Monika Palatková. Grada Publishing

��

��

��

Monika Palatková

analýza pozice turismu ve světové ekonomice význam turismu v mezinárodních ekonomických vztazích evropská integrace a mezinárodní turismus

Grada Publishing

Ing. Monika Palatková, Ph.D.

Mezinárodní cestovní ruch Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4357. publikaci Odborně recenzovala: doc. Ing. Ingeborg Němcová, CSc. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Odpovědná redaktorka Mgr. Marie Zelinová Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková Počet stran 224 První vydání, Praha 2011 Vytisklo TISK CENTRUM s.r.o., Moravany © Grada Publishing, a.s., 2011 Cover Design © Eva Hradiláková ISBN 978-80-247-3750-8 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7515-9 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2012

Upozornění: Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována a používána v elektronické podobě, kopírována a nahrávána bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.

Obsah / 5

Obsah

O autorce ......................................................................................................................................... Úvod

9

............................................................................................................................................... 10

1

Turismus jako světový fenomén .................................................................................... 11

1.1 1.1.1 1.1.2 1.2 1.2.1 1.2.2 1.2.3 1.2.4 1.2.5 1.3

Mezinárodní turismus ............................................................................................................... Vymezení základních pojmů ...................................................................................................... Turismus jako světový fenomén ................................................................................................ Přístupy k hodnocení významu turismu ve světové ekonomice .............................................. Statistické hodnocení vlivu mezinárodního turismu ................................................................. Ekonomicko-peněžní hodnocení vlivu mezinárodního turismu ................................................ Individuální hodnocení vlivu mezinárodního turismu .............................................................. Sociokulturní hodnocení vlivu mezinárodního turismu ............................................................ Globální dopady mezinárodního turismu na světovou ekonomiku .......................................... Shrnutí a úkoly ..........................................................................................................................

2

Postavení a význam turismu ve světové ekonomice .............................................. 28

2.1 2.1.1 2.1.2 2.2 2.2.1 2.2.2 2.3 2.3.1 2.3.2 2.3.3 2.4

Turismus a světová ekonomika ................................................................................................ Vznik a vývoj světové ekonomiky a turismu do 2. světové války .............................................. Rozvoj mezinárodního turismu po 2. světové válce .................................................................. Turismus v mezinárodních ekonomických vztazích ................................................................ Subjekty mezinárodního turismu .............................................................................................. Turismus a mezinárodní ekonomické vztahy ............................................................................ Kvantitativní hodnocení pozice turismu ve světové ekonomice .............................................. Neoficiální satelitní účet světové ekonomiky ............................................................................ Kvantitativní ukazatele mezinárodních ekonomických vztahů v turismu ................................. Pozice hlavních exportérů služeb turismu ................................................................................ Shrnutí a úkoly ..........................................................................................................................

3

Postavení turismu v mezinárodním obchodě službami .......................................... 54

3.1 3.1.1 3.1.2 3.2 3.2.1 3.2.2 3.3 3.3.1 3.3.2 3.3.3 3.4 3.4.1 3.4.2

Mezinárodní klasifikace služeb ................................................................................................ Služby a jejich vlastnosti .......................................................................................................... Klasifikace služeb s ohledem na vymezení sektoru turismu ..................................................... Kvantifikace mezinárodního obchodu službami turismu ......................................................... Možnosti kvantifikace mezinárodního obchodu službami turismu ........................................... Současný stav mezinárodního obchodu službami turismu ....................................................... Liberalizace mezinárodního obchodu službami turismu .......................................................... Role WTO v liberalizaci obchodu službami ............................................................................. Všeobecná dohoda o obchodu službami (GATS) – obecné závazky a pravidla ....................... Všeobecná dohoda o obchodu službami (GATS) – specifické oblasti úpravy a výjimky .......... Liberalizace pohybu služeb turismu v evropském prostoru ..................................................... Obecná východiska volného pohybu služeb ............................................................................. Směrnice 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu ................................................................

11 11 12 13 15 15 22 23 24 25

28 28 30 35 35 37 42 43 46 50 52

54 54 54 60 60 61 62 62 63 66 68 69 73

6 / Mezinárodní cestovní ruch

3.4.3 Směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací ......................................................... 75 3.4.4 Směrnice 90/134/EHS o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy ............................. 76 3.5 Shrnutí a úkoly .......................................................................................................................... 77 4

Statistický monitoring mezinárodního turismu ........................................................ 81

4.1 4.1.1 4.1.2 4.1.3 4.2 4.2.1 4.2.2 4.2.3 4.3

Vymezení a hlavní instituce statistického monitoringu mezinárodního turismu ..................... Pojem a charakteristiky statistického monitoringu mezinárodního turismu ............................ Statistický monitoring mezinárodního turismu UNWTO .......................................................... Statistický monitoring mezinárodního turismu WTTC ............................................................. Statistický monitoring vybraných institucí ............................................................................... Eurostat ..................................................................................................................................... OECD ....................................................................................................................................... Ostatní subjekty statistického monitoringu turismu ................................................................. Shrnutí a úkoly ..........................................................................................................................

5

Regionální rozložení mezinárodního turismu ............................................................ 87

5.1 5.1.1 5.1.2 5.1.3 5.2 5.2.1 5.2.2 5.2.3 5.2.4 5.3 5.3.1 5.3.2 5.3.3 5.3.4 5.4

Regionální rozložení mezinárodního turismu podle UNWTO ................................................ 87 Pět regionů světového turismu ................................................................................................. 87 Regionální rozložení mezinárodních příjezdů a příjmů ........................................................... 88 Regionální rozložení mezinárodních příjezdů a výjezdů .......................................................... 91 Subregionální rozložení mezinárodního turismu podle UNWTO ............................................ 93 Subregionální rozložení turismu v regionu Asie a Pacifik ........................................................ 93 Subregionální rozložení turismu v regionu Ameriky ................................................................ 94 Subregionální rozložení turismu v regionu Afrika .................................................................... 95 Rozložení turismu v regionu Střední východ ............................................................................ 97 Evropa jako dominantní region světového turismu .................................................................. 97 Charakteristika Evropy jako regionu mezinárodního turismu ................................................. 97 Subregionální rozložení v evropském regionu .......................................................................... 99 Hlavní evropské trhy mezinárodního turismu ........................................................................... 99 Význam turismu v evropské ekonomice .................................................................................... 99 Shrnutí a úkoly ........................................................................................................................ 102

6

Hlavní světové trhy mezinárodního turismu ............................................................ 104

6.1 6.1.1 6.1.2 6.2 6.2.1 6.2.2 6.3

Hlavní světové trhy příjezdového turismu ............................................................................. 104 Přehled hlavních světových trhů příjezdového turismu ......................................................... 104 Charakteristika hlavních světových trhů příjezdového turismu ............................................. 104 Hlavní světové trhy výjezdového turismu ............................................................................... 111 Přehled hlavních světových trhů výjezdového turismu ............................................................ 111 Charakteristika hlavních světových trhů výjezdového turismu ............................................... 112 Shrnutí a úkoly ........................................................................................................................ 113

7

Význam mezinárodních organizací pro mezinárodní turismus ........................... 114

7.1 7.1.1 7.1.2 7.1.3 7.2 7.3 7.4

Vymezení mezinárodních organizací ...................................................................................... Vymezení a klasifikace mezinárodních organizací .................................................................. Mezivládní organizace ............................................................................................................ Mimovládní organizace ........................................................................................................... UNWTO (Světová organizace turismu) .................................................................................. WTTC (Světová rada cestování a turismu) ............................................................................. OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj) ...................................................

81 81 81 82 83 83 84 84 85

114 114 115 115 116 117 118

Obsah / 7

7.5 7.5.1 7.5.2 7.5.3 7.5.4 7.5.5 7.5.6 7.5.7 7.6

Organizace a programy v systému OSN ................................................................................. OSN (Organizace spojených národů) ..................................................................................... WTO (Světová obchodní organizace) ..................................................................................... ILO (Mezinárodní organizace práce) ..................................................................................... UNESCO (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu) .................................................... IMF (Mezinárodní měnový fond) a WB (Skupina Světové banky) .......................................... UNCTAD (Konference o obchodu a rozvoji) .......................................................................... UNEP (Program OSN pro životní prostředí) .......................................................................... Shrnutí a úkoly ........................................................................................................................

8

Privátní subjekty mezinárodního turismu ................................................................. 130

8.1 8.1.1 8.1.2 8.1.3 8.1.4 8.2 8.2.1 8.2.2 8.2.3 8.3 8.3.1 8.3.2 8.3.3 8.3.4 8.3.5 8.4

Privátní subjekty mezinárodního turismu ............................................................................... 130 Hotelové skupiny ..................................................................................................................... 130 Cestovní kanceláře a agentury ................................................................................................ 130 Letecké společnosti ................................................................................................................. 132 Ostatní soukromé subjekty mezinárodního turismu ................................................................ 133 Hotelové skupiny .................................................................................................................... 133 Intercontinental Hotels Group (IHG) ..................................................................................... 133 Wyndham Hotel Group ............................................................................................................ 134 Accor ....................................................................................................................................... 134 Cestovní kanceláře a agentury ................................................................................................ 135 TUI .......................................................................................................................................... 135 Thomas Cook .......................................................................................................................... 136 Kuoni ........................................................................................................................................ 137 Club Méditerrannée ................................................................................................................ 138 Virgin ....................................................................................................................................... 139 Shrnutí a úkoly ........................................................................................................................ 139

9

Prosazování udržitelnosti v mezinárodním turismu .............................................. 142

9.1 9.1.1 9.1.2 9.1.3 9.2 9.2.1 9.2.2 9.2.3 9.3 9.3.1 9.3.2 9.4

Pozitivní a negativní vliv turismu ........................................................................................... Vliv turismu na fyzické prostředí ............................................................................................ Vliv turismu na sociokulturní prostředí .................................................................................. Globální působení turismu na fyzické prostředí ..................................................................... Možnosti řešení negativních vlivů turismu ............................................................................. Udržitelný turismus ................................................................................................................. Strategie prosazování udržitelnosti v mezinárodním turismu ................................................. Udržitelnost v certifikačních systémech kvality ...................................................................... Role mezinárodních organizací v prosazování udržitelného turismu ..................................... UNWTO a udržitelný turismus ................................................................................................ Aktivity dalších mezinárodních organizací ............................................................................. Shrnutí a úkoly ........................................................................................................................

10

Konkurenceschopnost a možnosti jejího měření v mezinárodním turismu .... 158

10.1 10.1.1 10.1.2 10.2 10.2.1 10.2.2 10.3

Konkurenceschopnost v mezinárodním turismu .................................................................. Pojem konkurenceschopnost ................................................................................................. Vývoj pojetí konkurenceschopnosti ....................................................................................... Možnosti měření konkurenceschopnosti v mezinárodním turismu ...................................... Metody hodnocení konkurenceschopnosti ............................................................................ Monitoring konkurenceschopnosti turismu .......................................................................... Pozice země v mezinárodním turismu ..................................................................................

119 119 120 121 122 123 125 125 126

142 142 143 146 147 147 148 152 152 153 154 156

158 158 159 160 160 162 164


10.3.1 Kvantifikace pozice země v mezinárodním turismu .............................................................. 164 10.3.2 Další způsoby hodnocení pozice země v mezinárodním turismu .......................................... 165 10.4 Shrnutí a úkoly ...................................................................................................................... 165 11

Postavení rozvojových zemí v mezinárodním turismu ........................................ 167

11.1 11.1.1 11.1.2 11.2 11.2.1 11.2.2 11.2.3 11.3 11.3.1 11.3.2 11.3.3 11.3.4 11.4

Rozvojové země a mezinárodní turismus ............................................................................. Vymezení a typologie rozvojových zemí ................................................................................ Specifické skupiny rozvojových zemí ..................................................................................... Specifika rozvoje turismu v rozvojovém světě ..................................................................... Problémy turismu v rozvojových zemích ............................................................................... Problém a možnosti rozvoje udržitelného turismu ................................................................ Pozice turismu v ekonomice rozvojových zemí ..................................................................... Možnost zapojení rozvojových zemí do mezinárodního turismu ......................................... Rozvojová pomoc a podpora turismu ................................................................................... Podpora rozvoje turismu vybraných skupin zemí ................................................................. Program rozvojové pomoci UNWTO na podporu udržitelného turismu .............................. Rozvojová podpora turismu vybraných mezinárodních organizací ..................................... Shrnutí a úkoly ......................................................................................................................

12

Turismus v evropském prostoru ................................................................................. 186

12.1 12.1.1 12.1.2 12.1.3 12.2 12.2.1 12.2.2 12.2.3 12.2.4 12.3 12.3.1 12.3.2 12.3.3 12.4

Vliv evropského integračního procesu na turismus .............................................................. 186 Historický vývoj turismu v integrované Evropě .................................................................... 186 Politika turismu ..................................................................................................................... 190 Vybrané politiky EU a jejich dopad na turismus .................................................................. 192 Institucionální zajištění turismu v Evropské unii ................................................................. 193 Role evropských institucí v zajištění rozvoje turismu ........................................................... 193 Evropská komise turismu a ETAG ........................................................................................ 196 Zásadní dokumenty a akty rozvoje turismu ........................................................................... 197 Udržitelný turismus ............................................................................................................... 198 Legislativní úprava evropského turismu ............................................................................... 199 Působnost směrnic a nařízení v turismu ............................................................................... 199 Směrnice 314/1990/EHS o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy ..................... 199 Další směrnice upravující ochranu spotřebitele v turismu .................................................. 201 Shrnutí a úkoly ......................................................................................................................... 202

13

Předpokládané trendy a aktuální problémy mezinárodního turismu ............. 205

13.1 13.1.1 13.1.2 13.1.3 13.2 13.2.1 13.2.2 13.3

Předpokládané trendy podle Vize 2020 ................................................................................ Vize 2020 ............................................................................................................................... Trendy v regionálním rozložení mezinárodního turismu ....................................................... Kvalitativní trendy v mezinárodním turismu ......................................................................... Aktuální problémy mezinárodního turismu .......................................................................... Globální problémy a mezinárodní turismus .......................................................................... Aktuální ekonomické problémy ............................................................................................. Shrnutí a úkoly ......................................................................................................................

167 167 169 171 171 173 173 175 175 176 179 180 183

205 205 206 208 210 210 211 213

Závěr ............................................................................................................................................... 215 Shrnutí/Summary ......................................................................................................................... 216 Seznam zkratek ............................................................................................................................ 217 Rejstřík ............................................................................................................................................ 219

O autorce / 9

O autorce

Ing. Monika Palatková, Ph.D. Vystudovala Fakultu mezinárodních vztahů se specializací na cestovní ruch na Vysoké škole ekonomické v Praze (1993). V rámci postgraduálního studia absolvovala část studia na Universität St. Gallen ve Švýcarsku (1996). Pracovala na České centrále cestovního ruchu (CzechTourism), kde se zabývala marketingovými průzkumy zaměřenými zejména na zkoumání zahraniční poptávky po destinaci Česká republika. Od roku 1998 působila na pozici ředitelky marketingu a zastupovala CzechTourism v sekci Evropské komise cestovního ruchu zaměřené na marketingový výzkum a plánování. Později působila v cestovní kanceláři Fischer, nejprve jako manažerka produktu pro domácí a příjezdový turismus a poté jako manažerka pro prodej a marketing v oblasti domácího a příjezdového turismu. V současné době se věnuje přednáškové a konzultační činnosti v oblasti vysokoškolského a celoživotního vzdělávání. Od roku 1998 je členkou mezinárodní organizace odborníků v oblasti cestovního ruchu AIEST.


Úvod

Publikace si klade za cíl podívat se komplexním způsobem na problematiku mezinárodního turismu a jeho rozvoje, a to s ohledem na potřeby bakalářského a zejména magisterského studia oborů Cestovní ruch a Management cestovního ruchu přednášených na Vysoké škole obchodní v Praze, o. p. s. Kurzy jsou založeny na systému ECTS (European Credit Transfer and Accumulation System) a přednášená problematika není zpracována vůbec nebo není obsažena komplexně v žádné publikaci tak, aby odpovídala nárokům kladeným na oba studijní obory. K relativně úzkému okruhu témat tradičně spojovaných s mezinárodním turismem přidává kniha řadu dalších tak, aby byla problematika mezinárodního turismu maximálně pokryta. Kromě témat regionálního a subregionálního rozložení mezinárodního turismu se publikace zabývá také dalšími otázkami, jako je pozice mezinárodního turismu ve světové ekonomice a v mezinárodním obchodě službami, i tím, jak vypadá pozice rozvojových zemí ve vztahu k mezinárodnímu turismu nebo jakým způsobem lze měřit v mezinárodním turismu konkurenceschopnost zejména na úrovni destinací. V publikaci lze najít i základní přehled vybraných subjektů mezinárodního turismu ze soukromého sektoru i řady mezinárodních organizací, jejichž činnost rozvoj mezinárodního turismu ovlivňuje, např. WTO díky postupům v liberalizaci obchodu službami (Všeobecná dohoda o obchodu službami GATS). Zcela zvláštním tématem, jež by jistě zasloužilo další rozpracování, je pozice rozvojových zemí v mezinárodním turismu, která se v posledních letech významně změnila z hlediska způsobu jejich zapojení coby importérů či exportérů služeb turismu. Téma rozvojových zemí a mezinárodního turismu je dnes řešeno v agendě řady mezinárodních organizací, ať už na úrovni technické a konzultační pomoci či na úrovni jednotlivých projektů. U vybraných témat se publikace snaží o spojení obchodních a právních aspektů mezinárodního turismu, a to v části zaměřené na liberalizaci služeb v evropském prostoru a dále v pasáži věnované nejvýznamnějším právním aktům Evropské unie zejména ve vztahu k ochraně spotřebitele. Mezinárodní turismus jako součást světové ekonomiky představuje zcela zvláštní linii v mezinárodních ekonomických vztazích – publikace se ji snaží postihnout a podat základní přehled o vazbách a dopadech, resp. vzájemném ovlivňování mezinárodního turismu a vybraných oblastí. Publikace zahrnuje témata, která by mohla být dále rozpracována, např. otázku politiky turismu v Evropské unii, ochranu spotřebitele v Evropské unii, otázku statistického monitoringu včetně metodiky sledování a samozřejmě i určité právní aspekty rozvoje mezinárodního turismu. Jednotlivé kapitoly publikace jsou doplněny příklady, tabulkami a obrázky. Úkoly kladené v závěru každé z kapitol by měly napomoci pochopení podstaty řešených otázek a prakticky ověřit pochopení dané problematiky.

Turismus jako světový fenomén / 11

1

Turismus jako světový fenomén

1.1 Mezinárodní turismus 1.1.1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ Turismus (cestovní ruch) je činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí, a to na dobu kratší, než je stanoveno, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě (výdělečná činnost není v navštíveném místě založena na trvalém či přechodném pracovním poměru).1 Doba pobytu mimo běžné životní prostředí je v domácím turismu do šesti měsíců, v mezinárodním turismu do jednoho roku. [8, s. 11] Mezinárodní turismus označuje účast na turismu, kdy dochází k překročení hranice národního státu. Mezinárodní turismus představuje nejširší (nejvolnější) pojem z hlediska územní realizace turismu, zahrnující pohyb účastníků turismu mezi státy, bez konkrétního teritoriálního určení (zahraniční turismus více států či regionů). Světový turismus je veškerý turismus na světě, při němž dochází k překračování hranic, tedy souhrn veškerého příjezdového a výjezdového turismu všech států světa (souhrn incomingu a outgoingu světa). Turismus světa zahrnuje veškerý turismus, který je na světě realizován, tedy souhrn domácího i zahraničního turismu všech států světa. [8, s. 11–14, 21–23] Návštěvník v mezinárodním turismu je osoba, která cestuje do jiné země, než v níž má své trvalé bydliště, na dobu nepřekračující jeden rok. Hlavním důvodem cesty nesmí být výkon výdělečné činnosti v navštívené destinaci. [10, s. 11] Na základě revize definic UNWTO z roku 2008 je návštěvník vymezen jako účastník turismu podnikající cestu do hlavní destinace mimo své běžné životní prostředí na dobu kratší než jeden rok a za účelem jiným než zaměstnání u rezidentského subjektu v navštívené zemi nebo místě. [27, s. 1] Výjezdový turismus zahrnuje aktivity návštěvníka (rezidenta) mimo sledovanou zemi buď jako součást cesty v rámci pasivního turismu, nebo jako součást cesty v rámci domácího turismu. Příjezdový turismus zahrnuje aktivity návštěvníka (nerezidenta) uvnitř sledované země během cesty v rámci příjezdového turismu. [27, s. 17] Turista v mezinárodním turismu je osoba, která cestuje do jiné země, než v níž má své trvalé bydliště, na dobu nepřekračující jeden rok, ale zahrnující alespoň jedno přenocování. Hlavním důvodem cesty nesmí být výkon výdělečné činnosti v navštívené destinaci. Výletník (jednodenní návštěvník) v mezinárodním turismu je osoba, která cestuje do jiné země, než je místo jejího trvalého bydliště, na dobu kratší 24 hodin a během cesty nepřenocuje. Hlavním důvodem cesty nesmí být výkon výdělečné činnosti v navštívené destinaci. Rezident (stálý obyvatel) v mezinárodním turismu je osoba žijící v zemi minimálně jeden rok před příjezdem do jiné země na dobu kratší jednoho roku. [10, s. 11–12] Světová ekonomika Světová ekonomika představuje reálný sociálně-ekonomický systém, jehož základními prvky jsou ekonomiky národních států a vazby mezi nimi, ostatní složky (nadnárodní korporace, mezinárodní organizace, integrační seskupení a další), mezi nimiž existují různé typy vazeb (tok zboží, služeb, mobilních výrobních faktorů a informací). [1, s. 19] Stutz a Warf rozumějí pod pojmem světová ekonomika multistátní ekonomický systém vytvořený na přelomu 15. a 16. století evropským kapitalismem a rozšířený později jeho následovníky v zámoří. [12, s. 508] Za hlavní regiony světové ekonomiky považují první a třetí svět, přičemž systému světové ekonomiky dominuje vždy jeden stát nebo skupina států. Systém světové ekonomiky má svoji strukturu, kterou lze popsat jak v obecné rovině, tak i z hlediska turismu [1, s. 20]: 1 V roce 2008 došlo ke zpřesnění některých definic v rámci revize UNWTO (Reccommendations on Tourism Statistics, 2008). Jednou ze změn je např. zavedení pojmů cesta (trip) jako aktivita realizovaná k návštěvě daného místa a návštěva (tourism visit) vztahující se k pobytu v navštíveném místě během cesty.


– měřitelnými vlastnostmi prvků i vazeb mezi součástmi systému (hodnota mezinárodního obchodu, obchodu službami a další), – neměřitelnými vlastnostmi prvků i vazeb mezi součástmi systému (kulturní a civilizační vlastnosti etnik, politika – ideologie, zájmy a instituce). V současné době lze ve světové ekonomice vymezit asi 240 suverénních států či teritorií (národních ekonomik), mezi nimiž se utvářejí vztahy ekonomické, politické, kulturní a další.

1.1.2 TURISMUS JAKO SVĚTOVÝ FENOMÉN Turismus se stal v poválečném období významným jevem s dopady do ekonomické oblasti, do sociokulturního prostředí i do prostředí fyzického. Význam turismu, ať už mezinárodního či domácího, lze ve světovém kontextu chápat ve třech rovinách [9]: 1. Turismus jako fenomén světové ekonomiky. 2. Turismus jako fenomén světové spotřeby. 3. Turismus jako fenomén vzájemného porozumění mezi národy. Turismus jako fenomén světové ekonomiky Vývoj (mezinárodního) turismu je neoddělitelně spojen s vývojem světové ekonomiky od počátku jejího zformování v poslední třetině 19. století až po současnost. Turismus je vývojem světové ekonomiky přímo ovlivňován nejen co do tempa růstu (mezinárodní příjmy, mezinárodní příjezdy), ale i co do rozložení hlavních zdrojových trhů. Na druhou stranu turismus ovlivňuje světovou ekonomiku v podobě ekonomických přínosů (HDP, zaměstnanost, daňový přínos a další). Turismus jako fenomén světové spotřeby Spotřeba coby komplexní pojem zahrnuje několik rovin – sociologickou rovinu (standard života, třída, status), psychologickou a sociokulturní rovinu. Posouzení spotřeby lze provést z hlediska sociologického, z hlediska neoklasické ekonomie (vztah mezi nabídkou a poptávkou) i z hlediska marxistického (komodity nejsou pouze věci, ale skrývají i sociální dimenzi). Stejně tak má spotřeba (a zejména v turismu) rozměr geografický i rozměr fyzického prostředí. [1, s. 360–363] Z hlediska ekonomického představuje spotřeba část poptávky, která byla realizována. Spotřeba v turismu znamená uspokojování potřeb lidí pomocí účasti na turismu. Spotřeba v turismu se stává významnou částí spotřeby, a to díky funkcím, které plní turismus v životě lidí. Patří k nim [10, s. 91–92]: – reprodukce pracovních sil, – rozvoj osobnosti člověka, – zdravotní funkce, – vědecko-informační funkce, – postavení turismu ve volném čase, – význam turismu pro utváření životního stylu lidí, – význam zdravotní. Spotřebu lze vyjádřit hmotně (např. počet účastníků zahraničního turismu) nebo hodnotově (např. celkové výdaje obyvatelstva na turismus a jejich struktura, výše výdajů zahraničních účastníků turismu). Současná úroveň světové spotřeby činila dle neoficiálního satelitního účtu WTTC (2009) 4,995 bilionu USD. Metodika neoficiálního satelitního účtu započítává do světové spotřeby osobní spotřebu v turismu (výdaje na domácí a pasivní turismus), spotřebu v obchodním turismu, individuální vládní výdaje a příjmy z aktivního turismu.


Turismus jako fenomén vzájemného porozumění mezi národy Turismus bývá považován za prostředek porozumění mezi návštěvníky destinace a rezidenty a za prostředek k udržení dobrých vztahů mezi národy. Turismus lze rovněž chápat jako prostředek k budování sociokulturního pilíře udržitelného rozvoje (nejen turismu). Na druhou stranu je třeba počítat i s negativním působením turismu v sociokulturní oblasti spojeným s následujícími faktory: – střetávání rozdílných kultur – obohacování či degradace sociokulturního prostředí destinace, – vlivy pozitivní, ale i negativní, – v reálném prostředí se může turismus stát naopak kontroverzním tématem ve vztahu návštěvníků a rezidentů (významnou roli hraje ekonomický pilíř udržitelného rozvoje). Zásady chování subjektů v turismu jsou předmětem Globálního kodexu etiky v turismu UNWTO, který rámcově stanovuje morální pravidla tak, aby mohl být turismus za prostředek porozumění mezi národy skutečně považován.

1.2 Přístupy k hodnocení významu turismu ve světové ekonomice Turismus je heterogenní a průřezové odvětví, někdy bývá označován dokonce jako „jev“, který je obtížně definovatelný a uchopitelný. Turismus není oproti zemědělství či průmyslové výrobě odvětvím ekonomicky ani statisticky uzavřeným kvůli tomu, že přesahuje do řady dalších ekonomických i neekonomických činností a oborů. Ekonomická a statistická neuzavřenost a heterogennost turismu způsobuje nelehké sledování jeho ekonomických i neekonomických efektů a vlivů, což je jistě také jednou z příčin jeho nedostatečného politického a ekonomického docenění. Turismus bývá zjednodušován na sektor hotelů, stravovacích zařízení, cestovních kanceláří, leteckých společností, které představují těžiště turismu, ale ne turismus a jeho efekty jako celek. Souhrnné vymezení ekonomických efektů turismu lze rozdělit na tři oblasti: 1. Přímé efekty turismu. 2. Nepřímé efekty turismu. 3. Indukované efekty turismu.2 Přímé a nepřímé vlivy turismu Přímé efekty turismu jsou realizovány v odvětvích přímo spojených s turismem, tedy v odvětvích, kde dochází k přímému kontaktu poskytovatele/zprostředkovatele služby turismu a zákazníka/spotřebitele. Zakoupením pobytu v hotelu, paketu u cestovní kanceláře či agentury nebo letenky je realizován přímý efekt turismu. Nepřímé efekty turismu bývají označovány jako tzv. vyvolané nebo multiplikované/multiplikační a k jejich realizaci dochází zejména u dodavatelských odvětví. Realizace nepřímých efektů turismu není tedy spojena s přímým kontaktem zákazníka/spotřebitele a poskytovatele/zprostředkovatele služby, ale jedná se o směnu v oblasti tzv. dodavatelsko-odběratelských vztahů. Příkladem může být poskytování účetních služeb, marketingových služeb pro hotel, cestovní kancelář, poskytování stavebních služeb a nákup vybavení pro hotelový řetězec, nákup potravin a zemědělských produktů pro restauraci a řada dalších. Nepřímé efekty turismu jsou spojeny s jeho multiplikační funkcí. Multiplikační efekty nejsou na první pohled zřejmé právě proto, že jsou realizovány v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů. Existuje 2 Indukované efekty turismu představují dodatečnou realizaci příjmů z turismu ze strany soukromého sektoru, veřejného sektoru i domácností (zaměstnanců). Příkladem může být zvýšení výdajů sektoru domácností na základě zvýšení příjmů ze zahraničního turismu v destinaci.


řada multiplikátorů turismu – multiplikátor příjmový, multiplikátor zaměstnanosti, multiplikátor investic, multiplikátor mzdový, multiplikátor vládních výdajů, multiplikátor výrobní a další. [10, s. 91] Multiplikátory obecně udávají, o kolik vzroste určitá veličina (např. zaměstnanost v turismu), změní-li se nějaký vstup (většinou výdaje návštěvníků) o dodatečnou jednotku (např. 1 USD, 100 CZK). Multiplikátor příjmový vyjadřuje změnu příjmů z turismu, multiplikátor zaměstnanosti zvýšení zaměstnanosti atd. Vedle výše uvedených lze sledovat i multiplikátory daňové, výdajové či multiplikátory obratu (prodeje). Multiplikátory se používají pro vyčíslení zprostředkovaných efektů turismu v tzv. nepřímých odvětvích. Průmysl a ekonomika turismu Prvním krokem k vymezení pojmu turismus zejména v ekonomickém slova smyslu jsou pojmy průmysl turismu (travel & tourism industry) a ekonomika turismu (travel & tourism economy).3 Jedná se o odvětvové členění národní ekonomiky na dva typy odvětví v závislosti na přímých a nepřímých ekonomických efektech turismu. Průmysl turismu zahrnuje přímá odvětví turismu, ekonomika turismu je pak souhrnem přímých i nepřímých odvětví turismu. Průmysl turismu zahrnuje z hlediska odvětvového specifická odvětví turismu, která vytvářejí specifické produkty turismu [27, s. 27]: – ubytovací služby, – stravovací služby a prodej nápojů, – služby osobní dopravy, – pomocné služby v osobní dopravě, – pronájem osobních dopravních prostředků, – udržovací a opravárenské služby osobních dopravních prostředků, – cestovní kanceláře a průvodcovské služby, informační kanceláře, – kulturní služby, – rekreační a zábavní služby, – různé služby pro turisty (prodej jízdenek, cestovní a zdravotní pojištění, lázeňské, směnárenské služby a další). Ekonomika turismu zahrnuje průmysl turismu a všechna další odvětví, která slouží pro odvětví průmyslu jako dodavatelská. Může se jednat o prodej cestovních potřeb, výrobu a dodávky potravin do restauračních zařízení, marketingové služby, účetní služby, stavební služby, prodej a opravy motorových vozidel, catering letecké dopravy, výrobu a dodávky vybavení pro hotely, služby hotelovému průmyslu (např. prádelny) a další. Odvětvové vymezení vychází z klasifikace ekonomických činností SICTA (Standard International Classification of Tourism Activities), která člení odvětví turismu na přímá a nepřímá. Od roku 2008 se používá čtyřmístná klasifikace ISIC (Rev. 4) a pětimístná produktová klasifikace CPC (Ver. 2). Přímá odvětví lze dále rozdělit na odvětví plně související s turismem a odvětví, která se na realizaci turismu podílejí pouze částečně. Příkladem je poskytování stravovacích služeb v restauraci, kterou navštěvují jak turisté/návštěvníci, tak i rezidenti, takže ne všechny stravovací služby poskytované v restauraci jsou spojeny s turismem, část je spojena se stravováním rezidentů. Rozlišení části služeb, která je s turismem spojena, a části, která s ním spojena není, je předmětem tzv. analýzy vstupů a výstupů (input-output analýza) a satelitního účtu turismu. K vysvětlení pozice turismu ve světové ekonomice je možné využít další možné přístupy hodnocení vlivu a významu turismu ve světové ekonomice. Podle Freyera lze vymezit pět okruhů zkoumání a hodnocení vlivu turismu na ekonomiku [2, s. 316–353]: – Statistické hodnocení sledující účastníka turismu jako statistickou jednotku (spíše hmotné vyjádření). – Ekonomicko-peněžní hodnocení sledující účastníka turismu jako zdroj příjmů (hodnotové vyjádření). – Individuální hodnocení, které pojímá účastníka turismu jako jedince s jeho potřebami odrážejícími se ve spotřebě. 3 Překlady do českého jazyka mohou být zavádějící, ale termíny průmysl a ekonomika turismu jsou vžité a v publikaci budou nadále využívány.


– Sociokulturní hodnocení vnímající účastníka turismu jako sociální bytost vstupující do vztahů s dalšími účastníky, s poskytovateli a zprostředkovateli služeb a zejména s rezidenty. – Globální dopady turismu na světové hospodářství jako souhrn přímých, nepřímých a indukovaných dopadů turismu, které jsou sledované pomocí dvou globálních ukazatelů – platební bilance a satelitního účtu turismu.

1.2.1 STATISTICKÉ HODNOCENÍ VLIVU MEZINÁRODNÍHO TURISMU Statistické hodnocení představuje vlastně problematiku statistického monitoringu turismu, a to z pohledu sledování trhu turismu (nabídky a poptávky). Součástí statistického hodnocení je sledování ekonomických přínosů turismu, ale i snaha vyhodnotit jeho negativní efekty např. pomocí analýzy nákladů a výnosů. Statistické hodnocení turismu je tak základem pro další hodnocení vlivu a významu turismu v ekonomické oblasti. K hlavním statistickým ukazatelům mezinárodního turismu patří počet účastníků mezinárodního turismu, devizové příjmy a výdaje, spotřeba v pasivním a aktivním turismu a řada dalších. Problematika statistického hodnocení mezinárodního turismu bude podrobněji popsána v části 4.

1.2.2 EKONOMICKO-PENĚŽNÍ HODNOCENÍ VLIVU MEZINÁRODNÍHO TURISMU Ekonomicko-peněžní hodnocení vlivu turismu je základem hodnocení efektů mezinárodního turismu a pracuje s tzv. magickým čtyřúhelníkem, který tvoří: – hrubý domácí produkt (HDP), – nezaměstnanost, – cenová stabilita, – vnější ekonomická rovnováha. Hodnocení vlivu turismu by mělo být prováděno s ohledem na jeho pozitivní a negativní efekty v rámci výše uvedených čtyř bodů. Hodnocení uvedených parametrů vypovídá o postavení turismu v ekonomice. Hrubý domácí produkt (HDP/GDP) Ukazatel HDP (GDP, gross domestic product) se používá pro stanovení výkonnosti ekonomiky a označuje peněžní vyjádření celkové hodnoty statků a služeb nově vytvořených v daném období na určitém území. HDP (GDP) je stanoven různými metodami (důchodová, výdajová, produkční) na základě statistiky národních účtů. HDP (GDP) zahrnuje součet hrubé přidané hodnoty vytvořené v rezidentské ekonomice a daně z produktů minus dotace na produkty, které nejsou zahrnuty v hodnotě produkce (produkční metoda). Hodnota ukazatele HDP (v běžném USD) pro světovou ekonomiku činila 58,2 bil. USD (2009) a 61,3 bil. USD (2008). Odvozeným ukazatelem vypovídajícím o ekonomické úrovni jednotlivých zemí je ukazatel HDP/obyvatele, který činil 9 153 USD (2008) a poklesl na 8 594 USD (2009). [20] Dalším ukazatelem charakterizujícím výkonnost světové ekonomiky, na níž je přímo závislý objem mezinárodního turismu, je ukazatel GNI (gross national income – hrubý národní příjem), dříve GNP (gross national product – hrubý národní produkt). GNI zahrnuje součet hrubé přidané hodnoty rezidentských výrobců plus daně na produkty (bez subvencí) nezahrnuté v hodnotě výstupu plus rozdíl příjmů ze zahraničí (zaměstnanecké kompenzace a příjmy z majetku/vlastnictví) a podobných plateb do zahraničí. Hodnota GNI vyjádřená v běžném USD činila 58,4 bil. USD (2008) a 59,2 bil. USD (2009), hodnota přepočtená na obyvatele pak na 8 712 USD (2008) a 8 741 (2009).4 Vzájemnou provázanost GDP/GNI a mezinárodního turismu je možné nahlížet ve dvou rovinách: 1. vliv výše GDP/GNI na mezinárodní turismus, 2. vliv mezinárodního turismu na výši (i strukturu) GDP/GNI. 4 Stejně tak lze přepočítat GNI pomocí parity kupní síly (PPP, purchasing power parity). Ukazatel GNI pak označuje hodnotu přepočtenou na tzv. mezinárodní dolar s využitím kurzů na základě parity kupní síly. Mezinárodní dolar má pak tutéž kupní sílu jako americký dolar (USD) v USA.


V současné době lze vymezit hlavní růstové faktory světového GDP/GNI jako práce (pracovní síla), půda, kapitál a vědecko-technický pokrok, a to jako rozvoj dopravních technologií (nárůst mobility) a stejně tak jako rozvoj informačních a komunikačních technologií vedoucí ke změně světových distribučních kanálů mezinárodního turismu. Vliv HDP na objem mezinárodního turismu

Vliv světového HDP na mezinárodní turismus je zřejmý. Empiricky zjištěnou závislost vývoje mezinárodních příjezdů na tempu růstu světové ekonomiky ukazuje obrázek 1.1 Roste-li světová ekonomika tempem 2 % a vyšším, roste počet mezinárodních příjezdů nadproporcionálně. Dojde-li k růstu světové ekonomiky na úrovni 2 % nebo nižšímu, dochází k výraznému snížení tempa mezinárodních příjezdů, případně k absolutnímu poklesu příjezdů.5 V poválečné historii měření objemu mezinárodního turismu nastala uvedená situace pouze dvakrát, a to v roce 1982 a v roce 2009. Zejména rok 2009 byl však hloubkou poklesu bezprecedentní (-4,2 %). K poklesu sice došlo i v letech 2001 a 2003, ale příčiny nebyly ekonomické.

reálný HDP počet mezinárodních příjezdů průměr 1975–2000 (HDP) průměr 1975–2000 (příjezdy)

12

(meziroční změna v %)

10 8 6 4 2 0 -2 1975

1980

1985

1990

1995

2000

2005

Obr. 1.1 Vliv růstu světového HDP na objem mezinárodních příjezdů Zdroj: UNWTO: http://www.unwto.org/facts/eng/economy.htm

Stejně tak ovlivňuje tvorba světového HDP rozložení mezinárodního turismu. Tvorba světového HDP je nerovnoměrná a soustředěná do rozvinutých tržních ekonomik, kdy podle UNCTAD vytváří 15 % světové populace téměř 70 % světového HDP. Z rozložení HDP je zřejmé, které země se budou zapojovat do mezinárodního obchodu službami turismu jako tradiční hlavní zdrojové země (Německo, USA, Velká Británie, Francie, Itálie, Japonsko, Kanada), přestože stále roste váha některých zemí rozvojových a rozvíjejících se zemí, které se jako zdrojové země stále více prosazují (Čína, Jižní Korea, Hongkong). I přes jednoznačnou diverzifikaci importu a exportu turismu bylo v roce 2009 téměř 50 % světového importu služeb turismu soustředěno do deseti zemí. Další významnou skutečností je, že jsou to právě rozvinuté tržní ekonomiky, které na mezinárodním trhu turismu vystupují i jako významné destinace, a to nejen díky existenci atraktivit turismu (primární nabídka), ale také díky existenci a vyspělosti infrastruktury pro turismus (sekundární nabídka). Jedná se o tradiční destinace jako Francie, Itálie, Španělsko, USA, Německo, Velká Británie, Rakousko. Na druhou 5 Mak uvádí dva ukazatele, jednak sklon k účasti na mezinárodním turismu a jednak sklon k výdajům na mezinárodní turismus, které jsou několikanásobně vyšší v rozvinutých ekonomikách (Švýcarsko, Německo, Spojené království) na rozdíl od ekonomik rozvojových. Korelace ukazatelů sklon k výdajům na mezinárodní turismus a příjem per capita je těsnější než korelace ukazatelů sklon k účasti na mezinárodním turismu a příjem per capita. [7, s. 198–199]


stranu dochází i k daleko většímu zapojení některých rozvíjejících se ekonomik jako exportérů služeb turismu, zejména v asijsko-pacifickém regionu (Čína, Malajsie, Thajsko). Vliv turismu na HDP

Mezinárodní turismus ovlivňuje tvorbu světového HDP v přímých a nepřímých odvětvích turismu. Je-li zmiňován vliv turismu na světové HDP, mělo by být specifikováno, zda se jedná o průmysl či ekonomiku turismu. Údaj o vlivu turismu na světové HDP lze zjistit v současné době pouze z neoficiálního satelitního účtu6 pro světovou ekonomiku. Přímý vliv turismu na HDP je pro rok 2010 odhadován na 3,2 % (průmysl turismu), součet přímého a nepřímého vlivu (ekonomika turismu) na 9,2 %. Satelitní účet turismu, ať už neoficiální či oficiální, zahrnuje kromě zahraničního turismu i domácí turismus, a tak je vliv 3,2 %, resp. 9,2 % vlivem turismu světa na světové HDP. [24] Pro hodnocení významu (váhy) turismu ve světové ekonomice není ani tak rozhodující absolutní výše vytvořeného HDP (asi 2 bil. USD, resp. 5,8 bil. USD) jako podíl na celkovém světovém HDP a vztah přímých a nepřímých odvětví. Tab. 1.1 Srovnání ekonomického významu turismu ve vybraných zemích podle HDP (2010) NĚMECKO

ANTIGUA A BARBUDA

ČESKÁ REPUBLIKA

PŘÍMÝ VLIV TURISMU NA HDP absolutně v mld. USD

79,0

0,2

4,0

relativně v %

2,2 %

16,1 %

1,8 %

PŘÍMÝ A NEPŘÍMÝ VLIV TURISMU NA HDP absolutně v mld. USD

273,0

0,9

21,0

relativně v %

7,6 %

78,5 %

10,4 %

CELKOVÉ HODNOCENÍ PODLE HDP (přímý a nepřímý vliv) absolutně celosvětově

5. pozice

131. pozice

37. pozice

relativně celosvětově

108. pozice

1. pozice

70. pozice

Zdroj: vlastní tabulka na základě údajů WTTC [21], [22], [23]

Příklad uvedený v tabulce 1.1 ukazuje srovnání tří vybraných zemí – Německa, Antiguy a Barbudy a České republiky. Ze srovnání absolutní výše HDP vytvořeného v odvětvích průmyslu (přímý efekt) a ekonomiky turismu (přímý a nepřímý efekt) je patrné, že absolutně nejvyšší HDP bylo vytvořeno v turismu v Německu (79, resp. 273 mld. USD). Pokud je však srovnáván relativní podíl HDP v průmyslu a ekonomice turismu, je zemí s nejvyšším vlivem turismu na ekonomiku Antigua a Barbuda s 16,1 %, resp. 78,5 %, přestože zde absolutně představuje hodnota vytvořeného HDP zlomek hodnoty HDP vytvořené v průmyslu a ekonomice turismu v Německu. Při hodnocení významu turismu v ekonomice na základě HDP je třeba vyjít z relativního podílu turismu ve sledované ekonomice, tedy z podílu HDP vytvořeného v odvětvích průmyslu a ekonomiky turismu na celkovém HDP. S hodnocením vlivu turismu na HDP je úzce spojeno i hodnocení dalších významných oblastí, k nimž patří: – vztah turismu k dalším odvětvím ekonomiky (přímé, nepřímé, indukované efekty), – význam turismu jako faktoru rozvoje území (ekonomické i mimoekonomické efekty), – fiskální efekty turismu plynoucí z rozvoje ekonomické aktivity – turismus jako generátor příjmů veřejných rozpočtů, – vztah turismu a životního prostředí s cílem rozvoje udržitelného turismu. 6 Neoficiální satelitní účet (TSA, tourism satellite account) je realizován na zakázku WTTC asi pro 180 zemí světa a pro světovou ekonomiku jako celek. Od oficiálních satelitních účtů se liší daleko vyšší mírou odhadování a modelování, takže je schopen poskytnout neoficiální údaje o ekonomickém přínosu turismu za země, které svůj oficiální satelitní účet nemají, a to v časové řadě od roku 1988 s odhady do roku 2017 (stav k 31. 11. 2010).


Vliv turismu na zaměstnanost Vliv turismu na zaměstnanost je vedle vlivu na HDP druhým základním ukazatelem postavení turismu v ekonomice. Podobně jako u HDP je třeba i při hodnocení vlivu na zaměstnanost rozlišit zaměstnanost přímou a nepřímou v závislosti na odvětvovém členění na průmysl a ekonomiku turismu. Přímá zaměstnanost představuje souhrn pracovních míst, která jsou vytvořena v přímých odvětvích (průmysl turismu), a nepřímá zaměstnanost zahrnuje počet pracovních míst v odvětvích nepřímých. Neoficiální satelitní účet uvádí téměř 82 mil. pracovních míst vytvořených v přímých odvětvích, v ekonomice turismu pak téměř 236 mil. pracovních míst. Podíl pracovních míst v průmyslu a ekonomice turismu na celkovém počtu pracovních míst ve světové ekonomice činí tedy 2,8 %, resp. 8,1 % (2010). Tabulka 1.2 ukazuje rozdíly ve významu vybraných zemí z hlediska absolutní a relativní zaměstnanosti v turismu. Tab. 1.2 Srovnání zaměstnanosti v turismu ve vybraných zemích (2010) NĚMECKO

ANTIGUA A BARBUDA

ČESKÁ REPUBLIKA

absolutně v tis. pracovních míst

940

6

92

relativně v %

2,3 %

22,6 %

1,9 %

PŘÍMÝ VLIV TURISMU NA ZAMĚSTNANOST

PŘÍMÝ A NEPŘÍMÝ VLIV TURISMU NA ZAMĚSTNANOST absolutně v tis. pracovních míst

3 191

24

473

relativně v %

8,0 %

84,5 %

9,8 %

CELKOVÉ HODNOCENÍ PODLE ZAMĚSTNANOSTI (přímý a nepřímý vliv) absolutně celosvětově

12. pozice

157. pozice

55. pozice

relativně celosvětově

95. pozice

2. pozice

76. pozice

Zdroj: vlastní tabulka na základě údajů WTTC [21], [22], [23]

Při hodnocení vlivu turismu na zaměstnanost je kromě kvantitativních ukazatelů třeba zohlednit další parametry s ohledem na charakter vytvářených pracovních míst, vycházející ze specifických podmínek zaměstnanosti v turismu, k nimž patří: – různorodost profesí s ohledem na průřezový charakter turismu, – odlišné kvalifikační předpoklady, avšak s převahou méně kvalifikovaných profesí, – vysoký podíl zaměstnanosti žen a mladších lidí, – vysoký podíl pracovních míst na částečný úvazek, – časová náročnost a rozložení časových nároků během roku, měsíce, týdne, dne, – často vysoká fluktuace, – nižší průměrná odměna za práci ve srovnání s jinými obory, – vysoký podíl méně kvalifikovaných míst v rozvojových zemích, – specifický charakter zaměstnanosti v turismu v rozvojovém světě (práce bez sociálních jistot, práce ve sféře šedé či černé ekonomiky, …) a další. Stejně jako úroveň HDP je i zaměstnanost v turismu sledována v satelitním účtu turismu, a to jako zaměstnanost přímá i nepřímá v domácím i zahraničním turismu. Cenová stabilita Cenová stabilita (inflace vyjádřená jako růst cenové hladiny v časovém období) představuje třetí bod tzv. magického čtyřúhelníku. Inflace se měří indexem spotřebitelských cen, který odráží meziroční procentní změnu v nákladech na průměrného spotřebitele na pořízení stanoveného koše zboží a služeb. Meziroční nárůst spotřebitelských cen (průměr cen) činil ve světové ekonomice 6 % (2008) a 2,5 % (2009). [25]


V oblasti změny cen ve vztahu k turismu lze vymezit vzájemnou závislost – za prvé, cenová úroveň zahraniční destinace ovlivňuje úroveň poptávky, za druhé, úroveň zahraniční poptávky ovlivňuje cenovou úroveň destinace. V prvním případě dochází ke změně úrovně poptávky po službách a zboží spotřebovávaných při účasti na mezinárodním turismu. Změna cenové úrovně ovlivňující zahraniční poptávku je způsobena např. změnou daňového zatížení, vývojem devizového kurzu, deregulací některých doposud regulovaných služeb apod. Poptávka po službách turismu vykazuje vysokou cenovou elasticitu, což znamená, že na snížení/zvýšení ceny o jednotku (např. 1 USD, 1000 CZK) reaguje poptávka nadproporcionálním zvýšením/snížením (např. počtem příjezdů, přenocování). Druhý případ, kdy úroveň zahraniční poptávky ovlivňuje cenovou úroveň destinace, není pro ekonomiku na národní úrovni zcela typický, jedná se spíše o ovlivnění cenové úrovně místně (v regionech či místech s vysokou koncentrací turismu), časově (vysoká míra sezónnosti) či komoditně (vybrané produkty a služby). Míra vlivu na cenovou úroveň na základě zvýšení cen služeb souvisejících s turismem je dána vahou turismu v ekonomice měřené pomocí HDP a zaměstnanosti, strukturou spotřeby a pozicí zahraničního turismu v zahraničním obchodě službami. Vliv poptávky v turismu na cenovou hladinu nelze na úrovni národní ani světové ekonomiky přeceňovat. Změna cen způsobená turismem se dotýká produktů a služeb čerpaných návštěvníky destinace (zejména ubytovací a stravovací služby) a lze ji měřit indexem spotřebitelských cen. Změna cen v destinaci zahrnuje však i změnu cen vstupů pro podnikatelský sektor včetně cen nemovitostí a pozemků. Pro měření změny cenové úrovně vstupů je možné využít indexu cen stavebních prací, indexu cen zemědělských výrobců, indexu cen tržních služeb (telekomunikační služby, finanční služby, účetní služby, reklamní služby a další). Významnou roli hraje rozdíl mezi kupní silou rezidentů a návštěvníků destinace. Čím větší je rozdíl v kupní síle, tím větší je i prostor pro zvyšování cenové hladiny v destinaci. Problémem bývá rovněž „spravedlivé“ rozdělení zisku/marže mezi domácí poskytovatele a zprostředkovatele služeb turismu a zahraniční operátory. V turismu může však docházet i k výraznému snižování cenové hladiny zejména ubytovacích služeb. V 70. letech docházelo v evropských středomořských destinacích, zejména v Řecku, k vysokému tlaku zahraničních tour operátorů na místní poskytovatele a zprostředkovatele služeb, jehož výsledkem bylo stlačení prodejních cen ubytovacích služeb v organizovaném turismu dokonce až pod úroveň nákladů. K podobným případům dochází obvykle v situaci dramatického snížení zahraniční (event. i domácí) poptávky po destinaci (např. bezpečnostní příčiny v roce 2001, ekonomické problémy 2008/2009), kdy se poskytovatelé služeb snaží konkurovat zejména snížením cen. Uvedenou situaci lze označit jako tzv. výprodej destinace či uvíznutí v cenové pasti. Často se jedná o destinace, jejichž cenová úroveň je výrazně nižší než cenová úroveň zahraničního tour operátora, příp. velkoobchodníka.7 Cenová úroveň je jedním z významných ukazatelů cenové konkurenceschopnosti jednotlivých destinací. Jedná-li se o mezinárodní turismus, promítá se do konkurenceschopnosti i devizový kurz. Ten se odráží v úrovni poptávky v pasivním i aktivním turismu a zprostředkovaně i v poptávce po domácím turismu. Devizový kurz je cena jedné měny (zahraniční) vyjádřené v jednotkách měny domácí nebo naopak (přímá a nepřímá kotace devizového kurzu). Ke stanovení devizového kurzu dochází na základě vzájemného vývoje nabídky a poptávky po jednotlivých měnách na měnovém trhu. Kromě určení devizového kurzu na měnovém trhu lze k určení vzájemného poměru měn dospět i na základě přepočtu pomocí tzv. parity kupní síly, za jejíhož autora lze považovat švédského ekonoma Gustava Cassela. Metoda přepočtu pomocí parity kupní síly je založena na stanovení kurzu prostřednictvím srovnání množství domácí a zahraniční měny potřebné ke koupi určitého spotřebního koše zboží a služeb (srovnání vnitřní kupní síly jednotlivých měn). Kurzy na základě parity kupní síly bývají někdy označovány jako reálné a je jich používáno při srovnávání cenové konkurenceschopnosti destinací.8

7 Uvedenou situaci bylo možné sledovat i v Praze v roce 2001 a v letech 2009–2010, kdy docházelo ke snižování cen ubytovacích služeb až na úroveň nákladů. 8 V původním monitoringu konkurenceschopnosti destinací WTTC (do roku 2004) byla jedním z ukazatelů cenové konkurenceschopnosti cenová úroveň ubytovacích služeb v hotelech přepočtená na základě parity kupní síly ve více než stovce destinací.


Vnější ekonomická rovnováha Vnější ekonomická rovnováha je vyjádřena v platební bilanci národní ekonomiky a v devizovém kurzu národní měny odrážejícím toky zaznamenané v platební bilanci. Platební bilance je systematický statistický výkaz ekonomických transakcí za časové období mezi národní ekonomikou a zahraničím. Platební bilance zachycuje čisté a hmotné platební toky (zboží, služby včetně služeb turismu, výnosy, transfery, dlouhodobý a krátkodobý kapitál a devizové rezervy). [5, s. 236] Platební bilanci sestavuje Česká národní banka na základě metodiky Mezinárodního měnového fondu (Manuál k sestavování platební bilance MMF, 5. vydání, 1993) a Evropské centrální banky. Platební bilance je sestavována čtvrtletně s jednotlivými čtvrtletními či kumulativními hodnotami v CZK, USD a EUR. Platební bilance má vertikální a horizontální strukturu tak, jak je ukázáno v tabulce 1.3. Položka turismus je tedy uvedena na běžném účtu v bilanci služeb, kdy je na kreditní straně zachycen vývoz služeb turismu (aktivní turismus) a na straně debetní dovoz služeb turismu (pasivní turismus). Pojmy aktivní a pasivní turismus jsou odvozeny podle účinku, který vykazuje daný typ zahraničního turismu na platební bilanci. Aktivní turismus znamená příliv deviz (příjezdový turismus), pasivní turismus naopak jejich odliv do zahraničí (výjezdový turismus). Tab. 1.3 Turismus ve vertikální a horizontální struktuře platební bilance ÚČTY

Položky/Bilance

KREDIT (+)

DEBET (-)

Obchodní bilance (bilance zboží)

export zboží

import zboží

BILANCE SLUŽEB

export služeb

import služeb

BĚŽNÝ ÚČET

Dopravní služby

export dopr. služeb

import dopr. služeb

export služeb turismu (AKTIVNÍ)

import služeb turismu (PASIVNÍ)

export ost. služeb

import ost. služeb

Bilance výnosů (důchodů)

import důchodů

export důchodů

Transfery

import transferů

export transferů

import kapitálu

export kapitálu

Přímé zahraniční investice

import PZI

export PZI

Portfoliové investice

import PI

export PI

Ostatní dlouhodobý kapitál

import ost. dlouh. kap.

export ost. dlouh. kap.

Krátkodobý kapitál

import krátk. kap.

export krátk. kap.

SNÍŽENÍ DEV. REZERV

ZVÝŠENÍ DEV. REZERV

TURISMUS Ostatní služby

KAPITÁLOVÝ ÚČET FINANČNÍ ÚČET Dlouhodobý kapitál

CHYBY A OPOMENUTÍ ZMĚNA DEVIZOVÝCH REZERV

Zdroj: vlastní tabulka na základě platební bilance publikované ČNB: Statistika platební bilance [16]

Pro sledování vnější ekonomické rovnováhy jsou používány indikátory konstruované na základě vertikálního porovnávání vybraných položek platební bilance. Jedná se zejména o následující kumulativní salda a poměrné ukazatele [5, s. 242–246]: – saldo běžného účtu platební bilance, – saldo výkonové bilance (součet salda obchodní bilance a bilance služeb), – saldo obchodní bilance, – saldo bilance služeb, – saldo turismu (rozdíl devizových příjmů a výdajů na zahraniční turismus), – saldo investiční pozice,


– saldo výnosů, – ekvivalent deficitu běžného účtu vůči HDP jako ukazatel propojenosti vnitřní a vnější rovnováhy, – úplné saldo platební bilance (saldo maximální likvidity) a další. Saldo běžné bilance zachycuje změnu devizové pozice země jako celku a má bezprostřední návaznost na bilanci stavu celkového zadlužení země vůči zahraničí [5, s. 245]: EX – IM + D + T = – (DK + KK + Ì DR)9 Saldo výkonové bilance označuje součet salda obchodní bilance a bilance služeb [5, s. 244]: EX – IM = – (D + T + DK + KK + ÌDR) Saldo obchodní bilance/bilance služeb označuje rozdíl mezi hodnotou vývozu a dovozu zboží/služeb. Saldo základní bilance označuje saldo běžné bilance a dlouhodobého kapitálu na jedné straně vůči krátkodobému kapitálu a změně devizových rezerv na straně druhé [5, s. 246]: EX – IM + D + T + DK = – (KK + Ì DR) Příjmy a výdaje z turismu se podílejí více či méně na podobě jednotlivých sald, působí tedy jako faktor vnější ekonomické rovnováhy. Devizové příjmy a výdaje na zahraniční turismus jsou zahrnuty dle stávající metodiky platební bilance na běžném účtu v bilanci služeb. Položky související s investiční činností a realizací zahraničního turismu však lze nalézt v průřezu na všech účtech platební bilance. Zachycení turismu v platební bilanci

Položka turismus na běžném účtu v bilanci služeb je konstruována na základě metodiky Mezinárodního měnového fondu [26] a skládá se ze dvou podskupin: 1. Služební cesty (sezónní a přeshraniční pracovníci a ostatní). 2. Soukromé cesty (léčebné pobyty, vzdělávací a studijní pobyty a ostatní). Pojetí položky turismus tak, jak je dle uvedené metodiky sledována, není plně srovnatelné s metodikou UNWTO a statistickým vymezením turismu, které do turismu nezahrnuje cesty za účelem vykonávání výdělečné činnosti. Položka turismus zahrnuje příjmy a výdaje všech návštěvníků, tedy turistů i exkurzionistů včetně tranzitujících, které realizovali za zboží a služby vyžadované pro osobní spotřebu během pobytu v destinaci i po návratu domů, a dokonce i za zboží a služby dovezené pro spotřebu třetími osobami. Zachycení dopravy v platební bilanci

Mezinárodní doprava je nezbytnou podmínkou rozvoje mezinárodního turismu. Přestože se mezinárodní doprava sleduje v platební bilanci odděleně od položky turismus, bývá v některých propočtech přičítána část osobní dopravy k položce turismus pro komplexnější pohled na turismus jako takový. Položka mezinárodní doprava se podle metodiky Mezinárodního měnového fondu skládá ze čtyř součástí [26], jimiž jsou: – služby osobní dopravy, – služby nákladní dopravy, – pronájem dopravního zařízení včetně posádky (pronájem a operativní leasing), – doplňkové a podpůrné služby (cargo handling, skladování, balení, remorkáž, navigační služby, údržba dopravního zařízení, záchranné práce, provize a poplatky spojené s přepravou osob a nákladu a další). Položku služby osobní dopravy lze dále rozdělit na další podskupiny: – dopravu poskytnutou nerezidentům domácím dopravcem (kredit), – dopravu poskytnutou rezidentům nerezidenčním dopravcem (debet), – dopravu poskytnutou v rámci ekonomiky nerezidenčním dopravcem, 9 EX – export zboží a služeb, IM – import zboží a služeb, D – důchody, T – transfery, DK – dlouhodobý kapitál, KK – krátkodobý kapitál, Ì DR – změna devizových rezerv.


– poplatek za dopravní službu a poplatky za nadměrné zavazadlo, dopravní prostředek, stravování a nápoje konzumované během pobytu v dopravním prostředku. Jediným typem vztahu poskytnutí dopravní služby mezi rezidenty a nerezidenty, který je podle metodiky MMF součástí položky turismus, je doprava poskytnutá nerezidentům rezidenčním dopravcem v rámci domácí ekonomiky. Platební bilance turismu

Pojem platební bilance turismu bývá někdy nesprávně používán pro označení prostého salda turismu (příjmy z aktivního turismu minus výdaje na pasivní turismus). Platební bilance turismu ve skutečnosti představuje komplexní výkaz ekonomických transakcí mezi národní ekonomikou a zahraničím, zachycující veškeré operace týkající se turismu. Jedná se vlastně o platební bilanci v její standardní horizontální a vertikální struktuře, která však zachycuje pouze položky se vztahem k turismu. Při podrobnějším pohledu na vertikální strukturu platební bilance lze snadno zjistit, že na každém z účtů platební bilance jsou zachyceny operace se vztahem k turismu – na běžném účtu vývoz a dovoz spotřebního i investičního zboží pro turismus (zejména v ekonomikách s nedostatečnou výrobní základnou – např. malé ostrovní státy), část dopravních služeb, vývoz a dovoz ostatních služeb (finanční služby, kulturní služby a další), výnosy (např. z kapitálu, práce), jednostranné převody. Na finančním účtu se jedná především o tok přímých zahraničních investic i portfoliových investic majetkového a dluhového charakteru. Výsledkem platební bilance turismu je přehled o hodnotách a vývoji jednotlivých vertikálních položek bilance, a stejně tak o kreditní a debetní straně jednotlivých položek. Konstrukce platební bilance turismu předpokládá vymezení turismu jako ekonomické aktivity, tedy dle odvětví a produktů do turismu zahrnutých. Je možné vyjít z metodiky odvětvového rozdělení na průmysl a ekonomiku turismu (přímé a nepřímé vlivy) tak, jak je využíváno v konstrukci satelitního účtu turismu. Sledování platební bilance turismu má význam zejména pro ekonomiky s vysokou závislostí na turismu, kde je třeba sledovat vyváženost jednotlivých sald platební bilance jako ukazatele vnější ekonomické rovnováhy.

1.2.3 INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ VLIVU MEZINÁRODNÍHO TURISMU Individuální hodnocení vlivu a významu turismu se zabývá pohledem na jednotlivého účastníka turismu. Účastník turismu je chápán jako osobnost se svými potřebami, které uspokojuje účastí na turismu, a tedy spotřebou zboží a služeb nabízených na trhu turismu. Předmětem individuálního hodnocení je tudíž nejen analýza potřeb a přání účastníka turismu, ale v konečné fázi i analýza jeho spotřebního chování. Podle Malé [10, s. 91–93] spoluutváří turismus životní styl ve smyslu rozšiřování poznání, vzdělanosti, utváří morální a duchovní hodnoty a stejně tak plní několik významných funkcí, k nimž patří: – reprodukce pracovních sil (duševní a fyzické síly) – rekreačně zdravotní funkce, – rozvoj osobnosti – kulturně-poznávací funkce, – zdravotní funkce (prevence, léčba), – vědecko-informační funkce (rozvoj technologií, internetu, …). Zkoumání účastníka mezinárodního turismu se soustřeďuje na jeho potřeby primární (motivační) a sekundární (realizační). Motivace představuje počátek rozhodovacího procesu, a proto je snaha o objasnění motivace účasti na turismu a zejména volby destinace tak silná. Motivace byla podle Mathiesona a Walla (1982) definována jako „za prvé, fyzický (fyziologický) moment např. hledání relaxace, zdraví, sportu nebo změny, za druhé, kulturní moment, např. poznání nových míst, za třetí, sociální moment, např. návštěva příbuzných a známých, prestižní důvody, za čtvrté, moment fantazie, např. únik ze všední reality do ráje“. [3, s. 3] Vyjmenované motivy vysvětlují sice sklon k cestování, ale ne volbu konkrétní zahraniční destinace. Mill a Morrison (1985) hovoří o tom, že „motivace nastává tam, kde chce jedinec uspokojit svoje potřeby“. [14, s. 38] Zkoumání realizačních potřeb je orientováno na průzkum spotřebního chování, tedy na charakter spotřeby účastníků turismu. Spotřeba jako realizovaná poptávka vykazuje v turismu řadu specifických rysů.


Spotřebu lze vyjádřit hmotně (např. počtem účastníků turismu) či hodnotově (např. úroveň průměrného výdaje účastníka zahraničního turismu). Zjišťování spotřeby je předmětem statistického monitoringu, resp. marketingových průzkumů v turismu. Kvantifikací objemu a jednotlivých částí spotřeby se zabývá satelitní účet, který dělí spotřebu z hlediska aktivního, pasivního a domácího turismu a dále podle jednotlivých spotřebovávaných statků vytvořených zejména v soukromém sektoru (např. ubytovací služby, stravovací služby, nákupy). Spotřeba může být kvantifikována i z hlediska podílu účasti na turismu a na volném čase jedince.

1.2.4 SOCIOKULTURNÍ HODNOCENÍ VLIVU MEZINÁRODNÍHO TURISMU Samotný pojem kultura je velice široký a mnohovýznamný a je předmětem zkoumání různých oborů jako sociologie, kulturní antropologie, sociální psychologie a další, zejména v důsledku pokračující globalizace a internacionalizace ekonomiky. [13, s. 34] Existuje více než 160 různých definic pojmu kultura nesoucích následující společné znaky [13, s. 35–36]: – kultura jako systém hodnot a sociálních norem, – kultura jako výsledek procesu učení, nikoliv jako vrozená vlastnost, – kultura jako sdílená, přenášená sděleními a komunikací mezi členy určité společnosti či sociální skupiny i mimo ni, – kultura se svými projevy (humor, pohostinnost, folklór, etika a etiketa, výtvarné umění, tanec, vzdělání, stravování, jazyk, neverbální komunikace, oblékání, zákony, chápání času, jména, rituály, vztah k vlastnictví, hudba, obchodní zvyklosti, symboly a řada dalších). Patočka upozorňuje na široké chápání významu pojmu kultura tak, že „svými souvislostmi pokrývá téměř celý rozsah života společnosti a jednotlivce“, a na nutnost zohlednit v souvislosti s jeho vymezením účel, pro který má být použit. [11, s. 9] Pod pojmem sociokulturní systém rozumí „různým způsobem sociálně utvářené, sociálně diferencované a sociálně integrované prostředí v určitém časoprostoru“. [11, s. 47] Fyzické prostředí i nehmotné sociální prostředí (socioekonomické a kulturní faktory jako vzdělanostní, profesní, etnická, národnostní, náboženská struktura obyvatelstva, etiketa a další) ovlivňují podle Patočky životní podmínky lokality či regionu. Za součásti kulturního prostředí lze označit sociální skupiny, hodnoty a názory, vzdělání, víru, materiální kulturu, politiku a ekonomii, zákony a jazyk. [13, s. 38] Při realizaci mezinárodního turismu dochází ke kontaktu různých kultur, a tedy i k jejich vzájemnému ovlivňování. S ohledem na mnohostranný charakter turismu se střetávání odlišných kultur odráží v různých součástech kulturního prostředí včetně prostředí ekonomického i mimo ně. Lehmanová upozorňuje na to, že „kultura je vymezována z hlediska funkcí, které plní v sociální realitě, a je chápána jako mechanismus integrace, adaptace a stability sociálních systémů, a tedy jako základní předpoklad jejich existence. Žádný sociální systém nemůže bez kultury existovat.“ Tím vystihuje jak jednotu, tak i odlišnost sociálního a kulturního aspektu. [6, s. 45] Dále vymezuje hierarchii kulturních systémů – globální, nadnárodní, národní kulturní systémy a kulturní systémy etnických skupin, k jejichž interakci v mezinárodních (ekonomických) vztazích dochází. Tab. 1.4 Pozitivní a negativní sociokulturní vlivy turismu v destinaci POZITIVNÍ VLIV

NEGATIVNÍ VLIV

Využití kultury jako atraktivity cestovního ruchu zvýšená podpora tradiční kultury a projevů etnické sounáležitosti

změny tradičních aktivit a řemesel v zájmu vyhovět „konzumní“ poptávce návštěvníků

revitalizace tradičního umění, festivalů a jazyka

znehodnocení a „inflace“ tradičních aktivit, degenerace místního jazyka, zásah do soukromí

Přímý kontakt mezi rezidenty a návštěvníky destinace přerušení negativních stereotypů

posílení negativních stereotypů a růst komercializace, zavlečení cizorodých prvků (včetně nemocí)

nárůst sociálních příležitostí (kontaktů s lidmi)

demonstrační efekt


Změny ve struktuře zaměstnanosti a ekonomické struktuře destinace způsobující změny v sociálním postavení nové ekonomické a sociální příležitosti potlačující sociální nerovnosti

napětí mezi rezidenty a návštěvníky i mezi rezidenty samotnými, nárůst sociální nerovnosti

Rozvoj a využívání zařízení cestovního ruchu více možností trávení volného času k relaxaci, sportovním a kulturním aktivám pro rezidenty

ztráta přístupu rezidentů k místům a zařízením určeným k trávení volného času a odpočinku

Zvýšený počet populace vyžadující početnější a rozvinutější infrastrukturu podpora vzdělávacích, kulturních, sportovních a dalších zařízení zvyšujících kvalitu života rezidentů

přelidnění, dopravní kolaps, zvýšená kriminalita Zdroj: vlastní tabulka podle [15, s. 235]

Vliv mezinárodního turismu na sociokulturní prostředí je nesporný (tabulka 1.4), avšak stejně tak je třeba zdůraznit vliv sociokulturního prostředí na mezinárodní turismus, jehož odrazem může být ukazatel intenzity cest v rámci jedné národní populace a další kvantitativní i kvalitativní ukazatele, např. výše a struktura spotřeby ve výjezdovém, event. domácím turismu, sezónnost účasti na turismu a ostatní znaky spotřebního chování účastníků mezinárodního turismu.

1.2.5 GLOBÁLNÍ DOPADY MEZINÁRODNÍHO TURISMU NA SVĚTOVOU EKONOMIKU Působení turismu je spojováno převážně s pozitivními vlivy, avšak pro objektivní vyhodnocení vlivu turismu musejí být započteny i vlivy negativní. Ty se projevují ani ne tak v ekonomickém, jako spíše ve fyzickém a sociokulturním prostředí. Snaha vymezit vlivy turismu na okolní prostředí je provázána se zkoumáním struktury a vztahů globálních problémů světové ekonomiky (kap. 13). Jedná se o problémy přírodně-sociální (včetně environmentálního problému), problémy antroposociální a intersociální. [4, s. 5–6] Stejně tak je možné sledovat samotné projevy uvedených problémů obecně a jejich vliv na mezinárodní turismus. Pro hodnocení globálních vlivů turismu na světové hospodářství či jednotlivé národní ekonomiky v ekonomické oblasti se používají dva ukazatele:10 1. Platební bilance (kap. 1.2.2). 2. Neoficiální satelitní účet turismu pro světovou ekonomiku a neoficiální, příp. oficiální satelitní účty pro národní ekonomiky. Satelitní účet turismu Satelitní účet turismu (tourism satellite account) je komplexní statistický nástroj měřící vliv turismu na světovou či národní ekonomiku. Satelitní účet obecně představuje specifický nástroj k měření makroekonomického vlivu odvětví, u nichž není možné změřit jejich vliv prostým rozdílem vstupů a výstupů, příp. prostým součtem pracovníků či dalších charakteristik v daném časovém období. Satelitní účet vychází z odvětvového členění na odvětví přímo a nepřímo spojená s turismem (průmysl a ekonomika turismu). Na přípravě metodiky satelitního účtu se podílela řada mezinárodních organizací, zejména v rámci systému OSN (WTO, Statistická komise OSN, ILO, UNWTO a další), ale i mimo něj (OECD, WTTC, EUROSTAT, IHRA). Historie přípravy metodiky sahá do 80. let 20. století a je spojena s OECD, která se tehdy snažila kvantifikovat ekonomické efekty turismu pomocí tzv. ekonomických účtů turismu (TEA, tourism economic accounts). V roce 1995 předložilo WTO návrh na odvození metodiky satelitního účtu 10 Uvedené nástroje se snaží postihnout širší vliv turismu, avšak soustřeďují se na zhodnocení ekonomického prostředí, a to cestou sledování pozitivních vlivů. Otázkou zůstává sledování vlivu na sociokulturní a fyzické prostředí. Pro zhodnocení pozitivních i negativních efektů turismu lze využít analýzu nákladů a přínosů.


od statistiky národních účtů OSN a v roce 2000 došlo ke schválení rámcové metodiky tvorby satelitního účtu. Metodika satelitního účtu byla nadále rozvíjena nejen díky vstupu řady mezinárodních organizací, ale i díky zavádění metodiky v praxi na úrovni národních ekonomik. Rok 2008 přinesl úpravu základních doporučení pro sledování statistiky v turismu v podobě nového dokumentu International Recommendations for Tourism Statistics (IRTS 2008) a nového materiálu pro satelitní účet Tourism Satellite Account: Recommended Methodological Framework (TSA: RMF 2008). [27] Metodika satelitního účtu turismu je oproti jiným odvětvím (stavebnictví, zemědělství, …) složitější v tom, že nemůže vycházet z prostých rozdílů vstupů a výstupů (input-output analýza) či ze zjišťování stavu určitých veličin (např. zaměstnanosti) v daném časovém intervalu. K základním výstupům satelitního účtu turismu patří kvantifikovatelné parametry vlivu turismu na danou ekonomiku, a to v absolutní a relativní podobě a v členění na přímé a nepřímé efekty (viz průmysl a ekonomika turismu): – hrubá přidaná hodnota turismu (HPH),11 – hrubý domácí produkt (HDP), – zaměstnanost v jednotlivých odvětvích turismu, – rozsah kapitálových investic, základní jmění a kapitálová základna, – daňový přínos plynoucí z aktivit spojených s turismem, – vliv turismu na platební bilanci, – úroveň spotřeby v turismu, – úroveň poptávky v turismu, – nefinanční ukazatele turismu a další. Váha turismu v ekonomice je pak určena poměřením absolutní hodnoty daného ukazatele v rámci průmyslu a ekonomiky turismu vůči celkovému ukazateli za všechna/vybraná odvětví ekonomiky. Pro hodnocení pozice turismu ve světové ekonomice lze použít pouze neoficiálního satelitního účtu. Neoficiální satelitní účet turismu je účtem měřícím vliv turismu na 181 národních ekonomik, regionální ekonomiku i světovou ekonomiku, avšak za jeho konstrukcí nestojí národní statistické instituce, ale mezinárodní organizace WTTC (World Travel and Tourism Council). Metodicky je postup výpočtu víceméně shodný s metodikou oficiálního satelitního účtu. WTTC však klade důraz na dopad spotřeby návštěvníků pomocí techniky modelování, přičemž vychází primárně ze strany poptávky, na kterou následně váže stranu nabídky. Neoficiální satelitní účet pracuje s pojmem agregátní poptávka v turismu, zahrnujícím spotřebu v turismu a kolektivní vládní výdaje (např. financování národního marketingu, řízení letového provozu), kapitálové investice a exportní příjmy za export zboží určeného pro spotřebu v turismu v zahraničí. Spotřeba je tvořena výdaji na pasivní a domácí turismus, dále individuálními vládními výdaji, výdaji na obchodní cesty a příjmy z aktivního turismu. Na straně nabídky sleduje neoficiální satelitní účet velikost přímého a nepřímého hrubého domácího produktu a přímou a nepřímou zaměstnanost. Současný neoficiální satelitní účet nekvantifikuje zatím daňové přínosy turismu. Výhodou neoficiálního satelitního účtu je možnost porovnávat výkonnost turismu napříč téměř dvěma sty národními ekonomikami v časové řadě i výkonnost turismu v rámci ekonomiky světové.

1.3 Shrnutí a úkoly Mezinárodní turismus zahrnuje pohyb účastníků turismu mezi státy a v nejširším slova smyslu znamená turismus světový, tzn. veškerý turismus na světě, při němž dochází k překračování hranic, tedy souhrn veškerého příjezdového a výjezdového turismu všech států světa. Turismus je považován za světový fenomén – fenomén světové ekonomiky, světové spotřeby a vzájemného soužití mezi národy. K hodnocení mezinárodního turismu a jeho vlivů lze přistupovat podle různých hledisek. Mezinárodní turismus je 11 Hrubá přidaná hodnota je rozdílem HDP a čistých daní na produkty (daně z produktů minus dotace na produkty), tedy rozdílem mezi produkcí a mezispotřebou. Pojmu hrubá přidaná hodnota se využívá při zjišťování HDP produkční metodou.


možno sledovat a hodnotit statisticky, ekonomicko-peněžně (přímé a nepřímé vlivy vyjadřující odvětvové členění na průmysl a ekonomiku turismu), z pohledu sociokulturního či z pohledu individuálního hodnocení. Nejčastěji se prosazuje hledisko ekonomické, zahrnuté ve dvou základních globálních ukazatelích turismu – v platební bilanci (pro vztah dvou národních ekonomik či skupin zemí) a neoficiálním či oficiálním satelitním účtu turismu. Úkoly 1. Vymezte pojem světová ekonomika a popište význam turismu ve světové ekonomice včetně kvantifikace. 2. Charakterizujte význam turismu z hlediska světové spotřeby. 3. Charakterizujte význam turismu z hlediska vzájemného porozumění mezi národy. 4. Vysvětlete význam pojmu průmysl a ekonomika turismu s ohledem na mezinárodní turismus. 5. Uveďte a vysvětlete rozdíly mezi zachycením turismu v platební bilanci a v platební bilanci turismu. 6. Uveďte možné přístupy k podchycení turismu ve světové ekonomice. 7. Zhodnoťte mezinárodní turismus na základě využití ekonomicko-peněžního přístupu. Seznam zdrojů – kapitola 1 Publikace a články [1] CIHELKOVÁ, E. a kol.: Světová ekonomika – základní nárys a nový vývoj. ETC Publishing, Praha 1997. ISBN 80-86006-48-4. [2] FREYER, W.: Tourismus – Einführung in die Fremdenvekehrsökonomie. Oldenbourg, München 2001. ISBN 3-486-21728-3. [3] GOODALL, B. – ASHWORTH, G.: Marketing in the Tourism Industry. Routledge, London 1988. ISBN 0-415-04545-2. [4] JENÍČEK, V. – FOLTÝN, J.: Globální problémy a světová ekonomika. C. H. Beck, Praha 2003. ISBN 80-7179-795-2. [5] KUBIŠTA, V.: Mezinárodní ekonomické vztahy. HZ Editio, Praha 1999. ISBN 80-86009-29-7. [6] LEHMANOVÁ, Z.: Kulturní dimenze mezinárodních vztahů. VŠE, Praha 1999. ISBN 80-7079-850-5. [7] MAK, J.: Tourism and the Economy. University of Hawaií Press, Honolulu 2004. ISBN 0-8248-2789-9. [8] MALÁ, V.: Cestovní ruch (Vybrané kapitoly). VŠE, Praha 1999. ISBN 80-7079-443-7. [9] MALÁ, V.: Turismus jako světový fenomén. Mezinárodní politika, č. 6, 1995. [10] MALÁ, V.: Základy cestovního ruchu. VŠE, Praha 2002. ISBN 80-245-0439-1. [11] PATOČKA, J. – HEŘMANOVÁ, E.: Lokální a regionální kultura v České republice. ASPI, Praha 2008. ISBN 978-80-7357-347-8. [12] STUTZ, F. – WARF, B.: The World Economy – Resources, Location, Trade, and Development. Pearson Prentice Hall, Upper Saddle River 2007. ISBN 0-13-243689-2. [13] SVĚTLÍK, J.: Marketing pro evropský trh. Grada Publishing, Praha 2003. ISBN 80-247-0422-6. [14] WITT, Ch. A. – WRIGHT, P. L.: Tourist Motivation: Life after Maslow. In: Choice and Demand in Tourism, Mansel Publishing Limited. London 1993. [15] WTO: International Tourism: A Global Perspective. WTO, Madrid 1997. ISBN 92-844-0231-X. Internetové zdroje [16] ČNB – Statistika platební bilance [online]. 2010-07-20 [cit. 2010-07-20]. Dostupné na WWW: [17] UNWTO [online]. 2010-10-22 [cit. 2010-10-22]. Dostupné na WWW: Statistiky [18] IMF: World Economic Outlook Database [online]. 2010-10-25 [cit. 2010-11-25]. Dostupné na WWW: [19] UNWTO World Tourism Barometer, 10/2010, Vol. 8, No 3 [20] WB: The World Bank Indicators [online]. 2010-11-10 [cit. 2010-11-22]. Dostupné na WWW: [21] WTTC: Travel and Tourism Economic Impact 2010 – Antigua & Barbuda [online]. 2010-08-20 [cit. 2010-08-20]. Dostupné na WWW: [22] WTTC: Travel and Tourism Economic Impact 2010 – Czech Republic [online]. 2010-08-20 [cit. 2010-08-20]. Dostupné na WWW:

Turismus jako světový fenomén / 27 [23] WTTC: Travel and Tourism Economic Impact 2010 – Germany [online]. 2010-08-20 [cit. 2010-08-20]. Dostupné na WWW: [24] WTTC: World Travel and Tourism Economic Impact [online]. 2010-11-10 [cit. 2010-11-22]. Dostupné na WWW: Dokumenty a odborné materiály [25] IMF: World Economic Outlook – Recovery, Risk and Rebalancing [online]. 2010-10-19 [cit. 2010-10-19]. Dostupné na WWW: [26] IMF: Balance of Payment Manual [online]. 2010-09-11 [cit. 2010-11-22]. Dostupné na WWW: [27] UNWTO: Tourism Satellite Account: Recommended Methodological Framework 2008 [online]. 2010-09-15 [cit. 2010-09-15]. Dostupné na WWW:


2

Postavení a význam turismu ve světové ekonomice

2.1 Turismus a světová ekonomika 2.1.1 VZNIK A VÝVOJ SVĚTOVÉ EKONOMIKY A TURISMU DO 2. SVĚTOVÉ VÁLKY Vznik a rozvoj turismu je vázán na uspokojování potřeb, jejichž existence byla podmíněna především změnou ekonomických podmínek, zejména na potřebu vzdělávání, poznávání, ale i rekreace či spojení s přírodou a kontaktu s lidmi. Rostoucí účast obyvatelstva na domácím nebo mezinárodním turismu je důsledkem změny jeho ekonomického zapojení v rámci národní ekonomiky a následného propojování těchto národních celků pomocí mezinárodních vztahů do světové ekonomiky. Formování a vývoj světové ekonomiky a charakter mezinárodních ekonomických vztahů jsou zcela jistě faktory určující pro formování podoby a vývoj mezinárodního turismu a vztahů mezi subjekty světové ekonomiky, které tvoří její subsystémy z pohledu mezinárodního turismu. Vznik světové ekonomiky lze datovat do poslední třetiny 19. století. Tehdy se v důsledku vědecko-technického pokroku a společenských změn (zejména v Evropě), vedoucích ke vzniku soukromého vlastnictví a využívání námezdní práce, mohl zformovat systém světové ekonomiky. Vývoj světové ekonomiky lze rozdělit do následujících etap [3, s. 37]: – 1. etapa: vznik, formování a rozvoj světové ekonomiky (poslední třetina 19. století–1. světová válka), – 2. etapa: meziválečné problémy světové ekonomiky (období mezi světovými válkami), – 3. etapa: poválečné změny (40.–60. léta), – 4. etapa: relativní prosperita doprovázená ekonomickými problémy (70.–80. léta), – 5. etapa: od politických změn až po ekonomickou krizi 2008/2009 (90. léta–současnost). Není náhodou, že fáze vývoje světové ekonomiky a jejich charakter předurčují vývoj mezinárodního turismu co do objemu, regionálního rozložení, tempa růstu a dalších ukazatelů. Pro vznik a rozvoj mezinárodního turismu lze považovat za rozhodující následující faktory [6, s. 28–29]: – rozvoj výroby, – mírové podmínky života, – osobní svoboda (svoboda pohybu), – uspokojení základních životních potřeb, – finanční prostředky, – volný čas, – existence potenciálu turismu. Faktory následně ovlivňující konkrétní podobu mezinárodního turismu i rychlost jeho vývoje lze rozdělit takto: – Ekonomické faktory: fond volného času, výše disponibilního příjmu, rozložení bohatství ve společnosti, cenová úroveň destinace a zdrojového trhu, úroveň ekonomiky (HDP per capita), struktura platební bilance, režim a úroveň devizového kurzu a další. – Demografické faktory: počet a věkové složení obyvatelstva, velikost rodiny, hustota osídlení, urbanizace, zdravotní stav obyvatelstva a další. – Faktory fyzického prostředí (ekologické faktory): charakter přírodního a životního prostředí, atraktivity – primární nabídka turismu, klima a další. – Faktory na straně nabídky: struktura nabídky, kvalifikace pracovníků, infrastruktura dopravní, ubytovací atd. – Faktory administrativní: pasové, vízové a celní formality atd. – Technologické, sociokulturní a další faktory.

Postavení a význam turismu ve světové ekonomice / 29

1. etapa: vznik, formování a rozvoj světové ekonomiky (poslední třetina 19. století–1. světová válka) Poslední třetina 19. století se kromě vědecko-technického pokroku (průmyslová revoluce) a rozvoje výroby vyznačovala vznikem relativně ekonomicky samostatných celků propojených různými typy ekonomických vazeb. Vzájemné vztahy i ekonomická síla jednotlivých částí však nebyly rovnoměrné a vyznačovaly se výraznějším postavením jedné části zemí (rozvinuté ekonomiky) vůči části druhé (kolonie). O vzniku mezinárodního turismu a jeho dalším rozvoji lze dalších téměř sto let hovořit převážně ve vztahu ke skupině rozvinutých tržních ekonomik. Od konce 70. let 20. století se však i ze skupiny bývalých kolonií (později nazývaných rozvojové/rozvíjející se země) vyčleňují ekonomiky, jejichž zapojení do mezinárodního turismu je významné. Počet i váha uvedených ekonomik z hlediska zapojení do mezinárodního turismu i jako subjektů světové ekonomiky vzrostly významně v 80. a 90. letech 20. století.1 Vývoj světové ekonomiky i mezinárodního turismu pokračoval úspěšně až do vypuknutí 1. světové války. Na jednu stranu jde o období příznivé pro mezinárodní turismus, což je dáno ekonomickým růstem a rozvojem, na druhou stranu začínají v tomto období vyvstávat rozpory politické v mezinárodním i národním prostředí. Do mezinárodního turismu se sice zprvu zapojovaly hlavně bohatší vrstvy s dostatečným fondem volného času, avšak postupně i střední vrstvy, a to za účelem zdravotním (rekreačním) i vzdělávacím. Mezinárodní turismus se vyznačoval značnou dávkou liberalismu, bez existence zásahů veřejného sektoru, a v tomto ohledu neexistoval prakticky rozdíl mezi zahraničním a domácím turismem. Přelom století se vyznačoval vznikem institucí (včetně vzdělávacích)2, které se začaly seriózně zabývat mezinárodním turismem, např. i jako ekonomickým odvětvím. Ekonomický růst znamenal v řadě tehdejších vyspělých zemí i rozvoj infrastruktury pro mezinárodní turismus, zejména infrastruktury dopravní (budované primárně pro rezidenty), infrastruktury ubytovacích a stravovacích služeb a služeb doplňkových. 1. světová válka ukončila rozmach ekonomiky i mezinárodního turismu s tím, že v roce 1918 došlo k rozpadu Rakousko-uherské monarchie a ke vzniku samostatných států, a o rok dříve i ke vzniku SSSR. Vznikem SSSR bylo odstartováno dlouhé období existence a rozšiřování světové socialistické soustavy, které ovlivnilo uspořádání systému světové ekonomiky i mezinárodní turismus a zejména po 2. světové válce vyloučilo část zemí ze zapojení do mezinárodního turismu. 2. etapa: meziválečné problémy světové ekonomiky (období mezi světovými válkami) Období mezi dvěma světovými válkami nebylo pro světovou ekonomiku ani pro mezinárodní turismus snadné. Nejen kvůli narůstání dalších rozporů po skončení 1. světové války, ale zejména kvůli hluboké světové hospodářské krizi 1929–1933. Krize zasáhla významně také mezinárodní turismus, poněvadž pokles průmyslové výroby byl doprovázen agrární i finanční krizí. Krach německých a rakouských bank, které byly na řadě jako první, a následné devalvace libry, dolaru a dalších měnových systémů vázaných na libru, marku nebo dolar vedly k rozpadu světového měnového systému. Zánik modifikovaného zlatého standardu byl spojen se zánikem pevných měnových kurzů, protože se národní ekonomiky snažily pomocí devalvací svých měn zmírnit propad ekonomiky. Měnová a obchodní válka vedla k izolaci národních ekonomik, což se muselo zákonitě projevit v mezinárodním turismu. 1 Není náhodou, že o moderním turismu se hovoří právě ve druhé polovině 19. století a etapizace vývoje turismu je prakticky shodná s etapizací vývoje světové ekonomiky. Za zakladatele organizovaného turismu bývá označován Thomas Cook, bývalý baptistický kazatel a bojovník proti alkoholismu, který zorganizoval roku 1841 slavnou jednodenní cestu vlakem z Leicesteru do Loughborough pro asi 500 účastníků, a to jako podporu protialkoholického hnutí v ceně 1 šilinku. Postupně se původně dobročinné zaměření společnosti měnilo na komerční, přibývalo domácích destinací a roku 1855 byla zorganizována první zahraniční cesta do Antverp, Bruselu, Kolína, Frankfurtu a Paříže. Vývoj cestovní kanceláře Thomas Cook dokumentuje nejen vývoj tehdejšího mezinárodního turismu včetně hlavních evropských a mimoevropských destinací (Švýcarsko, Francie, Itálie, Indie, USA, Egypt, Čína) a dopravních prostředků (od vlaku k letadlu a automobilu), ale i z hlediska vývoje informační techniky a technologie (od poštovní komunikace přes telegraf, telefon až po moderní prostředky). Stejně tak dokumentuje vývoj na mezinárodním trhu turismu z hlediska akvizicí a fúzí, z nichž k poslední došlo v roce 2007 (Thomas Cook AG a MyTravel Group plc.). [23] 2 V roce 1893 vznikla ve švýcarském Lausanne první hotelová škola na světě.


Mezinárodní turismus byl už tehdy ze strany některých zemí (včetně Československa) chápán jako významný ekonomický činitel, a proto se některé země podobně jako v zahraničním obchodě zbožím uchylovaly k zavádění protekcionistických opatření na dovoz služeb turismu, a to zejména v podobě celních či pasových předpisů. V situaci chybějícího řádu mezinárodního obchodu službami, kdy všichni stáli proti všem, představovaly podobné kroky zbrzdění rozvoje mezinárodního turismu, přestože výchozí podmínky a předpoklady pro jeho rozvoj byly více než slibné. Ať už se jednalo o rozvoj mobility (včetně letecké dopravy) nebo o rozvoj celoročních forem turismu, rozvoj ubytovacích kapacit či vznik mezinárodních organizací pro turismus. Do mezinárodního turismu se začaly zapojovat další vrstvy obyvatelstva, následkem vysoké nezaměstnanosti dosahující v některých zemích až 30 % (např. Německo v roce 1932) bylo však zapojování dalších vrstev zpomaleno.

2.1.2 ROZVOJ MEZINÁRODNÍHO TURISMU PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE 2. světová válka znamenala významný mezník ve vývoji mezinárodního turismu. Od roku 1950 byly sledovány údaje o mezinárodním turismu, jehož masivní rozvoj právě začínal. V roce 1950 bylo evidováno celkem 25 mil. mezinárodních příjezdů a 2,1 mld. USD příjmů. Od roku 1950 do roku 2009 vzrostl počet příjezdů 32krát, nejdynamičtější vývoj zaznamenal region Asijsko-pacifický, kde došlo k nárůstu 942krát. Ve sledovaném období rostly celosvětově rychleji příjmy ve srovnání s mezinárodními příjezdy. 3. etapa: poválečné změny (40.–60. léta) Po skončení 2. světové války došlo ke vzniku dvou politicko-ekonomických soustav – kapitalistické a socialistické. Zvláštní pozici v poválečném uspořádání zaujímaly v důsledku rozkladu klasického kolonialismu rozvojové země (1960 – rok Afriky vedoucí ke vzniku 17 nezávislých států), jejichž postavení ve světové ekonomice i v mezinárodním turismu se mělo za několik málo dekád významně měnit. Z politického hlediska nebylo období bezproblémové, počínaje blokádou Berlína (1948) přes korejskou válku (1950–1953), karibskou krizi (1962) až po válku ve Vietnamu (1964–1975). V roce 1944 došlo k uzavření dohod o mezinárodních měnových pravidlech v americkém Bretton Woods a ke vzniku tzv. bretonwoodských institucí – Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Dalším z významných kroků vedoucích k ustavení pravidel mezinárodního obchodu zbožím, později však i službami, byl vznik GATT (General Agreement on Tariffs and Trade) v roce 1947. Od roku 1959 byla zavedena vnější směnitelnost hlavních měn. Etapa vývoje měnové soustavy zvané zlatý dolarový standard, trvající do roku 1971, se vyznačovala směnitelností amerického dolaru za zlato, používáním zlata na vyrovnání deficitů platebních bilancí a vzájemnou směnitelností národních měn. [3, s. 89] Rozmach poválečné výroby a mezinárodního obchodu se projevil postupně i ve zřetelném nárůstu mezinárodního turismu, jelikož došlo k naplnění základních předpokladů jeho rozvoje v podobě rozvoje výroby, mírových podmínek života, osobní svobody, uspokojení základních životních potřeb, volného času a finančních prostředků. Prvním rokem sledování objemu mezinárodního turismu je rok 1950, kdy se objem mezinárodních příjezdů pohyboval na úrovni 25,3 mil. a příjem z mezinárodního turismu (export služeb turismu) činil 2,1 mld. USD. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že ani rozvoj jednotlivých segmentů světové ekonomiky ani rozvoj mezinárodního turismu nebyl ve světové ekonomice rovnoměrný a obchod službami turismu se soustředil do tehdejších tří center světové ekonomiky a obchodu – do USA, Evropských společenství a Japonska. Účast na mezinárodním turismu se tak ve vyspělých tržních ekonomikách stala běžnou součástí spotřeby a do současnosti lze hovořit o kontinuálním kvantitativním nárůstu mezinárodního turismu. Změna forem účasti na mezinárodním turismu v návaznosti na nárůst mobility (zejména letecká doprava), růst fondu volného času, rozvoj krátkodobého turismu a zejména na nárůst ekonomické úrovně a spotřeby obyvatelstva rozvinutých tržních ekonomik vedly k převisu poptávky nad nabídkou i k rozvoji masového turismu v období 70.–80. let. Zcela samostatným vývojem mezinárodního turismu prošly do jednoho celku uzavřené země socialistické soustavy, ať už co do teritoriální orientace zahraničního turismu či co do forem účasti na mezinárodním turismu. Specifickým vývojem mezinárodního turismu prošly a procházejí země sdružené v Evropských společenstvích, dnes v Evropské unii, a to díky integračnímu procesu, který podporuje obchod službami turismu v rámci EU.


4. etapa: relativní prosperita doprovázená ekonomickými problémy (70.–80. léta) V období 70. a 80. let se projevily první poválečné problémy spojené s dosavadním rychlým růstem světové ekonomiky. Problémy měly strukturální charakter a projevovaly se jako série krizí – energetická krize (ropné šoky 1973, 1979–1981), surovinová krize, potravinová krize (1972). Na počátku 70. let došlo navíc k vyvrcholení četných mezinárodních měnových krizí v podobě všeobecné měnové krize a zániku zlatého dolarového standardu (1971), což znamenalo ústup z brettonwoodských měnových principů. Novými negativními jevy se staly stagflace a slumpflace (kombinace stagnace a inflace či kombinace poklesu a inflace). Hlavním problémem rozvinutých tržních ekonomik v 80. letech se pak stala nezaměstnanost a inflace. Rozvinuté tržní ekonomiky byly krizi schopny překonat pomocí vědecko-technického pokroku. Rozvojové země nesly důsledky krize hůře, zejména kvůli jejich rostoucímu mezinárodnímu zadlužení. Skupina rozvojových zemí se stávala stále více heterogenní. [3, s. 41–43] Období konce 70. let a 80. let je obdobím vyčlenění některých rozvojových zemí a posílení jejich pozice ve světové ekonomice a následně v 90. letech i v mezinárodním turismu. První vlnou zemí, které se oddělily ze skupiny rozvojových zemí, byly tzv. nově industrializované země (NIC, new industrialized countries), k nimž patřily Jižní Korea, Tchaj-wan, Singapur a Hongkong. Nově industrializované země se vyznačovaly silnou orientací na průmyslové obory zpočátku s vysokou pracovní náročností (např. textilní průmysl), později s vyšší přidanou hodnotou (např. elektrotechnický průmysl), jejichž produkce byla určena pro vývoz. Proexportní strategie byla podpořena proexportní politikou, technologickým rozvojem, ale i kulturními a historickými souvislostmi (konfuciánský přístup k životu). Není bez zajímavosti, že všechny čtyři uvedené státy, k nimž postupně přibyly další asijské či latinskoamerické nově industrializované země druhé, resp. třetí vlny, se postupně staly díky své ekonomické pozici významnými importéry i exportéry služeb turismu v regionálním i světovém měřítku. 70. a 80. léta tak představují klíčovou etapu pro změnu rozložení a výraznou diferenciaci zemí zapojených do mezinárodního turismu, ať už jako exportérů či importérů služeb turismu. Mezinárodní turismus je již masovou záležitostí obyvatelstva rozvinutých tržních ekonomik, kdy dochází k vylepšování kvality služeb. S převisem nabídky nad poptávkou se zlepšuje kvalita infrastruktury pro turismus, metody řízení firem či destinací, vznikají samostatné vládní orgány pro rozvoj turismu. Na druhou stranu byla 80. léta první dekádou, kdy došlo v důsledku ekonomických problémů k dalšímu zpomalení tempa mezinárodních příjezdů z 10,6 % (1950–1960), 9,1 % (1960–1970), 5,3 % (1970–1980) až na 4,7 % (1980–1990). Rok 1982 byl prvním rokem v poválečném období, kdy došlo k absolutnímu poklesu počtu mezinárodních příjezdů o -0,6 %, s největšími poklesy v Africe (-6,6 %), Amerikách (-4,5 %) a v Evropě (-0,1 %). [24] Z faktorů regionálních se na poklesu podílely i některé politické a bezpečnostní faktory, např. v Evropě polská politická krize (1981–1982) či výbuch v Černobylu (1986). 5. etapa: od politických změn až po ekonomickou krizi 2008/2009 (90. léta–současnost) Etapa od 90. let do současnosti je ve světové ekonomice, ale i v mezinárodním turismu charakteristická rychlým vývojem i mnohými politickými či ekonomickými zvraty, které se na podobě mezinárodního turismu projevily. Počátek 90. let se vyznačoval politickými změnami ve střední a východní Evropě, které vedly k zániku tzv. centrálně plánovaných ekonomik a k jejich přechodu na ekonomiky tržní, z nichž některé (včetně České republiky) se zařadily do skupiny rozvinutých tržních ekonomik. Politické změny měly v první fázi vliv na prudký vzestup mezinárodních příjezdů, ať už do střední a východní Evropy nebo z nich zejména směrem k Evropě západní a jižní. Politická svoboda byla prvním předpokladem plného zapojení transformujících se ekonomik do mezinárodního turismu. V ekonomické oblasti však nebyl počátek 90. let bezproblémový, a to v podobě recese, která se dotkla zejména rozvinutých tržních ekonomik a k níž přispěly i problémy ekonomik v transformaci. Recese provázená pomalým ekonomickým růstem a nezaměstnaností se promítla do snížení meziročního tempa mezinárodních příjezdů v první polovině 90. let (0,7 % v roce 1991). Evropa zaznamenala v roce 1991 pokles -0,7 %, Střední východ -7,1 %, Amerika mírný nárůst 2,7 %. [24]


Vývoz zboží na světovém exportu zboží 2009 (%)

Vývoz služeb na světovém exportu služeb 2009 (%)

Podíl sektoru služeb na HDP 2009 (%)

Podíl sektoru W, R, H&R na HDP 2009 (%)

Vývoz zboží + služeb vůči HDP 2009 (%)

38 817

68 % 37 934

57 %

71 %

73 %

14 %

29 %

81 %

81

60 %

63

16 605

29 %

3 051

40 %

26 %

50 %

13 %

42 %

3 909

57 %

27

20 % 134

11 226

20 %

2 893

31 %

20 %

47 %

13 %

43 %

1 331

19 %

9,6

7 % 134

4 700

8%

3 553

10 %

4%

35 %

9%

18 %

1 009

15 %

30

22 %

29

1 432

3%

1 452

3%

2%

43 %

13 %

41 %

RE Amerika

577

8%

23

17 %

24

3 934

7%

6 952

6%

4%

60 %

17 %

24 %

TE

300

4%

23

17 %

15

1 771

3%

5 996

4%

3%

58 %

19 %

36 %

6 829 100 %

136

100 %

47

8 460 100 % 100 %

66 %

14 %

27 %

Souše %

RTE

1 024

15 %

RE

5 505

RE Asie v tom: Čína RE Afrika

SVĚT

mil. km2

57 194 100 %

HDP/obyv. 2009 (USD)

29

mil.

HDP 2009 (%)

HDP 2009 (mld. USD)

24 %

Obyvatelstvo 2009

33

Země / skupina zemí

%

Hustota obyvatel 2004/km2

Tab. 2.1 Vybrané ukazatele skupin zemí světové ekonomiky

RTE – rozvinuté tržní ekonomiky, RE – rozvojové ekonomiky, TE – ekonomiky v transformaci (země CIS + jv. Evropa) Čína: bez provincií Hongkong, Macao, Tchaj-wan W, R, H & R: služby velkoobchodu, maloobchodu, sektoru hotelů a restaurací (ubytování a stravování) HDP: nominální HDP kalkulovaný v běžných cenách a běžných devizových kurzech Zdroj: vlastní tabulka na základě dat UNCTAD Handbook on Statistics 2009 [30]

Pozitivní vliv na růst mezinárodních příjezdů, zejména v regionu Evropa, mělo zavedení eura (2002) a jeho postupné zavádění i v některých z nových členských států. Zavedení eura pro hotovostní platby předcházelo však jeho zavedení v bezhotovostní podobě (1999), kdy začala Evropská centrální banka provádět jednotnou měnovou politiku pro zapojené země (11 zemí – Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko). V roce 2001 se připojilo Řecko, v roce 2007 Slovinsko, v roce 2008 Kypr a Malta, v roce 2009 Slovensko. Další evropské země mají svoji měnu na euro navázánu a některé z nich jsou členy evropského mechanismu směnných kurzů (ERM II). Význam eura pro export a import služeb turismu nejen v rámci eurozóny, ale i mimo ni je zřejmý. Z dalších politických vlivů se minimálně regionálně projevily v mezinárodním turismu v 90. letech válka v Perském zálivu (1991), balkánský konflikt (1. polovina 90. let) a konflikt v Kosovu (1999). Z politických faktorů působících pro podporu mezinárodního turismu je třeba jmenovat vznik Evropské unie na základě Maastrichtské smlouvy (1992) a rozšíření Evropské unie o patnáct členů (2004) a o další dva členy (2007). Jestliže počátek deváté dekády byl v ekonomické oblasti spojován s recesí, byl její závěr rovněž složitý, a to v důsledku vypuknutí asijské měnové a finanční krize 1997–1998, která byla sice především krizí regionální, avšak s dopady na další národní ekonomiky mimo asijský region. Krize se promítla zejména do vnitroregionálních příjezdů v regionu Asie a Pacifik v podobě poklesu o -0,8 %, resp. -0,4 %, a stejně tak i do zpomalení investiční aktivity v regionu. Země nejvíce ovlivněné krizí představují i významné exportéry, příp. importéry služeb turismu – jde o Thajsko, Indonésii, Malajsii, Singapur (import) i Jižní Koreu (import). V současné době lze jednotlivé části světové ekonomiky, a to i z pohledu mezinárodního turismu, rozdělit na tři skupiny zemí, jejichž váha, vliv a zapojení do světové ekonomiky a mezinárodního turismu doznaly v posledních desítkách let významných změn. Tabulka 2.1 ukazuje vybrané ukazatele za


uvedené tři skupiny zemí – rozvinuté tržní ekonomiky, rozvojové/rozvíjející se ekonomiky a ekonomiky v transformaci. Váha skupin podle jednotlivých ukazatelů je rozdílná a vybrané ukazatele jasně indikují nerovnoměrné rozložení a charakter mezinárodního turismu mezi skupinami zemí: – 15 % světového obyvatelstva produkuje 68 % světového HDP, a tedy jejich HDP/obyvatele je řádově vyšší (37 934 USD) než HDP/obyvatele v rozvojových ekonomikách (3 051 USD) a transformujících se ekonomikách (5 996 USD). – Podíl skupin zemí na světovém vývozu zboží je rovnoměrnější, rozvinuté tržní ekonomiky se podílejí 57 %, rozvojové 40 %, avšak zejména díky Číně (10 % světového exportu zboží). – Na světovém vývozu služeb se podílejí rozvinuté ekonomiky asi 70 %, zatímco rozvojové pouze 26 %, z toho 20 % představují asijské rozvojové ekonomiky. – Váha sektoru služeb na HDP představuje v rozvinutých ekonomikách přes 70 %, v rozvojových ekonomikách pouze 50 %, v transformujících se ekonomikách necelých 60 %. – Podíl sektoru velkoobchodu, maloobchodu, hotelů a restaurací (ubytování a stravování) na HDP představuje ve všech skupinách zemí přibližně 13–14 %, v transformujících se ekonomikách je vyšší a činí asi 19 %. Počátek nového milénia – rostoucí problémy v mezinárodním turismu Počátek první dekády 21. století nezačal pro mezinárodní turismus příliš optimisticky, a to kvůli tzv. splasknutí technologické bubliny zejména v USA, na nejsilnějším zdrojovém trhu mezinárodního turismu s objemem výdajů přes 60 mld. USD ročně. Další negativní událostí pro mezinárodní turismus se stal útok na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září 2001, který výrazně a okamžitě srazil poptávku po účasti na mezinárodním turismu, a to zejména účasti realizované leteckou dopravou. Rok 2001 byl v poválečném období druhým rokem poklesu mezinárodních příjezdů, avšak tentokrát se nejednalo o ekonomické, ale o mimoekonomické příčiny.3 Propad poptávky byl sice prudký, jednalo se však o pokles na úrovni asi -0,5%4 a rekonvalescence mezinárodního turismu byla na poměrně rychlá. 4 Hned o dva roky později, v roce 2003 došlo k dalšímu propadu mezinárodních příjezdů, a to na úrovni -1,7 %, tentokrát byly příčiny zdravotně bezpečnostní v podobě vypuknutí epidemie SARS.5 Druhotnou příčinou, avšak s nižším dopadem byla válka v Iráku (2003). Vzhledem k epicentru výskytu byl pokles mezinárodních příjezdů nejvíce patrný v Asijsko-pacifickém regionu (-9,3 %) a v regionu Amerik (-3,1 %), Evropa zaznamenala nulový růst. Lze konstatovat, že v roce 2001 i 2003 se jednalo o poměrně prudký (co do rychlosti) propad mezinárodní poptávky, avšak s rychlým oživením. V roce 2004 už došlo k nárůstu celosvětových mezinárodních příjezdů o 10,7 %, z toho v Asijsko-pacifickém regionu o 27,3 %. Schopnost rekonvalescence Asijsko-pacifického regionu v zapojení do mezinárodního turismu je v souvislosti s rychlým ekonomickým růstem bezprecedentní. Ani tsunami (26. prosince 2004), jehož dopady lze zachytit až v údajích roku 2005, nemělo trvalejší negativní dopad. I přes obrovský rozsah katastrofy ekonomického, ale zejména lidského rozměru se růst mezinárodních příjezdů v Asijsko-pacifickém regionu nezastavil a dosáhl i v roce 2005 úrovně 7,8 %. Současné období je ve světové ekonomice i v mezinárodním turismu ovlivněno následky finanční a ekonomické krize. Krize se projevila v poklesu mezinárodního turismu v roce 2009 zatím nejhlubším meziročním propadem mezinárodních příjezdů na úrovni -4,2 % (880 mil. příjezdů) a příjmů z mezinárodního turismu na úrovni -5,7 % (852 mld. USD) vyjádřených v lokálních měnách v běžných cenách. [24] V tabulce 2.3 je ukázán vývoj příjmů z mezinárodního turismu, a to ve vyjádření v USD a EUR. Rozdíly v meziročních změnách vyplývají z různého vývoje devizových kurzů uvedených měn i vůči měnám lokálním. Může dojít i k situaci, že ve vyjádření v USD (konstantní ceny) příjmy z mezinárodního turismu rostou (5,7 %), avšak ve vyjádření v EUR klesají (-1 %). 3 V období po roce 2001 došlo ke kumulaci dalších příčin, které měly dopad spíše regionální – např. epidemie slintavky a kulhavky v Evropě, která se negativně odrazila v mezinárodních příjezdech do Velké Británie. 4 K nejvýraznějšímu poklesu mezinárodních příjezdů došlo v regionu Amerik (-4,7 %), v Evropě (-0,2 %), ostatní regiony zaznamenaly nárůst (např. Asijsko-pacifický region 4,7 %). [24] 5 Z dalších zdravotních rizikových faktorů, které se odrazily ve vývoji mezinárodního turismu v poslední dekádě 20. století, lze jistě uvést i ptačí chřipku (virus H5N1) a prasečí chřipku (A/H1N1).


Tab.2.2 Mezinárodní příjezdový turismus 1995–2009* PŘÍJEZDY / PŘÍJMY

1995

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009*

550

687

684

703

690

763

803

847

904

922

880

x

6,8 %

-0,5 %

2,7 %

5,5 %

6,6 %

Příjmy z mezinárodního turismu (mld. USD)

405

473

460

474

742

857

% změna (lokální měny, běžné ceny)

x

9,7 %

8,5 %

9,1 %

Mezinárodní příjezdy (mil.) % změna

-1,0 % 0,3 %

-1,2 % 10,3 % 5,5 % 524

623

680

0,2 % 12,7 % 6,3 %

2,0 % -4,2 % 944

852

6,8 % -5,7 %

Zdroj: vlastní tabulka na základě údajů UNWTO

* V této i dalších tabulkách je hvězdičkou u roku označeno, že se jedná o data, která mohou být ještě upravována, nemusí být tedy konečná. Tab. 2.3 Vývoj příjmů z mezinárodního turismu 1990–2009* Měna

Změna % (lokální běžné ceny)

Příjmy z mezinárodního turismu (mld.)

1990 1995 2000

2001

2002

2003

2006

2007

Změna % (konstantní ceny)

2008 2009* 08/07 09*/08 08/07 09*/08

Lokální měny

6,3 %

-4,1 %

1,3 %

-5,7 %

USD

280

423

496

482

482

524

742

856

941

852

9,7 %

-9,4 %

5,7 %

-9,1 %

EUR

220

323

537

538

509

463

591

625

640

611

2,2 %

-4,5 %

-1,0 %

-4,8 %

Zdroj: vlastní tabulka na základě údajů UNWTO

Hlavní rysy poválečného vývoje mezinárodního turismu Za hlavní trendy poválečného vývoje mezinárodního turismu lze považovat následující: – kontinuálně rostoucí trend v mezinárodních příjezdech (asi 6,5 % ročně) i v příjmech z mezinárodního turismu, – postupné zapojování stále širších vrstev obyvatelstva v rámci jedné ekonomiky, – postupné zapojování stále většího počtu zemí včetně některých zemí označovaných jako země rozvojové, a to v pozici exportérů či importérů služeb turismu, – nerovnoměrnost vývoje i současného rozložení příjezdů a příjmů z mezinárodního turismu, – přímá a těsná provázanost s vývojem světové ekonomiky, – v celém poválečném období došlo zatím ke čtyřem letům absolutního poklesu mezinárodních příjezdů, z toho dvakrát z ekonomických příčin (1982 a 2009) a dvakrát z mimoekonomických příčin (2001 a 2003), – obnovení dynamiky v případě poklesu bylo vždy rychlejší po poklesech, jejichž příčiny byly mimoekonomické, – vysoká zranitelnost a volatilita mezinárodního turismu v důsledku přírodních, bezpečnostních, politických a dalších rizik a událostí a další.


2.2 Turismus v mezinárodních ekonomických vztazích Z pohledu mezinárodního turismu lze ve světové ekonomice vymezit několik okruhů subjektů, které mezinárodní turismus realizují a vytvářejí mezi sebou různé typy vazeb a vztahů, jak je ukázáno na obr. 2.1.

2.2.1 SUBJEKTY MEZINÁRODNÍHO TURISMU Ke klíčovým subjektům mezinárodního turismu lze řadit firmy, distribuční kanály, účastníky turismu, rezidenty, destinace, finanční instituce, mezinárodní organizace a uskupení a případně další subjekty. Firmy Okruh firem, které realizují obchod službami turismu, je velice různorodý. Jedná se o firmy rozdílné svou velikostí i svým zaměřením. Z hlediska velikosti firmy je možné rozlišit malé a střední firmy, velké firmy a dále transnacionální korporace. Z hlediska působnosti firmy je rozhodující odvětvová příslušnost firmy, ať už se jedná o cestovní kanceláře, hotely a další ubytovací zařízení, stravovací zařízení, dopravce, sportovní či kulturní služby, konferenční služby a další. Přestože je turismus postaven zejména na malém a středním podnikání, významnou roli hrají v mezinárodním turismu velcí hráči v podobě transnacionálních korporací, např. velkých tour operátorů (TUI Travel, Virgin Holidays, Kuoni Group atd.), hotelových skupin (Intercontinental, Wyndham Worldwide Corp., Marriott, Accor atd.), dopravců (zejména leteckých společností), půjčoven aut a dalších. Přestože v mezinárodním turismu jsou uvedené firmy největšími hráči, k největším firmám světa rozhodně nepatří, jak ukazuje tabulka 2.4. Největší firmy v oblasti hotelového průmyslu či největší tour operátor světa TUI dosahuje ve srovnání se třemi největšími firmami světa (dle ročního obratu) obratu řádově nižšího. Tab. 2.4 Vybrané firmy světové ekonomiky podle obratu, zisku a tržní hodnoty (2009) Firma

Obor

Obrat (mld. USD)

Zisk (mld. USD)

Tržní hodnota (mld. USD)

Wal Mart Stores

maloobchod

408,21

14,34

205,37

Royal Dutch Shell

ropný průmysl

278,19

12,52

168,63

ExxonMobile

ropný průmysl

275,56

19,28

308,77

TUI

hotely, restaurace, volný čas

24,20

0,26

2,52

McDonald´s


22,74

4,55

69,05

Marriott International


10,91

-0,35

9,76

Accor


9,72

-0,39

11,64

Air France - KLM

doprava

31,54

-1,07

3,97

Deutsche Lufthansa

doprava

31,10

-0,16

6,85

Delta Airlines

doprava

28,06

-1,24

10,34

East Japan Railway

doprava

27,70

1,92

27,43

Zdroj: vlastní tabulka na základě údajů Forbes [19]


Destinace Destinace představují v posledních dvaceti letech významný subjekt vztahů v mezinárodním turismu, a to nejen destinace na národní úrovni, které lze ztotožnit z ekonomického hlediska s ekonomikami národních států, ale i destinace na úrovni regionální, lokální či kontinentální. Destinaci lze vymezit jako svazek různých služeb koncentrovaných v určitém místě nebo oblasti, které jsou poskytovány v návaznosti na potenciál turismu (atraktivity) místa nebo oblasti. [9, s. 16] Podle definice UNWTO je destinace chápána jako „geografický prostor (stát, místo, region), který si návštěvník (segment) vybírá jako svůj cíl cesty“. [1, s. 2] Z pohledu mezinárodního turismu odpovídá z různých možných pojetí destinace [9, s. 16–20] nejlépe právě pojetí kombinující teritoriální a ekonomické aspekty. Lidé Lidé jsou významnou složkou mezinárodního turismu, a to jako účastníci mezinárodního turismu, jako rezidenti i jako zaměstnanci dalších subjektů turismu (firmy, destinace, finanční instituce a další). Za klíčový lze považovat vztah mezi účastníky mezinárodního turismu a rezidenty v destinaci, který znamená střet často odlišných sociokulturních prostředí, jehož výsledkem nemusí být nutně „vzájemné porozumění“, přestože je od mezinárodního turismu očekáváno. Distribuční kanály a systémy Distribuční kanály představují vedle produktu, ceny a propagace jeden z nástrojů marketingového mixu. Významnou složkou distribučních kanálů jsou v mezinárodním turismu elektronické (globální) distribuční systémy, jejichž váha rostla zejména v poválečném období, v posledních 10 až 20 letech pak v kombinaci s internetem. Vznik nejstarších globálních distribučních systémů (GDS) spadá do padesátých let 20. století, kdy byly GDS vyvinuty pro prodej letenek. Postupně se GDS měnily nejen co do zapojení dalších subjektů (půjčovny aut, hotely, výletní lodě a další), ale i co do možnosti přístupu a rezervace, kdy došlo k rozšíření přístupu pouze leteckých společností na přístup pro široký okruh agentů – prodejců. Dnes je možné vymezit několik hlavních GDS, jimiž jsou Amadeus, Sabre, Galileo a Worldspan. Systémy se liší nejen z hlediska teritoriálního zaměření, ale i z hlediska objemu prodeje, počtu terminálů a agentů. Např. Amadeus je systém rozšířený v Evropě a Latinské Americe, zatímco Sabre a Worldspan jsou systémy typické pro Severní Ameriku, Galileo pak kromě Severní Ameriky i pro Afriku a Blízký východ. Za převratný z hlediska přístupu a možnosti rezervací pro klienta i pro menší firmy, pro něž je účast v GDS příliš nákladná, představuje internet, ať už ve formě internetových rezervačních systémů nebo prodeje přes webové stránky. Finanční instituce Účast finančních institucí v mezinárodním turismu není na první pohled tak výrazná jako účast firem či GDS, avšak pro rozvoj turismu jsou jejich aktivity nezbytné. Jedná se zejména o tři typy institucí, a to komerční finanční instituce (zejména banky), regionální/národní rozvojové banky a finanční agentury. Vliv finančních institucí na rozvoj mezinárodního turismu spočívá v provádění finančních a bankovních operací, které podporují rozvoj turismu v destinacích (např. díky institucím Světové banky), umožňují poskytování úvěrů soukromému i veřejnému sektoru, realizují pohyb přímých zahraničních investic atd. Mezinárodní organizace a uskupení Mezinárodní organizace a uskupení představují širokou a různorodou skupinu subjektů, které ovlivňují podobu mezinárodního turismu v nejrůznějších oblastech, ať už se jedná o teritoriální zaměření dovozu a vývozu služeb turismu či o přijetí pravidel pro volný pohyb služeb turismu jako důsledek členství zemí v některém z integračních uskupení, stanovení standardů mezinárodními organizacemi (např. UNWTO


v oblasti statistického monitoringu mezinárodního turismu) a přijetí těchto standardů členskými zeměmi. Mezinárodní organizace jsou často iniciátory řešení globálních problémů světové ekonomiky a mezinárodního turismu. Mezinárodní organizací rozhodující pro formování mezinárodního turismu je v první řadě OSN jako mezivládní organizace, s řadou organizací, programů a fondů, které řeší prioritně problémy rozvojového světa, a to často prostřednictvím rozvoje turismu. V systému OSN se nacházejí některé agentury významné pro mezinárodní turismus, zejména UNWTO (Světová organizace turismu), ILO (Mezinárodní organizace práce), FAO (Organizace pro výživu a zemědělství), UNCTAD (Konference OSN o obchodu a rozvoji), IMF (Mezinárodní měnový fond) a další. Vedle OSN patří k hlavním mezivládním organizacím ovlivňujícím mezinárodní turismus OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj), jejíž přínos spočívá zejména v oblasti tvorby know-how, monitorování a tvorby různých metodik využitelných v rozvojových politikách turismu nejen v členských zemích OECD. K hlavním (integračním) uskupením ve světové ekonomice ovlivňujícím podobu mezinárodního turismu patří nepochybně Evropská unie, EFTA (European Free Trade Area), ASEAN (The Association of Southeast Asian Nations), APEC (Asia-Pacific Economic Cooperation) a další. Kromě mezivládních organizací působí na mezinárodním trhu desítky organizací mimovládních s působností v celé světové ekonomice nebo v jejích segmentech. Jedná se o profesní sdružení, např. HORECA, IHRA (International Hotel and Restaurant Association), IATA (The Air Transport Association), AIEST (Association Internationale dÉxperts Scientifiques du Tourisme) a mnoho dalších. Dále lze jmenovat organizace s obecnější působností a spíše globálně zaměřené jako WTTC (World Travel and Tourism Council) či PATA (Pacific Asia Travel Association). SUBJEKTY MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ V TURISMU 1. FIRMY

4. DISTRIBUČNÍ KANÁLY/SYSTÉMY

– transnacionální korporace – malé, střední a velké firmy

– GDS (Amadeus, Worldspan, …) – ostatní rezervační systémy

2. DESTINACE

5. FINANČNÍ INSTITUCE

– – – –

– regionální/národní rozvojové banky – komerční instituce – finanční agentury

rezort/místo region stát kontinent

3. LIDÉ

6. MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE A USKUPENÍ

– účastníci turismu – rezidenti – zaměstnanci

– vládní a mimovládní organizace – mezinárodní profesní asociace a sdružení – integrační uskupení

A DALŠÍ

Obr. 2.1 Subjekty mezinárodních vztahů v turismu

Zdroj: Vlastní schéma

Subjekty, které se účastní mezinárodního turismu, vstupují do vzájemných vztahů a vazeb, které mají ekonomický či mimoekonomický (např. politický) charakter. Ekonomickým vztahům v turismu bude věnována další část.

2.2.2 TURISMUS A MEZINÁRODNÍ EKONOMICKÉ VZTAHY Mezinárodní ekonomické vztahy, k nimž dochází při realizaci mezinárodního turismu, ať už jde o samotnou účast na turismu nebo o budování infrastruktury pro rozvoj mezinárodního turismu, lze rozdělit do pěti skupin tak, jak jsou standardně vymezovány v rámci světové ekonomiky. [3, s. 65] Mezinárodní vztahy v turismu jsou ovlivněny jevy jako globalizace, regionalizace, deregulace a další a zároveň do určité míry napomáhají posilování těchto jevů.


Hlavní typy mezinárodních ekonomických vztahů v turismu K hlavním typům ekonomických vztahů v mezinárodním turismu lze řadit mezinárodní pohyb služeb, mezinárodní pohyb zboží, mezinárodní pohyb kapitálu, mezinárodní pohyb vědecko-technických poznatků a pracovních sil. Mezinárodní pohyb služeb

Turismus je součástí mezinárodního pohybu služeb vedle služeb dopravních, služeb obchodních, komunikačních, finančních a řady dalších. Za službu jsou z hlediska mezinárodního obchodu považovány výkony určené pro trh a nemající materializovanou podobu hmotných statků. [5, s. 128] Objem mezinárodního pohybu služeb se zvýšil zejména od 70. a 80. let 20. století a v roce 2008 dosáhl export služeb celosvětově 3 780 mld. USD, import 3 490 mld. USD. V roce 2009 došlo k poklesu o 12 % na 3 350 mld. USD, resp. 3 145 mld. USD. Turismus představuje asi 25 % celkového exportu komerčních služeb. [34, s. 14] Mezinárodní pohyb zboží

Mezinárodní pohyb zboží ovlivňuje mezinárodní turismus v několika směrech. Za prvé, země, které jsou významnými vývozci zboží, bývají i hlavními zdrojovými trhy pro mezinárodní turismus (např. Čína, Německo, USA, Itálie, Francie a další). Za druhé, řada rozvojových zemí je závislá při budování infrastruktury turismu právě na zbožových importech (stejně jako na importech služeb). Podobně jako u služeb je i zapojení zemí a regionů do mezinárodního obchodu zbožím nerovnoměrné. V roce 2009 došlo k poklesu exportu zboží o 22 % na 12 490 mld. USD (export), resp. 12 682 mld. USD (import). [34, s. 13] Mezinárodní pohyb kapitálu

Mezinárodní pohyb kapitálu zahrnuje dvě hlavní součásti, a to pohyb přímých zahraničních investic a pohyb portfoliových investic. Přímé zahraniční investice (FDI, foreign direct investment) jsou takové toky investic, které přesahují 10 % podílu subjektu v podobě hlasovacích práv nebo majetku anebo ekvivalentní podíl. Investice vede ke vzniku možnosti podílet se na hlasování a rozhodování. Přímé zahraniční investice zahrnují základní kapitál, reinvestovaný zisk a ostatní kapitál. Údaje Světové banky kvantifikují objem přímých zahraničních investic jako čistý příliv (čistý příliv investic bez snížení investovaného kapitálu) v rezidentské ekonomice ve výši 1 116 mld. USD (běžný USD) v roce 2009, kdy došlo ke snížení např. oproti roku 2007 z 2 352 mld. USD. [33] Naproti tomu portfoliové investice označují čistý příliv plynoucí z cenných papírů (akcií, obligací) jiných než těch považovaných za přímé zahraniční investice. Portfoliové investice zahrnují podíly, akcie, fondy, depozitní certifikáty (americké či globální) a přímé nákupy podílů na místních trzích cenných papírů zahraničními investory. K prudkému rozmachu pohybu portfoliových investic došlo od začátku 90. let, tehdy činil jejich objem řádově několik mld. USD. Objem portfoliových investic udávaný v běžném USD byl 712 mld. USD v roce 2009, kdy došlo k prudkému nárůstu po strmém propadu v roce 2008 o 155 mld. USD. [33] Studie UNCTAD [12] zabývající se podrobněji pohybem přímých zahraničních investic do turismu v rozvojovém světě konstatovala, že investice do turismu jako do významného ekonomického odvětví mají pro řadu rozvojových zemí klíčový význam, a to díky multiplikačním efektům turismu nejen v ekonomické oblasti. Na druhou stranu upozorňuje UNCTAD na skutečnost, že turismus není z hlediska pohybu přímých zahraničních investic příliš „globalizovaná“ ekonomická aktivita a upozorňuje na nerovnováhy spojené s pohybem investic v rozvojovém světě. Jedná se o velmi rozdílné podmínky pro příliv zahraničních investic napříč rozvojovými zeměmi i o velice nerovnovážné zastoupení jednotlivých sektorů turismu, zejména o převahu sektoru ubytování a stravování (hotely a restaurace). Ostatní sektory (osobní železniční a letecká doprava, vodní i silniční doprava, cestovní kanceláře a agentury, sportovní, kulturní a rekreační služby) zůstávají mimo hlavní proud investiční činnosti. Přestože dochází právě v sektoru ubytování a stravování k rozvoji různých investičních metod v turismu (privatizace, tzv. green field investice, spojení a fúze), vykazují rozvojové země stále nižší podíl přímých zahraničních investic ve srovnání s činností nadnárodních společností, kdy je pouze 20 % hotelů plně vlastněno či spoluvlastněno (joint ventures) na základě přímé zahraniční investice a 80 % hotelů je vlastněno či


spravováno na bázi manažerských smluv nebo franchizingu.6 Za pozitivní považuje UNCTAD nárůst investiční činnosti jih–jih a rostoucí pozitivní vliv na lidské zdroje, strukturu místní ekonomiky, platební bilanci a další. Mezinárodní pohyb vědecko-technických poznatků

Začlenění turismu do mezinárodního pohybu vědecko-technických poznatků lze chápat zejména jako platformu pro výměnu poznatků a zkušeností v rámci segmentu turismu MICE (meetings, incentives, congresses, events/exhibitions). Na druhou stranu může být turismus mezinárodním pohybem vědeckotechnických poznatků ovlivňován v podobě využití licencí, patentů, ochranných známek atd. Licenční a patentové poplatky jsou platby a příjmy mezi rezidenty a nerezidenty za nehmotná, nefinanční aktiva a vlastnická práva (patenty, copyrighty, obchodní známky, průmyslové procesy, franšízy) a za jejich užívání (např. licenční smlouvy). K výraznějšímu rozvoji obchodu vědecko-technickými poznatky vyjádřenému v úrovni licenčních a patentových poplatků docházelo od 70.–80. let, dnes činí jeho objem 157 mld. USD (2009), což představuje snížení oproti roku 2008 (190 mld. USD). [33] Mezinárodní pohyb pracovních sil

Mezinárodní pohyb pracovních sil označuje pohyb jednoho ze základních výrobních faktorů. Pohyb za účelem vykonávání výdělečné činnosti tak, jak je mezinárodní pohyb pracovních sil chápán, je z turismu vyloučen. Přesto však má mezinárodní pohyb pracovních sil význam jako výrobní faktor pro turismus, a to jak v zemích rozvinutých (většinou import pracovní síly pro turismus), tak i rozvojových (většinou export pracovní síly pro turismus). Výrazný vývoj migrace začal po 2. světové válce ve spojení se zvýšenou mobilitou obyvatel vůbec i s rozvojem informačních a komunikačních technologií. Cílem ekonomické migrace způsobené nerovnováhou rozdělení bohatství ve světové ekonomice je možnost získat vysoký příjem v rozvinutých ekonomikách a realizovat výdaje v zemích s příjmy nízkými. Hlavními migračními proudy jsou v současnosti proud z Mexika a Karibiku do USA a Kanady, z jihoamerických zemí do Argentiny, Venezuely a Peru, proud ze severní Afriky do jižní, západní a severní Evropy, dále z Afriky do Asie a Saúdské Arábie a konečně z Indonésie do Malajsie, Singapuru a Austrálie. [11, s. 98] K hlavním cílovým zemím migrace patří podle Světové banky USA, Rusko, Německo, Saúdská Arábie a Kanada, avšak hlavní cílové země migrace vyjádřené jako podíl na celkové populaci představují Katar (87 %), Monako (72 %), Spojené arabské emiráty (70 %), Kuvajt (69 %) a Andorra (64 %).7 Pohyb pracovní síly se projeví v bilanci výnosů a v položce jednostranné převody platební bilance, kde jsou zachyceny zaměstnanecké kompenzace u migrantů s délkou pobytu kratší než 1 rok, remitence pracovníků s délkou pobytu delší než 1 rok a tzv. migrační transfery spojené s pravidelnou příhraniční migrací. Významnou položkou jsou remitence, běžné soukromé převody migrantů v hostitelské zemi, kde pobývají déle než 1 rok, příjemci v jejich zemi původu bez ohledu na jejich imigrační status. Současný objem migrace vyjádřený jako příjem remitencí a zaměstnaneckých kompenzací v běžných USD činí 415 mld. USD (2009), svého maxima dosáhl ukazatel od 90. let, kdy nastal jeho znatelný nárůst, v roce 2008 (443 mld. USD). [33] Migrace má dopad i na sektor turismu, a to nejen ve vztahu migrace jih–sever, ale v posledních letech i ve vztahu jih–jih, poněvadž určitý podíl migrantů nachází uplatnění právě v sektoru turismu (průmysl či ekonomika turismu). Migrace je zároveň považována (díky remitencím) za významný faktor rozvoje třetího světa. Charakter ekonomických vztahů v mezinárodním turismu Mezinárodní ekonomické vztahy se od 80. let vyznačují silnou mírou internacionalizace, interdependence, liberalizace, integrace, globalizace a regionalizace. [3, s. 31] Uvedené procesy jsou charakteristické i pro mezinárodní turismus a stejně tak se i rozvoj mezinárodního turismu odráží zpětně v posilování těchto trendů. 6 Zajímavá je i skutečnost, že frekvence přímých zahraničních investic do turismu je vyšší v kategorii nejméně rozvinutých zemí než v rozvojových zemích jako celku. 7 UNDP udává objem migrace (bez uprchlíků) 214 mil. osob (2010). [31]


Globalizace

Globalizace je pojem používaný pro multidimenzionální jev ovlivňující sociální, kulturní, politické, fyzické, institucionální a zejména ekonomické prostředí, kdy národní zdroje (nejen ekonomické) nabývají mezinárodního charakteru (internacionalizace) a národní ekonomiky se stávají více závislými (interdependence). V ekonomickém významu bývá termín globalizace používán pro označení rostoucí internacionalizace finančních trhů, trhů zboží a služeb nebo trhu vědecko-technických poznatků. [8, s. 16] Stutz a Warf označují pojmem globalizace světový proces způsobující větší uniformitu, těsnější integraci a interdependenci ekonomického systému s dopady do sociální oblasti [12, s. 9] a vymezují dopady globalizace do různých oblastí, k nimž patří ekonomika, transnacionální společnosti, telekomunikace a informační technologie, spotřeba, kultura, investice, služby, místní diverzita i turismus. Podle OECD se proces globalizace vyznačuje následujícími rysy: – omezování bariér obchodu zbožím a službami (včetně služeb turismu), – vysoká integrace finančních trhů ovlivňující výkonnost sektoru průmyslové výroby, – přímé zahraniční investice jako klíčový faktor restrukturalizace a rozvoje, – rostoucí síla nadnárodních firem jako jedna z os ekonomické internacionalizace, – úzký vztah mezi obchodem službami a zbožím a přímými investicemi, – snaha institucionalizovat a dát pravidla obchodu v různých oblastech obchodu a pohybu investic (např. TRIMS, TRIPS, GATS), – internacionalizace produkce označující multinárodní původ komponent produktů, služeb a kapitálu (kooperace, dodávky, …), – lokalizační strategie jsou dány komparativními výhodami zemí a regionů, – významný podíl mezinárodního obchodu se stal obchodem vnitrofiremním (intra-firm), – rychlé šíření technologií a zároveň zkrácení cyklu výroby a technologické inovace, – současná konkurence na trzích mezi množstvím firem z celého světa, – rostoucí vzájemná závislost jednotlivých typů mezinárodních ekonomických vztahů (obchod, přímé zahraniční investice, pohyb pracovní síly, pohyb kapitálu, transfer technologie, …), ale také vyšší zranitelnost vůči ekonomickým šokům, – zkracování času a vzdáleností, redukce transakčních nákladů, – multiplikace regionálních dohod volného obchodu. K rostoucí globalizaci přispívají podle OECD tři hlavní faktory [8, s. 16], a to: – liberalizace kapitálových trhů a deregulace finančních služeb, – otevírání trhů obchodu zbožím a službami a investicím, – rostoucí význam informačních a komunikačních technologií. Tři faktory globalizace lze vztáhnout i na mezinárodní turismus, tedy na služby turismu (zejména sektor ubytování a stravování) i na služby dopravní. V mezinárodním turismu nabývá na významu globalizace sociokulturního prostředí, která může mít sama o sobě v některých destinacích pro turismus zničující účinky. Díky rozvoji informačních a komunikačních technologií a rozvoji dopravy dnes nestojí v konkurenčním vztahu hotely v jednom státě či v jednom regionu, ale hotely na opačných stranách zeměkoule. Na makroekonomické úrovni jde o stanovení (mezi)národních politik pro turismus a navazující odvětví tak, aby byly pro mikrosféru vytvořeny podmínky na trhu obstát, avšak bez újmy zejména na sociokulturním a fyzickém prostředí. Pro mezinárodní turismus lze tedy uvedené tři faktory rozšířit o další: – politické faktory související s bariérami svobodného pohybu osob (zformování rozvojového světa kolem poloviny 20. století a jeho další zapojování do mezinárodních ekonomických vztahů, rozpad světové socialistické soustavy na přelomu 80. a 90. let 20. století a další), – technické a technologické faktory zejména s ohledem na rostoucí mobilitu obyvatelstva a dlouhodobě se zvyšující podíl osobní letecké dopravy, – sociokulturní faktory globalizace, které lze obtížně přesně vymezit, popsat, kontrolovat a měnit, – faktory spojené se specifiky turismu, jako je vysoká volatilita a zranitelnost mezinárodního turismu ve smyslu ekonomickém i fyzickém a další.


Významným hlediskem globalizace je pak její odraz a následná zpětná reakce v mikrosféře a na makroekonomické úrovni. V mikrosféře jde v turismu o snahu poskytovatelů a zprostředkovatelů služeb turismu přizpůsobit se rostoucím nárokům účastníka mezinárodního turismu, který je mnohem zkušenější, než býval, i daleko ostřejšímu konkurenčnímu prostředí, než jaké existovalo před dvaceti či třiceti lety. Výsledkem je dnes v odvětví, které sice stále stojí na malém a středním podnikání, zřetelná koncentrace a vznik stále větších firem s mezinárodní působností.8 Globalizace se v mezinárodním turismu promítá nejen do institucionálních změn na trhu turismu (fúze, akvizice, dohody o spolupráci, marketingové aliance), ale i do strategií firem z hlediska teritoriální působnosti, vstupu na zahraniční trh či volby distribučních cest a stejně tak nachází svůj odraz v samotné vnitřní organizaci firem (např. outsourcing, individualizace, zjednodušování procesů, způsob komunikace, zakládání zahraničních poboček). Regionalizace

Trendem protichůdným ke globalizačním tendencím je trend regionalizace, charakteristický pro poválečný vývoj světové ekonomiky a projevující se i v mezinárodním obchodě službami turismu. Proces regionalizace je spojený s procesem integrace v jejích různých podobách, ať už se jedná o pásmo volného obchodu, nebo o celní unii, společný trh, hospodářskou či politickou unii. Vytváření regionálních integračních uskupení a volnějších forem spolupráce představuje rámec významně ovlivňující teritoriální zaměření obchodu službami turismu, jako je tomu v Evropě (EU) či Asii (APEC9, ASEAN10 nebo SAARC11). Není bez zajímavosti, že na rozdíl od dalších regionálních integračních uskupení a aktivit, jako jsou např. americká uskupení NAFTA (North American Free Trade Agreement), MERCOSUR (Southern Cone Common Market), ECOWAS (Economic Community of West African States) či CARICOM (Caribbean Community and Common Market), se samozřejmě EU, ale i APEC nebo ASEAN zabývají agendou turismu. V rámci APEC pracuje skupina pro turismus (TWG, Tourism Working Group), založená roku 1991, která má za cíl odstraňování překážek pro rozvoj a investice v turismu (pásmo volného obchodu), zvýšení mobility návštěvníků a udržitelný rozvoj turismu, stejně jako zvýšení povědomí o ekonomických a sociokulturních přínosech turismu. [15] Cíle ASEAN se soustřeďují na dosažení ekonomického růstu, sociálního pokroku a kulturního rozvoje v regionu, mírových a stabilních podmínek v souladu s Chartou OSN. Záběr aktivit se nezaměřuje pouze na ekonomickou oblast, ale rovněž na oblast kultury, politiky a dokonce i turismu. Struktura činnosti ASEAN je velice bohatá, mezinárodní obchod je upraven tzv. preferenční obchodní dohodou (ASEAN PTA, ASEAN Preferential Trade Agreement), avšak ASEAN spravuje i jiné programy jako např. AICO (ASEAN Industrial Cooperation), ASEAN FTA (ASEAN Free Trade Agreement), programy a projekty v oblasti turismu a další.12 Země ASEAN formulovaly akční plán podpory integrace v turismu (The Vientiane Action Programme) a národní turistické organizace členských zemí stanovily akční plán pro spolupráci v turismu včetně podpory investiční činnosti uvnitř regionu. Z dalších dohod a deklarací v oblasti turismu13 má klíčovou pozici dohoda o turismu ASEAN Tourism Agreement (2002), kde země uznaly strategický význam turismu pro udržitelný socioekonomický růst 8 Koncentrace je patrná zejména na evropském trhu, kde došlo v posledních letech hned ke dvěma významným fúzím. V roce 2007 se TUI AG sloučila s First Choice Holidays do TUI Travel Plc. s obratem 15,6 mld. EUR. Ve stejném roce došlo k fúzi Thomas Cook AG a MyTravelGroup Plc. do subjektu Thomas Cook Plc. s ročním obratem 8,8 mld. GBP. Pro srovnání, roční devizové inkaso České republiky ze zahraničního turismu v roce 2009 činilo 6,5 mld. USD. 9 APEC (The Asia-Pacific Economic Cooperation) vznikl v roce 1989. Jedná se o skupinu 21 zemí sdružených na základě volnější spolupráce s cílem podpory ekonomického růstu a prosperity, snižování cel a dalších překážek obchodu zbožím a službami a podpory investic. [15] 10 ASEAN (The Association of Southeast Asian Nations) založilo pět zemí v roce 1967 (Indonésie, Malajsie, Filipíny, Singapur a Thajsko), postupně přistoupily Brunej Darussalam, Kambodža, Laos, Myanmar, Singapur. [17] 11 SAARC (The South Asian Association for Regional Cooperation) vznikla v roce 1985 za účelem podpory ekonomického, technologického, sociálního a kulturního rozvoje. Jejími členy bylo tehdy sedm zemí (Bangladéš, Bhútán, Indie, Maledivy, Nepál, Pákistán a Srí Lanka), v roce 2007 přistoupil Afghánistán. Od roku 2008 vstoupila v platnost dohoda o volném obchodu SAFTA (South Asia Free Trade Agreement). [21] 12 Na rozdíl od integračních seskupení NAFTA nebo EU je spolupráce v ASEAN na volnější bázi bez detailně propracovaných dohod politik a dohod či vysokého finančního pokrytí jednotlivých „politik“. 13 Např. Dohoda o zřízení turistického informačního centra ASEAN (1988), Akční plán spolupráce v turismu v zemích ASEAN (2002), Pekingská deklarace o revitalizaci turismu pro ASEAN, Čínu, Japonsko a Koreu (2003) a další. [17]


členských zemí ASEAN, pro diverzitu, rozvoj kultury a ekonomiky. Cílem je uvolňování bariér pro turismus v podobě odstraňování vízové povinnosti, harmonizace vydávání víz, postupného rušení či snižování poplatků a daní spojených s účastí na turismu pro rezidenty členských zemí ASEAN. [18] Integrační uskupení SAARC (South Asian Association for Regional Cooperation), respektive SAFTA (South Asia Free Trade Agreement), zahrnuje země jižní Asie. Turismus je jednou z deklarovaných oblastí, na niž by se měla činnost uskupení zaměřovat, avšak s ohledem na ekonomickou charakteristiku zemí (s výjimkou Indie) i na relativně mírný pokrok liberalizace v oblasti služeb turismu14 lze označit dopady integrace do turismu za nezřetelné. Spolupráce v turismu má podobu snahy vytvořit jednu destinaci turismu a provádět její marketing, zejména realizaci aktivit komunikačního mixu (Plán aktivit v turismu SAARC). [22] Iniciativa je ponechána soukromému sektoru, nepočítá se s žádnými zvláštními kroky pro podporu turismu (FDI, pracovní síla, účastníci turismu, …) jako v případě ASEAN.15 Liberalizace

Liberalizace mezinárodního obchodu zbožím a službami zasahuje významně do podoby mezinárodních vztahů v turismu. Liberalizace označuje procesy spojené s odstraňováním překážek mezinárodního obchodu službami. Je třeba vzít v úvahu i liberalizaci obchodu zbožím, která je často zejména v některých rozvojových zemích nezbytná pro vytváření podmínek rozvíjení turismu. Liberalizace obchodu službami je otázkou liberalizace na globální úrovni ve vztahu k WTO (World Trade Organisation), resp. GATS (General Agreement on Trade in Services), ale také ve vztahu k liberalizačním procesům na regionální úrovni (např. volný pohyb služeb v Evropské unii). Liberalizace pohybu služeb včetně služeb turismu, dopravy a dalších na turismus navázaných služeb na regionální úrovni je dále typická pro integrační uskupení v Evropě a Asii. Deregulace

Pro mezinárodní turismus má v rámci deregulačních procesů největší význam deregulace dopravních služeb, zejména služeb letecké dopravy. Proces deregulace přinesl od konce 80. let výsledky v podobě změn distribučních kanálů, snížení tarifů, rozmach nízkonákladových leteckých společností či otevření domácích linek zahraničním dopravcům. Změny se projevily ve zvýšení efektivnosti, redukci nákladů i nárůstu počtu a možností dopravního spojení nejen v rámci jednoho druhu, ale i mezi různými druhy dopravy. Politika otevřeného nebe (open sky policy) podpořila výrazně rozvoj turismu v 90. letech. Na druhou stranu došlo ke vzniku specifických typů spolupráce jako strategické aliance, code sharing a další, které mohou být z pohledu nediskriminace ostatních dopravců diskutabilní. Vedle deregulace letecké dopravy má pro turismus význam deregulace pohybu pracovní síly, přímých zahraničních investic, příp. dalších. Společně s deregulací jde často ruku v ruce i proces privatizace s cílem zvýšení efektivnosti poskytování dopravních služeb. [2, s. 246]

2.3 Kvantitativní hodnocení pozice turismu ve světové ekonomice K vyhodnocení pozice turismu ve světové ekonomice lze využít dvou nástrojů zabývajících se globálními vlivy turismu na světovou ekonomiku, jimiž jsou: – neoficiální satelitní účet, – kvantitativní ukazatele charakterizující jednotlivé typy mezinárodních ekonomických vztahů (zejména pohyb služeb). 14 Technický výbor pro otázky turismu v rámci SAARC vznikl teprve v roce 1991 a následně formuloval Akční plán pro rozvoj turismu. V roce 1997 se sešli poprvé zástupci ministerstev zodpovědných za agendu turismu. 15 Akční plán Cox´s Bazar SAARC (2006) počítal s tím, že národní aerolinky zemí SAARC budou používat logotyp a další prvky komunikačního mixu společné pro země SAARC. Jediným krokem, který lze považovat za určitý výraz liberalizace v obchodu turismem, bylo odstranění přirážek k cenám pro zahraniční účastníky turismu ze zemí SAARC na úroveň cen pro domácí účastníky turismu v zemích SAARC.


2.3.1 NEOFICIÁLNÍ SATELITNÍ ÚČET SVĚTOVÉ EKONOMIKY Neoficiální satelitní účet pro světovou ekonomiku je nástrojem měřícím vliv turismu na světovou ekonomiku. Konstrukcí neoficiálního satelitního účtu se zabývá organizace WTTC, resp. agentura Oxford Economics (OE), kterou WTTC pro realizaci vybírá. Neoficiální satelitní účet vychází ze stejných principů jako satelitní účty oficiální (UN Recommended Methodological Framework 2008), avšak pracuje se vzorkem 181 zemí, a to v časové řadě začínající od 80. let a pokračující i prognózou na období deseti let dopředu. Metodika neoficiálního satelitního účtu vychází ze zkoumání strany poptávky. K položkám na straně poptávky jsou následně přiřazovány položky na straně nabídky. Metodika neoficiálního satelitního účtu je založena na makroekonomickém výzkumu a předpovídání, na informacích z národního účetnictví a modelování, čímž se zásadně liší od metodiky zpracování oficiálních satelitních účtů. Neoficiální satelitní účet je postaven na odvětvovém, resp. produktovém rozlišení průmyslu a ekonomiky turismu. Neoficiální satelitní účet zahrnuje domácí, pasivní i aktivní turismus. Z hlediska sledovaných ukazatelů neoficiálního satelitního účtu pro světovou ekonomiku se jedná o následující položky [35]: – objem agregátní poptávky a nabídky v turismu ve světové ekonomice, – objem spotřeby v turismu a ve světové ekonomice, – objem HDP vytvořený v průmyslu a ekonomice turismu ve světové ekonomice a jeho podíl na celkovém HDP vytvořeném ve světové ekonomice a vývoj uvedených ukazatelů v desetiletém výhledu, – vztah turismu a vládních výdajů jako vyjádření propojení mezi výsledky turismu a podporou turismu, – vliv na platební bilanci, resp. bilanci vývozu a dovozu zboží a služeb určených pro turismus, – vztah turismu a kapitálových investic z hlediska dlouhodobého plánování a rozvoje infrastruktury pro turismus, – ukazatele zaměstnanosti v průmyslu a ekonomice turismu a jeho podíl na celkové zaměstnanosti ve světové ekonomice a vývoj uvedených ukazatelů v desetiletém výhledu, – daňové příjmy z turismu (majetkové daně, daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob, daně ze spotřeby selektivní – zejména spotřební daně, daně ze spotřeby univerzální – DPH). Neoficiální satelitní účet – složení strany nabídky a poptávky Konstrukce jednotlivých stran satelitního účtu – strany poptávky a strany nabídky – má podle metodiky neoficiálního satelitního účtu následující systém. [26] Strana poptávky obsahuje následující položky: – Výdaje na domácí a pasivní turismus (personal travel & tourism), zahrnující výdaje na nákup služeb (např. ubytování, dopravu, stravování, zábavní služby) a nákup zboží dlouhodobé i krátkodobé spotřeby využívané pro účast na turismu. Výdaje mohou být realizovány před účastí na turismu, během ní nebo po jejím skončení. – Výdaje na zboží a služby (ubytovací, stravovací, dopravní a další) v rámci obchodních cest (business travel) realizované veřejným i soukromým sektorem, a to v domácím a pasivním turismu. – Vládní výdaje individuální (government expenditures – individual) zahrnující běžné výdaje spojené s podporou účasti na turismu z veřejných zdrojů. Jedná se o část výdajů určených a rozpočitatelných na jednoho účastníka turismu, které mají charakter výdajů na kulturu (např. úhrada vstupného do muzea, galerie, kulturního objektu) či na rekreaci (např. národní parky). – Výdaje zahraničních návštěvníků na zboží a služby v rezidentské ekonomice (visitor exports). Jedná se o devizové příjmy z aktivního turismu (platební bilance) složené z příjmů z turismu a částečně z příjmů z nákupu dopravních služeb poskytovaných rezidentskou firmou zahraničním návštěvníkům. Součet výdajů na domácí a pasivní turismus, výdajů na obchodní turismus, vládních individuálních výdajů a výdajů zahraničních návštěvníků (devizové příjmy z aktivního turismu) představuje spotřebu v turismu (travel & tourism consumption).


Součet spotřeby a tří dalších položek – vládních výdajů hromadných, kapitálových investic a exportu zboží a služeb určených pro spotřebu v turismu – dává dohromady nejširší kategorii, poptávku v turismu (travel & tourism demand): – Vládní výdaje hromadné (government expenditures – collective), které zahrnují vládní výdaje na služby spojené s účastí na turismu, které však nelze rozpočítat přesně na jednotlivé účastníky turismu. Vládní výdaje hromadné mají charakter výdajů realizovaných pro skupinu jako celek, např. propagace destinace (výdaje na národní marketing), administrativa, bezpečnostní služby, řízení letového provozu. – Kapitálové investice (capital investment) obsahují fixní investiční výdaje poskytovatelů a zprostředkovatelů služeb turismu a rovněž investice realizované ze strany veřejného sektoru k zajištění vybavenosti, kapitálového vybavení a infrastruktury pro účastníky turismu. – Export zboží určeného pro spotřebu v turismu v zahraničí (exports non-visitor), jako je oblečení, elektronika, benzin či investiční zboží (např. automobily, letadla). Součtem všech výše uvedených položek je poptávka v turismu. Po odečtení hodnoty importu zboží a služeb (včetně výdajů na pasivní turismus) od poptávky v turismu je výsledkem hodnota HDP vytvořená v ekonomice turismu (travel & tourism economy GDP). Hodnota HDP vytvořená v ekonomice turismu je tedy podle metodiky neoficiálního satelitního účtu definována jako poptávka minus import služeb turismu (pasivní turismus) a zboží určeného pro spotřebu v turismu. Hodnota HDP vytvořeného v průmyslu turismu (travel & tourism industry GDP) je definována jako spotřeba v turismu minus dovezené zboží a služby určené pro spotřebu v turismu. [26] Současná a předpokládaná pozice turismu ve světové ekonomice

Tabulka 2.5 ukazuje vývoj vybraných ukazatelů zahrnutých v neoficiálním satelitním účtu WTTC. Z tabulky je patrné, že veškeré ukazatele sice absolutně rostou, ale relativně jejich váha klesá. Nejrychlejšího tempa růstu v období 1990–2010 by měly dosáhnout příjmy z exportu pro spotřebu v turismu (3,3krát), dále devizové příjmy z aktivního turismu (3,4krát), vládní výdaje individuální a hromadné (3,3krát) a kapitálové investice do turismu (3krát). Odhadovaný trend do roku 2020 předpokládá nejvyšší tempo růstu v uvedených položkách. Tempo růstu mezinárodního turismu je a bude podle odhadů vyšší než tempo růstu domácího turismu. Nezanedbatelné je i absolutní a relativní zvýšení příjmů z exportu zboží a služeb určených pro zahraniční spotřebu v turismu. Agregátní poptávka v turismu se podle propočtů zvýší v letech 1990–2010 2,7krát, do roku 2020 pak 5,4krát. Předpokládaná hodnota poptávky v turismu pro rok 2010 činí 7,543 bil. USD. Uvedená hodnota zahrnuje nejen mezinárodní, ale i domácí turismus. Největší podíl na agregátní poptávce představovaly i v roce 2010 výdaje na domácí a zahraniční pasivní turismus (3,111 bil. USD), dále devizové příjmy z aktivního turismu (1,086 bil. USD) a kapitálové investice v turismu (1,240 bil. USD). Základními ukazateli vlivu turismu na světovou ekonomiku jsou nepochybně ukazatele HDP a zaměstnanosti. V roce 2010 představovala hodnota HDP vytvořená v odvětvích průmyslu turismu (přímý vliv) ve světové ekonomice 1,986 bil. USD, v odvětvích ekonomiky turismu (přímý a nepřímý vliv) hodnotu 5,751 bil. USD. Zaměstnanost v odvětvích průmyslu turismu ve světové ekonomice v roce 2010 činila 81 913 mil. pracovních míst, v ekonomice turismu pak 235,758 mil. pracovních míst. Pro hodnocení váhy turismu v ekonomice jsou využívány podílové ukazatele za turismus, tedy váha výše uvedených ukazatelů (s důrazem na HDP a zaměstnanost) na celkové hodnotě ukazatele za všechna odvětví světové ekonomiky (procentní podíl turismu na národních účtech). Pro hodnocení váhy turismu ve světové ekonomice je třeba zhodnotit ne absolutní hodnoty uvedených ukazatelů, ale jejich relativní podíl na národních účtech. Váha turismu ve světové ekonomice podle podílu na HDP činí v roce 2010 podle propočtů neoficiálního satelitního účtu v průmyslu turismu 3,1 %, v ekonomice turismu 9,1 %. Podíl přímé zaměstnanosti v průmyslu turismu na celkové světové zaměstnanosti představuje 2,8 % a v ekonomice turismu 8,1 %. Z vyhodnocení podílových ukazatelů HDP a zaměstnanosti v letech 1990–2010 lze konstatovat, že váha turismu ve světové ekonomice měřená podílem na HDP klesá. Absolutní hodnota ukazatelů sice roste, avšak ne tak rychle jako v ostatních odvětvích, a výsledkem je tedy pokles významu turismu ve světové ekonomice. Vývoj podílového ukazatele zaměstnanosti ukazuje v průběhu sledovaného

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Monika Palatková. Grada Publishing

Recommend Documents