala od Českomoravského svazu pro mléko a tuky oprávnění k tomuto účelu zpracovat denně 2 tisíce
litrů
patentovat. Milei
ve
mléka
Mezitím
a jí
Stuttgartu,
měla však kterou
v úmyslu nabídla správa
si
jej
nechat
i
spolupráci společnost družstva
přijala
a
v celoevropském rámci tak upustila od výroby bílku a pro
46
účely
cukrářů
vyrábět
a
celá
pekařů
vajíčka
v Protektorátu
začala
z odstředěného
mléka
v roce
podle
1942
receptu
Milei, tzv. „Milei V“.44) Při
tom
všem
plnilo
Mlékařské
družstvo
táborské
povinnost zásobitele mlékem pro velkou část jižních Čech. Od roku
1942
navíc
katastrofálnímu Prahy.
začalo
posílat
nedostatku
Dodávka
mléka
ve
během
mléko
vzhledem
středních
války
díky
také
Čechách zavedení
k jeho do
povinných
dodávek a s tím souvisejícím nárůstem členů družstva rapidně stoupala
z počátečních
7 343 321,5
l
v roce
1939
na
31 665 056 litrů v roce 1944, kdy dosáhla ve válečném období svého vrcholu, následující rok pak došlo k lehčímu poklesu na 30 024 242 l.45) V roce 1941 došlo na valné hromadě družstva ke
zvýšení
základny
počtu
funkcionářů kterých
členů,
jak
za
účelem
již
rozšíření
bylo
uvedeno
správní
mimořádně
přibylo.
4.7.) Zaměstnanecká problematika a Klub MDT
Intenzivní hospodaření Mlékařského družstva táborského a určitá
prozíravost
situaci
poměrně
Mimoto
se
jeho
dobré
usnadnila
odměňování
stala
kvalifikovaných
vedení
mlékárna
osob,
které
práce
přes
svých
během by
i
zaměstnanců.
války
vzhledem
válečnou
útočištěm
k hospodářským
okolnostem jinak strádaly, zvláště někteří z nich rozvinuli v rámci
družstva
své
Jedním
z výsledků
schopnosti
péče
o
k prospěchu
zaměstnance
bylo
obou
založení
stran. Klubu
zaměstnanců Mlékařské družstva táborského. V únoru 1941 se na podnět
ing.
účelem
založení
činnosti
Hojdara
sešlo
Klubu
zaměstnanců
několik
zaměstnanců.
mimo
vedoucích Cílem
zaměstnání,
úředníků
bylo
za
podchycení
sportovním
výcvikem
zlepšit jejich zdravotní stav, společenskými akcemi učinit 44) 45)
Mašek, J.: Mlékárenství na Táborsku během druhé světové války, 1946, s. 40, soukromý archiv J. Likléra. SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387.
47
zaměstnance podpořit
radostnějšími
sociálně
slabší.
a
také
Návrh
případně
byl
dle
potřeby
jednohlasně
přijat
a
současně se rozhodlo, aby se Klub skládal ze společenského, sportovního
a
podpůrného
odboru.
Členství
úředníků
bylo
povinné, členství dělníků dobrovolné. Společenský odbor pak brzy sestavil kapelu. V květnu 1941 se konala první schůze přípravného v červnu
výboru,
téhož
přítomnosti
jemuž
roku
ing.
došlo
Hojdara,
předsedal
Václav
k ustavující který
zde
Červinka
valné
byl
hromadě
zvolen
a za
čestným
předsedou, a 78 členů. Byl zvolen předseda, kterým se stal Václav Červinka, a devítičlenný výbor. Již během prvního roku se zřetelně projevila činnost Klubu, vzdělavatelem byla založena klubovní knihovna, která byla
velmi
oblíbená,
byly
zakoupeny
vstupenky
na
různé
kulturní akce, jakými byly například loutkové divadlo pro děti nebo různá divadelní představení. Byl také založen fond „Studijní nadace ing. Hojdara“ darem 10 000 K. Tento fond byl určen
pro
poskytnuto
děti
zaměstnanců,
odborné
mlékařské
na
jejichž
školení.
žádost
Přispívalo
jim
bylo
se
také
novomanželům nebo sociálně slabším zaměstnancům. Klub také přispíval na pojištění zaměstnanců. Příjmy Klubu byly jednak z měsíčních členských příspěvků, které byly v rozmezí od 3 do 50 K u úředníků, u dělníků pak 2 K a nakonec 1 K u dělnic. Klub
byl
podporován
také
samotným
družstvem
měsíčním
příspěvkem 17 000 K a to také přispělo v roce 1941 mimořádnou vstupní částkou 100 000 K. Počet členů postupně vzrostl až na 743.46)
46)
Mašek, J.: Mlékárenství na Táborsku během druhé světové války, 1946, s. 50 – 51, soukromý archiv J. Likléra.
48
4.8.) Odboj a konečná léta válečného provozu
Ke konci válečných let nastala doba zvýšeného teroru ze strany
okupantů,
a
tak
se
celá
řada
činovníků
družstva
angažovala v odbojové činnosti v čele s ing. Hojdarem, který byl jakožto vedoucí úředník vybaven rozsáhlými pravomocemi. Během této doby zemřel předseda a významná osobnost družstva baron
dr.
Havlík.
Ervín
Před
svou
Nádherný
a
místo
smrtí
však
něho
ještě
nastoupil
baron
Otakar
Nádherný
stihl
instruovat německé činovníky v představenstvu a dozorčí radě p. Künburga a dr. Weisse, že jejich funkce byla pouze krytím proti
kontrolám
okupantů,
což
jakožto
Rakušané
přijali.
Mlékařské družstvo táborské vedl výslovně Ing. Hojdar, takže mohl
řídit
hospodářskou
konspiraci
družstva
a
zároveň
i
odboj, který byl v té době poměrně rozsáhlý. Již
v roce
1939
nařídil
ing.
Hojdar
zakoupit
nový
cyklostyl, jelikož ten dosavadní, který do té doby sloužil k množení nejrůznějších letáků pro zemědělce, byl umístěn na půdě
mlékárny
k rozmnožování
v Táboře odbojových
a
sloužil
letáků.
již
Později
od
září
1939
bylo
nutné
toto
kopírování provádět mimo mlékárnu. Z počátku nebylo v odboji v rámci
družstva
jednotné
vedení,
neboť
byli
jednotlivý
účastníci odboje v různých odbojových skupinách, někteří i ve více a často tak byla ohrožena anonymita těchto skupin. Po demonstracích na Žižkově náměstí v Táboře v roce 1940 bylo zatčeno téměř celé vedení Obrany národa, velká část jeho členů
byla
popravena
nebo
vězněna.
Několik
z nich
bylo
nakonec propuštěno, mezi nimi byl také Václav Červinka, který do té doby pracoval jako úředník na Nejvyšším úřadě cenovém, po jeho propuštění nastoupil do táborského družstva a nadále patřil k nejvýznamnějším představitelům místního odboje. V roce Mlékařského
1940
byl
družstva
také
vypracován
táborského
do
plán
odboje,
na
zapojení
došlo
také
k navázání kontaktů s táborskou věznicí a byla tak vězňům 49
umožněna dodávka potravin a informací. Družstvo se odboje mimo jiné zúčastnilo i umístěním vojenských gážistů, přijetím Václava Červinky, přijímáním studentů ze smíšených židovských manželství, z hlediska
přehodnocení obranných
a
celé
útočných
oblasti akcí,
devíti
okresů
získávalo
zbraně,
výbušniny, pohonné látky a samozřejmě také zajišťovalo pro odboj potraviny. Dále pak bylo vytvořeno falešné konto Rafel II., které pro odbojové hnutí shromažďovalo nemalé finanční prostředky. Od roku 1939 až do roku 1945 tak bylo odboji předáno 5 až 6 milionu K. V této částce jsou zahrnuty i náklady
na
sabotážní
prostředky,
zhotovení
bunkrů,
zbraní
apod.47) Koncem roku 1943 došlo nejprve k zatčení mjr. Václava Červinky a později i některých dalších úředníků družstva, čímž byla organizace družstva, Klubu a hlavně místního odboje poměrně dosti dotčena. Již v té době se v organizaci a výrobě družstva
pracovalo
na
přípravě
poválečného
rozvoje.
Byl
vyroben krátký film „Madeta buduje“, v němž byla zachycena historie družstva a perspektivní cíle do budoucna. Dále byl také vypracován rozsáhlý propagační materiál, který byl také zaměřen na nové poválečné výrobky. Je
nutné
podotknout,
že
již
v těchto
materiálech
se
objevil pozdější název a značka družstva Madeta. Všeobecně je považováno, že název Madeta vznikl zkrácením názvu Mlékařské družstvo táborské, pro nějž se dříve také v neoficiálních dokumentech používalo zkratky MDT. Osobně jsem však narazil ještě na jednu verzi vzniku názvu Madeta, mělo se jednat o anglickou zkratku Made in Tábor, zkratka se psala dvojím způsobem
a
přikláním
to
buď
k první
Madeta,
nebo
verzi,
stejně
MaDeTa, jako
nicméně převážná
spíše se většina
odborníků a pamětníků. Značka Madeta se neoficiálně začala používat již v roce 1944, v roce 1945 se pak z této zkratky stal oficiální název družstva. Současně byl vytvořen i známý 47)
Tamtéž, s. 57.
50
trojúhelník, který sloužil jako ochranná známka a který byl patentován. V odboji družstva,
bylo
které
nadále
mistrně
zasahovalo
do
využíváno
tehdejších
organizace
devíti
okresů
jižních Čech. Hlavní těžiště bylo situováno v Lukavci, kde byl činný parašutista Leonid Kalina a kam ing. Hojdar určil jako
vedoucího
oddílu
VIII.
partyzánské
brigády
Táborité
Václava Houšku, toho času na útěku. Nakonec bylo 12 oddílů Táboritů, jejichž velitelem byl ing. Hojdar krycím jménem „Jožka“ a náčelník štábu Rudolf Marek krycím jménem „Rudla“ spojeno
s paradesantem
partyzánských
oddílů
„Za
Prahu“
a
Za
Prahu
–
potvrzeno
jako
partizánská
„Svaz
brigáda
Táborité“. ing. Hojdar dlouho mátl Němce v Táboře tím, že neustále
zdůrazňoval
význam
táborského
družstva
pro
zásobování lidu, ovšem i dobře utajované informace o odbojové činnosti
se
postupně
dostávaly
na
povrch,
takže
se
síť
podezření kolem ing. Hojdara začala stahovat. Poslední dny války
tak
prožil
mimo
domov
a
zachránil
jej
rychlý
spád
událostí.
51
5.) Změny v mlékárenském průmyslu v Československu po II. Světové válce 5.1.) Situace po osvobození Již
během
drobných
závodů,
v obtížných
okupace
došlo
především
podmínkách
k uzavření
sýráren
nemohly
a
plnit
většího
počtu
tvarůžkáren,
které
úkoly
spojené
se
zvýšeným příjmem mléka a výrobou másla. Po osvobození dle údajů k 20. květnu 1945 se v českých krajích počet činných závodů oproti roku 1936 zmenšil na polovinu. Podstatně se změnila i skladba závodů podle podnikatelských forem, jelikož téměř tři čtvrtiny závodů tvořila družstva.48) V letech 1946 – 1947 se přechodně zvýšil počet i podíl soukromých
mlékáren, což
bylo
způsobeno
nutností
zajistit
veřejné zásobování, a také tím, že zde byly zahrnuty také závody pod národní správou. Rok 1946 byl pro mléčnou produkci velmi příznivý, ovšem současně již byla započata socializace mlékárenské výroby. V poválečné době bylo nutné organizovat přesuny mléka do velkých průmyslových oblastí, což se dost dobře
nedalo
nakoupit
zajišťovat
veškeré
mléko,
družstevním tedy
i
způsobem.
Muselo
nerentabilní,
se
zatížené
vysokými náklady na svoz z venkovských samot. Vliv zemědělců na
dění
v mlékárnách
byl
minimální,
schůze
a
rozhodování
národních správ byly často jen formální. Ještě v roce 1946 došlo ke standardizaci sýrů, přičemž se jednalo o zřetelnou snahu vyrábět omezený počet druhů při určité specializaci a vyšší kvalitě sýra. Pro jednotlivé sýry se stanovil obsah tuku v sušině a nově byl zaveden minimální obsah sušiny. Byly předepsány rozměry tvořítek a vznikly nové české názvy sýrů, které nahradily názvy cizí. Pro sýry typu Roquefort byl zaveden název Niva – plísňový sýr, místo názvu Bel 48)
Paese
se
začal
používat
termín
Zlato
a
Gervais
bylo
Broncová, D. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě, I. díl. Praha: Milpo 1998, s. 62.
52
nahrazeno Krémovým sýrem. Od 50. let navíc došlo k vydávání československých norem jakosti. Po osvobození pokračovalo přídělové hospodářství mléka a mléčných výrobků. Spotřebitelé starší 14 let dostávali na lístky jen odstředěné čerstvé mléko. Od července 1946 byla zvýšena
tučnost
přidělovaného
mléka
na
2,5
%
a
zavedena
egalizovaná výroba mléka. Po katastrofálním suchu v roce 1947 byla tučnost egalizovaného mléka snížena na 2 % a nadále dodržována v zájmu výroby másla. Spotřeba konzumního mléka se zvyšovala postupně až do roku 1953, kdy po měnové reformě a zrušení lístkového systému klesla (v důsledku zvýšené výroby masa a jiných potravin včetně mléčných výrobků). Vzrůstala však
poptávka
po
lahvovém
spotřebě stále rostl.
mléce,
jeho
podíl
na
celkové
mlékařských
podniků
49)
5.2.) Znárodnění mlékáren
K prvnímu
znárodnění
samostatných
došlo na základě zákona č. 115/48 Sb., vyhláškou ministryně výživy č. 1476/48 Úř. 1. ze dne 3. července 1948 a dalšími. Ze
znárodněných
majetkových
podstat
zůstalo
v provozu
15
závodů. Druhá etapa znárodnění byla uskutečněna podle téhož zákona
se
souhlasem
Ústřední
rady
odborů,
Ústřední
rady
zemědělců Republiky československé a Ústřední rady družstev k 1.
lednu
mlékařský
1951, národní
znárodněných
kdy
byl
podnik.
mlékáren
v každém Tímto
v českých
kraji
vytvořen
jeden
zásahem
vzrostl
podíl
krajích
na
27
%.
Ke znárodnění všech mlékáren v Československu podle zákona č. 115/48
Sb.
došlo
dohodou
mezi
Ústřední
radou
družstev
a
Ministerstvem potravinářského průmyslu od 28. září 1952.50) Zároveň koncentraci 49)
docházelo do
stále
za
nepřetržitě
menšího
počtu
rostoucí výrobních
výroby
ke
jednotek.
Likler L. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha: Milpo 2001, s.
34. 50)
Tamtéž, s. 37.
53
Uskutečňoval
se
tak
přechod
od
malovýroby
k rozsáhlé
průmyslové výrobě. V českých zemích se počet závodů v roce 1955 snížil oproti roku 1945 na 66 %.51) Po osvobození byla kompetence
centrálních
rozdělena
tak,
prvovýrobou
že
dohlížející
Ministerstvo
mléka
Ministerstvo
úřadů
a
zemědělství
dohlíželo
výživy
převzalo
na
na
mlékařství se
družstevní
řízení
výkupu,
zabývalo
organizace. zpracování
a
odbytu mléka a mléčných výrobků, což provádělo prostřednictví reorganizovaného
trhového
svazu.
Z družstevních
organizací
ožila činnost Svazu zemědělských družstev, jehož funkci pak převzala
v roce
1948
Ústřední
rada
družstev,
odbor
zemědělských družstev. V březnu 1949 pak byly zrušeny všechny trhové
svazy
zemědělskými rozdělen.
a
vytvořeno
výrobky.
Ústředí
Ústředí
Dohled
pro
nad
pro
hospodaření
mlékárnami
hospodaření
se
zůstal
zemědělskými
se
nadále výrobky
řídilo plánování, výrobu a odbyt, Ústřední rada družstev pak řídila stav
organizační
byl
a
vyřešen
finanční
záležitosti
znárodněním
všech
družstev.
mlékárenských
Tento závodů
v roce 1952. K 1.lednu
1951
byla
od
Ústředí
pro
hospodaření
se
zemědělskými výrobky převedena gesce na generální ředitelství Tukového základních
průmyslu,
které
závodů
národních
ji
vykonávalo
podniků,
jež
prostřednictvím byly
po
jednom
v každém kraji. Po znárodnění všech družstev byly Mlékařské závody, n.p., řízeny mlékárenskými trusty, které podléhaly Hlavní
správě
mlékárenského
a
tukového
průmyslu,
později
samostatné Hlavní správě mlékáren, jejímž ředitelem se stal Josef Průmysl
Bergr. mléčné
národních
Současně výživy.
podniků
se
vznikl Po
samostatný
organizačním
trusty
ústřední
uspořádání
projevily
jako
trust nových
zbytečný
mezičlánek, a proto byly v červenci 1954 zrušeny a řízení podniků se ujala přímo Hlavní správa mlékáren.
51)
Tamtéž, s. 40.
54
Základní závody,
organizační
n.p.,
jednotkou
výrobní
jednotkou
se
staly
pak
Mlékařské
byly
jednotlivé
provozovny. K 1. lednu 1956 bylo v českých krajích 73 závodů a 211 provozoven. Předmětem podnikání byla mlékárenská výroba a u převážné části podniků též třídění a konzervování vajec, líhnutí kuřat, porážky drůbeže a zemědělská výroba. Kromě uvedeného
počtu
v českých závodů,
mlékařských
zemích n.p.,
ještě
které
závodů
šest
bylo
k 1.
samostatných
organizačně
podléhaly
lednu
1956
Drůbežářských Hlavní
správě
mlékáren v Praze. Trustu Průmysl mléčné výroby tak podléhalo celkem sedm národních podniků.52) V jednotlivých krajích působily tzv. Krajské operativní skupiny, jejichž odborní pracovníci byli svoláváni pravidelně do
Prahy,
kde
dostávali
úkoly.
V té
době
měly
podniky
mlékárny, mléčný cukrovar, tavírny sýrů, výrobu brynzy, zrací sklepy, výrobu kaseinu, mražené krémy, tvarůžkárny, porážky drůbeže,
mrazírny,
zelárny
a
konzervárny
(ty
sloužily
k
výrobě ovocných vín, nekvasů, moštů, šťáv, džemů, marmelád). Ze zemědělské činnosti měly pak líhně, odchov, rychlovýkrm drůbeže,
chov
drůbeže,
dokrmny
skotu,
výkrmny
vepřů
a
rostlinnou výrobu. Obchodní činnost obsahovala sběr vajec, třídění vajec, vápenky,
chladírny
vajec,
sklady
másla
a
sýrů,
oblastní
sklady mražených krémů, reprezentační prodejny a sektorové sklady. Pomocné a vedlejší provozy zajišťovaly výrobu čistých mlékařských technického
kultur, zákysu
záměnných
apod.
látek
Neprůmyslová
a
živných
činnost
měla
půd, bytové
hospodářství a autodopravu. Během doby došlo k řadě menších organizačních změn, např. vyčlenění dokrmen skotu, výkrmen vepřů, rostlinné výroby, reprezentačních prodejen, zelárny, samostatných obytných domů, závodních jídelen apod. V roce
1957
drůbežářského 52)
a
byla
vytvořena
mléčného
samostatná
průmyslu
Hlavní
v Praze.
správa
Mlékárenské
Tamtéž, s. 42.
55
podniky podléhající Hlavní správě mlékáren byly k 1. lednu 1957 sloučeny do 16 národních podniků se 198 provozovnami. V rámci
organizace
Ministerstva
potravinářského
průmyslu
došlo k 1. dubnu 1958 k zřízení Sdružení mlékáren, kterému bylo podřízeno 18 nových národních podniků a v jehož čele stál Otto Kopáč. V roce 1960 bylo vytvořeno Sdružení mlékáren v Praze
s celostátní
působností.
Bylo
mu
podřízeno
12
národních podniků se 108 závody a 186 provozovnami.53) V mlékárenském
průmyslu
docházelo
od
počátku
50.
let
k velmi hlubokým změnám, ovlivněným probíhající kolektivizací zemědělství. rostoucího
Dodávky
mléka
družstevního
státních
sektoru
statků
postupně
a
neustále
převládaly
nad
dodávkami samostatně hospodařících rolníků. Nově vybudované mléčnice
nebyly
odpovídajícím mléka.
v počátečním
často
chlazením,
Postupně
v zemědělství
což
snižovalo
uplatňovaná
znamenala
stádiu
vybaveny
jakost
koncentrace
soustřeďování
dodávaného
výroby
jeho
mléka
dodávek
do
neustále nižšího počtu sběrných míst, což vytvářelo příznivé podmínky
pro
rozšiřování
věnována
také
nemalá
cisternového
péče
jakosti
svozu
syrového
mléka. mléka
Byla a
byl
vytvářen značný tlak na nezávadnost mléka.
5.3.) Madeta v poválečném období do roku 1960
Brzy
po a
ředitelem
a
ředitele
osvobození pověřil Josefa
byl
Františka Macháčka
Důstojníci
se
vrátili
dr.
se
přihlásil
Mašek
vysokém
učení
profesora.
ing.
do
Hojdar
Brtníka funkcí
obnovené
v Praze,
vrchním
funkcí
technického
ředitele
obchodního. armády,
československé
k pedagogické
technickém
jmenován
činnosti
kde
dosáhl
na
Českém
hodnosti
Nějakou dobu však ještě dojížděl do Tábora jako
expert družstva a poté doporučil jako svoji náhradu ing.
53)
Tamtéž, s. 44.
56
Václava Kněze, kterého ředitel Hojdar přijal. Do provozu byla v roce 1947 díky prostředkům poválečné pomoci UNRA uvedena nově postavená mlékárna v Sedlčanech, která byla určena pro výrobu camembertů.54) Dne Zemského
10.
srpna
národního
1945
byla
výboru
v
výměrem Praze
č.j.III-3C-60-420/45
ze
dne
2.
srpna
1945
v družstvu zavedena dočasná národní správa. Jako správci byli ustanoveni – ing. Josef Hojrdar, ředitel; Ladislav Křivánek, rolník v Malšicích; Bohumír Švestka, malorolník z Jistebnice; Miroslav Beneš, rolník
z Pluhova Žďáru;
František Brtník,
úředník – tato národní správa byla dne 16. listopadu 1945 zrušena. V témže roce, 14. října 1945, byla přijata změna stanov a také nový název družstva Madeta, mlékařské družstvo táborské
z.
s.
s r.
o.
včetně
registrovaného jako ochranná známka. Výměrem
ONV
v Táboře
ze
trojúhelníkového
loga
3.
č.j.
55)
dne
března
1948
9787/16/48 byla zavedena nová národní správa a jako národní správce ustanoveni – Bohumil Langer, předseda ONV v Táboře; Jan Anděl, rolník v Borovanech; Josef Mazanec, rolník v Lhotě u
Lomnice.56)
Bohumil
V roce
Lenger,
správy
Obchodní
V roce
1949
jej
ing.
1948
byl
Hojdar
společnosti
byl
předsedou
Madety
zvolen
předsedou
mlékařských
ředitelství
Madety
jmenován národní
družstev
v Praze.
propůjčilo
k funkci
generálního inspektora Státních statků a zástupce generálního ředitele Josefa Smrkovského. V poválečném období se družstvo také
zaměřilo
na
budování
vzorových
zemědělských
hospodářství. Za tímto účelem byly zakoupeny statky Kašovice, Podolí, Karolín, Červený dvůr a byly zřízeny také výkrmny vepřů v Pacově a v Řípci. Na Slovanské zemědělské výstavě v Praze v roce 1948 byly vystaveným výrobkům Madety uděleny dvě zlaté medaile a jedna 54)
Jihočeská pravda, 20.4.1947, Sedlčanská mlékárna již v provozu. SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387. 56) SOkA Tábor, zápis ze zasedání ONV Tábor, 3.3.1948. 55)
57
bronzová.
Zlaté
standartní
medaile
jakost
osvědčivší
se
mléčných
kultury
v drůbežářství.
byly
a
Bronzovou
uděleny
výrobků
plísně
a
medaili
pak
za
a
také
dokonalou
v praxi
čisté, za
a
výzkumnictví
Madeta
obdržela
za
vystavovaný pojízdný kurník. V té době se uskutečnily již první exportní zásilky sýrů do Švýcarska, Itálie, Rumunska a Bulharska.57) Výměrem ONV v Táboře č.j.551-VIII/l ze dne 19. září 1950 byli dosavadní národní správci opět odvoláni a došlo k ustanovení která
se
nové
pětičlenné
skládala
z těchto
kumulativní členů:
Jan
národní Anděl,
správy, Borovany;
František Sáska, Tábor; Jan Kottnauer, Borkovice; Bohuslav Otradovec, Čistovice; Václav Kohoutek, Těchobuzy. V padesátých
letech
byly
národní
správy
58)
zrušeny
a
mlékárny byly znárodněny. Znárodnění mlékáren probíhalo ve dvou etapách. Po první v roce 1951 vznikly v jižních Čechách dva mlékárenské podniky. Prvně se jednalo o podnik v Českých Budějovicích s provozovnou v krajském městě, v Nových Hradech a
s drůbežárnou
v Táboře,
která
v Třeboni. převzala
Druhým veškerou
podnikem činnost
byla a
Madeta
majetkovou
podstatu družstva výměrem Ministerstva výživy z 19. prosince 1950 č.j.82803/50-III/7b, platného k 1. lednu 1951. Bylo tak provedeno její znárodnění. Družstvo mělo v té době 11 614 členů. Druhým výměrem téhož ministerstva z téhož dne č.j. 82817/50-III-7 byl zřízen národní podnik, jemuž byl určen název, sídlo a základní závod takto: „Madeta, národní podnik, Tábor. Základním závodem tohoto národního podniku je závod v Táboře“.59)
V roce
1951
byla
také
předána
vzorová
hospodářství Karolín, Kašovice a Červený dvůr Československým státním statkům. V druhé mlékárenský
znárodňovací trust
se
šesti
etapě nově
byl
zřízen
vytvořenými
Jihočeský podniky
–
57)
Madeta, 75. let výročí, Jihočeské mlékárny k.p. České Budějovice, České Budějovice 1976, s. 8. SOkA Tábor, zápis ze zasedání ONV Tábor, 19.9.1950. 59) SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387.
58)
58
v Českých Budějovicích, Táboře, Jarošově nad Nežárkou, Českém Krumlově,
Prachaticích
a
Protivíně.
Pelhřimovsko
bylo
přičleněno k Horáckým mlékárnám. Dovolím si trochu podrobněji zmínit poválečnou situaci v mlékárnách v Českém Krumlově a Prachaticích, jelikož se obě nacházely v pohraničí a až do konce války je ovládala německá družstva, kterým byl pak jejich majetek v roce 1949, respektive 1946 zkonfiskován. Mlékařská družstva na Českokrumlovsku a Prachaticku byla původně německá, proto na ně byly hned po osvobození zavedeny národní správy. Největší německé družstvo na Českokrumlovsku, které
bylo
Oberplan
v Horní
und
Plané
Umgebung
-
Molkereigenossenschaft
GmbH,
zaniklo
26.
října
für 1949
rozhodnutím Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze a
jeho
majetek
byl
převeden
na
české
Mlékařské
družstvo
v Horní Plané z. s. s r. o., které bylo založeno 2. prosince 1945.
Toto
zemědělství
družstvo z 28.
pak
března
bylo
po
1950
bez
příkazu
Ministerstva
likvidace
zrušeno
a
včleněno do Mlékařského družstva v Českém Krumlově. Podobně na
tom
bylo
německé
mlékařské
Molkereigenossenschaft
für
rGmbH
Prachaticku,
ve
Volarech
na
Wallern
družstvo
und na
Böhmerwald
Umgebug které
in
Wallern
bylo
výměrem
Zemského národního výboru v Praze ze 21. srpna 1945 zavedena národní správa a v dalším roce 1946 bylo družstvo likvidováno a majetek byl zkonfiskován. Současně tak v roce 1946 vzniklo Šumavské mlékařské družstvo ve Volarech, z. s. s r. o, které provozovalo
svou
výrobní
činnost
v objektech
bývalého
německého družstva a později tyto objekty odkoupilo. Toto družstvo
bylo
v roce
1953
znárodněno
a
včleněno
do
Mlékařských závodů, národní podnik v Prachaticích.60) V roce 1950
bylo
průmyslových
v podstatě a
dokončeno
živnostenských
rozdělení
podniků
a
konfiskovaných to
zejména
ve
prospěch národních a komunálních podniků, družstev a jiných
60)
Likler L. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha: Milpo 2001, s. 67, 77.
59
veřejnoprávních počtu
43 328
korporací. jednotek
Družstva
dohromady
obdržela 7 402
z celkového
průmyslových
a
živnostenských podniků.61) V roce
1957
skladování drůbeže,
a
z mlékárenství
nakládání
provoz
zřízených
byl
vajec,
umělých
Drůbežářských
líhní závodů.
vyčleněn
nákup, a
porážka
odchov
V roce
a
kuřat
1958
nákup, prodej do
došlo
nově
k další
reorganizaci mlékárenských podniků, v kraji působily opět jen dva
podniky
v Jarošově
–
nad
mlékárenské
Budějovice
České
s dalšími
Nežárkou, Prachaticích,
závody
Madeta,
ke
které
mlékárnami Krumlově
Českém se
ještě
a
připojila
provozovna v Protivíně. Madeta měla v té době nákup mléka přes 67,5 mil. litrů.62) Jednotlivé provozovny pokračovaly ve své specializaci. V mlékárně v Pacově se vyráběl sýr ementál a holandská cihla, v Týně
nad
Vltavou
niva,
v Sedlci
moravský
bochník,
v Milevsku holandská cihla a moravský bochník, v Sedlčanech camembert a měkké sýry. V Řípci se vyrábělo Blaťácké zlato a moravský bochník, od roku 1951 se zde také vyráběl mléčný cukr
určený
pro
výrobu
penicilinu.
V
základním
závodě
v Táboře byla speciální výroba kaseinu a ústřední máslárna pro celý podnik. Vyrábělo se zde velmi kvalitní máslo, což dokládá i záznam o výsledku hodnocení jakosti z 50. let, kde se táborská máslárna umístila na prvním místě s 92 % v I. jakostní
třídě.63)
Přebytky
tvrdých
sýrů
se
zpracovávaly
v tavírně v Řípci. Pro zrání sýrů byl na počátku 50. let adaptován objekt pivovaru v Želči, vedoucím pracovníkem zde byl nejprve František Zavřel, poté Marián Křístek. Práce ve sklepech byla namáhavá, z počátku bez základní mechanizace. Výrobní
náplň
tvořilo
zrání
přírodních
sýrů,
Kamadetu
a
výroba tavených specialit, především sýrového dortu. Byla zde 61)
Čapka, F., Slezák, L. a Vaculík, J.: Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce, Brno 2005, s. 143, 144. 62) Likler L. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha: Milpo 2001, s. 72. 63) Jihočeská Pravda, 12.03.1953, Nejlepší máslo je z Madety.
60
také vybudována porcovna sýrů. K 1. lednu 1953 se od Madety odtrhla mlékárna v Pacově, která se stala součástí Horáckých mlékáren v Pelhřimově a také se od Madety odloučily mlékárny v Sedlčanech utvořeného
a
Sedlci,
podniku
které
byly
Mlékárenské
začleněny
závody
do
nově
v Sedlčanech,
který
spadal do oblasti středních Čech. Madeta získala na úseku socialistické soutěže v rámci Ministerstva potravinářského průmyslu i mlékárenského oboru také řadu vysokých vyznamenání. V roce 1956 a 1957 jí bylo postupně uděleno 4 x čestné uznání řádu II. nebo III. stupně. V roce
1958
získala
Rudý
ministra
potravinářského
V roce
1958
byla
potravinářského
prapor
průmyslu
vlády, a
vyhodnocena
průmyslu
jako
2x
další
prapor uznání.
čestná
v rámci
nejlepší
Rudý
ministerstva
exportní
závod,
nejlepší pracovníci jako např. soudruh Jouza byli dokonce přijati prezidentem republiky.64) V roce
1960
došlo
k novému
územnímu
rozdělení
státu,
v Čechách a na Moravě vzniklo sedm krajů, ve kterých bylo ustaveno
devět
mlékárenských
podniků,
z nichž
ale
dva
pracovaly jen tři roky. V Jihočeském kraji tak působil n.p. Jihočeské mlékárny, podřízený Sdružení mlékáren v Praze. Do podniku
byly
začleněny
vedle
všechny
provozoven zbývající
původního
provozovny
závodu
na
území
a
Madety
kraje
–
Pacov, Pelhřimov, Slavonice, Studená, Žirovnice, Humpolec a Blatná. Mlékárna ve Strakonicích zůstala jako jediná v kraji závodem
n.p.
PMV.
Podnik
měl
8
závodů
s celkem
23
provozovnami. Sortiment výrobků navazoval na bohatou tradici mlékárenství jižních Čech a byl založen především na výrobě másla a sýrů.65)
64) 65)
Madeta, 75. výročí, Jihočeské mlékárny k.p. České Budějovice, České Budějovice 1976, s. 10. Likler L. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha: Milpo 2001, s.
80.
61
Závěr
Mlékařské družstvo táborské bylo v době své působnosti hlavním zpracovatelem mléka v okrese Tábor, kromě toho mělo také stěžejní roli v mlékárenství v celých jižních Čechách. Zároveň
bylo
jakýmsi
spojovacím
mezi
článkem
jednotlivými
zemědělci, mělo velký vliv na zemědělskou a potravinářskou výrobu na Táborsku. Rozsah
práce
mlékárenství
ke
je
vymezen
konci
19.
počátkem
století,
průmyslového
zejména
založením
táborského družstva v roce 1901 až po rok 1960, kdy došlo ke splynutí
národního
družstva
převzal
podniku
Madeta,
veškerou
činnost
který a
v roce
majetkovou
1951
od
podstatu,
s národním podnikem Jihočeské mlékárny. Družstevní mlékárenství mělo v českých zemích složité začátky,
většina
družstev,
která
vznikla
ke
konci
19.
století, svoji činnost brzy po založení ukončila. I Mlékařské družstvo táborské mělo zpočátku svého fungování existenční problémy,
se
kterými
se
však
dokázalo
vypořádat.
Další
kritická situace nastala v první letech po ukončení první světové války, kdy hrozilo ukončení provozu Táborské mlékárny a nastal rapidní úbytek členů, navíc došlo ke ztrátám po nevydařené
výrobě
meziválečného
umělého
období
si
medu již
z řepného
družstvo
cukru.
vedlo
Ke
opět
konci
poměrně
dobře. Během druhé světové války došlo díky zavedení řízeného hospodářství
a
povinným
dodávkám
mléka
k postupnému
rozšiřování jednak působnosti družstva, tak jeho výrobního a organizačního aparátu. Po nejprve
druhé
světové
zavedena
válce
národní
byla
správa,
v družstvu později
v roce došlo
1945
k jeho
znárodnění a převedení jeho podstaty v národní podnik Madeta v roce 1951.
V roce 1960 došlo ke splynutí Madety s národním
podnikem Jihočeské mlékárny.
62
Seznam pramenů a literatury Prameny 1) Archivní prameny Státní okresní archiv Tábor -
SOkA Tábor, Madeta, mlékařské družstvo, z. s. s r. o. Tábor, B 1785/ 1387
-
SOkA Tábor, Zemědělské družstvo, z. s. s r. o. Veselí nad Lužnicí, B 1785/1388
-
SOkA Tábor, zápis ze zasedání ONV Tábor, 22.12.1950, 3.3.1948.
Soukromý archiv p. Jana Likléra -
Mašek, J.: Počátky Mlékařského družstva táborského, 1945, s. 42.
-
Mašek, J.: Mlékárenství na Táborsku během druhé světové války, 1946, s. 56.
2) Periodika Jihočeská Pravda -
20.4.1947, Sedlčanská mlékárna již v provozu.
-
12.03.1953, Nejlepší máslo je z Madety.
Chceme Výš! -
Ing. Josef Hojdar 15 let v Madetě, červen 1947.
Mlékařské listy -
09.08.1942, Budování sběren.
3) Publikované prameny Madeta, 75. výročí, Jihočeské mlékárny n.p. České Budějovice, České Budějovice 1976.
Literatura 1) Monografie Broncová, D. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě, I. díl. Praha: Milpo 1998, s. 207.
63
Čapka, F., Slezák, L., Vaculík, J.: Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno 2005.
Dvořák J.: Mlékařství v republice Československé. Publikace ministerstva zemědělství č. 35. Praha 1923, s. 82.
Likler L. a kol.: Historie mlékárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. díl. Praha: Milpo 2001, s. 234.
Pelíšek, A.: Madeta, 1 v českém mlékárenském průmyslu, České Budějovice, Madeta, 2002. s. 135.
64
Resumé
Po vypuknutí průmyslové revoluce došlo v také
v českých
průmyslového
zemích
k rozvoji
zpracování
mléka.
19. století
potravinářství
Předpoklady
pro
včetně
průmyslové
zpracování mléka nastaly v době, kdy zvýšená výroba mléka stačila pokrýt nejen vlastní potřebu zemědělců, ale vytvářely se i jeho přebytky. Dalším důležitým faktorem bylo uplatnění nových
technologií
k zakládání
a
vědeckých
průmyslových
poznatků.
mlékáren
a
Došlo
mlékařských
tak
družstev.
V této magisterské diplomové práci jsem se pokusil zachytit historii a vývoj Mlékařského družstva táborského, respektive Madety, od jeho založení v roce 1901 do jeho ukončení v roce 1960,
kdy
byla
Madeta
začleněna
do
národního
podniku
Jihočeské mlékárny. Současně jsem se také snažil popsat stav mlékárenství a jeho rozvoj v českých zemích od počátků jeho průmyslové výroby až do jeho znárodnění.
Nach dem Ausbruch der Industrierevolution in dem 19. Jahrhundert
kam
Entwicklung
auch
von
in
der
der
Industrieaufbereitung
von
tschechischen
Ländern
Nahrungsgüterwirtschaft Milch.
Die
Voraussetzungen
zur samt für
Industrieaufbereitung von Milch traten ein, wenn die erhöhte Milchproduktion genügend
war,
für
eigenen
aber
auch
Verbrauch
die
von
Überflüße
den von
Landwirten Milch
sich
bildeten. Es wurde die Durchsetzung von neuen Technologien und Wissenschaftserkenntnisse ein nächster wichtiger Faktor. Es
gelangte
zur
Gründung
von
Industriemolkereien
und
Milchgenossenschaften. In dieser Magisterdiplomarbeit versuchte ich die Geschichte und Entwicklung der Milchgenossenschaft Tabor, bzw. Madeta zu erfassen, von seiner Gründung im Jahr 1901 bis zur seiner Beendigung im Jahr 1960, wann Madeta unter Nationalbetrieb Südböhmische
Molkereien
(Jihočeské
mlékárny)
eingegliedert 65
wurde. Gleichzeitig strebte ich den Stand vom Molkereiwesen und seine Entwicklung in der tschechischen Ländern von Beginn ihrer
Industrieproduktion
bis
ihrem
Nationalisierung
zu
beschreiben.
66
Seznam příloh
A)Grafické Příloha č. 1 Tabulka č. 1 – Příjem mléka v litrech v letech 1906 – 1951
Příloha č. 2 Tabulka
č.
2
–
Přehled
hospodaření
Mlékařského
družstva
táborského v letech 1906 – 1949 včetně vývoje počtu členů
C)Textové Příloha č. 3 Pozvání ku Slavnostnímu zahájení družstevní mlékárny v Táboře
B)Obrazové Příloha č. 4 Táborská mlékárna v roce 1941
Příloha č. 5 Řípecká mlékárna v roce 1942
Příloha č. 6 Mlékárna v Týně nad Vltavou v roce 1942
Příloha č. 7 Mlékárna v Pacově v roce 1943
Příloha č. 8 Mlékárna v Milevsku v roce 1943
Příloha č. 9 Návrh centrální mlékárny v Táboře
67
Přílohy Příloha č. 1 Tabulka č. 1 – Příjem mléka v litrech v letech 1906 – 1951. Rok
Dodané mléko v l
1906 1907 1908 1909 1910 1911 1912 1913 1914 1915 1916 1917 1918 1919 1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951
490 731,50 1 014 774,00 1 236 238,00 1 274 330,00 2 072 735,00 2 006 050,00 2 038 719,00 2 333 354,00 1 959 929,00 1 283 275,00 825 440,00 243 105,50 71 047,00 43 905,00 57 234,00 293 393,50 696 079,00 714 060,00 774 438,00 773 032,00 825 523,00 768 055,00 1 055 375,00 1 133 346,00 1 612 428,00 1 735 747,00 1 742 142,00 2 342 900,00 3 704 110,00 3 623 165,00 3 703 393,50 3 783 731,50 7 075 057,00 7 343 231,50 17 228 850,00 23 785 254,00 30 323 140,50 29 243 334,50 31 665 056,00 30 024 242,00 30 119 205,50 33 529 489,50 39 793 345,50 46 190 404,50 53 788 455,50 54 927 725,50
68
Příloha č. 2 Tabulka
č.
2
–
Přehled
hospodaření
Mlékařského
družstva
táborského v letech 1906 – 1949 včetně vývoje počtu členů. Rok
Ztráta/Zisk
1906 1907 1908 1909 1910 1911 1912 1913 1914 1915 1916 1917 1918 1919 1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946 1947 1948 1949
ztráta ztráta ztráta ztráta zisk ztráta ztráta zisk zisk ztráta zisk ztráta ztráta ztráta ztráta ztráta ztráta ztráta ztráta zisk ztráta zisk zisk zisk zisk ztráta zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk zisk
Kč 8 165,15 10 497,78 4 280,34 934,43 7 295,79 94,20 3 721,34 3 773,23 243,75 10 921,36 36,47 23 466,17 23 437,35 25 934,29 40 154,16 140 576,53 230 625,30 165 187,15 211 918,87 957,60 49 287,21 6 351,41 6 380,93 5 643,71 5 115,06 62 209,38 52 179,53 11 033,85 13 011,16 19 366,55 30 332,75 37 204,90 31 234,84 45 738,24 43 614,41 16 532,50 1 958,00 13 864,00 16 293,00 1 608 263,84 3 436 838,14 1 075 566,35 4 793 233,60 7 015 310,50
Počet členů 157 179 172 176 182 192 190 193 190 179 177 164 158 150 75 82 93 99 112 132 148 152 169 178 183 197 221 288 315 342 380 462 1 673 1 734 2 275 2 438 2 532 3 733 7 156 7 419 10 328 10 900 11 114 11 614
69
Příloha č. 3 Pozvání ku Slavnostnímu zahájení družstevní mlékárny v Táboře
70
Příloha č. 4 Táborská mlékárna v roce 1941
Příloha č. 5 Řípecká mlékárna v roce 1942
72
Příloha č. 6 Mlékárna v Týně nad Vltavou v roce 1942
73
Příloha č. 7 Mlékárna v Pacově v roce 1943
74
Příloha č. 8 Mlékárna v Milevsku v roce 1943
75
Příloha č. 9 Návrh centrální mlékárny v Táboře
76