HELEN FIELDINGOVÁ BRIDGETJONESOVÁ: S ROZUMEM V KONCÍCH

001-185 BJ-S rozumem_145x205 mm QXP 7.x 29.7.14 5:56 Stránka 1



HELEN FIELDINGOVÁ

BRIDGETJONESOVÁ: S ROZUMEM V KONCÍCH


Copyright © Helen Fielding, 1999 Translation © Barbora Punge Puchalská, 2001, 2004, 2014 © NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2014 ISBN 978-80-7388-916-6


Ostatním Bridgetám



PoděkovȘní Za inspiraci, zpûtnou vazbu a podporu díky Gillonu Aitkenovi, Sunetfie Atkinsonové, Peteru Bennet-Jonesovi, Frankiemu Bridgewoodovi, Richardu Colesovi, Richardu Curtisovi, Scarlett Curtisové, Pam Dormanové, Ursule Doylové, Breenu Farringtonovi, Nellie Fieldingové, Fieldingovic rodinû, spoleãnosti First Circle Films, Andrewu Forbesovi, Colinu Firthovi, Paule Fletcherové, Pierci Fletcherovi, Henriettû Perkinsové, Tracey MacLeodové, Sharon Maguireové, Tinû Jenkinsové, Sáfie Jonesové, Emmû Parryové, Harrymu Richiemu, Sarah Sandsové, Tomu Shoneovi, Peteru Strausovi, Russi Warnerovi a spoleãnosti Working Title Films. A zvlá‰tní podûkování patfií Kevinu Curranovi. V˘zkum provedla Sára Jonesová.



1. A ŽILI ŠŤASTNĚ AŽ DO SMRTI Pondělí, 27. ledna 58,5 kg (tuková vrstva ustálena), poãet partnerÛ: 1 (hurá!), poãet souloÏí: 3 (hurá!), 2100 kcal, z ãehoÏ 600 pfiipadá na souloÏe, takÏe celkov˘ pfiíjem: 1500 kcal (pfiíkladné).

Hurá! Roky divoãiny jsou v tahu. UÏ ãtyfii t˘dny a pût dní se snaÏím udrÏovat fungující vztah s dospûl˘m muÏem, coÏ dokazuje, Ïe nejsem Ïádn˘ vydûdûnec lásky, jak jsem se dfiív obávala. Cítím se bájeãnû, jako jedenadvacetiletá Jemima Goldsmithová, nebo podobnû rozzáfiená novomanÏelka, která ve svatebních ‰atech slavnostnû otevírá onkologickou kliniku, zatímco si ji v‰ichni pfiedstavují v posteli s jejím novomanÏelem, b˘val˘m kapitánem pákistánského kriketového t˘mu a penzistou Imranem Khanem. Aáá. Mark Darcy se právû pohnul. MoÏná se vzbudí a bude si se mnou povídat o m˘ch názorech. 7.30 Mark Darcy pofiád spí. UÏ to mám – vstanu a pfiipravím mu fantastickou teplou snídani: párky, míchaná vejce s houbami nebo benedikt˘nská ãi florentinská vejce. 7.31 Pfiijde na to, co benedikt˘nská ãi florentinská vejce vlastnû jsou. 7.15


f 10

BRIDGET JONESOVÁ S r o z u m e m v k o n c í c h

7.32 AÏ na to, Ïe Ïádné houby ani párky nemám. 7.33 Ani vajíãka. 7.34 A kdyÏ o tom tak pfiem˘‰lím, nemám ani mléko.

Pofiád spí. Mmm. Je krásn˘. Stra‰nû ráda se na nûj dívám, kdyÏ spí. Má tak sexy ‰iroká ramena a chlupat˘ hrudník. Ne Ïe by mi ‰lo jen o sex nebo tak. Zajímá mû, co má v hlavû. Mmmm. 7.37 Pofiád spí. Je mi jasné, Ïe musím b˘t jako my‰ka, ale moÏná bych ho mohla jemnû probudit pomocí telepatie. 7.40 MoÏná mu… PFFFF! 7.50 Mark Darcy se posadil jako stfiela a zafival: „Bridget, nechá‰ sakra toho civûní, kdyÏ spím? Najdi si nûjakou jinou zábavu.“ 8.45 Zastavila jsem se v bistru Coins na cappuccino, ãokoládov˘ croissant a cigaretu. To je ale úleva, kdyÏ si mÛÏe ãlovûk zakoufiit na vefiejnosti a nemusí se pfiitom kontrolovat. MuÏ v bytû Ïenû ve skuteãnosti velice komplikuje Ïivot, protoÏe Ïena nemÛÏe trávit v koupelnû tolik ãasu, kolik by potfiebovala, ani ji nemÛÏe promûnit v plynovou komoru, neboÈ má neustále strach, aby muÏ nepfii‰el pozdû do práce, aby se nepoãural atd. Taky mû znepokojuje, jak si Mark skládá pfied spaním spodky. Pfiipadám si podivnû trapnû, protoÏe sama nechávám v‰echny vûci na hromádce na zemi. Dnes veãer se Mark zase staví, takÏe musím jít buì ráno, nebo veãer nakoupit. No, vlastnû nemusím, ale v jistém bizarním, moÏná atavistickém slova smyslu, coÏ nesmím pfiipustit pfied Sharon, prostû chci. 8.50 Mmm. Zajímalo by mû, jak˘ bude Mark Darcy otec. (M˘ch potomkÛ, samozfiejmû. Ne mÛj. To by bylo pûknû úchylné, nûco na zpÛsob Oidipa.) 8.55 No nic, nesmím b˘t posedlá a musím pfiestat snít. 9.00 Zajímalo by mû, jestli nám Una a Geoffrey Alconburyovi dovolí kvÛli hostinû postavit na trávníku párty stan – Pfff! 7.35


1. A ŽILI ŠŤASTNĚ AŽ DO SMRTI

f

Do bistra ve‰la drze jako opice moje matka ve skládané sukni z Country Casuals a v zeleném blejzru se záfiivû zlat˘mi knoflíky. Vypadala jako ufon, co se z niãeho nic objeví v Dolní snûmovnû, vypustí sliz a klidnû si pfiisedne k vládním ministrÛm. „Nazdar, zlato,“ zatrylkovala. „Jsem na cestû do Debenhams. Vím, Ïe sem chodí‰ na snídani, a tak jsem si fiekla, Ïe se stavím, abychom se domluvily, kdy zajde‰ k té vizáÏistce. Ó, mám stra‰nou chuÈ na kávu. Myslí‰, Ïe by mi mohli ohfiát mléko?“ „Mami, uÏ jsem ti fiekla, Ïe k Ïádné vizáÏistce jít nechci,“ zamumlala jsem celá rudá, zatímco se na nás v‰ichni dívali a zdálky se k nám blíÏila nevrlá, ufiícená servírka. „Ale no tak, nebuì taková buchta, zlato. Musí‰ o sobû dát vûdût, a ne pofiád ãekat, jak se vûci vyvrbí. Á zdravím.“ Máma nasadila tón, kter˘ jasnû vyjadfioval touhu „spfiátelit se z nepochopiteln˘ch dÛvodÛ s personálem a stát se nejváÏenûj‰ím hostem kavárny“. „TakÏe. Co-pak-si-dám? Víte co? Myslím, Ïe si dám kávu. Vypila jsem ráno doma v Grafton Underwood s manÏelem Colinem tolik ãaje, aÏ se mi z nûj dûlá nanic. A mohla byste mi pfiihfiát trochu mléka? NemÛÏu pít v kávû studené mléko. Nedûlá mi to dobfie na Ïaludek. A moje dcera Bridget si dá…“ Grrr. Proã nám to rodiãe dûlají? Proã? Dovolávají se snad zoufalí zralí jedinci pozornosti a dÛleÏitosti, nebo je na‰e mûstská generace pfiíli‰ zaneprázdnûná a podezíravá a otevfienost a pfiátelství jsou nám cizí? Vzpomínám si, Ïe kdyÏ jsem poprvé pfiijela do Lond˘na, na kaÏdého jsem se usmívala, dokud se mi jeden chlap v metru neudûlal na záda. „Presso? Pfiekapávanou? VídeÀ? Se ‰lehaãkou? Bez kofeinu? S polotuãn˘m mlékem?“ vy‰tûkla servírka, pfiisunula si k sobû

11


f 12


ze stolu v‰echny talífie a vyãítavû se na mû podívala, jako kdybych za mámu mohla já. „Bez kofeinu, se ‰lehaãkou a polotuãn˘m mlékem,“ ‰pitla jsem omluvn˘m tónem. „Ta je nabruãená. Copak neumí anglicky?“ látefiila máma za odcházející servírkou. „Lond˘n je ale legraãní, viì? Nûktefií se ani neumûjí ráno obléknout.“ Dívala se na dvû elegantní pseudorastafariánky u vedlej‰ího stolu. Jedna Èukala do laptopu a mûla na sobû boty znaãky Timberlands, spodniãku, rastafariánskou ãepici a flísovou bundu. Ta druhá byla obleãená v surfafisk˘ch kraÈasech, dlouhém plá‰ti z lamí kÛÏe a pletené ãepici bhútánsk˘ch pastevcÛ s klapkami na u‰i. Na nohou mûla turistické ponoÏky a jehlové podpatky a jeãela do sluchátka mobilu, které mûla pfiipevnûné kolem hlavy: „Fakticky mi fiek, Ïe jestli mû je‰tû jednou pfiistihne, jak hulím trávu, tak mû vykopne z bytu. A tak jsem si pomyslela: ‚Se neposer, fotfiíku,‘“ zatímco její ‰estiletá ratolest se zhnusenû nimrala v talífii hranolkÛ. „To ta holka mluví tak sprostû sama se sebou?“ zeptala se máma. „My ale Ïijeme v legraãním svûtû, viì? Nebylo by ti líp mezi normálními lidmi?“ „To jsou normální lidi,“ odsekla jsem na‰tvanû a k˘vla hlavou na ulici, kde zrovna nane‰tûstí jepti‰ka v hnûdém hábitu tlaãila v koãárku dvû dûti. „A právû proto jsi celá zmatená.“ „Já nejsem zmatená.“ „Ale jsi,“ nedala se matka. „No nic. Jak vám to klape s Markem?“ „Skvûle,“ odvûtila jsem zasnûnû, naãeÏ mû zpraÏila pohledem. „Snad to nebere‰ smrtelnû váÏnû? VÏdyÈ ví‰, Ïe si tû nevezme.“ Grr. Grrr. Sotva zaãnu chodit s muÏsk˘m, kterého mi rok a pÛl dohazuje („syn Malcolma a Elaine, zlato, je rozveden˘, pfií‰ernû



f

osamûl˘ a bohat˘…“), pfiipadám si jako na závodû branné zdatnosti. ·krábu se nahoru po zdech a sítích, jen abych mámû pfiinesla velk˘ stfiíbrn˘ pohár s ma‰lí. „Ví‰, co o tobû budou fiíkat,“ nedala si pokoj. „‚To byla snadná obûÈ.‘ KdyÏ Merle Robertshawová zaãala chodit s Percivalem, její matka prohlásila: ‚Ne abys mu dovolila, aby ho pouÏíval k nûãemu jinému neÏ k ãurání.‘“ „Mami,“ zaprotestovala jsem. Z jejích úst to znûlo ponûkud smû‰nû. Je‰tû pfied necel˘m pÛlrokem se tahala s portugalsk˘m prÛvodcem, kter˘ neudûlá ani krok bez pánské pfiíruãní ta‰ky. „Ach, uÏ jsem ti fiíkala,“ skoãila mi do fieãi a pokrytecky zmûnila téma, „Ïe jedeme s Unou do Keni?“ „CoÏe!“ vyjekla jsem. „Jedeme do Keni! Jen si to pfiedstav, zlato! Do ãernoãerného nitra Afriky!“ Hlavou mi zaãaly vífiit my‰lenky a v‰echna moÏná vysvûtlení jako v hracím automatu, neÏ se s cinkotem zastaví. Nestala se z mámy misionáfika? NepÛjãila si ve videopÛjãovnû znovu Vzpomínky na Afriku? Nevzpomnûla si z niãeho nic na Volání divoãiny a nerozhodla se chovat lvy? „Ano, zlato. Chceme si zajet na safari, setkat se s Masaji a strávit pár dní v hotelu na pláÏi.“ V hracím automatu to cvaklo a na obrázcích se objevila série odpudiv˘ch v˘jevÛ, na nichÏ postar‰í nûmecké paniãky obcují na pláÏi s místními mladíãky. Tupû jsem na mámu civûla. „Nehodlá‰ si zase s nûk˘m nûco zaãít, Ïe ne?“ zeptala jsem se. „Táta se je‰tû nevzpamatoval z Julia.“ „Namoudu‰i, zlato! VáÏnû nevím, proã ten povyk. Julio byl pouh˘ pfiítel – dopisovali jsme si. V‰ichni potfiebujeme pfiátele, zlato. Ani to nejlep‰í manÏelství ti nemÛÏe dát v‰echno: pfiátele

13


f 14


v‰ech vûkÛ, ras, víry a tfiíd. âlovûk si pfiece musí roz‰ifiovat obzory v kaÏdém…“ „Kdy odjíÏdíte?“ „Je‰tû nevím, zlato. Jen nás to tak napadlo. UÏ musím letût. Nashle!“ Do hajzlu. Je ãtvrt na deset. Pfiijdu pozdû na ranní poradu. 11.00 V redakci programu Život v BritȘnii. Na‰tûstí jsem pfii‰la pozdû jen o dvû minuty. Zmuchlala jsem si kabát do koule, aby to vypadalo, Ïe jsem v práci uÏ nûkolik hodin a pouze jsem se zdrÏela v nûjaké neodkladné záleÏitosti na jiném oddûlení, a s klidem jsem se prodírala skrz pozÛstatky mizerného denního televizního vysílání, které se v nechutnû otevfiené kanceláfii v˘mluvnû válely na podlaze – nafukovací ovce s dírou v zadku, Claudia Schifferová v nadÏivotní velikosti s hlavou Madeleine Albrightové a velká lepenková cedule s nápisem PRYâ S LESBAMA ! –, k Richardu Finchovi, kter˘ se honosil kotletami, sluneãními br˘lemi ve stylu Jarvise Cockera a oblekem na safari ze sedmdesát˘ch let, do nûhoÏ vecpal svou odpornû tûlnatou figuru, a právû vfie‰tûl na shromáÏdûn˘ t˘m dvacetilet˘ch reportérÛ. „Tak honem, bordeláfiko Bridget, co chodí‰ pofiád pozdû,“ zafival, kdyÏ mû uvidûl. „Neplatím ti za to, aby sis muchlala kabát a hrála si na neviÀátko, ale za to, abys pfii‰la vãas a nûco vymyslela.“ Ten nedostatek úcty je namoudu‰i den ze dne nesnesitelnûj‰í. „Tak, Bridget!“ zahfiímal Richard. „Co tfieba nové labouristky. Co tfieba jejich image a role. SeÏeÀ mi feministickou poslankyni Barbaru Follettovou. AÈ hodí její kolegyni Margaret Beckettovou do gala. Chci záfii svûtel. âerné mini‰aty. Punãochy. Chci, aby Margaret vypadala jako sexuální symbol.“ Absurdita úkolÛ, které mi Richard Finch zadává, obãas nezná mezí. Jednoho dne budu muset pfiemluvit ministryni sociálních



f

vûcí Harriet Harmanovou a ministryni zdravotnictví Tessu Jowellovou, aby se postavily vedle sebe v supermarketu, a úkolem kolemjdoucích bude poznat, která je která. Nebo se budu snaÏit pfiemluvit vrchního psovoda, aby se nechal honit po lese smeãkou vztekl˘ch li‰ek. Musím si najít nûjaké místo umoÏÀující lep‰í seberealizaci. Co tfieba zdravotní sestra? 11.03 U stolu. Fajn, rad‰i brnknu do tiskového oddûlení labouristÛ. Mmmm. Pofiád se mi vracejí vzpomínky na milování s Markem. Doufám, Ïe dneska ráno nebyl moc otráven˘. Co kdybych mu zatelefonovala do práce. Není moc brzy? 11.05 Je. Jak se praví v Jak si udrÏet toho pravého – nebo to bylo v Jak si zajistit partnerÛv trval˘ zájem –, souznûní muÏe a Ïeny je choulostivá záleÏitost. MuÏ si musí Ïenu namlouvat. Poãkám, aÏ mi Mark zavolá. Asi bych se mûla radûji mrknout do novin, abych se dostala v otázce politiky nov˘ch labouristÛ do obrazu, kdyby mû náhodou spojili s Margaret Beckettovou… Pfff! 11.15 Richard Finch mû zase sefival. Pfiefiadil mû z labouristek na hon na li‰ku – budu muset pfiipravit Ïiv˘ vstup z Leicestershiru. Nesmím panikafiit. Jsem sebejistá, chápavá, zodpovûdná Ïena mnoha zájmÛ. Moje sebeuvûdomûní nevychází z m˘ch svûtsk˘ch úspûchÛ, ale z mého nitra. Jsem sebejistá, chápavá… Ach boÏe. Venku leje jak z konve. VÛbec se mi do té promoklé ledárny nechce. 11.17 Je vlastnû moc fajn, Ïe mÛÏu dûlat interview. Mám pomûrnû velkou odpovûdnost – ov‰emÏe ne jako ten, kdo rozhoduje o vyslání stfiel s plochou dráhou letu do Iráku, nebo ten, kdo drÏí pfii srdeãní operaci svorku na hlavní chlopni –, moÏnost potrápit pfied kamerou zabijáka li‰ek a dobrat se k jasnému konci jako Jeremy Paxman, kdyÏ si podal íránského – nebo iráckého? – velvyslance.

15


f 16


MoÏná mû dokonce poÏádají, abych pfiipravila pfiíspûvek ze soudního pfielíãení do hlavních veãerních zpráv. 11.21 Nebo fiadu krátk˘ch specializovan˘ch reportáÏí. Hurá! Fajn, radûji se pustím do tûch v˘stfiiÏkÛ… Ach jo. Telefon. 11.30 UÏ jsem ho chtûla nechat zvonit, ale napadlo mû, Ïe by to mohl b˘t dotazovan˘ dvojctihodn˘ sir Hugo Boynton alias zabiják li‰ek, kter˘ mi mûl sdûlit, jak se kolem sil a chlívkÛ pro prasata dostanu na místo, a tak jsem zvedla sluchátko. Volala Magda. „Ahoj, Bridget. Jen jsem ti chtûla fiíct do hrníãku! Do hrníãku! Udûlej to do hrníãku!“ V pozadí se ozvala hlasitá rána, po ní pfii‰el zvuk tekoucí vody a fiev, jako kdyÏ Srbové vraÏdí muslimy, následovan˘ hlasit˘m „Maminka dá na zadeãek! Dá ti na zadeãek!“ jako na kolovrátku. „Magdo!“ zafivala jsem. „Jsi tam?“ „PromiÀ,“ fiekla, kdyÏ se nakonec vrátila k telefonu. „Jen jsem ti chtûla fiíct… dej si bimbáska do hrníãku! Jestli ho nechá‰ venku, poteãe to ven!“ „Mám rozdûlanou práci,“ zaúpûla jsem. „Za dvû minuty odjíÏdím do Leicestershiru…“ „Bezva, fajn, já vím, já vím, vy jste v‰ichni fantastiãtí a dÛleÏití, kdeÏto já trãím doma se dvûma ãlovíãky, co je‰tû ani neumí anglicky. No nic, jen jsem ti chtûla fiíct, Ïe jsem se domluvila se znám˘m truhláfiem, aby ti zítra pfii‰el udûlat ty police. PromiÀ, Ïe jsem tû otravovala sv˘mi domácími starostmi. Jmenuje se Gary Wilshaw. Mûj se.“ NeÏ jsem staãila vytoãit Magdino ãíslo, telefon znovu zazvonil. Volala vzlykající Jude. „No tak, Jude, no tak,“ uklidÀovala jsem ji, zatímco jsem si strãila sluchátko pod bradu a snaÏila se naházet v˘stfiiÏky do kabelky. 11.20



f

„Ten Bídák Richard, bééééééé.“ Ach boÏe. Po Vánocích jsme s Shaz pfiesvûdãily Jude, Ïe jestli se bude je‰tû jednou bavit s Bídákem Richardem o pohybliv˘ch píscích jeho neschopnosti vázat se, budeme ji muset nechat odvézt do blázince. A dokud ji nepropustí do domácího o‰etfiování, stejnû si nebudou moct nûkolik let vyjet na prodlouÏen˘ víkend, zajít do poradny ani naplánovat spoleãnou budoucnost. V návalu sebelásky ho Jude pustila k vodû, ostfiíhala si vlasy a zaãala chodit do svého seriózního zamûstnání v City v koÏené bundû a bederních dÏínách. V‰ichni Hugové, Johnnyové a Jerrerové v prouÏkovan˘ch ko‰ilích, ktefií si kdy marnû pfiedstavovali, co Jude skr˘vá pod kost˘mkem, se rázem ocitli ve stavu priapického ‰ílenství a veãer co veãer jí volali. JenomÏe celá ta vûc s Bídákem Richardem ji pofiád rmoutí. „Procházela jsem vûci, které tady nechal, chtûla jsem je vyhodit, ale narazila jsem na jednu pfiíruãku… pfiíruãku…, která se jmenuje… jmenuje…“ „No tak. No tak. Mnû to fiíct mÛÏe‰.“ „Která se jmenuje Jak randit s dvacítkami: prÛvodce pro muÏe nad pûtatfiicet.“ Kristepane. „Je mi stra‰nû, stra‰nû…“ fiekla, „uÏ nechci znovu procházet tím peklem randûní… je to neproniknutelné mofie… zÛstanu navÏdycky sama…“ Ve snaze vyváÏit v˘znam kamarádství a skuteãnost, Ïe uÏ jsem dávno mûla b˘t v Leicestershiru, jsem Jude poskytla pouze akutní první pomoc: drÏ se vlastního já, asi to tam nechal schválnû, ne, nezÛstane‰, atd. „Díky, Bridge,“ podûkovala Jude po chvíli oãividnû klidnûj‰ím hlasem. „Mohly bychom se dneska veãer vidût?“

17


f 18


„No, ví‰, má pfiijít Mark.“ Rozhostilo se ticho. „Fajn,“ fiekla chladnû. „Fajn. UÏij si to.“ Ach boÏe, teì kdyÏ mám pfiítele, cítím se vÛãi Jude a Sharon tak provinile, témûfi jako zrádná a lstivá pfiíslu‰nice gerily, která to hraje na dvû strany. Místo toho jsme se domluvily, Ïe se v‰echny tfii sejdeme zítra veãer, ale Ïe si v‰echno znovu hezky v klidu probereme dnes veãer v telefonu, na coÏ Jude pfiistoupila. Teì bych mûla rychle zavolat Magdû a ujistit se, Ïe se tolik nenudí a uvûdomuje si, Ïe na chození do práce není nic fantastického. „Díky, Bridge,“ fiekla Magda, kdyÏ jsme si popovídaly. „Od porodu je mi nanic a smutno. Jeremy musí b˘t zítra veãer opût v práci. Nechtûla by ses zastavit?“ „No, ví‰, máme s holkama sraz ve Stodvaadevadesátce.“ Nastala záludná pauza. „A pfiedpokládám, Ïe nudn˘m nafoukan˘m ÏenáãÛm je vstup zakázán.“ „Ne, ne, klidnû pfiijì. Pfiijì, to bude bezva!“ pfiehrávala jsem. Vûdûla jsem, Ïe se Jude bude zlobit, protoÏe Bídák Richard tak pfiestane b˘t stfiedem pozornosti, ale rozhodla jsem se to nechat na pozdûji. TakÏe teì mám skuteãnû zpoÏdûní a musím jet do Leicestershiru, aniÏ jsem si pfieãetla v˘stfiiÏky o honu na li‰ku. MoÏná bych to mohla dohnat, aÏ zastavím na kfiiÏovatce. Co kdybych rychle zavolala Marku Darcymu a fiekla mu, kam jedu? Hmm. Ne. To není dobr˘ tah. Ale co kdyÏ se vrátím pozdû? Radûji mu zavolám. 11.35 Mhm. Ná‰ rozhovor probûhl takto: Mark: Prosím? Darcy. JȘ: Tady je Bridget. Mark: (Pauza.) Jistû. Ehm. V‰echno v pofiádku?



f

JȘ: Ano. Vãera veãer to bylo fajn, Ïe? Chci fiíct, ví‰, kdyÏ jsme… Mark: Ov‰emÏe vím, ano. Dokonalé. (Pauza.) Zrovna mám

schÛzku s indonésk˘m velvyslancem, ‰éfem Amnesty International a námûstkem ministra prÛmyslu a obchodu. JȘ: Ach. PromiÀ. Jedu do Leicestershiru. Napadlo mû, Ïe ti zavolám, kdyby se mi náhodou nûco stalo. Mark: Kdyby se ti nûco…? Jako co? JȘ: Tfieba kdybych pfiijela… pozdû. (Dodala jsem nepfiesvûdãivû.) Mark: Jistû. AÏ bude‰ hotová, tak zavolej, kdy pfiijede‰. Dobrá. Zatím ahoj. Hmm. Myslím, Ïe jsem mu nemûla volat. V Jak v jeho nepfiítomnosti nepfiijít o rozum se v˘slovnû praví, Ïe muÏi skuteãnû nemají rádi, kdyÏ mají spoustu práce a vy jim voláte pro nic za nic. 19.00 ZpȘtky doma. Zbytek dne byl zl˘ sen. Po nároãné cestû v hustém lijáku jsem dorazila do de‰tûm biãovaného Leicestershiru a tfiicet minut pfied zaãátkem pfiímého pfienosu jsem zaklepala na dvefie velkého ãtvercového domu obklopeného vozy pro pfiepravu koní. Z niãeho nic se otevfiely dvefie a v nich se objevil vysok˘ muÏ v man‰estrácích a docela sexy vytahaném svetru. „Tss,“ ucedil a zmûfiil si mû od hlavy k patû. „Tak pojìte krucinál dál. Va‰i parÈáci jsou vzadu. Kde jste krucinál byla?“ „Byla jsem náhle odvolána ze Ïhavého politického tématu,“ prohlásila jsem namy‰lenû, zatímco mû zavedl do veliké kuchynû plné psÛ a ãástí postroje. Najednou se obrátil, rozzufienû se na mû podíval a bouchl do stolu. „Tohle má b˘t svobodná zemû. Jakmile nám zaãnou fiíkat, Ïe nesmíme v nedûli krucinál na lov, kde to skonãí? Pche!“ „To by se pfiece dalo fiíct i o otrokáfiství, ne?“ zamumlala jsem. „Nebo o fiezání u‰í koãkám. Mnû nepfiipadá moc dÏentlmenské,

19


f 20


kdyÏ se smeãka lidí a psÛ honí pro legraci za jedním vystra‰en˘m tvoreãkem.“ „Vidûla jste krucinál nûkdy, co dokáÏe udûlat li‰ka se slepicí?“ zahfiímal sir Hugo a zbrunátnûl. „KdyÏ je nebudeme lovit, zaplaví celou zemi.“ „Tak je stfiílejte,“ prohlásila jsem s vraÏedn˘m pohledem ve tváfii. „Ale humánnû. A v nedûli se hoÀte za nûãím jin˘m, jako tfieba na chrtích dostizích. PfiivaÏte si na lano nûjaké chlupaté zvífiátko napu‰tûné li‰ãím pachem.“ „Máme je stfiílet? UÏ jste se nûkdy pokusila krucinál zastfielit li‰ku? Budeme se v‰ichni koupat v kaluÏích krve a va‰i vystra‰ení tvoreãkové se budou zmítat ve smrtelné agonii. Chlupaté zvífiátko. Grrr!“ Náhle se vrhl k telefonu a vytoãil ãíslo. „Finchi, ty idiote!“ zafival. „Cos mi to sem poslal… nûjakou zatracenou socialistku? Jestli si myslí‰, Ïe si pfií‰tí nedûli vyjede‰ na hon…“ V tu chvíli vstrãil do dvefií hlavu kameraman a nasupenû pronesl: „Á, takÏe uÏ se‰ tady, jo?“ Pak se podíval na hodinky. „Nemyslí‰, Ïe bychom se mûli tfieba domluvit?“ „Chce s vámi mluvit Finch,“ podal mi sir Hugo sluchátko. Za dvacet minut jsem pod hrozbou vyhazovu sedûla na koni pfiipravena pfiicválat do zábûru a vyzpovídat dvojctihodného pana Panovaãného v sedle. „OK, Bridget, za patnáct vtefiin jsme u tebe, jeì, jeì, jeì,“ zavfie‰tûl mi do sluchátka Richard Finch z Lond˘na a já jsem podle instrukcí pobídla konû. Ale zvífie zÛstalo stát jako pfiikované. „Jeì, jeì, jed, jeì, jeì!“ vfiískal Richard. „¤íkalas hergot, Ïe umí‰ jezdit na koni.“ „¤íkala jsem, Ïe mám pfiirozené drÏení tûla v sedle,“ odsekla jsem a zoufale jsem bodala konû do slabin.



f 21

„OK, Leicestere, detail na sira Huga, dokud se ta pitomá Bridget nerozhoupe – pût, ãtyfii, tfii, dva… jeì!“ Sir PivoÀka spustil hfiímajícím hlasem reklamu na hon na li‰ku a já jsem dál zoufale pobízela konû. Zvífie se nakonec nervóznû postavilo na zadní a vpadlo pfiímo do zábûru, zatímco jsem mu visela kolem krku. „Do prdele, stfiihnûte to, stfiihnûte to!“ jeãel Richard. „Ná‰ ãas bohuÏel vypr‰el. A nyní vracíme slovo zpátky do studia!“ zatrylkovala jsem, zatímco se kÛÀ znovu otoãil a zaãal couvat ke kameramanovi. Poté, co se uchichtan˘ ‰táb sbalil a odjel, vrátila jsem se zahanbenû do domu pro vûci. Málem jsem vrazila do dvojctihodného Rudého obra. „Ha!“ zahfimûl. „Napadlo mû, Ïe by vám ten hfiebec mohl dát lekci. Nedáte si jednu krvavou?“ „CoÏe?“ nevûfiila jsem. „Bloody Mary?“ Mûla jsem co dûlat, abych tu vodku do sebe nekopla, a pofiádnû jsem se napfiímila. „Chcete mi fiíct, Ïe jste mi úmyslnû zniãil reportáÏ?“ „MoÏná.“ U‰klíbl se. „To je naprosto hanebné,“ prohlásila jsem. „A nedÛstojné britského ‰lechtice.“ „Ha! KuráÏ. Tu mám u Ïensk˘ch rád,“ zachraptûl a vrhl se na mû. „Jdûte ode mû!“ ohradila jsem se a uh˘bala pfied ním. Namoudu‰i. Co si o sobû vÛbec myslel? Byla jsem tam pracovnû, a ne aby mû nûkdo obtûÏoval. V Ïádném slova smyslu. I kdyÏ vlastnû to pouze dokazuje, Ïe se muÏÛm líbí, kdyÏ po nich Ïenská nejede. Musím si to zapamatovat, jednou by se mi to mohlo hodit. Právû jsem se dotrmácela domÛ z Tesca s osmi nákupními ta‰kami. Jsem fakticky unavená. Tss. Proã musím vÏdycky chodit


f 22


nakupovat jenom já? Jako Ïe musím stíhat zároveÀ kariéru i péãi o domácnost. To je jako v sedmnáctém… Jé. Bliká záznamník. „Bridget,“ ozval se hlas Richarda Finche, „chci, abys za mnou pfii‰la zítra ráno v devût do kanceláfie. Pfied poradou. To znamená v devût ráno, ne v devût veãer. Ráno. Za svûtla. UÏ váÏnû nevím, jak jinak to mám fiíct. Prostû tam hergot buì.“ Podle hlasu byl pûknû na‰tvan˘. Doufám, Ïe mi neznemoÏní mít hezk˘ byt, hezkou práci a hezkého pfiítele. No nic, dám Richardu Finchovi co proto kvÛli novináfiské bezúhonnosti. Fajn. Rad‰i bych mûla zaãít chystat veãefii. Jsem tak utahaná. 20.30 Pomocí chardonnay jsem doplnila energii, zaházela nepofiádek pod pohovku, zapálila krb a svíãky, vykoupala se, umyla si vlasy, namalovala se a oblékla si velice sexy ãerné dÏíny a tílko se ‰pagetov˘mi ramínky. Není to zrovna pohodlné – kalhoty se mi zafiezávají do rozkroku a tílko mû ‰krtí –, ale vypadám dobfie a to je hlavní. Jak prohlásila Jerry Hallová, Ïena musí b˘t v kuchyni kuchafika a v ob˘váku – nebo v nûjakém jiném pokoji – dûvka. 20.35 Hurá! âeká nás bájeãn˘, útuln˘ sexy veãer u krbu a delikatesní tûstoviny – lehké, byÈ v˘Ïivné. Jsem skvûl˘ kfiíÏenec kariéristky a pfiítelkynû. 20.40 Kde krucinál vûzí? 20.45 Grrr. Copak má smysl lítat jako hadr na holi, kdyÏ on si pfiijde, kdy se mu zachce? 20.50 Zatracenej Mark Darcy, jsem fakticky… Nûkdo zvoní. Hurá! Mûl na sobû oblek a ko‰ili s rozhalenkou a vypadal úÏasnû. Hned jak ve‰el do bytu, zahodil kuffiík, vzal mû do náruãe a zatoãil se se mnou v sexy koleãku. „Tak rád tû vidím,“ za‰eptal mi do vlasÛ. „Moc se mi líbila tvoje reportáÏ, ty jedna krasojezdkynû.“ „Nech toho,“ zaprotestovala jsem a odtáhla se. „Byla to hrÛza.“



f

„Bylo to skvûlé,“ namítl. „Lidé celá století jezdili na koni dopfiedu, a staãila jedna pÛvodní reportáÏ a jediná Ïena navÏdy zmûnila tváfi – nebo spí‰ zadek – britského jezdectví. Bylo to prÛkopnické, prostû triumfální.“ Unavenû se posadil na pohovku. „Jsem hotovej. Zatracení Indonésané. PrÛlom v otázce lidsk˘ch práv vidí v tom, Ïe neÏ ãlovûku ustfielí hlavu, oznámí mu, Ïe je zatãen.“ Nalila jsem skleniãku chardonnay a naservírovala mu ji ve stylu hostesky Jamese Bonda se sebejist˘m úsmûvem: „Veãefie bude za chvíli.“ „Propánakrále,“ fiekl a zatváfiil se vydû‰enû, jako by se v mikrovlnce mohla skr˘vat domobrana z Dálného v˘chodu. „Tys vafiila?“ „Ano,“ pfiitakala jsem poboufienû. Myslela jsem si, Ïe bude mít radost! A vÛbec se nezmínil o mém svÛdném obleãku. „Pojì sem,“ vybídl mû a plácl rukou do pohovky. „Jen tû ‰kádlím. VÏdycky jsem chtûl chodit s Marthou Stewartovou.“ Mazlení se mi líbilo, ale tûstoviny uÏ byly pomalu hotové a hrozilo, Ïe se slepí. „PÛjdu nachystat veãefii,“ fiekla jsem a vymanila se z Markova objetí. V tu chvíli zazvonil telefon a já jsem se po nûm vrhla ãistû ze zvyku a v domnûní, Ïe volá on. „Ahoj. Tady Sharon. Jak to jde s Markem?“ „Je tady,“ procedila jsem skrz sevfiené zuby a rty, aby mi Mark nemohl odzírat ze rtÛ. „Co?“ „Ji taji,“ procedila jsem pfies zuby. „To je v pohodû,“ prohlásil Mark a konej‰ivû pfiitakal. „Chápu, Ïe jsem tady. Myslím, Ïe to bychom pfied sebou tajit nemûli.“ „OK. Poslechni si tohle,“ vyhrkla Sharon vzru‰enû. „‚Nechceme tvrdit, Ïe v‰ichni muÏi podvádûjí. Ale v‰ichni o tom uvaÏují. Ne-

23


f 24


ustále se uÏírají sv˘mi sexuálními touhami, zatímco my se je snaÏíme potlaãit…‘“ „Ví‰, Sharon, zrovna dûlám tûstoviny.“ „Aha, takÏe my ‚zrovna dûláme tûstoviny‘, co? Doufám, Ïe se z tebe nestane nafoukaná holka s pfiítelem. Jen si to poslechni a bude ti z toho nanic.“ „Poãkej,“ odsekla jsem a nervóznû se podívala na Marka. Odstavila jsem tûstoviny ze sporáku a vrátila se k telefonu. „OK,“ vydechla Sharon vzru‰enû. „‚Instinkty obãas zvítûzí nad rozumn˘m uvaÏováním. Pokud muÏ chodí se Ïenou s velk˘m poprsím, vyspí se ãi sblíÏí s Ïenou s mal˘m poprsím, nebo na ni bude aspoÀ civût. Vy si moÏná nemyslíte, Ïe zmûna je kofiení Ïivota, ale vûfite nám, vá‰ pfiítel tak uvaÏuje.‘“ Mark zaãal bubnovat prsty na opûradlo pohovky. „Shaz…“ „Poãkej… poãkej. Ta kníÏka se jmenuje Co muÏi chtûjí. Jo… ‚Pokud máte krásnou sestru nebo pfiítelkyni, mÛÏete se spolehnout, Ïe vá‰ pfiítel MYSLÍ NA TO, ÎE BY SE S NÍ VYSPAL .‘“ Nastala pauza plná napjatého oãekávání. Mark zaãal napodobovat podfiezávání hrdla a splachování záchodu. „No, není to hnus? Nejsou prostû…?“ „Shaz, mÛÏu ti zavolat pozdûji?“ Nato mû Shaz obvinila, Ïe jsem posedlá muÏi, kdyÏ mám b˘t pfiece feministka. KdyÏ o nû nemá zájem, proã teda ãte kníÏku Co muÏi chtûjí, ohradila jsem se. UÏuÏ se z toho stávala odporná nefeministická hádka o muÏích, kdyÏ jsme si uvûdomily, Ïe je to smû‰né, a rozlouãily se s tím, Ïe se uvidíme zítra. „Tak!“ zvolala jsem vesele a pfiisedla si k Markovi na pohovku. BohuÏel jsem se musela ihned zvednout, protoÏe jsem se posadila



f

na nûjak˘ pfiedmût, z nûhoÏ se vyklubal prázdn˘ kelímek od odtuãnûného jogurtu Müller. „Ano?“ pronesl tázavû, zatímco mi utíral jogurt ze zadku. Urãitû jsem ho tam nemohla mít tolik. Ani nemusel tolik tlaãit, ale bylo to pfiíjemné. Mmm. „Dáme si veãefii?“ zeptala jsem se a snaÏila se soustfiedit na kuchafiské povinnosti. Vyklopila jsem tûstoviny do mísy a zalila je omáãkou, kdyÏ znovu zazvonil telefon. Rozhodla jsem se, Ïe to nezvednu, dokud nebudeme po veãefii, ale pak se ozval záznamník a Judin beránãí hlas. „Bridge, jsi tam? Zvedni to, zvedni to. No tak, Bridge, prosíííím.“ Zvedla jsem telefon a Mark se pra‰til do ãela. Jde o to, Ïe Jude i Shaz na mû byly, neÏ jsem se seznámila s Markem, celé roky hodné, takÏe by pochopitelnû nebylo správné, kdybych ten telefon nezvedla. „Ahoj, Jude.“ Jude ve fitku narazila na nûjak˘ ãlánek, v nûmÏ byly svobodné Ïeny nad tfiicet oznaãeny jako „ojetiny“. „Ten chlápek tvrdí, Ïe holky, které s ním odmítaly chodit ve dvaceti, by s ním chtûly chodit teì, ale on uÏ je nechce,“ prohlásila smutnû. „Podle nûj jsou v‰echny vdavekchtivé a chtûjí mít dûti, ale jeho pravidlo zní ‚Pfies pûtadvacet nejdu‘.“ „Namoudu‰i!“ zasmála jsem se radostnû ve snaze potlaãit nával nejistoty ve vlastním Ïaludku. „To je pûkná blbost. Nikdo si nemyslí, Ïe jsi ojetina. Jen si vzpomeÀ na v‰echny ty bankéfie, co ti pofiád volají. Co tfieba Stacey nebo Johnny?“ „Ha,“ vyprskla Jude, i kdyÏ o poznání veselej‰ím hlasem. „Vãera veãer jsem byla s Johnnym a jeho kamarády z Credit Suisse. Kdosi vyprávûl vtip o chlápkovi, kter˘ moc pil v indické restau-

25


f 26


raci a upadl do karmy, a Johnny to vzal doslova a zhrozil se: ‚Kristepane! To je hrÛza. Znal jsem chlápka, co se jednou v indické restauraci pfiejedl a dostal z toho Ïaludeãní vfiedy!‘“ Jude se rozesmála. Krize byla zaÏehnána. Ve skuteãnosti nejde o nic váÏného, víte, Jude je jen nûkdy tro‰ku paranoidní. Je‰tû chvilku jsme si povídaly, a jakmile se jí vrátilo sebevûdomí, pfiisedla jsem si k Markovi ke stolu. JenomÏe tûstoviny vypadaly úplnû jinak, neÏ jsem zam˘‰lela – v mléãné vodû se válely slepené kusy ‰paget. „Chutná mi to,“ snaÏil se mû podpofiit Mark. „Mám rád slepence. Mám rád mléko. Hmmm.“ „Nemûli bychom si radûji objednat pizzu?“ navrhla jsem, ale cítila jsem se jako babral a ojetina. Objednali jsme si pizzu a snûdli ji u krbu. Mark mi vyprávûl o Indonésanech. Bedlivû jsem ho poslouchala a nabídla mu svÛj pohled na vûc a radu, kterou oznaãil za velice zajímavou a „svûÏí“. Pak jsem mu fiekla o té pfií‰erné schÛzce s Richardem Finchem, na které mû nejspí‰ vyhodí. Mark mi v˘bornû poradil, abych si rozmyslela, co od setkání oãekávám, a zasypala Richarda Finche spoustou nápadÛ, kam by mû mohl poslat na reportáÏ, místo aby mû vyhodil. Vysvûtlila jsem mu, Ïe se to dost podobá asertivnímu zpÛsobu my‰lení, s nímÏ pfiichází Sedm návykÛ skuteãnû efektivních lidí, kdyÏ znovu zazvonil telefon. „Nezvedej to,“ pfiikázal mi Mark. „Bridget. Tady Jude. Zvedni to. Myslím, Ïe jsem udûlala hloupost. Zavolala jsem Staceymu, a on se je‰tû neozval.“ Zvedla jsem sluchátko. „Tfieba nemá ãas.“ „Spí‰ v‰ech pût pohromadû jako ty,“ odsekl Mark. „Zmlkni,“ sykla jsem, zatímco mi Jude v‰echno do detailu vyloÏila. „Hele, jsem si jistá, Ïe zavolá zítra. A kdyÏ ne, tak se vraÈ



f

o jedno stadium seznamování Marsu a Venu‰e zpátky. Natahuje se jako gumové ‰le, takÏe na nûj musí‰ zapÛsobit svou pfiitaÏlivou silou, aby se vrátil zpátky do pÛvodní polohy.“ KdyÏ jsem poloÏila sluchátko, Mark se díval na fotbal. „·le a asertivní MarÈané,“ u‰klíbl se. „To zní jako váleãn˘ rozkaz v zemi HvajninimÛ.“ „Ty s kamarády nerozebírá‰ citové záleÏitosti?“ „Ne,“ odvûtil a pfiepínal dálkov˘m ovladaãem z jednoho zápasu na druh˘. Okouzlenû jsem na nûj civûla. „Chtûl by sis to rozdat se Shazzer?“ „Prosím?“ „Chtûl by sis to rozdat se Shazzer a Jude?“ „S radostí! Myslí‰ s kaÏdou zvlá‰È, nebo s obûma najednou?“ SnaÏila jsem se ignorovat jeho ledabyl˘ tón a pokraãovala jsem v nátlaku. „KdyÏ ses po Vánocích seznámil se Shazzer, chtûl ses s ní vyspat?“ „No, ví‰, spal jsem s tebou.“ „Napadlo tû to nûkdy?“ „No, ov‰emÏe mû to napadlo.“ „CoÏe?“ vybuchla jsem. „Shaz je velice atraktivní. Bylo by pfiece divné, kdyby mû to nenapadlo, ne?“ zakfienil se nestydatû. „A co Jude,“ pokraãovala jsem rozhorlenû. „Napadlo tû nûkdy vyspat se s Jude?“ „No, ãas od ãasu, zbûÏnû, myslím, Ïe ano. To je ale lidské, ne?“ „Lidské? Mû by nikdy nenapadlo vyspat se s Gilesem nebo Nigelem z va‰í kanceláfie.“ „Ne,“ zabrblal. „Myslím, Ïe nejsi jediná. BohuÏel. Jedinû snad s v˘jimkou Joseho z podatelny.“

27


f 28


Jakmile jsme uklidili talífie a zaãali se mazlit na koberci, znovu zazvonil telefon. „Nezvedej to,“ zaúpûl Mark. „Prosím tû, ve jménu Boha a v‰ech jeho cherubínÛ, serafínÛ, svat˘ch, archandûlÛ, nebesk˘ch vrátn˘ch a holiãÛ, nezvedej to.“ Mark pra‰til hlavou o zem a v tu chvíli ze záznamníku zahfiímal muÏsk˘ hlas. „Ehm, nazdar. Tady je Giles Benwick, MarkÛv kamarád. On u tebe asi není, co? Jen jsem mu…“ Z niãeho nic se mu zlomil hlas. „Jen jsem mu chtûl fiíct, Ïe mi moje Ïena zrovna fiekla, Ïe se chce odstûhovat a…“ „Proboha,“ zaúpûl Mark a popadl telefon. Ve tváfii se mu zraãila panická hrÛza. „Gilesi. BoÏe. VydrÏ… hm… no… hm, Gilesi, myslím, Ïe ti dám rad‰i Bridget.“ Mmm. Gilese sice neznám, ale myslím, Ïe jsem mu docela dobfie poradila. Podafiilo se mi ho uklidnit a nasmûrovat k nûkolika uÏiteãn˘m pfiíruãkám. Pak jsme se s Markem bájeãnû pomilovali a v bezpeãí jeho útulné hrudi jsem v‰echny muãivé teorie pustila z hlavy. „Nejsem ojetina?“ zamumlala jsem ze spaní, kdyÏ se naklonil a sfoukl svíãku. „Ujetá? Ne, miláãku,“ odvûtil a konej‰ivû mû poplácal po zadku. „MoÏná tro‰ku zvlá‰tní, ale ujetá ne.“


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ Úterý, 28. ledna 58 kg, poãet vykoufien˘ch cigaret pfied Markem: 0 (velice dobfie), tajnû vykoufiené cigarety: 7, nevykoufiené cigarety: 47 (velice dobfie).

Mark se ode‰el domÛ pfievléknout do pracovního, a tak si mÛÏu zakoufiit a v rámci pfiípravy na schÛzku s Richardem Finchem posílit vnitfiní rÛst a asertivní zpÛsob my‰lení. SnaÏím se v sobû vyvolat pocit sebejisté rovnováhy a… Pff! Nûkdo zvoní. 8.30 To byl Magdin fiemeslník Gary. Do fiiti fiiÈoucí. Zapomnûla jsem, Ïe se má stavit. „Aha! Super! Ahoj! Mohl byste pfiijít za deset minut. Mám zrovna nûco rozdûlaného,“ zacvrlikala jsem, chytila se za bfiicho a schoulila se v noãní ko‰ili zimou. Co bych tak asi mohla mít rozdûlané? Chlapa? Nákyp? Vázu na hrnãífiském kruhu, kter˘ se nesmí zastavit, jinak by hlína ztvrdla a váza zÛstala nedokonãená? KdyÏ se Gary vrátil, mûla jsem sice pofiád mokré vlasy, ale aspoÀ jsem byla obleãená. Gary se u‰klíbl nad dekadencí tûch, ktefií se válejí v posteli, zatímco opravdoví pracující jsou vzhÛru tak 8.00 Doma.


f 30


dlouho, Ïe se v podstatû blíÏí ãas jejich obûda, coÏ ve mnû vyvolalo stfiedostavovsk˘ pocit viny. „Nedal byste si ãaj nebo kávu?“ zeptala jsem se vlídnû. „Jo. âaj. âtyfii kostky, ale nemíchat.“ Upfienû jsem se na nûj zadívala a v duchu jsem dumala, jestli to má b˘t vtip, nebo nûco na zpÛsob koufiení bez ‰lukování. „Fajn,“ pfiitakala jsem, „fajn,“ a dala jsem se do pfiípravy ãaje, naãeÏ se Gary posadil na kuchyÀsk˘ stÛl a zapálil si. UÏ jsem chtûla ãaj zalít, kdyÏ jsem si uvûdomila, Ïe nemám mléko ani cukr. NedÛvûfiivû se na mû podíval a zmûfiil si fiadu prázdn˘ch lahví od vína. „Nemáte mlíko ani cukr?“ „Mléko, ehm, právû do‰lo a vlastnû neznám nikoho, kdo by si sladil ãaj… i kdyÏ je to samozfiejmû skvûlé… ehm… sladit si ãaj,“ utrousila jsem. „Skoãím do obchodu.“ KdyÏ jsem se vrátila, myslela jsem si, Ïe uÏ si Gary aspoÀ pfiinesl náfiadí z auta, ale on pofiád sedûl na stole a zaãal mi vykládat dlouh˘ zapeklit˘ pfiíbûh o chytání kaprÛ na pfiehradû poblíÏ Hendonu. Pfiipadala jsem si jako na pracovním obûdû, kde se kaÏd˘ tak dlouho vzdaluje od tématu, aÏ je pfiíli‰ trapné niãit pfielud ãistû spoleãenské události a na práci se vÛbec nedostane. Nakonec jsem mu do toho nesrozumitelného rybího vtipu vpadla se slovy: „Tak jo. MÛÏu vám ukázat, jak to chci?“ Ale hned mi do‰lo, Ïe jsem udûlala pûknou botu, vyloÏenou pitomost a dala najevo, Ïe mû Gary nezajímá jako ãlovûk, ale pouze jako fiemeslník, a tak jsem se vrátila k rybí anekdotû, abych mu to vynahradila. 9.15 KancelȘř. Pfiifiítila jsem se do práce, nepfiíãetná z pûtiminutového zpoÏdûní, ale Richard Finch nikde. AspoÀ mám ãas rozpracovat svou obrannou strategii. Je ale zvlá‰tní, Ïe v kanceláfii není ani noha. TakÏe je jasné, Ïe zatímco vût‰inou panikafiím, Ïe pfiijdu pozdû, a mám za to, Ïe v‰ichni ostatní uÏ jsou dávno v práci


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

a proãítají si noviny, v‰ichni mají zpoÏdûní, i kdyÏ ne tak velké jako já. Fajn, sepí‰u si pfied schÛzkou nejdÛleÏitûj‰í strategické body. Musím si to v hlavû hezky srovnat, jak mi poradil Mark. „Richarde, ohrozil jsi mou novináfiskou bezúhonnost tím, Ïe…“ „Richarde, jak jistû ví‰, beru svou práci televizní reportérky velice váÏnû…“ „Vyser si voko, ty jeden tlustej…“ Ne, ne. Jak fiekl Mark, mysli na to, co chce‰ ty, a na to, co chce on, a nezapomeÀ na asertivní zpÛsob my‰lení ze Sedmi návykÛ skuteãnû efektivních lidí. Áááá! 11.15 Do kanceláfie pfiicválal pozpátku jako na koni Richard Finch v pomaãkaném malinovém obleku od Galliana s akvamarínovou pod‰ívkou. „Bridget! Dobrá. Se‰ sice pako, ale se‰ z toho venku. Nahofie se jim to líbilo. Dûsnû se jim to líbilo. Dûsnû. Máme nápad. Co tfieba zajíãci, nebo gladiátor, nebo volební kampaÀ do Dolní snûmovny? Co tfieba Chris Serle ‰mrncnut˘ Jerrym Springerem, Annekou Riceovou, Zoe Ballovou a umocnûn˘ Mikem Smithem z Pozdnû snídaÀové ‰ou?“ „CoÏe?“ ohradila jsem se poboufienû. Ukázalo se, Ïe moji ‰éfové vymysleli poniÏující plán, podle nûhoÏ bych mûla kaÏd˘ t˘den vyzkou‰et jinou profesi, nastrojit se a naprosto to podûlat. Pochopitelnû jsem mu fiekla, Ïe jsem seriózní novináfika a nehodlám se tímto zpÛsobem prostituovat, naãeÏ Richard zaãal nechutnû trucovat a prohlásil, Ïe bude muset zváÏit, jestli programu vÛbec nûco pfiiná‰ím. 20.00 Cel˘ den stál v práci za houby. Richard Finch se mû snaÏil pfiinutit, abych se na obrazovce objevila v obepnut˘ch ‰ortkách vedle papírové Fergie v nadÏivotní velikosti a v gymnastickém

31


f 32


úboru. SnaÏila jsem se mu asertivnû sdûlit, Ïe mi to lichotí, ale myslím, Ïe skuteãná modelka by byla lep‰í. V tu chvíli sexuální bÛh Matt z grafického oddûlení pfiinesl kartonovou Fergie a zeptal se: „Nemáme tu celulitidu zakr˘t kreslenou obruãí?“ „Jo, klidnû, jestli to sam˘ udûláte i Fergie,“ odvûtil Richard Finch. Tak to staãilo. Mûla jsem toho plné zuby. ¤ekla jsem Richardovi, Ïe ve smlouvû nestojí nic o tom, Ïe se mám nechat poniÏovat na obrazovce, a ani za nic se k tomu nesníÏím. KdyÏ jsem se vrátila veãer vyãerpaná domÛ, Gary tam stále byl a cel˘ byt okupovaly spálené toasty, ‰pinavé nádobí a ãasopisy Rybáfi a Sladkovodní lov. „Tak co na to fiíkáte?“ zeptal se Gary a py‰nû mi pfiedstavil své dílo. „Je to skvûlé! Je to skvûlé!“ rozpl˘vala jsem se a cítila jsem, jak se mi podivnû stahují rty. „Jen jedna taková drobnost. Myslíte, Ïe byste mohl navrtat v‰echny podpûry tak, aby byly v fiadû vedle sebe?“ Police byly ve skuteãnosti zavû‰eny naprosto nesoumûrnû a podpûry byly navrtány v rÛzné v˘‰ce. „No, víte, problém je v tom elektrick˘m kabelu, protoÏe kdyÏ budu vrtat tady v t˘ zdi, zkratuju celej okruh,“ spustil Gary, právû kdyÏ zazvonil telefon. „Haló?“ „Ahoj. To má b˘t povolávací rozkaz na rande?“ Mark volal z mobilu. „Moh bych ty podpûry akorát sundat a pfiin˘tovat je,“ mlel Gary. „Ty tam nûkoho má‰?“ zapraskal MarkÛv hlas v telefonu, podbarven˘ hlukem aut. „Ne, to je jenom…“ uÏ jsem chtûla fiíct zedník, ale nechtûla jsem Garyho urazit, a tak jsem to zmûnila na, „Gary, Magdin kamarád.“


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

„Co tam dûlá?“ „Budete samozfiejmû potfiebovat novou kostru,“ dál pokraãoval Gary. „Posly‰, jsem v autû. Nechtûla bys dneska zajít na veãefii s Gilesem?“ „¤íkala jsem ti, Ïe mám sraz s holkama.“ „Kristepane. Tak to budu nejspí‰ roztrhán na kusy, rozpitván a podroben dÛkladné anal˘ze.“ „Ale nebude‰…“ „VydrÏ. ProjíÏdím pod dálnicí.“ Tfiikrát to zapraskalo. „Onehdy jsem potkal tvou kamarádku Rebeccu. Byla velice milá.“ „Nevûdûla jsem, Ïe zná‰ Rebeccu,“ hlesla jsem se zrychlen˘m dechem. Rebecca není Ïádná moje kamarádka, aÏ na to, Ïe se k nám vÏdycky pfiifafií, kdyÏ jdeme s holkama do Stodvaadevadesátky. PotíÏ je v tom, Ïe Rebecca je medúza. Pfiíjemnû a pfiátelsky si s ní povídáte, ale z niãeho nic ucítíte ostré Ïahnutí a nevíte, odkud to pfii‰lo. Mluvíte tfieba o dÏínách a ona z niãeho nic prohlásí: „Jistû, jestli má‰ problémy s celulitidou, bude ti nejlíp v nûãem bezvadnû stfiiÏeném jako od Dolce & Gabbana…“ – sama má stehna jako novorozená Ïirafa – a plynule, jako kdyby se nic nestalo, pfiejde k plátûn˘m chinos od DKNY . „Bridge, jsi tam je‰tû?“ „Kde… kde jste se spolu vidûli?“ zeptala jsem se vysok˘m, pfii‰krcen˘m hlasem. „Pfii‰la se mi pfiedstavit u Barkyho Thompsona vãera veãer.“ „Vãera veãer?“ „Ano, zastavil jsem se tam cestou z práce, protoÏe jsi mûla zpoÏdûní.“

33


f 34


„O ãem jste se bavili?“ zeptala jsem se a ucítila, jak se na mû Gary ‰klebí s cigaretou v puse. „No, v‰ak to zná‰. Ptala se mû na práci a mluvila hezky o tobû,“ prohodil Mark jakoby nic. „Co fiíkala?“ sykla jsem. „Îe má‰ svobodného ducha…“ Spojení bylo na okamÏik pfieru‰eno. Svobodného ducha? To v Rebeãinû podání znamená „Bridget dá kaÏd˘mu a bere halucinogeny“. „Myslím, Ïe bych tam moh navrtat stropní nosník a ty police na nûj zavûsit,“ spustil Gary znovu, jako kdybych vÛbec netelefonovala. „Asi bych tû nemûl zdrÏovat, viì, kdyÏ tam nûkoho má‰,“ fiekl Mark. „Mûj se. Mám ti zavolat pozdûji?“ „Ano, ano, usly‰íme se pozdûji.“ PoloÏila jsem sluchátko. Toãila se mi hlava. „Jede po jin˘, co?“ zeptal se Gary, jako by mu najednou v‰echno podivnû a naprosto nevhod do‰lo. Nasupenû jsem ho zpraÏila pohledem. „Tak co s tûmi policemi…?“ „No. Jestli je chcete mít v‰echny pûknû v lajnû, budu vám muset pfieloÏit vedení, coÏ znamená shodit omítku, pokud to cel˘ nehodíme na kus pfiekliÏky. Kdybyste mi to holt fiekla pfiedem, mohly b˘t soumûrn˘. Myslím, Ïe bych se do toho moh hned pustit.“ Rozhlédl se po kuchyni. „Máte tady nûjak˘ jídlo?“ „Police jsou naprosto v pofiádku, tak jak jsou,“ zadrmolila jsem. „Kdybyste mi uvafiila tûstoviny, tak…“ Právû jsem Garymu vysázela na ruku 120 liber za ‰ílené police, jen abych se ho zbavila. BoÏe mÛj, mám stra‰né zpoÏdûní. Do fiiti, do fiiti, zase telefon.


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

21.05 Volal táta, coÏ je zvlá‰tní, protoÏe normálnû pfienechává tele-

fonické spojení mámû. „Jen jsem chtûl vûdût, jak se ti dafií.“ Mûl velice neobvykl˘ hlas. „Fajn,“ odpovûdûla jsem ustaranû. „Co ty?“ „Ale dobr˘, dobr˘. Na zahradû je spousta práce, v‰ak to zná‰, spousta, i kdyÏ kvÛli zimû se tam toho dûlat moc nedá… A co jinak?“ „Fajn,“ odvûtila jsem. „A u vás?“ „Ale jo, jo, v‰echno v pofiádku. A co práce? Jak se ti dafií v práci?“ „V práci je to v pohodû. Chci fiíct katastrofa jako vÏdycky. Jsi v pofiádku?“ „Já? Ale jistû, jsem. Brzy uÏ nám zaãne padat sníÏek bíl˘, chumelit se chumelit. TakÏe u tebe je v‰echno v pofiádku?“ „Ano, je. A jak se dafií tobû?“ Po nûkolika minutách jsem koneãnû dostala nápad, jak z té neproniknutelné konverzaãní smyãky ven. „A co máma?“ „No. Ví‰, ona, ona… ehm…“ Nastala dlouhá, trapná pauza. „Jede do Keni. S Unou.“ Nejhor‰í na tom bylo, Ïe s Juliem, portugalsk˘m turistick˘m prÛvodcem, si máma zaãala právû na poslední dovolené s Unou. „Ty jede‰ taky?“ „Ne, ne,“ zaburácel táta. „NetouÏím vysedávat v nûjaké odporné enklávû, zadûlávat si na rakovinu kÛÏe, cucat piÀa coladu a dívat se, jak se kmenové taneãnice nahofie bez prostituují pfied chlípn˘mi turisty u bufetu se zítfiej‰í snídaní.“ „Zeptala se tû vÛbec?“ „No, ví‰, vlastnû ne. Tvoje matka by stejnû prohlásila, Ïe je svéprávná, Ïe na‰e peníze jsou taky její peníze a Ïe mÛÏe svobodnû poznávat svût a sama sebe, kdy se jí zachce.“

35


f 36


„No, pokud zÛstane jen u tûch dvou,“ fiekla jsem. „Má tû moc ráda, tati. Vidûls…“ – málem jsem vybreptla „poslednû“, ale zmûnila jsem to na – „o Vánocích. Potfiebuje jen trochu vzru‰ení.“ „Já vím, Bridget, ale to není v‰echno. Stalo se nûco stra‰ného. Poãká‰ chvilku?“ Mrkla jsem na hodiny. UÏ dávno jsem mûla b˘t v kavárnû a je‰tû jsem ani Jude a Shaz nestihla fiíct, Ïe pfiijde i Magda. Vût‰inou je stra‰nû choulostivé dávat dohromady pfiátele z opaãn˘ch stran manÏelské linie, ale Magda nedávno porodila. Bála jsem se, Ïe Judiinu rozpoloÏení to neudûlá dobfie. „PromiÀ, ale musel jsem zavfiít dvefie.“ Táta byl zpátky u telefonu. „TakÏe,“ pokraãoval spiklenecky, „dnes jsem poslouchal, jak tvoje matka telefonuje. Myslím, Ïe volala do jednoho keÀského hotelu. A fiíkala, fiíkala…“ „To je v pofiádku. To je v pofiádku. Co fiíkala?“ „¤íkala: ‚Chceme mít kaÏdá vlastní, a Ïádné trpaslíky. Jedeme si tam uÏívat.‘“ Propánakrále. „Copak,“ – chudák táta témûfi vzlykal – „mám nechat svou manÏelku, aby si hned po pfiíjezdu najala gigola?“ Na okamÏik jsem byla na rozpacích. S pfiípadem „Jak poradit vlastnímu otci, kdyÏ má vlastní matka sklony k promiskuitû“ jsem se nikdy v Ïádné pfiíruãce nesetkala. Nakonec jsem se rozhodla, Ïe se pokusím tátovi zvednout sebevûdomí. Poradila jsem mu, aÈ nejdfiív získá odstup a ráno aÈ to s mámou probere. Uvûdomila jsem si, Ïe niãeho takového bych sama schopná nebyla. Tou dobou uÏ jsem mûla stra‰né zpoÏdûní. Vysvûtlila jsem tátovi, Ïe Jude má krizi. „Jen utíkej, jen utíkej! Promluvíme si, aÏ bude‰ mít ãas. Nedûlej si se mnou starosti!“ snaÏil se b˘t pfieh-


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

nanû vesel˘. „Zajdu na zahradu, dokud nepr‰í.“ Mûl podivnû zastfien˘ hlas. „Tati,“ upozornila jsem ho, „je devût veãer. Je leden.“ „Á, pravda,“ pfiitakal. „Dobr˘, dobr˘. Rad‰i si dám whisky.“ Doufám, Ïe bude v pofiádku. Středa, 29. ledna 59,4 kg (pfff! MoÏná za to mÛÏe ten vinn˘ mûch, co mám v tûle), 1 cigareta (velmi dobfie), 1 práce, 1 byt, 1 pfiítel (nadále dobrá práce). 5.00 Do konce svého Ïivota nebudu pít. 5.15 Neustále se mi vybavují znepokojivé útrÏky vãerej‰ího veãera.

KdyÏ jsem se v de‰ti pfiifiítila do Stodvaadevadesátky, zjistila jsem, Ïe Magda je‰tû díkybohu nepfii‰la a Jude se uÏ dostala do stavu, kdy pom˘‰lela na efekt snûhové koule a vyvozovala zásadní soudy z bezv˘znamn˘ch detailÛ, jak pfied tím varují v Nelámejte si hlavu s maliãkostmi. „Nikdy nebudu mít dûti,“ odfiíkávala monotónnû a hledûla pfiitom pfied sebe. „Jsem ojetina. Ten chlap prohlásil, Ïe Ïeny pfies tfiicet jsou pouhé chodící, pulzující vajeãníky.“ „Kristepane!“ odfrkla si Shaz a natáhla se pro láhev chardonnay. „Copak jsi neãetla Bumerang? Je to jen ubohouãkej pisálek, co se se svou stfiedoanglickou propagandou snaÏí Ïeny pobít, zrecyklovat a nadûlat z nich otrokynû. Doufám, Ïe mu pfiedãasnû vypadají vlasy.“ „JenomÏe jaká je pravdûpodobnost, Ïe se s nûk˘m seznámím, budu mít ãas vytvofiit si s ním trval˘ vztah a pfiemluvit ho, aby se

37


f 38


mnou chtûl mít dûti? ProtoÏe ty muÏi nikdy nechtûjí, dokud je nemají.“ KéÏ by Jude nemluvila o biologick˘ch hodinách na vefiejnosti. KvÛli takov˘m vûcem se pfiece trápíte v soukromí a snaÏíte se pfiedstírat, Ïe se vlastnû nic nedûje. KdyÏ se o tom zaãne mluvit v baru, zpanikafiíte a pfiipadáte si jako chodící kli‰é. Shazzer na‰tûstí spustila svou pfiedná‰ku. „Pfiíli‰ mnoho Ïen promarní mládí tím, Ïe pfiivádûjí na svût dûti ve sv˘ch dvaceti, tfiiceti a ãtyfiiceti letech, místo aby se soustfiedily na kariéru,“ zavrãela. „Jen se podívejte na tu Brazilku, co mûla dítû v ‰edesáti.“ „Hurá!“ vykfiikla jsem. „Nikdo pfiece nikdy nechce mít dûti teì hned, ale vÏdycky aÏ tak za dva za tfii roky.“ „Nulová ‰ance,“ poznamenala Jude v˘hrÛÏnû. „Magda fiíká, Ïe i kdyÏ mûli s Jeremym po svatbû, kdykoliv se zmínila o dûtech, choval se divnû a prohla‰oval, Ïe to Magda bere moc váÏnû.“ „CoÏe? Dokonce i po svatbû?“ nevûfiila Shaz. „Ano,“ pípla Jude, popadla kabelku a rozmrzele ode‰la na záchod. „Mám skvûl˘ nápad, co dáme Jude k narozeninám,“ fiekla Shaz. „Necháme jí zmrazit jedno vajíãko.“ „Psst.“ ZahihÀala jsem se. „To by ale nemohlo b˘t Ïádné pfiekvapení, ne?“ V tom okamÏiku ve‰la dovnitfi Magda, coÏ bylo velice ne‰Èastné, jelikoÏ a) jsem se je‰tû nedostala k tomu, abych holky varovala, a b) zaÏila jsem siln˘ otfies, neboÈ jsem Magdu od jejího tfietího porodu vidûla jen jednou a ona pofiád nezhubla. Mûla na sobû zlatou ko‰ili a sametovou ãelenku, na rozdíl od leÏérnû sportovních outfitÛ v‰ech ostatních.


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

Zrovna jsem Magdû nalívala sklenici vína, kdyÏ se Jude vrátila, sklouzla oãima k Magdinu bfiichu a za‰klebila se na mû. „Ahoj, Magdo,“ pozdravila nevrle. „Kdy se to má narodit?“ „Rodila jsem pfied pûti t˘dny,“ odpovûdûla Magda s rozechvûlou bradou. Já jsem vûdûla, Ïe není dobré dávat dohromady rÛzné druhy pfiátel, já jsem to vûdûla. „To jsem tak tlustá?“ zeptala se mû Magda ‰eptem, jako by Jude se Shaz byly nepfiátelé. „Ne, vypadá‰ bájeãnû,“ ujistila jsem ji. „Jen záfií‰.“ „VáÏnû?“ oÏila Magda. „Ono prostû chvilku trvá… ví‰… neÏ ãlovûk splaskne. V‰ak ví‰, Ïe jsem mûla mastitidu…“ Jude a Shaz se otfiásly. Proã to jen nafoukané vdané paniãky dûlají, proã? Jakoby nic spustí vtipy o fiezn˘ch ranách, stezích a potocích krve, o jedu, ãolcích a bÛhvíãem v‰em, jako by se jednalo o lehkou spoleãenskou konverzaci. „TakÏe,“ pokraãovala Magda, napila se ze skleniãky a ‰Èastnû se na nás usmívala jako ãerstvû propu‰tûn˘ vûzeÀ. „Woney mi poradila, abych si dala do podprsenky pár zeln˘ch listÛ – musí to b˘t kadefiavá kapusta –, a po pûti hodinách je infekce pryã. I kdyÏ kvÛli potu, mléku a v˘toku to teda moc nevoní. Jeremymu samozfiejmû vadilo, Ïe lezu do postele s takov˘m krvácením vespod a podprsenkou nacpanou vlhk˘m listím, ale hroznû se mi ulevilo. Spotfiebovala jsem skoro celou hlávku zelí!“ Nastala ohromená pauza. Rozhlédla jsem se ustaranû kolem, ale Jude to oãividnû potû‰ilo – uhladila si krátk˘ top od Donny Karan, pfiiãemÏ svÛdnû ukázala propíchnut˘ pupík a dokonale vytvarovanou bránici, a Shazzie si upravila ramínko své Wonderbra.

39


f 40


„No nic. Dost o mnû. Co je nového u vás?“ zeptala se Magda vzorovû, jako by mûla nastudovanou jednu z knih inzerovan˘ch v novinách s obrázkem podivnû vyhlíÏejícího muÏe z padesát˘ch let pod titulkem Chybí vám dobrá konverzace? „Co Mark?“ „Je prima,“ odvûtila jsem ‰Èastnû. „Je mi s ním tak…“ Jude s Shazzer si vymûnily tázavé pohledy. Uvûdomila jsem si, Ïe to asi zní pfiíli‰ nafoukané. „Akorát Ïe…,“ zmûnila jsem smûr. „Co?“ vyhrkla Jude a naklonila se dopfiedu. „MoÏná o nic nejde. Ale dneska mi volal a fiekl, Ïe se seznámil s Rebeccou.“ „COÎÉÉÉ ?“ vybuchla Shazzer. „Jak se do prdele odvaÏuje? Kde?“ „Vãera veãer na jednom veãírku.“ „Co dûlal vãera veãer na veãírku?“ zajeãela Jude. „S Rebeccou a bez tebe?“ Hurá! Najednou to bylo jako za star˘ch ãasÛ. Peãlivû jsem rozpitvala cel˘ telefonát i tón jeho hlasu, své pocity, moÏn˘ dosah i skuteãnost, Ïe Mark musel jít z toho veãírku pfiímo ke mnû a zmínil se o nûm a o Rebecce aÏ po cel˘ch ãtyfiiadvaceti hodinách. „To je jasná ‚zmiÀovatida‘,“ prohlásila Jude. „Co je to?“ otázala se Magda. „No, to znamená, Ïe celou dobu zmiÀuje nûãí jméno, i kdyÏ to není vyloÏenû v˘znamné: ‚Rebecca fiekla tohle‘ nebo ‚Rebecca má takové a takové auto‘.“ Magda ztichla. Pfiesnû jsem vûdûla proã. Loni si pofiád stûÏovala, Ïe s Jeremym není nûco v pofiádku, a nakonec zjistila, Ïe má románek s jednou dívkou ze City. Podala jsem jí cigaretu. „Vím pfiesnû, co má‰ na mysli,“ pronesla Magda, strãila si do úst cigaretu a vdûãnû na mû k˘vla hlavou. „Jak to, Ïe pofiád jen chodí k tobû? Myslela jsem si, Ïe má v Holland Parku nûco jako zámeãek.“


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

„No, má, ale zdá se, Ïe je rad‰i…“ „Hmm,“ zamyslela se Jude. „âetla jsi Jak navázat vztah s muÏem, kter˘ se neumí vázat?“ „Ne.“ „Stav se potom u mû. PÛjãím ti to.“ Magda vzhlédla k Jude jako Prasátko v nadûji, Ïe si bude moct vyjet s Medvídkem Pú a s Tygrem na v˘let. „Nejspí‰ se jen snaÏí vyvléct z nakupování a uklízení,“ vyhrkla dychtivû. „Bez ohledu na pokrokové my‰lení, které pfiedstírají, jsem v Ïivotû nepotkala muÏského, kter˘ by tajnû nedoufal, Ïe se o nûj budete starat, jako se jeho matka starala o jeho otce.“ „Pfiesnû tak,“ vy‰tûkla Shazzer a Magda se py‰nû rozzáfiila. ¤eã se bohuÏel okamÏitû stoãila na to, Ïe Judiin Ameriãan se je‰tû neozval, naãeÏ Magda vmÏiku v‰echno zpackala. „Namoudu‰i, Jude!“ zvolala Magda. „Nechápu, jak se mÛÏe‰ vyrovnat s pádem rublu za nad‰en˘ch ovací celého makléfiského svûta a pak se takhle stresovat kvÛli jednomu pitomci.“ „No ví‰, Mag,“ snaÏila jsem se to rychle vyÏehlit, „s rublem je to mnohem jednodu‰‰í neÏ s muÏsk˘m. Jeho chování fiídí jasná a pfiesná pravidla.“ „Myslím, Ïe by sis mûla dát na pár dní pohov,“ pronesla pfiem˘‰livû Shaz. „Pokus se na nûho nemyslet, a aÏ zavolá, buì veselá a zaneprázdnûná a fiekni mu, Ïe na povídání nemá‰ ãas.“ „Tak poãkat,“ vyhrkla Magda. „Jestli s ním chce‰ mluvit, jak˘ smysl má ãekat tfii dny a pak fiíct, Ïe nemá‰ ãas s ním mluvit? Proã mu prostû nezavolá‰?“ Jude s Shazzer na ni uÏasle hledûly a nevûfiily, jakou ‰ílenost ten nafoukan˘ Ïenáã navrhuje. KaÏd˘ pfiece ví, Ïe Anjelica Houstonová nikdy, ale nikdy Jacku Nicholsonovi nezavolala a Ïe muÏi nesnesou, kdyÏ je Ïena uhání.

41


f 42


Celé se to je‰tû víc zvrhlo, kdyÏ se Magda jala s ‰iroce otevfien˘ma oãima rozprávût, Ïe aÏ Jude potká toho pravého, „bude to nad slunce jasnûj‰í“. O pÛl jedenácté Magda vyskoãila ze Ïidle se slovy: „Rad‰i pÛjdu! Jeremy má b˘t v jedenáct zpátky.“ „Proã jsi musela Magdu pozvat?“ zeptala se Jude, hned jak se za Magdou zavfiely dvefie. „Bylo jí smutno,“ odvûtila jsem ne zrovna pfiesvûdãivû. „Jo, jasnû. ProtoÏe nemohla b˘t sama dvû hodiny bez Jeremyho,“ odsekla Shazzer. „NemÛÏe mít obojí. NemÛÏe b˘t nafoukan˘ Ïenáã s rodinou a nafiíkat, Ïe nepatfií do rodiny mûstsk˘ch singlÛ,“ prohlásila Jude. „No fakticky, kdyby se ocitla uprostfied fieÏe moderního namlouvání, seÏrali by ji zaÏiva,“ zamumlala Shaz. „POZOR, POZOR, JE VYHLÁ·EN REBEâIN POPLACH,“ napodobila Jude sirénu atomového poplachu. Vyhlédly jsme oknem na ulici, kde zrovna zastavovala Rebecca ve svém dÏípu Mitsubishi, jednou rukou drÏela volant a druhou si tiskla k uchu mobil. Vyprostila z auta svoje dlouhé nohy, zakoulela oãima na nûkoho, kdo si dovolil jít kolem, zrovna kdyÏ Rebecca telefonuje, za skfiípûní brzd pfie‰la ulici – nepodívala se napravo ani nalevo –, zavífiila v malé piruetû, jako by chtûla fiíct „Odprejsknûte, tohle je mÛj osobní prostor“, a nakonec vrazila pfiímo do jedné bezdomovkynû s nákupním vozíkem a vÛbec si jí nev‰imla. Rebecca ve‰la do baru a pohodila hlavou, aÏ se jí dlouhé vlasy zhouply jako záfiivá záclona v prÛvanu. „OK , uÏ musím konãit. Miluju tû! Pááá!“ fiíkala právû do mobilu. „âau, ãau,“ pozdravila nás, políbila, posadila se a naznaãila ãí‰níkovi, aby jí pfiinesl skleniãku. „Jak se máte? Bridge, jak vám to klape s Markem? Musí‰ b˘t stra‰nû ráda, Ïe má‰ koneãnû pfiítele.“


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

„Koneãnû.“ Grrr. Dostala jsem první Ïahnutí veãera. „Pfiipadá‰ si jako v nebi?“ vrkala. „UÏ tû pozval v pátek na veãefii právnické spoleãnosti?“ Mark se o veãefii nûjaké právnické spoleãnosti ani slovem nezmínil. „Ach promiÀ, neudûlala jsem faux pas?“ zeptala se Rebecca. „Jsem si jistá, Ïe prostû zapomnûl. Nebo si moÏná myslí, Ïe by toho na tebe bylo moc. Ale já si myslím, Ïe si poradí‰. Nepochybnû jim bude‰ pfiipadat milá.“ Jak Shazzer pozdûji prohlásila, Rebecca se nechovala jako medúza, ale spí‰ jako portugalská váleãná loì. Rybáfii se snaÏili ji ve sv˘ch ãlunech obklíãit a pfiitáhnout ke bfiehu. Rebecca odpochodovala za nûjak˘mi povinnostmi, takÏe my tfii jsme nakonec skonãily u Jude. „‚MuÏ, kter˘ není schopen se vázat, si vás nepustí k tûlu,‘“ citovala Jude, zatímco si Shaz hrála s videem a snaÏila se najít scénu z P˘chy a pfiedsudku, v níÏ Colin Firth skáãe do jezera. „‚Dob˘vá vás jako potuln˘ rytífi bez závazkÛ a vÏdycky se vrací do svého hradu. MÛÏe si zavolat, kam se mu zachce, aniÏ o tom víte. MÛÏe si nechat svÛj hrad – a sám sebe – jen pro sebe.‘“ „Pfiesnû tak,“ zabrblala Shaz. „OK , tak pojìte, uÏ bude skákat.“ Zmlkly jsme a dívaly se, jak se Colin Firth vynofiuje z jezera, ze ‰atÛ mu crãí voda a prÛhledná bílá ko‰ile se mu lepí na prsa. Mmm. Mmmm. „No nic,“ bránila jsem se. „Mark pfiece není muÏ, kter˘ není schopen se vázat, protoÏe uÏ byl jednou Ïenat˘.“ „Pak si moÏná myslí, Ïe se‰ ‚holka na jednu noc‘,“ ‰kytla Jude. „Haj-zl!“ zaÏvatlala opilecky Shazzer. „Pidmej haj-zl. Tjó, koukejte na to!“ KdyÏ jsem se koneãnû dovlekla domÛ, vrhla jsem se s oãekáváním k záznamníku, ale ztuhla jsem hrÛzou. Îádné ãervené

43


f 44


svût˘lko neblikalo. Mark nevolal. Ach boÏe, uÏ je ‰est ráno, musím se trochu vyspat. 8.30 Proã mi nezavolal? Proã? Tss. Jsem sebejistá, chápavá, zodpovûdná Ïena mnoha zájmÛ. Moje vûdomí sebe sama záleÏí pouze na mnû a ne na… Tak poãkat. MoÏná mi nefunguje telefon. 8.32 Zdá se, Ïe oznamovací tón je v pofiádku, ale radûji zavolám z mobilu a zkontroluju to. Jestli je rozbit˘, v‰echno je v pofiádku. 8.35 Tss. Není rozbit˘. Mark rozhodnû fiíkal, Ïe mi veãer zavolá… Super, telefon! „Nazdar, holãiãko. Nevzbudil jsem tû?“ Volal táta. OkamÏitû jsem se cítila jako pfií‰ernû sobecká dcera, kterou zajímá víc vlastní ãtyfit˘denní vztah neÏ tfiicetileté manÏelství rodiãÛ, které ohroÏuje dvojice keÀsk˘ch urostl˘ch gigolÛ. „Co se stalo?“ „V‰echno je v pofiádku,“ zasmál se táta. „Zaãal jsem s ní mluvit o tom telefonátu a – jejdanánky – a maminka je tady.“ „Namoudu‰i, zlato,“ fiekla máma a vytrhla mu sluchátko z ruky. „Opravdu nevím, kam tatínek na ty hlouposti chodí. ¤eã byla pfiece o hotelov˘ch postelích!“ Usmála jsem se. Oãividnû máme s tátou v hlavû stoku. „TakÏe,“ pokraãovala, „v‰echno je naplánováno. Odlétáme osmého února. Do Keni! Jen si to pfiedstav! Jezdit po svûtû jako cikáni…“ „Máti!“ vybuchla jsem. „Co je, zlato?“ „NemÛÏe‰ fiíkat jezdit po svûtû jako cikáni. To je rasistické.“ „Ale my pfiece po Ïádném svûtû jezdit nebudeme, hlupáãku. Pofiídili jsme si s tatínkem ústfiední topení.“ „Takové v˘razy pokfiivují lidské my‰lení a…“


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

„Grrr! Nûkdy skuteãnû dûlá‰ z komára vola. Ó, uÏ jsem ti fiíkala, Ïe Julie Enderburyová ãeká dal‰í mimão?“ „Posly‰, já uÏ váÏnû musím konãit…“ Jak je moÏné, Ïe staãí fiíct, Ïe uÏ musíte konãit, a va‰e matka si okamÏitû vzpomene na devatenáct naprost˘ch nesmyslÛ, které vám musí neprodlenû sdûlit? „Ano. To uÏ bude tfietí,“ pronesla vyãítavû. „Jo, a je‰tû jedna vûc. Dohodly jsme se s Unou, Ïe budeme lyÏovat po síti.“ „Myslím, Ïe se fiíká surfovat, ale…“ „LyÏovat, surfovat, skejtovat – vÏdyÈ je to jedno, zlato. Merle s Percivalem uÏ jsou pfiipojení. V‰ak ví‰: Percival b˘val primáfiem popáleninového oddûlení v dûtské nemocnici v Northamptonu. Je‰tû nûco, pfiijedete s Markem na Velikonoce?“ „Mami, uÏ musím konãit, nebo pfiijdu pozdû do práce,“ prohlásila jsem rezolutnû. Po dal‰ích deseti minutách pln˘ch bezv˘znamn˘ch informací jsem se jí koneãnû zbavila a vdûãnû vklouzla zpátky do pefiin. I kdyÏ je mi tro‰ku nanic z toho, Ïe máma bude na rozdíl ode mû on-line. Byla jsem pfiipojená na internet, ale spoleãnost jménem GBH mi omylem poslala 677 naprosto stejn˘ch nevyÏádan˘ch zpráv a od té doby moje pfiipojení nefunguje. Ćtvrtek, 30. ledna 59,4 kg (stav nouze: krajkové kalhotky se mi zaãaly zafiezávat do kÛÏe), poãet vyzkou‰en˘ch kouskÛ krásného sexy spodního prádla: 17, poãet zakoupen˘ch kouskÛ stra‰idelnû nevzhledného spodního prádla nadmûrné velikosti, urãeného pro tûÏkou inkontinenci: 1, poãet partnerÛ: 1 (ale v‰echno záleÏí na tom, jestli se mi pfied ním podafií utajit nové prádlo).

45


f


46

Hurá! V‰echno je bájeãné! Právû mi volal Mark! Patrnû mi vãera veãer skuteãnû volal, ale nenechal vzkaz, protoÏe chtûl znovu zavolat pozdûji, jenomÏe usnul. Je to sice tro‰ku podezfielé, ale pozval mû na tu právnickou veãefii a jeho kolega z práce Giles pr˘ fiíkal, Ïe jsem byla v telefonu moc milá. 9.05 Ti právníci mû trochu dûsí. Bude to tam sam˘ smokink. Zeptala jsem se Marka, co se ode mû oãekává, a on mi odpovûdûl: „Ale nic. Nelam si s tím hlavu. Prostû budeme u jednoho stolu veãefiet s lidma z práce. Jsou to moji pfiátelé. Bude‰ se jim líbit.“ 9.11 „Bude‰ se jim líbit.“ Vidíte, uÏ to je samo o sobû tiché doznání, Ïe budu podrobena zkou‰ce. TakÏe je velice dÛleÏité udûlat dobr˘ dojem. 9.15 Fajn, musím se na to dívat pozitivnû. Budu prostû úÏasná: elegantní, veselá, krásnû obleãená. No jo, jenomÏe nemám Ïádné dlouhé ‰aty. MoÏná by mi nûco mohla pÛjãit Jude nebo Magda. Fajn: 9.00 KavȘrna Coins. Nad šȘlkem kȘvy.

Denní režim před većeří prșvnické spolećnosti Den první (dnes) Navrhovan˘ pfiíjem potravy: 1. Snídanû: ovocn˘ koktejl – pomeranãe, banány, hru‰ky, melouny nebo jiné sezonní ovoce. (Notabene: pfied snídaní jiÏ zkonzumováno cappuccino a ãokoládov˘ croissant.) 2. Svaãina: ovoce, ale ne tûsnû pfied obûdem, aby se sníÏila hladina enzymÛ. 3. Obûd: salát s proteiny. 4. Svaãina: celer nebo brokolice, po práci si pÛjdu zacviãit.


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

5. Svaãina po cviãení: celer. 6. Veãefie: grilované kufie a zelenina vafiená v páfie.

Veãer jdu s Magdou nakupovat spodní prádlo, abych operativnû vyfie‰ila problémy s figurou. Magda mi pÛjãí ‰perky a velice elegantní dlouhé tmavomodré ‰aty, které podle ní potfiebují men‰í „podporu“. Ale co, v‰echny filmové hvûzdy nosí na premiéru stahovací spodní prádlo. To znamená, Ïe nemÛÏu jít cviãit, ale stahovací spodní prádlo je vzhledem k nedostatku ãasu mnohem úãinnûj‰í neÏ cviãení. Taky jsem se rozhodla, Ïe místo obãasn˘ch náv‰tûv fitka zítra zahájím zbrusu nov˘ program zamûfien˘ na zv˘‰ení tûlesné zdatnosti. NemÛÏu samozfiejmû ãekat, Ïe budu mít do pátku dokonalou figuru (aspoÀ budu svûÏí), a právû proto si jdu vybrat nové prádlo. O, telefon. 18.15 Volala Shazzer. V krátkosti jsem ji seznámila se sv˘m pfiedveãírkovsk˘m programem (vãetnû ne‰Èastného debaklu s pizzou, kterou jsem si dala k obûdu), ale kdyÏ jsem se zmínila o zvy‰ování tûlesné zdatnosti, Shaz mû hrobov˘m hlasem varovala: „Nedûlej to.“ Ukázalo se, Ïe jiÏ nûco podobného absolvovala pod vedením obfií Ïeny s ohnivû rud˘mi vlasy, zvané Karborundum, ve stylu televizní soutûÏe Gladiátofii. Obrynû postavila Shaz uprostfied tûlocviãny pfied zrcadlo a zahfiímala: „Tuk ze zadnice se vám svezl dolÛ a stlaãil tuk na stehnech do stran, ãímÏ vznikl efekt tzv. jezdeck˘ch bra‰en.“ Pfiedstava Ïeny-gladiátorky mû dûsí. VÏdycky jsem tu‰ila, Ïe se Gladiátofii jednoho dne vymknou kontrole, zaãnou se Ïivit lidsk˘m masem a producenti zaãnou pfiedhazovat Karborundum a jí podobn˘m kfiesÈany. Shaz tvrdí, Ïe bych to urãitû mûla zru‰it, 18.00 Na cestě z prȘce.

47


f 48


ale podle mû jestli, jak tvrdí Karborundum, se tuk dokáÏe chovat tímto klouzav˘m zpÛsobem, pak ho pfiece musí b˘t moÏné zformovat a stlaãit do pfiijatelnûj‰ího tvaru – nebo dokonce do rÛzn˘ch tvarÛ podle potfieby. Pofiád mi vrtá hlavou jedna vûc: kdybych si mohla naloÏit s vlastním tukem podle chuti, mûlo by cenu ho redukovat? Tak mû napadlo, Ïe bych mohla mít veliká prsa, boky a uzounk˘ pas. Ale neznamenalo by to disponovat pfiíli‰ velk˘m mnoÏstvím tuku? A co se dá udûlat s tím pfiebytkem? Bylo by hloupé mít tlustá chodidla nebo u‰i a dokonal˘ zbytek tûla. „Tlusté pysky by byly v pofiádku,“ mínila Shazzer, „ale ne…“ zti‰ila hlas do nechutného ‰epotu, „…ty stydké.“ Grr. Shazzer je nûkdy skuteãnû nechutná. Fajn. Musím jít. V pÛl sedmé máme s Magdou sraz v Marks & Spencer. 21.00 ZpȘtky doma. Dne‰ní nákup by se dal oznaãit jako pouãn˘. Magda mi neústupnû mávala pfied nosem pfií‰ernû obrovsk˘mi, stra‰ideln˘mi bombarìáky. „Tak honem, Bridget: trendy korzety! Co tfieba sedmdesátá léta, co tfieba ‰piãaté podprsenky s kosticemi, co tfieba podvazkov˘ pás,“ vyjmenovala a pfiitom drÏela v ruce ãernou v˘baviãku nûkolikanásobné vraÏedkynû-cyklistky s lycrou – kraÈasy a vyztuÏenou podprsenku s kosticemi. „Tohle si na sebe v Ïádném pfiípadû nevezmu,“ procedila jsem skrz zuby. „VraÈ to zpátky.“ „Proã ne?“ „Co kdyÏ to nûkdo náhodou ucítí?“ „Namoudu‰i, Bridget. Spodní prádlo má plnit svou úlohu. KdyÏ si chce‰, fieknûme, do práce vzít pfiiléhavé ‰atiãky nebo kalhoty, chce‰ mít pfiece perfektní postavu, ne? V práci na tebe snad nikdo nesahá.“


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

„No, mohl by,“ bránila jsem se a v duchu vzpomínala, co se dûlo ve v˘tahu, kdyÏ jsem tzv. chodila – pokud se dá vÛbec ten zl˘ sen podbarven˘ fobií ze závazkÛ tak oznaãit – s Danielem Cleaverem. „Co tfieba tohle?“ zeptala jsem se nadûjnû a ukázala jí nádhernou soupravu z téhoÏ materiálu jako prÛsvitné ãerné silonky, jen s tím rozdílem, Ïe ‰lo o podprsenku a kalhotky. „Ne! Ne! Osmdesátky jsou dávno pasé. Ty potfiebuje‰ nûco takového,“ fiekla Magda a zamávala ãímsi, co vypadalo jako matãin elastick˘ podvazkov˘ pás kfiíÏen˘ s dámsk˘mi kalhotkami s nohaviãkou aÏ ke kolenÛm. „Ale co kdyÏ mi nûkdo sáhne pod sukni?“ „Bridget, ty jsi neskuteãná,“ pokárala mû hlasitû. „Copak se ráno probouzí‰ s my‰lenkou, Ïe ti nûjak˘ chlap bûhem dne strãí ruku pod sukni? To neumí‰ svÛj sexuální chtíã krotit?“ „Ale umím,“ odsekla jsem vzdorovitû a odkráãela ke kabinkám s plnou náruãí stahovacího prádla. Nakonec jsem se pokou‰ela nasoukat do ãerného elastického pouzdra, které mi sahalo aÏ pod prsa a pofiád se z obou stran ohrnovalo jako neukáznûn˘ kondom. „Co kdyÏ mû v tom Mark uvidí, nebo to ucítí?“ „Nebudete se pfiece v právnickém klubu muchlovat. Jdete na formální veãefii a Mark se bude snaÏit udûlat dojem na kolegy. Bude se vûnovat spoleãensk˘m povinnostem, a ne tû osahávat.“ Nejsem si jistá, Ïe se Mark vÛbec na nûkoho snaÏí udûlat dojem, protoÏe je sebejist˘ dost. Ale s tím prádlem má Magda pravdu. âlovûk musí drÏet krok s dobou, a ne zamrznout nûkde v dávné minulosti. Fajn, musím si jít brzy lehnout. Ve fitku jsem objednaná na osm hodin ráno. Vlastnû mám dojem, Ïe celá moje osobnost prochází zmûnami podobn˘mi malému zemûtfiesení.

49


f 50


PȘtek, 31. ledna: Den D 58,9 kg, 6 skleniãek alkoholu (2)*, 12 cigaret (0), 4284 kcal (1500), kolikrát jsem zalhala instruktorovi ve fitku: 14x.

Osobní trenéfii v moderních mûstsk˘ch fitcentrech se dnes bûÏnû chovají jako doktofii, ktefií nesloÏili Hippokratovu pfiísahu. „Kolik skleniãek alkoholu t˘dnû vypijete?“ zeptal se mû „Rebel“, mladiãk˘ instruktor ve fitku s vizáÏí Brada Pitta, zatímco jsem se snaÏila zadrÏovat dech v podprsence a kalhotkách. „âtrnáct aÏ jedenadvacet,“ zalhala jsem hladce a on mûl tu drzost sebou cuknout. „Koufiíte?“ „Pfiestala jsem,“ zabruãela jsem. Rebel ironicky sklouzl oãima k mé ta‰ce, v níÏ jako na potvoru leÏel balíãek Silk Cut Ultra. No a co? „Kdy jste pfiestala?“ zeptal se upjatû a vyÈukal cosi do poãítaãe, kter˘ je urãitû napojen pfiímo na ústfiedí Konzervativní strany. TakÏe pfií‰tû, aÏ dostanu pokutu za ‰patné parkování, po‰lou mû pfiímo do v˘cvikového tábora. „Dnes,“ odvûtila jsem pevnû. Nakonec mi pomocí speciálních kle‰tí zmûfiil tuk. „Udûlám si tady znaãky, abych vûdûl, co mûfiím,“ pronesl panovaãnû a po celém tûle mi nakreslil zv˘razÀovaãem koleãka a kfiíÏky „Staãí je potfiít fiedidlem a budou pryã.“ Pak pfii‰la na fiadu tûlocviãna a série nejrÛznûj‰ích cvikÛ, pfii nichÏ jsem se musela z nevysvûtlitelného dÛvodu dívat Rebelovi do oãí a dot˘kat se ho. Napfiíklad jsme stáli proti sobû s rukama na ramenou a Rebel dûlal dfiepy, bouchal pfiitom zadkem do

9.30

* âíslice v závorkách oznaãují údaje, které jsem poskytla instruktorovi.


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

Ïínûnky a já jsem se nemotornû pokou‰ela mírnû pokrãit kolena. Ke konci uÏ jsem si pfiipadala, jako bychom za sebou s Rebelem mûli dlouhou a intimní sexuální seanci a v podstatû jsme byli pár. KdyÏ jsem se osprchovala a oblékla se, nevûdûla jsem, co mám dûlat. Zdálo se mi, Ïe bych se ho mûla jít zeptat, kdy pfiijde na veãefii. Ale ov‰emÏe dnes veãefiím s Markem Darcym. Jsem celá natû‰ená. Nûkolikrát jsem si vyzkou‰ela svÛj outfit a vypadá váÏnû skvûle. Mám v nûm svÛdnû ladné kfiivky, a to v‰echno díky stra‰ideln˘m kalhotkám, o kter˘ch se Mark vÛbec nemusí dozvûdût. Nevidím Ïádn˘ dÛvod, proã by ze mû nemohl b˘t v˘born˘ doprovod. Jsem pfiece svûtaãka s vlastní kariérou atd. Půlnoc. KdyÏ jsem koneãnû dorazila, Mark uÏ pfiecházel ve smokinku a mohutném plá‰ti pfied Guildhallem. Pfjú. Miluju, kdyÏ s nûk˘m chodíte, ale z niãeho nic vám pfiipadá jako nesmírné pfiitaÏliv˘ cizí ãlovûk a vy máte sto chutí upalovat domÛ a rozdat si to s ním, jako byste se právû seznámili. (Ov‰emÏe s muÏi normálnû nespím, hned jak se s nimi seznámím.) KdyÏ mû spatfiil, zatváfiil se otfiesenû, pak se zasmál, nahodil pfiirozen˘ v˘raz a doprovodil mû galantnû ke dvefiím. „PromiÀ, Ïe jdu pozdû,“ vydechla jsem. „Nejde‰,“ odvûtil, „s tím zaãátkem jsem ti lhal.“ Znovu se na mû zvlá‰tnû podíval. „CoÏe?“ nechápala jsem. „Ale nic, nic,“ opáãil s pfiehnan˘m klidem a mile, jako bych byla ‰ílenec a stála na autû se sekyrou v jedné a hlavou jeho manÏelky ve druhé ruce. Uniformovan˘ sluha nám podrÏel dvefie a Mark mû zavedl dovnitfi. Ocitli jsme se ve vstupní hale s vysok˘m stropem a tmav˘m obkladem uprostfied star˘ch lidí ve smokincích. V‰imla jsem si,

51


f 52


jak se na mû nûjaká Ïena v tuhém topu s flitry divnû dívá. Mark jí s úsmûvem pok˘vl na pozdrav a po‰eptal mi do ucha: „Nechce‰ se jít upravit na toaletu?“ Upalovala jsem na záchod. Ve tmû taxíku jsem si bohuÏel místo rÛÏe nabarvila tváfie tmavû ‰ed˘mi oãními stíny, coÏ by se mohlo stát kaÏdému, hlavnû kdyÏ obû ‰minky mají stejné balení. KdyÏ jsem vzornû vydrhnutá vy‰la ven a odloÏila si kabát do ‰atny, zÛstala jsem jako opafiená. Mark si povídal s Rebeccou. Mûla na sobû saténové ‰aty s hlubok˘m v˘stfiihem vepfiedu i vzadu, které jí tûsnû pfiiléhaly k vyzáblému tûlu, a jednoznaãnû Ïádn˘ korzet. Pfiipadala jsem si jako táta, kdyÏ pfiihlásil na slavnosti v Grafton Underwood do soutûÏe dort a po zasedání poroty na nûm na‰el cedulku „NesplÀuje soutûÏní poÏadavky“. „Ví‰, byla to ohromná legrace,“ fiíkala právû Rebecca a zubila se nûÏnû Markovi do tváfie. „Ó, Bridget,“ vydechla, kdyÏ jsem se k nim pfiipojila. „Jak se má‰, krásko?“ Políbila mû, ale já jsem se neubránila ‰klebu. „Jsi nervózní?“ „Nervózní?“ zeptal se Mark s podivem. „Proã by mûla b˘t nervózní? Je pfiece ztûlesnûním du‰evní rovnováhy, viì, Bridget.“ Rebecce pfiebûhl po tváfii nepatrn˘ náznak mrzutosti, neÏ se znovu otfiepala a fiekla: „Ach, není to nádhera? Gratuluju!“ NeÏ se nepozorovanû vytratila, vrhla po Markovi pfies rameno nesmûl˘ pohled. „Je velice sympatická,“ fiekl Mark. „VÏdycky je tak milá a inteligentní.“ VÏdycky?? pomyslela jsem si. VÏdycky? Mûla jsem za to, Ïe se vidûli teprve dvakrát. Markova ruka sklouzla nebezpeãnû blízko k mému korzetu, a tak jsem musela uskoãit. Pfiistoupila k nám dvojice napomádovan˘ch náfukÛ a zaãala Markovi blahopfiát k úspûchu v pfiípadu s nûjak˘m Mexiãanem. Asi minutu si ne-


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

nucenû poklábosil, pak se jim obratnû vysmekl a zavedl mû do jídelny. To byla okouzlující místnost: tmavé dfievo, kulaté stoly, svûtlo svíãek a záfiiv˘ kfii‰Èál. PotíÏ byla v tom, Ïe pokaÏdé, kdyÏ mi Mark poloÏil ruku kolem pasu, musela jsem uskoãit. Ná‰ stÛl se pomalu plnil houfem pronikavû sebevûdom˘ch, asi tfiicetilet˘ch právníkÛ. ¤vali smíchy a snaÏili se jeden druhého trumfnout impertinentními vtípky, které jsou oãividnû pouhou ‰piãkou obrovsk˘ch ledovcÛ jejich právnick˘ch a v‰eobecn˘ch znalostí. „Jak poznáte, Ïe jste závislí na internetu?“ „Dojde vám, Ïe neznáte pohlaví sv˘ch tfií nejlep‰ích pfiátel.“ Hahaha hihihi. Uáuáuá. „Za kaÏdou teãku automaticky napí‰ete co.uk.“ PCHACHACHA ! „Ve‰keré úkoly zpracováváte v protokolu HMTL.“ HAHAHA. PCHECHECHE.

Zatímco se v‰ichni pustili do jídla, Ïena jménem Louise Bartonová-Fosterová (neuvûfiitelnû tvrdohlavá právniãka a Ïena, pfied kterou byste snûdli i játra) zaãala fieãnit o nûãem, co nemûlo hlavu ani patu. „Ale sv˘m zpÛsobem,“ prohlásila, zatímco si zufiivû prohlíÏela jídelní lístek, „lze tvrdit, Ïe kamenem úrazu celého slavného Éerem jsou Nûmci.“ V‰echno bylo v naprostém pofiádku – v tichosti jsem jedla a pila –, dokud Mark náhle nefiekl: „Myslím, Ïe má‰ naprostou pravdu, Louise. Pokud budu znovu volit konzervativce, chci vûdût, Ïe a) moje názory analyzují a b) reprezentují.“ Zírala jsem na nûj s hrÛzou ve tváfii. Pfiipadala jsem si jako mÛj kamarád Simon, kter˘ si kdysi na jednom veãírku hrál s nûjak˘mi dûtmi, a tu se objevil jejich dûdeãek, coÏ nebyl nikdo jin˘

53


f 54


neÏ tiskov˘ magnát Robert Maxwell. Simon se z niãeho nic podíval na ty mrÀousy a vidûl, Ïe jsou to miniaturní Robertové Maxwellové s pfievisl˘m oboãím a mohutn˘m podbradkem. Uvûdomuju si, Ïe v kaÏdém novém vztahu jsou mezi partnery rozdíly, jimÏ se musí pfiizpÛsobit a které je nutno vyhladit jako ostré rohy. Ale ani ve snu by mû nenapadlo, Ïe spím s muÏem, kter˘ volí konzervativce. Náhle mi do‰lo, Ïe Marka Darcyho vlastnû vÛbec neznám, a pokud vím, tfieba v‰echny ty mûsíce, které spolu chodíme, tajnû sbírá ãíslovaná vydání zvífiecích porcelánov˘ch miniatur v ãepici ze zadní stránky nedûlní pfiílohy nebo tajnû jezdí autobusem na rugbyové zápasy a hledí jako námûsíãník na ostatní fiidiãe pfies zadní okénko. Konverzace byla ãím dál tím arogantnûj‰í a pompéznûj‰í. „Jak mÛÏe‰ vûdût, Ïe je to 4,5 aÏ 7?“ ‰tûkala Louise na muÏe, kter˘ vypadal jako princ Andrew v prouÏkované ko‰ili. „No, chodil jsem v Cambridgi na ekonomii.“ „Ke komu?“ vy‰tûkla dal‰í dívka, jako by tím chtûla získat navrch. „Není ti nic?“ zeptal se mû Mark koutkem úst. „Ne,“ zamumlala jsem se sklopenou hlavou. „Celá se… chvûje‰. No tak. Co je?“ Nakonec jsem musela s pravdou ven. „Tak jsem volil konzervativce, no a co?“ zeptal se a nedÛvûfiivû se na mû díval. „Pssst,“ ‰pitla jsem a nervóznû jsem se rozhlédla kolem. „O co ti jde?“ „Já jen,“ spustila jsem a v duchu si pfiála, aby tady byla Shazzer, „Ïe kdybych volila torye, tak by se ze mû stal spoleãensk˘ vyvrhel. To bych se klidnû mohla objevit v Café Rouge na koni se smeãkou honicích psÛ nebo pofiádat veãírky s nabl˘skan˘mi stoly pln˘mi exotick˘ch dobrot.“


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

„Chce‰ fiíct nûco na tento zpÛsob?“ zeptal se Mark a rozesmál se. „Vlastnû ano,“ zamumlala jsem. „Koho tedy volí‰?“ „Samozfiejmû labouristy,“ sykla jsem. „V‰ichni volí labouristy.“ „No, fiekl bych, Ïe zatím se jasnû ukazuje, Ïe to tak úplnû není pravda,“ namítl. „A proã, smím-li se ptát?“ „Co proã?“ „Proã volí‰ labouristy?“ „No,“ zamyslela jsem se na chvilku, „protoÏe volit labouristy znamená b˘t leviãák.“ „Aha.“ Zdálo se, Ïe mu to pfiipadá nesmírnû zábavné. V‰ichni uÏ nás poslouchali. „A socialista,“ dodala jsem. „Socialista. Aha. CoÏ znamená…?“ „Proletáfii v‰ech zemí, spojte se.“ „No, nezdá se, Ïe by byl Blair s odbory zrovna jedna ruka, Ïe?“ namítl. „Jen se podívej, co prohlásil o ãtvrtém odstavci pÛvodní labouristické ústavy o zvy‰ování poãtu znárodnûn˘ch podnikÛ.“ „Toryové nestojí za nic.“ „Za nic?“ podivil se. „Ekonomika dosahuje nejlep‰ích ukazatelÛ za posledních sedm let.“ „To není pravda,“ odmítla jsem dÛraznû. „Urãitû ji jen pozvedli, protoÏe se blíÏí volby.“ „Pozvedli?“ otázal se. „Pozvedli ekonomiku?“ „Jak˘ má Blair v porovnání s Majorem názor na Evropu?“ vloÏila se do toho Louise. „Ov‰em. A proã se nepfiizpÛsobil slibu toryÛ na kaÏdoroãní zvy‰ování reáln˘ch v˘dajÛ na zdravotnictví?“ podotkl princ Andrew. Namoudu‰i. Zase se v‰ichni pfiedvádûli jeden pfies druhého. Nakonec uÏ jsem to nemohla vydrÏet.

55


f 56


„Jde o to, Ïe by ãlovûk mûl volit ze zásady, a ne kvÛli miniaturním nuancím jednoho nebo druhého procentuálního údaje. A je naprosto jasné, Ïe labouristé jsou symbolem sdílení, laskavosti, teplou‰Û, svobodn˘ch matek a Nelsona Mandely na rozdíl od uh˘kan˘ch a panovaãn˘ch konzervativcÛ, co si to rozdávají s kaÏd˘m nalevo, napravo i uprostfied politického spektra, jezdí do pafiíÏského Ritzu a deptají moderátory veãerních zpráv.“ U stolu se rozhostilo hrobové ticho. „No, myslím, Ïe to bylo fieãeno pûknû v kostce,“ rozesmál se Mark a pohladil mû po kolenû. „O tom není sporu.“ V‰ichni se na nás dívali. Ale pak, místo aby se na‰tvali – coÏ by se v normální spoleãnosti stalo –, dûlali, Ïe se nic nestalo, a vrátili se k cinkání a vfie‰tûní a vÛbec si mû nev‰ímali. Nedokázala jsem odhadnout, jak˘ mûlo moje vystoupení dopad. Pfiipadala jsem si, jako bych ‰lápla na nohu psovi náãelníka papuánského kmene a nevûdûla, zda se domorodci právû ‰eptem domlouvají, Ïe to nevadí, ãi Ïe si dají k veãefii omeletu z mého mozku. Kdosi zaÈukal na skleniãku a odstartoval fiadu proslovÛ, coÏ byla opravdu, ale opravdu naprosto neskuteãná nuda k ukousání. Jakmile domluvil poslední fieãník, Mark mi po‰eptal: „PÛjdeme, ne?“ Rozlouãili jsme se a zamífiili ke dvefiím. „Ehm… Bridget,“ poznamenal Mark, „nechci tû znepokojovat, ale kolem pasu má‰ ponûkud podivn˘ útvar.“ Rychle jsem rukou zkontrolovala situaci. Stra‰ideln˘ korzet se mi na obou stranách vykasal a sroloval do vybouleného válce pfiipomínajícího obrovskou náhradní pneumatiku. „Co je to?“ zeptal se Mark, zatímco s úsmûvem k˘val na pozdrav lidem u stolÛ, které jsme míjeli. „Nic,“ zamumlala jsem. Hned jak jsme vy‰li ze dvefií, uhánûla jsem na dámy. NeÏ jsem se vysoukala ze ‰atÛ a stra‰ideln˘ch


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

kalhotek a nasoukala se do toho nesmyslu zpátky, pofiádnû jsem se nadfiela. Ze srdce jsem si pfiála, abych byla doma ve vytahan˘ch kalhotách a ve svetru. KdyÏ jsem se vynofiila na chodbû, málem jsem se otoãila a zaletûla zpátky na toaletu. Mark se bavil s Rebeccou. UÏ zase. Po‰eptala mu cosi do ucha a vybuchla pfií‰ernû h˘kav˘m smíchem. Do‰la jsem k nim a zÛstala trapnû stát. „Tady ji máme,“ fiekl Mark. „V‰echno v pofiádku?“ „Bridget!“ zvolala Rebecca a pfiedstírala, Ïe mû ráda vidí. „Sly‰ela jsem, Ïe tvé politické názory v‰echny ohromily.“ Místo abych vymyslela nûjakou vtipnou odpovûì, stála jsem tam jako soln˘ sloup a zakabonûnû na ni hledûla. „Bylo to náhodou skvûlé,“ prohlásil Mark. „Udûlala z nás v‰ech bandu nafoukan˘ch hÀupÛ. UÏ musíme jít. Rád jsem tû zase vidûl.“ Rebecca nás oba pfiehnanû srdeãnû políbila a odplula v závanu parfému Envy me od Gucciho zpátky do jídelny zpÛsobem, kter˘, jak doufala, Mark sledoval. Cestou k autu jsem nevûdûla, co mám fiíct. Oãividnû se mi s Rebeccou smáli za zády a Mark se to snaÏil zakr˘t. Kdybych se tak mohla poradit s Jude a Shaz. Mark se choval, jako by se nic nestalo. Jakmile se auto rozjelo, zaãal mi nenápadnû posunovat ruku po stehnû. Jak je moÏné, Ïe ãím men‰í chuÈ máte na sex, tím vût‰í chuÈ na nûj má vá‰ partner? „Nechtûl by ses rad‰i soustfiedit na fiízení?“ ohradila jsem se a zoufale se snaÏila ucuknout, aby náhodou neucítil tu gumovou pneumatiku. „Ne. Chci tebe,“ prohlásil a prudce stoãil volant k ref˘Ïovému sloupku.

57


f 58


Podafiilo se mi zÛstat bez poskvrny tím, Ïe jsem pfiedstírala ‰ílenou posedlost bezpeãností dopravního provozu. „Abych nezapomnûl. Rebecca se ptala, jestli nechceme pfiijít na veãefii,“ fiekl Mark. To snad není pravda. Znám Rebeccu ãtyfii roky a za tu dobu mû ani jednou na veãefii nepozvala. „Slu‰elo jí to, viì? Mûla hezké ‰aty.“ To byla typická zmiÀovatida. A já jsem byla jejím pfiím˘m úãastníkem. Na kfiiÏovatce na Notting Hillu zaboãil Mark automaticky smûrem k mému domu, aniÏ se mû zeptal. Chce uchránit svÛj hrad nedotãen˘. Nejspí‰ je v nûm plno vzkazÛ od Rebeccy. Já jsem jen taková holka na jednu noc. „Kam to jedeme?“ vyhrkla jsem. „K tobû. Proã?“ zeptal se a polekanû se na mû podíval. „Pfiesnû tak. Proã?“ odsekla jsem rozzufienû. „Chodíme spolu ãtyfii t˘dny a ‰est dní. A ani jednou jsme nebyli u tebe. Ani jednou! Proã?“ Mark se úplnû odmlãel. Pustil blinkr, zatoãil doleva a bez jediného slova zahnul zpátky k Holland Parku. „Co se dûje?“ zeptala jsem se nakonec. Mark se díval pfiímo pfied sebe a pustil blinkr. „Nemám rád, kdyÏ na mû nûkdo kfiiãí.“ KdyÏ jsme pfiijeli k nûmu domÛ, byla to hrÛza. Vy‰li jsme v tichosti nahoru po schodech. Mark otevfiel dvefie, posbíral po‰tu a rozsvítil v kuchyni. KuchyÀsk˘ strop dosahoval v˘‰ky dvoupatrového autobusu a ve‰keré vybavení bylo z neposkvrnûné nerezavûjící oceli, takÏe ãlovûk nepoznal, co je lednice. V kuchyni panovalo podivné


2. MEDÚZA ÚTOĆÍ

f

prázdno a uprostfied místnosti plavala na podlaze tfii jezírka chladného svûtla. Mark odkráãel na druhou stranu místnosti – jeho kroky se odráÏely od stûn jako na ‰kolním v˘letû v aragonitov˘ch jeskyních –, zahledûl se na nerezová dvífika a zeptal se: „Nedala by sis skleniãku vína?“ „Ano, dûkuji,“ odvûtila jsem zdvofiile. Nemotornû jsem si vylezla na jednu z moderních vysok˘ch stoliãek u snídaÀového pultu z nerez oceli a pfiipadala jsem si jako populární Des O’Connor pfiipravující se na duet s Anitou Harrisovou. „Dobrá,“ pfiitakal Mark, otevfiel nerezová dvífika a uvnitfi na‰el ko‰, a tak je zase zavfiel. Otevfiel dal‰í dvífika a pfiekvapenû civûl na praãku. Sklopila jsem zrak, abych se nerozesmála. „âervené, nebo bílé?“ vyhrkl náhle. „Bílé, prosím.“ Z niãeho nic jsem ucítila nefal‰ovanou únavu, tlaãily mû boty a stra‰idelné kalhotky se mi zafiezávaly do tûla. Chtûlo se mi jít domÛ. „Á,“ fiekl Mark s úlevou, jakmile objevil lednici. Rozhlédla jsem se kolem a na jednom z pultÛ jsem spatfiila záznamník. Zvedl se mi Ïaludek. Na záznamníku blikalo ãervené svût˘lko. KdyÏ jsem zvedla hlavu, stál pfiede mnou Mark a v ruce drÏel starobylou kovovou nádobu na víno z Habitatu. I on se tváfiil ne‰Èastnû. „Podívej, Bridget, já…“ Seskoãila jsem ze stoliãky, abych ho objala, ale Mark mû popadl kolem pasu. Odtáhla jsem se. Musím se té pitomé vûci zbavit. „Musím si odskoãit nahoru,“ fiekla jsem. „Proã?“ „Potfiebuju na záchod,“ vyhrkla jsem a odklop˘tala v muãících botách ke schodi‰ti. Ve‰la jsem do prvního pokoje, na kter˘ jsem

59


f 60


narazila, coÏ vypadalo jako Markova ‰atna plná oblekÛ, ko‰il a fiad bot. Vysvlékla jsem si ‰aty a zaãala si s velkou úlevou stahovat kalhotky. Napadlo mû, Ïe bych si mohla obléct Ïupan a udûlat si pohodlí a v‰echno s Markem urovnat, ale on se z niãeho nic objevil ve dvefiích. ZÛstala jsem jako pfiimrazená, ale pak jsem to stra‰idelné spodní prádlo zaãala ze sebe horeãnatû servávat, zatímco na mû Mark zdû‰enû hledûl. „Poãkej, poãkej,“ fiekl, kdyÏ jsem se natáhla pro Ïupan, a díval se mi upfienû na Ïaludek. „Ty sis kreslila na tûlo kfiíÏky a koleãka?“ Pokusila jsem se Markovi vysvûtlit Rebelova mûfiení a skuteãnost, Ïe jsem v pátek veãer nesehnala fiedidlo, ale on se tváfiil utahanû a zmatenû. „PromiÀ, ale vÛbec netu‰ím, o ãem to mluví‰,“ zamumlal. „Musím se vyspat. Mohli bychom si jít lehnout?“ Otevfiel dal‰í dvefie a rozsvítil. Nakoukla jsem dovnitfi a hlasitû zafivala. V obrovské bílé posteli se válel úplnû nah˘ mr‰tn˘ maliãk˘ orientálec, podivnû se usmíval a v ruce drÏel dvû dfievûné koule na provázku a králíãka.


3. ZãHUBA! Sobota, 1. února 58,5 kg, 6 skleniãek alkoholu (smícháno s rajãatovou ‰Èávou, a tudíÏ velice v˘Ïivné), 400 cigaret (naprosto pochopitelné), poãet králíkÛ, vysoké, baÏantÛ a jiné divoké zvûfie nalezené v posteli: 0 (oproti vãerej‰ku obrovské zlep‰ení), poãet partnerÛ: 0, b˘val˘ partner: 1, poãet zb˘vajících normálních potenciálních partnerÛ na svûtû: 0.

Proã musím mít pofiád takovou smÛlu? Proã? PROâ? Jakmile koneãnû narazím na pfiíjemného, rozumného muÏe, kterého schvaluje i moje matka, a ne na Ïenáãe, cvoka, alkoholika nebo citového vydûraãe, vyklube se z nûj bestiální perverzní teplou‰. Není divu, Ïe nechtûl, abychom k nûmu jeli. Ne proto, Ïe by mûl problémy se závazky, Ïe by se mu líbila Rebecca nebo bych byla jen holka na jednu noc. Ale proto, Ïe si v loÏnici vydrÏuje malé orientálce a divokou zvûfi. Byl to odporn˘ ‰ok. Odporn˘. Asi dvû vtefiiny jsem na toho malého orientálce zírala, pak jsem vystfielila do ‰atny, hodila na sebe ‰aty, sebûhla po schodech dolÛ, zatímco se z loÏnice oz˘val fiev pfiipomínající masakr americk˘ch vojákÛ jednotkami Viet-

0.15


f 62


kongu. Vypotácela jsem se na ulici a jala se horeãnû mávat na taxi jako lehká holka, které se chtûl kunãoft vykadit na hlavu. MoÏná Ïe nafoukaní Ïenáãi mají pravdu, kdyÏ tvrdí, Ïe svobodn˘mi mládenci zÛstávají jedinû muÏi se závaÏn˘m kazem. Proto je v‰echno tak zasranû, zasranû, zasranû… Ne Ïe by homosexualita byla sama o sobû kaz, ale v pfiípadû, Ïe s jedním takov˘m chodím, i kdyÏ pfiedstírá, Ïe tepl˘ není, pak to urãitû kaz je. UÏ ãtvrt˘ rok po sobû budu na sv. Valent˘na sama a pfií‰tí Vánoce strávím sama v posteli v domû sv˘ch rodiãÛ. UÏ zase. Dûs. Dûs bûs! Kdybych tak mohla zavolat Tomovi. To je mu podobné, zrovna kdyÏ potfiebuju radu od zástupce ãtyfiprocentní men‰iny, odjede si do San Franciska. Sotva se Tom dostane s jedním ze sv˘ch homosexuálních partnerÛ do krize, chce, abych mu poradila, ale kdyÏ mám problémy s homosexuály já, co Tom udûlá? Odjede si do PITOM¯HO SAN FRANCISKA . Jen klid, klid. Do‰lo mi, Ïe není správné vinit z toho Toma, zvlá‰È kdyÏ to s ním nemá nic spoleãného, nesmím to házet na druhé. Jsem sebejistá, chápavá, zodpovûdná Ïena mnoha zájmÛ… Pcha! Zvoní telefon. „Bridget. Tady je Mark. Moc se omlouvám. Je mi to stra‰nû líto. Bylo to nechutné.“ Mûl pfií‰ern˘ hlas. „Bridget?“ „Co je?“ odsekla jsem a snaÏila se pfiimût ruce, aby se pfiestaly tfiást a abych si mohla zapálit. „Vím, jak to muselo vypadat. Byl to pro mû stejn˘ ‰ok jako pro tebe. V Ïivotû jsem ho nevidûl.“ „Kdo to teda byl?“ vyhrkla jsem. „Syn mojí hospodynû, jak se ukázalo. VÛbec jsem nevûdûl, Ïe nûjakého syna má. Zdá se, Ïe je to schizofrenik.“


3. ZãHUBA!

f

V pozadí se ozval kfiik. „UÏ jdu, uÏ jdu. BoÏe mÛj. Posly‰, budu to muset vyfie‰it. ¤ekl bych, Ïe se ji snaÏí u‰krtit. MÛÏu ti zavolat pozdûji?“ – vzadu se ozval dal‰í fiev – „vydrÏte… Bridget, ráno ti zavolám.“ Jsem úplnû zmatená. Kdybych tak mohla platnost té omluvy prokonzultovat s Jude nebo Shaz, ale je noc. Zkusím usnout. 9.00 Pff! Tss! Telefon. Hurá! Ale ne! Dûs bûs! Zrovna jsem si vzpomnûla, co se vãera stalo. 9.30 Nevolal Mark, ale moje matka. „Zlato, jsem vzteky celá bez sebe.“ „Mami,“ pfieru‰ila jsem ji rezolutnû. „Nevadilo by, kdybych ti zavolala zpátky na mobil?“ Postupnû se mi v‰echno vybavovalo. Musela jsem ji dostat z pevné linky, kdyby náhodou volal Mark. „Na mobil, zlato? Nedûlej hlouposti, s tím sis naposledy hrála, kdyÏ ti byly dva roky. Vzpomíná‰ si? Visely na nûm takové ty rybiãky. Ach jo. Tatínek ti chce nûco fiíct, ale… UÏ je tady.“ âekala jsem a zoufale tûkala oãima z mobilu na hodiny. „Nazdar, holãiãko,“ fiekl táta unavenû. „Do Ïádné Keni nejede.“ „Super, skvûlá zpráva,“ zajásala jsem nad tím, Ïe aspoÀ nûkdo nemá krizi. „Jak jsi to dokázal?“ „Nijak. Má pro‰l˘ pas.“ „To je skvûlé. Nefiíkej jí, Ïe si mÛÏe nechat vystavit nov˘.“ „Ale to ona ví,“ namítl. „Jde o to, Ïe kdyÏ chce‰ nov˘ pas, musí‰ mít novou fotografii. TakÏe tady nejde o Ïádnou úctu ke mnû, ale ãistû o flirt s celníky.“ Máma mu vytrhla sluchátko z ruky. „To je naprosto smû‰né, zlato. Nechala jsem se vyfotit, ale vypadám na tûch fotkách stará jako Metuzalém. Una mi poradila, abych to vyzkou‰ela v auto-

63


f 64


matu, ale to je je‰tû hor‰í. Nechám si ten star˘ pas a tím to konãí. Jak se má Mark?“ „Dobfie,“ odvûtila jsem vysok˘m, pfii‰krcen˘m hlasem a mûla jsem co dûlat, abych nedodala: rád spí s mlad˘mi orientálci a hraje si s králíãky, není to legrace? „Tak nás s tatínkem napadlo, Ïe byste k nám mohli s Markem pfiijít zítra na obûd. Je‰tû jsme vás spolu nevidûli. Mohla bych zapéct lasagne s fazolemi.“ „MÛÏu ti zavolat pozdûji? Pfiijdu pozdû do… jógy,“ dodala jsem s náhl˘m vnuknutím. Po dal‰ích patnácti minutách postupnû odumírajícího dialogu, bûhem nûhoÏ jasnû vyplynulo, Ïe ve‰kerá moc pasového oddûlení je v porovnání s mámou a její starou fotografií nicotná, se mi podafiilo se jí zbavit a vyhrabat dal‰í cigaretu. Byla jsem sklíãená a zmatená. Hospodynû? Já pfiece vím, Ïe má Mark hospodyni, ale… A pak ta komedie s Rebeccou. A volí torye. Asi si dám trochu s˘ra. Tss! Telefon. Volala Shazzer. „Ach, Shaz,“ vzdychla jsem celá ne‰Èastná a hned jsem jí v‰echno vybreptala. „Zastav,“ pfiikázala mi, je‰tû neÏ jsem se dostala k mladiãkému orientálci. „Stop. Chci ti fiíct jednu vûc a chci, abys mû pofiádnû poslouchala.“ „Co?“ zeptala jsem se. Napadlo mû, Ïe jestli kromû mojí matky existuje na svûtû nûkdo, kdo nedokáÏe fiíct jen jednu vûc, pak je to Sharon. „Jdi od toho.“ „Ale…“ „Jdi od toho. Dostalas jasné varování – volí torye. Jdi od toho, neÏ se s ním pfiíli‰ zaplete‰.“


3. ZãHUBA!

f

„Poãkej, to není…“ „Proboha svatého,“ zavrãela. „VÏdycky je po jeho, ne? Chodí k tobû, má ve‰ker˘ servis. Ty se celá naparádí‰ kvÛli jeho pfií‰ern˘m toryovsk˘m pfiátelÛm, a co udûlá on? Flirtuje s Rebeccou. Povy‰uje se nad tebe. A volí konzervativce. Jde o typickou manipulativní, paternalistickou…“ Mrkla jsem nervóznû na hodiny. „Ehm, Shaz, mÛÏu ti zavolat na mobil?“ „CoÏe! Aby ti mohl zavolat on? Nikdy!“ vybuchla. V tu chvíli zaãal mobil opravdu zvonit. „Shaz, uÏ musím konãit. Zavolám ti pozdûji.“ Nad‰enû jsem zmáãkla tlaãítko a pfiijala hovor. Volala Jude. „Ach jo, mám takovou kocovinu. Asi budu zvracet.“ Pustila se s vervou do dlouhého vyprávûní o veãírku v Met Baru, ale musela jsem ji zastavit, neboÈ jsem mûla pocit, Ïe pfiípad mladého orientálce je mnohem naléhavûj‰í. AspoÀ mi to tak váÏnû pfiipadalo. Nechtûla jsem b˘t sobecká. „BoÏínku, Bridge,“ pronesla Jude, kdyÏ jsem skonãila. „Chudáãku. Myslím, Ïes to zvládla moc dobfie. VáÏnû si to myslím. VáÏnû jsi dobrá.“ Zaplavila mû mohutná vlna p˘chy, následovaná zmatením. „Co jsem vlastnû udûlala?“ otázala jsem se a rozhlédla se po pokoji. Pfiitom jsem se stfiídavû samolibû usmívala a zmatenû mrkala. „Udûlala jsi pfiesnû to, co se pí‰e v Îenách, které milují pfiíli‰. Neudûlala jsi nic. Prostû ses stáhla. NemÛÏeme za nû fie‰it jejich problémy. Musíme se prostû stáhnout.“ „Jasnû, jasnû,“ souhlasila jsem a upfiímnû pfiikyvovala hlavou. „Nepfiejeme jim nic zlého, ale ani nic dobrého. Nevoláme jim. Nevyhledáváme je. Prostû se stáhneme. Syn hospodynû, to mû

65


f 66


teda podrÏ. Jestli má hospodyni, proã je pofiád u tebe a neumyje po sobû ani lÏiãku?“ „Ale co kdyÏ to váÏnû byl syn jeho hospodynû?“ „Tak tomu se, Bridget, fiíká popírání skuteãnosti,“ pokárala mû pfiíkfie Jude. 11.15 Domluvily jsme se s holkama, Ïe zajdeme na obûd do Stodvaadevadesátky. Fajn. Pfiece nebudu popírat skuteãnost. 11.16 Ano. Úplnû jsem se stáhla. Vidíte! 11.18 Nechápu, proã mi je‰tû do prdele nezavolal. Nesná‰ím pasivnû agresivní chování telefonu v moderním svûtû namlouvání a skuteãnost, Ïe nekomunikace je vlastnû prostfiedkem komunikace. Je to hrÛza, hrÛza: pouhé zvonûní ãi mlãení telefonu rozhoduje o lásce a pfiátelství, o ‰tûstí a o tom, jestli je ãlovûk znovu vrÏen do nemilosrdné zákopové války namlouvání, v níÏ se cítí úplnû stejnû jako minule aÏ na to, Ïe si pfiipadá jako vût‰í trotl. Poledne. To snad není pravda. Zrovna kdyÏ jsem upfienû hledûla na telefon, zaãal zvonit, jako bych ovládala telepatii. Tentokrát volal Mark. „Jak se má‰?“ zeptal se unavenû. „Dobfie,“ odvûtila jsem a snaÏila se zachovat si odstup. „Nechce‰ si zajít na obûd a promluvit si?“ „Uhm, obûdvám s holkama,“ pronesla jsem skuteãnû dost lhostejnû. „BoÏe mÛj.“ „Co je?“ „Bridget. Dovede‰ si vÛbec pfiedstavit, jakou jsem mûl noc? Ten kluk se snaÏil v kuchyni u‰krtit svou matku, pak pfiijela policie a sanitka, dávali mu injekci na uklidnûní, jel jsem do nemocnice, po celém domû pobíhali hysteriãtí Filipínci. Je mi váÏnû


3. ZãHUBA!

f

moc líto, Ïe jsi u toho musela b˘t, ale ani mû to neminulo a uÏ vÛbec to nebyla moje vina.“ „Proã jsi mi nezavolal dfiív?“ „ProtoÏe pokaÏdé, kdyÏ jsem mûl chvilku ãasu, tak jsi mûla obsazenou pevnou linku i mobil!“ Hmm. Zachovat si odstup se mi moc nepodafiilo. Mark mûl opravdu stra‰né záÏitky. Domluvili jsme se na veãefii, protoÏe Mark si chce odpoledne zdfiímnout. Sám, aspoÀ v to upfiímnû a z hloubi du‰e doufám. Neděle, 2. února 58 kg (v˘bornû: stává se ze mû mladiãk˘ orientálec), 3 cigarety (velmi dobfie), 2100 kcal (velmi rozumné), poãet partnerÛ: znovu 1 (hurá!), poãet pfiíruãek, které staronov˘ pfiítel hlasitû vypoãítal pohrdav˘m a nevûfiícn˘m tónem: 37 (v dne‰ní dobû mají své opodstatnûní).

V‰echno je zase v pofiádku. Veãefie byla zpoãátku ponûkud rozpaãitá, ale kdyÏ jsem se rozhodla, Ïe verzi s hospodyní vûfiím, v‰echno se v dobré obrátilo, zvlá‰È kdyÏ Mark navrhl, abych se dnes pfii‰la s hospodyní seznámit. JenomÏe zrovna kdyÏ jsme si pochutnávali na ãokoládové pûnû, Mark fiekl: „Bridge? Vãera veãer je‰tû pfiedtím, neÏ se to stalo, jsem mûl pocit, jako by nûco nebylo v pofiádku.“ Cítila jsem, jak se mi hrÛzou sevfiel Ïaludek. I kdyÏ pfiipou‰tím, Ïe mû samotnou napadlo totéÏ, coÏ je zvlá‰tní. Pokud si ãlovûk myslí, Ïe mezi ním a jeho partnerem není nûco v pofiádku, nic se nedûje, ale pokud s tím pfiijde ten druh˘, je to, jako by pomlouval va‰i matku. Navíc zaãnete mít pocit, Ïe dostanete kopaãky, coÏ

22.00 Doma.

67


f 68


je kromû pocitu bolesti, ztráty, zlomeného srdce atd. velice poniÏující. „Bridge? Nejsi v hypnotickém stavu?“ „Ne. Proã sis myslel, Ïe nûco není v pofiádku?“ ‰pitla jsem. „No, pokaÏdé, kdyÏ jsem se tû pokusil dotknout, tak jsi ucukla, jako bych byl nûjak˘ uslintan˘ stafiík.“ Zaplavila mû obrovská úleva. Vysvûtlila jsem Markovi pfiíhodu se stra‰ideln˘mi kalhotkami a on se tomu od srdce zasmál. Objednali jsme si dezertní víno, dostali se do nálady a nakonec odjeli ke mnû domÛ a bájeãnû se pomilovali. Ráno jsme leÏeli u krbu a ãetli noviny. Pfiemítala jsem, jestli se mám Marka zeptat na Rebeccu a na to, proã pofiád chodíme ke mnû, ale Jude mi to zakázala, protoÏe muÏi nemají rádi Ïárlivé Ïeny. „Bridget,“ vytrhl mû z pfiem˘‰lení Mark, „zdá se, Ïe jsi upadla do transu. Ptal jsem se, jestli má to nové uspofiádání polic nûjak˘ hlub‰í smysl. Zaãala jsi meditovat? Nebo je nové uchycení podpûr nûjak˘m zpÛsobem spjato s buddhismem?“ „To je kvÛli elektrick˘m rozvodÛm,“ opáãila jsem bezv˘raznû. „Co je to za knihy?“ zeptal se, vstal a zaãal ãíst jejich názvy. „Jak chodit s dvacítkou: prÛvodce pro muÏe nad pûtatfiicet? Kdyby chodil Buddha na rande? Jak se zabouchnout od Victora Kyama?“ „To jsou moje pfiíruãky,“ ohradila jsem se. „Co chtûjí muÏi? Jak navázat vztah s muÏem, kter˘ se neumí vázat? Jak v jeho nepfiítomnosti nepfiijít o rozum? Uvûdomuje‰ si, Ïe shromaÏìuje‰ nejvût‰í soubor teoretick˘ch znalostí o chování opaãného pohlaví v celém vesmíru? Zaãínám si pfiipadat jako pokusn˘ králík.“ „Ehm…“


3. ZãHUBA!

f

„Nemají se ty knihy náhodou ãíst v párech?“ zazubil se na mû Mark a vytáhl z police knihu. „Aby se ãlovûk pojistil z obou stran? Jak b˘t ‰Èastn˘ singl s Jak si za tfiicet dní najít dokonalého partnera? Buddhismus jen tak s Jak se zabouchnout od Victora Kyama?“ „Ne,“ rozhorlila jsem se. „âtou se samostatnû.“ „Proã si je proboha kupuje‰?“ „No, mám na to takovou svou teorii,“ spustila jsem rozru‰enû (protoÏe mám skuteãnû svou teorii). „Vezmeme-li v úvahu jiná svûtová náboÏenství jako napfiíklad…“ „Jiná svûtová náboÏenství? Jiná neÏ co?“ Grrr. Nûkdy si pfieju, aby Mark nebyl právník. „Jiná neÏ pfiíruãky.“ „Ov‰em, myslel jsem si, Ïe to fiekne‰. Bridget, pfiíruãky pfiece nejsou Ïádné náboÏenství.“ „Ale jsou! Jsou novou formou náboÏenství. Jako by lidské bytosti byly vodní proudy, které, kdyÏ se jim do cesty postaví nûjaká pfiekáÏka, vytrysknou, obteãou ji a najdou si novou cestu.“ „Vytrysknou a obteãou, Bridget?“ „Chci fiíct, Ïe kdyÏ organizované náboÏenství selÏe, lidé si zaãnou hledat nová pravidla. A jak uÏ jsem fiíkala, kdyÏ se podívá‰ na pfiíruãky, zjistí‰, Ïe mají s náboÏenstvím skuteãnû mnoho spoleãného.“ „Jako tfieba…?“ chtûl Mark vûdût a pobízel mû pfiitom rukou. „No, buddhismus a…“ „Ne. Co mají tfieba spoleãného?“ „No,“ spustila jsem, ale tro‰ku jsem pfiitom zpanikafiila, neboÈ jsem tu teorii je‰tû nemûla úplnû propracovanou, „pozitivní my‰lení. V Emoãní inteligenci se praví, Ïe to nejdÛleÏitûj‰í v Ïivotû kaÏdého jedince je optimismus, kter˘ v‰echno spraví. Pak je tady

69


f 70


samozfiejmû víra v sebe sama jako v Emoãní sebedÛvûfie. A kdyÏ se podívá‰ na kfiesÈanství…“ „Anooo…?“ „Ten kousek, co pfiedãítají na svatbû: Tyto tfii vûci zÛstávají: víra, nadûje a láska. No, a nesmí‰ zapomenout na to, Ïe Ïijeme jen jednou – Trnitá cesta a taky buddhismus…“ Mark se na mû díval jako na blázna. „…a odpu‰tûní. V Miluj svÛj Ïivot se fiíká, Ïe zá‰È ãlovûku neprospívá a Ïe kaÏd˘ musí umût odpou‰tût.“ „A to je co? Doufám, Ïe ne islám. Myslím, Ïe víra, podle které sekají lidem ruce za krádeÏ bochníku chleba, moc odpu‰tûní neuznává.“ Mark se na mû díval a vrtûl pfiitom hlavou. Zdálo se mi, Ïe mou teorii vÛbec nechápe. MoÏná Ïe je jen ponûkud zaostalej‰í v duchovních otázkách, coÏ by mohlo v na‰em vztahu vyvolat dal‰í problém. „OdpusÈ nám na‰e viny, jakoÏ i my odpou‰tíme na‰im viníkÛm!“ zahfiímala jsem poboufienû a v tu chvíli zazvonil telefon. „To bude rozkaz k vyhlá‰ení války seznamování,“ fiekl Mark. „Nebo Ïe by volal arcibiskup canterbursk˘?“ Byla to máma. „Co je‰tû dûlá‰ doma? ·up, ‰up. Myslela jsem si, Ïe s Markem pfiijedete na obûd.“ „Ale mami…“ Byla jsem si jistá, Ïe jsem nic takového neslíbila, naprosto jistá. Mark zakoulel oãima a zapnul si v televizi fotbal. „Namoudu‰i, Bridget. Upekla jsem tfii Pavlovy, i kdyÏ na tom není nic tûÏkého, je to, jako kdyÏ dûlá‰ jen jednu, a rozmrazila jsem lasagne a…“ Sly‰ela jsem, jak táta vzadu fiíká: „Nechej ji na pokoji, Pam,“ zatímco máma nevrle mlela o tom, jak je nebezpeãné znovu zamrazovat maso. Pak pfii‰el k telefonu táta.


3. ZãHUBA!

f

„Nic si z toho nedûlej. Jsem si jist˘, Ïes nic neslíbila. Prostû si to vsugerovala. Pokusím se to urovnat. Mám ‰patnou zprávu – do té Keni nakonec jede.“ Máma mu vytrhla sluchátko z ruky. „S pasem je v‰echno vyfiízeno. Nechaly jsme si udûlat krásné pasové fotografie v obchodû se svatebním zboÏím v Ketteringu, ví‰, tam, co si nechala Ursula Collingwoodová vyfotit Karen.“ „Vyretu‰ovali vám je?“ „Ne!“ ohradila se rozzlobenû. „MoÏná s tím udûlali nûco v poãítaãi, ale Ïádné retu‰ování. Letíme s Unou pfií‰tí sobotu. Jen na deset dní. Do Afriky. Jen si to pfiedstav!“ „A co táta?“ „Namoudu‰i, Bridget. Îijeme jenom jednou! Jestli tatínkovi k Ïivotu staãí golfové hfii‰tû a dílna, to je jeho vûc.“ Nakonec se mi za Markovy podpory – stál nade mnou, v jedné ruce drÏel srolované noviny a druhou si Èukal na hodinky – podafiilo ná‰ rozhovor ukonãit. Jeli jsme spolu k Markovi domÛ a rozhodnû vûfiím v‰emu, co mi fiekl. Jeho hospodynû zrovna uklízela kuchyni s patnácti dal‰ími ãleny své rodiny, ktefií se tváfiili, jako by byl Mark jejich bÛh. ZÛstali jsme u Marka a zapálili v loÏnici spoustu svíãek. Hurá! Myslím, Ïe je v‰echno v pofiádku. Ano. Rozhodnû je v‰echno v pofiádku. Miluju Marka Darcyho. Nûkdy mi sice tro‰ku nahání strach, ale v jádru je velice laskav˘ a mil˘. A to je dobfie. AspoÀ doufám. Zvlá‰È proto, Ïe za dvanáct dní je sv. Valent˘na. Pondělí, 3. února 57,6 kg (velmi dobfie), 3 skleniãky alkoholu, 12 cigaret, poãet dní, které zb˘vají do sv. Valent˘na: 11, poãet minut,

71


f 72


po které jsem se snaÏila vyvrátit nesprávn˘ feministick˘ názor na sv. Valent˘na: pfiibl. 162 (bída).

Doufám, Ïe táta bude v pofiádku. Jestli máma odlétá v sobotu, to znamená, Ïe na sv. Valent˘na bude sám, coÏ není moc hezké. MoÏná bych mu mohla poslat valent˘nku jako tajná obdivovatelka. Zajímalo by mû, co udûlá Mark? Jsem si jistá, Ïe mi aspoÀ po‰le valent˘nku. Rozhodnû to udûlá. A moÏná si taky zajdeme na veãefii nebo tak nûco. Mmm. Je fajn mít projednou na sv. Valent˘na pfiítele. Á, telefon. 8.45 Volal Mark. Zítra odlétá na ãtrnáct dní do New Yorku. Podle hlasu nebyl zrovna moc pfiátelsky naladûn a fiekl, Ïe se dnes veãer nemÛÏeme sejít, protoÏe si musí pfiipravit ve‰keré papíry a vûci na cestu. Podafiilo se mi udrÏet mil˘ tón: „Ach, to je hezké,“ a kdyÏ jsem poloÏila sluchátko, zafivala jsem: „Ale od pátku za t˘den je Valent˘n, sv. Valent˘n. Béééééé!“ No nic. Chovám se jako malé dûcko. Jde pfiece o ná‰ vztah, a ne o cynické komerãní triky. 8.30

Úterý, 4. února No tak vidíte! Zbavila jsem se negativního zpÛsobu my‰lení a ve skuteãnosti je vlastnû moc dobfie, Ïe Mark odjíÏdí. Dám mu ‰anci, aby se odtáhl jako gumové ‰le, jak se pí‰e v Mars a Venu‰e si spolu zaãínají, a dal mi pocítit svou skuteãnou pfiitaÏlivost. Budu mít zároveÀ ãas pracovat sama na sobû a dohnat, co jsem zame‰kala. 8.00 Snídaně v kavȘrně – cappuccino a ćokolȘdový croissant.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

HELEN FIELDINGOVÁ BRIDGETJONESOVÁ: S ROZUMEM V KONCÍCH

Recommend Documents