Hilde Thunem - Viking Women: Underdress (aktualizováno )

Hilde Thunem - Viking Women: Underdress (aktualizováno 10.3.2014) Dostupné z: http://urd.priv.no/viking/serk.html Překlad: Kateřina Postránecká Tento článek navazuje na článek věnovaný svrchním šatům (http://urd.priv.no/viking/smokkr.html) V první části obsahuje velmi podrobný výčet archeologických nálezů ženských oděvů doby vikinské z různých částí Evropy s důrazem na spodní šaty (v odborné anglické literatuře nazývané obvykle „underdress“, Thor Ewing je nazývá „serk“1). Autorka článku čerpá z nálezových zpráv, odborných článků a publikací vztahujících se k jednotlivým nálezům. V několika případech přidává i poznatky z vlastního výzkumu nalezených textilií, pokud k nim v příslušném muzeu získala přístup. Jsou zde uvedeny publikované názory badatelů, kteří se danými nálezy zabývali a které měla autorka k dispozici. Nechybí ani stručné zhodnocení nálezových situací a tedy i porovnání výpovědní hodnoty nálezů. Článek je doplněn mnoha obrazovými přílohami, které obsahují jak fotografie nebo rekonstrukční kresby nálezové situace, tak i fotografie replik oděvů vystavených v nejrůznějších muzeích. V druhé části článku autorka interpretuje informace získané z nálezových zpráv a publikací a mimo jiné na základě vlastních zkušeností rekonstruuje možné střihy oděvů. Uvádí zde nejen svoje interpretace, ale hlavně interpretace jiných badatelů. Tato část je opět doplněná mnoha ilustracemi. Jedná se tedy o velmi kvalitní zdroj informací ohledně odívání vikingských žen založených na rozumné interpretaci publikovaných archeologických nálezů a podpořené vlastními zkušenostmi autorky. I když je článek z větší části věnován ženským šatům, autorka se v některých případech velmi podrobně věnuje rozboru nálezů mužských tunik. K některým názorům přikládám vlastní komentář obvykle v podobě poznámky pod čarou označený jako „Poznámka Triss“. Překlad názvosloví: V článku jsou použité buď původní názvy nebo jejich anglické překlady, které překládám do češtiny takto: smokkr = svrchní šaty zavěšené na (želvovité) spony serk = spodní šaty apron = zástěra (obdélníková, nesešitá na bocích) train = vlečka cloak = plášť caftan = kaftan tunic = tunika

1

Pojem „serk“ používá Thor Ewing na základě výskytu tohoto názvu v básni Rígsþula. Domnívá se, že by to mohl být soudobý název pro tento typ ženského oděvu.

ODĚV VIKINSKÝCH ŽEN – SVRCHNÍ ŠATY 1. ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY Birka (Švédsko) Archeologický výzkum v Birce proběhl v 70. letech 19. století a byl vedený Hjalmarem Stolpem. Přestože Stolpe pořídil na svou dobu poměrně přesné kresby archeologických nálezů z hrobů, nálezy textilu nebyly v té době považovány archeology za důležité, proto tedy v jeho publikaci nálezů chybí. Fragmenty textilu byly později analyzované badatelkou Agnes Geijer (v roce 1938) a revidovány v letech 1974 a 1986 Ingou Häag.2 Nálezy z hrobů v Birce lze datovat do 9. a 10. století. Podle zprávy I. Haag z roku 1974 se v Birce nalezlo 52 ženských hrobů s fragmenty, které mohou být interpretovány jako zbytky lněných spodních šatů. Bohužel tyto fragmenty jsou příliš malé na to, aby poskytly informace o možném střihu oděvů. Plisování Z celkového počtu 52 hrobů, jich většina (tj. 31) obsahovala hladký neplisovaný len. Zbývajících 21 hrobů obsahovalo zbytky látky, která byla plisovaná specifickým způsobem. Podle I. Haag bylo plisování prováděno takto: látka se poskládala, prošila jehlou s navlečenou nití a stáhla sklady k sobě. Pak se takto poskládaná látka zajištěná nití namočila a nechala uschnout. Teprve poté se vytáhla nit.3 Plisování bylo zřejmě běžnější v 10. století, protože z nálezů z Birky pouze 3 hroby z 9. století obsahují plisovanou látku. Ostatní jsou mladší – datované právě do 10. století. Největší fragment plisované lněné látky se nalezl v hrobě č. 517. Tato lněná látka byla zřejmě z nebarveného lnu.

Archeologický nález plisovaného lnu z hrobu č. 517 v Birce.

Barvení Analýza lněných fragmentů z hrobů z Birky ukazuje, že většina pocházela z nebarveného lnu. Existují ale výjimky. Fragment spodních šatů z hrobu č. 60A nesl stopy 2

Autorka článku vychází právě z práce Ingy Häag z roku 1974 a z dalších mladších publikací. Poznámka Triss: V tomto případě je na místě otázka, jestli takové plisování nebylo udělané speciálně pro šaty určené do hrobu. Kdyby takto plisované šaty byly určené pro běžné denní nošení, tak je pravděpodobné, že se po prvním vyprání plisování ztratí.

3

obarvení modrou barvou. V tomto hrobě se rovněž nalezla malá kruhová spona, která zřejmě spínala spodní šaty u krku, protože pod touto sponou se rovněž nalezly fragmenty modrého lnu. Na žádném z těchto fragmentů se nenašlo plisování. Hrob 762 byl identifikován jako dětský a chyběly zde želvovité spony. Byl zde nalezen fragment lněného oděvu obarvený zřejmě dočervena se zahnutým lemem připnutý malou kruhovou sponou u krku. V tomto hrobě se také nalezl nůž zřejmě připevněný k šatům pruhem stejné lněné látky. V hrobě č. 563 se nalezl fragment oděvu z modrého lnu. Sice se nejednalo o spodní šaty, je to nicméně doklad, že v Birce 9. a 10. století byl dostupný modrý len. Další detaily střihu V hrobech č. 60A, 762, 554 a 644 se nalezly fragmenty spodních šatů s výstřihem ve tvaru klíčové dírky. V těchto partiích mohly být spodní šaty sepnuté malou (kruhovou) sponou (hroby 60A, 762) nebo byl výstřih obšit jemnou lněnou/hedvábnou tkanou páskou (hrob č. 644). Neexistuje archeologický doklad úplné délky spodních šatů. Nejspodnější partie šatů, které se dochovaly v hrobech jsou z oblasti pasu a boků, kde se zbytky látky dochovaly přichycené k nástrojům (např. nůžky). Stejně tak existuje velmi málo archeologických dokladů o podobě rukávů. Ve čtyřech hrobech (901, 980, 1062 a 1159) se nalezly kovové nástroje (nůžky, klíče) s fragmentem lněné látky, která ležela poblíž paží zemřelé – tyto fragmenty tedy mohly pocházet z rukávů spodních šatů. V hrobě 1062 se na nůžkách nalezl fragment plisované lněné látky, kde plisování bylo umístěno horizontálně přes nůžky, ale v nalezených sponách se žádné stopy po lnu nezachovaly.4 Nakonec v hrobě 987 se nalezl doklad toho, že se mohl nosit ještě jeden spodní oděv pod spodními šaty. V tomto hrobě se nalezly stopy plisovaných spodních šatů, pod kterými byly zřejmě ještě jedny neplisované ze lnu horší kvality.

Hedeby (Dánsko) Textilní nálezy z Hedeby pochází z 10. století a byly analyzovány rovněž Ingou Häag. Většina nálezů pochází z přístavu v Hedeby a skládá se z použitých oděvů pokrytých dehtem a používaných na utěsňování lodí.. Další archeologické nálezy textilu pochází ze sídlištního kontextu a z hrobů. Je zajímavé, že jak v sídlišti a v přístavu, tak v hrobech se nalezly stejné typy oděvů, ale existuje odlišnost ve zpracování látky. Hroby obecně obsahují látky vyšší kvality a mnohem více látek tkaných plátnovou vazbou než nálezy ze sídliště nebo přístavu. Tento nepoměr může podle I. Haag odrážet praxi, kdy na běžné denní nošení se používaly „obyčejnější“ nebo „horší“ oděvy, zatímco do hrobů byli lidé ukládáni v lepších „svátečních“ oděvech.5 Oděvy z Hedeby byly poměrně náročným způsobem krejčovsky zpracované tak, aby kopírovaly tvar těla. Skládaly se z několika dílů, které jsou podobné vrcholně středověkým oděvům, ale zdá se, že jsou mnohem přiléhavější a těsnější na tělo. Nálezy ze sídliště Jako obvykle je hodně obtížné určit, který z nalezených fragmentů látek patří spodním šatům. I když jsou nálezy poměrně velkých fragmentů (např. ) i se zbytky švů, tak stále nejsou dost reprezentativní, aby bylo možné spolehlivě určit to, že pochází právě ze spodních šatů a 4

Poznámka Triss: Tohle může znamenat fakt, že spodní šaty nebyly ke sponám přichycené a prostě se v těchto partiích nedochovaly. 5 Poznámka Triss: O této praxi se zmiňuje také Ibn Fadlán ve svém popisu pohřbu náčelníka na Rusi. Pozůstalí utratili nemalé jmění zemřelého na výrobu oděvu určených speciálně pro účely pohřbu.

ne z jiného lněného oděvu (např. z mužské spodní tuniky). Jedná se o kvalitní len tkaný plátnovou vazbou se zřetelnými vystupujícími proužky. K dalším nálezům ze sídlištního kontextu patří nález vlněného klínu dlouhého 43 cm a širokého max. 19 cm. Jeho spodní lem je utržený, takže skutečnou délku neznáme.

Inga Hägg: Textilfunde aus der Siedlung und aus den Gräbern von Haithabu, s. 275

Nálezy z hrobů Pouze 1% ženských hrobů v Hedeby obsahovalo želvovité spony. Právě tyto hroby si vybrala I. Häag pro hledání pozůstatků spodních šatů, protože zřejmě vycházela z klasické kombinace oděvů – spodní šaty + svrchní šaty zavěšené na spony. Z hrobů č. 182-185/1960 pochází nález fragmentu spodních šatů vyrobených z velmi jemného a kvalitního lnu tkaného plátnovou vazbou. V hrobě č. 5/1965 se nalezl fragment spodních šatů vyrobených z prvotřídního plisovaného lnu. Plisování je velmi jemné a pravidelné a zdá se že sklad byl udělán na každém šestém vláknu látky (viz obrázek).

Inga Hägg: Textilfunde aus der Siedlung und aus den Gräbern von Haithabu, s. 209

Podle dostupných informací autorky, tohle je jediný příklad plisovaných spodních šatů, které se nalezly mimo Birku. Nemáme také žádný doklad o tom, jestli se jednalo o domácí výrobu nebo o import. V případě nálezů z Birky I. Häag soudí, že plisované látky byly importované. V hrobě 27/1963 se nalezly spodní šaty vyrobené z kostkovaného lnu – jednalo se o modré kostky široké 4mm lemované bílým okrajem (viz obrázek). Tento fragment se zachoval na bronzovém kroužku držícím brousek a ležel přímo pod brouskem. Vzhledem

k tomu, že v tomto hrobě se nenalezly žádné želvovité spony, tak I. Häag interpretuje tuto látku jako součást spodních šatů.6 Hrob 159/1960 rovněž obsahoval fragmenty hladké lněné látky. Jednalo se o hrob dívky se želvovitými sponami, nožem a čtvercovou sponou umístěnou mezi želvovité spony. Ke čtvercové sponě bylo připevněné textilní očko, což naznačuje, že k této sponě byl připevněn další kus oděvu. Pod ní se nalezly stopy velmi jemného modrého lněného plátna (zřejmě ze spodních šatů). Také v tomto případě se jednalo o kostkovaný len, pouze bílá vlákna byla nahrazena červenými. V několika případech se v hrobech nalezly také malé spony spínající šaty u krku. Ve většině hrobů ale žádné takové spony nebyly, což naznačuje, že výstřih byl řešen jinak než prostřihem, který by vyžadoval sepnutí sponou.

Inga Hägg: Textilfunde aus der Siedlung und aus den Gräbern von Haithabu, s. 212

Nálezy z přístavu Nálezy textilu z přístavu v Hedeby jsou obecně větší a lépe dochované než nálezy z hrobů. Negativum je ale, že často není možné přesně interpretovat, o jaký druh oděvu se jedná. Lněné látky se zřejmě k utěsňování lodí nepoužívaly nebo se nedochovaly. Nicméně máme několik nálezů vlněné látky tkané plátnovou vazbou, které zřejmě patřily spodnímu oděvu – snad spodní tunice. Tyto spodní oděvy byly zřejmě sešité z několika dílů nastříhaných tak, aby pasovaly na tělo a ve spodních partiích rozšířeny klíny. Inga Häag soudí, stejného nebo podobného střihu byly i svrchní šaty/tuniky, ty byly ale vyrobené z vlny keprové vazby. Dále Häag usuzuje, že rozdíl mezi ženskou a mužskou variantou tohoto oděvu byl v délce - ženská šaty byly dlouhé až na zem narozdíl od mužské tuniky. Samozřejmě lze předpokládat, že i pod spodními vlněnými šaty se nosily ještě jedny lněné opět stejného střihu. V přístavu v Hedeby se nalezlo několik fragmentů spodní (?) tuniky vyrobené z vlněné látky plátnové vazby. Většina z nich je z poměrně hrubé látky, ale nalezlo se i několik fragmentů z jemné vlny. Fragment 72C a 73 náleží ke svrchní části tuniky (kolem ramen a krku). Tato tunika měla poměrně široký a hluboký výstřih a úzké rukávy v partiích pod rameny. Široký výstřih nepotřebuje sponu a může to být důvod toho, proč se v Hedeby narozdíl od Birky nalezlo málo spon spínajících výstřihy spodních oděvů. Další fragmenty (18, 55A) pocházejí z tunik (není jasné jestli se jedná o spodní nebo svrchní oděv) jiného střihu, tentokrát velmi úzkých. Tyto fragmenty se skládají z úzkých pruhů sešitých k sobě. Oba fragmenty byly rozřízlé nebo roztržené v linii pasu. Inga Häag toto interpretuje jako střih, kdy ke svrchní úzké části je v oblasti pasu přišita spodní širší část. Fragment 18 pochází z horní části takové tuniky. Je vyroben z jemné vlněné barvené látky. 6

Poznámka Triss: Stejně dobře se ale mohlo jednat o svrchní oděv, který nebyl zavěšený na spony – např. svrchní šaty „tunikového“ střihu nebo klasické šaty s ramínky ovšem bez spon.

Skládá se ze dvou dílů sešitých delší stranou k sobě a byl odtržen nebo odstřižen v linii pasu. Fragment 55A je naopak spodní díl tuniky a jeho spodní okraj je odtržen, takže není možné určit skutečnou délku. Je sešitý z 5 dílů včetně klínů, které ho rozšiřují. Vzhledem k tomu, že se tento fragment rozšiřuje symetricky dolů, tak zhruba v délce ke kolenům by měl v obvodu cca 2m. Jedná se tedy zřejmě o mužskou tuniku, protože ženské šaty by byly při větší délce už příliš široké. Fragment č. 52 pochází z dlouhého rukávu tuniky/šatů. Rukáv je poměrně úzký, pasovaný na tělo a má tvarované napojení na tělo tuniky. V případě lněné tuniky/šatů je pravděpodobné volnější navázání rukávu na tělo tuniky vzhledem k tomu, že len není tak pružný jako vlna a vyžaduje tedy volnější střih než vlněné oděvy.

Inga Hägg: Die Textilfunde aus dem Hafen von Haithabu, s. 43, 46, 59 – fragmenty č. 18, 55A, 52

K dalšímu nálezu patří fragmenty vlněného kepru, které byly obarveny a zvalchovány. Delší fragment má stopy po stehách, které by mohly přichytit podšití a lemování. Inga Häag tento nález interpretuje jako kus spodního lemu ženských svrchních šatů – zřejmě svrchní tuniky.7

Pskov8 (Severozápadní Rusko) Ženský hrob z poloviny 10. století až z počátku 11. století byl odkryt v roce 2006 Elenou A. Jakolevou. Hrob byl vykraden a nenašly se žádné stopy po těle. V půdě pod tělem se nalezlo několik fragmentů textilu, želvovité spony a zbytek dna schránky z březové kůry zpevněné dřevem. Pravděpodobně byl tedy textil dán do hrobu ve schránce z březové kůry. Toto opatření zachránilo textil před degradací způsobenou rozkladem těla. Nálezová zpráva říká, že bylo objeveno 11 fragmentů modrého lněného plátna a blíže neurčené množství hedvábí. I přesto, že len se dochoval ve velmi špatném stavu, bylo možné nález interpretovat jako dva samostatné lněné oděvy zdobené našívanými hedvábnými aplikacemi – spodní šaty a svrchní šaty. V hrobě se nalezl velký kus horní části spodních šatů s výstřihem. Spodní šaty byly zřejmě minimálně kolem oblasti krku plisované a plisování bylo našito k tenké pásce, která lemovala výstřih. Hrob rovněž obsahoval dvě hedvábné manžety rukávů vytvořené z červeno7

Poznámka Triss: Vzhledem k tomu, že se nejedná o nález z hrobu, kde by mohly být přítomné spony, tak nelze vyloučit, že tento fragment nepatří klasickým svrchním šatům s ramínky. 8 viz také článek na Livinghistory.cz http://livinghistory.cz/node/124

fialového hedvábí širokého 12,5 cm. Předpokládaná šířka přeloženého rukávu u zápěstí byla 10 cm. Spodní okraj manžety byl zpevněn hedvábnou lemovkou, zatímco horní okraj byl jednoduše zahnutý dovnitř. Obě manžety byly našité na lněný spodní oděv. Dále se nalezly samotné hedvábné lemovky se zbytky lnu na rubové straně. Mohlo by se jednat o lemování spodního okraje šatů a tudíž by se jednalo o jediný doklad takové úpravy spodních šatů.

Kaupang a Oseberg (Norsko) V obou lokalitách se bohužel nezachoval textil v kompaktní podobě, byla nalezena pouze černá krusta, která značí pouze to, že se v hrobech vyskytovala látka buď lněná, konopná nebo kopřivová. Bližší určení vzhledem ke stavu dochování není možné.

Adwick-le-Street (jižní Yorkshire, Velká Británie) V tomto případě zůstaly v hrobě dochovány velmi malé fragmenty lněné látky pod vlněnými svrchními šaty s želvovitými sponami. Oproti nálezům např. z Birky se jednalo o podstatně hrubší len horší kvality.

Køstrup (Dánsko) Malý hřbitov v Dánsku obsahující pouze 15 hrobů byl nalezen a prozkoumán v letech 1980-1981. Analýza textilu byla provedená Henriettou Wielandt.9 Lokalita Køstrup je zajímavá tím, že se zde nalezly fragmenty spodních šatů v neobvyklém umístění. Většina fragmentů textilu byla nalezena uvnitř nebo nad želvovitými sponami. Celkem se nalezly 3 fragmenty nebarveného lněného plátna. První byl na nejspodnější úrovni uvnitř levé spony pod vrstvou modré vlněné látky pocházející zřejmě ze svrchních šatů. Další ležel nad levou sponou a poslední se našel uvnitř pravé spony. K tomuto nálezu existuje více interpretací od různých badatelů. Podle jednoho z názorů, který ovšem autorka článku nepovažuje za pravděpodobný, zemřelá žena měla přes svrchní vlněné šaty ještě jedny lněné. Podle druhého názoru len pochází ze spodních šatů nošených pod svrchními vlněnými.10 Fragment lnu nad sponou mohl být původně součástí kapuce nebo šátku.11 Dále se zdá, že spodní šaty byly rovněž propíchnuté sponou, která držela svrchní šaty. Toto se zřejmě nepraktikovalo při běžném denním nošení, ale mohlo se jednat o úpravu oděvu pro pohřeb, aby jednotlivé vrstvy oděvu zemřelé ženy neklouzaly při ukládání do hrobu.

Hyrt ve Vossu, Hordaland (Norsko) Analýzu textilních nálezů z této lokality provedla nově Hana Lukešová. Nálezy pochází z konce 19. století a počátku 20. století. V hrobě č. B 4864 se pod želvovitou sponou nalezla vrstva modrého lněného plátna, které mohlo být součástí spodních šatů. Na vrstvě lnu pak ležela vrstva vlny tkané keprovou vazbou. V nejsvrchnější úrovni se nacházela vlna tkaná diamantovým keprem – interpretovaná jako součást pláště.

9

V tomto případě autorka nevychází z původní studie Henrietty Wielandt, ale z článků jiných autorů a vlastního průzkumu nalezených textilií. 10 Poznámka Triss: Já se také přikláním spíše k druhému názoru. Zdá se mi nepravděpodobné, aby modrá kvalitní vlna byla zakrytá nebarvenými lněnými šaty. 11 Poznámka Triss: Stejně tak to ale mohl být fragment ze spodních šatů, protože typické svrchní šaty s ramínky na sponách končily nad prsama a horní část hrudníku s ramenama pokrývaly spodní šaty.

Eura (Finsko) Při hodnocení vikinských oděvů jsou finské nálezy vždy problematické, protože vychází z jiné oděvní tradice než zbytek vikinské Skandinávie. Přesto rekonstrukce nálezu z Eury je velmi populární alternativou při výrobě replik vikinských oděvů. Podle archeologických nálezů z Finska se zdá, že ženy nosily vlněné spodní šaty. Toto je zřejmé zejména z nálezů z lokality Kaukola a Perniö. V případě lokality Eura bylo odkryto více než 500 hrobů. Nejznámější hrob má č. 56 a je datovaný do počátku 11. století. V tomto hrobě se nenalezly větší fragmenty textilu, bylo jich však velké množství. Nález popsala finská archeoložka Pirkko-Liisa Lehtosalo-Hilander. Zemřelá žena v hrobě č. 56 měla pod náramky zbytky tmavě modré vlněné látky plátnové vazby a pod sponami na ramenou se nalezly stopy tmavě zelené vlny keprové vazby. Podobná ale světle zelená vlna byla interpretovaná jako součást finské zástěry. Takže dotyčná žena měla zřejmě spodní modré šaty s dlouhými rukávy, přes které nosila zelené svrchní šaty snad s odnímatelnými rukávy nebo bez rukávů a světle zelenou zástěru.

Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa: Ancient Finnish Costumes 1984, ISBN 951-99605-4-6 (ilustrace z titulní strany)

Další nálezy Vzhledem k tomu, že nálezy spodních šatů jsou velmi vzácné, může být užitečné presentovat i nálezy jiných typů oděvů pro inspiraci – v tomto případě nálezy mužských tunik. Je třeba brát v úvahu, že se nejedná o nálezy spodních šatů, tudíž tyto nálezy nelze použít jako přímý doklad podoby spodních šatů.12 Lze je však považovat za inspirativní ukázku krejčovského umění doby vikinské vzhledem k tomu, že se nejedná o jednoduché volné střihy, ale o velmi propracované oděvy složené z mnoha malých dílů, které k sobě musí přesně pasovat. Tunika z Viborgu (Dánsko) Archeologický nález mužské tuniky ve Viborgu v Jutsku patří k nejznámějším, protože se tunika nalezla téměř kompletní. Je tak velmi snadné rekonstruovat její střih a podobu. Nález je datován do 11. století. Tunika měla rozparky na bocích, švy v pase oddělující horní a spodní část. Horní část (přední i zadní díl) byla tvořená ze dvou vrstev, podšívka (lining) byla přišitá ke svrchní vrstvě předním stehem. Tunika byla lněná a vyrobená z nebarveného lnu.

Obrázek podle: The Viking shirt from Viborg od Mytte Fenz.

12

Poznámka Triss: Podle mého názoru lze do jisté míry považovat střih mužské spodní tuniky a ženských spodních šatů za podobný ne-li stejný. Jak již bylo řečeno v případě nálezů z Hedeby, je velmi pravděpodobné, že mužský a ženský spodní oděv se lišil hlavně délkou. U ženských šatů lze předpokládat, že byly složitěji vypasované vzhledem k tvaru hrudníku, aby lépe přiléhaly k tělu. Opět podle nálezů z Hedeby se na vypasování mohly použít záševky.

Tunika ze Skjoldehamnu (Norsko) Tato tunika byla nalezená v močálu v oblasti Andøya v Norsku. Podle radiokarbonového datování pochází z let 1050-1090 (nebo 1150-1210). V případě této tuniky není dosud jasné, jestli je mužská nebo ženská a jestli je norská (vikinská) nebo sámská (laponská).

Střih je z webové stránky Marca Carlsona, která je věnovaná odívání ve středověku. http://www.personal.utulsa.edu/~Marc-Carlson/cloth/skjolha.html

Tunika z Kragelundu (Dánsko) Tato tunika byla rovněž nalezená v bažině poblíž Viborgu. Podle radiokarbonového datování pochází z let 1040-1155, tedy ze samého konce doby vikinské.

Střih je z webové stránky Marca Carlsona, která je věnovaná odívání ve středověku. http://www.personal.utulsa.edu/~marc-carlson/cloth/kraglund.html

2. REKONSTRUKCE ODĚVU Stejně jako v případě svrchních šatů je třeba si uvědomit, že nemáme žádný archeologický nález kompletních ženských spodních šatů. Při tvorbě rekonstrukce bude tedy třeba kombinovat archeologické, písemné a ikonografické prameny.

Materiál Nálezy z Finska naznačují, že vlněné spodní oděvy se používaly, ale jak již bylo řečeno dříve, finský styl odívání se liší od ostatních částí Skandinávie. Nálezy z Vangsnes (Norsko) jsou také z vlny, ale podle nejnovější interpretace se nejedná o nález spodního oděvu, ale o nález svrchních šatů. Nálezy spodních šatů z Pskova, Køstrupu, Adwick-le-Street jsou lněné. Stejně tak jsou lněné nálezy z Birky, i když tam to může být způsobené tím, že v případě vlněných fragmentů lze těžko rozlišit, jestli se jedná o spodní nebo svrchní šaty. Inga Häag předpokládá, že jak bohaté, tak chudé ženy mohly nosit stejný typ oděvu odlišný pouze kvalitou látky a ozdobami. Tudíž i obyčejné ženy mohly mít lněné spodní šaty. Stejně tak nálezy jasně identifikované jako spodní šaty v Hedeby jsou lněné. Ohledně ceny a dostupnosti vlny a lnu se vyjadřuje také Thor Ewing, který se odvolává na listinu pozdně římského císaře Diokleciána, podle kterého byl hrubý len levnější než jemná a kvalitní vlna. Tato listina podle T. Ewinga dokazuje dostupnost lnu i pro nižší vrstvy obyvatel. Z tohoto důvodu je tedy možné, že i velmi chudí lidé a dokonce otroci mohli nosit lněný spodní oděv. Jakýkoli doklad (např. archeologický nález) podporující tuto teorii ale dosud chybí.13 Thor Ewing dále zmiňuje, že podle zpráv Adama z Brém z 11. století lidé z Gotlandu a západního Norska jsou závislí na svých stádech ovcí z hlediska odívání. Toto ovšem považuje spíše za výjimku vzhledem k tomu, že doklady výroby oděvů z Norska jsou velmi vzácné.

Barva a jiné zdobení Jediný známý nález zdobených spodních šatů (podle dostupných zdrojů autorky článku) je nález ze Pskova, kde se nalezly spodní šaty zdobené na manžetách a spodním lemu hedvábnými pruhy. Co se týká barvení, tak vlna se barví mnohem snadněji než len. Z nálezů z finské Eury lze zmínit spodní šaty obarvené modře a zřejmě i ostatní nálezy spodního oděvu nesly stopy barvení. Podle badatelky I. Häag barvivo získané z vlašských ořechů mělo rovněž antibakteriální efekt a tudíž se používalo na spodní oděvy nošené přímo na těle. Na druhou stranu len je velmi obtížné barvit jinak než chemickýma barvama. Až na výjimky jsou nálezy spodních lněných šatů nebarvené. Nálezy barevných spodních lněných šatů máme z Birky (hrob č. 60A a 762), kde jsou spodní šaty modré nebo červené. Stejně tak zde máme příklad modrých svrchních lněných šatů z hrobu č. 563. Rovněž spodní šaty nalezené v Pskově a Hyrtu byly obarvené modře. V písemných pramenech (báseň Rígsþula) jsou modré spodní šaty zmíněné v souvislosti s urozenými ženami.

13

Poznámka Triss: Nejsem si jistá, jestli je možné s touto teorií souhlasit. Já osobně bych byla opatrná při aplikaci Diokleciánovy listiny na podmínky Skandinávie raného středověku. Je třeba si uvědomit, že len je textilní plodina, kterou je nutné pěstovat na polích a která tak logicky zabere místo plodinám určeným na výrobu potravin. Pozdně římský systém velkostatků si mohl dovolit vyčlenit část půdy pro pěstování lnu, takže len horší kvality byl dostupnější než vlna. Zemědělství raně středověké Skandinávie ale fungovalo v úplně jiných podmínkách – jak klimatických, tak majetkových. Tyto podmínky byly pro pěstování jiných plodin než potravin podstatně horší. Toto se ovšem netýká nenáročných ovcí chovaných nejen pro vlnu, ale i pro mléko a maso. Chov ovcí zemědělskou půdu zabíral podstatě méně než pěstování textilních plodin. Z tohoto důvodu bych tedy nepředpokládala, že len byť horší kvality bude levnější a dostupnější než průměrná vlna.

Z Hedeby máme také nález velmi kvalitního dvojbarevného kostkovaného lnu použitého na výrobu spodních šatů. Vzhledem ke kvalitě látky a použitým barvám (bílá/modrá a červená/bílá) zřejmě také patřily výše postaveným ženám.

Tvar výstřihu Podle I. Häag máme z Birky doklady výstřihu ve tvaru klíčové dírky (klasický kruhový tvar s rozparkem uprostřed) sepnutého malou kruhovou sponou. Z 52 hrobů z Birky s nálezy lněného spodního oděvu jich pouze 20 obsahovalo také malou kruhovou sponu. Na 9 nalezených sponách se našly také zbytky lnu nebo hedvábí a pouze ve 4 případech se nalezlo takové založení lněné látky, které se vytvoří při sepnutí výstřihu sponou. A pouze v jednom z těchto 4 případů se na malé kruhové sponě nalezla totožná látka jaká byla pod velkými želvovitými sponami a tudíž pouze v jednom případě máme důkaz toho, že kruhovitá spona spínala právě spodní šaty. V případě hrobů, které neobsahují pár želvovitých spon (a kde se tedy nenachází konkrétní typ svrchních šatů uchycených na sponách) se poloha kruhové spony různí, nejčastěji je však umístěná doprostřed hrudníku. U hrobů s želvovitými sponami se v naprosté většině (cca 75%) případů kruhová spona nachází pod bradou, což naznačuje, že spona spínala oděv nošený pod svrchními šaty zavěšenými na sponách. Tento fakt potvrzuje teorii, že se výstřih spodních šatů spínal malou kruhovou sponou. Umístění spony pod bradou naznačuje, že linie výstřihu běžela v tomto případě poměrně vysoko u krku. Naopak poloha kulaté spony uprostřed hrudi (v hrobech bez želvovitých spon) naznačuje, že rozparek u výstřihu mohl být dost hluboký.14 Z Birky máme ovšem nález 32 hrobů bez kruhových spon. Zde tedy musíme předpokládat jiný typ výstřihu, který takovou sponu nepotřeboval. Zřejmě se jednalo o trojúhelníkové nebo kulaté výstřihy dost široké na prostrčení hlavy nebo zde bylo použité jiné spínadlo výstřihu, které se nedochovalo. Jeden příklad spodních šatů s prostřiženým výstřihem bez spony je nález z Pskova. Vzhledem k tomu, že se tyto šaty nalezly v krabici, nemáme jistotu, že se opravdu nespínaly. Archeologové je nicméně popisují tak, že je možné, že se u krku zavazovaly hedvábnými pásky. Podobný případ spínání máme z Viborgu, kde se nalezená tunika zavazovala lněnými pásky. Bohužel více archeologických dokladů zavazování spodních oděvů u krku nemáme. Výstřih na spodních šatech z Pskova byl plisovaný. Z dostupných archeologických pramenů bohužel není možné říci, jestli plisování z Pskova bylo stejné jako nalezené plisování v Birce. Inga Häag předpokládá, že plisované spodní šaty byly do Birky importované z Kijeva. Je tudíž možné že oba nálezy spodních šatů pochází ze stejného regionu (slovanského) a reprezentují stejný (slovanský) styl odívání.15 Hedeby a ostatní lokality neposkytují příliš mnoho nálezů spodních šatů s dochovanou partií kolem výstřihu. Vzhledem k tomu, že se zde nalezlo velmi málo kruhových spon, je pravděpodobné, že obvyklý výstřih byl jednoduchý a bez rozparků.

Klíny Žádné z nalezených fragmentů spodních šatů v Hedeby se nepodařilo identifikovat jako klíny. Nicméně v případě obou nálezů vlněných spodních tunik z přístavu a svrchní tuniky ze sídlištního kontextu jsou doklady, že klíny byly součástí střihu. Je tedy pravděpodobné, že se klíny používaly i při šití spodních lněných šatů. Fragmenty z Birky jsou příliš malé, aby bylo možné jasně identifikovat klíny, nicméně na základě analogií v případě 14

Poznámka Triss: Hluboký rozparek spodních šatů mohl umožňovat mimo jiné snadné kojení. Poznámka Triss: Na ten slovanský styl bych si dala pozor. Autorka Slovany nestudovala a je třeba si uvědomit, že Kijev není Velká Morava nebo Česká kotlina.

15

lidových oděvů a středověkých oděvů, které všechny klíny měly, se I. Häag domnívá, že i v případě spodních šatů doby vikinské se klíny používaly na rozšíření spodní části oděvu. Ne všichni badatelé ovšem s touto teorií souhlasí. Thor Ewing přichází s názorem, že klíny jsou evropský vynález, který Vikingové nepoužívali. Jako doklad používá nález tuniky z Bernuthsfeldu (Německo) z počátku doby vikinské a nález tuniky z Viborgu z Dánska z konce tohoto období, přičemž obě tuniky jsou šité jako velmi úzké a bez klínů. I když klíny se v Hedeby nalezly, Ewing tyto nálezy považuje v podstatě za evropské importy, vzhledem k tomu, že Hedeby je přístav. Ohledně vyobrazení oděvu krále Knuta ve Winchesterské Liber Vitae T. Ewing soudí, že se jedná o dvojdílný střih tuniky – svrchní těsná část, na kterou je v pase našitá plisovaná spodní rozšířená část.

Podle názoru autorky článku, je teorie T. Ewinga nepravděpodobná. Existenci klínů potvrzují nálezy oděvů z Kragelundu and Skjoldehamnu.

Rukávy Podle I. Häag nemáme jasný archeologický doklad o podobě rukávů v nálezech z Birky. Pouze 4 hroby obsahovaly fragmenty textilu, které mohly pocházet z rukávů a všechny byly plisované. Vzhledem k nízkému počtu nálezů nelze ovšem s jistotou tvrdit, že všechny rukávy byly nutně plisované. Dalším faktorem jsou i nálezové okolnosti – plisovaný len je snadněji identifikovatelný jako součást spodních šatů narozdíl od hladkého lnu. Thor Ewing přichází s názorem, že pouze plisované spodní šaty měly dlouhé rukávy. V ostatních případech se nosily jakési polorukávy, které vznikly tím, že horní část šatů v oblasti ramen překryla horní část ruky. Tato teorie je zajímavá, nicméně na runovém kameni z Hunnestadtu jsou vyobrazené dlouhé spodní šaty s dlouhými rukávy. Dalším dokladem rukávů je nález z Pskova, i když možná reprezentuje spíše východní (slovanskou) oděvní tradici spíše než vikinskou. Rovněž nález z Eury přináší doklad o existenci dlouhých rukávů, jejichž fragmenty se zachtily pod náramky na zápěstích. Každopádně, pokud přijmeme teorii o existenci spodních šatů s dlouhými rukávy, nemáme opět jediný archeologický doklad o podobě těchto rukávů, která mohla být i značně rozdílná v závislosti na čase a regionu. Dokonce ani rekonstrukce oděvů v muzeích nepřináší

jednotný obraz – v muzeu v Oslu je „blůzovitý“ rukáv narozdíl od muzea v Trelleborgu, kde je klasický rovný rukáv.

Střih spodních šatů Nálezy z Birky Podle nálezů z Birky lze rozlišit dva typy spodních šatů – z hladkého lnu a z plisovaného lnu. Šaty z hladkého lnu byly běžnější v 9. století, zatímco plisované šaty se více začaly objevovat až v 10. století. Podle I. Häag se zdá, že plisované šaty byly nošené pouze ženami z vyšších vrstev společnosti. Populární tvar výstřihu byl výstřih ve tvaru klíčové dirky, rozparek se spínal malou kruhovou sponou. Původ lněných látek a lněných šatů byl archeology mnohokrát diskutován. Agnes Geijer se původně domnívala, že lněné látky byly výsledkem domácí produkce. Toto rozporuje I. Häag, která se domnívá, že obzvláště plisované lněné látky byly importované z oblastí východní Evropy a v severní Evropě se nevyráběly. V případě šatů z hladkého lnu se podle I. Häag jednalo spíše o domácí výrobu vlastního oděvu, ale lněná látka jako taková byla dovezená. I. Häag dále rozporuje tvrzení A. Gejier, že všechny spodní šaty byly plisované a že hladká látka vznikla vypráním plisované. Zdůvodňuje to jasnou chronologií, kdy plisované šaty se ve větší míře objevují později než šaty z hladké látky a těžko to může znamenat fakt, že lidé v 10. století méně prali svoje šaty.16 Inga Häag tedy zastává názor, že spodní lněné šaty se vyráběly z importované látky, ale podle domácí oděvní tradice. Při rekonstrukci vychází ze švédských lidových oděvů, které by měly mít minimálně středověký původ, možná i starší. Podle jejího názoru je možné nálezy spodních šatů z Birky rekonstruovat dvěmi způsoby. Jedním z nich je dvojdílná košile, kdy svrchní část je vyrobená z jemnějšího a kvalitnějšího lnu a spodní část naopak ze lnu horší kvality. Druhý způsob rekonstrukce spočívá v jednodílných šatech tunikového střihu s rukávy a klíny. Tyto šaty nemají ramenní švy, přední a zadní díl je vyroben z jednoho pruhu látky. Jako pravděpodobnější variantu 16

Poznámka Triss: Podle mého názoru plisování (obzvláště „mokrou“ technologií, která je známá právě z Birky) je příklad úpravy šatů čistě pro funerální účely. Protože každým vypráním se plisování poškozuje a já si nedovedu představit, jak se plisované lněné!! (tedy supermačkavé) šaty prané tradičním způsobem tlučením, dávaly po praní zase znovu dohromady do nositelného stavu bez takových vymožeností jako jsou výkonné napařovací žehličky......

podoby spodních šatů I. Häag považuje druhou možnost – tedy šaty vyrobené z jednoho druhu látky.

Obr: Rekonstrukce spodních šatů z Birky podle I. Häag.

Rekonstrukce podoby plisovaných spodních šatů je poměrně obtížnější než rekostrukce šatů z hladkého lnu. Vzhledem k tomu, že se I. Häag domnívá, že plisované látky byly importované, jejich možnou podobu hledá ve slovanské oděvní tradici z okolí Kijeva. Z vyobrazení na Traianově monumentu v Adamklissi v Rumunsku máme dva typy Dáckých plisovaných šatů, které mohly být předchůdci jihoslovanských plisovaných šatů. V jednom případě jde plisování směrem ke krku a je rovnoběžné s linií paže. V druhém případě je plisování na rukávech kolmé k linii paže. Bohužel z nálezových okolností hrobů z Birky není patrné, jestli plisování šlo podél nebo kolmo k linii paže.

Thor Ewing má zcela jiný názor na výskyt hladkých a plisovaných spodních šatů. Nevychází z nečetných archeologických nálezů, ale pouze z písemných pramenů, konkrétně ze soudobých literárních zdrojů. V básni Rígsþula je popsaná urozená žena (Matka), která má na sobě modré plisované spodní šaty: ...en húskona hugði at örmum, strauk of ripti, sterti ermar. Keisti fald, kinga var á bringu, siðar slæður, serk bláfáan... - Rígsþula ...but the lady of the house was thinking of her arms, smoothing the linen, pleating the sleeves. A bulging faldr, a clasp was on her breast, a full slæðr, a blue-dyed sark... - Překlad: Thor Ewing: Viking Clothing p 41 ...paní domu si hleděla svých rukou, hladila len, řasila rukávy, zdobený šev a spona byla na její hrudi na modře obarvených šatech ... - doslovný překlad Triss17 ...mladá žena s pletí jak mléko zdobená šperky si hladila šat. Na hlavě čepec, na hrudi brož, v dlouhé sukni, světlé říze... - české vydání Eddy, překlad Ladislav Heger, 2004

V případě ženy svobodného sedláka (Bába) nejsou spodní šaty výslovně zmíněné. Je naopak zmíněn oděv obepínající krk (v českém překladu L. Hegera je to šátek kolem krku). Thor Ewing se tedy domnívá, že tato žena nosí nějakou podobu šátku místo spodních šatů. Nebo v případě, že má spodní šaty, tak jsou jiné než v případě šatů urozené ženy, jsou bez rukávů a plisování.18 Otrokyně zmíněná na začátku je naopak popisovaná jako žena s opálenými pažemi, tedy se rovněž nepředpokládá, že by nosila šaty s rukávy.19 Podle T. Ewinga je tedy možná interpretace spodních šatů bez rukávů podobná šatům zachyceným v Augsburském evangeliáři z Itálie 9. století. Jedná se o volné šaty bez rukávů a s hodně hlubokým výstřihem.20

Thor Ewing: Viking Clothing, s. 57 17

Poznámka Triss: U literárních děl je třeba dávat pozor na překlad. Doslovný překlad se od uměleckého může v množství poskytnutých detailních informací značně lišit. 18 Poznámka Triss: Osobně si myslím, že je to blbost. Neřekla bych, že ženy svobodných sedláků nenosily spodní šaty, ale jen nějaký prodloužený „šátek“ či co kolem krku pod svrchníma šatama.....Ale souhlasím s tím, že zřejmě pro každodenní nošení neměly modře barvené plisované spodní šaty. 19 Poznámka Triss: Ano opálené paže mít mohla a pravděpodobně i měla vzhledem k tomu, že permanentně pracovala venku. Ale zase to není důvod pro to, aby měla šaty bez rukávů. V létě možná ano, ale na zimu by to byla dost nevhodná varianta i pro otužilou otrokyni. Navíc stačí si rukávy prostě vyhrnout, aby nepřekážely při práci – a ruce má opálené hned. 20 Poznámka Triss: Tyto šaty můžou být vhodné pro klimatické podmínky Itálie, ale už ne pro Skandinávii.

Tyto šaty mohly být plisované se sklady směřujícími směrem k ramenům. Thor Ewing dále uvádí, že tento typ šatů by byl pro ženy z vyšších společenských vrstev příliš odhalující a tedy urozené ženy mohly nosit tyto šaty s našitými rukávy (samozřejmě plisovanými). Verze těchto šatů pro pro nižší vrstvy obyvatel pravé rukávy neměly a volná látka na ramenou tvořila jakési polorukávy, které kryly ramena a horní část paží. Toto by byl doklad toho, proč jsou všechny fragmenty interpretované jako část rukávů nalezené v Birce plisované – jednalo se o oděv vyšší vrstvy obyvatel, která si mohla dovolit nosit drahé plisované šaty s rukávy. Vyobrazení spodních šatů na runovém kameni v Hunnestadtu ovšem připomíná spíše verzi jednoduchých spodních šatů, jak navrhuje I. Häag, ale je třeba předpokládat, že toto vyobrazení může být značně zkreslené oproti realitě. Rovněž nálezy tunik z Kragelundu a Skjoldehamnu připomínají střihy navrhované I. Häag nikoli Thorem Ewingem. Na druhou stranu jednu se o mužské tuniky a ženské šaty mohly vypadat zcela jinak.

Runový kámen v Hunnestadtu

Nálezy z Hedeby Malé množství nálezů spon v okolí krku dohromady s nálezem fragmentu č. 72C a 73 z přístavu v Hedeby naznačuje, že spodní šaty a tuniky v Hedeby měly spíše širší a kulaté výstřihy než užší a rozstřižené. Otvory pro ruce byly zřejmě tvarované a obepínaly horní část paže a ramena a rukávy samotné byly úzké, jak naznačují nálezy dalších fragmentů. Na základě dalších nálezů vlněných spodních tunik je jasné, že bez ohledu na to, jestli spodní šaty z Birky byly volné (viz rekonstrukce T. Ewinga) nebo ne, tak spodní oděvy z Hedeby měly tvar šitý na tělo. Základní střih je podobný nálezům tunik ze Skjoldehamnu a Kragelundu a mladším středověkým tunikám (např. nález z Herjolfsnesu). Horní část oděvu přiléhala těsně na tělo, zatímco spodní část byla rozšířená klínama. Z archeologických nálezů je dále patrné to, že šaty měly přední a zadní díl sešitý na ramenou. Bohužel z archeologických nálezů už není patrná délka jednotlivých dílů. Nevíme tedy, jestli přední a zadní díl se skládal z jednoho kusu látky rozstřiženého uprostřed pro vsazení klínu a nebo jestli se jednalo o dva kusy látky (vrchní a spodní) sešité v oblasti pasu (viz obr. – linie 1). Případně se mohl přední a zadní díl skládat ze dvou užších pruhů látky sešitých uprostřed vertikálně (viz obr. – linie 2). Z hrobu č. 5/1964 máme doklad plisování, bohužel fragment je tak malý, že žádné další detaily neposkytne.

Základní střih spodních šatů z Hedeby

Nález z Pskova I když Vikingové cestovali do Ruska, není vůbec jasné, že šaty nalezené v hrobě v Pskově jsou vikinské. Nicméně vzhledem k nálezu želvovitých spon je možné se domnívat, že nalezený spodní oděv bude podobný vikinským spodním šatům. Nalezené fragmenty naznačují, že minimálně u krku byly spodní šaty plisované. Bohužel ale nevíme, jestli byly plisované celé nebo právě pouze u krku a jestli se jednalo o stejný typ plisování jako bylo nalezené v Birce a importované z Kijeva. Spodní oděv měl dlouhé rukávy zakončené ozdobnými manžetami z hedvábí. Dále mohl být stejně ozdobený na spodním lemu. Archeologové se nemohou shodnout na tom, jestli byly na spodním lemu ozdobené spodní nebo svrchní šaty. Bohužel nálezová zpráva neuvádí žádnou možnou rekonstrukci těchto šatů. V předběžné zprávě byly tyto šaty popsané termínem „rubakha“, což je termín označující ruský středověký spodní oděv. V závěrečné nálezové zprávě už tento popis chybí. Níže uvedená kresebná rekonstrukce pochází z nálezové zprávy, ale nebyla k ní uvedená žádná popiska, jestli se jedná o skutečnou rekonstrukci nálezu z Pskova nebo ne.

Zubkova, Orfinskaya, Mikhailov: Studies of the Textiles from the 2006 Excavation in Pskov, s. 298

Nález z Eury (Finsko) Vše, co zbylo ze spodního oděvu nalezeného v hrobě 56 v Luistiari (Eura), byly fragmenty rukávů – u zápěstí úzkých, které se rozšiřovaly směrem k ramenům. Níže uvedená rekonstrukce je tedy kombinací nálezu z Eury a nálezu kožené tuniky z Dánska z doby železné. V tomto případě sahají rukávy až ke krku, jsou bez ramenních švů a tělo je tvořené z předního, zadního a dvou bočních dílů. Zvolený střih tak velmi efektivně využívá látku. Při posuzování tohoto střihu je ale nutné si uvědomit, že doba železná v Dánsku končí zhruba na konci 8. století. Tento střih tedy kombinuje dva oděvy vzdálené od sebe jak

regionálně, tak časově. Navíc finské odívání se poměrně radikálně liší od odívání v ostatních částech Skandinávie, což je nutné vzít v potaz.

Pirkko-Liisa Lehtosalo-Hilander: Ancient Finnish Costumes, s. 50

Délka spodních šatů Skutečná délka spodních šatů je archeologicky neprokazatelná, protože nemáme jediné dochované kompletní spodní šaty. Z Birky víme, že spodní oděv byl minimálně dlouhý k bokům, protože se nalezly fragmenty spodních šatů zachycené pod nůžkami položenými na bocích zemřelé ženy. Z Hedeby máme několik fragmentů svrchní tuniky, která mohla být dlouhá až na podlahu, ale interpretace tohoto nálezu je nejistá a nevíme, jestli střih svrchních šatů lze aplikovat i na spodní šaty. Z ikonografických pramenů zde máme např. vyobrazení na runovém kameni v Hunnestadtu (Švédsko) zachycující obryni Hyrrokin jedoucí na Baldrův pohřeb na vlku. Obryně má na sobě jednoduché šaty s rozstřiženým úzkým výstřihem a dlouhými úzkými rukávy. Šaty jsou v délce nad kolena, což může naznačovat, že v některých případech mohly být spodní šaty i kratší. V tomto případě se může jednat o extra krátké šaty, které mají zdůraznit jistou divokost a nemravnost obryně, ale zároveň můžou znázorňovat i šaty, které se mohly nosit i v běžném životě. Možná krátké spodní šaty mohly nosit otrokyně jako pracovní šaty (bílé dlouhé šaty s vlečkou nejsou vhodný pracovní oděv obzvláště ve stáji nebo při sklizni na poli). Toto vyobrazení ovšem neříká nic o tom, co mohly nosit výše postavené ženy obzvláště při slavnostních příležitostech.

Vzhledem ke klimatickým podmínkám Skandinávie nelze předpokládat, že všechny spodní šaty byly takto krátké. Na jiných vyobrazeních jsou znázorněny naopak ženy s velmi dlouhými a zdobenými nebo plisovanými spodními šaty. 21

Kámen z Alskogu (Gotland): Žena se zástěrou a snad s plisovanými spodními šaty

Stříbrná figurka z Tune (Švédsko): Žena se zdobenými spodními šaty snad plisovanými zřejmě se zavěšenou zástěrou.

Káme z Läbro (Švédsko): Žena s kratšími svrchními šaty a plisovanými spodními šaty

21

Poznámka Triss: Vzhledem k tomu, že horní část těla žen zakrývá plášť, tak vůbec není jasné, že se v prvních dvou případech jedná o spodní šaty a ne o svrchní....

Základní střihy (šaty/tunika) Standardní T-tunika (střih podle Carolyn A. Priest-Dorman)

Nejpravděpodobnější varianta střihu jednoduchých spodních šatů nalezených v Birce podle I. Häag. Ve spodní části je oděv rozšířen klíny a rukávy se můžou buď rozšiřovat směrem k ramenům a nebo mají tvar pravidelného obdélníku.

Střih založený na nálezech z Hedeby. Oděv má zakřivené otvory pro paže, aby bylo možné oděv napasovat těsně na tělo. K rozšíření oděvu ve spodní části slouží klíny. Tento střih se skládá z jednodílného předního a zadního dílu obdélníkového tvaru (není sešitý ani vodorovně v pase ani svisle uprostřed).

Plisované šaty Žádné z uvedených rekonstrukcí neberou v úvahu možnost, že sklady mohly být kolmé k linii paže. Tato rekonstrukce je presentovaná v projektu Historiska världar organizovaným švédským národním muzeem. Rekonstrukce oděvu se skládá ze 7 dílů sešitých k sobě. Plisování se vytvoří za pomoci krátkých stehů napříč látkou, která se pak stáhne. Oděv se namočí do horké vody a nechá uschnout. Teprve potom se vytáhnou plisovací stehy.

Rekonstrukce podle Caroline A. Priest-Dorman Tělo oděvu tvoří jednoduchý obdélník dlouhý podle délky šatů. Rukávy jsou taky obdélné, jednou tak široké než v případě neplisovaných rukávů. Napřed se vytvoří sklady na rukávech, které se přišijí k tělu, poté se vytvoří sklady na těle.

Rekonstrukce podle D. Rushworth Sklady se sbíhají z celého oděvu směrem ke krku. Rushworth se domnívá, že plisování se vytvářelo zamokra poskládáním a prošitím látky, která po uschnutí vytvořila sklady.

PRAMENY A LITERATURA (TAK, JAK JE UVEDENÁ V PŮVODNÍM ČLÁNKU) Literatura •

• • •

•

• • •

•

•

•

•

•

• • • •

•

Bender Jørgensen, Lise: Forhistoriske Textiler i Skandinavien, Nordiske Fortidsminder, Det Kongelige Nordiske Oldskriftselskab, København 1986, ISBN 87 87483 46 7 Carlson, Marc: Some Clothing of the Middle Ages, the Skjoldehamn tunic, http://www.personal.utulsa.edu/~Marc-Carlson/cloth/skjolha.html Carlson, Marc: Some Clothing of the Middle Ages, the Kragelund tunic, http://www.personal.utulsa.edu/~marc-carlson/cloth/kraglund.html Christensen, Arne Emil Christensen, Ingstad, Anne Stine, Myhre, Bjørn: Oseberg Dronningens grav, 1992, ISBN 82-516-1423-6. Autorka vycházela ze dvou kapitol, které byly přeloženy a jsou dostupné na internetu: "The textiles in the Oseberg ship", http://forest.gen.nz/Medieval/articles/Oseberg/textiles/TEXTILE.HTM and "A new theory on the costumes of the Oseberg Queen and her attendant", http://forest.gen.nz/Medieval/articles/Oseberg/dress/OSEBERG.HTM

Ewing, Thor: Viking Clothing 2006, ISBN 978-0752435879. Fenz, Mytte: The Viking shirt from Viborg 1997, tisk Viborg Stiftsmuseum. Maggie Mulvaney vytvořila překlad původního článku. Geijer, Agnes: Textile Finds from Birka, 1983, Cloth and Clothing in Medieval Europe: Essays in Memory of Professor E. M. Carus-Wilson (Pasold Studies in Textile History, 2), p 80-99, ISBN-10 0435323822, ISBN-13 978-0435323820 Hägg, Inga: Kvinnodräkten i Birka: Livplaggens rekonstruktion på grundval av det arkeologiska materialet, Uppsala: Archaeological Institute, 1974, ISBN 9150600028. Hägg, Inga: Die Textilfunde aus dem Hafen von Haithabu. Berichte über die ausgrabungen in Haithabu, Bericht 20. Neumünster: Karl Wachholz Verlag, 1984, ISBN 3 529 1920 8. Hägg, Inga: Textilfunde aus der Siedlung und aus den Gräbern von Haithabu. Berichte über die ausgrabungen in Haithabu, Bericht 29. Neumünster: Karl Wachholz Verlag, 1991. ISSN 0525-5791/ISSN 3 529-01929 1. Buy from Wachholtz Verlag Hägg, Inga: Vikingatidens kvinnodrakt: Livet i Birka, Historiska Nyheter Nr 61, Statens historiska museum och Riksantikvarieämbetet, 1996 ISSN 0280-4115. (PDF 1,3 MB) Holm-Olsen, Inger Marie: Noen gravfunn fra vestlandet som kaster lys over vikingtidens kvinnedrakt, Viking XXIX, Tidsskrift for norrøn arkeologi, Norsk arkeologisk selskap, Oslo 1976 Ingstad, Anne Stine: To kvinnegraver med tekstiler fra Kaupang, Universitetets Oldsaksamling 150 år, Jubileumsårbok 1979, Særtrykk, Oslo 1979 Lehtosalo-Hilander, Pirkko-Liisa: Ancient Finnish Costumes 1984, ISBN 95199605-4-6 (PDF) Lindblom, Charlotta: Køstrup - en nordvestfynsk vikingetidsgravplad, Fyndske minder, Odense Bys Museer, Årbog 1993, ISBN 87 87162 49 0 Lukešová, Hana: Fragmenter av kvinnedrakter fra vikingtiden - Metode for identifikasjon av gamle tekstilfunn, Viking LXXIV, Tidsskrift for norrøn arkeologi, Norsk arkeologisk selskap, Oslo 2011 www.uib.no/filearchive/fragmenter-av-kvinnedrakter.pdf Løvlid, Dan Halvard: Nye tanker om Skjoldehamnfunnet 2009, Department of Archeology, History, Cultural Studies and Religion at the University of Bergen

•

• •

• •

http://www.lofotr.no/pdf/Skjoldhamnfunnet/Nye%20tanker%20om%20Skjoldehamnf unnet.pdf Løvlid, Dan Halvard: Skjoldehamnfunnet i lys av ny kunnskap. En diskusjon om gravleggingen, funnets etniske tilknytning og personens kjønn og sosiale status. 2010 http://www.lofotr.no/pdf/Skjoldhamnfunnet/Skjoldehamnfunnet%20i%20lys%20av% 20ny%20kunnskap.pdf Rasmussen, Liisa and Lønborg, Bjarne: Dragtrester i grav ACQ, Køstrup, Fyndske minder, Odense Bys Museer, Årbog 1993, ISBN 87 87162 49 0 Rimstad, Charlotte: Vikinger i Uld og Guld, Om de danske vikingetidsdragter baseret på tekstilfunn i grave, Speciale, Forhistorisk Arkæologi, Københavns Universitet, 1998. http://www.dragt.dk/assets/PDF-filer/VikingeriUldogGuld1.pdf Speed, Greg and Walton Rogers, Penelope: A Burial of a Viking Woman at Adwick-le-Street, South Yorkshire ( PDF 38 MB) Zubkova, Elena S, Orfinskaya, Olga V and Mikhailov, Kirill A: Studies of the Textiles from the 2006 Excavation in Pskov, North European Symposium for Archaeological Textiles X, Oxbow Books, 2010, ISBN 978-1-84217-370-1. Buy from Amazon. Přetím, než byl článek publikován, autoři dočasně publikovali předběžné výsledky v ruštině. Peter Beatson vytvořil shrnutí ruského článku http://members.ozemail.com.au/~chrisandpeter/sarafan/sarafan.htm, Lisa Kies vytvořila anglický překlad s původními fotografiemi http://www.strangelove.net/~kieser/Russia/PskovTranslation.html

Články z internetu • • • • • • •

Forest, Maggie: T-tunic - the period way http://forest.gen.nz/Medieval/articles/Tunics/TUNICS.HTML Historiska världer: Vikingatida kvinne - Rynkveckad särk http://www.alternaliv.se/histvarld/draekter/vkvinna/sark.html Priest-Dorman, Carolyn A.: Viking Tunic Construction http://www.cs.vassar.edu/~capriest/viktunic.html Krupp, Christina and Priest-Dorman, Carolyn A.: Women's Garb in Northern Europe, 450-1000 C.E., The Compleat Anachronist Nr 59, 1992. Buy from SCA. Rushworth, D.: A handbook of Viking Women's Dress AD 700-1200, ISBN 1858183367, Buy from Amazon Vestfirzka, Vigdis (SCA name): Viking/Norse Underdress http://www.silverdor.org/viking/underdress.html Virtue, Cynthia: Practical Worksheet for Tunic Construction http://www.virtue.to/articles/tunic_worksheet.html