Heraldika jako nástroj k uchování rodinné paměti Založením mirošovské větve Pavláků (smlouvou mezi rody Pavláků a Peiskerů ze dne 7. 8. 1963 v Karlových Varech) došlo ke znakové úpravě, na základě které byl původní rodový erb položen jako srdeční štítek do erbu Peiskerů.
Erb mirošovské větvě Pavláků
Staromoravský rytířský rod Pavlátů z Olšan (z Prostějova, ze Šternberka, z Beruně, z Krásenska) je podle erbu jednou odnoží rozrodu vladyků z Březové, jejichž vývod prokazatelně sahá do 14. století. V roce 1386 se připomíná Pešek, jenž měl syna Vlčka, rychtáře v Jevišovicích na Znojemsku (Pesk v. Prisaw, Wultzko sein Sohn 25. května r. 1386).
Erb vladyků z Březové.
Zmíněného Peška z vladyckého rodu z Březové pokládáme za praotce některých rodů, které byly usedlé na Moravě a v erbu měly shodný erb – dvě zkřížená kladiva. Jedná se o rody Číple / Cipl z Kravska, Pavlát z Olšan / Pavlát(k) z Krásenska a snad i o rod Bošínský z Božejova a o vladycký rod ze Štěpánova.
1
Výše zmíněné rody nosily v české rodové heraldice dosti neobvyklý erb – dvě zkřížená kladiva, lišily se však tinkturami. U vladyků ze Štěpánova tinktury neznáme.
Erb Pavlátů z Olšan (Pavlátů / Pavláků z Krásenska)
Zápis o rodě Pavlátů z Olšan v Zrcadle slavného Markrabství moravského Bartoloměje Paprockého z Hlohol. 16. století.
2
Rodové jméno Pavlát vzniklo z rodového jména Pavlata, přičemž základem rodového jména Pavlata se stalo osobní jméno Pavel. Rod skutečně pod příjmením Pavlata vystupoval. Svědčí o tom zápis uvedený v Riegrově slovníku naučném z r. 1863: Mikuláš Štáblovský z Koválovic, maje za manželku Kunku Vlkovnu z Konecchlumí, měl nějaký čas dvůr v Domoradovicích v nájmu od Martina Pavlaty z Olšan. Pod příjmením Pawlata z Olssan vystupují naši předkové i ve dvou erbovnících z 80. let 17. století. Je zajímavostí, že na rozdíl od Siebmachera, Krále a Pilnáčka, kteří uvádějí štít modrý, je v erbovnících štít červený. Erbovník č. 1 Pawlata z Olssan štít: v červeném štítu zkřížené zlaté kladívko a klínek se zlatou násadou a stříbrným hrotem; klenot: zkřížené zlaté kladívko a klínek se zlatou násadou a stříbrným hrotem; přikryvadla: červeno-zlatá.
Erbovník č. 2 Pawlata z Olssan štít: v červeném štítu zkřížená zlatá kladívka; klenot: zkřížená zlatá kladívka; přikryvadla: červeno-zlatá.
3
Za první zmínku o rodě Pavlátů v Krásensku můžeme považovat již výše uvedený zápis z 8. října 1618 o křtu nemanželské dcery Voršily Pawlatovi z Krasenska. Druhou zmínkou o Pawlatech v Krasensku je pak záznam z 1. 8. 1622 o sňatku Barbory, vdovy po Pawlatovi z Krasesnka. Tento záznam je z hlediska posloupnosti rodu klíčový, neboť nás informuje o tom, že vdova Barbora Pawlatová se provdává za Jana Prašila z Protivanova. V zápise o narození syna Matěje ze 7. 2. 1627 (a následně v zápisech dalších) jsou jako rodiče uvedeni otec Jan Pavlak z Krasenska a matka Barbora. Na počátku 17. století se u šlechty právo odkázat jméno, erb a predikát opíralo o právní normu Poslední vůle: Jestliže poslední rodiny pořídí o svém erbu (odkáže ho v poslední vůli), neosvobodí se erb (erb nespadne na zeměpána), nýbrž přejde na jinou rodinu, jíž byl vykázán a ta jest povinna jej nositi. Právní akt Poslední vůle musel být vždy zlistiněn. Relátor nechal zapsat královu svolovací písemnost o povolení zamýšleného spolku a pak přišel osobně k deskám připouštějící rytíř a učinil před menšími úředníky zemskými přísežnou a do desek zapsanou výpověď, že učinil Poslední vůli. Moravské zemské desky kraje Olomouckého (1567 – 1642) a kraje Brněnského (1567 – 1641) nicméně takovýto zápis neobsahují. Je to však vysvětlitelné, neboť k zápisu by došlo v době stavovského povstání a části Moravských zemských desek z tohoto období byly zničeny. (In: Matějek, Fr.: Moravské zemské desky. Kraj Olomoucký. III. 1567 – 1642. Státní pedagogické nakladatelství. Praha. 1953.: K těmto zachovaným jedenácti knihám bylo by potįeba pįipočísti jistý počet zápisů učiněných v době povstání. Ty byly po Bílé hoįe zničeny. Nedovedeme dnes stanovit, zda tvoįily zvláštní knihu, či byly pįipojeny k foliím, XXXIV. knihy, poslední to pįed povstáním. Kniha XXXIV obsahuje vklady z roku 1618 a Kniha XXXV obsahuje vklady z r. 1626. Údaje z let 1619 – 1625 se tedy nezachovaly, byly zničeny. Rohlík, M.: Moravské zemské desky. Kraj Brněnský. III. 1567 – 1641. Státní pedagogické nakladatelství. Praha. 1957: Instrukce Ferdinanda II. naįizovaly nejvyšším úįedníkům českým zničení svazků se zápisy z doby stavovského povstání 1618 – 1620. Kniha XXXV obsahuje zápisy učiněné v letech 1617 – 1619 a Kniha XXXVI vklady z let 1625 – 1626. Údaje z let 1620 – 1624 tedy chybí.)
Erb rodu Cipl (Čiple, Cípla, Cepla) z Kravska Blason erbu: na červeném štítě dvě zlatá kladiva křížem přeložená, klenot červené peří, z něhož kladivo vzhůru vyniká. Predikát odvozen podle vsi Kravsko u Znojma, kterou snad nějaký čas zápisně drželi, ona byla jměním kláštera louckého. Zatím první zjištěný záznam o rodě vladyků z Kravska pochází ze 14. října 1360. Tehdy koupil opat louckého premonstrátského kláštera Ota dvůr v Kravsku od Miloty z Kravska za 14 hřiven grošů. Albrecht Čiple z Kravska koupil r. 1513 hrad Šelmberk u Vožice.
4
Šelmberk – hrad, perokresba J. Willenberga. Konec 16. století.
Šelmberk – současný stav
5
Erb Bošínských z Božejova Popis erbu rodu Bošínských z Božejova je uváděn takto: v červeném štítě dvě kladiva ocelové barvy se zlatými rukovětmi křížem přeložené, přikryvadla týchž barev, nad helmou křídla složená, přední bílé a zadní červené.
Pečeť Vaňka ze Štěpánova z roku 1437
Kladivo jako heraldické znamení má hlubší význam. Je symbolem síly, nárazu; síly vykřesávající jiskru. Kladivo má tvar pěsti, bylo nejprimitivnější zbraní, ale zároveň zbraní, jíž bylo užíváno nejdéle. Je to prodloužené rameno s kamennou pěstí. Odtud je také kladivo znamením síly, nástrojem, na jehož vymyšlení a ztělesnění se snad poprvé uplatnil rozum a moudrost. Palcáty jsou jen obdobou kladiva. Kladivo bylo znamením moci a vedení. Ve Francii bylo kladivo speciální zbraní rytířů na koni .
6
Válečná kladiva 15. a 16. století
Rytíį s kladivem
7
Pro rod Peiskerů získal erb Anton Valentin Edmund Peisker (1754 – 1806) zemský advokát a soudce.
Erb rodu Peiskerů
Za císařovny Marie Terezie došlo ke spojení Dvorské české kanceláře s Kanceláří pro země rakouské a vznikla Spojená kancelář česko – rakouská (1762), která s panovnickým povolením prováděla nobilitaci, popř. pouze udělení erbu s turnajskou přilbou bez vlastní nobilitace. V německých zemích se turnajská přilba objevuje i na erbech osobností postavených na roveň šlechticů, jako např. doktorů práv a teologie. Blason erbu je následující: Štít francouzský, polcený. Na pravé straně dvě zlatá břevna v černém poli, na levé straně v modrém poli na zlatém trojvrší stříbrný pštros se zlatým prstencem v zobáku. Na korunované turnajské přilbě s černo – zlatými a modro – zlatými přikrývadly černý klobouk s paví kytou. Vysvětlení erbovních figur a textu pod erbem je následující: 1. Tinktury zlatá a černá upozorňovaly na „rakouský“ původ rodu 2. Pštros s prstencem v zobáku – pštros má význam lingvistický, neboť slova „Rakousko“ a „pštros“ se ve francouzském jazyce vyslovují a píší téměř stejně (Rakousko = AUTRICHE, pštros = AUTRUCHE). Prstenec pak v této souvislosti vyjadřuje heslo: TU FELIX AUSTRIA NUBE a tak vlastně celý erb upozorňoval na příslušnost rodu do habsburské monarchie. 3. Text pod erbem Stammt aus Östrerreich (Původem z Rakouska) vyjadřuje rakouskou státní příslušnost jeho nositelů.
8
Rodovou heraldikou jako nástrojem k uchování rodinné paměti se zabývá náš Rodový zákon ve znění z roku 2000, který stanoví: a) Původní rodový erb Pavlátů z Olšan / z Krásenska má právo užívat jen patriarcha rodu a nejstarší syn. b) Znaky mladších synů patriarchy rodu se vzájemně liší klenotem (tinktury v jejich erbech zůstávají shodné s tinkturami v erbu patriarchy rodu). Klenot pro jednotlivé syny a jejich potomky je vybrán Rodinnou radou. c) Erb mirošovské větve rodu mohou užívat všichni členové této větve (potomci po meči i po přeslici). Tento erb slouží k uchování rodinné paměti ve všech liniích pro příští generace (i za situace, kdy se členky rodu provdají a ponesou jiná příjmení). d) Patriarcha rodu má právo nosit při zasedání Rodinné rady slavnostní řetěz.
Erb patriarchy rodu a jeho prvorozeného syna. Základní erb
9
Įetěz patriarchy mirošovské větve rodu nošený pįi zasedání Rodinné rady
Logo rodinného podniku
Logo rodinného podniku
10
