A 3 D ÍZ
J
2008
r o v o h z Ro
M E T GU 6 a n a r t s
KAREL GUT – narozen 16. září 1927. Byl snad vším, čím člověk, který zasvětí život sportu, může být. Skvělým sparťanským a reprezentačním obráncem, veleúspěšným trenérem i uznávaným předsedou českého hokejového svazu. Za národní tým nastřílel ve 114 zápasech 35 gólů, což je dodnes mezi beky rekord. Při aktivní hráčské kariéře se zlaté medaile z vrcholné akce nedočkal, avšak jako kouč si to bohatě vynahradil. Dvě zlata z let 1976 a 1977 mají punc nejblyštivějších. Opojné chvíle velkých vítězství zažil také ve funkci nejmocnějšího muže svazu. Pod jeho desetiletým vedením se ČR dočkala čtyř titulů mistrů světa, ale především vytouženého olympijského zlata.
titul J03fin.indd 1
SEJMUTÍ OTISKU PRSTU BIOMETRICKOU ČTEČKOU, KTERÁ JE SOUČÁSTÍ SYSTÉMU SIEMENS, TRVÁ JENOM O NĚCO MÁLO DÉLE – NECELOU SEKUNDU.“
1.10.2008, 16:34:05
jizda 03
1.10.2008
18:00
Stránka 2
S PA R TA
Sparta se rozjíždí Po pomalejším vstupu do nové sezony chytá Sparta dobrou formu, čehož jsou důkazem tři vítězství v posledních čtyřech utkáních. Ve 7. kole vyrazila Sparta na led Kladna, kterému se začátek sezóny nad poměry vydařil. Sparta v první třetině vlétla na svého soupeře a po gólech Výborného a Broše vedla už 2:0. Kladno sice dokázalo snížit, ale tři minuty před druhou sirénou potvrdil střelecké probuzení Martin Ručinský a zvýšil tak na 3:1. Ve třetí třetině se už Kladno nezmohlo na nic, a tak přišlo potvrzení ze strany Sparty. Podruhé v zápase se trefil v pohodě hrající David Výborný. Sparta tedy mohla začít slavit své páté vítězství v sezoně. Následující utkání absolvovala Sparta v domácí TESLA ARENĚ a přivítala ambiciózní celek z Pardubic. Zápas přinesl velmi vyrovnanou hru a oba celky se jednotlivě střídaly ve vedení. Za Spartu se opět prosadily její nejvýraznější osobnosti. Po šedesáti minutách svítil na ukazateli skóre nerozhodný stav 4:4 a tak se téměř 6000 diváků mohlo těšit na prodlou-
žení. V něm byla Sparta jasně lepším týmem a dokázala to potvrdit i gólově. Branka Petra Tona však padla až po závěrečné siréně. Samostatné nájezdy vyzněly šťastněji pro domácí a Pardubice tedy odjely zpět na východ Čech s jedním bodem. Sparta po dvoubodové výhře navázala na herní a výsledkové zlepšení z posledních kol. V neděli 28.9. zavítali sparťanští hokejisté do českobudějovické Budvar Arény. První třetina byla vcelku vyrovnaná. Na úvodní branku Hudce dokázal ještě v 16. minutě odpovědět střelou zápěstím Martin Ručinský, který tak vstřelil čtvrtou branku ve čtyřech zápasech a potvrdil vzrůstající formu. Druhá třetina byla už v režii domácích, kteří třemi brankami rozhodli tento duel. Během druhé přestávky došlo na sparťanské straně k výměně brankářů. Místo Pöpperleho nastoupil Duba, který ve třetí třetině už žádný puk za svá záda nepustil. Sparťanští útočníci se však již nedokázali proti pozorně bránícímu Mounfieldu a dobře chytajícímu brankáři Turkovi prosadit. Zápas tedy skončil 4:1 ve prospěch Českých Budějovic.
Dva dny po porážce v Budějovicích jela Sparta odčinit špatný výsledek do Mladé Boleslavi. Do branky se oproti předchozímu zápasu postavil od začátku Tomáš Duba. První dvě třetiny se hrál vcelku vyrovnaný hokej, činili se hlavně oba brankáři a hlavně jejich zásluhou neviděli diváci 40 minut gól ani na jedné straně. Na začátku třetí třetiny se už domácí mohli radovat. V dvojnásobné početní převaze se trefil boleslavský Lukáš Handlovský. Už už se schylovalo k překvapení, ale Spartě se povedlo duel otočit. Ve 47. minutě tečoval David Výborný střelu Petra Tona a bylo vyrovnáno. Dvacet vteřin před koncem rozhodl o výhře hostů Michal Broš. Boleslavským tak zůstaly jen oči pro pláč, Pražané se radovali z dalšího bodového zisku. Sparta tedy dokázala zlepšit své výkony oproti úvodu sezóny a propracovala na přední místa tabulky. Zápas v Budějovicích však prokázal, že je stále co zlepšovat a zejména hra dozadu na jihu Čech pokulhávala. Avšak ani výkon v Boleslavi nebyl ideální. Nicméně dosažené výsledky a střelecké procitnutí příchozích posil je solidním příslibem do dalších zápasů. HC GEUS OKNA Kladno - HC Sparta Praha 1:4 Třetiny: 0:2, 1:1, 0:1. Branky a nahrávky: 22. M. Procházka (Bělohlav, Patera) - 12. Výborný (Látal, Ručinský), 17. Broš (Kratěna, Černošek), 37. Ručin-
ský (Ton, Výborný), 57. Výborný (Látal, L. Procházka). Rozhodčí: Homola - Kostka, Pouzar. Vyloučení: 6:8. Využití: 1:2. Diváci: 4639. HC Sparta Praha - HC Moeller Pardubice 5:4sn. Třetiny: 1:1, 1:2, 2:1 - 0:0. Branky a nahrávky: 8. Ton (Gulaši), 24. Langhammer (Gulaši), 51. Ručinský (Ton, Ptáček), 55. Kratěna, 65. Broš - 10. Cetkovský (Pivko, Divíšek), 25. Somík (Havíř), 29. Starý (Nakládal, Havíř), 57. Kolář (Koukal) . Rozhodčí: Hradil - Lederer, Gabauer. Vyloučení: 5:6. Využití: 1:2. Diváci: 5882. HC MOUNTFIELD - HC Sparta Praha 4:1 Třetiny: 1:1, 3:0, 0:0. Branky a nahrávky: 4. Hudec (Vak, Gřegořek), 22. Sailer (Huml, Toman), 28. Šimánek (Frolo), 40. Veselý - 16. Ručinský (Kratěna). Rozhodčí: Hribik - Lhotský, J. Svoboda. Vyloučení: 9:12, navíc Gulaši (Sparta) 10 min. Využití: 1:1. Diváci: 6421. BK Mladá Boleslav - HC Sparta Praha 1:2 Třetiny: 0:0, 0:0, 1:2. Branky a nahrávky: 41. Handlovský (Král) - 47. Výborný (Ton, Vykoukal), 60. Broš (Hanzlík). Rozhodčí: Šír - Čížek, Prchal. Vyloučení: 6:6, Procházka (SPA) 5 minut + DKU. Využití: 1:1. Diváci: 4100. Ondřej Kalát
HC SPARTA PRAHA 2008–09 BRANKÁŘI 30 Tomáš DUBA 1 Filip NOVOTNÝ 42 Tomáš PÖPPERLE OBRÁNÍCI
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
Z
MIN
STŘ
INK
ZÁS
PRŮ
ÚSP
SO
A
2.7.1981
183 cm
80 kg
L
3
100
60
1
59
0,60
98,33
0
0
0
6.5.1991
177 cm
82 kg
L
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
10.10.1984
185 cm
85 kg
L
9
510
275
24
251
2,82
91,27
0
0
2
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
Z
G
A
B
+/–
TM
33 Lukáš BOLF
20.2.1985
185 cm
95 kg
L
3
0
0
0
-1
0
16 Matěj CUNIK
25.1.1987
181 cm
85 kg
L
10
0
0
0
-3
10
4 Marek ČERNOŠEK 24 Michal GULAŠI
22.7.1976
180 cm
90 kg
L
10
2
2
4
-1
8
18.7.1986
183 cm
82 kg
L
10
0
3
3
+5
30 10
38 Jan HANZLÍK
21.3.1982
180 cm
85 kg
L
10
0
2
2
+2
75 Aleksandrs JEROFEJEVS
12.4.1984
188 cm
86 kg
L
0
0
0
0
0
0
5 Libor PROCHÁZKA
24.4.1974
185 cm
85 kg
P
9
0
2
2
+1
45
2 František PTÁČEK
4.4.1975
177 cm
86 kg
P
10
0
1
1
-1
8
55 Jakub VOJTA
8.2.1987
180 cm
75 kg
P
6
0
0
0
0
20
51 Jiří VYKOUKAL
11.3.1971
180 cm
85 kg
P
1
0
1
1
+1
2 TM
ÚTOČNÍCI
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
Z
G
A
B
+/–
36 Michal BROŠ
25.1.1976
185 cm
89 kg
P
10
5
1
6
0
2
25 Michal DRAGOUN
12.4.1983
183 cm
85 kg
L
8
0
0
0
0
4
28 Zbyněk HRDEL
19.8.1985
192 cm
95 kg
P
10
0
0
0
0
2
11 Karel HROMAS
27.1.1986
186 cm
94 kg
L
10
0
1
1
+2
6
29 Jakub KOREIS
26.6.1984
191 cm
97 kg
L
5
1
2
3
+1
2
18 Ondřej KRATĚNA
21.4.1977
176 cm
82 kg
L
10
3
5
8
0
4
84 Jakub LANGHAMMER
17.8.1984
189 cm
91 kg
P
10
2
2
4
+3
10
88 Martin LÁTAL
17.3.1988
181 cm
84 kg
L
8
1
3
4
+3
2
10 Pavel MRŇA
1.8.1988
190 cm
85 kg
L
2
0
0
0
0
0
71 Tomáš NETÍK
28.4.1982
178 cm
78 kg
L
10
1
1
2
0
8
47 Martin PODLEŠÁK
26.9.1982
196 cm
103 kg
L
10
2
0
2
+4
18
26 Martin RUČINSKÝ
11.3.1971
186 cm
93 kg
L
10
4
4
8
-2
16
87 Petr TON
8.10.1973
183 cm
92 kg
P
10
4
4
8
+1
2
22.1.1975
179 cm
83 kg
L
10
5
2
7
-1
6
9 David VÝBORNÝ
2
DATUM NAROZENÍ
TM
REALIZAČNÍ TÝM: František VÝBORNÝ hlavní trenér Marian JELÍNEK asistent trenéra Josef BRUK trenér brankářů Jaroslav VELECHOVSKÝ vedoucí mužstva Hynek SVOBODA kustod / masér Josef TOMA kustod / masér Statistiky jsou aktuální k 17. 9. 2008!
jizda 03
1.10.2008
18:00
Stránka 3
SOUPEŘ HC ENERGIE KARLOVY VARY BRANKÁŘI
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
18.8.1984
175 cm
82 kg
L
5.8.1976
190 cm
95 kg
L
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
2.2.1974
180 cm
86 kg
L
18.4.1984
182 cm
87 kg
P
9 Josef Řezníček
30.11.1966
170 cm
81 kg
L
15 Miroslav Duben
8.11.1974
184 cm
84 kg
L
71 Jakub Grof
16.5.1981
179 cm
83 kg
P
91 Michal Dobroň
29.9.1979
188 cm
110 kg
P
29 Petr Mudroch
12.10.1978
180 cm
87 kg
L
55 Roman Prošek
2.8.1980
179 cm
84 kg
L
7 Kamil Černý
20.11.1985
182 cm
81 kg
L
DATUM NAROZENÍ
VÝŠKA
VÁHA
HŮL
26 Jan Košťál
13.4.1980
184 cm
93 kg
P
46 Petr Kumstát
19.11.1981
197 cm
96 kg
L
40 Milan Procházka
17.4.1977
183 cm
91 kg
L
34 Václav Skuhravý
16.1.1979
193 cm
110 kg
L
23 Lukáš Pech
19.9.1983
171 cm
75 kg
L
17 František Skladaný
22.4.1982
180 cm
84 kg
L
83 Vítězslav Bílek
31.7.1983
180 cm
93 kg
L
96 David Zucker
11.10.1987
176 cm
77 kg
L
22 Martin Zaťovič
25.1.1985
181 cm
80 kg
L
16 Jaroslav Kristek
16.3.1980
185 cm
86 kg
L
79 Milan Hluchý
13.1.1985
178 cm
90 kg
L
11 Pavel Kuběna
1.4.1988
179 cm
81 kg
P
30.3.1977
173 cm
78 kg
L
12.9.1988
179 cm
86 kg
L
51 Lukáš Mensator 2 Lukáš Sáblík OBRÁNCI 8 Jiří Hanzlík 63 Ondřej Němec
ÚTOČNÍCI
5 Marek Melenovský 27 Rastislav Dej HLAVNÍ TRENÉR: JOSEF PALEČEK
ASISTENTI TRENÉRA: MIKULÁŠ ANTONIK, PAVEL KNĚŽICKÝ
Historie ledního hokeje má v lázeňském městě více než sedmdesátileté trvání. Zájem o tento zimní sport se pod Krušnými horami v průběhu století měnil. Pochopitelně zejména v úspěšných sezónách se díky hře na ledě dokázalo zfanatizovat celé město. První vrchol diváckého zájmu nastal v první pětiletce padesátých let, kdy hrál klub poprvé naši nejvyšší soutěž, kterou však na jaře roku 1956 musel opustit, a to na dlouhou dobu. Po letech paběrkování v „pralesních ligách“ se díky novému sponzorovi a vedení začal klub drápat zpět na výsluní. V ročníku 1996/97 vyhrála Becherovka, jak se týmu podle nového partnera říkalo, první ligu a v baráži o nejvyšší soutěž se postavila Opavě. Slezané sice souboj o přežití vyhráli, avšak do extraligy šly i Karlovy Vary, poněvadž odkoupily licenci od Olomouce. V devíti sezónách v nejvyšší soutěži se Karlovarští ani jednou neprobojovali do play-off. A když se jim v ročníku 2006/07 konečně podařilo obsadit, dříve postupovou, 7. příčku, doplatili na nový systém soutěže a vypadli v předkole vyřazovacích bojů. Co se však nepodařilo dříve, podařilo se loni. Západočeši získali v základní části 85 bodů, což bylo víc než kdy předtím a do play-off šli ze čtvrtého místa. Ve čtvrtfinále vyřadila nabuzená Energie soupeře z Litvínova 4:1 a v souboji o finále ji čekal vítěz základní část – České Budějovice. Po šesti zápasech byl stav nerozhodný 3:3, když si každý tým držel domácí neporazitelnost. Rozhodující utkání se hrálo na jihu Čech. Tam Vary naprosto senzačně zvítězily 2:1 a celé město zachvátila hokejová horečka. Překvapivý finalista, který hrál v jedné z nejstarších hal v republice, vyzval ve finále pražskou Slavii. A Západočeši byli znovu vyrovnaným soupeřem. Opět musel rozhodnout až sedmý zápas. Ten si však slávisté pohlídali a vyhráli tak celé play-off. I přesto bylo ve Varech 2. místo obrovským úspěchem. Na domácí zápasy bylo beznadějně vyprodáno, na lístky se stály dlouhé fronty. V roce 2009 by se měli hokejisté Energie přestěhovat do moderní KV Arény. Letošní sezonu začali Západočeši trochu rozpačitě, ale nyní už nabírají opět formu a i díky střelecké fazoně obrovitého útočníka Kumstáta stoupají tabulkou vzhůru. Tadeáš Drahorád
Loňská utkání HC Sparta Praha – HC Energie Karlovy Vary: 4:3sn, 1:2sn, 4:5sn, 3:4prodl. Hvězdy v dresu soupeře: Lukáš Mensator, Josef Řezníček, Petr Kumstát
INZERCE
Komplexní zabezpečení Vašeho domova v atraktivním provedení Nový bezpečnostní systém Sintony 60, který je určen pro ochranu bytů a rodinných domů, je dostupný v drátovém i bezdrátovém provedení. Sintony 60 má atraktivní vzhled, umí kombinovat různé monitorovací funkce a uživatelům nabízí jednoduchou instalaci a pohodlné ovládání. Siemens, s.r.o., divize Technologie budov Evropská 33a, 160 00 Praha 6, Tel.: 233 033 416 www.siemens.com/homesecurity, www.siemens.cz/technologiebudov
Sintony_60_E2S_A5_cz.indd 1
9.9.2008 17:12:49
3
jizda 03
1.10.2008
18:00
Stránka 4
100 LET HOKEJE
IIHF SLAVÍ STÉ NAROZENINY V letošním roce oslavuje světový hokej velké výročí. Je tomu právě přesně sto let, co byla založena Mezinárodní hokejová federace (IIHF). Jubileum se počítá od data 15. května 1908, kdy se v Paříži konal první kongres IIHF za účasti Belgie, Francie, Švýcarska a Velké Británie. Ještě v témže roce se do sdružení přihlásily české země, které tehdy ještě byly součástí Rakouska-Uherska. Hru zvanou lední hokej však evropští diváci měli možnost shlédnout už pět let předtím v anglickém Knightsbridge. V roce 1905 se pak konalo první oficiální mezinárodní utkání, proti sobě se postavila mužstva Belgie a Francie. Pro zajímavost, Belgičané vyhráli 3:0 a 4:2. Dnes federace sdružuje 66 národních svazů, mezi nimi samozřejmě i ČSLH. Alfou a omegou aktivit IIHF jsou mezinárodní mistrovství, především mistrovství světa a Zimní olympijské hry. První mezinárodní turnaj se konal v Berlíně už v listopadu 1908, o dva roky později následovalo mistrovství Evropy. Obě měření sil vyhrála tehdy dominující Anglie, která se dnes pohybuje až na 29. místě žebříčku hokejových zemí. Průlom v propagaci nového sportu se hokejovým pionýrům podařil v roce 1920, kdy se lední hokej prosadil mezi ukázkové sporty na letní olympiádě v Antverpách. Klání na starém kontinentě se premiérově zúčastnila světová hokejová velmoc a čerstvý člen IIHF Kanada. Zastupoval jí amatérský tým Winnipeg Falcons, který rovnou vybojoval zlaté medai-
ně s přestávkami právě v letech zimních olympiád. Historie mistrovství je neuvěřitelně bohatá, plná dramatických událostí a neuvěřitelných příběhů, šťastných i tragických. Za sto let se nesčetněkrát měnil počet a složení účastníků, systém turnaje i okruh favoritů, najdeme zde dlouhé vítězné série dominujících mužstvev i překvapení outsiderů. IIHF ke svým stým narozeninám vydala na svých oficiálních internetových stránkách „100 Top Stories of the Century“, sto příběhů, které mapují dějiny světových šampionátů pořádaných pod hlavičkou federace. Jedna z těch nejstrašlivějších kapitol českého, ale i mezinárodního hokeje se udála na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Nejprve v listopadu 1948 tragicky havarovalo nad kanálem La Manche letadlo s šesticí reprezentantů. O necelé dva roky později poznali další úspěšní hokejisté na vlastní kůži zrůdnost komunistických procesů. Téměř celá zlatá generace hokejistů byla ztracena. Těsně předtím, než národní mužstvo odcestovalo na MS v Londýně obhajovat titul, přišel rozkaz z vyšších míst reprezentanty zatknout. V následném tajném procesu byla většina z hráčů odsouzena k nepodmíněnému odnětí svobody za špionáž a velezradu. Jako hlava „rozvracečů republiky“ byl označen fenomenální brankář Bohumil Modrý. Majitel stříbrné medailí z olympiády a dvou zlatých z MS je dodnes odborníky považován za jednoho z nejlepších gólmanů své doby. Mohl toho dokázat ještě mnoho, jeho kariéru a celý zbytek života ale zničil nesmyslný a krutý soudní verdikt. Když byl po pěti letech věznění propuštěn, vrátil se domů s podlomeným zdravím z nelidských podmínek v žaláři a uranových dolů v Jáchymově, zemřel předčasně ve svých 47 letech. Nutno ještě dodat, že odsouzeno v kauze „Modrý“ bylo dalších 11 hokejistů, všichni bez jakéhokoliv ospravedlnitelného důvodu.
František Tikal a Karel Gut, legendy Českého hokeje
le. Ke stejnému datu se vztahuje i první úspěch Československa, skončilo za zmiňovanou Kanadou a USA třetí. Od první zimní olympiády ve francouzském Chamonix hokej (v zemích, kde není tak populární, se musí dodávat přívlastek „lední“) napevno zakotvil v olympijském programu. Turnaj se zároveň uznával za oficiální mistrovství světa. Samostatná mistrovství se začala pořádat od roku 1930, konala se každoroč-
Z tvrdého úderu v padesátých letech se československý hokej dlouho vzpamatovával a suverénní Kanadě tím ubyl na světovém šampionátu jeden z vážných soupeřů. Když se ale tým javorových listů po roční pauze v roce 1953 vrátil zpět mezi účastníky, jeho místo zabral zcela nový konkurent. Jakoby z ničeho nic vtrhl na světová kluziště tým v rudých dresech s „CCCP“ na hrudi a do země, kde zítra už znamená včera, přivezli jakoby samozřejmě rovnou
zlaté medaile. Byl to začátek nové éry, kdy se o první příčky přetahovala Kanada a Sovětský svaz a jen málokdy mezi ně zasáhl někdo jiný. To se mohlo stát jedině tehdy, když jedna z reprezentací na turnaj vůbec nepřijela. A že se to nestávalo zřídka. Bůh ví, jestli by Švédsko zvítězilo v letech 1957 nebo 1962, kdyby tam jedna z hokejových mocností nechyběla. Doba však byla taková, že politika zasahovala i do sportu a kanadský tým do Moskvy jednoduše nejel. Cestování poháru mistrů světa po jednotlivých zemích na dlouhá léta skončilo v roce 1963, kdy si ho na devět let uzurpoval Sovětský svaz. Mezinárodní hokej tehdy nabízel jakýsi ventil napětí mezi státy. To neplatilo jen o mužstvech z opačných pólů železné opony, SSSR byl soupeř číslo jedna i pro Čechoslováky, zvláště po událostech v šedesátém osmém. O zápase proti sborné na MS ve Stockholmu pořádaném rok po invazi řekl kapitán týmu Jozef Golonka: „Řekli jsme si, že i kdybychom na ledě měli zemřít, musíme je porazit.“ Reprezentanti se lvem na prsou vyhecované zápasy nakonec opravdu zvládli 2:0 a 4:3 a i když na turnaji skončili třetí, odjížděli domů spokojení. Výhra měla svůj symbolický význam, lidé cítili jakési zadostiučinění za potupnou okupaci našeho území. V ulicích československých měst vypukla euforie a objevil se i útok na kancelář ruského Aeroflotu. Takovou moc měl výsledek hokejového utkání. Byl to pak československý tým, který přerušil ruskou hegemonii a na domácím šampionátu v Praze v roce 1972 mohl slavit po třiadvaceti letech opět titul. V tom samém roce začala tzv. „série století“. Summit Series, jak se soubor utkání Sovětského svazu a Kanady oficiálně nazýval, se stal milníkem v dějinách mezinárodního hokeje. Poprvé se v reprezentačním dresu Kanady představili profesionálové z NHL, kteří v osmi zápasech soupeřili s ruskými bohatýry. Hokejová federace do té doby nesmyslně trvala na čistě amatérském složení týmů, což nejvíce postihlo právě zámořské země, které měly svoje vysoce kvalitní profesionální soutěže. V duelech střídavě hraných na obou kontinentech byla nakonec úspěšnější Kanada, jeden z nejslavnějších gólů historie vstřelil v posledním duelu 34 vteřin před koncem Paul Henderson. Slavné měření sil odstartovalo důležité změny jak v pohledu kanadských diváků na evropský hokej, později i v pravidlech pořádání světových šampionátů. Hokej na zimní olympiádě však i nadále zůstával amatérským turnajem a i díky tomu měli diváci sledující dění v Lake Placid v roce 1980 příležitost shlédnout něco neuvěřitelného. Hlavním favoritem olympijského klání byla jako obvykle sovětská sborná, před celým světem jí ovšem zastínili mladí studenti z USA pod vedením trenéra Herba Brookse, strůjci „zázraku na ledě“. Jak jinak než zázrak se totiž dá
nazvat způsob, jakým s Rusy zatočili? Sebevědomý tým vedený trenérem Viktorem Tichonovem dostal tvrdou lekci, v Madison Square Garden prohrál 10:3 a tato porážka nakonec znamenala, že ruská mašina si po letech absolutní nadvlády odveze z olympiády „pouze“ stříbrné medaile. Podceňovaní Američané předvedli nezdolnou vůli po vítězství a týmového ducha. Dokázali, že v hokeji, potažmo ve sportu je možné snad úplně všechno, když se člověk nevzdá. V sedmdesátých a osmdesátých letech existovaly jen dva týmy, které dokázaly vzdorovat ruskému medvědovi. V socialistickém Československu se hrál opravdu kvalitní hokej a ve společnosti se těšil velké podpoře a zájmu. To se muselo projevit i na poli mezinárodních soutěží. Reprezentační tým byl silný na všech podnicích, ať to byl Kanadský pohár nebo u nás vždy ostře sledované mistrovství světa. Československo dokázalo vyhrát oba turnaje pořádané doma v letech 1972 a 1985. Mezitím v sedmdesátém sedmém dokázalo obhájit titul z předchozího roku, což se do té doby kromě Kanady a SSSR nikomu nepovedlo. Hokej byl režimem podporován, vše ale mělo své meze. Odchod do zahraničí legální cestou byl nesmírně složitý a jen málokomu se to podařilo v produktivním věku nebo bez toho, aby musel nejdřív emigrovat. Na hráče, kteří toto podstoupili, se pak doma nahlíželo s despektem jako na zrádce. Platové podmínky a zázemí též neodpovídaly prostředí, ve kterém se hrálo na západě. Přesto právě v té době začala vyrůstat nová zlatá generace, která vybojovala skvělé úspěchy na konci století. Zatím poslední revoluce mezinárodní hokejové scény proběhla na začátku devadesátých let. Socialistický moloch se zhroutil pod vlastní vahou a jeho pád ovlivnil i běh hokejového světa. Rusko, jako nástupnický stát SSSR, po posledním triumfu v roce 1993 vyklidilo pozice, na které se dokázalo vrátit až za dalších patnáct let. Závěr století zaznamenal rozšíření pole favoritů. Ročník 1995 patřil Finsku, které se vyhouplo po dlouhých letech konečně na nejvyšší metu. Kvalitní československý národní tým se rozdělil na dva nové celky, oba dost silné na to, aby v mezinárodní konkurenci mohli hrát o nejvyšší ocenění. Symbolické bylo finále MS v magickém roce 2000, které postavilo oddělené týmy proti sobě. Češi souboj zvládli výsledkem 5:3 a potvrdili svou jedinečnou sílu, kterou na sklonku milénia oplývali. Nejlepší období českého reprezentačního hokeje znamenalo hattrick na MS 1999-2001, ozdobený vítězstvím na „turnaji století“ na prvních otevřených Zimních olympijských hrách v Naganu. Slovensko se pak dočkalo v Petrohradě v roce 2002 a zatím jako poslední rozšířilo okruh zemí, které dokázaly vystoupat až na vrchol.
Nenechte si ji ujít! Pestrou historii českého i světového ledního hokeje m ů ž e t e o b d i v o v a t p ř e d i b ě h e m u t k á n í S p a r t y s K a r l o v ý m i Va r y. P o u t a v é p ř í b ě h y, n e z a p o m e n u t e l n é c h v í l e i n e s m r t e l n é h r d i n y – to vše vám nabízí výstava v prostorách Dětského koutku v s e v e r o v ý c h o d n í č á s t i T E S L A A R E N Y.
4
Pavel Hrdina
jizda 03
1.10.2008
18:00
Stránka 5
S PA R ŤA N S K É L E G E N D Y
PSALI HISTORII HOKEJE Karel Gut
Jan Havel
Dějiny českého i světového hokeje tvořila také řada sparťanských legend. Dnes máte jedinečnou možnost se s některými z nich setkat. Karel Gut začínal s hokejem na zamrzlém plácku u uhříněvesské sokolovny s máminými palčáky na rukou a tatínkovými starými čepicemi coby kolenními chrániči. I přesto se tehdy mladý a skromný klučina dokázal vypracovat tak, že v 50. letech vytvořil s Františkem Tikalem jednu z nejúžasnějších obranných dvojic v Evropě, se kterým hrál v jedné lajně i v národním týmu. V československém dresu odehrál tento výborný obránce tři olympiády a devět světových šampionátů! Po skončení kariéry působil Gut v reprezentaci v jiné roli. Jako trenér. V 70. letech dovedl české družstvo dokonce ke dvěma titulům mistrů světa. Do roku 2004 byl také předsedou Českého svazu ledního hokeje. Kladenský odchovanec Josef Horešovský přišel do Sparty v roce 1965. Přestože to nebyl nijak ofenzivní bek, dokázal dvakrát během dvou let nastřílet čtyři branky v jednom utkání. Poprvé to bylo v sezóně 1966/67, kdy přispěl k vysoké výhře 10:3 nad úřadujícím mistrem z Jihlavy, podruhé se mu husarský kousek povedl na olympijských hrách v Grenoblu. To se čtyřikrát rozvlnila síť NDR. Velkých úspěchů dosáhl Horešovský i jako trenér Sparty! V roce 1990 jako hlavní kouč vrátil titul po šestatřiceti letech do rukou sparťanů, což si jako asistent zopakoval i v roce 1993, když se radoval z vítězství v posledním ročníku federální ligy. Jan Havel se v mládí rozhodoval, jestli dá přednost hokeji, nebo motorismu. Po nehodě na silnici, kdy skončil s motorkou ve škarpě, ale bylo jasno. Něco mu ale na památku přece jenom zůstalo. Neodmyslitelná přezdívka Gusta. Tak mu říkal trenér Haukvic v Litoměřicích. Podle závodníka Gusty Havla. Hokejista, který po zápasech dělal v ČKD ozdobné lišty na Josef Horešovský
Josef Horešovský
lokomotivy, byl znám především jako ofenzivní eso. Třikrát za sebou se mu povedlo překonat hranici třiceti vstřelených branek za sezónu. Fenomenální brankář Jiří Holeček to s příchodem do Sparty neměl vůbec jednoduché. Sjednat angažmá hned napoprvé se mu nepodařilo, a tak strávil deset let v Košicích. Když mu ale začali vyčítat, že ve slovenském klubu nepředvádí takové výkony jako v reprezentaci, sebral se a konečně se dohodl na angažmá v Praze. Pravdou ovšem zůstává, že nejbáječnějčí kousky předváděl Holeček v národním týmu, se kterým třikrát vyhrál světový šampionát a pětkrát byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Stal se také prvním brankářem, jenž vyhrál Zlatou hokejku. Jaroslav Šíma, jeden z nejtvrdších obránců sparťanské historie, válel za pražský klub v 70. letech. Obránce, na něhož fanoušci pokřikovali “Šíma trhá ledviny”, proslul především legendárními souboji s Jaroslavem Holíkem z Dukly, ke kterému ho to přitahovalo možná více než bylo zdrávo a které se často odehrávaly i za hranicí korektnosti. Neméně slavné jsou také jeho futuristicky vyhlížející celoobličejové přilby nebo jeho sázka s Gustou Havlem, kterou nakonec vyhrál tím, že se ve tři hodiny odpoledne projel na koni po Václavském náměstí ve sparťanském dresu. Právě s Šímou nastupoval v obraně jeden čas i další ze skvělých sparťanů. Karel Holý byl nadmíru šikovným hokejistou už od mládí. Na mezinárodním turnaji olympijských nadějí Družba byl vyhlášen nejlepším hráčem, zahrál si na neoficiálním mistrovství světa juniorů ve Winnipegu a byl součástí širšího kádru na prvním ročníku Kanadského poháru. Domácího titulu se však Holý nikdy nedočkal, a to ani přesto, že část své kariéry strávil na vojně v Jihlavě. Jeho asi největším kamarádem, alespoň co se hokejových kolbišť týče, byl Pavel Richter. Na ledě dokonalý technik a velký hračička si zahrál naši nejvyšší soutěž již v devatenácti letech. Do reprezentace
Jiří Holeček
Jaroslav Šíma
Jiří Hrdina a Pavel Richter
si však cestu hledal obtížněji. Vzhledem k jeho drobnější postavě to měl těžší. I přes to vše si v roce 1985 zahrál na domácím mistrovství světa, kde Československo získalo zlaté medaile. Po skončení hráčské kariéry se Richter ukázal i na lavičce Sparty, kterou v sezóně 1998/99 vedl jako hlavní trenér. Třetím do party je Jiří Hrdina, který toho hlavně s Richtrem odehrál hodně. Oproti svému kolegovi byl však urostlejší a tvrdší. Na mistrovství světa se představil poprvé už v roce 1982, o tři roky později se, stejně jako Richter, radoval ze zisku zlatých medailí. Přelomový byl pro Hrdinu rok 1988. To se po zimní olympiádě v Calgary upsal tamním Flames, se kterými po roce vyhrál Stanleyův pohár, což si ještě dvakrát zopakoval. To už ale oblékal dres Pittsburgu, kde se mimo jiné potkal i s mladičkým Jaromírem Jágrem. Richard Žemlička odehrál za Spartu druhý nejvyšší počet utkání v historii a je jejím vůbec nejproduktivnějším hráčem. Přestože byl v roce 1997 vyhlášený nejlepším ligovým veteránem, nejlepší roky ho
ještě čekaly. V roce 2000, respektive 2002 dovedl Spartu jako kapitán a vůdce ke dvěma titulům. Vynikající výkony podával především ve vyřazovacích bojích, kde pravidelně sbíral body po boku Jiřího Zelenky a Jaroslava Hlinky. Když byl v září roku 2002 vyměněn do Litvínova, fanoušci na jeho počest do času 13:13 nefandili, poté skandovali převážně jeho jméno. V reprezentaci se zúčastnil dvou olympiád a tří světových šampionátů. Nyní je Richard Žemlička trenérem sparťanských dorostenců. Jiří Zelenka, který je jako jediný z této desítky stále aktivním hráčem, proslul zejména jako kanonýr. Vždyť se 255 brankami je nejlepším střelcem celé sparťanské historie a společně s brankami z reprezentace, kam se však nikdy na delší dobu neprosadil, dostal pozvánku do Klubu ligových střelců. Svou největší slávu prožil tento šestatřicetiletý křídelník v druhé polovině devadesátých let, kdy se stal populární “Zelí” miláčkem Sportovní haly. Tadeáš Drahorád
Richard Žemlička
Karel Holý
Jan Gusta Havel
Jiří Holeček
Jiří Zelenka
Jaroslav Šíma
Pavel Richter
VELKÁ AUTOGRAMIÁDA SPARŤANSKÝCH LEGEND! O druhé přestávce utkání Sparta – Karlovy Vary vedle Dětského koutku v severovýchodní části TESLA ARENY. Jiří Hrdina
Karel Holý
Richard Žemlička
Jiří Zelenka
5
jizda 03
1.10.2008
18:00
Stránka 6
ROZHOVOR
S KARLEM GUTEM Karel Gut je jednou z největších postav českého ledního hokeje. Za téměř šedesát let se proslavil jako vynikající obránce, ještě lepší trenér a nakonec i jako předseda svazu. Svou kariéru spojil především se Spartou, jeho dres bude již navždy viset nad hlavami fanoušků v TESLA Areně, aby připomínal možná nejúspěšnějšího člena ALL STAR TEAMU holešovického klubu. Jak jste se k hokeji dostal? Na venkově za Prahou, to muselo být poměrně složité… Měli jsme v Uhříněvsi dobrou skupinu lidí, kteří se hokeji věnovali. Bylo tam krásné přírodní kluziště. Moc hezky ho udržovali. Hráli jsme divizi, což tehdy byl taková druhá nejvyšší soutěž. Na utkání nám chodilo fandit hodně lidí. Bylo to skvělé mládí. Přírodní kluziště dělalo z hokeje skutečně jen zimní sport. Jak jste trávil ostatní roční období? Hodně jsme hráli fotbal, věnoval sem se i pozemnímu hokeji. Měli jsme spoustu sportovních aktivit. A jak to tehdy bylo se studiem? Sport byl ve vaší době spíše kratochvílí, než zaměstnáním… Za války bylo jen velmi málo možností ke vzdělání, tak jsem musel improvizovat. Já jsem se navíc nejprve nedostal na školu, jakou jsem si vybral. Na obchodní akademii, kterou jsem vystudoval, jsem nastoupil až po skončení bojů. Tím se vše posunulo a já šel později i na vojnu. Tu jste strávil v mužstvu ATK Praha… Tehdy se chodilo do sportovních armádních klubů na základě žádostí. A uhříněveský klub mi to tehdy vyřídil. Usmálo se na mě štěstí. Chytil jsem svou šanci za pačesy a tvrdě na sobě pracoval. Nejprve jsem hrál ligu a během dvou let jsem se dostal i do reprezentace, kde jsem pak zůstal deset let. Zároveň jste se mohl dostat i do Sparty, ale vy jste jí napoprvé dal košem… To si pamatuji, jako by to bylo včera. Tehdy jsme sloužili na Strahově a za mnou přijeli Vladimír Zábrodský se Zdeňkem Ujčíkem. Chtěli, abych šel po konci vojny za nimi do Sparty. Jenže já jsem již předtím slíbil kamarádovi Mílovi Charouzdovi, že půjdu do Tatry Smíchov, což byl nástupce LTC. Tam jste vydržel dvě sezony a pak stejně přešel do klubu s „S“ ve znaku… Já jsem po Spartě toužil celou dobu. Od začátku jsem věděl, že to je kvalitní mužstvo a v roce ‘53 jsem se stal
jeho součástí. Nakonec jsem zde také končil v sedmatřiceti letech svou hokejovou kariéru. Jaká panovala na vašich zápasech atmosféra? Jak se Spartou žili fanoušci? Tehdy byla jiná doba. Lidi neměli moc možností nějaké zábavy. Tou pro ně byl jen sport. My jsme měli na Štvanici pořád plno. Chodilo na nás osm deset tisíc fanoušků a často bylo i vyprodáno (14.000) A nejen v Praze. I v Ostravě a dalších městech byly návštěvy velké. Tak to vám mohou současní hokejisté jen závidět… Bylo to krásné hrát často před vyprodaným hledištěm. Ale zažívali jsme jiná úskalí. Zápasy začínaly až o půl osmé, takže končily až ve velmi pozdních hodinách. To znamenalo, že jsme buďto jeli po zápase v noci vlakem, nebo přespávali na místě do dalšího dne. V tom mají dnes kluci výhodu, že se domů dostanou většinou ještě večer nebo v noci… Dnes se snaží kluby pro fanoušky podnikat různé akce, které ani nemusí s hokejem přímo souviset. Jak tomu bylo v době vaší hráčské kariéry? Měli jsme své věrné, skalní příznivce, kteří chodili na každý zápas. Ale nic nebylo přímo organizované, fan cluby neexistovaly. A setkávali jste se se svými příznivci i mimo stadion? Tehdy byla móda, že se jezdilo na různé besedy, takže tam jsem s nimi samozřejmě přišel do styku. Fanoušci na nás čekali i před stadionem, bylo to tehdy jiné, nedá se to se současností moc srovnávat. Ale vztah mezi diváky a hráči samozřejmě byl. Na jakém stadionu jste se cítil nejlépe, byla to Štvanice? Tam jsem odehrál své nejlepší hokejové roky. Ve Sportovní hale (dnešní TESLA Arena – pozn. autora) jsem působil čtyři roky jako hráč a pak dlouho jako trenér. Zároveň mám vztah i k O2 Areně, které jsem také trochu z pozice předsedy svazu pomohl ke vzniku. Ke všem třem halám se mi pojí jen ty nejlepší
d a l š í
vzpomínky. K jedné hráčské, k druhé trenérské a k té poslední funkcionářské. Zmínil jste své hokejové role. Jaká vám padla nejlépe? Nejlepší část života sem prožil jako hráč. Právě proto, že jsem byl mladý a měl jsem s tím spojenou volnost. Za nikoho jsem nezodpovídal a soustředil se jen sám na sebe. Větší úspěchy jsem pak ovšem měl jako trenér a největší jako předseda svazu. A co děláte v současnosti? Na čem pracujete? Připravujeme ještě s kolegou Jaroslavem Prchalem knihu k oslavám sta let českého hokeje. On navštívil pětadvacet mistrovství světa jako novinář, navíc má vystudovanou češtinu a historii. Já se v hokejovém prostředí pohybuji téměř šedesát let, takže také nějaké zkušenosti mám. Zkuste vypíchnout kapitolu, kterou budou fanoušci číst nejraději… Pokud bych musel vypíchnout jeden největší skvost mezi všemi úspěchy, tak by to bylo období na přelomu tisíciletí. Především pak turnaj v Naganu, který ozdobily tehdejší největší hvězdy. Poprvé se podařilo, aby na olympiádě hráli ti nejlepší profesionálové, navíc v čele s Waynem Gretzkym. Zlatá olympijská medaile byl úspěch, který v České republice ještě více zvýšil zájem o hokej. Úspěchy Češi slavili již před Naganem… Měli jsme tři zlatá období, která zpestřují naši historii. Těsně po druhé světové válce to byla generace dvojnásobných mistrů světa, která přidala i jedno stříbro ze Svatého Mořice. Bohužel neměli šanci sbírku svých úspěchů rozšířit, protože jedenáct hráčů bylo po zinscenovaném politickém procesu uvězněno. Poté jsme se zvedli až v sedmdesátých letech, kdy naše reprezentace na mistrovstvích světa vybojovala tři zlaté medaile. A to poslední období jsme již jmenovali, přišlo v letech kolem konce dvacátého a začátku jedenadvacátého století. Pojďme zpět do současnosti. Jak se vám líbí dnešní Sparta? Na post generálního manažéra se např. již zabydlel ještě donedávna aktivní hráč Petr Bříza a je dobře, že někteří hráči přecházejí i na funkcionářská místa. Jsem také rád, že se vraceji domů kluci z NHL, kteří mohou mladým hodně pomoci. Jedním z nich je i David Výborný. Jeho tátu jsem vedl v juniorech, takže jsem tu rodinu poznal a musím říct, že jsou to skvělí a především skromní lidé. Byl bych
p r o g r a m
12. kolo . . . . . . . . . . pondělí 6. 10. 2008 . . . . . . . . . . . . . . . . HC Vítkovice Steel – HC Sparta Praha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17:00 13. kolo . . . . . . . . . . pátek 10. 10. 2008 . . . . . . . . . . . . . . . . HC Sparta Praha – RI OKNA Zlín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18:00 14. kolo . . . . . . . . . neděle 12. 10. 2008 . . . . . . . . . . . . . . . . HC Sparta Praha – HC Litvínov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17:00
Karel Gut při oslavě svých osmdesátin
moc rád, kdyby se k Davidovi vrátil i jeho švagr Jaroslav Hlinka, ale nemůžeme mít vše. A navíc co není dnes, může být zítra. Jak moc je pro extraligu dobré, že se vracejí hráči ze zámoří? Může to soutěži hodně prospět. Mladí hokejisté se mohou strašně moc naučit. Ať už od Davida nebo Martina Ručínského ve Spartě, nebo od Martina Straky v Plzni. To jsou lidé s fantastickým přístupem k práci. Na druhou stranu nikdo si nemůže myslet, že Sparta bude vyhrávat jen díky hvězdám z NHL. Musí vítězit vždy především jako mužstvo, které táhne za jeden provaz. Je vám v jejím týmu nějaký obránce herně podobný? Třeba Jiří Vykoukal je znamenitým ofenzivním obráncem… To nedokážu posoudit. Dnes je i jiný hokej. Několik fanoušků mě trochu srovnává s Františkem Ptáčkem, ale jestli to není jen proto, že hraje také s dvojkou. Je to přece jen odstup téměř půl století. Lze srovnávat váš hokej s dnešním? Nelze. Hrál se dobrý i špatný hokej tehdy, ale v jiných podmínkách a kvalitě. A totéž se hraje i dnes. Ale vše ve vyšší rychlosti, s větší tvrdostí,, s lepší výstrojí, ale i s chybami, které jsme předváděli i my s Frantou Tikalem. Jak jste si pak ty přehmaty vyříkávali? My jsme k sobě byli ohromně tolerantní. Brali jsme to jako společné chyby. Nikdy jsme si nic nevyčítali. Na ledě jsme si moc vyhovovali. Franta vzadu tvrdil muziku a já jsem byl vyznavačem útočného pojetí, na který si zpočátku trenéři těžko zvykali. Myslím, že nám to s Frantou společně klapalo. Škoda, že nás před nedávnem navždy opustil. Měl sparťanské srdce. Jakub Hlaváč
&
6
jizda 03
1.10.2008
18:00
Stránka 7
INZERCE INZERCE
INZERCE
INZERCE
INZERCE
7
jizda 03
1.10.2008
18:01
Stránka 8
PARTNEŘI HC SPARTA PRAHA GENERÁLNÍ PARTNER
PARTNER ARÉNY
HLAVNÍ PARTNEŘI
GENERÁLNÍ DODAVATEL SPORTOVNÍHO VYBAVENÍ
Partneři O2 extraligy 2008/2009
výhradní marketingový partner
