Gymnázium za kanálem La Manche V pondělí 8. 10. 2012 jsme s ostatními studenty Gymnázia Pelhřimov vyrazili na jazykový pobyt do Anglie. Projeli jsme Německem, Belgií a Francií a ranním trajektem jsme zdolali kanál La Manche. Hned po příjezdu do země jsme zamířili do Londýna, kde jsme si prošli historické části Westminster a the City of London. Prohlédli jsme si známá místa, jako například the Houses of Parliament, Tower Bridge, St. Paul’s Cathedral, London Eye a odpoledne the Tower – sídlo anglických králů, kde můţeme nyní spatřit muzeum rytířské výzbroje a nádherné korunovační klenoty. Po náročném dni nás čekalo seznámení s našimi hostitelskými rodinami, u kterých jsme byli po celou dobu ubytováni a zároveň se u nich stravovali podle místních zvyklostí. A tak jsme se snaţili vyrovnat s kaţdodenními sendviči, brambůrky s příchutí cibule či octa. Mimořádně jsme si ale oblíbili ranní teplé křupavé tousty s marmeládou vyráběnou z citrusových plodů. Ve středu jsme si uţili mystickou atmosféru Stonehenge a poté jsme navštívili malebné město Salisbury s gotickou katedrálou, kde se uchovává originál listiny Magna Charta, která jiţ v roce 1215 omezila pravomoce krále. Z posledních sil jsme ještě vyšplhali na bývalou pevnost Old Sarum s krásným výhledem do kraje. Následující den jsme se v dopoledních hodinách vydali na prohlídku rozsáhlého paláce Hampton Court Palace, kde svého času pobýval král Jindřich VIII. s některými ze svých manţelek. Nejen vědecky zaměřené studenty potěšila odpolední návštěva Technického a Přírodovědného muzea. Cestou k autobusu jsme poznali, co je to pravá anglická „heavy shower“ – intenzivní dešťová přeháňka. Během několika málo minut jsme byli promočeni aţ na kost. Páteční dopoledne jsme strávili v přístavním městě Dover nazývaném „ brána do Evropy“. Odtud vyplouvají a zde také přistávají trajekty z Calais. Po prohlídce opravdu majestátního hradu, jehoţ základy byly poloţeny jiţ ve 12. století, jsme vystoupali na jeho rozhlednu. Díky krásnému počasí se nám otevřel vskutku panoramatický výhled na přístav, širé moře a z druhé strany na zvlněnou zelenou krajinu, tak typickou pro Anglii. Ani se nám nechtělo dolů. Na zpáteční cestě jsme zavítali do Canterbury – poutního místa hlavně středověké Anglie. A přišla sobota, poslední den našeho pobytu. Hned dopoledne nás čekal vytouţený rozchod na Trafalgar Square, kde jsme mohli navštívit the National Gallery a hlavně utratit poslední libry, coţ jsme beze zbytku učinili. Odpoledne jsme si ještě prohlédli rozsáhlé sbírky Britského muzea. Jiţ trošku unaveni jsme vystoupili od řeky Temţe do parku Greenwich, oděném do podzimních barev. Vyfotili jsme se na nultém poledníku a plni dojmů a záţitků jsme se v paprscích zapadajícího slunce vydali na cestu domů. Jana Kyselová a Ivana Daňhelová 2. A
75
Exkurze Terezín V úterý 8. října 2012 jsme navštívili Terezín, jedno z nejznámějších a nejvýznamnějších míst spojených s druhou světovou válkou. Na programu jsme měli přednášku, prohlídku velké pevnosti a na závěr jsme prošli i malou pevnost. V první části jsme si zopakovali fakta o 2. světové válce i holocaustu doplněné o historii samotného Terezína. Antisemitskou atmosféru Protektorátu Čech a Moravy nám přiblíţily ukázky z dobového tisku, propagandistické letáky, příklady zákazů namířených proti Ţidům i výpovědi pamětníků. „Bylo opravdu silné poslouchat vzpomínky lidí, kteří si tím vším opravdu prošli. Nedokáţu si představit, ţe by mi někdo zakázal jezdit tramvají, nebo chodit do parku,“ řekla jedna ze studentek. Následovala prohlídka samotného města – velké pevnosti, svého času ţidovského ghetta. Prošli jsme přes náměstí a jednu z mála modliteben k torzu kolejí, po kterých přijíţděly nové transporty. Dále naše kroky vedly ke křesťanské a ţidovské smuteční obřadní síni, kolumbáriu, pitevně a spalovně. „Nebylo to nic příjemného pohybovat se v místech, kde spalovali tisíce mrtvých. Vykachlíčkovaná, strohá pitevna a veliké pece mě děsily. Bylo mi úzko,“ popsal své pocity jeden student. Nakonec jsme navštívili Magdeburské kasárny, ve kterých je dnes muzeum. Paní průvodkyně nás zavedla do místnosti, jeţ byla kopií ţenské ubikace. Zaznamenala jsem, ţe pro mnoho spoluţáků to bylo to nejsilnější z celého dne. Představa, ţe sdílejí tak malý prostor s tolika dalšími lidmi, ţe nemají ţádné soukromí a ţe se pod tekoucí vodu dostanou jednou za tři měsíce na pět minut, pro ně byla nepředstavitelná. Po prohlídce jsem se ptala paní průvodkyně, která v Terezíně občas přespává, jak na ni město působí. Odpověděla, ţe především zpočátku tu na ni padaly deprese a pocity viny, se kterými se musela vypořádat. Poslední hodinu před odjezdem jsme strávili v malé pevnosti, která slouţila jako vězení (za Rakouska-Uherska i za druhé světové války). Nahlédli jsme do cely Gavrila Principa, do hromadných cel, kde se tísnily desítky vězňů, na místa, kde byli odpůrci nacistického reţimu brutálně mučeni, i na popraviště. V řadách spoluţáků jsem opět cítila zděšení, úţas, ale u některých i lhostejnost. Byli tací, kteří se zdáli být po celou dobu nad věcí, mám ale pocit, ţe pro většinu z nás se jednalo o neopakovatelný, silný a znepokojující záţitek. Viktorie Vítů, oktáva
76
Vánoční Vídeň Ve velmi časných ranních hodinách jsme dne 6. prosince 2012 vyrazili na jednodenní zájezd do hlavního města Rakouska. Moţnost prohlédnout si předvánoční Vídeň dostali všichni studenti gymnázia, kteří se učí německý jazyk. Prvním bodem programu byl zámek Schönbrunn. Toto renesanční sídlo mnohé zaujalo jednak bohatě vybavenými prostory, jednak podrobným českým výkladem. Poté nás autobus vysadil na náměstí Marie Terezie, po jehoţ stranách se nachází dvě rozsáhlá vídeňská muzea a ve středu stojí socha samotné císařovny. Po hodinovém rozchodu na oběd a rychlé nákupy jsme navštívili galerii Albertina, v níţ jsou vystaveny kresby a další díla světově známých umělců. Prohlédli jsme si historické centrum Vídně, samozřejmě jsme si nenechali ujít významnou gotickou stavbu, katedrálu svatého Štěpána. Ohromilo nás její barevné osvětlení. Pak nás pan průvodce vedl nádherně ozdobeným městem k radnici, před níţ kaţdoročně probíhají nejkrásnější a nejznámější vánoční trhy. Kaţdého pohltila jak velkolepá výzdoba, tak atmosféra Vánoc, která kolem panovala. Většina rovnou zamířila ke stánku s punčem, který nejen výborně chutnal, ale i zahřál. Jako kaţdý rok je podáván v originálním vánočním hrnečku, který se tak stává vítaným suvenýrem. Ve večerních hodinách jsme celí promrzlí, unavení, ale plní záţitků nastoupili do autobusu, který se vydal na cestu domů. Za pouhý den jsme viděli mnoho významných památek. Některé jsme navštívili, jiné alespoň zahlédli z oken autobusu. Všem se zájezd určitě líbil jak bohatým programem, tak příjemnou atmosférou. Doufáme, ţe tento výlet nebyl poslední a v budoucnu se dalších podobných znovu zúčastníme. Studenti 2. A
77
Ohlédnutí za velmi úspěšným 47. ročníkem biologické olympiády V letošním školním roce 2012/13 dosáhli studenti našeho gymnázia vynikajících úspěchů, a to ve všech čtyřech kategoriích. Patří jim naše velké poděkování. V kategorii D obsadila Anička Smrčková v okresním kole 3. místo a postoupila do krajského kola (konalo se 7. června v Havlíčkově Brodě), kde skončila 15. z 19 účastníků. Kategorie A a B přinesly kvalitní výsledky jiţ ve velmi silně obsazeném školním kole, proto se nelze divit, ţe do krajského zápolení byli pozváni z naší školy dokonce tři účastníci. Z dubnového krajského kola kategorie A si výborné umístění dovezl Pavel Suk z oktávy. V konkurenci 25 soutěţících obsadil výborné 2. místo a postoupil do celorepublikového kola. Ani ostatní soutěţící se mezi středoškoláky neztratili – Aneta Fridrichovská (4. A) skončila 4. a 11.12. místo vybojoval Jan Hladík (oktáva). Všichni se samozřejmě stali úspěšnými řešiteli (získali tedy více neţ 60 % moţných bodů). Naši studenti zopakovali výborné výkony i o týden později v krajském kole kategorie B. Z 29 středoškoláků z prvních a druhých ročníků se pelhřimovští sextáni ocitli na špici – studenti se s praktickými úkoly i s testy poprali skvěle a tomu odpovídalo i umístění: Mirek Bašta zvítězil, Štěpán Suk skončil na 4. místě a Míša Komínová obsadila následující pátou příčku. Díky těmto výkonům byla v letošním roce naše škola jednoznačně nejúspěšnější střední školou v biologické olympiádě v Kraji Vysočina. Úspěchy studentů jsou podloţeny dlouhodobou intenzivní přípravou jak ve škole při hodinách i přípravných seminářích, tak i mimo ni. Mozaiku přírodovědných soutěţí dotváří i ekologická olympiáda a soutěţ Zelená stezka – Zlatý list. Letos obsadila dvě naše druţstva v krajském kole skvělé 2. a 4. místo. V předchozích sedmi letech naši studenti soutěţ vţdy vyhráli. 78
Biologie je pro mnoho studentů pelhřimovského gymnázia nezbytným předmětem – nejeden z nich dále pokračuje ve studiu na lékařských fakultách či na přírodovědě. Proto jim naše škola kromě soutěţí nabízí i mnoho přednášek a projektů. Častými hosty jsou v naší aule biologové z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, slibně se rozvíjí i spolupráce s AVČR (studentka septimy Petra Blaţková byla pozvána na týdenní soustředění na pracoviště AVČR v Českých Budějovicích). Důraz pelhřimovského gymnázia na rozvoj vzdělávání v přírodních vědách se promítl i do připravovaného velkého projektu Přírodní obory – výzva pro budoucnost, jenţ bude spuštěn v příštím školním roce. Jeho přínos spočívá ve vytvoření badatelského centra, který bude soustavně připravovat studenty pro široké uplatnění na poli technických a přírodních věd. Součástí projektového vzdělávání budou přednášky odborníků, exkurze a praktická cvičení v nových laboratořích. PK Bi Fish Banks Tři lodě, 300 000 $, jeden oceán, devět týmů a spousta ryb. Kromě toho také dravý kapitalismus, draţby lodí, strmý růst jmění, bankrot a vyčerpání zdrojů. Na Gymnáziu Pelhřimov se v pátek 8. února dopoledne odehrála slavná ekologicko-ekonomická simulační hra Fish Banks. Gymnázium vyuţilo webovou podporu prestiţního amerického Massachusetts Institute of Technology a uspořádalo hru, kterou vymyslel Dennis L. Meadows, autor světového bestselleru Meze růstu. Studenti z vyšších ročníků gymnázia dostali moţnost vyzkoušet si řízení velké rybářské společnosti. Strategicky rozhodovali o ideálním vyuţití lovišť, o nákupu a prodeji lodí, o výši úvěru, to vše s ohledem na předpokládané úlovky, vývoj ceny lodí a chování ostatních společností, přičemţ jejich úkolem bylo maximálně zhodnotit vstupní kapitál a nahromadit během deseti sezón co nejvíce jmění. Jednotlivé fáze hry byly prokládány veřejnými draţbami a zobrazováním průběţných výsledků, takţe všechny týmy mohly sledovat strmý růst svého jmění v prvních letech simulace. To také bylo cílem první – ekonomické – stránky hry. Přibliţně od poloviny ji začala doplňovat také ta druhá, ekologická. Exponenciální růst počtu lodí vedl k rychlému vyčerpání sice obnovitelného, nicméně přesto křehkého zdroje, totiţ populace lovených ryb. Bez úlovků přecházely jednotlivé společnosti do ztráty způsobené vysokými provozními náklady a celý trh si ve druhé části prošel zkušeností krize. Studenti tak měli moţnost vyzkoušet si na vlastní kůţi problém známý v literatuře jako tragédie obecní pastviny, neboli vyčerpání jakéhokoliv obnovitelného zdroje bezohledným a neregulovaným jednáním soukromých investorů. A zároveň zaţili, co to znamená krize, čekání na obrat k lepšímu a hledání cest k úniku z ní. Intuitivně tak objevili mimo jiné i trţní spekulace nebo tunelování vlastní společnosti. V závěrečné části byl vyhrazen prostor pro reflexi celkového průběhu hry a uvaţování o příčinách krachu celého trhu, resp. příčinách vyčerpávání obnovitelných zdrojů vůbec. Studenti měli moţnost porovnat průběh jejich vlastní hry se skutečným vývojem světového mořského rybolovu a jeho současné regulaci, zjistili, proč je vyčerpání obnovitelných zdrojů obtíţně regulovatelné, a dozvěděli se o klíčové roli časového prodlení při zjišťování a řešení environmentálních problémů.
Exkurze Praha 25. dubna 2012 jeli studenti všech třetích ročníků do Prahy. Co bylo cílem exkurze? Prozkoumat Praţský hrad, a to pokud moţno i zevnitř (natolik, kolik je běţnému návštěvníkovi umoţněno), a posléze navštívit i „bájný“ Vyšehrad. Co tedy vnímaví studenti na Hradě viděli? Prošli Královskou zahradou, kde obdivovali Královský letohrádek, první cele renesanční stavbu v Praze, jiţ nechal pro svou manţelku Annu stavět Ferdinand I. Habsburský. Dále si zde mohli zblízka prohlédnout i architektem Janákem upravený „zahradníkův domek“ pro potřeby bydlení pěti poválečných československých 79
prezidentů. Na třetím hradním nádvoří sledovali stavební úpravy, které geniálně realizoval slovinský architekt Joţe Plečnik, kdy ve funkci hradního architekta modernizoval Hrad pro potřeby mladé první republiky a prezidenta T. G. Masaryka. Poté nahlédli do Vladislavského sálu a přilehlých prostor Starého královského paláce, vesměs vzniklých za vlády Jagellonců. Dále prakticky porovnávali exteriér a interiér dvou slavných hradních chrámů – totiţ románské baziliky sv. Jiří a gotické katedrály sv. Víta. Všichni se posléze prodrali turisty přeplněnou Zlatou uličkou do pověstné Daliborky, která ve své době neslouţila jen jako vězení pro Dalibora z Kozojed, jehoţ zde nouze naučila housti, ale byla i součástí severního opevnění Hradu, vybudovaného na hraně Jeleního příkopu. Po návratu na třetí hradní nádvoří prošli jiţ značně znavení studenti proslulým Býčím schodištěm do jiţních hradních zahrad – zde na chvíli spočinuli a mohli si vychutnat „nejkrásnější pohled na světě“, totiţ praţské panorama, které se před nimi rozvíralo aţ k obzoru, poněkud zhyzděnému pankráckými výškovými budovami. Ještě stačili, alespoň někteří, zaregistrovat onu šestnáctimetrovou výšku, kterou absolvovali pánové Slavata z Chlumu a Bořita z Martinic, kdyţ je rozvášnění nekatoličtí stavové vystrčili z okna Královské kanceláře. A pak konečně kýţený rozchod na Starém Městě, nevím, proč však všichni studenti spěchali na Václavské náměstí. Nasyceni po hodině nejrůznějšího občerstvování, pokračovali všichni metrem na Vyšehrad. Procházka po bastionech barokního opevnění poskytla studentům poněkud jiný, avšak neméně krásný pohled na město. Před vstupem na slavný vyšehradský hřbitov se všichni přítomní uloţili do trávy před pověstmi opředenými Čertovými kameny, vyslechli si několik variant vyprávění o prohrané čertově sázce a pak uţ jen klidná chůze mezi hroby „slavných ţen a muţů českého národa“. Kdo tedy, bráno namátkou, zde nalezl poslední odpočinek? Boţena Němcová a Jan Neruda, Karel Hynek Mácha a Karel Čapek, Ema Destinová a Alfons Mucha, Václav Vydra starší i jiný Václav-totiţ Hanka, dále náš jediný nositel Nobelovy ceny za fyziku Jaroslav Heyrovský a nedaleko od něj i slavný fotbalista Josef Bican. Ještě venkovní pohled na kapitulní kostel sv. Petra a Pavla a pak od vyhlídky, kde (teoreticky) jedině mohl Horymír se Šemíkem překonat vyšehradské valy a skočit do Vltavy, k autobusu a hurá domů. Myslím, ţe záţitků bylo právě tak dost. Zde chybí autor
80
Gymnázium v Pelhřimově zažilo už šestou Noc vědců článek redaktorky Dominiky Dufkové – Listy Pelhřimovska Šestý ročník Noci vědců (28. 9. 2012) opět přilákal zvědavce z řad široké veřejnosti. Poslechnout si poutavé povídání a sledovat zajímavé experimenty přišli lidé všeho věku. A neodcházeli zklamaní. „Ještě jsem na Noci vědců nikdy nebyla, i kdyţ na gymnáziu studuju. Příjemně mě večer překvapil," svěřuje se Dominika Špetlová. Ze Ţeliva přijela spolu s kamarádkou. „Z dosavadního programu asi vedly pokusy s kapalným dusíkem," prozrazuje Tereza Veselá, co se jí nejvíc líbilo. Na své si přišel kaţdý, ať uţ dává přednost chemii, fyzice, biologii nebo astronomii. Během večera tak v jedné z učeben gymnázia poletovala PET láhev s raketovým pohonem, smutně skončil gumový medvídek, rozpoutala se bouřka ve zkumavce, vybuchla sopka, o tsunami se naštěstí jenom mluvilo. „Chtěl jsem si pro vás připravit sérii pokusů, jak doma rozeznat etanol od metanolu, ale ono takových pokusů moc není, leda bychom to zkoušeli na sobě," vtipkoval při předvádění chemických experimentů Jakub Hraníček z Astronomického klubu Pelhřimov, jenţ se na organizaci akce spolu s gymnáziem podílí. Divákům se v případě nebezpečnějších pokusů dostalo potřebných bezpečnostních upozornění. „Tuhle část programu jsem chtěl původně nazvat Experimenty, které určitě doma nezkoušejte, ale někdo by si je pak mohl zapamatovat, takţe se to jmenuje Nezajímavé fyzikální pokusy," chtěl předejít budoucím zraněním fyzikář Petr Mazanec. Některé z pokusů vyţadovaly účast dobrovolníků, ale průpovídky typu „buďte rád, ţe ještě máte ruce" málokoho povzbudily. Všichni však absolvovali večer ve zdraví a ţádnou část těla ve škole nenechali, pár šťastlivců si naopak odneslo domů něco navíc. To byl také případ Martiny Ukropcové z Tábora, která předvedla excelentní výkon v testu s astronomickou tematikou a vyhrála malý hvězdářský 81
dalekohled. „Nebyla jsem si všemi odpověďmi stoprocentně jistá," přiznala skromná výherkyně s tím, ţe zatím neví, jak s nečekanou odměnou za své znalosti naloţí.
Autor článku Ekologická olympiáda 2012 Asi jen málo čtenářů si dokáţe představit, co taková ekologická olympiáda obnáší. Vězte, ţe to není jen třídenní ulejvárna ze školy, ale také spousta práce na místě a domácí přípravy. Krajské kolo pro Vysočinu se odehrávalo ve dnech 17. – 19. října v obci Litohoř na Třebíčsku (pozor, neplést s Litohoští u nás na Pelhřimovsku). Naše gymnázium vyslalo hned dvě tříčlenná druţstva – jedno ze sexty, druhé z oktávy. Na místo určení, místní Sportcentrum, jsme dorazili jako první a tiše si říkali, ţe naše výsledné umístění by tak mohlo zůstat. Po vyzvednutí jmenovek a věcných darů škole od ekologického centra Chaloupky, které celou akci pořádá jiţ řadu let, jsme měli spoustu času dostudovat to, co jsme doma nestihli. Letošní téma PŮDA nám dalo opravdu zabrat. Zahrnovalo totiţ i domácí přípravu vyhloubit si v nějaké zajímavé lokalitě díru 1x1x1 metr a odebrat vzorek půdního profilu (příčného řezu půdou) do předem připraveného truhlíku. Autobusem jsme tedy kromě svých batohů vezli ještě deset kilo zeminy a k tomu ještě pytlík půdy k určení její barvy. Hned po vydatném obědě Martin Kříţ slavnostně olympiádu zahájil. Sjelo se dvanáct druţstev a kaţdé muselo obstát v celé řadě úkolů. První z nich byl test znalostí o půdě. Ţádné zaškrtávání moţností a, b, c, d jako při státní maturitě – ale hezky se o tom kterém problému rozepsat. Následovala poznávačka „půdních breberek“ = různých larev brouků a dospělých bezobratlých ţivočichů (mnohonoţky, plochule, chvostoskoci). Bylo nutné poznat i půdní typy podle jejich řezu a krátkého popisu. A nakonec správně k časové ose přiřadit, co se s půdou v kterém období dělo (kříţová orba, ţďáření, DDT, větrolamy, vznik luk, ZD, ustájení dobytka…). Průběţné výsledky středečního odpoledne pro nás vypadaly příznivě – pátí a druzí. Vše však rozhodl aţ čtvrteční praktický úkol a jeho zpracování. Kaţdé druţstvo mělo přidělený kus pole (asi 25 hektarů) a snaţilo se o něm zjistit co nejvíc. Přesnou plochu, postup eroze, sklon, expozici, půdní druh i typ… Pracovali jsme jak na místě se vzorky, tak s notebookem (stránky 82
katastru nemovitostí, geoportál). Vše jsme pečlivě dokumentovali zrcadlovkami. Nevypadá to moţná sloţitě, ale my jsme se tím zabývali aţ do pěti hodin odpoledne. Před čtyřčlennou komisí jsme hned ten večer své práce obhajovali. Součástí otázek poroty byla i tzv. půdní maturita – zodpovězení jedné z obsahově náročnějších otázek (vlastnosti půdy a ekologické zemědělství vyšlo na naše dvě druţstva, naštěstí nás minuly referenční typy půd i legislativa). Potili jsme se celých dvacet minut, ale naše snaha přinesla ovoce. Práce oktávy před komisí byla jako jediná oceněna plným počtem bodů. Přesto naše druţstvo skončilo na druhém místě, o pouhý 1,25 bodu za Chotěboří. Sexta obsadila krásné sedmé místo. Radovat z výsledků jsme se mohli v místní nekuřácké hospodě „Harley’s pub“, nebo se odebrat do vytopených chatiček a večer strávit příjemným povídáním s kamarády. V pátek nás ještě čekala exkurze – jak jinak neţ na poli za humny. Odborně jsme tvořili výkopy, vývrty, určovali obsah dusíku v půdě… Pod odborným dohledem pedologa z agentury ZERA jsme se opravdu dozvěděli spoustu zajímavostí. Do Pelhřimova jsme se vraceli obohaceni o nové záţitky i zkušenosti. My maturanti uţ za rok jet nemůţeme, ale letošní sexta se příště jistě zúčastní a bude s vervou hájit barvy našeho gymnázia. Půdě zdar. Zdravé ekologii zvlášť!
autor Jeden svět 2013 Celorepublikový festival dokumentárních filmů Jeden svět, který je věnován lidským právům a ekologii, se letos poprvé uskutečnil i v Pelhřimově. Ve dnech 18. 3. – 21. 3. probíhaly projekce pro školy a následně o víkendu 22. 3. a 24. 3. bylo moţné navštívit projekce pro veřejnost. Gymnázium Pelhřimov se na celé akci podílelo jednak poskytnutím prostor pro školní projekce a jednak realizací výstavy „Příběhy bezpráví - z místa, kde ţijeme“ v prostorách gymnázia. Sami studenti gymnázia se zúčastnili projekcí dvou filmů: Ekologicky laděného snímku Na sever od slunce a dokumentu Putinův polibek. Zhlédnutí tohoto filmu bylo podnětné pro výuku společenských věd, dějepisu, zeměpisu i dalších předmětů. Odkaz vyplývající z dokumentu ještě umocnila velmi přínosná debata s bývalou studentkou gymnázia Alţbětou Chmelařovou. Studenti druhých ročníků a sexty víceletého gymnázia měli moţnost se alespoň částečně zorientovat ve spletitém, na pozornost náročném a mnohdy neuchopitelném světě soudobé politiky, v tomto případě Ruska. Snímek jim připomněl opakovanou nepoučitelnost naší společnosti. 83
Soudobé Rusko je přímo učebnicovým příkladem budování kultu osobnosti. Cílovou skupinou se stávají mladí lidé, dospívající, kteří jsou ve své naivitě, touze po lepší budoucnosti, po seberealizaci ochotni nechat s sebou manipulovat v nejrůznějších organizacích mládeţe. Vládnoucí vrstva oligarchického zřízení pokřivuje veřejné mínění a manipuluje jím. Bere lidem zdravý, racionální úsudek, vydírá je a zneuţívá jejich plné důvěry. V Rusku se mladí lidé sdruţují v organizaci mládeţe nesoucí název „Naši“. Z jejích členů se stává garda oddaných příznivců Putina, která se naprosto legálně a beztrestně můţe dopouštět násilí na příslušnících politické opozice. Studenti získali příleţitost uvědomit si, ţe demokracie stále zůstává abstraktním pojmem, s nímţ se na světě manipuluje a především plýtvá. Demokracie je dosud nenaplněným ideálem a dodrţování základních lidských práv není samozřejmostí. Doufejme, ţe poznání, kolik nevinných krůčků a líbivých hesel můţe vést k totalitě, povzbudilo naše studenty k tomu, aby byli aktivními občany, ne bezhlavým stádem, jeţ tupě vnímá jen hlas svého vůdce. Aby byli lidmi, kteří jsou schopni vnímat svoji realitu a politické dění, kteří jsou ochotni věnovat svůj volný čas vyhledávání informací a jejich kritické analýze a kteří si uvědomují, jak moc je důleţitá pluralita názorů pro pokus o budování demokracie.
Výstava na gymnáziu Poznávací pobyt ve Francii Skupina studentů našeho gymnázia strávila druhý dubnový týden v doprovodu paní profesorky Kratochvílové, Němcové, pana profesora Daňhela a milé paní průvodkyně poznáváním krás Francie. 84
Po noci strávené v autobuse jsme se v úterý probudili na hranici regionů Bretagne a Normandie přímo u opatství Mont-Saint-Michel. Na tomto poloostrově, který je aţ patnáctimetrovým přílivem pravidelně oddělován od pevniny, nechal biskup na popud archanděla Michaela postavit kapli. Později slouţila „hora“ coby nedobytná pevnost vojákům stoleté války. Dnes patří opatství na seznam světového dědictví UNESCO. Počasí bylo jaksepatří aprílové. Prosluněné okamţiky se střídaly s deštěm a v podobném duchu se neslo po celý týden. Odpoledne jsme přejeli do opevněného přístavního města Saint-Malo, kde jsme se prošli po místních písečných pláţích i starobylých uličkách. Mezi slavné rodáky Saint Mala patří například spisovatel F. R. de Chateaubriand, korzár Robert Surcouf nebo objevitel Kanady Jacques Cartier, jejichţ sochy téţ neunikly naší pozornosti. Zůstali jsme zde přes noc a ráno uţ jsme se vypravili na pobřeţí Normandie proslavené především legendárním vyloděním spojeneckých vojsk v červnu 1944. Tehdejší události jsme si připomněli na útesu Point d´Hoc a na pláţi Omaha Beach. Přes devět tisíc bílých kříţů na hřbitově amerických vojáků Colleville nám přiblíţilo jinak nepředstavitelné mnoţství padlých. Tématiku druhé světové války jsme opustili aţ po návštěvě zbytku umělého přístavu Mulberry, kde nám byl v kruhové místnosti na devíti obrazovkách promítnut autentický film o nejtěţších bojích. Plni dojmů jsme se následně přesunuli k dalším bojům, ale tentokrát z jedenáctého století. V městečku Bayeux jsme si prohlédli slavnou tapisérii, u které nám elektronický průvodce v češtině popsal jednotlivé scény Vilémova dobytí Anglie. Dále jsme mohli obdivovat působivý dřevěný kostel sv. Kateřiny v malém přístavním městečku Honfleur. Přes Pont de Normandie jsme přejeli do Le Havru, kde jsme přenocovali. K Normandii zajisté patří sýr Camembert či nápoje Cidre a Calvados, a tak jsme ani my nezaváhali a něco málo si na ochutnávku nakoupili. Ve čtvrtek bylo naší první zastávkou město Étretat. Viděli jsme probouzející se místní trhy a pokochali se pohledem na bílé skalnaté útesy. Potom uţ nás čekal Rouen, jedno z nejkrásnějších měst Normandie, kterému se ne nadarmo říká gotické Athény. Zde jsme nevynechali prohlídku nejstarších částí města s hrázděnými domy, náměstí Vieux-Marché, kde byla roku 1431 upálena Johanka z Arku, ani katedrálu Notre Dame, která stála modelem i slavnému malíři Claudu Monetovi. V nedaleké vesničce Giverny jsme si prohlédli mistrův dům i slavné zahrady. Paříţ. Ubytovali jsme se v ní jiţ ve čtvrtek večer, ale odkrývat její taje jsme začali aţ pátečního rána v Lucemburských zahradách. Prošli jsme kolem sídla Senátu a komplexu budov univerzity Sorbonne aţ k dvoupatrové kapli Sainte Chapelle, umístěné na nádvoří Justičního paláce. Zde jsme obdivovali vitráţe, díky nimţ se mohli negramotní v patnáctém století seznámit s biblickými příběhy. K nejproslulejším místům na Île de la Cité patří katedrála Notre-Dame. Z jejího druhého patra se nám naskytl pohled na Paříţ očima tamních chrličů a chimér. Poté naše kroky směřovaly Latinskou čtvrtí. Původními úzkými uličkami jsme došli aţ k Pompidouovu kulturnímu centru. Pro některé z nás byla vrcholem celého zájezdu návštěva Eiffelovy věţe a s ní druhý paříţský výhled našeho zájezdu. I přes poměrně silný vítr se nejodváţnější z nás nechali vyvézt aţ do třetího patra. Odtud jsme si prohlédli všechny budovy, které nám jiţ nebyly neznámé. Věţ Montparnasse, Invalidovna, most Alexandra III. i moderní čtvrť La Défense, kam jsme se vzápětí vydali. Večer jsme si opět zopakovali nejpodstatnější budovy podél břehů řeky Seiny, tentokrát z lodě společnosti Bateaux-Mouches! Pěší túru neméně náročného posledního dne jsme zahájili u divadla Comédie Française, na jehoţ jevišti mimo jiné skonal během vlastní hry dramatik Molière. Následoval tříhodinový rozchod v Louvru, kde si kaţdý měl moţnost prohlédnout exponáty, které ho zajímaly nejvíce. Věřím, ţe nikdo z nás nevynechal Monu Lisu či Sedícího písaře. Odtud jsme se vydali zahradami Tuileries na Place de la Concorde, dále k Elysejskému paláci – sídlu prezidenta, prošli jsme se i kolem chrámu La Madeleine. Zájemci měli moţnost nahlédnout i do provoněného muzea parfémů. Cílem naší cesty byla čtvrť malířů – Montmartre. Zde jsme se zastavili u kabaretu Moulin Rouge, u kavárny Cafe des Deux Moulins, kde obsluhovala Amélie, u domu, kde ţil Vincent van Gogh, a u Muţe procházejícího zdí. Nakonec jsme došli k chrámu Sacré-Coeur, zde se nám otevřel poslední výhled na Paříţ. V uličkách plných suvenýrů jsme zájezd ukončili a vydali se na dlouhou cestu domů. 85
Přesto jsme měli ještě poslední pamětihodnost před sebou. Ve večerních hodinách nám autobus zastavil v Reims (Remeši) u místní katedrály Notre-Dame. Po staletí zde byli korunováni francouzští králové. Další zajímavostí katedrály jsou dvě sochy usmívajících se andělů, které zdobí hlavní portál katedrály a jeţ se staly jakýmsi symbolem města. A to uţ bylo opravdu všechno. Cesta přes noc poměrně rychle utekla a my se v dopoledních hodinách vrátili zpět do Pelhřimova. Klára Kopecká, 3. A
86
