Hilde Thunem - Viking Women: Aprondress (aktualizováno 25.2.2014) dostupné z http://urd.priv.no/viking/smokkr.html překlad: Kateřina Postránecká (Triss)
Tento článek obsahuje v první části velmi podrobný výčet archeologických nálezů ženských oděvů doby vikingské z různých částí Evropy s důrazem na svrchní oděv - šaty, připevněné sponami (v odborné anglické a německé literatuře nazývané obvykle „aprondress“, „hängerock“, Thor Ewing je nazývá „smokkr“1). Autorka článku čerpá z nálezových zpráv, odborných článků a publikací vztahujících se k jednotlivým nálezům. V několika případech přidává i poznatky z vlastního výzkumu nalezených textilií, pokud k nim v příslušném muzeu získala přístup. Jsou zde uvedeny publikované názory badatelů, kteří se danými nálezy zabývali a které měla autorka k dispozici. Nechybí ani stručné zhodnocení nálezových situací a tedy i porovnání výpovědní hodnoty nálezů. Článek je doplněn mnoha obrazovými přílohami, které obsahují jak fotografie nebo rekonstrukční kresby nálezové situace, tak i fotografie replik oděvů vystavených v nejrůznějších muzeích. V druhé části článku autorka interpretuje informace získané z nálezových zpráv a publikací a mimo jiné na základě vlastních zkušeností rekonstruuje možné střihy oděvů. Uvádí zde nejen svoje interpretace, ale hlavně interpretace jiných badatelů. Tato část je opět doplněná mnoha ilustracemi. Jedná se tedy o velmi kvalitní zdroj informací ohledně odívání vikingských žen založených na rozumné interpretaci publikovaných archeologických nálezů a podpořené vlastními zkušenostmi autorky. K některým názorům přikládám vlastní komentář obvykle v podobě poznámky pod čarou označený jako „Poznámka Triss“. Překlad názvosloví: V článku jsou použité buď původní názvy nebo jejich anglické překlady, které překládám do češtiny takto: smokkr = svrchní šaty zavěšené na (želvovité) spony serk = spodní šaty apron = zástěra (obdélníková, nesešitá na bocích) train = vlečka cloak = plášť caftan = kaftan
1
Pojem „smokkr“ používá Thor Ewing na základě výskytu tohoto názvu v básni Rígsþula. Domnívá se, že by to mohl být soudobý název pro tento typ ženského oděvu.
1
ODĚV VIKINGSKÝCH ŽEN – SVRCHNÍ ŠATY 1. ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY Birka (Švédsko) Archeologický výzkum v Birce proběhl v 70. letech 19. století a byl vedený Hjalmarem Stolpem. Přestože Stolpe pořídil na svou dobu poměrně přesné kresby archeologických nálezů z hrobů, nálezy textilu nebyly v té době považovány archeology za důležité, proto tedy v jeho publikaci nálezů chybí. Fragmenty textilu byly později analyzované badatelkou Agnes Geijer (v roce 1938) a revidovány v letech 1974 a 1986 Ingou Häag.2 Nálezy z hrobů v Birce lze datovat do 9. a 10. století. V celkem 128 hrobech byly nalezeny tzv. želvovité spony a ve více než 100 hrobech byly zjištěny zbytky svrchních šatů. Zde ovšem narážíme na limity výpovědní hodnoty archeologických nálezů, protože je velmi obtížné určit, které nalezené zbytky textilií opravdu patří svrchním šatům a ne jiným součástem oděvu (spodní šaty, kaftan atd.). Naprostá většina identifikovantelných zbytků svrchních šatů pochází z textilních oček, které sloužily k přichycení ke sponám. V některých případech jsou očka součástí většího kusu textilie prokazatelně patřícího k šatům. Většinou ale byla nalezena samotná očka odtržená od zbytku šatů. V těchto případech byly další fragmenty svrchních šatů identifikovány na základě pozice textilie v hrobě. Některé nálezy naznačují, že svrchní šaty mohly být podšívané (minimálně částečně ve svrchních partiích). Takový doklad pochází např. z hrobu č. 464, kde byl nalezen fragment kvalitní tmavě modré vlny, ke kterému bylo přichyceno očko. Na vnitřní straně se nacházela lněná vrstva (podšití?) a na horním obvodu šatů byla našitá hedvábná lemovka. Uvnitř spony se zachoval i lněný fragment spodního oděvu. Očka byla poměrně malá a zcela zakrytá sponama. V tomto hrobě byl rovněž nalezen fragment bronzového řetízku a nože připevněného ke sponě. Svrchní šaty byly přichycené sponami pomocí textilních oček vyrobených z pruhu látky sešitého na straně nebo uprostřed pruhu. Někdy se uvnitř očka nalezl pruh silnější látky – jednalo se o hedvábná očka, která měla uvnitř proužek lněné látky. Očka na přichycení spon se nalezly ve 105 hrobech, z toho naprostá většina byla vyrobena ze lnu. Pouze 14 hrobů obsahovalo vlněná očka a 22 hrobů obsahovalo jedno nebo více hedvábných oček. V naprosté většině případů bylo uvnitř jednotlivých spon nalezeno více oček – např. v hrobě 465 se nalezla 3 očka ve spodní části jedné spony a dokonce 4 očka ve spodní části druhé spony. Jedno z oček bylo velmi dlouhé a přesahovalo okraj spony. Zdá se tedy, že samotné šaty mohly být přichycená ke sponám dvěma očkama nahoře i dole a ostatní očka (hlavně ta hedvábná) mohla sloužit na zavěšení drobných předmětů.3 Je poměrně problematické určit původní barvu vlněných šatů, protože barva byla poškozená rozkladnými procesy a chemickým složením okolí. Z celého souboru z Birky se podařilo spolehlivě identifikovat dvě barvy vlněných šatů a to tmavě modrou a tmavě hnědou (Inga Hägg 1974 s. 52). Z jednoho hrobu (č. 1090) je pravděpodobně doklad šatů z pruhované vlněné látky tvořené modrými a hnědočervenými pruhy o šířce cca 5mm a snad zdobené vlněnou karetkovanou stuhou. Nalezené lněné fragmenty pocházely většinou z přírodního nebarveného lnu. Jednou z výjimek je hrob č. 563 obsahující fragment modrého lnu, který byl skládaný a zdobený červenou kroucenou šňůrou. 2
Autorka článku vychází právě z práce Ingy Häag z roku 1974 a z dalších mladších publikací. Názor Triss: Více oček taky mohlo klidně znamenat několik oděvů připevněných na jednu sponu – např. přes svrchní šaty mohla ležet ještě klasická obdélná zástěra, která se taky přichycovala očkama ke sponě.
3
2
Svrchní část šatů (mezi sponami) bývala zakončená prostým založením látky o šířce 45mm dovnitř a přišitím. V 11 hrobech se zachovaly stopy po ozdobném pásku, který buď mohl být přeložen přes okraj látky (v případě vlněných šatů) nebo našit na šaty kousek pod horní okraj látky (lněné šaty). Inga Häag toto zdůvodňuje technologickým postupem šití, kdy vlněnou látku lze lépe založit za pomocí neviditelného stehu než látku lněnou. Stehy po založení lněné látky jsou viditelnější a je potřeba je schovat za dekorativní pásku. Ozdobné pásky mohly být různého druhu: hedvábná páska, vlněná karetka, vlněná nebo lněná kroucená šňůrka, vlněná/lněná splétaná šňůrka.
Příklady dekorace horního lemu nalezených šatů z hrobů v Birce (podle Inga Hägg: Kvinnodräkten i Birka, illustration p.53)
464 – vlněné šaty, proužek hedvábí přeložený přes horní okraj 834 – neurčený materiál šatů, hedvábný proužek nalezený na spodním okraji spony, pravděpodobně použitý k ozdobení horního lemu 835 – vlněné šaty, zbytky hedvábného proužky pod lněným očkem, který buď zdobil horní lem nebo byl použit na zavěšení drobného nářadí 1090 – vlněné šaty, snad zbytek karetkované vlněné stuhy 511, 973, 1083, 1084 – vlněné šaty, šňůrka (materiál neurčen, buď len nebo vlna) 563 – lněné šaty, červená šňůrka z neurčeného materiálu (len/vlna) 838 – vlněné šaty, splétaná šňůrka z neurčeného materiálu
3
Kresba nálezu spony s několika očky a fragmentu šatů v hrobě 597 v Birce (Inga Hägg: Kvinnodräkten i Birka, s. 126)
Hedeby (Dánsko) Textilní nálezy z Hedeby pochází z 10. století a byly analyzovány rovněž Ingou Häag. Většina nálezů pochází z přístavu v Hedeby a skládá se z použitých oděvů pokrytých dehtem a používaných na utěsňování lodí. Z tohoto důvodu nelze jako v případě nálezů z hrobů posuzovat jednotlivé vrstvy oděvů tak, jak se nosily. Na druhou stranu máme ale materiál pro srovnání běžných oděvů a oděvů nalezených v hrobech. Z přístavu máme nálezy dvou fragmentů šatů (blíže zpráva Ingy Häag) vyrobené z kvalitní vroubkované vlny (ne nepodobné vroubkované vlně nalezené v hrobech v Birce). Na jednom fragmentu je patrné založení látky, záševky a splétaná lemovka cca 2mm široká vyrobená z červených a žlutých vláken našitá právě na záševku (viz obrázek).
Fotografie a kresba nálezu fragmentu svrchních šatů v přístavu v Hedeby (Inga Hägg: Textilfunde aus der Siedlung und aus den Gräbern von Haithabu, s.277)
4
V případě hrobů pouze 1% z nich obsahuje želvovité spony. Jediné stopy po nálezech šatů reprezentují očka uvnitř spon obvykle vyrobené z kvalitní lněné látky. Bohužel nálezová situace ve většině případů neumožnila rozlišit jednotlivé součásti oděvu, takže je obtížné určit materiál, ze kterého byly šaty ušity. Z nálezů z přístavu však víme, že se používala vlna. Pouze v případě jednoho hrobu (159/1960) můžeme s jistou mírou pravděpodobnosti usoudit, že dochované svrchní šaty byla vyrobené z vlny.
Køstrup (Dánsko) Malý hřbitov v Dánsku obsahující pouze 15 hrobů byl nalezen a prozkoumán v letech 1980-1981. Pouze jeden hrob (ACQ) obsahoval poměrně velký fragment šatů, karetkovou pásku, několik ozdobných šňůrek a 8 korálků. Analýza textilu byla provedená Henriettou Wielandt.4 Většina fragmentů textilu byla nalezena uvnitř nebo nad želvovitými sponami. Šaty byla vyrobeny z vlny tkané plátnovou vazbou z dvojitých vláken. Podle provedených analýz byla vlna obarvená modře. Svrchní okraj byl jednoduše založen a sešit přímým stehem. Jeden okraj šatů byl plisovaný (sklady byly 2-3mm hluboké a 3 mm široké). Plisovaná část je cca 7,6 cm široká. Délku plisování ale neznáme, nevíme, jestli bylo jen na hrudníku nebo pokračovalo níž. Plisování bylo zřejmě vytvořené přišitím jednotlivých skladů ke lněnému vláknu. Kromě fragmentů vlny se nalezlo také několik fragmentů modrého lnu, který mohl patřit druhým lněným šatům nošeným pod vlněnými. Tuto teorii podporuje umístění lněného fragmentu uvnitř levé spony pod fragmentem vlny. Součástí nálezu byla také 13,3 cm dlouha a 14 mm široká páska tkaná na karetkách. Osnova byla tvořená z tmavě modrého dvojitého vlněného vlákna, útek (snad lněný) chybí. Páska byla pravděpodobně umístěna mezi sponami. Jako další dekorace sloužily vlněné šňůry snad našité na šatech.
Fotografie nálezu z Køstrupu: Městské muzeum v Odensee (Dánsko) a Hilde Thunem 4
V tomto případě autorka nevychází z původní studie Henrietty Wielandt, ale z článků jiných autorů a vlastního průzkumu nalezených textilií.
5
Fotografie nálezu z Køstrupu: Městské muzeum v Odensee (Dánsko) a Hilde Thunem
Pskov5 (Severozápadní Rusko) Ženský hrob z poloviny 10. století až z počátku 11. století byl odkryt v roce 2006 Elenou A. Jakolevou. Hrob byl vykraden a nenašly se žádné stopy po těle. V půdě pod tělem se nalezlo několik fragmentů textilu, želvovité spony a zbytek dna schránky z březové kůry zpevněné dřevem. Pravděpodobně byl tedy textil dán do hrobu ve schránce z březové kůry. Toto opatření zachránilo textil před degradací způsobenou rozkladem těla. Nálezová zpráva říká, že bylo objeveno 11 fragmentů modrého lněného plátna a blíže neurčené množství hedvábí. I přesto, že len se dochoval ve velmi špatném stavu, bylo možné nález interpretovat jako dva samostatné lněné oděvy zdobené našívanými hedvábnými aplikacemi. Největší fragment hedvábí měl rozměry 1,5x30 cm. Jednalo se o několik pruhů velmi kvalitního a luxusního vzorovaného perského hedvábí sešitých k sobě. Vzory byly zlato-růžové na modrém základu nebo červeno-fialové obšívané zelenou páskou. Znázorňovaly lovecké scény. Nálezy hedvábí s podobnými motivy jsou známé po celé Evropě (z Ruska dále Moševaja Balka, Nižnij Archyz nebo severní Kavkaz). Kromě velkých pruhů hedvábí se nalezlo také několik úzkých hedvábných červenofialových pruhů (cca 4,5 cm). Byly ustřižené bez ohledu na průběh vzoru stejně jako větší fragmenty. Rubová strana byla pokrytá fragmenty lnu. Z tohoto faktu můžeme usoudit, že se jednalo o lemování snad rukávů nebo spodního lemu lněného oděvu. Na velkém hedvábném fragmentu se rovněž dochovaly zbytky oček na spony. Očka byla vytvořena ze stejného modrého lnu jako celý oděv a byla široká cca 1 cm.
Fotodokumentace nalezeného hedvábí z Pskova (Elena S. Zubkova, Olga V. Orfinskaya and Kirill A. Mikhailov: Studies of the Textiles from the 2006 Excavation in Pskov, s. 294 a 295)
5
viz také článek na Livinghistory.cz http://livinghistory.cz/node/124
6
Værnes (Norsko) V roce 1940 byly objeveny 3 ženské hroby ve Vaernes. Nejzachovalejší hrob obsahoval 2 želvovité spony, další sponu, 17 perel a několik fragmentů textilu. Uvnitř jedné spony se našel fragment založeného okraje vlněné látky s keprovou diamantovou vazbou a kousek hrubé snad lněné látky tvořící zbytek očka pro sponu. Uvnitř hrobu se dále nalezl větší fragment vlněné textilie s diamantovou vazbou lemovaný tkanou páskou. Tato páska vypadá, že byla vyrobená stejnou technikou jako pásky z nálezů v Osebergu a byla cca 1,1 cm široká. Útek byl zřejmě z červené vlny a tvořil geometrický vzor. Vzhledem k tomu, že k vlněným svrchním šatům se nalezla očka tvořená z kroucených vlněných šňůrek, archeologové se domnívají, že žena zde pohřbená měla dvoje šaty – spodní lněné, ke které patří lněné očko a svrchní vlněné zdobenou tkanou páskou.
Kresba a fotodokumentace nálezů z Vaernesu (Charlotte Blindheim: Vernesfunnene og kvinnedrakten i Norden i Vikingtiden, s. 145 and PL X)
Tråstad (Norsko) Podobný nález jako v případě Vaernesu byl učiněn také v Tråstadu. Také zde se nalezl ženský hrob se sponami, uvnitř kterých byly dva druhy oček – z hrubšího lnu a z kroucené vlněné šňůrky.
Lammøya (Norsko) V tomto případě se nalezly hroby se sponami, uvnitř kterých bylo několik textilních (většinou lněných) oček. Jedná se o nález analogický nálezům v Birce.
Nálezy z východního Norska (lokality Vangsnes, Sandanger) V roce 1976 byl publikován nález 9 ženských hrobů z východního Norska (blíže Inger Marie Holm-Olsen). V osmi hrobech se nalezlo celkem 16 fragmentů vlněné textilie. Není zcela jasné, jakému druhu oděvu patřily, ale lze předpokládat, že alespoň některé byly součástí svrchních šatů. Na všech fragmentech bylo patrné zakončení látky stejným způsobem, jako u nálezů z Birky – tedy konec látky byl dvakrát přeložen a sešit, lem oděvu tak tvořily 3 vrstvy látky. V jednom z hrobů se nalezl opět fragment plisované látky a zbytky oček, které naznačují, že se jednalo o šaty určenou k zavěšení na spony.
7
Hrob B 10720 ze Sandangeru V tomto hrobě se nalezlo několik kompletních oček na zavěšení spon. Jednalo se o 3 očka z vlněné látky keprové vazby vytvořené prostým několikanásobným přehnutím a prošitím látky. Jedno očko bylo přišito k fragmentu stejné látky, tedy vlny s diagonálním vzorem keprové vazby, jedno očko patřilo k vlněné látce keprové vazby, ale s diamantovým vzorem. Fragmenty diamantové látky měly ještě dekoraci v podobě našitých kroucených šňůr sloužící zřejmě jako lemovky. Tento nález je interpretován opět jako případ, kdy žena nosila dvoje svrchní šaty nebo v nich alespoň byla pohřbena.
Fotografie nálezu ze Sandangeru (Inger Marie Holm-Olsen: Noen gravfunn fra vestlandet som kaster lys over vikingtidens kvinnedrakt, s. 201)
Hrob B 5625 z Vangsnes V tomto hrobě bylo nalezeno několik fragmentů vlněné látky tkané plátnovou vazbou. Tři z fragmentů byly plisované (2-3 mm hluboké plisování). Z nálezových okolností není jasné, jestli byl plisován celý oděv nebo jen jeho část. Na základě analogií z jiných lokalit (Køstrup, Kaupang) lze ale předpokládat, že plisování se nacházelo pouze na hrudníku mezi sponami.
Fotografie nálezu z Vangsnes (Inger Marie Holm-Olsen: Noen gravfunn fra vestlandet som kaster lys over vikingtidens kvinnedrakt, s. 201)
8
Hrob B 6228 z lokality Veka, Hordaland Tento nález pochází již z konce 19. století a tomu odpovídají i nálezové okolnosti. Nález byl revidován v roce 2011 (viz Hana Lukešová). Nalezeno bylo několik poměrně velkých fragmentů vlněné látky keprové vazby s diamantovým vzorem. Jeden z největších fragmentů byl opět založen tradičním způsobem. Na tomto fragmentu se nedochovala očka, ale nalezeny byly stopy po nášivkách ve vzdálenost cca 19,5 cm od sebe. Na některých fragmentech se dochovalo začištění látky. Archeologové se proto domnívají, že to bylo součástí dlouhého bočního švu. Jednalo by se tedy o doklad sešití šatů po stranách. Očka se dochovala pouze samostatně uvnitř spon. Pravá spona obsahovala jedno očko nahoře a dvě dole, levá spona obsahovala dokonce čtyři očka nahoře a dvě dole.
Kaupang (Norsko) V této lokalitě byly nalezeny dva ženské hroby s textiliemi už v roce 1949. Analýza těchto textilií byla publikována v roce 1979 (viz Anne Stine Ingstad). Hrob B datovaný do období kolem roku 800 obsahoval 3 želvovité spony a 12 textilních fragmentů. Jeden fragment byl z hrubé vlny tkané plánovou vazbou, ostatní byly vytvořené keprovou vazbou se vzorem do tvaru V. Jeden keprový fragment byl založený tradičním způsobem a lemovaný karetkovou páskou o šířce 0,6-0,9 cm. Karetka byla k látce přišitá vlněným vláknem a ještě lemovaná kroucenou vlněnou šňůrkou. Na základě analogického nálezu z Vaernes archeologové soudí, že se jedná o nález svrchních šatů. Karetková páska mohla být našitá na horním i spodním lemu šatů. V obou případech by se jednalo o způsob zpevnění lemu látky, který bránil potrhání, jak to bylo běžné u mladších dánských nebo norských lidových vesnických oděvů.
Kresebná rekonstrukce karetkované pásky z hrobu B (Anne Stine Ingstad: To kvinnegraver med tekstiler fra Kaupang s. 158-159)
V hrobě C datovaném do druhé poloviny 9. století bylo nalezeno celkem 41 fragmentů textilu, většinou vlny. Ze vzorů převažoval opět diamant nebo příčné pruhy. Textilie s diamantovým vzorem mohla být i plisovaná. Podle nálezů více oček k zavěšení na spony a podle polohy jednotlivých druhů textilií archeologové soudí, že pohřbená žena měla na sobě určitě dvoje svrchní šaty, každé utkané z jiné látky (diamantový vzor a vzor s příčnými pruhy). Zbytky lnu patřily zřejmě spodním šatům. Další fragmenty vlny byly zřejmě součástí pláště nebo jiného svrchního oděvu.
9
Adwick-le-Street (jižní Yorkshire, Velká Británie) Nález ženského hrobu s typickou výbavou patřící do doby vikingské byl učiněn v roce 2001. Hrob byl datován do konce 9. století a jedná se o nejstarší takový nález ve Velké Británii. Pod sponami bylo nalezeno několik lněných oček, které ale zřejmě nepatřily svrchním šatům.
2. REKONSTRUKCE ODĚVU Při interpretaci archeologických nálezů je třeba si uvědomit zásadní fakt a to, že žádné svrchní šaty nebyly nalezeny kompletní, i když z některých nálezů máme poměrně velké fragmenty textilu. Z toho vyplývá další fakt a to, že při rekonstrukci oděvu musíme kombinovat archeologické nálezy s jinými prameny jako jsou prameny písemné a ikonografické.
Materiál a spínání Na základě analýz archeologických nálezů je možné obecně říci, že svrchní šaty se dělaly ze lnu nebo z vlny. Bohužel není dost nálezů, aby bylo možné spolehlivě říci, jestli jeden z materiálů byl preferovaný v určitém regionu nebo časovém období. Další faktor, který je třeba vzít v úvahu je možnost zachování vlny nebo lnu. Len se rozkládá mnohem rychleji a snadněji než vlna. Toto může být jeden z důvodů, proč je nálezů lněných šatů tak málo. Výběr materiálu zdá se že nebyl závislý ani na společenském postavení nositelek. Určující tedy mohly být např. klimatické podmínky, roční období nebo osobní preference. Z archeologických nálezů dále vyplývá, že svrchní šaty byly zavěšené za spony za pomoci oček. Většina vlny na šaty byla utkána keprovou vazbou, ale jsou i nálezy plátnové vazby. Je pravděpodobné, že většina lepších látek (hedvábí) použitá při výrobě šatů byla importovaná (např. ze Sýrie) a nejednalo se o domácí výrobu. Někteří badatelé (Inga Hägg a Anges Geijer) se domnívají, že očka měla tedy za úkol vyřešit připevnění těžkých spon k drahé látce, bez jejího poškození poměrně silnou jehlou spony. Häag se rovněž domnívá, že vůbec celý systém spínání oděvu sponama protaženýma skrz našitá očka byl inspirován právě orientálními oděvy, které se spínaly knoflíky a očky a které byly do Skandinávie importovány (nejvíce nálezů pochází z Birky). Většina oček byla vyrobená z látky (přeložené a prošité pruhy ze lnu nebo vlny případě z hedvábí ale se lněným jádrem), několik nálezů ale naznačuje, že očka se mohla vytvořit také z vlněných šňůrek. Hlavně díky početným nálezům z Birky se ukazuje, že očka sloužící k připevnění oděvu ke sponě byla poměrně krátká a skoro nebo úplně celá skrytá za sponu. Uvnitř spon se ale často nalézá více delších oček leckdy i z lepších materiálů jako např. hedvábí. Tato očka mohla sloužit k připevnění různých nástrojů nebo dekorací a bylo naopak žádoucí, aby byla viditelná mimo sponu. Nálezy ozdobných oček sloužících k připevnění nástrojů máme nejen z Birky, ale i z Køstrupu nebo z Velké Británie (Adwick-le-Street). Z lokality Vaernes máme možný doklad toho, že přední část svrchních šatů byla sepnutá sponou napřímo bez očka. Očko bylo použité pouze na sepnutí ramenní pásky šatů, která držela zadní díl. Bohužel tento nález je z konce 19. století a je třeba provézt jeho revizi.
Střih Jak již bylo řečeno, bohužel se dosud nikde nenašly kompletně dochované svrchní šaty. Z dostupných archeologických pramenů můžeme vytvořit podobu šatů, která bude ale do jisté míry pouze teorií. Obecně je možné říci, že svrchní šaty byly zavěšené na spony za pomoci oček, byly dlouhé minimálně k bokům a mohly být alespoň částečně podšívané.
10
Nějakou představu o střihu mohou poskytnout hlavně nálezy z Birky, Hedeby a Køstrupu. Je ovšem jasné, že střih šatů se mohl měnit v čase a v závislosti na regionu. Tudíž žena z 9. století z Birky nemusela a zřejmě ani neměla stejné šaty jako žena z 10. století z Hedeby. Vlastní rekonstrukce oděvu už je ale otázkou interpretace všech možných pramenů a může se u jednotlivých badatelů značně lišit a to i v případě jednoho časového období a jednoho regionu.
1. Birka Žádný z fragmentů šatů nalezených v Birce nenaznačuje, že by tento typ oděvu byl sešitý z několika nastříhaných dílů. Naopak máme velké množství fragmentů se založenými nebo olemovanými okraji. Okraje ale nejsou nijak začištěné. Totéž platí pro podšívku, pokud se dochovala. K tomu je třeba přidat nálezy mnoha oček uvnitř spon. Z těchto faktů vychází rekonstrukce badatelek Ingy Hägg a Agnes Geijer. Tyto badatelky soudí, že svrchní šaty nalezené v Birce nebyly vytvořené z nastříhané látky a nijak nekopírovaly tvar těla. Na výrobu šatů se používaly prakticky neupravené pruhy látky tak, jak opustily tkalcovské stavy. Jediné úpravy, které bylo nutné provést bylo založení látky, případné olemování, příležitostné podšití a našití oček. Některé šaty byly ozdobené našitím dekorativních pásek na nebo nad horní lem. Podle této teorie, kterou představila Agnes Geijer, se svrchní šaty tedy skládaly ze dvou obdélníků obepínající tělo – jeden vnitřní (z horší hrubší látky) a jeden vnější (lepší, dekorativnější). Vpředu i vzadu byla našitá očka na zachycení spon. Horní očka mohla být velmi dlouhá a vedla přes ramena dozadu. Šaty byla ještě zpevněné textilním opaskem. Tato rekonstrukce popisuje např. situaci v hrobě č. 563, kde byly nalezeny dva pruhy lněné látky, vnitřní z nebarveného nebo bílého lnu a vnější z modrého lnu (viz obrázek).
Rekonstrukce svrchních šatů z Birky podle Agnes Geijer
Podle názoru Ingy Häag je tato rekonstrukce možná pouze pro lehké lněné svrchní šaty. Vlněné šaty měly podle ní jiný střih. Na základě polohy dochovaných textilních fragmentů se zdá, že střih vlněných šatů byl symetrický. Horní okraj vždy ležel vodorovně mezi sponami i uvnitř spon, takže je pravděpodobné, že svrchní šaty přiléhaly poměrně těsně k tělu. Navíc fragmenty vlněné látky leží vždy jen v jedné vrstvě kolem těla a ne ve dvou vrstvách, jak bychom očekávali v případě páru dvou obdélných látek tvořících šaty. Z těchto důvodů Inga Häag předpokládá, že vlněné šaty byly tvořeny dvěma obdélníky látky sešitými
11
na bocích. Häag rovněž poukazuje na to, že střih šatů v podobě uzavřeného „tunelu“ by bylo přirozeným pokračováním vlněných tunik (peplos), které se pravděpodobně nosily ve Skandinávii v době železné (viz nálezy např. z lokality Huldermose).
Rekostrukce svrchních šatů z Birky podle Ingy Häag (vlevo) Rekonstrukce oděvu nalezeného v Huldermose (vpravo)
V některých hrobech s vlněnými svrchními šaty se rovněž nalezly fragmenty lněného spodního oděvu a lněná očka uvnitř spon. To naznačuje možnost existence spodních šatů nebo podobného typu oděvu nošeného pod svrchním vlněným a rovněž přichyceného očky ke sponám. Další interpretaci nálezů oděvů z Birky provedl v roce 1981 Flemming Bau. Pro svou analýzu vzal v potaz hlavně ikonografické prameny, tedy různá vyobrazení ženských postav. Na základě analýzy těchto pramenů pak provedl novou interpretaci archeologických nálezů oděvů z Birky. Jednotlivé součásti ženského oděvu patrných na vyobrazeních jsou popsané níže:
Ženské postavy podle: Flemming Bau: Seler og slæb i vikingetid, Birka's kvindedragt i nyt lys, s. 15
12
a – spodní šaty, zástěra, plášť b – zástěra?, svrchní šaty, plášť c – spodní šaty6, zástěra d – spodní šaty, svrchní šaty, kaftan e – zástěra, svrchní šaty, plášť f – zástěra, svrchní šaty, vlečka (samostatná, připevněná na ramenou) g – spodní šaty, zástěra?, svrchní šaty, kaftan h – zástěra, svrchní šaty, vlečka (samostatná, připevněná na ramenou), plášť i - zástěra, svrchní šaty, vlečka (samostatná, připevněná na ramenou), plášť j – zástěra, svrchní šaty, plášť Z výše uvedeného výčtu šatů vyplývá to, že na vyobrazeních se mohou vyskytovat další archeologicky ovšem přímo nenalezené součásti oděvu jako je vlečka nebo přední zástěra. Flemming Bau tímto vysvětluje nálezy několika oček v jedné sponě v hrobech v Birce. Bau rovněž odmítá uzavřený střih vlněných svrchních šatů, který navrhuje Inga Häag. Bau argumentuje tím, že na vyobrazeních nejsou patrné svrchní šaty otevřené na bocích (jak navrhuje Agnes Geijer), ale mohou být otevřené vepředu. Odvolává se také na etnografické práce, které zachycují lidový oděv počátku 18. století, kde se zdá, že se svrchní šaty otevřené/nesešité vepředu vyskytovaly. Jako další doklad své teorie Bau uvádí to, že drobné nástroje nalezené v hrobech a o kterých se předpokládá, že byly zavěšené na sponách, nesou stopy kontaktu se lněnými spodními šaty. Toto je podle něj možné právě z důvodu vepředu otevřených svrchních šatů bez ohledu na možnost nošení přední zástěry. Dále je tu nález z hrobu č. 735, kde se pod svrchními šaty nalezla bohatě zdobená tunika, která by v případě uzavřených svrchních šatů zůstala ukrytá. Kresebná rekonstrukce svrchního oděvu podle Flemminga Bau je na následujícím obrázku.
Rekonstrukce oděvu z Birky podle Fleeminga Bau Flemming Bau: Seler og slæb i vikingetid, Birka's kvindedragt i nyt lys, p 25
6
poznámka Triss: autor uvádí jen zástěru, ale já si nemyslím, že by tato postava byla jinak nahá, ty spodní šaty tam prostě vidím :-)
13
Jeho nová interpretace ženského oděvu samozřejmě vyvolala rozsáhlou debatu na téma otevřené nebo uzavřené svrchní šaty mezi ním a Ingou Häag, do které zasáhl Thor Ewing. Nesouhlas s teorií o otevřených spodních šatech vyjádřil Thor Ewing ve své knize o vikingských oděvech. Jako základní argument proti otevřeným svrchním šatům uvádí fakt, že bohatě zdobené spodní tuniky byly extrémně vzácné a vepředu otevřené svrchní šaty nošené bez přední zástěry by pouze odhalily ženské spodní prádlo v takových partiích, které obvykle zůstávají zakryté. Dále takto otevřené svrchní šaty by byly velmi nepraktické pro běžné nošení, protože by se otevíraly dále do stran.7 Ani v etnografických pramenech není dostatečná opora pro teorii existence vepředu otevřených svrchních šatů. Také argument F. Baua o kontaktu zavěšených nástrojů se lnem nemá opodstatnění, protože velmi snadno mohlo dojít ke kontaktu například s rukávem lněných spodních šatů a to nijak nedokazuje, že svrchní šaty byly vepředu nesešité. Podle T. Ewinga zcela jistě existovaly různé styly svrchních šatů stejně jako různé styly spon. Svrchní šaty v Birce zřejmě byly vepředu hladké, v Køstrupu se naopak nalezly šaty vepředu plisované. Různé množství oček nalezených ve sponách naznačují varianty možných kombinací různých druhů oděvu. Svrchní šaty „smokkr“ nošené sepnuté sponami byly s největší pravděpodobností uzavřeným kusem oděvu a zmíněné želvovité spony se s jiným typem oděvu nenosily. Thor Ewing dále podporuje interpretaci nálezů více oček v jedné sponě jako možnost nošení dvou vrstev svrchních šatů, přičemž oboje šaty byly přichyceny vlastními očky ke sponám. Vnější svrchní šaty mohly být výrazně kratší než ty, které byly ve spodní úrovni a mohly také být velmi luxusně zdobené. Tímto způsobem Ewing zdůvodňuje nález luxusně zdobeného krátkého kusu oděvu z hrobu č. 735 (viz obrázek). Krátké dekorativní vnější svrchní šaty daly příležitost ukázat luxusní tkanice a luxusní látku za daleko nižší cenu než kdyby byly tímto způsobem provedené hlavní dlouhé svrchní šaty. Stejně zdobená mohla být také např. svrchní obdélná zástěra (viz obrázek). Je pravděpodobné, že takto mohly být upraveny i importované oděvy, zejména luxusní orientální hedvábné tuniky.
Rekonstrukce svrchních šatů z Birky podle Thora Ewinga 7
Poznámka Triss: Osobně zcela souhlasím s Thorem Ewingem a Ingou Häag. Pokud měly mít svrchní šaty nějaký praktický účel, tak musely být sešité, jinak by na nich těžké spony vůbec nemohly držet. V horkém počasí by naopak byla velmi praktická varianta dvojdílných lehkých svrchních šatů ze lnu podle Agnes Geijer. Navíc vycházet při rekonstrukci každodenního běžného oděvu ze stylizovaných vyobrazení ženských postav, které ani nemusí zachycovat skutečné ženy, mi nepřijde jako šťastně zvolená metoda.
14
2. Hedeby Narozdíl od svrchních šatů z Birky, model z Hedeby zřejmě kopíroval obrys těla a tudíž je velmi pravděpodobné, že se jednalo o uzavřený oděv. Šaty byly vytvořené z několika kusů látky sešitých k sobě, jak naznačují stopy po dlouhých švech v archeologických nálezech. Oděv tak zřejmě přiléhal v oblasti hrudníku k tělu a směrem dolů se rošiřoval. Inga Häag nevylučuje možnost, že šaty mohly být v horní části lehce rozstřižené a svázané šněrováním, aby se docílilo přiléhavého střihu právě v oblasti hrudníku a zároveň aby bylo možné šaty vůbec obléci. Žádný archeologický doklad šněrování ale neexistuje.8 Vzhledem k nálezu prošoupaného místa na fragmentu šatů v oblasti pasu je pravděpodobné, že k těmto šatům byl nošený pásek. Pásek byl zřejmě textilní, protože nálezy opaskových spon, které by naznačovaly kožený opasek, jsou v případě ženských vikingských hrobů extrémně vzácné. Na nálezu svrchních šatů z Hedeby je velmi zajímavá díra v místě, kde by měla být spona. Tato díra byla zřejmě způsobena prostým obnošením šatů. Inga Häag přichází z teorií, že tyto šaty původně patřily ženě z vyšší společenské třídy, která své obnošené šaty dala nějaké níže postavené ženě (služebné, otrokyni). Ta už ovšem neměla spony, kterými by si sepnula šaty k ramínkům. Využila tedy díry v šatech a ramínka si prostě zavázala.9
Rekonstrukce oděvu z Hedeby v Historickém muzeu v Oslu
8
Podle osobní zkušenost autorky článku není rozstřižení a sešněrování v horní části šatů nutné, aby se docílilo přiléhavého vzhledu. Sama ovšem říká, že u žen s jinými tělesnými rozměry toto fungovat nemusí. Poznámka Triss: U mě to taky funguje i bez šněrování :-) 9 Poznámka Triss: Podobným způsobem mohly nosit takové svrchní šaty i jiné chudší ženy, které neměly na to pořídit si spony – ramínka si zřejmě jednoduše k šatům přišily nebo v případě nouze přivázaly. Podobně mohly vypadat i „pracovní“ šaty bohatších žen. Archeologický doklad takového provedení šatů ale chybí.
15
3. Køstrup Ohledně archeologického nálezu z hrobu v Køstrupu, existují dva názory badatelů na podobu oděvu zde pohřbené ženy. První teorie je založena na faktu, že ve sponě nalezené v hrobě byla nejprve spodní vrstva lnu, na které ležela vrstva vlny, přes kterou byla opět další vrstva lnu, resp. lněné očko. Spodní lněná vrstva byla propíchnutá sponou. Podle této teorie pohřbená žena měla dvoje svrchní šaty – vnitřní vlněné a vnější lněné oblečené přes lněné spodní šaty. Tato teorie ale není příliš pravděpodobná – vlněné svrchní šaty byly totiž plisované a vyrobené z podstatně lepšího materiálu než nalezený len a není tedy důvod proč by měly být ukryté za vnějšími lněnými šaty. Pravděpodobnější je tedy druhý názor, který říká, že na spodních šatech z nebarveného lnu ležely pouze modré svrchní vlněné plisované šaty. Obě tyto vrstvy oděvu byly k sobě připevněné sponami. Pro denní nošení za života majitelky nebylo zřejmě běžné propichovat sponou i spodní šaty, vedlo by to totiž k jejich rychlému ničení v místě zavěšení spon. Podobně propíchnuté spodní šaty se ale nalezly také v hrobech v Hedeby. Inga Häag se tedy domnívá, že šlo o úpravu oděvu pro pohřeb, aby spony na těle zemřelé ženy stabilně držely při pohřebním obřadu. Svrchní lněné očko nalezené ve sponě v hrobě v Køstrupu mohlo sloužit k zavěšení nějakého předmětu ke sponě – klíče, nůžky atd. Zmíněné plisování se nacházelo mezi sponami na hrudi u svrchního lemu vlněných šatů. V případě nálezu z Køstrupu fragment vlněných šatů je tak široký, že vylučuje existenci vepředu otevřené varianty, kterou prosazuje Flemming Bau. Nález z Køstrupu je tak dalším nálezem, který potvrzuje uzavřený střih. Navíc v případě Køstrupu máme jeden z mála nálezů bočního švu umístěného cca 4-5 cm od levé spony.
Rekonstrukce podle: Charlotte Rimstad: Vikinger i Uld og Guld, titulní strana.
Zdobení šatů je poměrně unikátní. Narozdíl od jiných nálezů je ozdobná karetková páska připevněná přímo na spony, ne však na šaty samotné.10 Stejně tak se zdá, že korálky nebyly tentokrát zavěšené pod sponami, ale nad nimi. Někteří badatelé se proto domnívají, že šaty nalezené v Køstrupu byly vytvořené přímo pro pohřeb. Autorka článku nicméně považuje takové umístění ozdob za velmi praktické, které mohlo fungovat i při denním nošení.
10
Poznámka Triss: Myslím, že takto umístěná páska měla jednak ozdobnou funkci, ale taky šaty zpevňovala a zajšťovala pěkný tvar plisování, protože zabraňovala pohybu spon a padání ramínek z ramen. Navíc plisování nezakrývala.
16
4. Pskov V případě nálezu z Pskova je nutné si v první řadě uvědomit, že se nemuselo jednat o hrob vikingské ženy, i přesto, že Vikingové se v tomto regionu vyskytovali a že se v hrobě nalezly želvovité spony.11 Dále se oděv našel složený v krabici, ne na těle zemřelé ženy. Nalezené spony obsahovaly očka, která naznačují, že pohřbená žena měla nějakou variaci svrchních šatů určených k zavěšení na spony. Z nálezové zprávy vyplývá fakt, že svrchní šaty byly vyrobené z modrého lněného plátna. Široký hedvábný pruh byl našitý na lněný oděv jako dekorace. Očka byla vyrobená ze stejného modrého lnu jako oděv samotný. Na nálezu šatů ze Pskova jsou zarážející jejich rozměry. Podle dostupných měřítek na fotografiích se zdá, jakoby přední díl šatů měl šířku cca 1m, tedy vzdálenost mezi jednotlivými očky na látce je 80 cm. Tento fakt ovšem autoři výzkumu ve finální nálezové zprávě neřeší. V jejich publikované předběžné zprávě jsou ovšem uvedené dvě možné rekonstrukce svrchního oděvu, které vychází právě z velkých rozměrů předního dílu (viz obrázek).
5. Annika Larson V roce 2008 publikovala Annika Larson novou interpretaci nálezu z Pskova v souvislotech s nálezy z Birky. Je nutné ale zmínit, že při své interpretaci vynechala nebo si naopak přimyslela některé nálezy a nálezové okolnosti. Annika Larson se domnívá, že hedvábné pruhy zdobící lněné plátno v případě nálezu ze Pskova, se nenacházely vepředu na oděvu, ale vzadu a celý oděv tak tvořil jakousi vlečku (podle interpretace Flemminga Bau). Tak široký pruh látky by totiž vepředu zakrýval šňůru korálků. V Pskově se ale žádné korálky nenalezly, Annika Larson toto pouze zobecňuje na základě nálezů z Birky. Rovněž předpokládá, že šaty ze Pskova byly plisované, i když se stopy po plisování nenalezly. Spony neumisťuje nad prsa, ale přímo na ně. Jako důvod uvádí pozici spon z některých hrobových nálezů z Birky, kde se spony skutečně nalezly níž v oblasti prsou. Archeologové se nicméně domnívají, že je to způsobené posunem spon při rozkladu těla. Annika Larson tento argument ovšem neuznává. Spony z Pskova se ovšem nalezly v krabici společně s oděvem a na základě tohoto nálezů není možné říci, že se nosily přímo na prsou. Dále Annika Larson přidává do své rekonstrukce karetkované pásky, které sloužily jako ramínka šatů. Z archeologických 11
Poznámka Triss: Dotyčná žena ze Pskova mohla být jiného než vikingského původu, a tudiž její oděv tomu mohl také odpovídat. Mohla mít klidně ovšem importované vikingské spony použité k sepnutí oděvu po zcela nevikingském způsobu.
17
nálezů ale nic takového nemáme. Jediné karetkované pásky, které se nalezly sloužily jako horizontální ozdoba horního lemu šatů, ne jako ramínka.
Rekonstrukce podle: Annika Larsson: Förbjöd kyrkan den vikingatida kvinnodräkten?, s. 6, fotografie Uppsala universitet
6. Obdélná zástěra přes spodní šaty Jak v literatuře, tak v praxi existuje rozšířená rekonstrukce oděvu vikingské ženy, která se skládá ze spodních šatů a obdélné nesešité zástěry, která je také zavěšená na sponách. Původ této rekonstrukce je nejasný. Autorka článku nenašla jedinou stopu v odborné literatuře. Podle jejího názoru se tato rekonstrukce poprvé objevila v ilustracích ke knize „Vikings in England“ vydané v roce 1981.12
(Chartrand – Durham – Harrison – Heath 2006: The Vikings. Voyagers of Discovery and Plunder, Osprey Publishing, s. 26)
12
Poznámka Triss: Tuhle knihu jsem nikde nenašla, místo ní ale přikládám obrázek z často zmiňované publikace o Vikinzích z vydavatelství Osprey.
18
Podle názoru autorky článku je velmi problematické hodnotit to, co Vikingové považovali za praktické, ale tento typ oděvu se jeví jako velmi nepraktický pro denní nošení. Vzhledem k tomu, že zástěra není nijak upevněná kolem těla, tak přední díl vahou spon padá dolů a táhne zadní díl nahoru ke krku.13 Dále taková zástěra vůbec nechrání před větrem, zimou a vlhkostí, tedy před typickým klimatem ve Skandinávii (autorka žije v Norsku). Pokud budeme analyzovat archeologické nálezy, tak jediný nález, který můžeme podle autorky takto interpretovat je z Birky a jedná se o nález hrobu, kde se uvnitř spon nalezlo pouze jedno očko v horní a jedno ve spodní části spony.14 Tato interpretace podoby svrchního oděvu je také v přímém rozporu s nálezy v Hedeby a Køstrupu.
Zdobení Horní lem svrchních šatů byl jednoduše nebo dvojitě založen a sešit jak ukazují nálezy. Mohl být ozdoben různým způsobem: našitím hedvábné pásky přes okraj lemu (např. Birka, hrob č. 464), přišitím šňůrky na horní okraj (Birka, hrob 973) nebo podél horního okraje, našití ozdobné tkané pásky podél horního lemu (Birka, hrob 563). Vyjímku představuje nález z Køstrupu, kdy ozdobná páska a ozdobné šňůrky byly připevněné k očkám šatů a ne k hornímu lemu. Bohužel nemáme dostatečné archeologické nálezy, které by s jistotou prokázaly míru dalšího zdobení svrchních šatů. Za přijatelnou můžeme považovat teorii Anne Stine Ingstad, která se na základě interpretace nálezu z Kaupangu domnívá, že tkané pásky našité na lem šatů sloužily nejen jako dekorace, ale zároveň jako ochrana lemu šatů před potrháním – tudíž je možné je očekávat podél celého horního a snad i spodního lemu šatů a ne jen v přední části u spon. Jak tvrdí Inga Häag, vzhledem k tomu, že dochované ženské figurky a kresby žen na kamenech jsou silně stylizované, není zcela zřejmé, že tyto postavy mají svrchní šaty zavěšené na sponách. Nicméně na jedné z figurek (lokalita Tune, Norsko) je dobře patrná dekorace i ve spodní části jejího svrchního oděvu ať už je jakéhokoli typu (tunika, zástěra, šaty – viz obrázek).
13
Poznámka Triss: Ilustrace nepočítají ve většině případů s páskem nebo se svázáním obou dílů na bocích pomocí našitých šňůrek, které do jisté míry zabrání pohybu zástěry. Já osobně jsem vyzkoušela obojí, ale i tak se zástěra dost hýbe. Je to prostě hrozně nepraktický módní doplněk. Nedovedu si představit, že bych jako dáma na obrázku v luxusní modré bohatě vyšívané zástěře bez pásku (takže mi všude vlaje a plete se) míchala u ohně jednou rukou (tou druhou si totiž musím držet zástěru, aby nechytla) velký kotel s večeří...... Dál mě štvalo taky to, jak takový obdélník vepředu a vzadu přidává opticky na objemu. Hubeným ženám s menším hrudníkem by to asi nevadilo, ale ženy s většími „přednostmi“ v tom vypadají jak krabice :-) No a jako poslední důvod bych uvedla to, že tato zástěra se mohla nosit pouze zavěšená na spony. Není pravděpodobné, že by se na spodní šaty našívala přímo. Tenhle typ zástěry si tedy mohly dovolit nosit jen ty ženy, které vlastnily spony, což nebyly zdaleka všechny. Nepřijde mi ale příliš pravděpodobné, aby poměrně zámožná žena, která měla spony, chodila pouze ve spodním prádle (spodní šaty), na které by si pověsila dost nepraktickou zástěru bez pořádného svrchního oděvu. 14 Poznámka Triss: O tomto nálezu si myslím, že ho naopak lze interpretovat jako nález klasických uzavřených svrchních šatů zavěšených na spony – na každou jedním očkem. K těmto šatům už ale nebylo zavěšené nic jiného, ani předměty ani další oděvy. Další tentokrát ikonografický doklad této kombinace oděvů je z vyobrazení ženské postavy z Norska (viz Bau Flemming, postava „C“).
19
Ženská figurka z Tune (Norsko)
Z nálezů z Pskova a Birky je zřejmé, že svrchní šaty mohly být zdobeny našívanými pruhy hedvábné látky případně několika různými karetkami. Nález z Hedeby ukazuje další techniku zdobení a zároveň tvarování svrchních šatů podle postavy. Na zadním dílu šatů se nalezly dlouhé vertikální záševky. Je možné, že podobné záševky se vyskytovaly i vepředu. Narozdíl od současných oděvů, kdy hřbet záševku je schovaný na rubu oděvu, tak v případě Hedeby byl na lícové straně a ještě navíc byl ozdoben našitím tenké ozdobné šňůrky. Stehování mohlo být ozdobným prvkem samo o sobě, jak dokazuje např. nález z Birky, z hrobu č. 735, kde je asi polovina ozdobných pásek přišita viditelnou hradbičkou. Doposud se nenalezl žádný archeologický doklad vyšívaných svrchních šatů, ale musíme si uvědomit, že archeologické nálezy oděvů jsou velmi torzální, tudiž není možné spolehlivě tvrdit, že zdobení vyšíváním neexistovalo. Podle Thora Ewinga mohly být svrchní šaty zdobené také našitými korálky. Jako doklad uvádí archeologický nález z Birky (hroby č. 632, 843A, 791 a 825), kde byly v hrobech nalezeny kruhy korálků umístěné na hrudi pohřbených žen, které byly zřejmě přišité k nějaké vrstvě oděvu. Kromě kruhů mohly být korálky našity také do čtverců nebo oválů, případně se nalezla i skupinka korálků našitá kolem jednoho středového případně kolem brože. Tento typ dekorace se nalezl jak v hrobech se sponami, tak i v hrobech bez spon. Korálkové nášivky tedy zřejmě byly rozšířenou ozdobou různých typů oděvu, nejen svrchních šatů zavěšených na sponách.
Thor Ewing: Viking Clothing, s. 65- 66
Barvení látek Vzhledem k tomu, že obarvit len přírodními barvami je poměrně obtížné, tak není příliš překvapivé, že většina nalezených lněných oček a fragmentů šatů se zdá být z nebarveného lnu. Vyjímku představuje nález z Birky (hrob 563) a Pskova, odkud máme
20
doklad modrého lnu. Navíc z hrobu č. 762 v Birce pochází fragmenty snad červeného lnu, které byly zřejmě součástí spodních šatů. Vlnu lze barvit přírodními barvami mnohem snáze než len a také mnoho nalezených fragmentů vlněné látky vykazuje stopy po barvení. Oba nálezy z Køstrupu a některé nálezy z Birky obsahují (tmavě) modrou vlnu. Také máme archeologické doklady hnědých svrchních šatů. Ne všechny nalezené fragmenty svrchních šatů byly vytvořené z látky jedné barvy. Svrchní šaty nalezené v Birce v hrobě č. 1090 byly vyrobené z pruhů modré a hnědočervené vlny. Otázkou zůstává, jestli se na výrobu svrchních šatů používaly i jinak vzorované látky. Jeden z hrobů ve Værnes obsahoval malý kousek dvoubarevné kostkované látky a hroby č. 27/1963 a 159/1960 v Hedeby obsahovaly útržky modrobílé a modročervené lněné kostkované látky. Žádný z uvedených příkladů kostkovaných látek nepatřil svrchním šatům, ale představují doklad, že kostkované vzory byly u Vikingů známé a používané. Problémem zůstává identifikace původních barev v případě archeologických nálezů látek. Původní barva látky bývá často poškozena rozkladnými procesy těla a vlastních rostlinných složek barvy a chemismem okolní půdy. Z tohoto důvodu není možné se domnívat, že všechny svrchní šaty se vyráběly pouze v nalezené modré nebo hnědé barvě.
Délka svrchních šatů Jen čistě podle archeologických nálezů není možné určit délku svrchních šatů, protože žádný z nalezených fragmentů se nedochoval v celé délce. Podle nálezů zbytků látek na kovových nástrojích zavěšených na sponách svrchních šatů je jasné, že délka šatů byla minimálně k bokům. To potvrzuje i nejdelší fragment látky nalezený v Hedeby. Ikonografické prameny jsou rovněž problematické, protože z nich není jasné, jestli postavy mají na sobě právě svrchní šaty na sponách nebo jiný typ svrchního oděvu.
Tapiserie v Osebergu
Kámen v Läbro, Švédsko
Anglo- Skandinávská rytina z Pickhillu v Angli
(Vše podle Thor Ewing: Viking Clothing)
Na rozdíl od většiny vyobrazení, na tapiserii v Osebergu jsou zřejmě zachycené ženy v šatech s želvovitými sponami. Vzhledem k tomu, že stejná barva a vzor je použit na spodní část dlouhého oděvu a rukávů, jedná se zřejmě o spodní šaty a ne o svrchní oděv, který je
21
zřejmě ukrytý pod pláštěm. V tomto případě by tedy byly svrchní šaty dost krátké na to, aby nezakrývaly spodní část spodních šatů. Kámen v Läbro zachycuje ženu, která má na sobě opět dlouhé spodní šaty překryté kratším svrchním oděvem – snad svrchními šaty. Další možná interpretace jsou dvojité svrchní šaty, které se nalezly např. v Kaupangu. Spodní vrstva na vyobrazení ukazuje snad známky plisování. Na stříbrné figurce z Tune (obr viz výše) nejsou díky plášti patrné žádné spony. Pokud vyobrazená žena má svrchní šaty zavěšené na sponách, pak jsou v tomto případě velmi dlouhé a kombinované s obdélnou zástěrou vepředu. Zcela opačný případ je vyobrazení z Pickhillu v Anglii, kde se zdá být žena ve velmi krátkých šatech sepnutých na hrudníku kruhovými sponami. Z výše uvedených skutečností není tedy možné říci s jistotou, že jak dlouhé byly typické svrchní šaty. Rozhodně musíme připustit jistou variabilitu v délce, která mohla být ovlivněná tím, jestli byly šaty nošeny samostatně přes spodní oděv, jestli byly nošeny ve dvou vrstvách nebo jestli přes svrchní šaty byla na sponách zavěšena ještě zástěra. Vše určoval zřejmě osobní vkus majitelky. Jaká délka ale byla považována za „slušnou“ nám ale zatím dostupné prameny neřeknou.
3. Možné rekonstrukce střihů 1. Střih podle nálezu z Birky (Agnes Geijer) Toto je střih podle interpretace badatelky Anges Geijer na základě nálezu z Birky. Kratší očka jsou na přední straně, delší jdou přes ramena a jsou přišité k zadnímu dílu. Šaty jsou na boku nesešité a je možné je nosit ve dvou vrstvách – každá kolem jedné strany těla. Obr. je z knihy Thora Ewinga (Thor Ewing: Viking Clothing, s. 27).
22
2. Střih podle nálezu z Hedeby Střih svrchních šatů podle nálezů z Hedeby vytvořilo víc badatelů. V podstatě se jedná o několik variací na jeden typ oděvu: šaty jsou nahoře úzké a dole se rozšiřují, snad i za pomoci klínů, které šetří materiál při stříhání látky.
Střih podle Moniky Celio
Střih podle Carolyn Priest-Dorman
Střih použitý v projektu Historiska världar, Švédsko
Střih podle Nille Glaesel použitý při rekonstrukci v muzeu doby vikingské v Lofotenu, Norsko. Jedná se o třídílný střih bez klínů, který počítá s kratší přední částí a delší zadní. Tímto střihem se tak může vytvořit efekt vlečky, jak je patrné např. z tapiserie v Osebergu. Tento střih byl také použit při rekonstrukci v muzeu v Oslu (obrázek rekonstrukce viz výše).
23
3. Střih podle nálezu z Køstrupu Narozdíl od nálezu z Hedeby je rekonstrukcí oděvu z Køstrupu poměrně málo.
Střih podle Shelagh Lewins, která tento typ svrchních šatů rekonstruovala pouze v základní podobě bez ozdob. Plisování se objevuje v celé přední části.
4. Rekonstrukce svrchních šatů podle nálezů z Hedeby a Køstrupu podle autorky článku Hilde Thunem Autorka článku při své práci vyšla z několika základních obecných předpokladů ohledně podoby svrchních ženských šatů se sponami daných studiem různých pramenů týkajících se ženských oděvů doby vikingské. Tyto předpoklady jsou následující: 1. Želvovité spony jsou nedílnou součástí tohoto typu svrchních šatů (tzv. smokkr) Želvovité spony se nalézají v ženských hrobech doby vikingské. Nález těchto spon naznačuje, že jejich majitelka byla skandinávského, resp. vikingského původu. Podle dosavadních nálezů se zdá, že tyto spony byly určené k nošení společně s typem svrchních šatů nazývaným podle Thora Ewinga „smokkr“. Archeologické nálezy už ale bohužel neposkytují odpověď na otázku, jestli tento typ svrchních šatů byl nošen i ve verzi bez spon. Navíc nálezů oděvů je velmi málo a jsou tak torzální, že prakticky není možné identifikovat tyto svrchní šaty ve variantě bez spon, protože jsou to právě spony, které potvrzují nález těchto šatů. Na základě dostupných archeologických nálezů tedy není možné prokázat, jestli se tyto svrchní šaty nosily pouze v kombinaci se sponami nebo ne. Jediný doklad svrchních šatů beze spon je z přístavu v Hedeby, kde se Inga Häag domnívá, že obnošené a děravé spodní šaty mohla od své paní dostat služebná nebo otrokyně na donošení. V tomto případě by se ale jednalo o sekundární použití těchto svrchních šatů. Navíc je nesmyslné, že by k utěsnění lodí posloužily staré svrchní šaty včetně spon. Nicméně, pokud se budeme držet pouze dostupných archeologických dokladů, tak se tyto svrchní šaty s našitými očky mohly v praxi nosit a také nosily pouze v kombinaci se sponami a mohly tak například vyjadřovat lepší sociální postavení nositelky, která si mohla dovolit pořídit spony. Předpoklad, že i chudší ženy nosily variantu těchto šatů bez spon s našitými ramínky, je pouze teorie, sice možná, ale nepodložená žádným nálezem. 2. Vikingské ženy nosily spony v horní části hrudníku nad prsy. V naprosté většině případů se spony nalezly právě v této pozici vůči tělu. V několika případech se spony nalezly níže na hrudi. Jedná se ale o hroby, kde byly ženy pohřbeny v sedě, nikoli v leže a spony tedy vlivem rozkladu těla spadly níže. 3. Zcela běžně se uvnitř jedné spony nalezly více než dvě očka – máme zde tedy doklady o zavěšování dalších předmětů nebo kusů oděvu na spony. 24
4. Základní podoba střihu tohoto typu svrchních šatů byla stejná bez ohledu na region a dataci v rámci doby vikingské 5. S největší pravděpodobností se jednalo o uzavřený sešitý „tunel“ zavěšený pomocí oček na spony. 6. Přestože základním typem těchto svrchních šatů byl jednoduchý tunel, detailní provedení se mohlo lišit jak regionálně tak časově. 7. Nálezy většího množství oček ve sponách lze vysvětlit výskytem druhých šatů, přidané zástěry, vlečky nebo zavěšením různých předmětů.
25
Rekonstrukce svrchních šatů podle nálezu z Hedeby. Na samotné šaty je použitá vlna, na očka/ramínka len. Autorka hodnotí tento střih jako velmi praktický. Šaty jsou dostatečně teplé i pro klimatické podmínky Norska, nezachytávají se při práci, dobře sedí na těle a nikde neodstávají. Dají se nosit i v těhotenství, minimálně v prvním a druhém trimestru. Kojení v těchto šatech také nebylo problém. Stačilo odepnout sponu a stáhnout šaty pod prsa. Autorka ani nepotřebovala speciálně rozstřižené spodní šaty.
26
Rekonstrukce svrchních šatů podle nálezu z Køstrupu.
F = přední díl B = zadní díl
27
PRAMENY A LITERATURA (TAK JAK JE UVEDENO V PŮVODNÍM ČLÁNKU) Literatura • •
• • •
• •
•
•
• •
• • • •
•
• •
Bau, Flemming: Seler og slæb i vikingetid, Birka's kvindedragt i nyt lys, KUML 1981, Årbok for Jysk arkæologisk selskap, ISSN 0454-6245 Bender Jørgensen, Lise: Forhistoriske Textiler i Skandinavien, Nordiske Fortidsminder, Det Kongelige Nordiske Oldskriftselskab, København 1986, ISBN 87 87483 46 7 Blindheim, Charlotte: Vernesfunnene og kvinnedrakten i Norden i Vikingtiden, Viking IX, Tidsskrift for norrøn arkeologi, Norsk arkeologisk selskap, Oslo 1945 Ewing, Thor: Viking Clothing 2006, ISBN 978-0752435879. Hägg, Inga: Kvinnodräkten i Birka: Livplaggens rekonstruktion på grundval av det arkeologiska materialet, Uppsala: Archaeological Institute, 1974, ISBN 9150600028. Hägg, Inga: Birkas orientaliska praktplagg, Fornvännen 78, Stockholm, 1983. (PDF) Hägg, Inga: Die Textilfunde aus dem Hafen von Haithabu. Berichte über die ausgrabungen in Haithabu, Bericht 20. Neumünster: Karl Wachholz Verlag, 1984, ISBN 3 529 1920 8. Shelagh Lewins has made available an English summary of pages 38-42 and 168-170 at http://www.shelaghlewins.com/reenactment/hedeby_apron/hedeby_apron.htm. Hägg, Inga: Textilfunde aus der Siedlung und aus den Gräbern von Haithabu. Berichte über die ausgrabungen in Haithabu, Bericht 29. Neumünster: Karl Wachholz Verlag, 1991. ISSN 0525-5791/ISSN 3 529-01929 1. Hägg, Inga: Vikingatidens kvinnodrakt: Livet i Birka, Historiska Nyheter Nr 61, Statens historiska museum och Riksantikvarieämbetet, 1996 ISSN 0280-4115. (PDF 1,3 MB) Hägg, Inga: Populärvetenskap - en samvetsfråga? http://ingahagg.cybersite.se/text_108109.html Holm-Olsen, Inger Marie: Noen gravfunn fra vestlandet som kaster lys over vikingtidens kvinnedrakt, Viking XXXIX, Tidsskrift for norrøn arkeologi, Norsk arkeologisk selskap, Oslo 1976 Ingstad, Anne Stine: To kvinnegraver med tekstiler fra Kaupang, Universitetets Oldsaksamling 150 år, Jubileumsårbok 1979, Særtrykk, Oslo 1979 Larsson, Annika: Förbjöd kyrkan den vikingatida kvinnodräkten?, Populär arkeologi, 2008, Nr 1, årgång 26, ISSN 0281-01 Lindblom, Charlotta: Køstrup - en nordvestfynsk vikingetidsgravplad, Fyndske minder, Odense Bys Museer, Årbog 1993, ISBN 87 87162 49 0 Lukešová, Hana: Fragmenter av kvinnedrakter fra vikingtiden - Metode for identifikasjon av gamle tekstilfunn, Viking LXXIV, Tidsskrift for norrøn arkeologi, Norsk arkeologisk selskap, Oslo 2011 www.uib.no/filearchive/fragmenter-av-kvinnedrakter.pdf Priest-Dorman, Carolyn: Colors, Dyestuffs, and Mordants of the Viking Age: An Introduction http://www.cs.vassar.edu/~capriest/vikdyes.html Rasmussen, Liisa and Lønborg, Bjarne: Dragtrester i grav ACQ, Køstrup, Fyndske minder, Odense Bys Museer, Årbog 1993, ISBN 87 87162 49 0 Rimstad, Charlotte: Vikinger i Uld og Guld, Om de danske vikingetidsdragter baseret på tekstilfunn i grave, Speciale, Forhistorisk Arkæologi, Københavns
28
• •
•
Universitet, 1998. http://www.dragt.dk/assets/PDF-filer/VikingeriUldogGuld1.pdf Speed, Greg and Walton Rogers, Penelope: A Burial of a Viking Woman at Adwick-le-Street, South Yorkshire ( PDF 38 MB) Zubkova, Elena S, Orfinskaya, Olga V and Mikhailov, Kirill A: Studies of the Textiles from the 2006 Excavation in Pskov, North European Symposium for Archaeological Textiles X, Oxbow Books, 2010, ISBN 978-1-84217-370-1. Přetím, než byl článek publikován, autoři dočasně publikovali předběžné výsledky v ruštině. Peter Beatson vytvořil shrnutí ruského článku http://members.ozemail.com.au/~chrisandpeter/sarafan/sarafan.htm, Lisa Kies vytvořila anglický překlad s původními fotografiemi http://www.strangelove.net/~kieser/Russia/PskovTranslation.html
Články z internetu •
• •
•
• •
• •
Beatson, Peter and Ferguson, Christobel: Reconstructing a Viking Hanging Dress from Haithabu http://members.ozemail.com.au/~chrisandpeter/hangerock/hangerock.htm Cellio, Monica: The Viking Apron-Dress: A New Reconstruction http://sca.uwaterloo.ca/mjc/sca/aprond.html Dooley, Diane S. (known as Nastassiia Ivanova Medvedeva in the SCA): Norse Apron Dresses - One Interpretation http://tasha.gallowglass.org/sca/handouts/aprondresses/ Glæsel, Nille: Vikingtidens drakter http://www.lofotr.no/pdf/Rapporter/Lofotr%2005.08.pdf p 10-13 and Viking - Dress, Clothing, Klær, Garment, Forlaget Nille Glæsel, 2010, ISBN 978-82-998323-0-4. Buy from Nille Glæsel Historiska världer: Vikingatida kvinne - hängselkjol http://www.alternaliv.se/histvarld/draekter/vkvinna/hangselkjol.html Lewins, Shelagh: A Reconstructed Viking Woman's Outfit http://www.shelaghlewins.com/reenactment/viking_womans_outfit/viking_womans_o utfit.htm Priest-Dorman, Carolyn: Aprondress pattern http://www.cs.vassar.edu/~capriest/image/apdress.jpg Vestfirzka, Vigdis (SCA name): Vigdís' Viking Apron Dress http://viking.snapshotstacy.com/vikingad.html
Obrázky •
Fotografie nálezů hedvábí z Pskova http://usadba-psk.narod.ru/hangerok.html (platné 23.2. 2014)
29
