H I P P I E S N O T D E A D!!!

Emily the Strange. Teda anonym.

H I P P I E’ S

N O T

D E A D !!!

aneb NAPROSTO NEDRAMATICKÉ INFODRAMA MAXIMÁLNĚ O TŘECH DĚJSTVÍCH MINIMÁLNĚ O TŘECH POSTAVÁCH

POSTAVY ! Všechny postavy jsou skutečné. Tohle se totiž skutečně nedá vymyslet. !

1

ANDY - neboli profesor z Mount Holyoke College Andrew Lass, se narodil v New Yorku v roce 1947. Ovšem být Newyorčan v New Yorku je malá výzva. Zato být Newyorčan v socialistickém Československu, to už je jiný level, co? Zřejmě právě proto prožil Andy nezanedbatelnou část svého života v Praze. Rodiče mu prý doma vyrobili český Manhattan. Úžasní rodiče, že? Mrakodrapy v bytě, island v koupelně, svoboda a individualismus v kolektivně-bratrské ČSSR... České kultuře se věnuje ze vzdoru. (Jak sympatické !!!) Trestá tím svou učitelku češtiny ze základní školy, díky které mu mamka Lassová po třídní schůzce dala pár facek. Kombinace zvláštních životních osudů, mírné vykořeněnosti a geniality z něj udělala básníka, surrealistu, fotografa, hippie, sociálního a kulturního antropologa, knihovníka a informačního vědce, tak trochu psychologa a sociologa a vůbec ne sportovního fandu. /Pokyny pro herce: Jednotlivé střípky identity je třeba slepit milým cynismem. Někdy trochu přehrávejte. Každopádně: příležitost zahrát si životní roli. Nevýhoda: charisma je nutné nacvičovat cca xxxx-let. /

HELLO KITTY – kreslená kočička. Šedá eminence (nejen) tohoto infodramatu. Autorka publikující pod mnoha pseudonymy (především z oblasti knihovnictví a informační vědy, feministické pornografie a emohardcoru). Zakládající členka First society for Kitty Rights. /Pokyny pro herce: Kitty lze v tomto kuse opět charakterizovat jako spíše „mlčící postavu“. Myslí a mluví poněkud sarkasticky. Mluví-li moc, je umlčena. V závěru dramatu definitivně./

EMILY – jediná postava tohoto infodramatu, která postrádá jakýkoli předobraz v reálném či virtuálním světě. Je zcela smyšlená, podobně jako stejnojmenná bloggerka kultovního e-zinu Inflow. /Pokyny pro herce: Postava je natolik jednoduchá, prostá a předvídatelná, že je vlastně velice obtížné zahrát ji dobře./

DÁLE HRAJÍ TYTO POSTAVY Neméně významné: EVa, Giorgio Vendicatore, BOSseliny, ta hezčí (= ženská) část přednášejících z KISKU. Méně významné: děkani, akademici, novináři, ombudsman, bla bla bla bla, bla, bla, bla. 1

Postavy jsou sice skutečně žijící, leč zde autorkou subjektivně vykreslené. Toto dílo žádná z postav neautentizovala. Pro jejich případné právníky (zvláště zdravím advokáta KITTY): Je to fikce. Pro zbytek: „mrk“.


PROLOG EMILY: Milí diváci. (Nebo čtenáři ?!) Dobrovolně jsem se rozhodla – ano, vidím ten škleb v první řadě, ale opravdu to tak je – podělit se s vámi o znalosti a zážitky z přednášky profesora Andrew Lasse, která se konala dne 24.10. 2008 na FSS MU, u příležitosti desátého výročí založení této fakulty. Nejsem stenografka a jsem tak trochu debil,2 proto se předem vzdávám ambicí předat vám veškeré myšlenky, které na přednášce zazněly; nedej bože v novinářsky objektivní podobě a na informačně-vědně-odborné úrovni. Zachycuji pro vás pouze to, co mě /nebo KITTY/ naprosto převratně zaujalo, a jako bonus přidávám mini-komentáře. Ty jsou schválně naprosto nepřevratné. Aby to hezky kontrastovalo. Předem tohoto infodramatu se přiznávám, že jsem myšlenky Andyho zřejmě sem tam (zcela nezáměrně) „pomuchlala“, jindy je zase (zcela záměrně) posunula tam sem. Zadem tohoto prologu se upřímně kaji. Snad hněv infobohů nepadne na mou hlavu ! (Doufám, že si vážíte tohoto entrée ve stylu antické tragédie.) DĚJSTVÍ PRVNÍ aneb jak pravil ANDY EMILY: Na přednášku "Od tisku k webu: identita, imaginace a poznání" jsem se těšila, protože: • Byla pro „omezený počet posluchačů“. /Bude se říkat něco HODNĚ tajného ?/ • Téměř básnický název sliboval zajímavé téma. /Budeme zakládat infospiknutí ?!/ • O osobnosti přednášející kolují na našem oboru celé legendy. /Píše poezii a JJS ho

očividně „nemusí“./ Může snad moji zvědavost něco vybudit ještě víc?! Ano, může. Ale moc už toho opravdu není. ANDY začal (údajně jeho klasickým) „otvírákem“: HI, I AM ANDY! Něco jako, když rockové hvězdy uvádějí svou píseň v rádiu: Hi, we are Rolingstones a zdravime vas fsechny in Brno!. Tenhle „vstup“ mi umožňuje, aspoň se domnívám, beztrestně oslovovat profesora Lasse v této dramatizaci „Andy“. Když Andy – tak Andy. No ne? Ne. Ale je to prostě kratší. EMILY: Andyho vstup hezky kontrastoval s děkanem Ivo Možným, který držel úvodní slovo. Zřejmě se také snažil o jistou neformálnost. Ve srovnání s (mile!) bezprostředním Andym těžko soudit. Čeština Andyho je obdivuhodná. Přesto jsem byla z počátku trochu na rozpacích, když prohlásil, že má přednášku sepsanou v angličtině a bude ji „simultánně počešťovat“ tady a teď. Dařilo se mu to samo sebou dokonale. Místy tak dokonale, že ho trochu podezírám, že to byl jen takový menší trik/dramaturgický prvek. Přesto jsem si během přednášky několikrát uvědomila, jak je „jazyk“ v humanitních a sociálních vědách důležitý. Rozdíl mezi „skoro mateřským jazykem“ a „mateřským jazykem“ může znamenat rozdíl mezi dokonalým a nedokonalým sdílením myšlenek.

2

Cenzura. V necenzurované verzi: „podstatné jméno, kterým označujeme člověka s lehkou mentální retardací“. Při dramatizaci je možné využít zkráceniny: d . . . . ! Prkna snesou víc než papír.


Úvod přednášky ANDY věnoval vymezení pojmů a zhodnocení současné situace. Nikterak nepřekročil obvyklý rámec variací na téma (nám „obsesivně“ známé) řady: „data -> informace -> znalosti.“ Dále konstatoval, že celý svět (dokonce i knihovny a univerzity!) se dramaticky mění díky fenoménu digitalizace. Právě díky tomu je rozlišení nuancí mezi výše uvedenými pojmy aktuální až akutní. EMILY: No to sem fakt úplně v šoku. ANDY si získává Emily poetickou metaforou: Čistá informace (obsažená např. v zavřené knize) je němá. Knize vdechnou skutečný život až metadata, kterými ji člověk-knihovník zařadí do systému znalostí. EMILY: Ach ta poezie elementů Dublin Core. Já ji tam vždycky v hloubi duše cítila. Na dně. Úplně na dně. Úplně na dně … KITTY: Ze startu sem trochu trucovala. Tvrdili mi, že se jede na výlet! A pak TOHLE! Aspoň, že to říkal srozumitelně – naprosto „kitty-přístupně“. DĚJSTVÍ DRUHÉ aneb ANDY je ANDY; Čech ani Američan Ve stěžejní části přednášky ANDY vycházel především ze studie Benedicta Andersona „Imagined Communities“ (1983). Vyložil, jak se pod vlivem znalostních technologií proměňuje vnímání času a prostoru u jejích uživatelů. Obecný pojem znalostní technologie zde zarhnuje veškeré technologie, které slouží ke sdílení znalostí. „Před knihtiskem“ čas plynul po verikále – jedna událost zřetelně předcházela jinou. S rozšířením knihtisku, a s následným bumem dalších generací rozmanitých znalostních technologií od filmu po „online“, nabývá časová osa stále zřetelněji horizontální charakter. Dění událostí je zachycováno doslova in the meantime, česky výstižně a prostě: současně. Andy uvedl příklad novin: největší trháky dne vidíme na jednom místě jako „exkluzivní titulky na první straně“. KITTY: Chápu. Sněhurka sežere jablko a umře. Klasické pohádky jsou vertikální. EMILY: Zato takový zcela horizontálně Proust … ten čas ne a ne najít ani na 350 stránkách. KITTY: Nemachruj.


ANDY s odvoláním na Andersona připomíná, že se v pod vlivem technologického vývoje mění nejen vnímání času, ale i prostoru. Rozlišuje dvě základní komunity. Příkladem bezprostředních komunit typu „face-to-face“ může být rodina nebo obyvatelé jedné vsi. Žijí v těsné fyzické blízkosti, ve společném prostoru, „sdílejí tentýž svět“, mluví a myslí podobně – jejich znalosti/vidění/prožívání světa je tudíž totožné. Paralelně s rozvojem znalostních technologií, které umožňují snadnější sdílení znalostí a posunují tak horizont jedince i jeho komunity, dochází k bezprostřednímu vzniku a rozvoji komunit, které Andy označuje v češtině jako „představované komunity“ (z anglického: imagined community). EMILY: Dokud na přednášce nepadl pojem „představované komunity“ v původním anglickém znění, usilovně jsem přemýšlela nad tím, „kdo/komu/koho/co představuje.“ Něco jako: HI, I AM EMILY! UNPLEASANT TO MEET YOU. Vymyslela jsem na to celé teorie, ale o tom až jindy a jinde. ANDY na(ne)štěstí dlouho s pointou neotálel. Celý vtip je v tom, že členové této komunity, si vlastně „jen představují“, že jsou členy nějaké komunity. Pojítkem této množiny není časoprostor, ale informace/znalosti (v nejširším slova smyslu), které tato komunita sdílí. Členové používají stejný jazyk (kodifikovala ho „tištěná kultura“), mají stejný názor na svět a disponují obdobnými znalostmi o něm (vtlučeno do hlavy školou a masmédii). Andy upozorňuje, že jednou z těchto komunit je i „národ“. Argumentuje prokazatelným rozvojem národního cítění se sílícím vlivem znalostních technologií, které umožňují iluzi sounáležitosti. Na základě příslušnosti ke komunitě si jedinec buduje svou identitu. V souvislostech s nacionalismem se mohu např. vymezit jako Čech. Mezi „představovanými skupinami“ se pak vytvářejí „představované hranice“: MY ČEŠI – ONI NĚMCI. EMILY: V této části přednášky mě neustále obtěžovala myšlenka přímé úměry mezi možností přístupu a využívání znalostních technologií národem (či jakoukoliv jinou skupinou/komunitou) a mírou pospolitosti/úspěšnosti této komunity. Nepřemýšleli jste nikdy nad tím, že Židy v diaspoře „drží po hromadě a v cajku“ Bible, a že Romové mají pech, že nemají vlastní „literární základnu“ … ? (Ne že by to byla záruka čehokoliv, podíváme-li se na některé části historie „Goethova nárada“.)


ANDY považuje /překvapivě/ za problémem i naději informační a komunikační technologie. Dnes již téměř všechny obecně pracují v režimu online (služby sítě Internet) a jsou přenosné (např. laptop). Naše „bytí“ tedy již není vázané na konkrétní časoprostorovou zónu a její obyvatele. Tyto charakteristiky „sami o sobě“ považuje Andy za hodnotově neutrální. Nepředstavují riziko. Jako vše nové samozřejmě budí jistou nedůvěru. Přitom elektronického publikování je jen dalším stupněm „klasického“; elektronická kultura si během času vypěstuje vlastní systém zásad (např. pro ověřování důvěryhodnosti), stejně jako se vyvinul u předchozích znalostních technologií. Podobně si zvykneme na jiný důsledek digitalizace: „oddělení nosiče a jeho obsahu“. Silný dopad však může mít „roztříštěnost našich identit“. Každý z nás se dnes identifikuje s několika komunitami; ať už bezprostředními či představovanými. Zatímco „národní identita“ byla předávána v rodině a upevňována školou (výchova a vzdělávání aneb Pierre B. souhlasí ), „digitální představované komunity“ jsou na těchto činitelích nezávislé. To nám dává velkou svobodu volby při vytváření vlastního (minimálně virtuálního) „mixu identit“. KITTY: Třeba já jsem emo-kočka na emoblogu, eko-kočka na ekowebu, značková kočka v e-shoppu Hello Kitty, oběť jakési Emily na Inflow, která si mě tam neustále bere do pusy.. ANDY si /tak trochu/ myslí, že zkušenost s „multi-identitou“ ve virtuálním světě, může vést /do jisté míry/ k zeslabení např. výše zmíněného nacionalismu. Ptá se vás snad někdo v Second Life, zda jste Čech nebo Američan? EMILY: A já si myslím, že to zatím není moc „v reálu“ vidět. Vlastně vůbec a spíše naopak. Je to jen naše zbožné přání. Stačí se podívat do Belgie – symbolu „sjednocené Evropy“. Že by Valoni a Vlámové málo pobývali v Second Life? Nebo jak si jinak vysvětlit „dělení fotbalové ligy“? Vždycky jsem uvažovala, proč to tak klape Američanům. Hold síla imaginace – teď už mi je to jasnější. Představují si, že jsou národ. A co si představuje Andy? A nechcete si představovat, že jste můj oddaný fanklub a spojuje vás touha psát mi veškeré seminární práce až do konce studia? KITTY: Nechceme.


DĚJSTVÍ TŘETÍ aneb KAŽDÝ KONEC NENÍ DOBRÝ VTIPNÝ

EMILY: Správné drama má mít zápletku/pointu. Ale nečekali jste snad, že se budete smát, až se budete za břicho popadat, že ne? A nebo se vám to snad už někdy na nějaké přednášce, která se týkala infovědy, stalo? Přednášky, které jste absolvovali pod vlivem drog se nepočítají. No, tak vidíte. Život není (jenom) legrace, milá infovědčata ! Někdo už vám to musel říci, už jste velcí. Toto info(ne)drama tedy nemá vůbec žádnou pointu. Natož vtipnou. GAME OVER § OPONA

GOODBYE KITTY: Dál to už opravdu nečtěte. Věřte mi, nevypadá to, ale může být ještě hůř!


SPADLA OPONA (A TAKY KLEC) aneb ZE ZÁKULISÍ EMILY: Ne, dělám si legraci! Nemysleli jste si přece, že to myslím vážně, že ne? To víte, že jsme se náramně bavili. A abychom nebyli sobci, tak na závěr otevřeme malilinkaté bulvární okénko exkluzivně pro Inflowátka! ! EVa aneb ONE WOMEN SHOW ! Po přednášce následuje vernisáž Andyho fotografií v prostorách FSS a raut. Má opravdu slavnostní atmosféru. Plno známých tváří. (Bulvární překladač našel: VIP párty.) EVa je temperamentní bytost. EVa se v davu neztratí. EVa zaujme i ombudsmana. EVa uvažuje, že by mohla provést fundraising pro svůj projekt. Myšlenka ji vnitřně nadchne natolik, že bezelstně konstatuje: „Mohla bych podojit Motejla.“ Největší radost z této slovní hříčky má Mistr Andy. Očividně je mu čeština BLÍZKÁ. /Myslíte-li v cizím jazyce – umíte jazyk dobře. Dvojsmyslíte-li v cizím jazyce – už to pro vás není „cizí“ jazyk./ ! Giorgio Vendicatore aneb ZÁVAZKY K RODINĚ ! Podmínkou účasti na přednášce byla ochota zúčastnit se diskuze v závěru. Giorgio Vendicatore: To s tím VHS mě zaujalo. Překvapuje mě ovšem, že jste nemluvil o fenoménu Internetu. Co si o něm myslíte? ANDY: (Po bezmála 45 minutách věnovaných fenoménu Internetu): Mluvil. (S milým úsměvem. Bez hnutí brvou. Buď hodně medituje, nebo má f a k t dobrý matroš.)

! EMILY § KITTY ! Čekáte o nás nějakou historku? Tak to vás zklameme. Emily je smyšlená a Kitty je netykavka. Závěrem děkujeme Rodině, že jsme tam mohli být/zažít. Na stará kolena budeme dojatě/nadšeně/hrdě/vděčně vzpomínat: „Slyšel/a jsem na živo Lasse!“ A děti nám budou odpovídat: „Jako fakt life ?! No nekecej, jako toho z učebnice? Ty jo, ty už jsi fakt archeologický úkaz.“ Hlavně díky, že jsme mohli vzít i KITTY. Ta z toho měla Vánoce.

H I P P I E S N O T D E A D!!!

Recommend Documents