Gymnázium J. K. Tyla
Projekt
„Exotické ovoce“ prosinec 2010
Zpracovali studenti Semináře ze zeměpisu pod vedením Mgr. Miroslava Čapka
Opuncie (Opuncie mexická, Opuncia ficus – indica, Kaktusové fíky) Popis: Opuncie je kaktus, dorůstající výšky aţ 4 metrů. Plod roste na konci plochých oválných listů a skutečně se tvarem podobá fíku. Barva plodu přechází od zelené přes červenou aţ po ţlutou. Listy i plody mají na sobě trsy jemných a velice ostrých ostnů. Velikost plodu je 5-10 cm. Původ: Pochází ze Střední Ameriky Pěstování: V současné době se nejvíce pěstují právě v původním Mexiku, kde se nachází nejvíce druhů opuncií, v Brazílii, Bolívii, USA, ale také v Itálii; v severní i jiţní Africe a v Indii. Složení a konzumace: Konzumuje se pouze duţnina, která je šťavnatá, ale křehká. Plod je moţné rozkrojit na poloviny a vyjíst lţičkou, nebo opatrně oloupat a jíst jako banán. Chuť je sladká a poměrně exotická, ale duţnina je plná velkých tvrdých peciček, asi jako u Granátového jablka. Vláknina, konkrétně pektin, rostlinný sliz a gumy, které opuncie také obsahuje, navozují intenzivní pocit sytosti, pokud jsou uţity před jídlem. Pomáhají tak sníţit příjem kalorií. Zajímavosti: V Izraeli se setkáváme s pokusy pěstovat opuncie v hydroponii. V Austrálii se opuncie po svém dovezení kriticky rozšířila a musel být dovezen přirozený hmyzí škůdce z Mexika.
Pitahaya červená Pitahaya, Dračí ovoce (Dragon fruit, Drachenfrucht), Strawberry Pear. Květu se říká Měsíční květy nebo Královny noci, Hylocereus undatus
Popis: Rostliny rodu Hylocereus jsou kaktusy původem ze Střední Ameriky. Tvoří bobule, jeţ mají jedlou duţninu. Bobule mívají nejčastěji zeleno-červenou barvu (mohou však být i ţluté) s bílou duţninou (můţe být i růţová) podobnou kiwi a malými černými peckami. Původ: Zemí původu těchto kaktusů je zřejmě Mexiko, Střední a Jiţní Amerika. V Sonorské poušti (Nové Mexiko - USA) bývaly plody těchto kaktusů významným zdrojem potravy pro domorodé obyvatelstvo. Pěstování: Pitahaya dnes roste v zemích Střední a Jiţní Ameriky, jihovýchodní Asii zejména ve Vietnamu, v Thajsku, na Filipínách, v Malajsii, ale také na Tchaj-wanu, v jiţní Číně a dokonce i v Izraeli. Složení a konzumace: Nejčastěji se ovoce konzumuje čerstvé. Duţnina je nasládlá a nízkokalorická, chutí podobná kiwi. Výborný zdroj vitamínu C. Obsahuje karoteny, vápník, ţelezo, vlákninu. Zralé plody se velmi lehce loupou - uřízne se konec a slupka se stáhne směrem dolů. Můţou se také rozříznout a lţičkou vydlabat duţinu. Chuť se můţe zvýraznit limetkovou nebo citrónovou šťávou.
Zajímavosti: Vyrábí se z ní ovocné nápoje, šťávy i víno. Pouţívá se na ozdobu moučníků a zmrzlin.
Salak Salacca edulis, Salak; Snake Fruit (Hadí ovoce)
Popis: Salak je aţ 5 m vysoká palma, která tvoří houštiny nebo souvislé husté porosty. Kmeny jsou zakrnělé a velmi krátké. Původ: Salak pochází z baţinatých oblastí Sumatry a Jávy Pěstování: Pěstuje se v Indii, Thajsku, Barně, Masalajsii, Indonésii a na Filipínách. Palmy lze nalézt v severní Austrálii a na pacifických ostrovech. Složení a konzumace: Chutná duţnina zralých plodů se nejčastěji konzumuje syrová. Lze ji uţívat k dochucení pokrmů nebo k zavařování. Nezralé plody mají kyselou svíravou chuť a nakládají se nejčastěji jako zelenina. Směs čerstvého salaku a medu je doporučována proti pálení ţáhy a pro pravidelné vyprazdňování. Odvar z listů se pije proti hemoroidům. Při poţívaní netrpíme na nedostatek ţeleza, protoţe 100 g porce bohatě pokryje doporučenou denní dávku. Zajímavosti: Salak není šťavnatý a nevytéká z něj šťáva, kdyţ se zmáčkne např. v tašce. Díky tomu, ţe ho lze jednoduše bez zašpinění oloupat a sníst, je toto ovoce praktické na cesty.
Nashi Popis: Plody nashi jsou ţluté a pevné, podobají se jablku. Mají nejčastěji kulovitě oválný tvar. Slupka suchá a silná. Duţnina je bílá, křupavá, ale zároveň šťavnatá, sladká a málo kyselá. Pěstuje se na stromu vysokém cca 2 m, podobné jabloním. Špatně snáší mráz. Chuť: Chutná jako sladká hruška. Původ: Pěstuje se v Číně (Pyrus ussuriensis), Japonsku (Pyrus pyrifolia). Pěstuje se v sadech. Japonský typ se rozšířil na Nový Zéland, do Austrálie, Čile a USA (Kalifornie a Washington). Vliv na zdraví člověka: Nashi má diuretický efekt, podporuje trávení, zmírňuje kašel, oddaluje ţízeň a eliminuje účinky alkoholu, ale obsahuje málo vitamínů. Konzumace: Podobně jako klasická hruška. Neoloupané nebo se dají pouţit v salátech, kompotech, marmeládách, dezertech, ale také se hodí ke zvěřině.
Rambutan Popis: Plody jsou velké 2,5 - 5cm, kulaté, oranţové aţ tmavě červené nebo ţluté. Na povrchu mají měkké ostny červené nebo ţlutooranţové barvy. Rambutan je vysoký, rozloţitý, stále zelený strom do 18m. Kvete a rodí ovoce dvakrát ročně. Plody visí pohromadě ve skupině po 10 – 20 plodech na stonku. Chuť: Duţina pikantně sladkokyselá a aromatická, téměř jako ananas s lehkou meruňkovou příchutí. Chuť podobná liči, ale sladší. Původ: Pochází z jihovýchodní Asie – Malajsie, Thajsko, Indonésie (vlhké tropy). Nyní se pěstuje v Africe, Kambodţi, Karibiku, Střední Americe, Indii, Filipínách, Srí Lance a poslední dobou také v částech Austrálie. Vliv na zdraví člověka: Rambutan tvoří z 80% voda. Dále obsahuje víceméně zanedbatelné mnoţství ţivin. Za zmínku stojí obsah vitamínu C, jehoţ je ve 100 g ovoce 30 mg. Konzumace: Nařízneme slupku rambutanu a plod rozdělíme na dvě poloviny. Konzumuje se pouze duţnina. Jí se syrový i konzervovaný do kompotů a dţemů. Semena se dají jíst, ale aţ po upraţení. Zajímavosti: Z ovoce se pouţívají i semena a to k výrobě olejů a mýdla. Semena se také vyuţívají v kosmetice. Kořeny, kůra a listy Rambutanu se pouţívají k léčivým účelům v asijském lidovém léčitelství. Vyuţívají se také jako barvivo.
Sweetie Popis: Sweetie je kříţencem bílého grepu a pomela. Svým vzhledem se podobá grapefruitu, ale chutí a šťavnatostí sladkostí se blíţí spíše Pomelu. Kůra je na začátku sezóny tmavě zelená a postupně se mění na jasně ţlutou. Chuť: Chutná jako Pomelo s příchutí grapefruitu. Původ: Sweetie bylo vyšlechtěno v Izraeli (Pomelito, Jaffa Sweetie, Pomelit). Izrael je také největším pěstitelem tohoto druhu ovoce. Vliv na zdraví člověka: Šťáva Sweetie má zvláštní schopnost sniţovat krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi a zvyšovat antioxidační aktivitu krve. I přes svoji sladkost sweetie obsahuje pouze 24 aţ 40 kalorií v jednom plodu. Sladkost není totiţ způsobena přebytkem cukrů, ale nedostatkem kyseliny. Konzumace: Sweetie se konzumuje syrové, bez slupky a to většinou přímo, nebo se přidává do ovocných salátů i do marmelád pro zpestření chuti. Zajímavosti: V roce 2006 byla sklizeň v Izraeli 160 tisíc tun.
Kokosový ořech Popis: rostlina - Kokosovník ořechoplodý je aţ 30 m vysoká palma s více neţ 5 m dlouhými listy plod – dutý, s tvrdou skořápkou na povrchu, bílou duţinou a kokosovou vodou uvnitř Původ: Neví se přesně, odkud kokosové palmy pocházejí (spekuluje se, zda pochází z jihovýchodní Asie nebo z Jiţní Ameriky, nejstarší fosílie byly objeveny na Novém Zélandu) Pěstování: tropy Složení: plod – 65% tuku, 20% glycidů, 8% proteinu, 6% vody kokosová voda – draslík, vitamin B a C Sklizeň: kokosovník ořechoplodý dává plody aţ po sedmi letech růstu, z jedné palmy se sklízí aspoň šedesát plodů Konzumace: Dostat se dovnitř lze jen násilím. Existují různé metody – pila, sekera, palice, vrták... Doporučuje se ořech naříznout jemnou pilkou a pak tvrdou skořápku oddělit. Noţem odříznout část duţiny, vypít nebo přelít kokosové mléko. Dále skořápku rozbít a vyloupat bílou duţinu. Jiný způsob - kokosy vloţte do trouby vyhřáté na 180 °C asi na půl hodinky. Kokos buď praskne, takţe z něj můţete snadno vyndat duţinu, nebo se zahřeje natolik, ţe stačí jen malá rána do skořápky, aby se tato snadno rozpadla. Zajímavosti: Čistá kokosová voda je i jedním z nejlepších elektrolytů, které se ve volné přírodě vyskytují, z duţiny čerstvě sklizených kokosových ořechů se získává velmi ceněný kokosový olej.
Karambola Averrhoa karambola, Čínská hvězdice
Popis: rostlina - stálezelený strom nebo větší keř s krátkým kmenem a rozvětvenou korunou, dorůstá do výšky 6 aţ 9 metrů plod – zelené aţ ţluté, oválné, 10-15 cm velké s hvězdicovitým průřezem Původ: jihovýchodní Asie Pěstování: Brazílie, Izrael, Kolumbie a Thajsko Složení: vitamíny - především vitamín C; minerální látky zejména vápník, ţelezo, hořčík a fosfor Vliv na zdraví člověka: v Indii se sušené karamboly nebo šťáva z karambol pouţívají proti horečkám. Kompotované karamboly pomáhají proti ţlučníkovým kamenům, močovým potíţím a odstraňují následky po nadměrném poţití alkoholu. Konzumace: Nejčastěji se jí čerstvá v exotických ovocných salátech nebo jako ozdoba pohárů a nápojů. Před konzumací se z karamboly odstraní hnědá ţebra a plod se nakrájí na plátky. Semena nejsou jedlá, proto je odstraníme.
Ananas Popis: Jedná se o tropické ovoce, plod ananasovníku chocholatého. Zdřevnatělá osa je tvořena splynutím sousedních bobulí. Ananas je pokryt tuhou koţovitou voskovitou kúrou (tvoří šestiúhelníkovou strukturu jeho povrchu). Původ: Jiţní Amerika Pěstování: Ananasovníky se pěstují obvykle na plantáţích. I kdyţ rostliny snášejí periodická období sucha, plantáţe se zavlaţují, aby bylo dosaţeno maximální sklizně. Sklizeň se provádí v okamţiku, kdy plody začínají ţloutnout. Pro ananasy určené k přímé konzumaci se sklízí dříve; pokud mají být zpracovány na kompoty a šťávu, nechávají se více dozrát. Složení: Ananas je ovoce bohaté na vitaminy a minerály. Obsahuje např. vitaminy skupiny B, vitamin C a betakaroten, z minerálních látek draslík, hořčík, vápník, zinek, ţelezo, mangan, sodík, síru a fosfor. Vliv na zdraví člověka: ananas je plný manganu - tvorba zdravých kostí působí protizánětlivě sniţuje vysokou hladinu fibrinogenu (to ohroţuje srdce a mozek) chrání ţaludeční sliznici ananasová šťáva se pouţívá při horečce a depresích nejúčinnější spalovač tuků
Konzumace: Odkrojit vršek s listy a spodek. Svisle rozkrojit na čtvrtiny. Z kaţdé čtvrtiny odkrojit vnitřní sloupec – tvrdé. Vzniklé části nakrájet na prouţky a vykusovat.
Datle Popis: Ovoce, které roste na datlovníku pravém (Phoenix dactylifera). Jedná se o tmavě hnědé oválné plody, které jsou dlouhé 3 aţ 7 cm a široké 2 aţ 3 cm. Datlovník pravý je palma dorůstající aţ 30 m. Listy mohou být aţ 2 metry dlouhé. Plod tvoří bobule s jedním semenem a sladkou duţinou. patří mezi nejstarší známé druhy ovoce a jsou zmiňovány jiţ v Bibli a v Koránu. Plody lze jiţ dnes uţ běţně zakoupit v obchodě. Původ: Pochází Blízkého východu, jedná se o jednu ze základních sloţek zdejší potravy. Mezi největší producenty datlí na světě patří Irák, Egypt, Španělsko a Maroko. Složení: Datle mají ze všeho ovoce patrně nejvyšší energetickou hodnotu. Uvádí se, ţe z libry (453 g) datlí získá lidské tělo 1130 1275 kalorií. Datle jsou bohaté draslíkem a chudé sodíkem. Mají vysoký obsah sacharidů a jsou bohaté na draslík a chlór. Vliv na člověka: Datle, i přes svou velkou sladkost, nezvyšují hladinu glukózy v krvi a pomáhají chránit proti ucpávání tepen. Datle také redukují riziko vzniku srdečních chorob a rakovin. Konzumace: Většinou se konzumují rovnou celé, bez loupání, ovšem pozor na pecku. Datle se dají zpracovat jako stolní (čerstvé) nebo jako sušené ovoce, ze sušených datlí se mele mouka, z čerstvých přezrálých bobulí se vykapává sladký sirup, tzv. datlový med. Pozor: existuje i dekorativní (nejedlá) varianta datlí!
Zajímavosti: Posilnili se jimi Mojţíš, Buddha i Jeţíš. V některých kulturách se věří, ţe datle mají afrodiziakální účinky.
Fík Popis: Ovoce, které roste na fíkovníku smokvoni (Ficus carica). Jedná se o opadavý keř nebo malý strom, dorůstající v přírodě 3 – 5 metrů. Stejně jako datle jsou i fíky prastaré ovoce, zmiňované uţ v Bibli. Plody jsou 2–5 cm velké, při zralosti červenají. Plod fíku není v pravém slova smyslu ovoce, ale invertované květenství. Je produktem jednoho z nejzajímavějších symbiotických vztahů v přírodě – opylován zevnitř zvláštním druhem včel. Doporučujeme: http://scienceblogs.com/oscillator/2010/09/edible_symbiosis.php?utm_source =selectfeed&utm_medium=rss Původ: Fíky pocházejí původně z Orientu. V dnešní době se uţ ale pěstují v teplých evropských zemích - v Řecku, Portugalsku, Turecku, na Kypru, v jiţní Itálii, v jiţní Francii a ve Španělsku. Fíky si můţeme pěstovat i u nás, ale fíkovník musíme na zimu přemístit domů. Složení: Čerstvé fíky obsahují aţ 70-80% vody a kolem 25% sacharidů. Jsou bohaté na provitaminy vitaminu A, dále obsahují vitaminy skupiny B, menší mnoţství vitaminu C a draslík. V sušených i čerstvých fících najdeme poměrně velké mnoţství bílkovin, aminokyselin, pektinu a vlákniny, kombinace obsaţených látek z nich činí zdraví velmi prospěšné ovoce. Vliv na člověka: Fíky obsahují hodně vlákniny, a sice pektin (coţ je rozpustná vláknina, která sniţuje krevní hladinu cholesterolu) a nerozpustnou vlákninu (která usnadňuje průchod jídla střevy a tak chrání před zácpou jiným střevními poruchami). Vysoký obsah látek, jenţ vytvářejí slizy způsobuje to, ţe fíky jsou mnohem lepší a hlavně přírodní laxativum (projímadlo) neţ léky z lékárny, jenţ mají neţádoucí vedlejší účinky na náš organismus. Mnoho naţek ve fících působí ve střevech jako vláknina. Několik fíků denně udělá pro vaši zdravou střevní flóru opravdu zásluţný čin.
Konzumace: Sušené fíky se jí celé bez loupání. Čerstvý fík se odspodu oběma palci rozloupne na dvě poloviny. Vnitřní duţina se vykusuje, slupka se nejí. Zajímavosti: Jeden jediný fík za hodinu zaţene hlad na celé dopoledne nebo odpoledne, skvěle vyţivuje jak nervy, tak i mozek vitální silou a ještě pomáhá zbavit se nadbytečných kilogramů.
Maracuja
vzdáleně připomíná meruňky s hroznovým cukrem. Často se přidává do tropických dţusů.
Popis: Mučenka jedlá (Passiflora edulis), zvaná téţ jako Maracuja. Tento strom je tropická, popínavá liána, vyţadující velký prostor. Roste bujně. Má nádherné, různobarevné květy, připomínající Kristovu koruna. Od toho pochází i název celé rostliny – Mučenka. Plodí tmavě fialové, kulaté plody, velké asi jako golfový míček.
Zajímavosti: Skoro v kaţdé zemi se tomuto ovoci říká jinak. Například v Argentině, Paraguaji a Uruguaji se tomuto ovoci říká mburucuyá, na Havaji je to lilikoi, anglický termín je passion fruit, v Nizozemí potom passievrucht, …
Původ: Maracuja pochází z tropických oblastí v Americe. Pěstuje se v severozápadní části Jiţní Ameriky, v Indii, na Novém Zélandu, v Karibiku, Brazílii, v jiţní Floridě, na Havaji, v Austrálii, ve východní Africe, v Izraeli a v Jihoafrické republice. Složení: Duţnina obsahuje přes 75 procent vody a energetická hodnota je pouhých 90 kcal ve 100 gramech duţniny. Vliv na člověka: Plody maracuji jsou bohaté na betakaroten a vitaminy C. Jsou také výborným zdrojem vitaminu B3 důleţitý pro tvorbu sexuálních hormonů – estrogenu, progesteronu, testosteronu, ale i dalších hormonů, jako je například kortizon a inzulin. Obsahují také vitamin B2, který je důleţitý pro dobrý stav kůţe, očí, funkce srdce a dalších orgánů. Jelikoţ riboflavin má významný vliv na metabolizmus cukrů, tuků a aminokyselin, ovlivňuje celkovou energetickou přeměnu v organizmu a je nezbytný pro základní buněčný metabolizmus. Maracuja má i vitamin B6, ţelezo, draslík, hořčík a fosfor a vysoký podíl vlákniny. Konzumace: Pod tuhou koţovitou slupkou se nachází rosolovitá duţnina plná jedlých semen. Konzumuje se duţnina, kterou můţeme vysrknout nebo vydlabat a přidat do ovocného salátu. Její příjemná navinulá chuť
Anona cherimoya čerimoja, smetanové jablko, Graveola (portugalsky)
Plod: Pod pokoţkou zralého plodu je koţovitá sladkokyselá duţnina. V duţnině se nacházejí četná, leskle černá, 1-2 cm velká semena, která jsou jedovatá. Duţnina plodu obsahuje velmi mnoho hroznového cukru (aţ 20 %), 3 % vlákniny, provitamín A, vitamín C, vápník, fosfor a pektin. Původ: Jiţní Amerika. Jihoameričtí Indiáni.
Annonu
cherimoyu
pěstovali
Výskyt: Největšími producenty Cherimoyi jsou Keňa, Brazílie, Izrael a Chile. K nám se dováţí ze Španělska, Izraele nebo Kanárských ostrovů. Konzumace: Plod rozřízneme na polovinu a měkkou šťavnatou duţninu vybíráme lţičkou. Chuť: Zralé ovoce voní po banánech a chutí připomíná kombinaci jahod s banány. Pozor: semena jsou ve větším množství jedovatá!!
Kumquat Fortunella Hindsii
Popis rostliny: Rostlina kumquat je stálezelený keř nebo cca 3 metry vysoký strom. Plod: Kumquat patří mezi nejmenší citrusové plody a je jen 2 4 cm dlouhý. Plody, duţina i slupka jsou oranţové a jedlé. Semena se nejí. Kumquat je poměrně bohatý na vitamín C a obsahuje hodně draslíku a měď. Původ: Kumquat pochází z Východní Asie a Jiţní Číny. Jsou zde známy jiţ od 12 století. Výskyt: Čína, řecké Korfu a další destinace. Konzumace: Kumquat dobře umyjeme, nakrájíme na kolečka a můţeme jíst. Je téţ moţné jíst vcelku. Jí se i se slupkou. Semena se nejí. Chuť: Připomíná něco mezi citronem a mandarinkou, má výrazné aroma. Využití: Často se jí čerstvý. Jsou delikatesou ke grilovanému masu, drůbeţi, zvěřině nebo třeba fondue. Vcelku jsou plody často pouţívány také k ozdobě koktejlů.
Physalis Mochyně peruánská, Physalis peruviana
Další názvy: Ţidovská třešeň, Kapská srstka, Ananasová třešeň, Zemní třešeň, Měchýřovitá třešeň Popis rostliny: Physalis peruviana je asi metrová, jednoletá, v noci kvetoucí plstnatá bylina. Plod: Zelenoţlutá aţ ţlutooranţová třešnička uzavřena v papírově tenkém, ţebrovaném kalichu, který má po uzrání šedozelenou barvu. Physalis obsahuje aţ 30 mg vitamínu C ve 100 g, provitamín A, z minerálních látek především draslík, fosfor, vápník a další prvky. Původ: Jihoamerické Peru. Výskyt: V mnoha tropických a subtropických zemích (pěstuje se v Jiţní Africe, Keni, Kolumbii a Novém Zélandu.). Zřídka se pěstovala i ve Střední Evropě. Konzumace: Kalich se odstraní a jí se bobule. Nezralé plody, stejně jako zbytek rostliny jsou jedovaté!!! Chuť: Šťavnatá, sladkokyselá a příjemně kořeněná chuť, vzdáleně připomína ananas, ale těţko ji s něčím srovnávat.
Rodina banánů Musaceae
Popis: Jedná se o prastarou bylinu, která se mnoţí bezpohlavně. Banány mívají obvykle hmotnost mezi 125200 g. Z této váhy asi 80 % představuje jedlou část a zbývajících 20 % připadá na koţovitou slupku. Nezralý jsou zelený a naopak zralý mají ţlutou barvu. Banánovník má mnoho desítek druhů a odrůd. Roste velice rychle a jiţ za 9 měsíců dorůstá 4-6 metrů a plodí. Původ: Amerika (Ekvádor) Pěstování: Nejvíce se banány pěstují ve Střední a Jiţní Americe. Je to nejrozšířenější ovoce na světě. Složení: Banány obsahují veliké mnoţství vitamínů a prvků potřebných pro náš ţivot. Největší zastoupení má vitamín C a z prvků je to draslík. Zajímavosti: Banány dodávané na trh mírného pásma (tedy i k nám) jsou sklízené tak, ţe dozrávají během dopravy. Sníţení teploty během dopravy zvyšuje ţivotnost plodů, ale to ovlivňuje jejich kvalitu a chuť. Kvůli genetické podobnosti mezi odrůdami jsou banánovníky snadným cílem epidemií.
Mango Mangifera
Popis: Mango je stálezelený tropický strom, který se doţívá aţ tři sta padesáti let a dorůstá do výšky kolem třiceti metrů. Květenství tvoří velké mnoţství drobných ţlutočervených kvítků, ze kterých vyrůstá v trsu jeden aţ pět plodů ledvinovitého tvaru. Původ: Jeho původ není přesně znám, ale zdá se, ţe pochází z jiţní a jihovýchodní Asie. Pěstování: Mango se pěstuje v tropických oblastech. Složení: Mango je bohaté na vitamíny. Největší zastoupení má vitamín C a A. Z prvků je důleţitý fosfor a draslík. Obsahuje málo tuku a sodíku. Konzumace: Obvykle se nejprve oloupe slupka (např. běţnou škrabkou na brambory) a pak se z plodu odkrajují plátky. Mango se také pouţívá jako příloha k masům a omáčkám. Zajímavosti: Mango má spoustu léčivých účinků. Pomáhá při zrakové únavě a šerosleposti a působí preventivně proti infekcím a nemocem z nachlazení.
Liči Litchi Popis: Liči je tropický stálezelený strom a jeho plody jsou oranţové aţ červené. Pod svrchní skořápkou se nachází bělavá a šťavnatá duţina s peckou velikosti fazole. Liči je sladké, jemné, chuťově podobné kompotovaným mandarinkám. Původ: Asie, Čína a Indočína Pěstování: Liči se pěstuje v zemích subtropického pásu, hlavně v celé jihovýchodní Asii, v Indii, na Srí Lance, ale také v jiţní Africe, na Madagaskaru, v Brazílii, na Floridě, Havaji. Složení: Poţivatelná duţina má pouze průměrný obsah vitamínu C a různých minerálních prvků, jako draslíku, sodíku a vápníku. Konzumace: Prsty oloupeme tvrdou slupku a sníme. Liči se můţe konzumovat jak čerstvé, tak i kompotované nebo sušené. (Někdy dokonce téţ obalované jako řízek.) Výborné do salátů nebo koktejlů. Zajímavosti: V Číně liči pro svou sladkost a aróma platí za nejjemnější ovoce a za pokrm lásky. Nesmí se vařit, jinak jeho duţina zhouţevnatí.
GRANÁTOVÉ JABLKO Popis:Granátové jablko je aromatické ovoce se sladkokyselou chutí. Má tvrdý, dřevnatý obal, pod kterým se skrývá velké mnoţství peciček obalených duţinou. Je to plod granátovníku obecného (= marhaník granátový), coţ je opadavý keř nebo strom, který dosahuje výšky kolem 6 metrů. Původ a pěstování:Granátové jablko pochází ze Středomoří, kde se také stále pěstuje. Dále ho můţeme najít v Indii, Argentině, USA a po celé Asii. Za nejkvalitnější jsou povaţovány plody z Íránu. Složení:Toto ovoce obsahuje aţ 77% vody, velké mnoţství sodíku a cukrů. Významně jsou zastoupeny vitamíny B a C. Energetická hodnota se pohybuje okolo 60 kcal na 100g. Konzumace:Sklizeň probíhá v září aţ listopadu. Je velmi náročné na přípravu před konzumací. Je třeba rozříznout a podél vnitřních blan rozloupat. Dále vydlabat pecičky obalené červenou duţinou. Jí se pouze červená duţina. Při konzumaci je třeba dávat si pozor na oblečení – červená barva je dost intenzivní a špiní. Zajímavost:Granátová jablka výrazně sniţují riziko rakoviny a pomáhají při jejím léčení. Dále pak posilují imunitní systém a sniţují pravděpodobnost vzniku osteoporózy.
KIWI Popis: Kiwi je plod aktinidie ovocné, která můţe dosahovat výšky aţ osm metrů. Kiwi má hnědou a chlupatou slupku, uvnitř je zelená duţina. Původ a pěstování: Kiwi pochází z Číny. Od začátku 20. století se také pěstuje na Novém Zélandu, kde kiwi dostalo svůj nový název (původně „čínský angrešt“) podle národního ptáka - kiwi. V současné době kvůli zmatkům, zda se při vyslovení „kiwi“ jedná o ovoce nebo o ptáka, prodává Nový Zéland kiwi pod značkou Zespri, coţ je také ochranná známka. Do ČR se dováţí kiwi z Itálie, protoţe jsou levnější, dostupnější a dají se lépe skladovat. Složení: Jen málokteré ovoce obsahuje tolik vitamínu C jako kiwi. Obsahem aţ 1 miligram vitamínu C v 1 gramu pokrývá konzumace 1 kusu kiwi příjem denní dávky. V kombinaci s hořčíkem podporuje látkovou výměnu, zpevňuje cévy a ţíly, posiluje imunitu a zlepšuje vidění. Konzumace: Kiwi můţeme jíst syrové nebo tepelně upravené. Většina lidí si kiwi před konzumací oloupe, ale není to důleţité – slupka není zdravotně závadná a dá se jíst. Zajímavost: Kiwi nemusí být jen zelené, jsou i jiné druhy – zlaté a červené kiwi.
POMELO Popis:Pomelo je jeden z největších citrusových plodů. Je to plod stejnojmenného stálezeleného stromu. Pomelo dorůstá aţ 5 kg, ale více jsou vidět s hmotností okolo 1 kg. Samotné jádro tvoří pouze polovinu objemu, zbytek tvoří slupka. Duţinu má pomelo bledě ţlutou, oranţovou aţ červenou. Původ:Pomelo pochází z Jihovýchodní Asie, dnes se ale pěstuje také v USA, Číně, Mexiku a Španělsku. Složení:Toto ovoce obsahuje hlavně vitamíny C a A, draslík, ţelezo a velké mnoţství vody. Má velmi málo tuku, sodíku, cholesterolu a kalorií - energetická hodnota je cca 30 kcal na 100g. Konzumace:Jeho konzumace je časově náročná. Nejprve se oloupe jako pomeranč, pak se prsty rozdělí na menší dílky a duţina, která se jí, se vyloupe z blan. Musíte si dát pozor, protoţe veškeré vnitřní blány jsou velmi hořké a nejsou vhodné ke konzumaci – sladkou duţinu je třeba pečlivě vyloupat. Konzumuje se syrové nebo se přidává do ovocných salátů i do marmelád pro zpestření chuti. Zajímavost:Pomelo pomáhá proti vysokému cholesterolu a srdečním nemocem.
Avokádo Avokádo Americké (Persea americana)
Popis: Avokádo je plodem hruškovce přelahodného, coţ je stálezelený tropický ovocný strom dorůstající výšek okolo 30m. Plod má hruškovitý tvar, obvykle je 10-13cm velký a váţí 150-350g. Na povrchu je zelené barvy, uvnitř bílá aţ zelená duţina, která na vzduchu hnědne. Uprostřed hnědé semeno s tvrdou slupkou. Původ: Avokádo pochází ze středu Jiţní Ameriky. Španělé avokádo dovezli do Západní Indie, na Kanárské ostrovy a na některé ostrovy v Atlantiku. Pěstování: Velké plantáţe na pěstování avokáda vznikly v Kalifornii začátkem 20. století. Dodnes je Kalifornie jedním z největších producentů avokáda. Avokáda, která se prodávají na evropských trzích, pocházejí především ze Španělska a Izraele. Konzumace: Pro konzumaci avokádo rozřízneme na polovinu, vyjmeme pecku a obsah vydlabeme lţící. Pak můţeme duţinu pokrájet na menší kousky nebo rozmačkat vidličkou a namazat na pečivo stejným způsobem, jako se maţe máslo - a posolit. Duţinu je dobré hned po vyjmutí ze slupky pokapat citrónovou šťávou, aby nezhnědla a neztratila své cenné látky. Chuť a složení: Chuťově je avokádo velice rozmanité, hodně záleţí na dané odrůdě. Můţe připomínat ořechy či lískový oříšek. Pokud je avokádo nezralé, je hořké a ke konzumaci je nevhodné. Zralé avokádo má měkkou máslovitou duţinu se skvělou výţivovou
hodnotou. Je bohaté na proteiny a vitamíny. Zejména to jsou vitamíny A,B1, B2, B6, C a E. Avokádo je téţ bohaté na minerály jako jsou ţelezo, vápník, fosfor a draslík. Vliv na člověka: Zelený plod obsahuje hodně lecitinu, který sniţuje hladinu cholesterolu a zlepšuje paměť. V avokádu je aţ 30% tuků, které jsou z valné části zastoupeny ve formě zdraví velmi prospěšných nenasycených mastných kyselin. Vzhledem ke svým vyţivovacím kvalitám se doporučuje osobám s kardiovaskulárními problémy a nemocemi nervového systému.
Papája Popis:Papája je aţ deset metrů vysoká bylina, která se pěstuje pro oválné plody váţící aţ 2.5 kilogramu, které mají zelenou, oranţovou nebo ţlutou barvu s duţinou připomínající chutí ananasové melouny. Původ:Původ má ve střední Americe, ale dnes se pěstuje v tropech po celém světě. Složení: Nejvíce ceněnou sloţkou papáji jsou její enzymy, které tento plod s tenkou slupkou potřebuje k ochraně před hmyzem v době zrání. Dále obsahuje vitaminy B1, B2, B3, vápník a ţelezo. Konzumace:Papája je k dostání celý rok. Při stisknutí nesmí být příliš měkká. Plod zpracujeme tak, ţe jej rozkrojíme, odstraníme semena a vydlabeme duţinu. Pojídáme ji hlavně čerstvou, nebo z ní připravíme kompot. Zajímavosti:Tento blahodárný plod má mnoho ozdravných účinků pro člověka. Kladně působí na krevní oběh a srdce,
zvyšuje imunitu, zlepšuje vidění a mimo jiné zlepšuje stav bílkovin v buňkách.
Guave Popis: Guave je druh z čeledi Guava (Pisdium) z rodiny myrtových rostlin (Myrtaceae). Původ má v tropické Americe, dnes se ovšem pěstuje v celé tropické oblasti, hlavně v Jiţní Africe a v Indii. Jeto keř, případně strom, který dorůstá do výšky aţ několika metrů,má bílé květy, ze kterých se pak vytváří bobule kulového nebo vejcovitého tvaru o délce aţ dvanáct centimetrů. Chuť: Slupka zralých plodů je světle zelená nebo ţlutá. Uvnitř se nachází šťavnatá dřeň chutnající podobně jako směs hrušek, kdoulí a fíků. Složení:Guave obsahuje mnoţství vitaminu C, dále pak provitamin A,vitamin B, ţelezo, vápník a fosfor. Konzumace:Má
příjemnou
sladkokyselou
chuť.
Duţina
ukrývá velké mnoţství semínek, která jsou většinou jedlá. Konzumuje
ji
oloupanou,
případně
pocukrovanou
dochucenou citronovou šťávou nebo z ní připravíme kompot.
a
Cukrové melouny Popis: Jednoletá poléhavou rostlinu, která dorůstá aţ 150 cm. Po odkvetení vzniká plod, který můţe mít různou velikost a tvar v závislosti na druhu a dlouhý aţ 1 metr. Povrch plodu má pak korkovitě síťovaný vzor s hrbolky připomínající bradavice, ale můţe být také zcela hladký. Původ: Španělsko, Brazílie, Jiţní Afrika Konzumace: Podélně rozkrojit na poloviny. Lţící vydlabat vnitřní pecičky (nejí se). Poté poloviny dál podélným řezem rozdělit na čtvrtiny. Ty pak příčně nakrájet na plátky, které se vykusují se. Chuť: Sladší neţ vodní melouny. Energetická hodnota je téměř dvakrát větší neţ u melounů vodních. Meloun žlutý: Kůra zářivě ţlutá. Duţina je pastelově zelená. Chuť je sladká a velmi harmonická. Jako předkrm s parmskou šunkou. Dováţí se ze Španělska Izraele, Brazílie a Jiţní Afriky. Meloun Cantraloupe: Malé plody o váze 1kg.Nazelenalá barva kůry, Oranţová duţina má síťovanou kresbu, sladkou a aromatickou chuť připomínající ananas. Sklízí se ve Francii, Senegalu a ve Španělsku. Meloun Galia: Kulatý tvar zelenoţlutá kůra. Duţinu má světlezelené barvy a je velmi osvěţující Sklízí se ve Španělsku, Itálii, Řecku, Izraeli a Jiţní Africe.
Granadilla Popis: jedná se o jednu z mnoha jedlých mučenek. Je to popínavá liána. Květy má bílopurpurové a listy srdcovitého tvaru. Plodí oranţovohnědé kulaté aţ oválné plody. Původ: Jiţní Americe V Jihoafrické republice se ji říká právě Granadilla. Konzumace: Podélně se rozkrojí na půlky. Vnitřní duţina se vydlabe lţičkou nebo vypije. Duţina se jí i s jadérky. Tvrdá slupka se nejí. Chuť: Vnitřek plodu tvoří tmavá semena, obalená šťavnatým pouzdrem. Šťáva plodu je silně aromatická, příjemně navinuté chuti. Složení: obsahuje asi 17% provitamínu A, vitamíny B, ,fosfor,ţelezo a vlákninu
sacharidů a vitamín C,
mnoho vápník
Zajímavosti:Granadilla se pěstuje k výrobě dţusu, často bývá míchána s dţusy z jiných druhů ovoce pro zdůraznění chutě, ale můţe se také jíst čerstvá.
Kaki (Tomel japonský) Popis rostliny a plodu: Tomel japonský je subtropický opadavý strom. Má rozkladitou korunu, ve své domovině dosahuje aţ patnácti metrů do šíře i výšky. Listy jsou široce oválné, krátce řapíkaté. Kaki je lesklý zářivě oranţový plod.. Tvarem připomíná rajče, velikost je okolo 5-8 cm. Kaki typické svým výrazným kalichem sestaveným ze čtyř lístků u stopky plodu. Chuť je lehce nasládlá podobné brokvi či meruňce. Původ: Pochází z jihovýchodní Asie, konkrétně z Číny.D nes je rozšířený v subtropech téměř celého světa a ve středozemí či Zakavkazku. Nutriční hodnoty: Energetická hodnota 100 g kaki je cca 293 kJ (70 kcal). Duţnina obsahuje velké mnoţství vitaminu C a aţ 20% jednoduchých cukrů, takţe můţe slouţit jako rychlý zdroj energie. Konzumace: Různé zdroje mají trochu odlišné doporučené způsoby konzumace. Jednoznačně však kaki můţete jíst syrové i bez doslazování. Můţeme kaki podélně rozříznout a vydlabat lţičkou či naporcovat na plátky a vykusovat. Lze i pokapat citronovou šťávou nebo prosladit či usušit. Zajímavosti I přes to, ţe v Číně je kaki pěstováno uţ přes 2000 let, poprvé bylo odborně popsáno aţ roku 1780. Strom Tomel japonský lze pěstovat i jako bonsaj.
Tamarillo, rajčenka, francouzské rajče... Popis rostliny a plodu: Tamarillo je stálezelený stromek nebo keř, který dorůstá výšky 3 aţ 4 m. Tvrdé listy velké aţ 20 cm jsou mírně chlupaté se zřetelným ţilkováním. Mladé lístky mají purpurovou barvu. Květy jsou podobné květům brambor. Barvu mají bílorůţovou, příjemně voní a vytvářejí hroznovité květenství. Tamarillo má plody oválné aţ široce vřetenovité bobule, zašpičatělé na obou koncích. Bývají aţ 9 cm velké. Existují odrůdy s červenými a ţlutými plody, liší se především chuťově a mnoţstvím semínek v duţině pod hladkou slupkou. Původ: Tamarillo pochází z peruánských And, ale v současnosti se pěstuje v Kolumbii, Brazílii, Novém Zélandě, Keni, Kalifornii, Indii, Srí Lance a Jiţní Africe. Nutriční hodnoty: Tamarillo obsahuje minerály jako vápník, ţelezo a fosfor. Je bohaté na vitamín A, C, B1, B2, B3. má malý obsah tuků, takţe je vhodné při různých dietách. Nedělá problémy ani lidem, kteří nemohou jíst citrusy nebo papriky. Doporučuje se pacientům s problémy s kostmi a padáním vlasů. Redukuje cholesterol, posiluje mozek, paměť a je uţitečné při vysokém krevním tlaku. Konzumace: Duţninu je nejlepší vydlabat a přisladit. Slupku vţdy odstraníme, jelikoţ je velmi hořká. Hořkost se dá odstranit i povařením. Tamarillo můţeme pouţít do koktejlů, salátů, přidávat k pálivým přísadám. Co oblast, to trochu jiné vyuţití.
Zajímavosti: V Kolumbii a Ekvádoru se tyto plody či listy, předem zahřáté nebo osmahnuté, uţívají jako obklady k léčení chřipky, na podráţděný krk, při zánětu mandlí a při angíně.
Kiwano, Africká okurka, rohatý meloun Popis rostliny a plodu: Rostlina kiwana je dlouhá liána, která velmi rychle roste. Celá je porostlá mírně pichlavými chloupky. Její úponky s výhonky dosahují délky i několik metrů. Listy jsou velké, podobné listům okurek. Květy jsou sytě ţluté. Plody jsou válcovité oranţové bobule, porostlé krátkými pichlavými ostny. Dorůstají do délky aţ 12-ti centimetrů. Uvnitř je tmavě zelená, šťavnatá duţnina. Semínka se podobají semínkům okurky. Původ: Svůj původ má v Africe, na Kalaharské poušti. V Zimbabwe je označována jako 'gaka' nebo 'gakachika'. Pěstuje se převáţně v Kalifornii , Chile a na Novém Zélandu.U nás můţeme kiwano pěstovat ve skleníku nebo na slunnéem, ale nevětrném místě. Nutriční hodnoty: Kiwano obsahuje významné mnoţství draslíku a hořčíku. Stogramový plod pokryje 40% denní dávky vitamínu C. Kiwano je také vhodné při dietáchdietáře, v deseti dekagramech se nachází jen lehce přes 100 kJ (4x méně neţ v banánu). Jak se sklízí a jak se jí: Plody se konzumují ihned po sklizni, tedy koncem srpna. Nejsou vhodné ke skladování, ale na jedné rostlině jich můţe být aţ 100 kusů. Konzumujeme pouze šťavnatou duţinu, i kdyţ slupku můţeme jíst také. Lze pouţívat ve slané i sladké kuchyni, ale také pouze po dekoraci. Zajímavosti: Seschlé slupky lze pouţít i k ozdobnému servírování zmrzliny
Tamarind Popis: Stromy z čeledi motýlokvětých – tamarindy (Tamarindus indica) jsou středně vysoké stromy dosahující výšky aţ 20m s hustou pravidelnou korunou. Luskovité plody tamarindu jsou aţ 15 centimetrů dlouhé a dva centimetry široké. Lusky obsahují čtyři aţ dvanáct jader obklopených červenohnědou aţ téměř černou kašovitou dření. Původ: Původně z afrických tropických oblastí. Ale je rozšířen do tropické a subtropické oblasti. Pěstování: Semena tamarindu není před výsevem třeba nikterak upravovat. Vysadíme je do substrátu (např. pro pokojové rostliny). Vyklíčí během několika týdnů. Klíčení můţeme urychlit macerováním semen před výsevem a to 10 minut v 95% kyselině sírové. Semena poté musíme dobře opláchnout. Zejména mladé rostliny tamarindu jsou choulostivé a velmi citlivé na přelití i na přeschnutí. Rostlina plodí cca po deseti letech. Tamarind se pěstuje také jako bonsai. Složení a konzumace: Dřeň má silně sladkokyselou chuť a má vysokou cukernatost (aţ 35 %). Dřeň tamarindu je třeba spotřebovat co nejrychleji. Hodí se k přípravě speciálních kořeněných omáček a také osvěţujících nápojů (vzhledem k obsahu kyselin působí lehce projímavě). Tamarindy se také zpracovávají na čatní a do rýţových a zeleninových pokrmů.
Pepino Popis: Rostlina svými listy i květem připomíná brambor, se kterým je také příbuzná. Plody připomínají menší melounky, jsou vejcovitě oválné, s hladkou a lesklou slupkou, která je ve zralosti ţlutá aţ fialová, s podélnými výraznými tmavozelenými aţ hnědofialovými pruhy. Původ: Peru, Kolumbie Pěstování: Patří do čeledi lilkovitých rostlin. Jeho teplotní nároky jsou přibliţně stejné jako u rajčat, ale potřebuje o 50-60 dní delší vegetační dobu. Abychom sklidili z 1 rostliny 10-15 plodů, měli bychom ji přirychlit. Pokud máme tedy skleník apod., vysazujeme rostliny od dubna do poloviny května. Jeden malý truhlík = jedna rostlina. Sklizeň z přirychlených rostlin bývá 10-17 plodů (2 2,5 kg). Složení a konzumace : Pepino se jí hodně vyzrálé, syrové, nejchutnější je chlazené. Jí se jen duţina bez slupky – je ţlutá, měkká, sladká a silně příjemně voní. Pepino dobře chutná samotné nebo nakrájené ve směsi s jiným ovocem. Dá se z něj připravit také výborná marmeláda.
Zajímavosti: Indiáni mu říkají cachuma. Rostlinám se dobře daří v truhlíku nebo květináči, takţe si ji můţete dobře pěstovat i doma, kde se vám za péči odmění bohatou úrodou – na jedné rostlině vyroste aţ 2,5 kg plodů. Obsahem vitamínu C se Pepino vyrovná citrusům.
