Historické podmínky objektivity
Ondřej Švec (ÚFaR FF UK & KFSV FF UHK)
Mnohoznačnost pojmu „objektivita“ Termínem objektivní označujeme: • takové poznání, které se striktně drží faktů a které není zatíženo našimi předpoklady. • to, co je racionální, ve smyslu něčeho, co musí uznat jakákoli rozumná bytost. • nezaujatost (viz „objektivita úsudku“) • schopnost chladného odstupu od vlastních emocí. • synonymum pro tzv. pravou skutečnost či pro existenci předmětů, jež jsou, tak jak jsou, nezávisle na naší mysli. • A view from nowhere (T. Nagel)
„Francouzský styl“ ve filosofii vědy • • • • •
G. Bachelard G. Canguilhem M. Foucault I. Hacking L. Daston and Peter Galison, Objectivity, Zone Books, New York 2007.
1) Historická epistemologie G. Bachelarda
• Povahu rozumu je třeba vymezit na základě filosofické analýzy vědeckého poznání.
• Vědu a její specifickou racionalitu nelze pochopit jinak než na základě studie jejího dějinného vývoje. • Vědecká racionalita je pluralitní, tj. neexistuje vědeckost obecně.
Polemický vztah vědy k sobě samé • „Vědecké pozorování je vždy polemickým pozorováním, potvrzuje či vyvrací dřívější tezi, předchozí schéma či poznávací rovinu.“ (Bachelard, Le Nouvel esprit scientifique, Paris 1934, s. 12)
• Experiment nejen třídí a filtruje známé jevy, ale vytváří dosud nepozorované jevy použitím novým metod a nástrojů. • Původní pojmy se ukazují jako utkvělé ideje, od nichž je třeba se odpoutat.
Flogistonová teorie hoření
Flogiston měl být (podle J. Bechera) obsažen ve všech spalitelných objektech a uvolňován během spalování.
Pluralita vědeckých racionalit Epistemologie klade „racionálnímu myšlení nejen otázku, která se týká jeho povahy, jeho založení, jeho moci a jeho práv, ale také otázku jeho historie a geografie.“ (Michel Foucault, La vie: l’expérience et la science, Revue de métaphysique et de morale, n°90, 1985, str. 5)
Geografie racionálního myšlení ??? jaké bylo prostorové uspořádání (administrativní, universitní, laboratorní, nemocniční), díky němuž se jednotlivé sféry vědění ustanovily? jaké disciplinární vymezení hranic bylo třeba stanovit, aby si lékařství, ekonomie, sociologie, demografie či psychologie mohly nárokovat svou vědeckost?
Historická epistemologie vs. universální racionalita “Koyrého, Bachelardovo, Cavaillèsovo a Canguilhemovo dílo zpochybňuje racionalitu, která se prohlašuje za universální, zatímco se ve skutečnosti rozvíjí nahodilým způsobem; racionalitu, která se prezentuje jako jednotná, ale která přesto postupuje pouze skrze parciální proměny.“ (Michel Foucault, La vie: l’expérience et la science, str. 6)
Fenomenotechnika 1) Komplex vztahů mezi vědeckým poznáním a technologiemi 2) Metoda zkoumání těchto vztahů -> nemožnost vést dělící čáru mezi teorií a technickými podmínkami verifikace v rámci experimentu „Jedná se o neustálou fúzi soustavy teoretických zdůvodnění a technických experimentů.“ (Bachelard, L’activité rationaliste de la physique contemporaine, Paris 1951, s. 151)
„Nástroje jsou zhmotněné teorie.“ (Bachelard, Le nouvel esprit scientifique, cit. d., s. 12)
Fenomenotechnika a konstruktivní charakter vědy • Věda není jen stále přesnějším vysvětlením jedné a stále téže objektivity, nýbrž vytváření nové objektivity • Konstruktivismus vs. Realismus? • Nikoli! Nový vědecký duch je dle B. realismem vyššího řádu (un réalisme de seconde position) „Jedná se o realismus vyššího řádu, o realismus, který se vymezuje vůči obvyklé skutečnosti, který je v polemickém napětí vůči bezprostřednímu, o realismus založený v rozumu, jež se uskutečňuje a experimentuje.“ (Bachelard, G., Le nouvel esprit scientifique, c. d., s. 9.)
Ne-karteziánská epistemologie • Nahrazení individuálního vědomí, které může reflexivně nahlížet vlastní obsahy, kolektivním a historicky situovaným subjektem vědeckého poznání. • Normy, jež mají zaručit objektivitu vědeckého poznání, nemohou být stanoveny žádným individuálním cogito, ale jedině plurálním cogitamus vědecké obce.
Námitky vůči Bachelardovi • Sídlo vědecké normativity je „intelektuální superego“ (výsledek internalizace vědeckých norem). • Rozdvojení badatelova já, které se sklání samo nad sebou, aby kontrolovalo dodržování metody uznávané vědeckou komunitou vs. • Canguilhem: „Založit objektivitu racionálního poznání na sjednocení dělníků důkazu, platnost racionalismu na soudržnosti ko-racionalismu, založit kreativitu mého poznání na rozdělení já na existující já a sur-existující já, tj. na já koexistující v rámci jistého cogitamus, je pokusem jistě důmyslným a rázným, avšak ne zcela přesvědčivým. (Etudes d’histoire et de philosophie des sciences, Vrin, Paris 1983, s. 205.)
Pojem „historického a priori“ „Je zjevné, že taková analýza není dějinami idejí či věd: je to spíše průzkum, jenž se pokouší nalézt to, co poznání a vědy teprve umožnilo, podle jakého prostorového uspořádání se vědění konstituovalo, na základě jakého historického a priori a v živlu jaké pozitivity se ideje mohly objevit, vědy konstituovat, zkušenosti reflektovat v různých filosofiích a racionality formovat jen proto, aby se zase brzy rozpadly a zmizely.“ (Foucault, Les mots et les choses, p. 13).
Pojem „historického a priori“ Determinovat objekty „nikoli odkazováním k základu věcí, nýbrž tak, že je budeme vztahovat k souboru pravidel, která jim dovolují, aby se formovaly jako objekty diskursu, a stanovují tak podmínky jejich historického vyjevování. (Foucault, Archeologie vědění, Praha 2002, s.76-77.)
Lorraine Daston ředitelka Max-PlanckInstitut für Wissenschaftsgeschichte in Berlin & Peter Galison Professor of the History of Science and of Physics at University of Harvard
Proměny objektivity v dějinách vědy • Jaká historická a priori umožnila zrod něčeho takového jako je objektivní poznání? • Jaké alternativní pojetí objektivity lze vyvodit na základě historického exkurzu do dějin tohoto pojmu a jeho postupného prosazování?
Společný předsudek různých pojetí objektivity • „Ať už objektivitou rozumíme pohled odnikud, nebo následování algoritmického pravidla, ať už objektivitu vychvalujeme jako samo jádro vědecké mravní integrity, nebo ji zatracujeme jako chladné odpoutání od všeho, co je lidské, v každém případě bývá objektivita považována za něco abstraktního, nadčasového a monolitického.“ (Daston, L., Galison, P., Objectivity, 2007, s. 51.)
Covariance of the scientific self, image, procedure Epistemic virtue
Truth-toNature
Mechanical objectivity
Trained judgement
18th century
1850-1920
since1920
Sage
Worker
Expert
Image
Reasoned
Mechanical
Interpreted
Practice
Selection, synthesis
Automated transfer
Pattern recognition
Periodization Persona
Truth-to-nature • the underlying type of the plant species, rather than any individual specimen. It is an image of the characteristic, the essential, the universal, the typical..." (D&G, p. 20). Campanula folis hastatis dentatis, Carolus Linnaeus, Hortus Cliffortianus, drawn by Georg Dionysius Ehret and engraved by Jan Wandelaar in 1737)
Mechanical objectivity • The individual snowflake is shown"with all its peculiarities and asymmetries in an attempt to capture nature with as little human intervention as possible..." (D&G, p. 20). • From Gustav Hellman, with microphotographs by Richard Neuhauss, 1893
Muybridge (1783 – 1788)
Trained judgement
By Robert Howard, Václav Bumba, and Sara Smith, Atlas of Solar Magnetic Fields, 1959, derived from the Observatories of the Carnegie Institute of Washington, DC.
„an image of the magnetic field of the sun [mixing] the output of sophisticated equipment with a 'subjective' smoothing of data--the authors deemed the intervention necessary to remove instrumental artifacts..." (p. 21).
Filosofické důsledky historiografie objektivity
• vazba mezi historickými proměnami „pravé skutečnosti“ a postupnými zlomy v chápání „já“ • jednotlivé režimy vědecké racionality mají svůj éthos determinující způsob, jímž je příroda poznávána. • historizace pojmu vědecké objektivity nevede k jejímu popření
Paralelní genealogie subjektivity a objektivity • “Objektivita předpokládá odmítnutí jednoho z aspektů já a klade se do protikladu vůči subjektivitě“ (str. 36) • 18. stol. : předmětem epistemického strachu je bezuzdná představivost; protilékem je rozum (image raisonnée) • pol. 19. stol. : hrozivá možnost, že projekce našich vlastních očekávání a hypotéz nás svede na zcestí; proti-lékem je sebezapření badatele (viz. R. Virchow: úkolem vědce je „de-subjektivizovat vlastní já, 1871) „Objektivita se má k vůči epistemologii jako krajní asketismus vůči morálce.“ (str. 374) Protilékem je mimořádné úsilí vůle, jehož výsledkem je sebe-popření či sebevymazání vědce z procesu poznání.
Morální rozměr vědecké objektivity • jednotlivé režimy vědecké racionality jsou podmíněny specifickou etikou, která determinuje způsob, jímž je příroda znázorněna. • étos 18. stol. dlouhobé trénování pozornost • étos 19. stol. vůle je svrchovanou schopností, jíž máme zkrotit přehnaně bujné já • étos 20. stol. schopnost perceptivního rozlišení, které diskvalifikuje pouhý šum a ponechá relevantní „pattern“.
Je historicky podmíněná objektivita ještě objektivitou? • Objektivita nebyla vždy a všude regulující ideou vědeckého zkoumání • je svázána s určitou koncepcí subjektivity, která je svázána s Kantovou filosofií a která je zpochybňována Zmizí subjektivita „jako stopa v písku smytá přílivem“?
Syntéza konstruktivismu a realismu „Namítnout, že mechanická objektivita je (...) je podvod a sebeklam, protože není nikdy realizována ve své nejčistší podobě, je obdobné jako prohlásit totéž o rovnosti či solidaritě (...) Nejde o protiklad ideologie a skutečnosti, ale o dvě rozličné a někdy vzájemně soutěžící regulativní vize vědy, které jsou stejně tak reálné jako obrazy, jež každá z nich vytváří, a které jsou obě produktem specifických historických okolností.“ (Objectivity, cit. d., str. 378)
Historičnost jako distinktivní znak vědeckosti „Věda zbavená historie, tj. věda, v jejímž rámci by nedocházel k zavrhnutí určitých podmínek objektivity a jejich nahrazení jinými, objektivněji definovanými podmínkami objektivity, takováto věda není vědou.“ (Canguilhem, G., “Objectivité et historicité,” in : J.-M. Auzias, Structuralisme et marxisme, Paris 1970, s. 235.)
Neredukovatelná komplexita objektivity • Nejde spíše o dějiny zobrazování přírody než o objektivity vědeckého poznání? • „Tělesa zůstávají v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu“ = znázornění skutečnosti? • Problém objektivity nelze odvysvětlit pouze v termínech různých „gest, technik, zvyklostí a disciplíny, které jsou zakořeněny v tréninku a každodenním opakování“. (Objectivity, s. 52). • Nedoceněný význam „matematické idealizace“
Ustanovení objektivity z hlediska fenomenologie 1) Postup měření -> dimenze smyslu, který je identický pro každého, kdo měření provádí. 2) Vysvětlení pomocí čisté kauzality -> předpovídání přírodních jevů. 3) Myšlenka nepřímé matematizace -> najít pro každou vlastnost přírodních jevů paralelu či ekvivalent v přísně matematické oblasti časoprostorových forem. -> pro každé kvalitativní datum existuje odpovídající struktura geometrické racionality
Poučení • Čistě filosofická reflexe nad pojmem objektivity nepředstavuje nejlepší nástroj, jak porozumět tomu, co objektivita je, neboť nepřihlíží k tomu, za jakých okolností se objektivita stala jedním z ideálů vědeckého zkoumání. • Paralelní genealogie subjektivity a objektivity nabízí možnost, jak překonat objektivismus naturalizované epistemologie, tak i idealismus transcendentální filosofie (Kant, Husserl). • “Explanans and explanandum are on the same level.” (p. 49) • Vědu nelze chápat jako cestu historicky neměnného subjektu za poznáním jakési stále identické objektivity. • Objekty vědy existují v závislosti na historicky proměnlivých procesech objektivace • Subjektivita není základem, nýbrž výsledkem „sebe-formující praxe“ (asketismus, trénování úsudku…)
Eadweard Muybridge: ''Woman walking downstairs''
