RECENZE Hekelová, Z.: Manažerské znalosti a dovednosti pro sestry. Praha: Grada Publishing, 128 s., 2012. ISBN 978-80-247-4032-4
pitoly a podkapitoly věnované jednotlivým tématům. V první části jsou popsány činnosti manažera ve zdravotnictví včetně specifik, která jsou dána prostředím zdravotnického zařízení. Každá role manažera: vykonavatel, prostředník, organizátor je podrobně vysvětlena a pro větší názornost znázorněna diagramy a doplněna příklady z praxe. Rozdíl mezi řízením a vedením a jejich jednotlivé aspekty jsou také součástí této kapitoly. Dále následují stati o plánování a kontrole. Velmi zajímavá a pro současné manažery potřebná je podkapitola zabývající se time-managementem. Co řídící pracovníky pronásleduje více než právě nedostatek času? Už jenom autorkou nabízené metody analýzy vlastního časového rozvrhu pomohou stanovit, kam se jim čas ztrácí, a příp. přehodnotit priority. Koho vlastně řídí manažer? Z. Hekelová popisuje, že každý řídící pracovník musí v první řadě začít u sebe, než bude řídit jednotlivce nebo celý tým. Poté přichází na řadu osobnost manažera. Setkáváme se zde s termínem manažerský kvocient, který je výslednicí propojení inteligenčních, emocionálních a politických (řídicích) schopností. Jedině vyvážený poměr všech tří složek tvoří schopnou a úspěšnou osobnost ve vedoucí pozici. V každém řídícím pracovníkovi se snoubí osobnost lídra a manažera a výsledky jeho práce ovlivňuje i převaha či nedostatek jedné z nich. Míra vyspělosti podřízených, zda svou práci umějí, nebo neumějí a pracovat chtějí, nebo nechtějí, je určující pro styly vedení: delegační, participační, transakční nebo příkazový. Hned v následujícím oddíle je specifikován leadership pro sestru-manažerku, za jehož atributy autorka považuje neformální autoritu, moderní kontrolu, sdílení vize a „lídrovský“ přístup ke změnám. Nelze však souhlasit, že právě tyto vlastnosti by byly specifické pouze pro řízení sesterského
recenze, zpráva
Jana Wichsová
Kniha Zuzany Hekelové vyplňuje mezeru mezi příručkami pro sestry. Pozice sestrymanažerky je stále v našich končinách chápána jako postavení, které vzniká spíše „vydržením“ dlouholetou prací na jednom pracovišti než funkcí, pro niž jsou předpokladem speciální znalosti a dovednosti. Často slýcháme, že vedení kolektivu se nelze naučit a dotyčný „to“ buď v sobě má, nebo nemá (jako ostatně vše, s čím si nevíme rady). Zejména nižší a střední management, jehož funkce nepodléhají výběrovému řízení, je volen podle oddanosti klinice či oddělení, zdravotnické zdatnosti a odbornosti v tom lepším případě, nebo podle přátelského svazku s vyšším manažerem v tom horším. Jak krátkozraké jsou to názory, dokazuje autorka ve své publikaci. Kniha je členěna do tří částí: první část se zabývá vlastnostmi a činnostmi manažera, druhá se věnuje klíčovým oblastem manažerské práce a ve třetí jsou shrnuty aktuální trendy v českém zdravotnictví. První a druhá část jsou členěny dále na menší celky: ka-
346
Závěrečná třetí část shrnuje současné trendy ovlivňující zdravotnický management, jako jsou rostoucí úroveň vzdělávání sester, zvyšující se tlaky na financování zdravotní péče, změna ve vnímání zdravotní péče pacienty a sílící konkurence mezi zdravotnickými zařízeními. Každá kapitola je zakončena shrnujícími otázkami a úkoly, včetně odkazů na rozšiřující materiály, například sebehodnoticí testy. Pro čtenáře, kteří opravdu touží prohloubit svoje manažerské schopnosti a dovednosti, jsou užitečným vodítkem. Mnou zprvu s nadšením přijímané příklady, kterými je text prostoupen, vystřídalo rozčarování. Očekávala jsem příklad ze zdravotnické praxe, ale většinou se jedná pouze o vágní nastínění možné situace, které s autentickou zdravotnickou realitou souvisí jen volbou prostředí. Příklady působí vymyšleně, nerozebírají skutečné problémy, chybí jim příběh. Svou umělostí spíš probírané téma pro zdravotníky znevěrohodňují, než aby je přiblížily každodenní praxi. Škoda, protože jinak je publikace skutečně užitečnou pomůckou pro ty, kteří by rádi svou manažerskou roli plnili koncepčně a s nadhledem. Kniha nabádá i k úvaze, že práce nižšího a středního managementu se řídí podobnými zákonitostmi jako management vyšší. A také ukazuje, že řadu přístupů a vlastností se lze naučit. A k tomu by měla směřovat i vzdělanostní průprava nižšího a středního managementu.
týmu, spíš se jedná o obecně platné přísudky dobrého manažera. Zato orientace manažera na výkon nebo na podřízené platí ve zdravotnictví dvojnásob a je dobře, že jsou podrobně popsány i tyto charakteristické rysy vedení. Kvalitu řízení ovlivňuje i schopnost otypovat své podřízené podle jejich možných reakcí na kritiku, konflikt, stres a změny, pojetí času a aktivitu. Druhá část knihy přináší pohled na klíčové aspekty manažerské práce sester. Hlavním úkolem manažera je neustálý rozvoj členů pracovního týmu. Rozhodující pro rozvoj každého člověka je motivace, kterou Hekelová dělí na vnitřní a vnější, finanční a nefinanční. Upozorňuje na možnosti nefinančních motivátorů, jako jsou pochvala, uznání, sounáležitost s týmem, osobní příklad, dodržení slibu vedoucího, vztahy na pracovišti, další vzdělávání, zajímavá práce, seberealizace. Často jsou to jediné nástroje v rukou zdravotnického manažera, protože finance na odměny prostě nejsou. Autorka upozorňuje i na to, že právě finanční motivace je často přeceňována a pracovníci nezřídka preferují zajímavou práci v dobrém pracovním prostředí. Systematickým řízením lidských zdrojů, tedy péči o podřízené, je věnována následující podkapitola, která upozorňuje na tři aspekty rozvojových plánů: odbornost, komunikační a jiné schopnosti a potenciál. Mezi moderní přístupy k rozvoji pracovníků patří podle autorky i horizontální kariéra a talent management. Další kapitola je věnovaná interní komunikaci mezi zaměstnanci, přípravě přijímacího pohovoru při výběru nového pracovníka, vedení porad, hodnoticím pohovorům a řešení konfliktů. Externí komunikací se zaobírá kapitola věnovaná komunikaci s klienty a jejich rodinnými příslušníky.
____________________ Recenzentka: Mgr. Jana Wichsová, FN Motol, Centrální operační sály – školitelka, vedoucí a garantka specializačního kurzu Perioperační péče. Studuje doktorandské studium Aplikovaná etika na FHS.
RECENZE Smithová, V.: Dějiny čistoty a osobní hygieny. Přeložila Alena Faltýsková, Academia Praha, 2011. ISBN 978-80-200-1885-4 History in Public Health, která vyšla roku 2007 v prestižním nakladatelství Oxford University Press. Kniha vychází z autorčiny Ph.D. Thesis Cleanliness: the development of idea and practice in Britain, 1770–1850, kterou ovšem časově rozšiřu-
Zdeněk Žalud K vcelku odvážným počinům nakladatelství Academia lze počítat překlad knihy Virginie Smithové, badatelky londýnského Centre for
347
pro období před rozvojem evropské měšťanské kultury, tj. před 19. stoletím. Odtud vyplývají někdy vcelku bezobsažné paušalizující soudy, které najdeme na začátcích či koncích kapitol: na str. 160 se např. dozvíme, že nikde nebyly tak pohodlné koupelny a záchody jako ve velkých středověkých klášterech, což byl prý důsledek zkrocení křesťanské askeze. Právě askeze Smithovou mimořádně dráždí, takže zcela přechází duchovní smysl křesťanské čistoty (mysl zbavena hmotných starostí je uvolněna pro meditaci, tj. pro setkání s Bohem) a opakovaně ji ironizuje, někdy až za hranici zdravého rozumu a dobrého vkusu. A tak se dozvídáme, že svatá panna Paula si svého platonického přítele sv. Jeronýma „podmanila“ tím, že neustále ronila slzy a páchla (s. 154), zatímco mučednice Tekla se podle Smithové sama pokřtila(!) skokem do příkopu plného žraloků v antiochijské aréně s výkřikem „je načase, abych se vykoupala!“ (s. 155). Autorka jindy zavádí pseudopojmy, které se pokouší ospravedlnit svými prameny. Na str. 202 přichází s myšlenkou politické očisty v letech 1500–1700, jejímž hlasatelem prý byl Erasmus Rotterdamský, jehož spis Antibarbari údajně představuje výsměch „zkorumpované církvi a barbarským literárním výplodům mravně zkažených církevních učenců“. Následně z tohoto díla cituje, ovšem nejspíše jen proto, aby ukázala, že autor ve výkladu použil adjektivum čistá. Antibarbari je ovšem hlavně obhajobou klasické literatury a Erasmův barbar je člověk nevzdělaný a plný předsudků proti vzdělání a vzdělancům. Pojmy, jimiž Smithová občas hýří jako epitety, jsou někdy nelogické či přinejmenším bizarní: na str. 225 najdeme „luteránský kalvinismus“, na str. 284 hovoří bez bližšího vysvětlení o „plebejské vědě devatenáctého století“. Pokouší se také o etymologizaci, ani zde ovšem není vždy úspěšná: pak na str. 146 najdeme mylné spojení (nesprávně zvoleného) řeckého slova s latinským slovem „exagmen“ (v klas. latině examen). Smithová si také libuje v anekdotách a detailech, někdy však vznikne blábol, u něhož nevíme, zda jde o žert nebo vážně míněné tvrzení. Tak na str. 363 hovoří o znečišťování přirozených potravinových zásob světa v důsledku genetické modifikace plodin (ale jak to souvisí s čistotou či hygienou?), zatímco podle jistého průzkumu šéfové často páchnou víc než manuální pracovníci a nezaměstnaní, kteří si častěji mění spodní
je na období od biologických počátků člověka až do 21. století. Jedná se o ambiciózní badatelský podnik, který se metodologicky odvolává na řadu módních konceptů a trendů historické antropologie, např. body history nebo tzv. dlouhé trvání francouzské školy Annales. Pojmy čistý, čistota a hygiena pro Smithovou představují tři či dokonce čtyři hierarchické dimenze, z nichž jí jako dvě hlavní témata vyplývají: 1. čistotnost, 2. zdravá životospráva. Autorka tedy hodlá psát také sociální a kulturní historii preventivní medicíny, přičemž neváhá začít u fyziologie a etologie čeledi Hominidae. Smithová pojala své zadání velice široce, takže se v knize poučíme také o sexualitě, kosmetice, dvorské etiketě, čistotě náboženské i mravní, politické očistě atd. Protože v některých případech vstupuje do oblastí, kde dosud neexistují trvalejší diskurz a syntetická zpracování, snaží se řadu jevů především popsat a prvotně klasifikovat. Z toho, stejně jako z extrémně širokého tematického záběru, vyplývá bohužel i vratkost jejích hypotéz, např. tvrzení, že pronásledování asketických reformátorů a hnutí katolickou církví prohloubilo její rozkol během reformace 16. století. Autorka se obvykle soustředí na kvalitativní hlediska – způsoby očišťování, kosmetiky, životosprávy – avšak zanedbává alespoň přibližné hledisko kvantitativní, zejména důležitou informaci, jak velká část populace dotyčné hygienické metody či životosprávu praktikovala (a mohla praktikovat). To je zásadní zejména
348
na str. 108 se ke čtenáři dostávají jako ephebes), nebo je zkomolila (str. 115 sex res non naturales, str. 133 – de medicamine faciei femininae). Na str. 103 a 109 používá novotvar gymnasiony pro v češtině obvyklého gymnasia. Arcana Coelestia na str. 285 přeložila jako Nebeské město, z proslulého britského výtvarníka Williama Blakea se na str. 285 vyklubal zcela neznámý William Blade. Znalec středověké medicíny také dobře ví, že pojem discrasie není možné překládat jako zdravotní krize (s. 215). Pokud bychom tedy chtěli čerpat z Dějin čistoty a osobní hygieny, musíme si dávat nejen pozor na kategorické soudy a upovídanost zdánlivě suverénní Virginie Smithové, ale i na nepřesnosti místy bezradné Aleny Faltýskové. Věřme, že další knihy na téma dějiny hygieny se těchto omylů vyvarují.
prádlo: denně si jich čisté prádlo bere 82 procent oproti 78 procentům příslušníků středních vrstev (s. 358). No comment… Přestože se autorka snaží své téma sledovat v celé evropské či později euroasijské civilizaci, od 7. do 10. kapitoly (tedy pro 16.–21. století) se opírá převážně o prameny britské či anglo-americké provenience. Je to jistě dáno jejím východiskem, kterým je její dizertace zaměřená na Británii v období let 1770–1850. V tomto časovém rozmezí je Smithová mimořádně podrobná a zřejmě také spolehlivá. Ovšem střední a východní Evropa pro Smithovou od doby renesance téměř neexistují – ostatně není divu, když neužívá německou literaturu a to málo, co z ní hodlá citovat, zná v překladech. Také díla psaná klasickými jazyky nebo francouzsky obvykle používá jen v anglických překladech. Často se zaměřuje na okrajové fenomény, jako jsou třeba naturismus či vegetariánství, zatímco rozvoj komunální hygieny sleduje jen v Británii a zmiňuje jej pouze u několika velkých měst na kontinentu. Největší slabinou recenzovaného vydání je ovšem český překlad Aleny Faltýskové. Autorka si zjevně nedala moc práce s korekturami, takže originální názvy některých antických spisů a pojmů nechala v anglickém znění (efébové
____________________ Recenzent: Mgr. Zdeněk Žalud, Ph.D., odborný asistent na katedře filozofie a etiky v pomáhajících profesích ZSF JU. Odborně se zaměřuje na dějiny medicíny, dějiny lékařské deontologie a etiky.
RECENZE Bódi, F., Fábián, G., Lawson, T. R. (eds.): Local Organization of Social Services in Hungary. Crises – Reactions – Changes. Bremen: Europäische Hochschulverlag, 426 s., 2012. ISBN 978-3-86741-807-2 problematiky v závěru knihy. V tomto podání se jedná o syntézu témat k dané problematice, což ale spoluautoři v knize sami uvádějí a deklarují zároveň přesvědčení, že tato kniha je prvním krokem k dalším, navazujícím výzkumům. Prezentované výsledky shledávám jako užitečné a celou práci jako velmi cennou, obzvláště v době, kdy se hovoří o celosvětové ekonomické krizi. Zvláště v této době je totiž užitečné sledovat demografické ukazatele v kontextu sociální politiky a poskytovaných sociálních služeb – dostupnost sociálních služeb lidem, jejichž sociální situace může být vlivem ekonomické krize poznamenána. V tomto ohledu by jistě bylo užiteč-
David Urban Kolektiv autorů předkládá poměrně rozsáhlou publikaci, čítající 426 číslovaných stran + přílohy, která se zaměřuje na oblast lokálních organizací a sociálních služeb v Maďarsku. Sledovaná problematika je čtenáři představena poměrně podrobně, což napomáhá lepší orientaci a pochopení situace v širších souvislostech. Jednotlivé kapitoly jsou zpracovávány spoluautory dané publikace, přičemž každý z autorů je, dle vyjádření v závěru knihy, specialistou na danou oblast. To dodává textu jistou prestiž, nicméně očekával bych alespoň shrnutí sledované
349
hujících se k tématu celé knihy. Tyto přílohy názorně dokreslují zkoumanou problematiku a napomáhají čtenáři se v dané problematice lépe zorientovat. Autoři knihy předložili poměrně zdařilou studii zabývající se sociálními službami a sociálněpolitickou situací v Maďarsku. Zájmem autorů je inspirovat další výzkumné týmy k tomu, aby realizovaly obdobnou vědeckou studii ve své zemi původu, díky čemuž by se dle mínění autorů mohla utvořit větší výzkumná síť v euroatlantickém regionu. Tento cíl se může jevit poněkud odvážným, nicméně jistě přínosným pro oblast sociální práce a sociální politiky v evropském kontextu.
né pokračovat dalším srovnávacím výzkumem podobného typu v dalších zemích Evropské unie, což mají autoři, jak i sami uvádějí, v plánu. Doufají totiž v započetí dalších bilaterálních výzkumných záměrů, např. mezi Maďarskem a Finskem, Rakouskem atd. Tyto srovnávací studie by byly jistě náročným výzkumným záměrem, s ohledem na různost společensko-politického uspořádání participujících zemí, o to více by však byly zajímavým materiálem v oblasti sociální práce a sociální politiky. Kniha je členěna do tří tematických okruhů. První okruh s názvem „Místní organizace sociálních služeb“ (Local Organization of Social Services) prezentuje informace týkající se sociokulturního modelu a vývoje státu blahobytu v Maďarsku – historické pozadí a národní charakteristiku, potenciální dopady problémů komunit a bytové potřeby (podmínky) na místní úrovni, migrační procesy v Maďarsku, krize a její dopad na venkov – historické pozadí a nevýhody dané situace. Prezentované informace jsou tak vstupním přehledem do problematiky lokálních organizací a sociálních služeb, především z pohledu historického vývoje této otázky v Maďarsku, s reflexí současnosti. Druhý tematický okruh s názvem „Nerovnosti“ (Inequality) se zaměřuje na konkrétní problémové situace a všímá si tak problematických oblastí současnosti. Ku příkladu bych mohl jmenovat následující podkapitoly tohoto tematického okruhu: recese a nerovnosti – lokální šetření, sociální situace a zdravotní status maďarských a olašských Romů v Tiszavasvári, Maďarsko ve vztahu k mladistvým, změny na trhu práce, politika zaměstnanosti, možnosti a příležitosti Maďarska, škola a školní výkony, reorganizace školství, problematika slumů aj. Jedná se tedy o studie vycházející z dostupných výzkumných šetření, případně z vlastních dat. Každá kapitola je poměrně přehledně zpracovaná, data jsou srozumitelně prezentovaná a utříděná do tabulek a grafů. Třetí tematický okruh, který je co do rozsahu nejkratší (22 stran), je zaměřen na regionální politiku jako možnost řešení nerovnováhy. V závěru publikace (v nečíslovaných přílohách) nalézáme celou řadu tabulek a dat vzta-
____________________ Recenzent: PhDr. David Urban, Ph.D., je vedoucím katedry sociální práce na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Odborně se zaměřuje na oblast sociální práce s etnickými a menšinovými skupinami, dále na teorie a metody sociální práce.
350
zpráva Deset let výuky ochrany obyvatelstva a krizového řízení na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
začních součástí složek integrovaného záchranného systému nebo u vybraných právnických a podnikajících fyzických osob. To je také oceňováno studenty, zejména kombinované formy studia. Mezi vyučující jsou zařazeni odborníci z praxe, ať jsou to zaměstnanci jednotlivých složek integrovaného záchranného systému, orgánů samosprávy nebo zdravotnických zařízení. Oba obory v celé historii, s výjimkou prvního roku po akreditaci, vzdělávají odborníky v prezenční i kombinované formě studia. Zejména kombinovaná forma studia je vyhledávána příslušníky a zaměstnanci institucí, kteří si potřebují, anebo chtějí, doplnit vzdělání. Za celou dobu 10 let ukončilo bakalářský studijní obor v prezenční formě studia 58 absolventů a v kombinované formě studia 190 absolventů, tj. celkem 248 studentů, kteří úspěšně ukončili studium. U navazujícího magisterského oboru to bylo v prezenční formě studia 123 studentů a v kombinované formě studia 184 absolventů, takže vzdělání v oblasti ochrany obyvatelstva, požární ochrany, integrovaného záchranného systému, civilního nouzového plánování a krizového řízení úspěšně dokončilo 555 absolventů. Závěrem je možno konstatovat, že oba akreditované studijní obory jsou životaschopné, neboť uplatnění absolventů v různých správních úřadech, orgánech samosprávy i ve zdravotnických zařízeních je na dobré úrovni. Při příležitosti 10 let trvání studijních oborů je vhodné poděkovat vedení fakulty, vyučujícím, byť mnozí už nejsou mezi živými, a všem, kteří zabezpečovali výuku, za podporu a předávání cenných zkušeností z praxe. Rovněž je vhodné poděkovat všem spolupracujícím institucím a právnickým a podnikajícím fyzickým osobám, zejména těm, které umožňují studentům absolvování odborné praxe.
S nadcházejícím akademickým rokem je tomu 10 let, kdy katedra radiologie a toxikologie začala zajišťovat výuku nových studijních oborů se zaměřením na ochranu obyvatelstva a krizové řízení. V tehdejší době se studijní obory nazývaly jinak než v současnosti, a to bakalářský obor „Aplikovaná radiobiologie a toxikologie“ a navazující magisterský obor „Krizová radiobiologie a toxikologie“. V průběhu let se při následných akreditacích názvy obou studijních oborů změnily na současné názvy. Bakalářský má název „Ochrana obyvatelstva se zaměřením na chemické, biologické, radiologické, jaderné prostředky a výbušniny“ a navazující magisterský „Civilní nouzová připravenost“. Poslední reakreditace obou studijních oborů se uskutečnily v roce 2010, resp. 2012. Akreditaci obou oborů na ZSF JU si vyžádala praxe, kde v té době byl nedostatek vysokoškolsky vzdělaných odborníků ve složkách integrovaného záchranného systému, jako jsou Hasičský záchranný sbor ČR, Policie ČR a zdravotnická záchranná služba. V roce 2003 vznikly i obce s rozšířenou působností, jejichž městské úřady rovněž potřebovaly odborníky do oddělení/odborů krizového řízení. Dalšími místy, kde se v průběhu let uplatňovali absolventi obou studijních oborů, byly i krajské úřady a další územní správní úřady. Nezanedbatelná je i výchova vysokoškolsky vzdělaných odborníků pro Armádu ČR, kde je rovněž na velitelských pozicích vyžadováno bakalářské nebo úplné vysokoškolské vzdělání. Další uplatnění absolventů je i u právnických a podnikajících fyzických osob na různých pozicích, např. jako odborně způsobilé osoby nebo technici požární ochrany. Absolventi obou oborů se uplatňují jako jednotlivci i v netypických institucích, jako jsou např. Hradní stráž, Justiční stráž nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů. Odborné zaměření obou studijních oborů dokazuje i skladba předmětů v jednotlivých ročnících, kde je kladen důraz na zaměření odborných předmětů přímo na praxi. Obohacením výuky jsou i praktická cvičení u různých organi-
Ladislav Karda, Friedo Zölzer e-mail:
[email protected] katedra radiologie, toxikologie a ochrany obyvatelstva ZSF JU 351
