Harmonizace daňových systémů v EU a národní zájmy členských států EU

International and Comparative Law Review

No. 14/2005

Harmonizace daňových systémů v EU a národní zájmy členských států EU JUDr. Pavel Matoušek Právnická fakulta UP Olomouc Náš návrat mezi demokratické státy Česká republika ztotožnila se dvěma významnými kroky a to se vstupem do obranného svazku NATO a následně se vstupem do Evropské unie. Zatím co NATO svým vojenským charakterem jednoznačně stanovuje podmínky, které musí být splněny, aby kterýkoliv člen, i nový, byl přínosem pro tento obranný systém, tak Evropská unie má stanoveny podmínky vstupu, ale lze říci, že jsou rámcovější, lze z nich vyjednat určité časové odklady, výjimky z plnění apod. Tyto podmínky stanovené EU především upravují společnou výchozí úroveň členských zemí, ale nijak neurčují místo té které členské země v samotné Evropské unii. Toto postavení, místo, význam, si musí každá členská země EU vytvořit sama, svou činností, silou své ekonomiky, schopnostmi lidí určitého členského státu. Stanovení společných výchozích podmínek členských zemí spočívá v omezení mimoekonomické konkurence mezi členskými státy, tzn. spočívá ve společném cíli ujednotit postupy státní byrokracie, ujednotit podmínky živnostenských oprávnění, ujednotit uznávání vzdělání, ujednotit podmínky pro obchod, ujednotit administrativní státní zákazy a omezení, sjednotit pravidla zahraničního obchodu, pravidla celního řízení, cla, preferenčních zvýhodnění, sjednotit daňovou zátěž. Sumarizováno, můžeme hovořit o záměru sjednocení všech základních prvků na poli politickém, ekonomickém, právním, finančním. Výsledkem má být na jedné straně omezení nežádoucí konkurence státních systémů a státem vytvářených podmínek, záměrně vytvářených daňových rájů, kdežto na druhé straně tímto má být podporována žádoucí, neovlivňovaná konkurence ekonomických podnikatelských subjektů. Tohoto záměru sblížení, sjednocení nemůže být dosaženo skokem, nýbrž tomuto procesu je věnováno u nově vstupujících států v podstatě celé kandidátské přípravné období na členství v EU. Proces sbližování systémů se nazývá harmonizace a nekončí pro nový členský stát vstupem do EU, nýbrž pokračuje nepřetržitě dál po celé členství státu v EU, neboť každý členský stát musí průběžně dbát, aby jeho vnitrostátní činnost byla v souladu se zásadami EU, aby vnitrostátní předpisy každého členského státu dbaly dohodnutého směru vývoje v EU a nijak nebyly v rozporu s předpisy EU.

109

Mezinárodní a srovnávací právní revue

číslo 14/2005

Metody harmonizace v EU V obecné rovině pro prosazení harmonizačních cílů je v rámci EU používáno několik metod odstupňovaných účinností prosazovaných cílů, a to:

Transpozice, kdy do národní právní normy je formálně přenesen obsah záměru EU, avšak bez praktické aplikace, tzn. bez praktického účinku.

Implementace, kdy do národního předpisu je nejen formálně vložen záměr EU dle příslušné směrnice EU, ale je i vnitrostátně aplikován, tj. prakticky užíván a vymáhán.

Komunitarizace vnitrostátního práva náhradou vnitrostátního právního předpisu předpisem z právního systému Evropského společenství.

V oblasti harmonizace finančně právních institutů bychom za jednu z nejdůležitějších mohli označit harmonizaci daňových systémů, což znamená přizpůsobení národních daňových soustav a jednotlivých daní členských zemí EU na základě společných pravidel EU. Samotná realizace daňové harmonizace není jednoduchá záležitost. Jednotlivé země dávno před tím, než vznikaly myšlenky o Evropské unii, vybudovaly vlastní národní daňové systémy založené na národních tradicích, specifických přírodních podmínkách, náboženství, filozofii, hospodářství a také politických zvyklostech. Každý stát zastává vlastní představy o typu daní, předmětu zdanění, o sazbách daní a jejich prostřednictvím prosazuje a chrání své zájmy a chce uskutečnit své národní cíle. Unitární pojetí daní v rámci harmonizace daní v EU vychází z podřízení národních představ členských států společným cílům EU, zejména zajištění volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a pracovní síly. Vzhledem k tomu, že celá daňová oblast byla je a bude vždy citlivou otázkou nejen na úrovni států, ale pro každého občana (daně dopadají i na osobní majetky a důchody), tudíž daně nejsou jen finančně právním institutem, ale i argumentem vnitřní politiky členských států, ustoupila EU od původní myšlenky 60. let harmonizovat všechny daně ve všech členských zemích ES a harmonizační tendence v EU se zaměřují v současné době pouze na daně nepřímé s tím, že harmonizace přímých daní postupuje podstatně pomaleji, většinou v oblastech nepodstatných a k hlavnímu harmonizačnímu procesu dojde až v budoucnu.

Legislativa EU upravující harmonizaci daní Právně harmonizace daňového systému je zakotvena v rámci primárního práva ES v Římských dohodách z roku 1957, kde je zakázáno ukládat na dovážené výrobky vyšší daň, než jakou je zatíženo domácí zboží, poskytovat na vyvážené zboží vyšší odpočet daně, než jaká byla z něj zaplacena, subvencovat úlevami na

110


No. 14/2005

přímých daních domácí vývozce a je uloženo připravit daňovou harmonizaci. Hlavními nástroji pro harmonizaci daní jsou akty sekundárního, odvozeného, práva EU a to nařízení a směrnice (direktivy) EU.

Za základní směrnice upravující harmonizaci daní jsou považovány

Šestá směrnice Rady č. 77/388/EHS ze dne 17. května 1977, o sladění zákonů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně. Směrnice v zásadě upravuje obecný postup při uplatňování daně z přidané hodnoty. Tato směrnice byla přijata v návaznosti na první a druhou směrnici rady z roku 1967, které se týkaly také harmonizace daně z přidané hodnoty. Hlavním cílem této směrnice ve vazbě na základní integrační cíle Evropského společenství bylo přispět k odstranění omezení pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu v rámci společenství, tj., aby systém daně z přidané hodnoty nebyl diskriminační s ohledem na původ zboží a služeb a aby společný trh umožnil nenarušenou konkurenci a vedl k dosažení reálného vnitřního trhu.

Osmá směrnice Rady č. 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979, o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, upravující vrácení DPH plátcům, kteří nepodnikají na území příslušného státu EU.

Třináctá směrnice Rady č. 86/560/ES ze dne 17. listopadu 1986 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu, která upravuje vracení daně plátcům, kteří nepodnikají na území EU.

Nařízení Rady č. 92/218/EHS ze dne 27. ledna 1992, o vzájemné spolupráci při správě daní v oblasti nepřímého zdanění (DPH), které bylo nahrazeno Nařízením Rady č. 1798/2003/ES ze dne 7. října 2003, o správní spolupráci v oblasti daně z přidané hodnoty. Tento předpis má zkoordinovat opatření, která mají zamezit vyhýbání se daňovým povinnostem a boj proti daňovým únikům překračujícím hranice členských států.

Proces harmonizace daní a jeho formy Harmonizace představuje dle Faria, A.G.A - Tax Coordination and Harmonization, 1995, provedení následujícího procesu: určení daně pro harmonizaci harmonizace základu daně harmonizace sazby daně

111


číslo 14/2005

Vlastní realizace procesu harmonizace se neustále vyvíjí, je stále předmětem odborných polemik a diskusí. Může probíhat v několika formách:

přizpůsobení daňového systému členského státu EU tak, aby se dosáhlo společného cíle EU. Tento proces probíhá v ČR od 1.1.1993. částečné přizpůsobení národní daňové soustavy členského státu EU cílovému systému EU s funkční existencí určité diferenciace, např. tam, kde úplné přizpůsobení by mohlo mít negativní důsledky v souvislosti s výrazně rozdílnou životní úrovní zemí původní EU a úrovní nových členských států EU. unifikace daní s charakteristickým všude stejným rozdělením daní, včetně stejných sazeb. Tento proces je v současnosti v EU neakceptovatelný a nereálný pro odmítavé stanovisko členských zemí EU. standardizace daní představuje ve všech členských státech EU stejné rozdělení daní, ale v jednotlivých státech s různými sazbami. V současné době nejnadějnější trend vývoje v této oblasti v EU.

Výhody a nevýhody harmonizace daní U harmonizace daní můžeme vysledovat jak výhody, tak i nevýhody tohoto procesu.

Výhody harmonizace daní se mohou jevit jako: zjednodušení a sjednocení daní přispěje k zefektivnění správy daní, k účinnější kontrole sjednocení daní přináší vyšší transparentnost daní a spolu s účinnější kontrolou brání poplatníkům se vyhýbat daňové povinnosti sjednocení daní přináší zjednodušení administrativy, což by se mělo pozitivně projevit na straně státu v zlevnění výběru daní a na straně daňových poplatníků v úsporách nákladů na výkaznictví i času.

Nevýhody harmonizace daní se ukazují a projevují zejména v následujících oblastech: odpor při zavádění z důvodů velkých rozdílů ve zvyklostech administrativy a byrokracie jednotlivých států a rozdílu specifik původních národních daňových systémů. zavedením v EU jednotné měny EUR, dojde k omezení účinnosti národní měnové politiky členských zemí EU, kterým pro autonomní regulaci zůstanou jen omezené fiskální nástroje, které harmonizací budou ještě dále omezovány.

112


No. 14/2005

sjednocování daní může být ovlivňováno do určité míry politickými zájmy vlád jednotlivých národních členských států EU, které mohou promítat skupinové zájmy do procesů EU harmonizace daní v rámci EU může představovat určitou ztrátu suverenity rozhodování vlád o daních v národním daňovém systému členského státu EU

Co převyšuje v porovnání výhod a nevýhod spojených s harmonizací daní v EU nelze dnes jednoznačně určit vzhledem k časově krátké možnosti projevu těchto výhod či nevýhod.

Principy harmonizace daní Proces harmonizace daní, aby byl co nejúčinnější , musí dodržet následující principy harmonizace: naplnění obecných daňových zásad, které zejména můžeme vyjádřit v pojmu přiměřené výnosnosti, daňové spravedlnosti, jednoduchosti a efektivnosti správy daní. Zdůraznil bych, že daně by měly vynášet jen tolik, kolik je nezbytně nutné pro zabezpečení politiky státu, regionů a obcí. Nesmí být vytvářeny neodůvodnitelné individuální rozdíly mezi daňovými poplatníky z hlediska daňové zátěže. Konstrukce daní a proces správy daní by měl být zdokonalován nikoliv komplikacemi, nýbrž vývojem k jednoduchosti, tak aby nezatěžoval daňové poplatníky a plátce, ale i stát, finanční úřady, aby výběr daní byl efektivní. stabilizovat daňové kvóty. Jelikož rozsah veřejných potřeb nevykazuje výkyvy a zůstává v posledních letech relativně konstantní, pak nemají-li vznikat opakované deficity ve státním rozpočtu, musí být daňová kvóty dlouhodobě stabilizována na úrovni minimální potřeby, což přispěje k vyšší právní jistotě ekonomických subjektů. koordinovat s národohospodářskými a sociálními cíli aktuální úrovně růstu ekonomiky ČR, konkurenceschopnosti ekonomiky , úrovně zaměstnanosti, potřeby ochrany životního prostředí. Daně jsou jedním z velmi účinných nástrojů , který může působit na hospodářský růst a v podstatě zasahovat do rozvoje podnikání, do úrovně zaměstnanosti atp. Priority harmonizace daní v ČR V oblasti harmonizace daní v České republice v souladu s obecnými principy harmonizace byly stanoveny již před vstupem do EU jako priority harmonizace daní v ČR následující cíle:

113


číslo 14/2005

snížení počtu druhů zboží a služeb, které podléhají snížené sazbě daně z přidané hodnoty snížení prahu pro povinnou registraci k dani z přidané hodnoty zrušení bezcelních obchodů v příhraničních oblastech ČR (kromě mezinárodních letišť) zdaňování určitých druhů služeb ze zahraničí dle zvyklostí EU vyřešení povinnosti registrace k DPH u subjektů založených ve veřejném zájmu zvýšení sazeb spotřebních daní u cigaret a minerálních olejů zajištění existence daňových skladů pro výrobky podléhající spotřební dani optimalizace systému zdaňování při slučování nebo dělení společností, zdaňování mateřských a dceřiných společností u přímých daní s ohledem na odstranění dvojího zdanění transformace stávající silniční daně, dotýkající se pouze podnikatelských subjektů, na všeobecnou daň z motorových vozidel při zohlednění naplňování ekologických norem upravujících provoz těchto motorových vozidel. změna obecného předmětu zdaňování z dosavadního zdaňování práce ke zdaňování spotřeby. zavedení ekologicky orientovaných daní zefektivnění správy daní a poplatků spolu se zapojením do systému výměny informací v rámci EU zintenzivnění spolupráce daňových administrativ členských zemí EU stabilizace daňové kvóty

Všechny výše uvedené cíle mají vliv do české ekonomiky i celkového společenského dění a jejich realizaci je nutno provádět s ohledem na všechny sociálně ekonomické důsledky. Proto je nutno rozložit naplňování těchto cílů do potřebného časového horizontu a nelze je uskutečnit vývojovým skokem. Z těchto důvodů povoluje a toleruje EU novým členským zemím po určitou dobu odklady zavádění harmonizačních opatření v některých oblastech a časově omezené výjimky v úpravě národních předpisů proti předpisům EU. Zmínil jsem se, že harmonizační tendence v EU se zaměřují v současnosti převážně na daně nepřímé, tedy daně, které se také označují za daně ze spotřeby. Staly se základním příjmovým zdrojem státních rozpočtů. Vedou k tomu následující důvody: bez sjednocení nepřímých daní by nebylo možno uskutečnit žádoucí volný pohyb zboží zakotvený v základních principech EU nepřímé daně vykazují relativně vysokou stabilitu a jsou dobře předvídatelným zdrojem příjmů do státního rozpočtu skrytost nepřímých daní v cenách zboží a služeb představuje relativně sníženou citlivost veřejnosti vůči těmto daním, tedy nižší možnost vzniku

114


No. 14/2005

komplikací v sociálně ekonomické oblasti při úpravách daně, daňových sazeb. nepřímé daně jsou neutrální svým dopadem, neboť každý subjekt platí stejnou daň bez rozdílů v případě stejného platebního důvodu. Nepřímým daním, je-li splněn platební důvod se nelze vyhnout, a to ani změnou stavu, bydliště, věkem. Z hlediska základních principů účetnictví je vybírání nepřímých daní jednodušší než daní přímých S použitím informačních technologií jsou nepřímé daně zvládnutelné a sledovatelné i v mezinárodním propojení harmonizovaných daňových systémů a kontrolovatelné ve spojení s pohybem zboží mezi zeměmi zapojenými do harmonizovaných daňových systémů.

Tyto výhody jednoznačně překrývají negativní vlastnosti nepřímých daní, tedy skutečnost, že nepřímé daně deformují cenové údaje, kdy zboží v nižší sazbě má nižší konečné prodejní ceny než zboží obdobné avšak zatížené základní, vyšší sazbou daně a skutečnost, že nepřímé daně vedou k jednorázovému zvýšení cen a tím krátkodobě zvyšují inflaci.

Přehled postupu harmonizace v ČR u jednotlivých daní Daň z přidané hodnoty, upravená zákonem č. 235/2004 Sb. ve znění všech pozdějších novel, dosáhla vysoké úrovně harmonizace s 6. direktivou EHS, avšak zcela určitě však musí dále v rámci harmonizace dojít ke sladění sazeb u zboží a zejména služeb dle uvedené 6. direktivy EHS a mělo by dojít k systematičtějšímu utřídění celé vnitřní struktury zákona, který po novelách se nezjednodušil, nýbrž zůstal velmi nepřehledným. Daně spotřební dle zákona č. 353/2003 Sb. ve znění všech novel, taktéž jsou výrazně harmonizovány s právní úpravou EU. Došlo ke změně správy těchto daní, výběru těchto daní, ke změně sazeb. A v této oblasti bude harmonizace pokračovat i v následujícím období ve formě zvyšování sazeb zejména u spotřební daně z tabákových výrobků u cigaret. Daně z příjmů zakotvené v zákoně č. 586/1992 Sb. ve znění všech pozdějších novel, v harmonizačním procesu nevykazují výraznější vývojový postup. Harmonizační zásahy do daní z příjmů, jelikož se dotýkají každého občana, každého podnikatelského subjektu, jsou pociťovány v členských státech jako vměšování do vnitřních záležitostí. Jelikož harmonizace u těchto daní není v EU podmínkou fungování společného trhu, EU nepožaduje v nejbližší době nějaký výrazný postup harmonizačního procesu. Další změny v těchto daních jsou v současné době spíše středem pozornosti tuzemské politiky, než zájmu EU. Daň silniční ve smyslu zákona č. 16/1993 Sb. ve znění všech pozdějších novel, také není předmětem hlavního proudu harmonizačního procesu. Tak jako tento uvedený zákon byl minimálně novelizován, proti zákonům

115


číslo 14/2005

upravujícím jiné daně, tak i změn vyplývajících z harmonizace je minimálně. Do budoucna se uvažuje o transformaci stávající daně silniční na daň z motorových vozidel a v rámci harmonizačních úprav a změn se dá předpokládat, že úpravy této daně budou souviset se změnami emisních limitů na podporu ochrany životního prostředí. Daně z nemovitostí upravené zákonem č. 338/1992 Sb. ve znění pozdějších novel, nevykazují vývoj ve spojení s harmonizačním procesem. Příčinou je, že majetkové daně nejsou přímo dotčeny závaznou úpravou EU. Lze předpokládat, že nejaktuálnější možnou změnou v harmonizačním vývoji u těchto daní bude zavedení hodnotového principu při stanovování základu daně z nemovitostí v souladu s cenou obvyklou. Daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitosti ve smyslu zákona č. 357/1992 Sb. ve znění pozdějších novel, taktéž nejsou středem harmonizačního dění, ačkoliv v právní úpravě těchto daní se výrazně lišíme od pravidel EU. Pro další vývoj těchto daní lze předpokládat harmonizační změny spojené zejména se stanovováním ceny nemovitostí pro účely těchto daní hodnotovým způsobem a sblížení úpravy u daně dědické a darovací s obvyklou úpravě těchto daní v EU.

Přehled postupu harmonizace v ČR v oblasti správy daní Na harmonizaci jednotlivých daní nutně musí navazovat harmonizace i v oblasti správy daní. Můžeme říci, že spočívá v řetězci harmonizace dílčích oblastí jako jsou: vytváření prostředí a nástrojů podporujících dobrovolného plnění daňových povinností personální zabezpečení daňové správy vytvoření operačního systému výměny informací a administrativní spolupráce prohlubování harmonizačních opatření koordinovaný boj s daňovou kriminalitou mezinárodní spolupráce zavádění nových technologií do daňové správy ekologizace daňové soustavy standardizace daňové správy V této oblasti jsme snad harmonizačnímu procesu nejvíce dlužní, útěchou snad nám může být, že stejná situace je ve všech nových členských státech EU a ve státech původní EU není stav nijak výrazně odlišný. Z valné části není zajištěna kompatibilnost elektronických informačních systémů mezi státy EU, není vybudován jednotný informační systém státní správy v jednotlivých členských státech EU, není ujasněna standardizace daňových správ ani v organizaci systémů správy v jednotlivých členských státech, v systému vzdělávání a výcviku státních

116


No. 14/2005

úředníků, není jednotný etický kodex státního úředníka, představy o ekologizaci daňové správy se v jednotlivých členských státech EU rozcházejí, motivační programy pro vytváření prostředí podporujícího dobrovolného plnění daňových povinností jsou velmi sporné, účinný koordinovaný boj s daňovou kriminalitou teprve vzniká v souvislosti s harmonizačními opatřeními v oblasti trestního práva. Mohli bychom říci, že celá tato oblast harmonizaci teprve čeká a významným urychlujícím momentem by mohla být Smlouva o Ústavě pro Evropu, pokud bude uvedena v účinnost. Chyby při realizaci harmonizačního procesu daní v ČR Z dosavadního procesu harmonizace daní v České republice lze vygenerovat chyby, které harmonizaci v ČR zbytečně komplikují, výsledky harmonizace oslabují, umrtvují. Jako základní chyby se jeví: nedostatečná informovanost veřejnosti, podnikatelských subjektů o smyslu harmonizace a o důsledcích její aplikace na daňový systém České republiky. (Veřejnost byla odbývána tvrzením „musí to tak být, jinak to v EU nejde.) zjednodušování provádění harmonizace právních předpisů EU a národních předpisů ČR pouhým vkládáním požadovaných právních ustanovení EU do národních právních předpisů ČR bez sledování celkového smyslu a logických vazeb vnitřní konstrukce takto upravovaného předpisu. (Výsledkem byla a je komplikovanost předpisů, vnitřní nesourodost a neuspořádanost.) Nadřazování odborné právní mluvy byrokracie EU v předpisech EU, navíc zkreslené formálním, doslovným překladem do českého jazyka, v harmonizačním procesu při jejich včleňování do národních právních předpisů ČR, nad potřebami srozumitelnosti textů právních předpisů pro běžné uživatele, veřejnost hovořící obecným českým jazykem (Výsledkem byla a je nesrozumitelnost předpisů.) Podřízení průběhu harmonizace v ČR politickým zájmům převládajícím ve výkonné administrativě státu, politické straně vytvářející vládu, kdy populistické, veřejnosti příjemné prvky harmonizace byly připravovány v předstihu s publicitou pro veřejnost, kdežto nepopulární harmonizační kroky byly utajovány, a jejich řešení odkládáno až na poslední chvíli, což se opakovaně, negativně projevilo na pozdním projednání harmonizovaných právních předpisů, zákonů, obsahujících protimluvy, nejasnosti, chyby, neprovázanosti jednotlivých souvisejících ustanovení, což vedlo k častým opravám a novelizacím sotva přijatých předpisů. (Výsledkem byla a je ohrožená právní jistota veřejnosti ve vydávané právní předpisy pro jejich budoucí aplikaci a užití.) Zneužití harmonizace daňových předpisů státem, kdy v rámci harmonizace vložil do stávajících předpisů nepopulární ustanovení

117


číslo 14/2005

v národním zájmu, např. v rámci snahy státu o snižování deficitu státního rozpočtu bez omezení výdajové stránky rozpočtu k posílení příjmové stránky nesnížil sazbu DPH, zvýšil a rozšířil poplatkové povinnosti a vše zakrýval matoucím, nepravdivým tvrzením o diktovaném požadavku na nepopulární změny ze strany EU, na potřebu přiblížit se stavu v EU. (Výsledkem v důsledku nedostatečné informovanosti byla a je nedůvěra, jak k tvrzením státu, tzn. vlády ČR, tak ale i vzrůst nedůvěry vůči EU.)

Závěr Harmonizace daní je velmi složitá a dlouhodobá záležitost. Tak, jako má každá země svůj historický vývoj území, obyvatel, uspořádání, kultury, ekonomické úrovně aj. mají svou historii i daně. V této situaci pokud se státy rozhodnou k určitému sdružení, musí přijít na řadu ústupky z vlastních pozic a kompromisy, aby sdružení přineslo požadovaný efekt. Takovým požadavkem bylo pro fungování volného obchodu v Evropské unii přijetí jednotné daně z obratu – daně z přidané hodnoty. Lze proto očekávat, že z podobných důvodů se bude proces harmonizace ubírat i v budoucnu přes nepřímé daně k budoucí harmonizaci daní přímých. Harmonizace přímých daní je dlouhodobě citlivou otázkou, zejména otázkou politickou, která musí být řešena napřed na úrovní bilaterálních vztahů, například řešením zamezení dvojího zdanění, boje proti existenci daňových rájů a teprve následně přijde na řadu řešení na úrovní celé EU. Důležitou roli hraje i zaostávající harmonizace správy daní, bez které by v budoucnu nebylo možné zabezpečit společné přímé i nepřímé daně v EU. Česká republika se účastnila procesu harmonizace daní v rámci předvstupních příprav jako pasivní příjemce dávno nastavených pravidel EU pro harmonizaci daní. Jistou prvotní výhodou v procesu zavádění harmonizačních opatření bylo v roce 1993 spuštění nové daňového systému ČR, který v našem vlastním zájmu přiblížil Českou republiku tehdejší úrovni harmonizace daní Evropskému společenství té doby. V situaci, kdy je náš stát , lze říci krátkou dobu oficiálním členem Evropské unie, se dá konstatovat, že jsme v podstatě dosáhli úrovně sladění daní obvyklé v členských zemích EU. Nyní by ale bylo třeba, aby Česká republika z pasivního příjemce harmonizačních opatření přešla na pozici aktivního spolutvůrce harmonizačních reforem prospěšných cílům celé Evropské unii, s tím, že by neměla zapomínat hájit zájmy jednak vlastní, ale i chránit oprávněná národní specifika jednotlivých členských států EU. Harmonizační proces ve všech oblastech je v podstatě projevem postupující celosvětové globalizace společnosti. Harmonizace by neměla být pouhým jednostranným procesem ve spolupráci mezi státy, neměla by být diktátem, byť sebelépe myšleným, ze strany ekonomicky silnějších partnerů v EU. Harmonizace by měla být výsledkem nejoptimálnějšího společného konsensu vyšlého z procesu vzájemného ovlivňování. Globalizace má schopnost stírat národní specifika,

118


No. 14/2005

národní rozdíly, národní zvláštnosti. Avšak právě jen soupeření rozdílností, jejich tříbení., vzájemné ovlivňování je podmínkou pozitivního vývoje. Navíc je v samé podstatě lidské existence snaha odlišovat se, prosazovat osobnostní individualitu, soupeřit a každá snaha o vytvoření jednolité zcela harmonizované šedé masy se vždy v kratším či delším časovém horizontu, ale vždy, vymstí, jak nás učí historie. Změny v postupující harmonizaci by měly probíhat v plynulém navazujícím řetězci, nikoli skokem, protože každá disharmonie mezi úrovní právního zabezpečení a skutečnou úrovní vývoje ekonomiky a společnosti, mezi skutečným stavem ve kterém se stát vývojově nachází, vede k nefunkčnosti vlivu harmonizace na systém, který má být harmonizován. Proto je nezbytné dosáhnout souladu potřeb národního členského státu a požadavku vyššího celku, v našem případě EU, dosáhnout souladu vývoje státu a jeho hospodaření s cíli harmonizačního procesu. Proto si myslím, že celkový harmonizační proces v EU by měl být zaměřen jen do oblastí, kde je nezbytná jednotnost pro funkčnost EU, ale neměla by se dělat z harmonizace vše ovládající a vše pohlcující modla, o které se nepochybuje, nepolemizuje, a jak jsem již zažili v nedávné minulosti, která se nesmí kritizovat. Právě proto by byla žádoucí aktivní role České republiky v EU v této oblasti spolu s hájením národních specifik, odlišností, výjimek dle aktuálního stavu ekonomiky a společnosti České republiky, což neznamená snahu o rozbití EU, ale snahu o vytváření EU lepší než je v současné době.

Použitá literatura: BENDA, V. Daň z přidané hodnoty po vstupu ČR do Evropské unie. Časopis Daňový a účetní poradce podnikatele č. 7/2004, 2004. s. 157 - 179, ISSN 1211-2305. BURIAN, M. Co se změní novelou zákona o dani silniční. Časopis Daňový a účetní poradce podnikatele č. 7/2004, 2004. s. 149 - 156, ISSN 1211-2305. DĚRGEL, M. Slasti daňových rájů. Časopis Daňový a účetní poradce podnikatele č. 15/2002, 2002. s. 137 – 152, ISSN 1211-2305. DUNOVSKÝ, J. Změny v „trojdani“. Časopis Daňový a účetní poradce podnikatele č. 23/2004, 2004. s. 220 – 227, ISSN 1211-2305. European Commission. Direct taxation (Company taxation, taxation of savings, pensions, dividends). [online] poslední revize 15. 3. 2004 [cit. 28. 8. 2004]. Dostupné z http://europa.eu.int/comm/taxation_customs/taxation/taxation.htm European Commission. Inventory of taxes in the Member States of the EU. [online] poslední revize 22. 4. 2004 [cit. 28. 8. 2004]. Dostupné z http://europa.eu.int/comm/taxation_customs/taxation/genindex_en.htm FARIA, A. G. A. Tax Coordination and Harmonization. In: Tax Policy Handbook. Ed. By Parthasarathi Shome, IMF, 1995.

119


číslo 14/2005

FRÁNEK, D. Co nás čeká v oblasti spotřebních daní při vstupu do Evropské unie. Časopis Daňový a účetní poradce podnikatele č. 9/1999, 1999. s. 74 – 79, ISSN 1211-2305. KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. Praha: ASPI Publishing, 2003. 264 s. ISBN 8086395-84-7. Nařízení Rady č. 218/92/EHS ze dne 27. ledna 1992, o správní spolupráci v oblasti nepřímých daní (DPH). Osmá směrnice Rady č. 79/1072/EHS ze dne 6. prosince 1979, o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku. Směrnice Rady č. 77/799/EHS ze dne 19. prosince 1977, o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých a nepřímých daní. Šestá směrnice Rady č. 77/388/EHS ze dne 17. května1977, o sladění zákonů členskýchstátů týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně. Třináctá směrnice Rady č. 86/560/EHS ze dne 17. listopadu 1986, o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství. TÝČ V. a kol. Lexikon – právo Evropské unie. Nakladatelství Jiří Motloch – Sagit, 2004, 322s. ISBN 80-7208-428-3 VOTAVOVÁ, A. Harmonizace daňového práva České republiky s předpisy EU se zaměřením na DPH. In Sborník z konference "Daně teorie a praxe". Brno: Vyšší odborná škola daňového poradenství STING, s.r.o.. Brno: Nakladatelství STING, spol. s r. o., 2000. s. 46 - 47. ISBN 80-86342-16-6. VOTAVOVÁ, A. Spotřební daně pod vlivem daňové harmonizace. In Sborník mezinárodní odborné konference "Daně - teorie a praxe 2001." Vyšší odborné školy daňového poradenství STING, s. r. o. Brno konané 14. - 15. 9. 2001 v Brně. Brno: STING, spol. s r. o., 2001. s. 55- 56. ISBN 80-86342-21-2. VOTAVOVÁ, A. Změny daně z přidané hodnoty v procesu harmonizace s předpisy EU. In Sborník mezinárodní konference MZLU v Brně, Provozně ekonomická fakulta, "Firma a konkurenční prostředí" konané 6. - 7. 3. 2002 v Brně. Brno: KONVOJ, 2002, s.145 - 156. ISBN 80-7302-029-7.

120

Harmonizace daňových systémů v EU a národní zájmy členských států EU

Recommend Documents