JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na trubku
Guy Touvron - koncertní a pedagogická činnost
Bakalářská práce
Autor práce: Vít Otáhal, DiS. Vedoucí práce: doc. Jan Broda Oponent práce: MgA. Vojtěch Novotný
Brno 2012
1
Bibliografický záznam OTÁHAL, Vít. Guy Touvron – Koncertní a pedagogická činnost [Guy Touvron Concert and teaching activities ]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2012. 25 s. Vedoucí diplomové práce doc. MgA. Jan Broda.
Anotace Bakalářská práce Guy Touvron – Koncertní a pedagogická činnost pojednává o koncertní a pedagogické činnosti jednoho z nejvýznamnějších světových trumpetistů všech dob. Práce se zabývá Touvronovým ţivotem od prvních kroků vedoucích ke hře na trubku a kornet, přes studia na paříţské konzervatoři a účast na mezinárodních soutěţích, aţ po sólovou kariéru trvající aţ do dnes, která je úzce provázána i s Touvronovými aktivitami pedagogickými.
Annotation Bachelor thesis Guy Touvron - Concert and teaching activities deals with concert and teaching activities of one of the most important and worldwidely
famous
trumpet player. It’s based on Touvron’s life, goes from his first trumpet and cornet experiences, studies at Paris conservatory, participation in international competitions up to his career as solo trumpet player, which lasts until today and is closely linked to his teaching activities.
Klíčová slova Guy Touvron, konzervatoř v Paříţi, trumpetista, sólista, pedagog, Francie
Keywords Guy Touvron, Paris conservatory, trumpet player, soloist, pedagogue, France
2
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a pouţil jen uvedené informační zdroje. V Brně, dne 2. května 2012
Vít Otáhal
3
Obsah: Předmluva .........................................................................................5 1 Dětství a hudební začátky .................................................................6 2 Studium na CNSMDP v Paříţi .........................................................9 3 Začátek pedagogické činnosti a první angaţmá .............................11 4 Úspěchy na mezinárodních soutěţích ............................................13 5 Sólová dráha ...................................................................................15 6 Pedagogické postupy a metody ......................................................19 Závěr ...............................................................................................24 Pouţité informační zdroje ..............................................................25
4
Předmluva V letošním školním roce se mi podařilo dosáhnout pro mě nebývalé pocty, jelikoţ jsem měl moţnost strávit jej studiem na Conservatoir a rayonnement régional de Paris, kde hru na trubku vyučuje světoznámý trumpetista a pedagog Guy Touvron. Ve své práci jsem se pokusil co nejlépe zmapovat jeho ţivotní i profesní dráhu od útlého dětství, kde započal jeho zájem o hudbu, aţ do dnes, kdy je stále velmi aktivním koncertním trumpetistou a pedagogem. Dále se snaţím, díky osobním zkušenostem, přiblíţit jeho učební metody jak z jeho Masterclasses, které probíhají po celém světě tak zejména z mnoha setkání na hodinách v Paříţi, kdy jsem se mohl účastnit mnohých, pro mě zajímavých a přínosných lekcí nejen po stránce hudební, ale z velké části i po stránce lidské. Tato bakalářská práce vychází z informací, které se mi podařilo získat během studijní stáţe umoţněné studijním programem Erasmus a je zaměřena zejména na takové, které nebylo zatím moţno v Čechách získat, jelikoţ Guy Touvron se v České republice zdrţuje sice několikrát do roka, ale vţdycky jen na krátký čas. Velmi mě oslovil jeho přístup k výuce muzikálního projevu při hře na trubku, a proto bych chtěl tento přístup rozšířit více do povědomí jak mladých začínajících hráčů, tak jejich pedagogů.
5
1 Dětství a hudební začátky Guy Touvron se narodil 15. února 1950 ve Vichy, Denise a Robertu Touvronovým. Jeho rodiče pracovali oba ve Vichy v továrně na zpracovávání minerálních vod, matka jako sekretářka, otec jako dělník. Rodina ovšem neţila přímo v tomto světově proslulém městě, ale v deset kilometrů vzdáleném městečku Saint Yorre, označovaném jako „Vodní město“. Jelikoţ rodiče celé dny pracovali v továrně, starali se o malého Guy Touvrona jeho babička a dědeček z matčiny strany. V jejich domě tedy trávil své první roky ţivota, a zde také přichází první zlomový moment, který má ovlivnit směr jeho budoucnosti. Guy Touvron vzpomíná1, jak v pěti letech poslouchal vysílání radia, kde zrovna zněla Bizetova opera Carmen, a tato nádherná hudba plná lehce zapamatovatelných melodií ho natolik zaujme a nadchne, ţe na ní začne tančit a jakoby jí dirigovat. Vedle poslouchání hudby z rádia, byl dalším silným elementem, který přivedl Guy Touvrona k hudební dráze a trubce jeho dědeček – hornista dechové hudby v Saint-Yorre. Tato dechová hudba hrávala často v letních měsících za pochodu, a Guy Touvron se pro tuto hudbu nadchl a poţádal dědečka, aby mu umoţnil s ním také v této kapele hrát a pochodovat. Další motivací byla, jak říká, jejich krásná bílá saka, ve kterých kapela hrála a které chtěl také oblékat. Dědeček se rozhodl tehdy devítiletému vnukovi vyhovět a měl radost, ţe nalezl svého rodinného pokračovatele se zálibou pro hudbu. Guy Touvron byl tedy zapsán roku 1959 do hudební školy v Saint – Yorre, kde musel ale, ke své nelibosti, strávit rok bez hudebního nástroje a to pouze studiem hudební teorie, které ho mělo co nejlépe připravit pro hudební dráhu. Po úspěšně sloţené zkoušce z hudební teorie šel tedy s dědečkem za dirigentem orchestru, kterýţto byl i učitelem na hudební škole, s přáním, ţe by se chtěl věnovat hře na kornet. Zvuk tohoto nástroje jej od prvního okamţiku fascinoval, a k tomuto zaujetí přispíval velkou měrou i syn výpravčího, souseda rodiny Touvronových, sólo kornetista dechové hudby v Saint-Yorre, kterého často slýchával cvičit, a byl jeho hrou nadšen. Jaké bylo však jeho překvapení, kdyţ mu byla místo vysněného kornetu nabídnuta příčná flétna s argumentem, ţe orchestr nemá k dispozici volný kornet. Guy Touvron, tehdy desetiletý, se rozhořčeně vyjádřil, ţe na flétnu hrát nechce, a pokud se mu nedostane kladného pořízení, ţe odchází. Dirigent tedy ujistil dědečka 1
TOUVRON, Guy. Osobní setkání. Paříţ, září 2011
6
a jeho nahněvaného vnuka, ţe udělá vše, co je v jeho silách, aby si tohoto hudebně nadaného hocha, jak dokázal za studií hudební teorie, udrţel. A skutečně, za měsíc se uţ k velké radosti Guy Touvrona našel volný nástroj, a on mohl započít se studiem. Od prvních dní projevoval velké vlohy pro hru na tento zpěvný a zvukově barevný instrument. Po prvním týdnu, uţ ovládal stupnici a nedlouho na to, uţ bavil rodinu hrou tehdy oblíbené písně La Madelon. Prvním učitelem Guy Touvrona byl dirigent dechové hudby v Saint-Yorre, Vincent. Ovšem je nutno dodat, ţe všechny začátky jsou těţké, a to platilo i v případě Guy Touvrona. Nebylo mu dopřáváno mnoho času ke cvičení, jelikoţ trávil denně od devíti hodin ráno aţ do sedmnácti hodin večer svůj čas ve škole, a ještě těţší časy nastaly, kdyţ odešel, ještě během desátého roku ţivota, na studia do nedalekého města na gymnázium, kde byl ubytován na internátu, bez povolení hrát na kornet. Po dvou měsících, kdy mohl Guy Touvron cvičit jen o víkendu, řekl rezolutně rodičům, ţe pokud nebude moci mít svůj nástroj s sebou, odmítá nadále na gymnáziu studovat. Překvapení rodiče však měli pochopení a vyřídili mu nakonec povolení ke cvičení na internátu. Po dvou letech pilného cvičení a působení v dechové hudbě v Saint-Yorre udělal talentovaný Guy Touvron příjmačky na konzervatoř ve Vichy, kde byli jeho učiteli dirigent dechové hudby ve Vichy André Relin, a překvapivě tanečník Lucien Guillard. Zde se dále zdokonaloval ve hře na kornet a cvičil krásné melodie často psané pro tento nástroj, ale také náročná technická cvičení, obsaţená v hudební škole věnované hře na kornet a trubku od Jeana Baptisty Arbana, slavného francouzského kornetisty a pedagoga Paříţské konzervatoře z 19. století. Po prvním roce studia vyhrál první cenu ve školní soutěţi a kromě diplomu získal i gramofonovou desku s nahrávkami tehdy nejlepších francouzských trumpetistů, včetně toho nejlepšího, Maurice Andrého. Tato nahrávka znamenala další zásadní zlom v jeho hudební kariéře, jelikoţ se zamiloval do hry Maurice Andrého, a jeho snem se stalo studium u tohoto velkého idolu. Všechno však mělo svůj čas. Ve čtrnácti letech byl Guy Touvron pozván ke spolupráci s dechovou hudbou ve Vichy, na koncertu k oslavě amerického Dne nezávislosti, 4. července 1964. Jak vzpomíná, přišel na místo konání koncertu jiţ se značným předstihem, aby mohl v klidu cvičit a připravit se na koncert. Po chvíli se v místnosti objevil muţ, který jej slyšel cvičit a byl jeho hrou zaujat. Představil se jako Jean Garrec, sólo trumpetista letního operního orchestru ve Vichy. Poţádal jej, aby mu ještě něco 7
zahrál, a poté mu nabídl, ţe by měl zájem jej zdarma vyučovat během letní sezony, kdy bude pobývat ve Vichy. Mladý kornetista tuto nabídku s nadšením přijal, a po dvou měsících usilovné práce mu nabídl jeho stávající učitel Jean Garrec, známý paříţský trumpetista, ţe jej představí Maurici Andrému a připraví jej na přijímací zkoušky na konzervatoři v Paříţi, kde tento trumpetový velikán učil. Guy Touvron se s ještě větší vervou chopil této šance a ještě usilovněji cvičil. První kolo přijímacích zkoušek se mu podařilo vyhrát, avšak k velkému zklamání, ve druhém kole neobstál a z Paříţe se vrátil s nepořízenou. Maurice André však k němu choval sympatie a svolil k tomu, aby jej mohl navštěvovat na soukromých hodinách a připravovat se na zkoušky, které měly proběhnout v následujícím roce. Doma Guy Touvron oznámil otci, ţe se chce na konzervatoř dostat za kaţdou cenu a dohodl se s ním, ţe přeruší studium na lyceu a celý rok bude pilně cvičit ke zkouškám na konzervatoř. Otec, který byl velmi rozhněvaný, nakonec svolil, ale pod podmínkou, ţe pokud přijímací zkoušky neudělá, se studii je konec a nastoupí s ním do práce v továrně. Tehdy si Guy Touvron vzpomněl na denní rozpis práce, který měli stanovený za studií na gymnáziu, a vytvořil si vlastní, ve kterém zahrnoval nejen hru na kornet, ale i studium anglického jazyka, historii, četbu knih, a další předměty, které by ho mohly potkat za studia na konzervatoři. Zároveň jezdil jednou za měsíc na hodiny k Maurici Andrému, které nebyly nikterak levné. Platil za jednu 100 franků a tak si na tyto lekce vydělával o sobotních večerech s barovou kapelou, se kterou za jednu noc obdrţel 80 franků. Po roce usilovných příprav přijel tehdy patnáctiletý Guy Touvron k přijímacím zkouškám na konzervatoř v Paříţi a tentokrát je zdárně splnil, i kdyţ přes obrovský zájem byl brán jen jeden uchazeč. Počíná zde tedy další kapitola v ţivotě Guy Touvrona, a to studium v Paříţi, na nejslavnější francouzské konzervatoři.
8
2 Studium na Conservatire national supérieur de musique de Paris CNSMDP V roce 1966 nastupuje nadějný kornetista, potaţmo tehdy uţ i trumpetista Guy Touvron ke studiu na CNSMDP, do třídy tehdy jednoho z nejslavnějších trumpetistů a pedagogů, totiţ k Maurici Andrému. Jak Touvron vzpomíná2, hlavní náplní výuky Maurice Andrého, byla výchova k muzikálnímu, oduševnělému projevu i přes všechna úskalí, která hra na trubku doprovázejí. Ostatně nejlepší školou, kterou mohl André nabídnout a kterou v hojné míře nabízel, byla jeho samotná hra, která přesahovala a i v dnešní době přesahuje hranice technického, ale hlavně muzikálního projevu, při hře na trubku. Přirozený talent a nátisk Maurice Andrého však měl paradoxně negativní vliv na jeho schopnost ţákům poradit při nátiskových a technických problémech, které většinu trumpetistů doprovázejí. Pokud např. Guy Touvron řešil nějaký problém, byl odkázán na nátiskové a technické školy a nabádán k jejich cvičení, nedostalo se mu však konkrétní informace, co a jak udělat a musel si na řešení potíţí přijít většinou sám. Na Paříţských konzervatořích je zvykem, ţe kaţdý profesor má svého asistenta pro případ, ţe by se nemohl dostavit k výuce. K velikému štěstí Guy Touvrona, byl asistentem jeho profesora uznávaný trumpetista a nadaný pedagog Jean Pierot. Tento aktivní hráč působící v Orchestru Radio France byl Touvronovi často velmi přínosným rádcem a oporou při řešení technických problémů, které byly spojeny s čím dál vyšší náročností repertoáru, který se Guy Touvron učil hrát. Měl tedy dva profesory, kteří se výborně doplňovali a pomáhali tak k rozvoji jeho hry. Nutno však podotknout, ţe se nestávalo moc často, aby Maurice André chyběl ve vyučování. Jak Touvron vzpomíná, často jel André třeba celou noc svým drahým Mercedesem a nespal, aby byl ráno v devět hodin včas na konzervatoři a mohl se věnovat svým ţákům. Došlo tak někdy k absurdní situaci, ţe André, který jel celou noc například z koncertu v Berlíně, seděl v devět hodin na třídě sám a studenti bydlící v Paříţi se, po vydatném spánku dostavili ve čtvrt na deset a i později s omluvou, ţe to dříve nestihli díky problémům v dopravě. Ţáci si však záhy uvědomili, ţe to není na místě a k této situaci prakticky nedocházelo, jelikoţ André měl u všech veliký respekt.
2
TOUVRON, Guy. Osobní sdělení. Paříţ, listopad 2011
9
Kdyţ přišel Guy Touvron studovat do Paříţe, vlastnil kornet a trubku, oba nástroje byly francouzské značky Curtois, které byly uţ velmi staré. Maurice André byl firemním hráčem další francouzské nástrojařské firmy - Selmer, a tudíţ svoji oblíbenou a celý ţivot propagovanou značku prosazoval i u svých ţáků. Rodina Touvronova tedy musela zakoupit synovi nástroje této značky, coţ nebyla malá investice, ale nakonec se koupě podařila, a Touvronovi se tak otevřely další moţnosti v oblastech technické i zvukové, díky vybavenosti těchto nových nástrojů. Sám Touvron pokračuje v odkazu svého učitele, a celý ţivot značku Selmer propaguje, a je také jejím firemním hráčem, i kdyţ v dnešní době finanční krize nastaly i v této slavné firmě velké problémy a byly pozastaveny vývoj a výroba nových nástrojů. Guy Touvron měl tedy velmi dobré podmínky pro rozvoj ve hře na svůj vysněný nástroj. Jak vzpomíná3, kdyţ přišel studovat, patřil spíše k průměru, ale to ho velmi motivovalo, aby ještě více pracoval. Často měl veliký problém najít ve škole místo ke cvičení, a tak k němu vyuţíval dlouhou chodbu s aţ chrámovou akustikou. Jelikoţ, jak vtipně dodává, jeho více obdaření spoluţáci si místo cvičení uţívali bohémský ţivot, pro který je Paříţ jako stvořená, zatím co on trávil celé dny cvičením, po roce se díky své pracovitosti dotáhl na jejich hráčskou úroveň. V pilné práci Touvron pokračoval i ve druhém ročníku a první velký úspěch zaznamenal ve svých osmnácti letech u závěrečných zkoušek, které probíhají na CNSDMP formou soutěţe, kdy tuto soutěţ v oboru kornet vyhrál. Vítězstvím této prestiţní paříţské soutěţe si Touvron začal budovat velké renomé. Ještě úspěšnějším rokem byl však ten nadcházející, kdy nejenom ţe vyhrál tuto soutěţ i v oboru trubka, čímţ se tedy automaticky uzavřelo jeho studium na konzervatoři, ale v roce 1969 měly přijít ještě další významné zlomy v jeho kariéře.
3
TOUVRON, Guy. Osobní sdělení. Paříţ, říjen 2011
10
3 Začátky pedagogické činnosti a první angažmá V říjnu 1969 se v Paříţi konal konkurz, jehoţ vítěz měl obdrţet titul profesionálního učitele hry na trubku. V devatenácti letech Guy Touvron překvapivě poráţí i mnohem starší a zkušenější kandidáty a získává titul profesionálního učitele hry na trubku, který ho opravňuje k výuce na konzervatoři a otevírají se mu tak první pracovní příleţitosti. V listopadu 1969, tedy o měsíc později se konal další konkurz, tentokrát do orchestru Opéra de Lyon, kde byla dvě volná místa ve skupině trubek. Konkurz byl dvoukolový, přičemţ v prvním kole se soutěţilo o získání angaţmá v orchestru, a ve druhém kole měli dva nejúspěšnější kandidáti soutěţit o post sólo trumpetisty. Guy Touvron v prvním kole ke svému velkému překvapení zvítězil a bylo mu tedy automaticky nabídnuto místo v orchestru. Volal však o radu svému profesoru Maurici Andrému, jestli mu tento zásadní krok, tedy přijetí angaţmá v orchestru doporučí, a ten mu řekl, ať neváhá, ţe angaţmá je velmi důleţitá věc pro jeho budoucnost jak po stránce finanční, tak po stránce získávání cenných zkušeností. Guy Touvron tedy nabídku přijal, ale porotě oznámil, ţe mu pozice hráče ve skupině stačí, a ţe se nechce ucházet o pozici sólo trumpetisty. Porotci ovšem nesouhlasili a naléhali na něj, aby se druhého kola zúčastnil, aby byly v konkurzu dodrţeny všechny potřebné oficiality. I přesto, ţe Guy Touvron ve druhém kole opět po provedení Concertu pro trubku a orchestr od André Tomasiho zvítězil, pozici sólo trumpetisty získal druhý kandidát s argumentem poroty, ţe mají obavy, ţe se v jejich orchestru Touvron moc dlouho nezdrţí, a ţe by museli zanedlouho hledat nového sólistu pro trubkovou sekci. Guy Touvron tedy nastupuje na přelomu let 1969 a 1970 do orchestru Opéra de Lyon. Guy Touvron vzpomíná na začátky v opeře v Lyonu4, kdy hned na jedné z prvních zkoušek hrál operu od Albana Berga - Wojczek, ve které je velmi náročné trumpetové sólo. Pro naprosto nezkušeného Touvrona tato zkouška nedopadla příliš šťastně, ale tento první neúspěch byl pro něj opět motivací k intenzivní přípravě na zkoušky v orchestru a kdyţ byl na další zkoušce dirigentem poţádán, aby mu prvně své sólo přehrál sám, Guy Touvron zavřel noty, postavil se a svůj náročný part přehrál suverénně zpaměti. Touto trošku úsměvnou historkou však Touvron
4
TOUVRON,Guy. Osobní sdělení. Brno, květen 2011
11
potvrzuje, ţe se od samého začátku své profesionální kariéry nebál postavit potíţím a těţkým situacím s nadhledem a lehkostí. Guy Touvron však později sděluje5, ţe od prvních chvil v orchestru cítil, ţe zde nebude šťastný. Touţil po získání angaţmá v jiném orchestru, ale nebylo tehdy kde, a tak se musel spokojit s tím, co se mu nabízelo. V roce 1974 mu bylo také nabídnuto místo profesora na Conservatoire national supérieur de musique v Lyonu, kde působil aţ do roku 1990.
5
TOUVRON,Guy. Osobní sdělení. Paříţ, říjen 2011
12
4 Úspěchy na mezinárodních soutěžích I přes pracovní vytíţení, které Guy Touvronovi nastalo po přesídlení do Lyonu se tento čerstvý absolvent CNSMDP v Paříţi stále věnuje studování sólového trubkového repertoáru. Velkou motivací pro tuto přípravu mu byl nejenom neutuchající zájem o poznávání nových skladeb pro trubku a kornet, ale hlavně také blíţící se mezinárodní soutěţe, jejichţ laureátům se otvíraly velké moţnosti v budoucí kariéře a často tvořily základ kariéry sólové, po které Touvron stále intenzivněji touţil. První takovou soutěţí byla Internationaler Musikwettweberb ARD pořádaná v Mnichově v roce 1971. Na tuto prestiţní soutěţ se připravoval intenzivně za provozu v lyonské opeře sám, ale docházel také opět na hodiny k Maurici Andrému, který ve svých třiceti letech tuto soutěţ v roce 1963 vyhrál. Překvapivě byl André spíše skeptický k Touvronově účasti na soutěţi ARD v Mnichově a tvrdil mu, ţe je na účast na ní zatím příliš mladý. Touvron mu, jak vzpomíná6, pověděl, ţe v kaţdém případě pojede a kdyţ uţ neuspěje, napije se aspoň dobrého piva, kterým je Německo známé. Maurice André byl tehdy v porotě a nemohl tedy Touvrona jako jeho profesor podle soutěţního bontonu bodovat. Byl velmi překvapen, ţe v průběhu soutěţe odpadávali jeho největší favoriti, Guy Touvron však procházel hladce z kola do kola, aţ se ocitl jako jediný z jeho ţáků ve finále, ve kterém byly uděleny dvě druhé ceny, a to jemu a poprvé v historii také ţeně, kterou byla tehdy americká trumpetistka Janis Marshelle Coffman. Guy Touvron tak dosahuje prvního velkého mezinárodního úspěchu a jeho jméno se dostává do podvědomí odborné veřejnosti. Díky úspěšnému umístění na ARD Mnichov 1971 získává Touvron první nabídky k vystupování na sólových koncertech po celé Evropě. Začíná tak vedle jeho orchestrální kariéry i dráha sólová. Guy Touvron tedy vedle prestiţního ocenění získává i výrazný finanční obnos, a tak se jeho ţivot stává čím dál tím více komfortnější. V roce 1972 se mu navíc podařilo vyhrát konkurz do Orchestre Philharmonique de Radio France v Paříţi. V roce 1974 přichází šance pokusit se dosáhnout úspěchu na další mezinárodní soutěţi, kterou byla tehdy soutěţ Praţské jaro 1974 pořádaná na stejnojmenném festivalu. Na tuto soutěţ se opět připravoval za plného pracovního 6
TOUVRON,Guy. Osobní sdělení. Paříţ, únor 2012
13
provozu, kdy musel stíhat cestování mezi Paříţí a Lyonem z pracovních důvodů a další sólové koncertní aktivity, ale i se svým Guy Touvron brass kvintetem. Dokázal ale porotu opět nadchnout svým upřímným a srdečným hudebním projevem, který vţdy stavěl nad projev technický, a opět vybojoval, stejně jako o tři roky dříve v Mnichově, druhé místo, kdy první místo obsadil český trumpetista Vladislav Kozderka. Guy Touvron vzpomíná7, ţe vyhrál značnou částku peněz, ale v tehdejší situaci bylo pro něj v krátkém časovém horizontu, který měl k pobytu u nás k dispozici, nemoţné vyměnit československé koruny za franky a bylo mu nařízeno, ţe peníze musejí zůstat v ČSSR. Dokládá lehce neuvěřitelnou historku, jak tedy s penězi naloţil. Kdyţ se prý s tučným obnosem, pro něj tehdy bezcenných peněz procházel po budově Akademie múzických umění v Praze, kde soutěţ probíhala, a přemýšlel, jak s nimi naloţí, povšiml si zamilovaného páru v jedné z tříd. Rozhodl se tedy, ţe kdyţ z peněz nic nemůţe mít, podpoří aspoň lásku dvou mladých lidí a překvapeným studentům obnos věnoval s přáním všeho dobrého do ţivota… Těţké uvěřit, kaţdopádně podle toho, jak se mi podařilo Guy Touvrona blíţe poznat, této historce bych i věřil. O praţském úspěchu Guy Touvrona se opět mluvilo v těch nejvyšších hudebních kruzích a začalo se mu dostávat čím dál tím více nabídek k účinkování na sólových koncertech po celém světě a to se stále lepšími orchestry a dirigenty. Plnil se mu tedy jeho sen a jeho kariéra tak začínala nabírat nový směr, výrazně zaměřený na sólové vystupování, a jeho orchestrální působiště se přesunovalo na spodní pozice v ţebříčku jeho potřeb a hodnot. Stávalo se tedy, jak vzpomíná, ţe „byl v práci stále častěji nemocen“8, aţ situace dospěla do tak zásadního stadia, kdy se musel rozhodnout, zda bude ve filharmonii pokračovat, nebo nikoliv. Jelikoţ měl sólových aktivit čím dál tím více a započal také s nahráváním zvukových nosičů, rozhodl se opustit působiště v orchestru a vydal se roku 1975, jako pětadvacetiletý, na výhradně sólovou dráhu. Poslední mezinárodní soutěţí, které se Guy Touvron zúčastnil a na které opět uspěl, byla Mezinárodní soutěţ v Ţenevě roku 1975, na které tehdy uţ známý sólový trumpetista získal druhou cenu, přičemţ první cena nebyla udělena. Touvronův profesor Maurice André tuto soutěţ vyhrál v roce 1955.
7 8
TOUVRON,Guy. Osobní sdělení. Paříţ, leden 2012 Hlásil často v zaměstnání dovolenou z důvodu nemoci, aby mohl cestovat po koncertních turné.
14
5 Sólová dráha Od svých pětadvaceti let tedy Touvron cestuje a koncertuje po celém světě, přičemţ ale stále vyučuje na konzervatoři v Lyonu. Jeho repertoár zahrnuje prakticky všechny skladby, které byly pro trubku a kornet napsány. Velmi známá jsou jeho provedení klasických koncertů od Josepha Haydna, či Johanna Nepomuka Hummela, stejně tak udivoval svým suverénním provedením Bachova Druhého Braniborského koncertu, který patří mezi několik technicky a nátiskově nejobtíţnějších skladeb pro trubku vůbec. Toto jsou ale pouze skladby, které jsou prováděny moţná nejčastěji, a jsou tedy známy i nejširší veřejnosti. Nenašli bychom totiţ snad v archívech trumpetového repertoáru skladbu, která aspoň jednou nezazněla v jeho provedení. Touvronovým specifickým znakem bylo a stále je, ţe díky své muzikálnosti dokáţe ve skladbách najít pro kaţdou frázi správnou náladu, a vtisknout jí obsah, který nás pak nutí jej poslouchat, samozřejmě vše ve virtuosním technickém provedení. Guy Touvron byl tedy často oslovován k premiérování skladeb soudobých autorů, často skladatelů z jeho okolí, kteří znali Touvronovy schopnosti a moţnosti, a pokud nahlédneme do některých těchto partitur, zjistíme, ţe skladby jsou často velmi technicky náročné, aţ dalo by se říct nadsazené. Na svých koncertech, kterých bylo někdy i stopadesát za rok, Touvron vystupoval a stále vystupuje s předními světovými dirigenty, orchestry a sólisty. Velmi častou spolupráci navázal například s původem Argentinskou klavíristkou Marthou Argerich, se kterou prováděli Shostakovichův První klavírní koncert pro klavír, trubku a orchestr a jejich spolupráce byla zaznamenána na sólovém CD Marthy Argerich z roku 1993. Guy Touvron měl tu čest a potěšení zúčastnit se turné například se světoznámým ruským violoncellistou Mstislavem Rostropovichem, ukrajinským houslistou Isaacem Sternem, nebo uznávaným francouzským flétnistou a pedagogem jménem Jean-Pierre Louis Rampal. Samozřejmě také vystupoval a na svých turné se setkával se světoznámými trumpetisty druhé poloviny dvacátého století, jakými byli v první řadě Maurice André, se kterým vzpomíná na mnohá provedení Koncertu pro dvě trubky in C a basso continuo od Antonia Vivaldiho, legendární trumpetista, pedagog, průkopník a inovátor pikolo trumpety Adolf Scherbaum původem z českého Chebu, uznávaný ruský trumpetista Timofey Dokshizer, ale také jazzoví trumpetisté Dizzy Gillespie, 15
nebo John Faddis. Guy Touvron vzpomíná například na společné cestování lodí s Dizzy Gillespiem a na jejich společné rozpravy o jazzu a klasické hudbě9. Dospěli tehdy prý ke společnému názoru, ţe například barokní hudba je vlastně hudbou jazzovou, tudíţ hudbou, která nemá přesně vymezené hranice, a je moţno jí hrát kaţdý den trochu jinak, v závislosti na cítění interpreta. Dizzy Gilespie prý doslova tehdy řekl: „Moje trubka celý den spí, a až jí večer vytáhnu, probudím ji - záleží na ní, jak bude hrát.“ Ještě s jednou výraznou ikonou jazzového světa se Touvron setkal, ale při tehdejším setkání netušil, kdo hraje melodie, které jej přinutily zastavit se v jednom paříţském jazzovém baru a poslouchat. Guy Touvron vzpomíná10, ţe nechodil často do klubů, jednou však do jednoho s kamarádem zavítal, a zaposlouchal se do krásného zvuku pístové křídlovky, na kterou hrál jemu neznámý interpret za doprovodu piána. Tímto záhadným trumpetistou, jak později z plakátů Touvron zjistil, byl známý americký jazzový trumpetista a zpěvák Chet Baker. K jeho vzpomínce na toto setkání došlo samovolně, opět na jedné z hodin na konzervatoři v Paříţi. Guy Touvron se tehdy rozpovídal o muzikálním projevu a obsahu v prováděné skladbě. Vzpomínal, ţe Chet Baker nehrál tehdy technicky nijak oslnivě, a ani kvalita jeho zvuku nebyla srovnatelná s představou klasického hráče. Co jej však odzbrojilo, byl Bakerův hudební projev. Hrál jen minimum not, ze kterých pak splétal krátké motivky a melodie, vše s naprostou jednoduchostí, leţérností, přirozeností, citlivostí, doslova z jeho hry cítil Guy Touvron lásku… Jak říká, po chvíli cítil na své tváři stékající slzy. Tak jej oslovil projev Cheta Bakera, který neobsahoval ani známku exhibice, předvádění technických dovedností či arogance, ale pouhé, čisté, lidské sdělení…Tyto prvky obsahuje také hra Guy Touvrona, a také se snaţí ve výuce o to, abychom o to usilovali i my - ţáci. Jedním z dalších přirovnání, na kterém se nám snaţí vysvětlit, ţe není důleţité se předvádět, ale dokázat zaujmout, a dotknout se obsahem své hry posluchačova srdce, je například myšlenka, ţe pokud chceme vyznat dívce lásku, nemusíme jí dát padesát růţí, ale stačí jedna, daná skutečně ze srdce. Všechny tyto situace a Touvronovy názory a přirovnání dokazují, ţe jeho výuka je často aţ duchovně zaměřena. Guy Touvron také koncertoval pod taktovkou nejslavnějších dirigentů. Jmenujme alespoň některé: Serge Baudo, Daniel Barenboim, Pierre Boulez, 9 10
TOUVRON,Guy. Osobní sdělení. Leden 2012 TOUVRON, Guy. Osobní sdělení. Leden 2012
16
z českých
například
Rafael
Kubelík.
Vystupoval
a
stále
vystupuje
na nejprestiţnějších místech s vynikajícími orchestry: Solisti Veneti, The English Chamber Orchestra, La Scala di Milano, The Luzern Festival Strings, Praţský komorní orchestr a samozřejmě s francouzskými orchestry, ve městech jako například Lyon, Toulouse, Pays de Loire, Pays de Savoie and Auvergne atd. Dále vystoupil a je nadále zván na hudební festivaly, jako například v Lille, Prades, Lanaudière (Kanada), Ansbach (Německo), Pollenca (Španělsko), Stresa (Itálie), Salzburg (Rakousko), Montreux (Švýcarsko). Samozřejmostí je, ţe stabilně cestuje za koncertováním i do Severní i Jiţní Ameriky, Afriky i Asie, kde pořádá Masterclass, ale často koncertuje. V dubnu 2012 dokonce podnikl jeho první turné do Severní koreje. Guy Touvron velmi rád spolupracuje a koncertuje s českými a slovenskými komorními orchestry, se kterými natočil i spoustu hudebních nosičů. Jak sám Touvron uvádí, natočil jich přes 70. Velkou část z nich tvoří nahrávky výhradně sólové, ale samozřejmě, ţe se také podílel, a stále podílí na spolupráci na nahrávkách komorních těles nejenom se svým ţesťovým kvintetem, ale například ještě za působení v lyonské opeře natočil za dirigentského vedení Serge Bauda první trumpetu ve Stravinského Petrouschkovi, coţ je velmi náročný part, plný sólových výstupů. Domníváme se, ţe hlavními důvody úspěchu Guy Touvrona, a neutuchající zájem o jeho koncerty a výuku tkví v několika jeho základních vlastnostech. Jak se mi podařilo vypozorovat, a mnohokrát ověřit během studií v jeho třídě, je za všech okolností a ţivotních situací pozitivně naladěn, a tuto pozitivní energii dokáţe přenášet na své okolí. Při kaţdém setkání jsem se ho zeptal, jak je ve Francii zvykem „Comment ca va ?“, tedy „Jak se Vám daří?“, a neslyšel jsem zatím jinou odpověď, neţ „Ca va tres bien!“ Coţ znamená „Velmi dobře!“. Kdyţ jsem se ho tedy jednou zeptal, jak to dělá, ţe je neustále s úsměvem na tváři, odpověděl doslova: „Dělám, co musím, Vím, že musím být optimistou, tudíž jím jsem.“11 Další zásadní vlastností je jeho nepolevující pracovitost. Kaţdý den začíná systematickou
rozehrávkou,
pokračuje
kaţdodenním
cvičením
nátiskových
a technických cvičení, kterým věnuje většinu svého cvičebního času, jelikoţ bez technické zdatnosti a stoprocentní připravenosti v ovládání svého nástroje by, jak
11
TOUVRON,Guy. Osobní sdělení. Leden 2012
17
říká, nemohl realizovat svoje hudební a duchovní představy a potřeby, které hudba nabízí. Sólové koncerty tedy prakticky uţ necvičí, jelikoţ jak dále říká, zná je, a pokud bude dostatečně nátiskově připraven, neměla by mu dělat hra těchto skladeb technické potíţe, a bude se moci plně věnovat jejich obsahovému naplnění. Tím se dostáváme k, dle mého názoru, stěţejnímu bodu Touvronova úspěchu a značné obliby. Vedle jeho optimizmu jsem si také nemohl nepovšimnout jeho silné sensibility a empatie. Tyto, dalo by se říci aţ duchovní vlastnosti, mu umoţňují vkládat do svého hudebního projevu výraznou dávku citů, které Vás nenechávají chladnými, a máte nutkavou potřebu hltat kaţdou další Touvronem zahranou frázi, či lépe řečeno melodii – myšlenku. Ano, Guy Touvron totiţ nehraje noty, nýbrţ skrze ně, přes svůj nástroj, přenáší své niterné pocity a myšlenky. Dalo by se tvrdit, ţe na podium vchází s nutkavou potřebou něco posluchačům sdělit, předat coţ činí s potřebnou dávkou sebevědomí, ale i znatelné pokory. Atmosféra této situace tedy, dle mého názoru, postrádá častý jev, se kterým se můţeme u sólově vystupujících hráčů setkat, a tím je interpretův strach. Guy Touvron doslova tvrdí: „To, na co bude myslet při svém vystoupení interpret, na to také bude myslet publikum.“12 V loňském roce (2011) také natočil zatím své poslední sólové CD s názvem Trumpet in Blue, kde hraje spolu s klavírním doprovodem známé a slavné americké melodie, převáţně od George Gershwina. Na jedné z hodin v únoru 2012 dokonce našel ve své skřínce s notovým materiálem několik skladeb soudobých autorů a vyjádřil se, ţe by natočení těchto skladeb chtěl realizovat. Ve stejném smyslu, ale vzato z opačné strany se vyjádřil například český skladatel a dirigent Jan Kučera, který napsal povinnou skladbu pro druhé kolo na mezinárodní trubkové soutěţi Praţské jaro 2010 s názvem The Joker, ţe po dopsání verze s orchestrálním doprovodem by mu bylo ctí, kdyby se premiéry ujal Guy Touvron. Jak vidno, máme se od Guy Touvrona ještě hodně na co těšit…
12
TOUVRON,Guy. Osobní sdělení. Únor 2012
18
6 Pedagogické postupy a metody Hlavní náplní výuky Guy Touvrona, která se od roku 1990 odehrává na Conservatoire a rayonnement régional de Paris, je vedení ţáků k přirozenému a procítěnému hudebnímu projevu, podloţenému technickou připraveností. Uvádím zde ne náhodou na prvním místě projev hudební, aţ na místě druhém projev technický. Filosofie a výuka Guy Touvrona je velmi ojedinělá a speciální. V našich končinách je častým jevem, ţe pokud trumpetista zahraje těţší skladbu z trubkového repertoáru bez větších technických obtíţí, hezkým zvukem a dodrţí zapsanou dynamiku, bude pochválen, ba dokonce sklidí uznání, jelikoţ jak se obecně tvrdí, hra na trubku je velmi sloţitá. Dalo by se říci, co více si přát při hře na trubku, neţ minimum zvukových kazů, rychlou techniku, silný vysoký rejstřík a dodrţení dynamických znamének? Guy Touvronovi toto nestačí. Doslova říká, ţe se nesnaţí vychovat trumpetisty, ale muzikanty, jejichţ nástrojem sdělení je trubka. Tedy zde se dostáváme k Touvronově rozdělení osobnosti hudebníka. Hráč na trubku by podle něj měl na sebe v první řadě pohlíţet jako na člověka, dále jako na umělce, a jako na trumpetistu aţ v poslední řadě. K provádění skladeb přichází postupnou analýzou všech dostupných informací, které se o ní můţeme dozvědět. Zkusme se tedy podívat na přípravu hry přednesové skladby očima Guy Touvrona. První, čeho si všimneme, je název skladby a jméno jejího autora. Přečteme si tudíţ minimálně nějaký stručný ţivotopis autora, ne- li biografickou knihu, abychom nahlédli do skladatelova nitra a mohli mu poté lépe rozumět, co ho mohlo vést k té a té určité hudební myšlence. Dále je potřeba zamyslet se nad tím, jestli hrajeme koncert nebo například baladu. Kaţdá z těchto forem má určité typické znaky, často navzájem odlišné. Výborným příkladem důleţitosti zamyšlení se nad názvem skladby je bezesporu Legenda od Georga Enescu. Touvron popisuje, ţe prvně se zamyslí nad tím, co to vlastně legenda je, kdy, kde a proč tato většinou literární forma vznikla a co je jejím nejčastějším tématem. Tvrdí dále, ţe se zamyslí nad tím, jak by legendu realizoval jako spisovatel, básník, malíř, nebo filmař a pak tyto představy realizuje při hře této skladby na trubku. Dostaneme se tedy v nejlepším případě do situace, ţe skladbu jen nehrajeme, ale jakoby vyprávíme skrze nástroj. Guy Touvron vnímá vznik skladby a její následné provedení takovým způsobem, ţe nějaká vyšší moc vnukne autorovi
19
myšlenku13, kterou skladatel zhudební a na interpretovi je, aby se dostal skrze pochopení všech dostupných informací opět k té pomyslné vyšší moci, která stojí na počátku této situace a tuto myšlenku předal veřejnosti. Pohybujeme se zde téměř na duchovní sféře, Touvron však hudbu připodobňuje k ţivotu, a to jak hmotnému, tak duchovnímu. Kaţdá hudební myšlenka je podle něj úzce propojena s autorovým lidským, citovým proţitkem, a my musíme skladbu hrát tak, aby k tomuto proţitku opětovně docházelo. Není však nutné drţet se jakékoliv šablony. Kaţdý si pod tou či onou melodií můţeme představit svůj příběh, jen je důleţité jej dokázat přesvědčivě předat. Kdyţ Guy Touvron pracuje například se svým studentem na koncertu Es Dur pro trubku a orchestr od Josepha Haydna, jednou ze zásadních skladeb repertoáru kaţdého trumpetisty, snaţí se, aby student nepřemýšlel nad touto skladbou technickým způsobem, ale muzikálním. Dále k tomuto poţadavku uvádí, ţe on na svém muzikálním projevu a obsahu skladby zásadně nepracuje s trumpetou, na tu cvičí jen techniku. Poradí ţákovi, ať například vyjde do paříţských ulic a prohlíţí si domy (inspirace architekturou), a přemýšlí, jak který na něj působí. Dále ať si zajde do nějakého muzea, pozoruje obrazy (inspirace malířstvím), sochy (inspirace sochařstvím), ať si zajde do divadla (inspirace divadlem), do kina (inspirace filmem), nebo prostě nejjednodušeji, ať si vezme nějakou knihu, která by mohla vystihovat náladu, kterou by chtěl např. v Haydnově druhé větě koncertu Es Dur vyjádřit (inspirace literaturou). A ostatně největší naší inspirací, jak říká s oblibou Guy Touvron, je ţivot sám. Naše vzpomínky a proţitky, pozitivní i negativní jsou důleţitým, ne – li nejvíce zásadním, ale určitě nejniternějším materiálem pro zpracovávání v rámci námi interpretované skladby. Doslova říká svým studentům: „Buď básníkem, něco těm lidem v sále řekni!“14 Často se ţák odpoutá od notového zápisu, v momentu hraje jako jiný člověk. Nejčastějším tématem, na které Guy Touvron apeluje, a které vnímá nejvíce propojené s hudbou, je téma lásky, lásky mezi muţem a ţenou, ale nejenom. Lásky ve všech jejích podobách a formách. Pojmy jako ţivot, hudba a láska jsou podle něj naprosto provázané věci, se kterými je nutno šetrně a citlivě nakládat.
13
Touvron nemluví přímo o bohu, nechává na kaţdém zvlášť, ať si na tuto myšlenku udělá vlastní názor. 14 TOUVRON,Guy. Masterclass Brno. Květen 2011
20
Tímto způsobem tedy Guy Touvron nabádá své studenty přemýšlet. Nejen jako trumpetisté, ale hlavně jako lidé- umělci, kteří mají přehled ve všech uměleckých odvětvích, a kteří tak dokáţou vše kombinovat v celek, provedený skrze svůj hudební projev. Samozřejmě, jak uţ je uvedeno v úvodu kapitoly, přirozeného přednesu s vnitřním obsahem nelze dosáhnout bez stoprocentního zvládnutí svého nástroje. I na této základní vlastnosti kaţdého trumpetisty, ale hudebníka vůbec, Touvron se svými ţáky systematicky pracuje. Tak jako jeho výuka hudebního projevu je specifická, tak i návody ke hře na trubku jako takovou jsou, dalo by se říci, nestandardní. Jako první, a dalo by se říci nejzásadnější protiklad oproti zaţitým a nejčastěji uţívaným radám mnoha učitelů hry na trubku, je jím často skloňované slovo „Nefoukej!“. Touvronova představa spočívá v pocitu, ţe celý proces tvorby tónu se odehrává uvnitř našeho těla a trubka je jen pouhým zesilovačem jiţ vzniklého zvuku. Pro názornou ukázku tohoto principu naznačuje rukou při nasazení tónu a jeho pokračování, jakoby tón přicházel k němu a ne, ţe svoji energii vkládáme do trubky a čekáme, co se ozve z korpusu. Sám jsem si potvrdil, ţe tato představa pomáhá jak po stránce zvukové, tak po stránce úspory energie. Dalším, velmi zásadním prvkem při tzv. nefoukání, je to, ţe se Touvron při nástupu prvního tónu nenadechuje. Doslova své ţáky nabádá, aby před prvním nástupem nedýchali jinak neţ normálně. Obhajuje toto tvrzení názorem, ţe hra na trubku musí být naprosto přirozená, jako bychom mluvili, a ukazuje, ţe před tím neţ někoho oslovíme, se na to také nenadechujeme, ale jednoduše to řekneme. Dalším faktem, který toto tvrzení logicky podkládá je, ţe bylo zjištěno, ţe ještě před nástupem tónu máme v těle litr vzduchu, a ţe s ním se dá bez problémů hrát. Guy Touvron to sám dokazuje, jelikoţ dokáţe bez nádechu před první frází hrát více neţ půl minuty a to v celém rozsahu nástroje. Tomuto tvrzení je zpočátku těţké uvěřit, ale častým jevem, který se objevuje u hráčů na dechový nástroj je, ţe se prvním nástupem v úvodu skladby spíše dechově rozhodí a zablokují, neţ ţe by se uvolnili, a dostatečná tělesná a psychická uvolněnost jsou zásadní potřeby při hře na trubku. To, ţe jakoby při prvním nástupu vydechneme, nám pomáhá vydat ze sebe zbývající a často jiţ odkysličený vzduch a následný nádech nám umoţní naplnit celou dechovou kapacitu vzduchem okysličeným. Tato, dalo by se říci, nová metoda je zatím aspoň u nás v České republice ve stádiu objevování a poznávání, jelikoţ nejčastějším tvrzením kantorů je uţití mohutného 21
nádechu před začátkem hry a následné foukání tzv. z plných plic a úplné naplnění nástroje vzduchem. Dle mého názoru je důleţité pochopit obě tyto techniky a najít mezi nimi vhodný kompromis, který nám v první řadě hru na trubku ulehčí, neţ aby nám přílišné přemýšlení nad tím jestli foukat nebo nefoukat hru ztěţovalo, ba dokonce nás natolik rozhodilo, ţe bychom nevěděli, jak vlastně hrát. V kaţdém případě je nutno si uvědomit, ţe aniţ bychom do trubky vháněli vzduch, tak z ní zvuk nedostaneme a stejně tak přehnané foukání nás pouze unaví, a nedosáhneme ani hezkého zvuku. Je proto nutno při cvičení této, pro spoustu hráčů nové techniky, dbát na to, abychom nepřišli přílišným bádáním o základy, které jiţ máme a pouze je podpořili informacemi, které nám mají pomoci docílit ještě lepšího pocitu ze hry a kýţeného výsledku. Francouzská trubková škola je známá svojí lehkostí, jak v technice, tak ve zvuku, který je navíc široký a znělý ve všech dynamických škálách. K nácviku těchto vlastností pouţívá Touvron speciální techniku. Ta spočívá v tom, ţe při hře, jakoby zároveň vydáváme hlasivkami uvolněný chrčivý zvuk, vlastně mručení, které ale nenapodobuje intonačně námi hrané noty. Dalo by se přirovnat k jogínskému Óm. Účelem této nezvyklé techniky je, abychom hráli s maximálně otevřeným hrdlem a zaktivovali jí dech uvnitř těla, který nám potom znělý a lehký zvuk vytváří. Zároveň při této technice dbá na představu, ţe kdyţ jdeme v rozsahu směrem dolů, představujeme si, ţe jdeme nahoru, a naopak. Ke konkrétní pomůcce při této představě pouţívá Guy Touvron imaginaci pumpy, nebo výtahu. Další důleţitou informací, kterou Touvron často opakuje, je jeho představa, ţe od hlavy po bránici trumpetisty stojí naprosto vyrovnaný a klidný pán, který vládne dělníkům zaměstnaným v břiše aţ k zádovým svalům. Pán je, ale klidný jedině tehdy, pokud dělníci dobře pracují, a ti jsou samozřejmě rozzlobení, a jakoby se bouří, pokud po nich jejich vládce chce více práce. Tato imaginace má studentovi pomoci navést ho opět ke správnému pouţití vnitřní síly, která je doslova motorem toho, co následně z trubky zazní a zapojit tak všechny vnitřní svaly, přičemţ dýchací systém se po přenesení vnitřního tlaku do břišní části otevře a uvolní, tím pádem se i výsledný zvuk zlepší. Tyto technické návyky buduje Touvron u svých ţáků zapomocí třech hudebních hudebních škol, jimiţ jsou: Jean Baptiste Arban-Škola hra na trubku a kornet, J.H.Clarke – Technické studie pro trubku a kornet a Allen Vizzuti – Škola 22
hry na trubku- technické studie. Sám tyto školy ovládá do poslední stránky, a totéţ vyţaduje po svých ţácích, jelikoţ jak je jiţ nastíněno, bez stoprocentního ovládnutí svého nástroje nemůţe interpret dosáhnout svých vytouţených cílů, a představ, které chce na svůj nástroj realizovat.
23
Závěr Dovolím si tvrdit, ţe pro Guy Touvrona je potřeba věnovat se aktivně hudbě, trubce a koncertování jakousi základní ţivotní potřebou, stejně jakou je pro nás potřeba dýchat, jíst, nebo spát. Díky této vlastnosti nemá, myslím, Touvron čas přemýšlet nad tím, ţe oslavil jiţ šedesáté druhé narozeniny a dosahuje tedy věku určeného pro důchodový odpočinek. Je stále plný energie, entuziazmu a touhy poznávat stále nové a nové věci. Kupříkladu jen mezi lednem a srpnem 2012 jej čeká padesát sólových koncertů, které odehraje v mnoha státech po celém světě. Jeho energický projev a síla jeho lidského sdělení mě natolik na Masterclass v Brně zaujal, aţ jsem začal pociťovat, ţe dlouhodobější spolupráce s ním, by mi mohla přinést zásadní změny ve studiu hry na trubku a hudby vůbec. Je mi velkým potěšením zde napsat, ţe se tomu tak skutečně stalo, a jsem Guy Touvronovi nesmírně vděčný za moţnost strávit s ním letošní rok v Paříţi. V práci, která se před Vámi nachází, jsem se pokusil aspoň stručně vystihnout základní body obsaţené v jeho výuce, a dle mého názoru stěţejní informace, pro nastínění Touvronovy osobnosti. Uvádím zde názorné příklady, které jsem měl moţnost osobně zaţít, a snaţím se v nich ukázat, ţe teorie Guy Touvrona mají své opodstatnění, a ţe mají skutečně jediný účel a smysl, a to hru na trubku a proţitek z hudby nám usnadnit a zpříjemnit.
24
Použité informační zdroje TOUVRON, Guy. Osobní sdělení. Paříţ, 27. září 2011 – 15. únor 2012 HOJAČ, Petr. Francie - země vzoru současné sólové trubky. Doktorandská práce, JAMU Brno, 2011 TOUVRON, Guy. Maurice André- Une trompette pour la renommé. Rocher, 2003 http://www.guy-touvron.fr/
25
