i
00
>CD •CNJ •CNJ
o •CD
00
•• ••
9r'
K
•
m • -»
• '•
[••
;o>-
or*v«
trv
mwmmmjmmmmmmmmm y/0\t/Ovt/C>vt/Ovt/0\t/atóv^^
WmmmffWmmmsM^m^
W^S^S^W/W/!^.
^M^í^mM^^á^MM
mytmwWmmwmmwmmm Kf/C^f/C^f/CÁf/Os^/C>,f/C},f/CiKf/i)^^^
)
\
^
/
\
M
mmmmmmm^m
vtX:>/0\t/r;\t/<>/0\tAt/0\t/l A^/A A\^A AtA AtA
EDICE
AVENTINUM
Veškera práva vyhrazena autorovi.
Tištno jako
rukopis.
HERAKLES TRAGEDIE
o
^ PTI djstvích v
NAPSAL
OTOKAR FISCHER
EDICE AVENTINUM 1919
PC 503l
TUTO prací let
1912-1919
KLADU OTAKARU THEEROVI, básníku FATHONTA,
NA
PEDASNÝ HROB
OSOBY HERAKLES, .
syn
Div,
král
v Thébách
JEHO MATKA ALKESTIS,
jeho žena
TEIRESIAS, vštec
POSEL ANTAÍOS,
OMFALE, HERMES,
syn
Zem
nymfa posel
boh
AIGLE
HESPERA
>
na ostrov Hesperidek
HEBE LYSSA, bohyn Otroci,
Dje
se v
lid,
šílenství
nymfy, faunové, otrokyn.
Thébách a na mythických ostrovech
.
DJSTVÍ
PRVÉ
Ped Herakleovým palácem v Thébách. Široké schody vedou dol na scénu. asné ráno. Chvíli ticho, scéna prázdna.
HERAKLES
vzrušen z paláce ; jakoby proti nevidi-
telnému nepíteli:
Viche boh! Herme, perutný posle! Cí znl hlas? Co mne ze sna vyhání v bou a v boje ?
Jsi
to ty, jenž volá?
Pipraven stojím Vbhne dovnit a vrací .
.
se,
Alkestidu v náruí:
Ženo. Krásná. Spící!
V rodném dom
znovu vzešlo mi slunce.
Démon žene mne v dál. Zde zvedám ALKESTIS, uložena na zem, procitá Nad zemí jsem plula, nad vodami,
vzdor.
:
—
pod nebem vrhne se k ní na zem a
jako lehký oblak
HERAKLES Nemluv o
nebi. Procitni. Jsi u mne.
Bílá, kveteš.
Ržemi
voní
ALKESTIS, ješt v omámení
Vzhru jedle,
líbá ji:
tíh
jsi.
vlas.
noci:
Vzrstals. Réva,
jilm,
cypiš byly pod tebou.
Jako strom, jenž jasnou klenbu nebes štíhlou korunou chce rozrazit, k výším spl a na tvých dlaních etherem já nesla se jak pták.
tak
jsi
:
::
!
!
HE RAK LES: Z domu jsem
t vynes. Od
sebe rve nás
bh. ALKESTIS: žárlivý
O, krásné
HE RAK LES Ty
jsi
s
tebou ráno
vášniv:
sladká
vítzící
odmna
námah. Lásko,
Oddechu Záe Má !
!
!
ALKESTIS: Kolikrát mi bylo bez tebe usínat a procitat
a
já
i
volat,
nevdla, kterým smrem
mám
vyslati
svj
za tebou
hlas.
HERAKLES Drahá
ty hlavo
1
Volaly
mne
práce.
ALKESTIS:
Kam?
kudy? Pane,
a
vypravuj.
HERAKLES Bez oddechu kráel jsem a
ALKESTIS: Sklo se
ke
HERAKLES: Svtem jsem
mn. Z
daleka
krotil.
jsi
pišel.
bloudil. Zmítalo se nitrem
klubko dravc, chroptní, skok a skek.
Sebe bych pehlušil, s obry, s
já
hnal se v boj
hydrou a lvem. Hlas v
ALKESTIS Za tebou jsem ruce
vzpínala.
HERAKLES:
Mkké
ty ruce.
Kídla
labutí.
ALKESTIS: Divoké
jsi
ptáky šípem zasáh,
rudá krev se k nohám Hnula ? 10
nitru nezmlk.
;
:
HERAKLES
;
vzruší se:
pták kik a nemejské zvíe, Kentaur dusot, Amazonek rej vábily mne z mst a slují a hor le jak hyde jednu srazil jsem hlavu, z dvou tlam, narostlých nov, šlehal dým Lítých
sotva sok jeden pad, já za svou silou
jinam hnán byl, v novou, krutjší se.
ALKESTIS: Ale
te mne
neopustíš, pane ?
HERAKLES: Kudykoli
šel jsem,
kletby a vzlyk
tloukly prázdno v netrplivý sluch:
Jednoho
obt ALKESTIS: žádná
Neznám neptám
po kterém jsem
slova,
neekla, zmírajíc.
slova, se,
nmž
po
pro chmuí
ale šeptám,
volám
tvj prahne, tvj zrak,
sluch se
Vítej pane,
:
doma, spánkem osvžen Tvoje Théby, žena tvá i dít
vítej
bohm
toužil,
I
dkují, že pivedli
toho, bez
nhož
jsme byli chudi,
vdova, sirotek a bez pána.
HERAKLES
Bohm
nedkuj
I
ALKESTIS: Z olivou ses
ostrovy a
Slavný
je
vnil. Neunaven, souší šel tvj krok. tvj návrat. Ze svých vlas
kade ustihnu položím
ji
jejich milosti
k
a na kolenou
darm
zápalným.
U
:: :
!
:
!
HERAKLES Neobtuj bohm. erný a tžký vlas mj nadál nžkami nedoten. Ruku íkoli srazím, jež by chtla zkivit
ti
vlas
vyskoil
ALKESTIS
Kam
chtl bys
HERAKLES: Proti nim.
bohm. ALKESTIS Proti
Herakle
I
HERAKLES: Jen
oni,
nezkrušeni mnou, mi vzdorují posud.
S
nejsilnjšími vábí v boj se dát,
roštu o závod se
svým nepítelem,
k nebi dosáhnu, nebe-li
mj
sok.
Nechtjí však oni se mnou se mit, štvou
mne
Hermes,
ze sna, bdícího z vlasti štvou.
jich posel,
v snách dnes po tikrát
kovovým hlasem Vzhru V dál Vezmi kži svou lví, svj luk, svj kyj, k novým pracem, v novou piprav se pou volal
:
!
ALKESTIS
Mn jen tvj zni hlas. O synu boží! Opouštíš mne ? Zas
t
ztrácím ?
HERAKLES: Zde,
zde
mj
lid,
který sudbu svou mi svil,
mé zápasišt. Slyšíš, Herme? Odkud znl tvj hlas ? Sels mé msto vzbouit ?
zde
12
nevidn ? Na schodech Stoupám v Dlíš tu
:
Staví se
Kdo
nkdo
hrad.
mezi práh a pána ?
že synu Diovu
MATKA
Kadmv
eh'?
vystoupila z paláce a stojí na nejvyšším
schod'. Já.
HERAKLES: Matko! Palladiným jak bys
oštpem
vládla,
vstup mi tarasíš, nesmiitelná?
mám
Zas ty,
Théb ?
odejít z
matko,
s
ALKESTIS: Vavínem je
bohy
jsi
I
ty
jsi s
bohy,
se spolila?
korunován. Pišel,
pozvednout nás k
sob
—
MATKA: Na Olymp ?
HERAKLES Není, že
kdo by
ml
kdo
klidn: se chlubil, nade
v zápasu vrch.
A
není
mnou v svt,
by, v boji s Heraklem, nebyl sklán.
MATKA: Kterého
sklál
jsi
boh ?
z
Vyrvals
me
Hermovi, jenž nás v podsvtí provází? Ztrestal jej,
jsi
Dia, který je
který troufal
srazils jej s
si
trnu,
nám svdcem,
matku tvou
jej,
líbat,
svého otce ?
HERAKLES: Nezapomínám.
MATKA: s jakými sliby
Nezapomínám, odcházel jsi z Théb. 13
:
Kde
Div blesk ?
máš,
jej
Jen
tvj a
to je tvá koist, výboj
kže
lví,
dar.
HERAKLES: Kamsi pod
slunce, ve vzduch,
mne pry
blouznící matko, posíláš já
však vím, co
o
niž s
domov
je
bohy nepejícími
mlžnou cestou,
:
—
tvrdá skála,
se rvu.
ALKESTIS: Ustate
už, prosím,
bolestnou se
nesmrtelným
eí posmívat.
Je mi úzko ze slov tvojich drsných, je mi hrza slyšet matku tvou
t
o bohu tak mluvit, jenž zplodil, o dárci, jenž synu požehnal.
HERAKLES Bez zásluhy zlehuješ matko, slib mj. Nejsem ptek syt. Marný byl však hlas.
Darmo
zval jsem nesmrtelné v souboj,
do prázdna jsem
ozvna mi
hrozil Diovi otci,
volám
vrací výkik, jímž
bohm zmar, bohm
odboj.
vzdušní, nehmatatelní, vyzývají, varují
:
zsta, vykonej
sem
Jenom v
smjí
jdi,
snách,,
se mi,
tam,
—
povsta, zab ale s lože když skoím, zmlká zvuk, není tu Herma, nestojí tu Zeus, abych, oko v oku, sval proti svalu, sok a sok, proti bohu lovk, stál.
Snad
že bozi
dílo,
pelud
jsou jen
našich srdcí, jež lidským
sn,
jen
hoí žárem.
MATKA: Peludem
Já ho cítila tlo, v maso se vssál.
v krvi své.
zveš
V
je.
14
dým
:
:
Nehmatatelní
K bojm
!
Hladil
se nesníží ?
;
!
;
mj hmat. Le v lože lehnou, jej
úlisn líí lásku manželskou
:
Vzal na se muže mého podobu lhal,
že se vrací z vítzného boje;
ped
stál tu, jak stojíš
pišel, jak ty
jsi
svou ženou
—
noní as mne podvedl
pišel, v
otec tvj, zrádný Zeus,
ty
ve zjevu lidském.
ALKESTIS
u Heraklea Svírej, Herakle,
mne tsnji a vroucnj, nebo vím ty mne nezradíš. objímej
:
MATKA Alkestid: Jistoty
nemáš, kdo
t
Znají se pevtlovat.
objímá.
V
blostnou
labu i v býka tuného se mní, padnou ti v lno jako jarní déš. A kdo ti dí, že není to snad sám Heraklv otec, jenž t k sob vine ?
ALKESTIS: Zírám v jeho
líc.
Hlas jeho znl mi.
Slyšela jsem srdce jeho
bít.
MATKA: Tak jako
já,
než poala jsem syna.
Zrazena bohem, opuštna lidmi,
mla
jsem jedinou jen útchu:
Syn že za
mne
tu zradu na
svém
otci ztrestá,
že pomstí všechen lidský rod,
deptaný do prachu a podvádný.
ALKESTIS ekni, že
jsi
jasný velitel
ten, jejž vítala jsem,
mj
a
15
mj cho
HERAKLES
Alkestid: Nenech matkou zahoklou
matce
hru svou
:
nepochybuj ty však, tvrdá, že in, za nímž jsem se vydal, pede mnou
Nejen pomstít nás,
sám
se s
bohy
sám být bohem, jak s mraky mrak,
ale
srazit
mých
rošt.
Já však pístup k otci, nímž jsem skížit chtl sílu, nenalézám.
to byl s
mást,
Svt
cíl
cest.
jsem proputoval, bych našel zem,
v níž strom života
zrá.
Plod
s
jeho vtví
dá mi nesmrtelnost, dá mi, bych moh vpadnout mezi bohy a rovný rovným zápas vnutit.
S tžkým
smutkem: Kde však
hesperská zem, v níž zraje
kde že
boh
je ráj?
obr
zem,
vný život,
Mn nikdo neek,
nikdo mi íci nemoh, kudy
Poražených
leží ta
jsem se
jít.
tázal,
chtl jsem titanm darovat, cestu-li zjeví. Marn. Bez cíle
život
bloudil jsem a bil se. Nuže,
svj boj
vybojuji dole, na zemi, s nimi,
kteí mne dráždí v snách a štvou jak
MATKA: Ped cílem
svým
zv.
se zastavit je prohra.
HERAKLES: Uslyšíš, zda je
prohrou dílo mé.
MATKA: Napolo vítzství,
tof celý pád.
Zatím pišli na scénu zástupcové thébského lidu: muži bojovnici a starci.
16
!
!
HERAKLES povystoupiv,
obrátí se
k
lidu:
Blíže pistupte!
LID pokleká.
HERAKLES: Vstate LID
sborem.'.
Herakle!
Synu Div!
HERAKLES: Jsem,
jejž vítáte.
LID sborem:
Zsta! Chra
Vládni nám, ó vdce!
nás!
HERAKLES: Pjdu
vámi.
s
LID sborem
:
K
vítzství!
HERAKLES: Jsem
váš.
LID sborem: Proti
nepátelm Théb!
HERAKLES: Boj zvednu.
]JDy jednotlivé hlasy.
Ve nás! Bohm dík!
Tvé
síle
zdar!
— Proti Lykovi, jenž hrozí vpádem! — Vysuš moál, nhož stoupá mor! z
— Obnov oltá pohnvaným bohm — Jsi nám vrácen. Jsme vrní. V boj tví
HERAKLES
velitelsky.
Ano, mužové Théb. Proti Lykovi
V
boj
pjdem. Lev
povedu
vás.
ni vlk
nesmí trhat bez trestu našich stád.
Vzkvete
msto sedmera 17
bran. Zlý výpar
!
haliartských udusíme vod.
Ze skály vzrostlo msto. Každý z nás bude skalou. Tžce jak prahor žula
budem na zemi stát. Nám jméno: vzdor. Hoce my vzepeme se tm, kdo z nás chtjí mít nástroj. Nástrojem
mé odhodlání mého mé,
užili síly
boh
byl jsem,
trplivosti,
— pro
svj.
cíl
Jim jsem srážel soky. Vítzství páli, sami sponce dechu, paži mé:
nad kým? nad giganty; kentaury; bsy; nade vším, jim co hrozilo zviklat trn.
boh
Nuž, vy oltáe
Na nám
zápalná
rozmetáte.
ob?
Komu? Za?
kamenných lom, otcové nám stavli msto Théb: Sami rvouce balvan
z
bozi však ze závisti v kraj náš draka, dílo lidské
by
Báze mH,
hubil, vyslali.
že na zemi jim vzroste
Kadmových syn nenávistné plém. Marný nebyl strach. Z Théb uiním tvrz, navzdor Olympu nící. Kým jste? Muži!
z
Couváte? Zrak skláníte? Muži Théb! Vzpomete, ím jste. Draí sém! Kadmos, velký
dd náš,
draku
je
vylámav
Do zem ze
zem
je zašil.
bohm
slepým
Žel! Žel!
zub
jedovatých,
z tlamy,
Ze
ml.
vojsko
zem
vzpuel,
pozemšan
vyrazil
smrtelný,
TEIRESI AS,
ze
v Thébách
nepátelský rod.
mezi lidem
:
Bda!
HERAKLES: Kdo
stená?
18
Kdo
lká?
!
!
TEIRESIAS: Thébám
Bda synm
žel!
Théb!
Tikráte tob, vzdore rouhavý!
MATKA: Slepec jen blouzní. Neposlouchejte ho
1
Pokrauj v díle osvobozujícím Oltáe rozbij, z nichž se plazí kou za otcem vzhru. Poznávám t, synu.
TEIRESIAS:
Bdný,
bdný,
ó
jenž
ALKESTIS: Ze rt vštcových Nerouhej
TEIRESIAS
t
t zrodil, klín! stihne kletba.
Neštstí se chra!
se.
stále
k Herakleovi:
Smrt šumí vzduchem, kdekoli Žel! Žel!
dlíš.
Bda!
HERAKLES: Jakou píse nám skuhráš? Neduživý!
Odvete starce! Když se nikdo nehýbe, výsmšn: Mluví jím snad
bh?
TEIRESIAS: Zaslíbena
je
moje skrá.
Odstup! Poklekni! Bezbožná ústa, zmlknte hrzou Hrzu zím. !
MATKA: Hrzu
on zí, však
prázdných
z
zírá
dlk.
Lidu:
Povrou
HERAKLES
slepí
Blázna necht být
Teiresiovi:
Stojíš, jak
Posed
!
by
kee
t bs?
zmítaly tebou.
Mluv.
19
Pna
jde
ti
z
úst?
! !! !
v hru se Náru
rukama potrhlýma ? nohu zvedáš k plesu ?
biješ
rozvíráš,
TEIRESIAS: Rve mne
O
bh a mj
sml
kéž
zrak není slep.
jsem být hluch, by tvj hlas
bez smyslu zrádnou svou
Div
synu,
mne
Kéž by nikdy matky lidské,
eí,
ke
nevrhal v
t
klín
již
zúrodnil Zeus,
nebyl vyvrhl pod jasné slunce
Vinen bez viny tvor když je vysazen v svt, ó kéž nikdy by nebyl se zrodil
Rve mne bh a mj zrak není slep. Opusf Théby, jdi v svt, Div synu, ó a nikdy se nevracej v svj
slyš
dm
Chceš-li ty, jenž
ztišit
hydru
svou krev, chceš-li smíit svou sudbu, jsi
sžehnul, ty, jenž krví se brodíš,
konej práce své dál, ale se vším se lu,
co
je
drahého tvému
srdci.
Odejdi, rouhai, neohlížej
se,
noha tvá híšná se nezakotvuj, bez dechu, bez klidu vrhej se v ptku,
tkavá žel,
ó
ruko, srdce štvané,
žel,
ó žel
I
ALKESTIS:
mám ?
Já snad, pane, tebou zahynout
Vit
nemohu. Cím vinna jsem ? Dlej se mnou, co ti osud káže, tvj-li život prodlouží
má
smrt.
Doved bys mne zahubit? Nuž zni mne, našeho též Hylla se mnou zab I
20
:
:
.
!
A klidná. Usmívám se. bh by chtl mou krev.
Hle, zde jsem.
Nevím,
že
HERAKLES ped ni bezdky Co
je
drahého srdci
.
ustoupí-.
.
Teirešiovi
Podvodm'ku Kdo t navedl, prozra! S Lýkem spolen, vyštvat chceš mne z Théb ? Má vlast aby padla, zbavena mne, v sí zrad a otroctví ? TEIRESIAS slabjh
bh a mj
Rve mne
A já zím co se
i
jevilo
co
jest
i
já
vím, že
že zniíš, k
HERAKLES
co bylo
i
to,
pohledu v polosnách.
A já nehmotné zím, a
zrak není slep.
již
sám ve své
emu
stojíc
v tvého
nitra
duši
zím hloub
máš
strach,
lneš láskou.
nehýbaje
se.
Mlení.
MATKA: Snopravce hle! Jak vetít chce se v
taj
plnoních pízrak a do myšlenek, nám jež jsou samým nedostupný. HERAKLES Teirešiovi^ výsmšné:
vn
Pjdu,
ano. Rekneš-li,
kudy
jít,
abych se probil do zahrady boh. Slepe Ukaž mi smr. Vždy bh !
proroku, káže. Nestj
nm.
z
tvých úst,
Mluv. Zvstuj
I
MATKA Jen klam a mam staré jsou zbran závistník našich,
Synu mj, nedbej
vku HERAKLES od
oií.
vk našich nepátel. hlasem^ Jenž prozrazuje vnitní boji
Pravdu dla
jsi,
matko. Záludn
21
:
!
o nás usilují. Zbable skren, v temnu, kdesi, v nás prý, tají se bh. Zkro ho, když ti uniká v soumrak. Zdeptej, tvaru když nemá. Potýkej se s ním,
když se mní v sen a dým nebo v hlas bez tla!
MATKA:
V neviditelní
pestrojit se znáte,
lidi
máte odvahu,
když chcem vám státi tváí v tvá, bezzubých úst jen promlouváte starc.
ale z
HERAKLES
Teiresiovi,
Jenž
stojíy
open
o hocha
pr-
vodího'.
Svému bohu
rci,
jeho temná mluva
rozkazem že není. Chce-li mne vyhnat, pijde sám! Krev lidskou prolévat,
a
nebojím
se. Bojí se
on snad mne ?
Nuže mu rci, by uhnul rán mé neb když s Hermem ve svém dom se setkám, písahám, že z cesty nepjdu já. Zastaví se u Alkestidy ; tžce dýchá Miluji t, ženo. Stísnit se krví tvou, hrza. .. Nco mi šeptá, pece že víc než pouhým peludem jsou. Kde že to stojím ? :
kam stavíte mne? Rozcestí ... A neznám smru. Zstat ? Prchnu ped sebou sám ? Svou sirou opustím zem ? dílo své a lid, který, sob sven, hrbit se bude ped Olympem pyšným ? vzhru Proti vám se svírá nám pst, však jenom Bozi, jichž nevidím,
:
do svých vlastních prsou udeit známe. Bez krve Mlhy Nezachytitelné Stojí v tžkých dumách. Vbhne posel. !
!
22
!
:
POSEL:
o
vy rodní této
zem,
která chlubiti se smí,
že se stala poloboha Heraklea kolébkou,
cizímu
mn, zemdlenému
porate, vy muži Théb,
kudy jít mám, bych ho našel ? Hledám syna Diova. LID mu ukáže
POSEL:
Konen
prach u tvých nohou líbám po tolikerém
Dlouhá byla moje strast. Za tvým vítzícím letem nohu mdlobnou vláím já na Krétu jsem piplul pozd, za tebou jsem v Lernu volání a putování.
spl;
kudy plul jsem, kudy kráel stopou tvou, tvj bledý stín,
jasná
zá mne pedcházela
nevyrovnatelných dl.
Posléz pod stymfalskou skalou zaslechl jsem, že
tvj krok míí rodnému vstíc mstu. Nech, bych zlíbal nohu tvou,
neodvracej
se,
tys náš pístav,
HERAKLES
zem mé z mých úst:
ó vyslyš prosbu
útoišt, spása naše
sotva naslouchal
\
jediná.
spíš pro sebe:
Zas to prosebné hoe. Kolikráte cizí muka, lhostejná srdci mému,
mých, vždy mých se rukou dožebrávala, jež mi vlastní spásu nemohou dát
POSEL: Zeny, muži, proste se mnou, by se smiloval váš pán, neb ta trýze jako naše nikde není pod sluncem, a z vás nikomu bych nepál, aby
na
bím,
HERAKLES Každý
z
jež
trpn nesem,
já
i
zíral
okem svým
veškeren
mj rod.
tvrd:
otrok
mní, že se
23
svým kmenem
sám jen trpí. Pro svou porobu svt ze základ by vyvrátil svým nákem.
POSEL: mé
Otrok. Ano. Viz
Znak, viz, vypálen
ruce.
Mukou zohaveny
jsou.
mám v elo. Zrodil jsem se, volný muž.
ostrov svtelném a blaženém. Druh jsme s druhem žili rovn, živili nás pták a strom. Soka mli jsme jen v smrti. Na svt jsme žili ráj.
Zrodil jsem se na
Trudno, krušno vypravovat o blaženství zapadlém: nebo pišel na náš ostrov olbím, netvor. Zem syn, titan
plnoní, Antaios,
mrano
jako
na nás pad,
dusil, rdousil, ssál a vyssál, znásilnil a
vše, co žilo, vše,
Muže
pobil.
zotroil
co kvetlo, vše, co slunci splo vstíc.
Starcm, dtem, zneuctným ženám v skrá
znamení svých krutých robot
A jak
Byl jsem hoch.
mí
vpálil,
druzi,
nesmazatelné.
k jeho stavbám ne-
tvorným balvany jsem vláet musil,
na nichž ty, k
synm
jež
Nila,
živit
jeho hranic žár,
k zemi srážel, spaloval.
k
Foinianm
vyslali
My na Krétu,
jsme o pomoc,
ale výš a výš se zvedal jeho hranic kalný
Nikým nezkrocen, Antaios
moud.
vládne, nezranitelný,
nepemožitelný nikým, kdo je smrtelníkv syn. Nebo jenom ten ho zdolá, komu slíbeno je v ráj za živa se dostat božský, pod
HERAKLES prudce Co jsi dl ? POSEL:
Výsmšn,
vného
žití
strom.
:
Cí k zemi srazí ho
pst ?
když v boj se chystá, volá svému soupei
—
24
!
HERAKLES: co? Kdo
Volá,
že ho
znií?
POSEL: Volá:
jenom tomu padnu v
HERAKLES Kudy
boji,
Kde
k
ní
bláhový,
v hesperskou kdo pijde
srazí ho na kolena
cesta ?
Bda,
zem.
:
pístup ?
POSEL: Cestu zná on jediný.
Volá Jenom umíraje, chroptním já posledním tomu, kdo mne silnjší byl, eknu, kudy jíti v ráj. :
HERAKLES: Zavezeš
POSEL
mne na svj
zajásá
ostrov.
:
Pane!
LID v
úzkosti: Králi!
MATKA: Herakle
ALKESTIS:
Mj
Louíš se?
choti!
HERAKLES ji odmítne
Postj
!
Neznáš mne?
:
Mou kži Kyj
!
a luk
Pinášejí
!
Poslovi:
V lo sedneš
se
lví!
mnou.
zbran odstrí je: \
Ne!
POSEL: Je nezranitelný.
HERAKLES: Paží jen.
Muž
proti muži.
TEIRESIAS: Vyplnil se boží hlas!
Odcházíš, kam zápas volá, 25
Hermova slova poslušen!
!
HERAKLES Co tu Boh,
rozpomínaje
!
!!
se:
volá ten kmet ? Cí vzývá hlas ? mníš,
konám
tvj že zdail
se
dílo
? Raduješ
zámr ?
se,
Neplesej
MATKA: Na matku nezapome,
Až budeš
v
ráji stát,
kdo jsme
Herakle.
nás nezapi,
kdo z prachu k výšinám kinem pstí zaatou Až budeš bohem, pomni, že jsi mstitel, nás,
lovk
lidé klamání,
že pišel ztrestat tíhu
Pableskem
boh
oslnit se
kivd
nenech,
nezapomínej kletby mateské!
TEIRESIAS ydsa: Velel
bh
a
mj
Rine svtlo se tuším ho,
Na
zím
zrak není slep.
kol, nese jej
peru mne
výš,
tu státi.
zlatém oblaku vznáší se on,
thyrsos v ruce, kídlo na noze má,
královským pohybem ukazuje v dálku, velitel vichr, Hermes!
bh
Pokleká.
HERAKLES:
Mn
Slepým zrakm se zjevuje. ne. Chorý kmet je daen milostí boh, kteí
mn jsou vn neviditelní.
Nebudeš
zde, slepe,
již
pikle kout,
mn však bu jejich vle tlumoníkem, mn bu rádcem, jak bych shlédnout je moh Se mnou pjdeš, okem ducha bys uzel, jak Antaios mnou bude sražen v prach.
TEIRESIAS: Slepý jsem.
Vštec
jsem. Nesahej na
26
mne
!
-
!
HERAKLES
!
hochu prvodímu Za mnou ho povedeš! Matko! Vládni v Thébách. Zeno má, nechtj, bych ti ruku dal. Louit se nelze. Krev mám ped oima. Krev mám na rukou Vzhru Za Antaiem Zem svou vidím. Vidím hesperský sad :
.
.
.
!
:
!!
!
:
DRUHÉ djství Divoká
krajina, zprahlá žárem. Otroci^ klesající
pod
bemen. Antaios je pohání,
tíhou
ANTAIOS: Umdléváš?
rab
Plazivých
bi?
Slyšíš
rod
!
Vsta
Zrychli krok!
Líný
lid
Zvrhlá
!
a le!
ráj
pod bemeny supte, mravenci, noste Lamte kvádry
Palte mi hlínu, cihly,
!
Zhurta dál
Div
Rychleji
a mám
!
stavte
vž
kamennou.
bezmocný v moji
tvrz
bude
Gigantm
!
blesk
I
K
práci
sídlo
Do
!
bít.
západu slunce
znovu vybudováno
OtrokUf který klesá
Bím své odhodils? Kli
OIROK
se
!
Zpt
!
Co máš
nést»
neneseš?
Líbáš prach ? Žebráš ?
v prachu: Pít!
ANTAIOS Lenochu
Hotov
jsi s
prací svou ?
OTROK: Vodu!
ANTAIOS: Pry! Konej co tvj pán poruil.
dív,
Pít, jen pít, práci
ne?
OTROK: Všechny
jsi
zasul
Jenom zde smíme
nám pít
zdroje
—
29
vod
ostatní.
!
:
:::
ANTAIOS
Každý
K
dílo své.
JINÝ
OTROK
zpt S ela
dílu
!
Ostatní se shrnou
ANTAIOS: Pry s tím
pot chutnej
vám t
nás bozi
nad mrtvým.
páchnoucím tlem
bohy své
vné ?
Klate
!
se
až vykoná
^/esa;
Vní pomstte
Hyneme.
Níže
!
Níž
já
je,
mn.
Já jediný zdechlého zde lebku,
bh. Toho vyblenou, mi hote matku svou
Vzýváte
!
Sloužíte jen
jsem váš jimiž
! !
!
na horu tch,
uctívám.
Vzhru, Pygfmaiové Na plece bím, sic vám po plecích zataní mj bi !
HERAKLES
za scénou
Volám t,
Zem!
Antaie, synu
ANTAIOS
V
Cí to hlas?
práci
kdo mne ruší?
HERAKLES:
K
zápasu
vykro na
život a smrt
ANTAIOS: Drzý, stj.
Dokonuji
stavbu.
HERAKLES: Nedokoníš.
V Hadu
se nebuduje.
ANTAIOS Neodbytný Nuž, jen pij. Ceká smrt. Dávno již matka Zem horkou krev z rukou mýcb nedostává. Dlouhý as nikdo z tch, !
které souš zrodila, na
Máš
ji
mít,
nejenom
nejen tch, jež
nepiplul.
obt mou
matko Zem,
rab
smlý kdos
mj beh
lidskou zas
mých, klesnuvších v úpalu,
mj bi
k smrti
štval žíznivý
:
.
—
piplul sem, tvj by syn sklál ho v prach
30
I
:
HERAKLES
!
!
:
!!
6/zz/:o:
Volám t, Antaie
ANTAIOS nov picházejícím
otrokm-.
Odvržte náklad svj Stavbu než skoním dnes, erný kou z tla vzplá mrtvého. Hranice žár
soupee, vyslaného bohy. Hranici stavte vysokou Ctím t, matko
stráví
!
HERAKLES yor/c/idz/: Synu Zem K matce se ANTAIOS !
Zrodila
mne
Gaia.
Kým
navrátíš
zrozen
!
ty
jsi
?
HERAKLES Alkmeny thébské synem být
ANTAIOS Otcem mým
se chlubím.
Geryon, jenž
:
s
bohy boj
bojoval, titan.
HERAKLES: Byl v
nm zabit.
ANTAIOS: Mstitel já i
jsem
proti
otci. Proti
tm, kdo
jako najat
jsi ty.
HERAKLES po
olympským vrahm
najati,
Kdo
mne
zabít,
zplodil
t z muž ?
váhání:
Alkmenin cho
ml jméno
Amfitryon.
ANTAIOS: Haha Smrtelník smrtelný synu !
Líto mi tebe. Doma-li ženu máš,
spláe, vdova.
Ukáže za scénu Hranici kážu :
zídit,
na niž položím trup tvj. Hlavu tvou však s
tla srazím. Vidíš tam 31
bílý
chrám ?
!
!
!
HERAKLES: Sám
K
obtí. Nemluv o vítzstvích,
jsi
boji
pistup
.
.
bohm
Otec tvj
.
pad
ANTAIOS: Vzpouru osnoval. Chvástav: strachem ze vysílají
mne
jati,
Proti
mn však bozi,
tvory jen lidské
v boj. Také tys poslán od nich.
HERAKLES: Z
vlastní
vle
tu jsem.
ANTAIOS: Abys osvobodil otroky z
mé ? Ukáže Tam osvoboditel
Hellady a
:
Kréty lebky se blyští
z
—
HERAKLES: Ze své vle jsem pišel
.
.
.
Cestu k
ráji
zem?
znáš, Antaie, v hesperskou
ANTAIOS /7ru(/ce: Já znám
Sám
jsem tam
jíti
chtl.
HERAKLES: Bohem chtl
jsi
A nešels ? Nešels? stát? A nestal? Nestal?
se
Nepemožitelným se zveš a jak tvj otec jsi podleh ? ANTAIOS stojí pipraven
bohm
:
Drzý smích splatíš draze,
Reku
!
V
boj
A
HERAKLES:
vzkážu! Rozbhne se proti Antaiovi, stojícímu na pokraj'i scény. Odejdou zápasíce. Scéna chvíli prázdna. Se stra-, ny,
odkud pisel Herakles, pichází posel a
Teiresias.
POSEL: Ó, jak bolestný
je
návrat
32
!
a jak
pálí,
zem svou zít
:
:
!! :
zotroenou, vylesnnou, slunci dánu na pospas,
zmrzaenou, odbožštnou, ušlápnutou vítzem Krutý zrak, blah,
kdo
le vzpomínání
krutjší
zí, jak ty zíš, starce,
je
pohledu
vnitním okem slast
TEIRESIAS: Dívám se dovnit, le nezím Všechen pobledl v mysli
Vláen
jsem, vštec,
i
bol
slasti.
jas.
boh
sluha,
zlovolnou rukou v otroctví.
POSEL: Lip
si
hrzu pedstavovat, než
ji
míti na
oích.
Lip však tup vzdát se bolu, než se muit vzpomínkou
na štstí, jež bylo vzato, na barvy, jež pohasly.
by vidoucí, jsem nevidom, eho není, slávu vidím ostrova,
Teiresio, také
nebo
vidím,
já,
vidím blaho, jež jsme
žili,
ve ztracený zírám
ráj.
TEIRESIAS: Z minula vra Cítím v svém
V
se a
rci,
co blízko.
týlu slunce žár.
noci nás ješt houpala vlna
:
pijdem k poledni v písku pouš?
POSEL Jako ruku proti nebi obludnou svou obí vž zvedá msto Antaiovo, jež on stavt nutí nás. Nebe zmámilo mu ducha ukrutenstvím, slepotou, neb on mní, že ve msto své olbímu rod uvede,
neb on mní, že se mu msto zmní v Olymp titan. My však jemu šílenému vydáni jsme jako lup
marn
modlit se a
marn obtovat
potají.
mže skonit naši strast. Nebyl Zeus nám pomocníkem: bunám spásou jeho
Zbožnost ne, jen tvrdá
síla
syn!
33
!:!
TEIRESIAS: Krátkozraké lidské ty plém, které nezíš ve skrytý dj, z vlastní slepoty viníš božstvo,
božských netušíc
zámr
Poslovi: Mníš, v svém srdci že zstanou tvrdi, slyší-li
náek
ale to hluši a
váš a sten
bez
k vám-li nemluví
Mn však dáno vcí
vznik
i
citu
:
vy
jste,
jejich hlas.
je zíti
hrozící
úel,
zmar
za Titanem
pro
z vlasti své
puzen thébské, vím.
hnal se syn
Div,
Stejná pýcha je uštknula v duši,
k nebi: sie\x\ý je proti vám jich vzdor; kdyby procitli z mrákot híchu, spolit by mohli se k odbojm, neb chtjí stejné stavt msto na vzdory hradu Olympa.
Z
vaší však
vle
že
bs
je
mámí,
jeden z nich druhého zniit chce,
jeden z nich lidského rodu
je
katem,
druhý mu lásku pedstírá Ale jen ten, kdo miluje bohy, :
lovka Blízko
umí v
je
lásce mít
!
rozhodnutí boje,
tžkými kroky duní zem, vaše však, boj kdož rozhodí
vle bu,
ád
vítzství a
ANTAIOS pidusá
jste,
bez dechu. Plaše se ohlédne, vrhne
tlem na zem Ty mne chra. Moc mi dej. Novou! Z boh kdos na se vzal jeho tvá.
se celým
:
34
víc!
!
!
!
!!
!
nemá sil jako on. mne. Dech rdousil. Rval hrdlo mé.
Smrtelník
Zvd
Jeho pád z rukou mých, matko, dej Tvá jsem krev. Tvoje moc. Dech mi vra I
HERAKLES Na
shora na skalách
:
milost vzdej se, Antaie
ANTAIOS
zemi:
Slyšíš hlas
potupný ? Vzdát se
mám
!
HERAKLES: Vzdej
se.
Zrozenec
boh
pišel, vítz.
Zeus mj otec. Ne Amfitryon z Théb. jsi nebyl roven. Vyššímu podlehs.
Mn
ANTAIOS
:
Slab tvj syn, matko Zem, slab tvj rod.
Nad tebou Zeus má
vlast ? Slyš
mne,
slyš
HERAKLES: Ostrovem vládni, jejž jsi pokoil, šlapej noha tvá na šíj otrockou,
pánem
POSEL
bu jak
dív
—
vedle Teiresie skren,
tiše
:
Bda, bda nám
HERAKLES: Jenom slovo
POSEL
rci,
pro
nž
jsem
t
rdousil
tiše:
Prodáni jsme za jediné slovo Soucitu nezná v srdci svém.
HERAKLES: Antaie? Vsta, synu Zem! ANTAIOS zemz: Dík mj, dík. Ziju zas. Proudí dech. Ztuh
ekneš
je,
HERAKLES: ekneš
je
? 35
mj
sval.
!
:
ANTAIOS:
V
smrti jen. Vím,
Nejsem
nežli umíraje.
kde
ráj.
Nepovím,
rab.
HERAKLES Já však nejsem ve služb boh, jaks dl. Zeus, otec, ochránce není mj
mj
;
stejní jsou
zaplesají
nám, Antaie, nepátelé,
i mým
nad skonem tvým
TEIRESIASí/se; Trhá se zákal Prohledá?
mu
s
oí?
ANTAIOS: Úlisn chceš mne, synu Div, zmást ? Nevím, že jsi nepodoben otci, nevím Hdem. Boha zrozencm
vit má Život
syn
ml
Zem ?
Smlouvat se neznám.
bych koupit za
to,
co vím ?
Nejsem Rek. Nemním já zboží. Stojím pevn. Ze jsem zachroptl, škrcen, není porážka. Neutíkám.
Ty však
Div, ped synem Zem. Srazím jej, matko má, na tvou hru! Novou silou rozežene se proti nmu. Oba prchej, synu
zmizejí ve
skalách.
TEIRESIAS: Nad hlavou
dvojí sí se zdrhla.
Vraždit jde slepý slepého.
POSEL vybhne
na skalisko
Vražedné ty ruce
V
!
:
Bda Zem je mocnjší než Zeus?
rozbhu Antaios
!
vráží v Heraklea
zaste tvá-. nevykoupenými, dál jsme.
—
Otroky, .
.
Ne!
Te v ráz ho k sob strh
36
—
!
:
dv
Hrozná tla
sob
jsou v
!
!
!
— Te
je
pod ním.
Herakle! Svírej
!
V
kleštích
vymrštil se
Tak
!
mu zpod
A te znovu
proti
!
A
nepus
!
Stal se zázrak
— Vyskoil,
rukou, sotva k zemi pitlaen.
sob
rozbhli
se,
muž
a tur
TEIRESIAS: Bozi se dívají
v prachu jak
s
jasných výšin,
vdem
tvrdý boj.
Klidné oko, zjasnné zná,
komu padne
vnem,
vítzství.
POSEL: Zas jak bylo. Te! Už leží! Zas jak prve. Tžký býk
celým hbetem zem už
líbal
—
— pružným skokem pardala
Div dech Hle, te sám
vyletl a mdlobu stásá, zatím co syn lapá, supaje.
On
zemdlí
Do
!
tetice.
na zem ítí se Antaios, jak by
sílu ssát
chtl
z ní
Srstá s pdou. Marn škube Herakles a nadarmo s matky zem chce ho servat. Nerozhodný je ten boj,
TEIRESIAS Matko zem, po které slapem, kameny dáváš, le dalas chléb. i
vle, by na nohou etz vláel bdných lidí zde rod ? Tvá to vle, by zbsilý syn tvj
Tvá
to
po právu
šlapal smrtelných ?
Spravedlnosti
!
Spravedlnosti
Vyslyš hlas lidský
!
Své vící chra
POSEL: Stojí.
Rozkroen
se rozmach. Znovu k dechu zrozená
prsa o prsa se lámou. Nohy, paže jedna
V
železný a železnjší kruh
37
jej
tiskne
zmt.
Div
syn.
:
Tese.
;!
:
Jak by
Klátí.
koen
z
vyvrátit
chtl vrostlý
strom.
Se
zem
ho trhá
vzpažuje.
Hlavu
A
krev se k cesty,
pevn. Hmatá. Klouže po
mu
zvrátil
Chroptní
Z
drží
Zvd ho. Tlo v keích zmítané
!
a svírá
;
rdousí hrdlo ve vzduchu.
mu dée,
se z úst
šíji.
krvavý se
chrlí
proud
zaboeným nohám plazí po zemi jak žár
—
Herakle Proud stanul. Bezvládný v svých !
rukou trup,
Antaiv on Vítzství!
trup to tímá. Mrtev, mrtev
O
synu
Di v
!
Bratí
I
Bratí
Odkvapí.
TEIRESIAS: Spravedlnosti, dcero nebes,
ujmi se zase vlády své,
na vzdušném kídle pišum znova znát. v duše, jež nechtly
t
On, silou hmoty jenž
mrtev
leží,
syn
zaplašil
Zem,
t,
a ten,
v jehož prsou nezpívá posud jasná tvá píse, zvítzil.
K
zemi se snášejíc, nepostihla,
dotkni se syna Diova, šeptej mu, božské že jest to právo,
v
em vidl
šeptej
mu,
dílo
božských kivd,
lovku
že není
nad tebe istší veleby, ten, kterým vládneš, tob kdo slouží, tob kdo vzdán je, že lidem smí vlast. HERAKLES pichází pomaluy chmurn Nepromluvil.
Marn
prolita krev.
prolils,
tžká, erná,
TEIRESIAS Krev, kterou
38
je !
náš vrah.
Svoboda
;
smyje
ti
s
:
duše vzdor a hích.
Smiuješ svého zrození kletbu. Hrdinstvími svj vykoupíš rod. Nesmírná je dobrota jeho,
rám
k
rán
s
otcovskou láskou dítti pispl,
jenž vedl
prominul
ti
tvé
tvé rouhání.
HERAKLES:
Všte Vra
slepý,
nevsti o minulu.
do Théb oznámit matce mé, nadarmo že byla výprava. Zvstovat mls, výsmšný svdku boh, k pánm tvým jak nový druží se pán. Nezvstuješ. Prázdno je vítzství. se
Promarnna
síla.
Zbytený
boj.
TEIRESIAS: Ze všech,
jež
vykonal
jsi,
prací,
ze všech perných a krvavých dl, nejlidštjší a nejbožštjší
dnešního dne na tvém ele
je pot.
Neb tvoje ruka osvobodila, nebo tvá vražda dává žít. Dkuj. Mluv hrd. Dobro jsem konal.
A vypukni Zardousil
v jásot
zlo.
HERAKLES: Co
mi po Hdech ostrova, když sám
—
TEIRESIAS: Nemysli na sebe.
Zírej
vkol.
HERAKLES:
—
oslyšen zbudu s
výkikem svých prsou
TEIRESIAS: Slyš jejich hlas.
To tob 39
je dík.
—
:
:
::
HERAKLES Bloudit musím dál a bez
cíle rvát se
—
TEIRESIAS: Boje tvé statež se požehnáním.
HERAKLES Jiným žehnati a
cítit
svou kletbu
—
TEIRESIAS Kletým a
psancm
blaho vra.
Sžehlou zemi a zpustošenou
obra
zas v ostrov blažených.
To
ono slovo, ježs od obra ekal, to tvá cesta v pozemský ráj.
HERAKLES: Nevrátím
dokud
se,
cíle
zvstuj to v Thébách doma,
nedojdu
krok
svých.
V parnu
když nesmím uhasit své žízn, pjdu pískem dál, by vyprahnu,
TEIRESIAS: tyranství
otc
t
do svta úkol rdousit olbímu,
Veliký zve
svých svaté dokonat
smíit a zlepšit a
dílo,
zlidštit zlou
zem
!
HERAKLES hoce
k sob: Kterým smrem dál? Koho spasiti mám? Osm otrok pomalu a tžce pináší Antaiovo tlo,
HERAKLES Na zem
složte
zapalte, jímž
ANTAIOS Matko
bím.
Hranice žár
moje chtl
strávit tlo.
složen na zemij zaúpí: !
HERAKLES Dýchá ? Vyskoí ? Klekne 40
mu
na prsa.
:
ANTAIOS
! !
!
:
mocnji'.
Matko Matko !
OTROCI
Herakleovi:
Zachra
nás. Ztrestá nás.
Pomoz
ANTAIOS: Poslední dech na svých prsou dáváš. Poslední pání
spl
!
Ticho.
HERAKLES: Promluv. Rci slovo. Naslouchám.
ANTAIOS Krvi
zemi:
mé
vládu vra, kterou mi vyrval Zeus
HERAKLES: Odpovz
Jde poslední dech Umíráš. Svj slib mi spl. !
z tvých úst.
ANTAIOS: Pece zím Diova syna u svých nohou prosit. Vítz lká. Matko, slyš. Spas mou krev.
HERAKLES: Tys
v
šel
Kde cesta? Kudy?
ráj.
A kam?
ANTAIOS Chtl jsem v Ale
ráj.
Vpadnout mezi bohy.
ten, cestu jenž
svázal mne.
nmu
k
zná,
Matky mé nebýt,
byl bych zahynul v poutech.
HERAKLES Kdo
t
ANTAIOS
svázal?
Kde
dlí?
;
bych raby štval, bohem když stát jsem se nesml. Moje krev a je štve, af je biuje dál
Matko Dalas !
ostrov,
I
41
!
:
!
HERAKLES:
na
Mluvíš,
ANTAIOS
se neptám.
vzkikne
zpola vztyen,
:
Písahej
TEIRESIAS
Herakleovi:
Usta Nenalehej
1
Obmýšlí
lest.
ANTAIOS
chabjí: Písahej, že na tomto ostrov nikdo neuiti už síly psti tvé!
TEIRESIAS: Nepísahej. Vládni bez jeho svolení. Zvítzils.
Podmínek nepijímej.
ANTAIOS: Nemluvím dál, dokud nepisáhneš. Pi hlav matky své.
HERAKLES: SHbuji.
ANTAIOS: Pri sve zené.
HERAKLES: Zaklínám se
ANTAIOS Pi
jí.
vzrušen
blesku otce svého.
HERAKLES: v zahradu vymkl jim
boh
Jako že stejn jak ty vtrhnout chci, bych blesk
z rukou, já
ti
písahám,
od tvého tla, neohlížeje se, smrem že pjdu, jímž mn ukážeš.
ANTAIOS:
5
Nuž tedy, matko, z krve mé mstitele vzbu! námahou chce vstáti^ ale zhroutí se. Ticho. Pojed42
!
:
nou, z dálky, ozve se hlas^ znjící stejn jako hlas
Antalv.
HLAS: K práci Vsta Bím nes Bie svist hnát t má? POSEL pibhne bez dechu: !
Spas nás
!
!
!
Nový
z jeho krve, jež se
vzala, netvor vstal.
Po zemi se válel plápol, rostl z pdy úd a úd. Rozkroen tam biic ádí, nad hlavou mu svistí bi. Spas mj lid. To sám Antaios nový, živý, mocnjší, otroká
a krutovládce.
OTROCI proudí na Spas
nás.
Zab
V nový dej se boj
ho.
scénu, úzkostliv:
Neodcházej.
Zachra
TEIRESÍAS, ruce vztaženy, zatím sklonn nad Antaiovým dechem
nás.
co Herakles stále :
Volá t soucit s porobenými. Hrdost ti káže Dokonej. Poloviní nenech své dílo. :
Zapome
na svj nelidský
cíl.
OTROCI: Viz naše cáry. Slyš naši bídu.
Sklo se k nám. TEIRESÍAS: Z hydry když
Mj
slitování.
vyšlehla hydra nová,
za hlavou hlavu
jsi
ohnm
sžeh.
Neumdlévej, když za tyranem tyrana vychrlil
zem
klín
I
POSEL: Líbám znovu
tvoje nohy.
Objímám
OTROCI Neopus nás. Nepustím t. Zsta. Zni ho. Zachra nás. 43
je,
nepustím
—
!
:
HLAS
!
!
blíže:
dopadne ruka má na váš vzdor. HERAKLES Antaiovi, jenž sebou pohnul: Ollamal jsi mne? Tíž a
HLAS
tíž
blízko:
Plazivých
rab rod
Líný
!
lid !
Zvrhlá
láj
ANTAIOS: Dík mj, dík, matko má Slyšelas prosbu mou^ Nezmlknu. Nezemu. Z krve mé syn mi vstal. !
HERAKLES:
v
Písahal jsem
ti.
ekni, kde
ráj
ANTAIOS: Nevím, kde
Však u nymfy Omfale
leží.
Okeanos kmet
—
ume.
Sklesne a
HLAS:
Ohe
!
Sem
I
Rud vzpla
hranice žár
HERAKLES, vyskoivy odstrkuje otroky brácený smr, než odkud zni hlas
Pry! za
Mn
svým
OTROCI
s cesty!
chystá se v
:
Jdu, neohlížeje se,
cílem.
vrhají se
Slitování
,
!
mu v
Milost
cestu
:
1
TEIRESIAS: Jaké tvrdé máš srdce
Neobmkí t
jich
plá?
HERAKLES: Co
mi soucit? Cíl vyšší
Písahal jsem. Jdu.
Pes
je
mj.
vaše tla
—
POSEL Na
Antaiovu mrtvolu, vykoupení najdu. Toho žáru rudý žeh
hranici, která stráví
živ já
44
o-
mj, ó pane, ped oima, v blažených až vstoupíš ráj. Odkvapí. Herakles odchází^ neohlížeje
OTROCI: Muka. Hrza. Pij, ó smrti, vykup nás! TEIRESIAS za Herakleem Vzpurný ty, hluchý mukám Zavrženi.
:
i
žalu,
bez citu mníš se bohem být.
V sluchu se
ozve
staneš-li tam,
kde
ti
plá
stát
a svist bie,
smí jen
bh.
se,
!
!
TETÍ DJSTVÍ Na Omfalin ostrovu.
HerakleSy révovím
jetí
vneny v ob-
Omfalín,
OMFALE: Líbej znovu, božský
mj
Vítzi nad Okeanem
!
Zrozene
Záící
!
Líbej
Osvoboditeli
!
hrdino mladý
!
Div
Všechno je tvé zde. Ostrov, já, jeho paní, v doupatech fauni, dryady ve kmenech strom, tvého
eká
HERAKLES
vše rozkazu, pane.
vytrhne se z Je
Den
se k
západu
objetí;
as.
chýlí.
OMFALE: Dalekou cestu
má
ješt slunce.
HERAKLES: Až
se stopí
vz
—
OMFALE:
— v íši toho, jenž podleh rukou tvých
HERAKLES: Nemluv o tom, co bylo. Bžím vstíc zázraku, který eká.
OMFALE: Na
vlastní
oi
zela jsem pece zázrak. Tyto zde ruce, tyto nezdolné, mne jež na lože nesly. 47
síle
?
!
:
.
tiskly a svíraly jej
Okeane
—
!
Byl marný tvj zápas,
nebudeš, žárlivce, hlídat
Již
!
!
:
dn
svým pemnným tlem. Marné bylo ti, starce, pevtlovat se. Byl jsi býk on zlomil ti roh. Potom v hada slizkého jsi se zmnil on však, jenž rdousil
v nocích mne
ni za
—
—
v kolébce už dvé had (tak jsi pec íkal?), byl by zadusil hada, kdyby ses rychle v moskou nebyl promnil pnu Vy ruce nemilosrdné
HERAKLES,
K moi kvap!
Rychleji
OMFALE
ruku vztaženu:
vine se k
v
Žárlím, synu
K nmu Mne
jen
nmu
Div, na tvého bratra. vzhlížíš. Po nm vztahuješ
už neznáš ? Stojíš, révovím
neraduješ se
—
ruce.
vnen,
HERAKLES, ruku na
vnci: Jiná koruna zdob
moji
skrá
OMFALE,
—
ruku na jeho ruce
O, ješt
se nevracej v
:
Olymp
Naplnn je betanový náš pohár mokem rudé matky. Starci mne nenech, znova by ml mne a stežil. Ústa svá ješt s
mými
spoj, mladý, jasný
—
HERAKLES Vypluji v dál,
v novou, netknutou, prozáenou zem.
OMFALE: S sebou mne
vezmi.
HERAKLES: Sám svou podniknu 48
pout.
: !
:
OMFALE,
ruce
!
vzhru
!
:
vzdušnou zpomalí plavbu, dárce ty svtla! Herakleovi: Ty pak, druhé ty slunce,
O, tedy
slunce,
ri, nebo
svil
jinému
Ne ?
jsi
sám ? sám Hélios velký
jím
vz
a sestoupil ke
mn ?
tedy Dionysos, milenec noci,
víno jenž dává
i
písn ? Vínem a tancem
bu božství zdraveno
tajemné
I
HERAKLES Ne.
Nejsem, za njž mne máš.
OMFALE
volá za scénu:
A vy víly, Evoe! volejte se mnou.
NYMFY za
scénou
:
Evoe Bakchos!
OMFALE: Volejte, fauni
FAUNI
za scénou lakche
OMFALE: Plesejte cizího
boha náš
NYMFY A FAUNI
!
Hostí
ostrov.
za scénou
:
Eia Dionysos
OMFALE: Komu
v tob se koím ? RychlOperutný, povz, Herme, jsi to ty, který mrana sem, te tam štveš, tak jak stáda, jež v horách zabhla, bludná ? Vichr t zanesl ke mn, od otce nesa pozdrav ? Viche mj Otce v tob já líbám. A dál mi vypravuj o svých vítzstvích. O rci když jsi pás její sepial, !
. .
:
49
:
:
!
.
královn Amazonek, jaké
t
nové
lákalo dobrodružství sestoupit na
zem ?
mj ? Vždy žárliv steh mne bohm —
Ostrov jaks vypátral
Okeanos všem
HERAKLES: Z mých
plku
chápeš na
dn
jen.
slov
Druhá zbyla
pl
poháru ?
OMFALE Máš pravdu, jsem
zpita.
Krouží se mnou ostrov. Zde zakotven, klidn spoíval, dokuds nepišel vytrhl z
koen, bože
ty.
lásky.
Ale
tys jej
Te víí
po širé hladin, vlna do rukou vlny podává neklidný ter, a my ve vír jsme jeho strženi k tanci. Tak as moem plul ostrov, na kterém k svtlu matka ríesla t tvoje.
HERAKLES Co
víš
o matce
mé?
OMFALE: Kdo
Jakkoli zvi se,
mj
t, nevím. Foibe a Bakchu a Herme, zrodil
sama Héra matkou ti není, matkou-li nemáš stíbrnou bohyni lásky, nkterá zrodila nymf t Afroditiných, z nesmrtelných knžek, láskou jež vzaty,
jestliže
Dia pijaly v
svj.
klín
.
HERAKLES Nemluv o nesmrtelnosti
!
mn
Ješt jsem zde
—
OMFALE:
Mj
jsi
ješt
!
Mj
jsi,
olympský reku,
nehynoucí 50
!
:
HERAKLES: serve s
Dol
—
Nehynoucí hlavy vnec: ty
kvty
nedýchá
tu.
!
já
Vný ješt dech
Ješt
je tu
zmar
-—
—
OMFALE: hoká
Jak jsou
mocnými jako
ped
námi
tvá slova
!
Nejsme-li bohy,
pec bez konce život pln zmn, pec ostrov mj zmaru
ty,
leží,
mých kvt,
nezná, nezná ho strom ni žádný z
nezná ho nikdo z družiny mé.
vný kmet, vné mládí, ale jak bozi
dvodu
pec
nemáš,
HERAKLES
žili.
A
my
oba,
nerovný svazek,
Pohrdat námi
by tob
rovnat se nesmím.
Aorce:
Pohrdat pro sebe !
potupn
urážliv,
:
O zpupný Olympe,
v hloub
shlížíš as
na nás bez kídel, na nás, kterým smrt jedu do vína míchá
— odmrští pohár.
OMFALE propuká
z
Jaké to tvého srdce?
hoe
HERAKLES: Ruko má, nedokavost ješt na Utrhneš
žíze
jej,
chvíli
ztlum
I
sladký života plod,
shasíš, kterou
íš
ni boj
ne ukájí.
OMFALE: Ruku netrplivou zvedáš, ukrutný, k slunci, jak bys
je
k
letu
popohnat chtl? Tak málo mohu ti dáti, asu že pipínáš kídla, ode mne bys byl osvobozen ? Tak málo ostrov ti dal ? 51
!
HERAKLES,
!
všechna hokost propukne v jeho hlasu:
Což má je to vina, že
Mj
Héin
syn ?
to hích, že stíbrná Afrodite
neporodila jejž
nejsem
mne ?
mi odpíráte
!
mj díl, Ohnivý vz Bozi,
mi hází v srdce mého troud. Vzlétnout nelze, jsem ješt lovk,
jiskru
jenom svírám
—
pst
OMFALE: Chápu t, zrozene
Zem
Div ?
tvj domov? Lidskou jsi zapel svou matku.
je
Proto byla tvá ústa dvojnásob sladká
V
nárui tvé má prsa cítila tlouci zmatené srdce, zmámené zrychleným tepem, smrt že
nám
— ona, nám
doštve
je
—
jež je cizí,
vyhýbá smrt O, dávno je tomu, díve než Okeanos mne obtoil moem, jež se
!
picházeli rekové, zplozenci ústa
má
líbat.
Já zela
zem,
je zápasit
mrtvé jsem zela —
o mne,
HERAKLES: Okeanos nezapomínej,
lovku
mn,
se vzdal
OMFALE: Blažená matka, jež
t
povila.
Ješt
dosud nepemožitelný! Vykonals dílo, o které pokoušel se titan Antaios:
miluji vítzství tvoje,
víc než
Okeanos
Zem,
jež
jej
však svázal, a nebýt
pispla
poskvrnn býval
synu,
smrtí.
52
mj
by byl ostrov
.
:
. !
:
HERAKLES: Z rukou mých mrtvého
jej
pijala matka Zem.
OMFALE: Antaia zkrotil
též ?
jsi
Tu vítznou ruku
bych pustit ? Ne Kam obracíš zrak svj, za sluncem kam chceš plout? Pro k západu hledíš?
mla
!
Do své vlasti HERAKLES:
chceš
zpt?
Spchám
Jdu.
v svou
vlast.
Tam, kde zá se vnoí do noních vod
.
.
OMFALE Klameš mne. Lstnou eí lidskou. Propustit boha mohla jsem. Nebylo zbytí. Tebe však prosím zsta Tebe však, sladká slasti a slávo, slabá já nymfa ze svých nepustím rukou. Zni mne. Jsem nezniitelná. !
.
náhle
:
Vrátit se toužíš,
poznávám te, k své žen Lkáti a tkáti nechals ji, toužící, doma. Stesk se ti v hru tvou :
Doma
vkrádá, pozemský, drobný.
plativým okem, tichounké ženy ? Zkus to jen Odpluj
u své blolokté, tiše
bys být chtl,
s
!
Oarován kouzlu se
mj
Kdo není bohem, nevymkne mému Spchejte se mnou, je
ostrov.
.
obtome, nymfy,
ostrov
.
.
bhem
a letem,
nií by noha nemohla do vln se vhroužit! Odkvapí. HERAKLES volá za ni:
Zapomnla
jsi
už,
bláhová, pán
ostrova že v boji podleh ?
Okeane cíle
!
Dojíždí mi už
svého, v
moskou
——O
vz
sklonit se
53
vítej,
sla ?
!
:
Jde k pobeží.
V tom ped ním
stojí
!
:
Hermes v podo-
b Teiresiov. HERMES: Div! Nesu
Stj, synu
od
nich,
kdo v
z vlasti
t
lásce
mají, vzkaz.
HERAKLES proti vli, bezdky mítavý posunek
se zastavil.
Uiní od-
:
V
nepíhodnou pišel jsi chvíli, knze. Odkud, jak jsi piplul, netoužím znát.
HERMES Stydíš se, Herakle, za
svj
pvod ?
Po slov domova netoužíš —
HERAKLES: Pozdj. Nejsi
vítán. Jinde
má
zem.
HERMES: Jinam, vím, obracíš zrak svj
Nechceš vyslal
mne
otin
krok svj.
mateských Théb.
znáti svých
Já však o tvé
i
mluvím,
za tebou otec tvj,
pináším pozdrav olympské tvrze Diovu z mých pijmi úst!
e
HERAKLES: Prostedníku mezi bohy a lidmi Pro se mi v cestu nestaví on sám, chce-li mne zdržet v bhu ? Svého pro posla božského nevysílá za mnou, perutného
nemohou
Herma?
HERMES
bych
žádat,
tvého vzkazu.
Neviditelní, je slyšel.
Nechci
K mým nepátelm
velitelsky
jdi
:
Budeš \e ode mne
slyšet:
tch
slovo,
svými nepáteli zveš. Šílence Jak t omámil vzdor tvj
jež
!
54
I
:
Bh že je
lovku
!
nepítel ?
Zeus, který úderem jednoho blesku
mže t
v Tartaros
srazit
—
má sokem ? Prohlédni Chápej, všech že tys mu nejdražší syn!
tebe ze
!
mirnéji:
Jeho
Tob
V
dít.
jsi
lásce
t chová.
on poddal zemi svou,
nebo se
tob mu
v
zalíbilo,
tak jako kdysi v matce tvé.
HERAKLES: Nechci
vem
si,
pomoc. Lásku svou ote, zpt. Zde stojím. Tvj blesk
já cizí
pro mne HERMES:
neztrestá za vzdor ?
Bezmocný
Nechápeš, bláhový ? Nechce tvé zkáze.
Nevztáhne na tebe ruky Zakázal, aby
kdo
na hlav zkivil
ti
své.
boh
jiný z
jediný vlas.
Sám se však niíš. Zpt, odkuds Dokoni dílo, jež zapoáls
pišel
I
HERAKLES: Zde byl nejtžší boj mj. Dál vedla
mne
cesta krve.
a výš
Skoneny
práce.
HERMES: Mrtvo
je
Antaiovo tlo,
živa je krev
Vra
;
jeho duch
;
jeho
in
se a syna, jenž vstal z jeho krve,
do vzduchu zvedni a v moe vrz. Vra se a pomoz tm, kdož úpí. nový boj. Vra se. Tvj návrat Bez konce bojem, bez konce slávou ušetíš svj vin a hrz.
bu
dm
55
!
: :
::
!
:
!
:
HERAKLES Pro t
poslouchám, necht ? Dobrotiví Dávají mi darem lidskou mou vlast, dovolují v
mstech skren
I
—
žít
HERMES Nízký není
los, jejž
ti
dává
rukama mýma otec Zeus. Nešel nikdo cestou tak strmou jako je
ta,
Pijme
t
ty,
k níž zvolen
na Olymp. Po jeho boku
jeho dít, budeš
jen
stát,
na tebe vložen.
splníš-li úkol, jenž
Sám
jsi ty.
t mže k sob
HERAKLES Vyi, starce, mj mu
on vznést.
synovský dík,
k nmu cestu. Já ji dnes znám. Rci mu, aby vzpomenul otce svého, jejž on sám srazil s trnu. Vládne Zeus znáš-li
mocnji než Kronos? také na
Nemže
syn
nm zkusiti práva mládí?
S tím spj k
nmu
slovem, jestliže
já
nebudu ped ním díve stát než ty HERMES mocn'. Zastav už krok svj, noho híšná
HERAKLES
zarazí se
:
Jakým právem chceš upít právo mé ?
HERMES Právem,
jež dal
mi osud sám.
HERAKLES Nejsi ty Teiresias, slepý
HERMES vzpímí se.
vštec?
Jeho postava vzrstá Nepoznals toho, kdo pišel, by varoval tebe, cize ti, svéprávný smle, zaznl mj hlas. 56
!
:
!
po nmž jsi nadarmo do vzduchu sahal, tím jsem, kdo promlouval k tob z vštcových úst. Tím jsem, kdo volal v tvj sen, kdo, neviditelný,
Tím
jsem,
sumel
ve vtru nad tvou hlavou, k boji kdyžs pipraven stál,
tím jsem,
kdo na otcv rozkaz nad tvou svízelnou prací,
zbloudilý brate
mj, bdl
:
svému
ó,
otci se skloní
HERAKLES Herme Zím t ? V cizí zakuklen zjev, pišels pece V pravém t tvaru shlédnout, nejsem hoden ? By pozd, vítej, brate Ješt o jeden skok jsou oi slunce vzdáleni moe. Jeden ješt skok, !
!
!
jedno skížení paží
HERMES
vztáhne ruku
:
Stj! Lásku nesu, ne
Od
boj.
otce smír, ne prokletí.
Po tžké
pouti dojdeš nebes
Neodmítej.
HERAKLES
i
blaha.
Neže se v zkázu. Pomocnou ruku pijmi!
chopí se Omfaley která se vrací s druhé
provázena nymfami a fauny. Zvedne ji do nárue vstíc Hermovi: strany
t
y
Hle, zde toto blostné, bez poskvrny,
bez zásluhy však tlo,
vného
ím
slast
vybojovalo dechu ? Já
musil se prodrati sterou
mí
si
strastí,
však jsem než strom,
ukazuje na nymfy
:
než
ta,
než
ta,
vaší vinou, skoupí lupii práv
57
!
!
!
OMFALE vrhne sejemuy pipravenému k bojiy do cesty: V beznadjný jdeš zápas. Od jeho tla
t neprostupný vzduch. Bozi t do prachu svrhnou dlí
!
Zsta
mne Sem
u
!
Div
Synu
Boj se jich pomsty!
není pístupu pro zmar.
Kleí ped ním.
HERMES ^Om/a/e; Pus
Nech
ho.
svým
jde za
Mé
cílem.
poselství
výslech.
Ostrov
bu kouzla prost.
Nech
jde,
kam
volá ho vzdor.
Herakles rozbhne se proti
nmUy le Herm.es
HERAKLES: Bázlivý
V stín
!
ses rozplynul
pišel as. Velebn'.
Stopou tvou,
O
.
.
Však
.
mj
slunce! Zapadající!
pout
jež oslepovala,
pjde má. Ty Ruce zdviženy
!
svatá chvíle
!
Moje
:
Okeane
silný,
Slunce se
bu s tebou.
mír
sklání.
Vystup, jak
jsi slíbil,
když plul Hélios ve tvou velkou íš, ty kdyžs unikal mstitelským mým rukám,
pnu
v slanou
se rozplývaje vod.
pi západu se vzneseš, abys mne zanesl tam, kam cestu znáš, abys mne zanesl tam, kde toužím státi, abys mne zanesl v zemi hesperskou. Písahals, že
OMFALE: Odplouvá ...
HERAKLES:
Te stoupám na tvou Okeane Okeane Vzepluj !
!
58
šíj
—
zmizí.
!
!
!!
!
OMFALE: Okeanos v chladné mne seve objetí. Ukrutnice! Nepodáš ruky? Pojte Na pomoc, bratí Svažte ho Nesmí opustit mne. Jsem bez vlády? Spoutal vás Hermes? Bez moci kouzla má? Bez moci krása ? vnost, on když za ní chce vyplout do cizích zemí Zítra zas
!
!
!
ím
Sklesne.
HERAKLES: Ty
Herme Posle boh mnou ? Bu mi prvodím
však, nezjevný
Nezen, jdeš
V podob tam, kde
se
!
své se zjev!
cíl
mj,
!
bu viditelný
tam, kde zlatý je strom!
Pausa.
Mn své poselství zvstuj, mn svj pozdrav V hesperskou zemi svj mn pines hold HERMES, nevidn
:
Pijdu, synu Div, se poklonit pijdu,
já
tob
bh.
HERAKLES: Okeane, v
dál,
mj
delfíne, vypluj
:
!
TVRTÉ DJSTVÍ Mlhy
zahalují scénu.
Pomalu
se trhají. Vystupují
obrysy ostrova Hesperícy víc a více se jasnící,
HERAKLES Zázrak
!
z dálky z pravá ; jeho hlas jde blíž:
Zvedá se
vítej, vítej,
Svítit
zím
O
z vln.
svatý
mj,
ostrove dobytý už vzrostlý pro ruce
boh
hesperský kmen. Vstíc nese mi svj plod, sladce vonný. Dej, bych ho chutnal
.
.
.
Svtlo,
panenské, záíš. Osluješ. Prudké ^-
Vtší a vtší svtlo. Uprosted svítí strom života zlatým ovocem. HERAKLES vbhne na scnuy pl cesty ped stromem se zastaví:
— žhneš. A bodáš. Bolest. Nevidím. Tma
kolem kol. Kde strom, kde je hesperská zem? Ruku na oích, padá. Leží, zakryt kvty. Chvíle. Zatím prvý paprsek slunce za vtší a vtší záe, dotkl i
se stromu.
Z jeho
kmene vystupuje
HESPERA: Zašla noc.
krpj przraná vnosti do klínu vna,
Skanula z
tam aby ekala, dímajíc, k nové podob vzbuzena, znovu kdy vstane v kolobhu svt. 61
:
AIGLE,
:
!
!
vstupujíc z leva
Ostrov náš zas, jak v den prvý,
moských
z
vln
východem slunce, tm aby zlatý svj podal plod, kdož se snášejí na náš beh,
zvedl se s
toužíce
vní
vna.
obrodit se
HESPERA A AIGLE podají si ruce; obráceny k moi: Vítej, dni, vítej
nám, Hebe spolen, :
znovu vy zrozené dti, plujete letem
tichounkým
na ostrov náš a v stíbro vod
smáíte peru, holubice bílé, HEBE, hlas její se blíží po vlnách
í
Vítej, dni.
Milý ostrove,
nový zas a
vítej,
zas.
má Sestry mé Ovoce zlaté Hebe vynoí se vzadu a vstupuje na beh. Sestro
!
!
Sestry se
objímají.
HESPERA: Dnes jako vera, dnes z hlubin svých
v
nž
jsi
jak
po
t zrodily zas
vky vk vlny,
se sluncem šla spát.
AIGLE: Okeanos, v oko tvé vdechnut je slunení pel, kterým je obsypán plod našeho stromu. Hespera utrhne Jeden z plody podá ho Aigle, podává Hebe. HERAKLES seveným hlasem Mládí
ti
Vykro
dal náš otec
v zápas
I
Na
život a smrt
62
ta
ho
!
!
::
HESPERA: Jaký neistý zvuk!
AIGLE: Pod zlatým stromem slovo znesvcující
HESPERA:
Bda
strážkyním,
nám
HEBE: bh,
Který
pišel na náš ostrov ?
laškující,
HESPERA Nepišel bh.
V kei
volal to
lovk.
HEBE:
lovk ? AIGLE nad Herakleem Sím, do
:
jež zašili bozi
pdy
neúrodné.
Tvor, který strádaje eká,
kdy
jej
skosí smrt.
HEBE: Co je to smrt ? HERAKLES, vztyuje :
Vrahu Pistup !
se
blíž
!
:
Jsi
bez tvaru ? Zase
neviditelný?... Ci jsem oslep já?
HESPERA Oslnila
jej
ostrova zá.
HEBE: Jak pišel sem ?
Zima
je,
jak
na
zím.
AIGLE: Jenom Okeanos ho
HESPERA: Vle boh
zanést mohl k nám.
to byla.
63
:
!
:
AIGLE: krom boh, on dýchá
Prvý,
pod zlat zralými plody.
HESPERA: kdo je nesmrtelný, omládne v našem sadu
Jen,
!
HEBE: Cizince divný,
pro máš zaveny oi? Spíš? Nebo nechceš, i Krásná
je
neznáš se dívat?
zahrada naše.
AIGLE kHebe: Na elo
vlož
mu
svou ruku.
HESPERA: Na oi
dýchni mu, Hebe.
AIGLE Procitne. Prohlédne. Pozná.
HERAKLES, nad nímž Hebe
se sklání:
jsem? Kde ona, umírající? Nejsem v Thébách? Nikdo tu nevolá smrt?
Kde
to
AIGLE: Na tomto míst
U nás nikdo HESPERA
není umírajících.
nevolá
:
smrt.
Pohlédni na nás, pohlédni kol.
S dalekých piplul
AIGLE
jsi
beh.
:
Tíha
zem
tob
na
lpí,
vrásku máš vyrytu v elo.
HEBE: Stíne
!
Tžký Chmurný !
Zacláníš slunci.
64
!
::
HESPERA: Slunce se vyhouplo. Jeho zá proniká naším hájem, jak svtlo když do svtla
Ty
však, cizince, picházíš
z kraje,
kde vci
vrhají stíny.
HERAKLES: Zalitý slávou
krásné za
Vy
mé
jitro,
cíl
mé
dlouhé pouti,
kdy sám
se jitrem stát
boje a práce dík
—
mám,
je tu.
strážkyn sadu hesperského, vy mou palivou uhasíte žíze, vy ti bohyn, ženo, panno, dít, pod vtvemi mého drahého stromu, jste
který dýchá nesmrtelností.
HESPERIDKY ustupují ke stromu, HERAKLES za nimi-, k Aigle: Mlíš, písná
Hespee
knžko
s
tžkými víky,
:
ruku vztahuješ na ochranu kmene,
kHebe: smješ
Sám
se mi stíbrným hlasem vln?
tedy sáhnu po
pitahuje
nm,
jenž
vní svou omamnou
mne k sob
—
HESPERA Zpátky Zpátky !
AIGLE
:
Svévoln chtl bys
urvat plod,
*
který našich jen poslouchá rukou ?
HESPERA Zpátky! Zpátky!
HERAKLES: Nikdy jsem necouv. Nechví se má ruka. 65
sálá.
:
!
:
AIGLE Zde však
smle
se zastav,
Nesahej na zlatý strom
V úct
mají
pod ním
jsi
!
!
bozi,
jej
popel a prach,
HESPERA: Zpátky, smrtelný, zpátky
HERAKLES Div jsem než kdo z
pemoh, petrpl víc i boh. Zemí, moem,
syn. Já lidí
nepemožitelný,
právem
já
náleží. Je
Mn
vládnu.
mj
váš poklad.
Vztahuje raku. Již jej cítím, oblý,
na svojí
vdechuji dužninu,
te roštu,
do tvé koruny, Die Svt Utrhne plod. HEBE hlasit se zasmje,
je
I
HERAKLES
zvolá
sahám
mj ...
:
Prázdnou rozvírám dla HEBE znova se zasmje.
HERAKLES: Ci mám jako
dlani,
.
.
.
Jsem v
íši kouzel ?
v podsvtí Tantalos
do prázdna sahat, o žízni mám zbýt, mému hmatu vymrští se vtve?
HESPERA: Z
našich jen rukou pijmout
AIGLE
jej
lze
:
Bh kdyby sám
nm
sáhl, po plod by se promnil v suchý list.
HEBE: Silný, tvá síla je
marná! 66
I
:
! !
:
HERAKLES: Rákosem vnen, Okeanos kmet, silou pinucen mou, mne zanes k vám.
mé
Uznal
vítzství
on, váš otec
:
HEBE: Vítzi, zkro nás. Rozplynem se
ti
v rukou.
Sevi mne. Zachy mne. Zrodila mne pna.
AIGLE: voln tvj duch, tžce má svšena kídla. Nevzlétá
Na rtech máš trpkou chu zem. Na ele perlí se pot.
HERAKLES: Matko, roven jsem
bohm.
AIGLE:
Div
synu! Matkou vzýváš
Stenaje, zde
mne?
jsi ležel,
pod stromem
života o smrti blouznil.
HERAKLES Se stromu života mi podej plod
HESPERA: Pro se nám Tvoje touha
povz.
zapíráš, je vzdor.
AIGLE: Zapjme,
Na HEBE:
sestry,
mu
píseií.
sebe pohle, kdo
jsi.
Ruce si podejme k tanci. Lehký je, hebký náš krok.
HESPERA Cizince, tvá však ruka
zrozena není k hrám.
67
:
:
:
AIGLE Smutný
je
Nejsi ni
lovk
tváe
úsmv. bh.
tvé
ni
HERAKLES
znovu se jim blíží: Posud ne bohem. Ne již lovkem. Stásl jsem vše, co poutalo mne k behm.
Vznien
'.
Odkud picházím, nevím. Za mnou tma. Pede mnou však Olymp otvírá sí svou. Svtlo vkol. Slyším bratrský
Válený Ares v pílb S kesla svého Zeus, nad jeho pravicí
K vám jdu. AIGLE Vzpome,
hlas.
zlaté kráí.
on, otec
mj,
vstává,
orel perutí tlue.
Syn, jdu.
K otcm.
co za tebou
mj
Váš
duch.
leží
jaký zápas a sen, jaká touha
i
strast?
HERAKLES: Strastí
neznám.
Zápas nevzpomínám.
AIGLE:
Rozpome Kdo kroky Kdo dítti
HERAKLES
se,
odkud
tvé ved ?
jsi
vzešel ?
Kdo
slyšel
tvj kik ?
o svtu mluvil ?
:
Slov tvých nechápu, matko.
Ruku na oích Vzpomínám. Proud jsem, jenž proudí pes tla
obr
Nazpt
sleduji proud. Jej probudil
ze spící
zem. Vzpomínka zpt mne
a hyder.
Zeus nese
v otcova života tok. Ano, jsem to já; na zlatém trním stolci. Pohnutím brv mých
Olymp
se tese. Já jsem, bleskem 68
kdo
sráží
.
:
.
:
:
vzpurného syna slunce. Jsem to já, vlastního jenž otce svrhuje s trnu. Vzhlédne k nebi: Otce otcova zím a do roditel Výš .
.
.
pelévám zpt. Zím oblohu rozvírat Záící chaos, Uranv ether mne zplodil. jeho se
Posel svtla se snáší, syna by na
Olymp
se.
ved.
Ve vtším a vtším v zniení ro zvíral ruce vstíc obloze. Na svtlem oblaku zjeví se Hermes, okídlen^ v ruce zlatou berlu.
HERMES Posel svtla se snáší, bratra by na
Olymp
ved.
Poslušen rozkazu tvého, pišel jsem, synu
Div,
se zlatou berlou v ruce hrdinu zdravit jde
bh
tebe vyvoleného, rovný bys k rovným se družil, tebe, jejž
Nesu
ti
bohyn
mládí v jasnou uvede sí.
poslední pozdrav
té,
kterou opouštíš,
zem,
eknu jí na rozlouenou poslední slovo tvé, nebo vz jak vzneseš plod nesmrtelnosti k ústm, !
blednoucí vzpomínka shasne všech tvých dívjších
dn. Není, kde bys chtl prodlít, není, s
nemáš, co bys chtl v duchu
s
ím by ses louil,
sebou na Olymp
HERAKLES;
vznést?
Nezírám nazpt. Podej mi zlatý plod.
HERMES
:
V Antalovu Hlas,
Nezíš
jsem íši
jejž jsi oslyšel, je
pod tíhou
s
Olympu
mlí?
klesat,
pohlédl. Promluv:
Neslyšíš otroky lkát?
zmožené
žízní a
dtek? Nešlehá k obloze kou? se mu vydere z hrdla
Nešlehá svištní
HERAKLES,
hlas
Hranice žár
.
vedrem?
.
Živí jsou metáni v
ohe. 69
.
.
Otrok
hlas
.
.
!
:
Slyším, vidím vás. Pijdu. Pomstím. Spasím
nešastníky. Ale díve,
dív
okusím plodu. Podej. Žízním. Prahnu.
HERMES Vzpomínáš kleteb své matky ? Z
nenávisti jdeš v
nebe?
Otcv bys rozmetal trn? Nemám poselství pinést pes moe do tvrze thébské, Lidi bys pomstil na nás ?
šávu ovoce vssát, že sám jsi oslnn svtlem božství, mít moc, vnost pro sebe sám ?
krutou že týrán ale jen proto,
sám že
toužíš
jsi
žízní
HERAKLES: Théb mezi mne a mj cíl ? Neodvrátíš mne od nho, když matku na pomoc voláš. Ruku svou jsem vztah. Hebe, dej, co je mého Stavíš obraz
HERMES: Zím už,s^ strážkyn stromu, že velký zrozenecDiv hoden je jít k svému otci. jinam cesta jde má, Héroa provodiv k božství, vzlétnu, bych na šumných kídlech duši provázel k stínm. Volá tiché vanutí vánku,
za
svým hrdinou
Plá
mne do msta Théb
neb mladá tam umírá žena,
marn vzhru
vyslavši zrak.
domem. Krásná se královna Z Alkestidiných vlas kade utne mj me. se rozléhá
HERAKLES prudce: Alkestis
HERMES: Propadla nám,
HERAKLES: Zena má umírá
— Boj — a mj sen — — 70
louí.
.
::
:
nmž na
vytrhne se z omámeniy v
ostrov dosud se-
trvával.
Posle smrti
!
Z Théb
jsi
zstanu-li, že usmrtím
ji
mne vyhnal hrozbou, sám.
Za vnadidlo ji házíš mému srdci sem i onam, kamkoli v dál mne štveš
.
.
HERMES dl
Slovo, jež
jsem, je svaté. Smíru mohl
jsi
dojít,
svj až vykonáš úkol. Ostrov slyšel to nymf. Ty však, zavrhnuv lidství, k hesperské zemi jsi vyplul:
zapome, vzlétni. Stojíš, kde toužil jsi stát.
ochutnej,
HEBE zapome, vzlétni! Jablko rajskou má chu. Ochutnej,
Uzíš, jak Zoini kon koupou se v slunení mze.
Tak jako s
pestrými
s
msíci budeš
plodu-li okusíš.
si
míi
hrát,
Vesmír
bude tvj nadhvzdný dm. HERAKLES v tžkých dumách,
AlGLE
:
Neotálej a vezmi. procitni
HERAKLES HERMES Jaké
pod stromem
jí
ráje.
a
mdloby
Div
jsi
syn.
mlí.
mám
Jakou
Z chmur
pinésti slovo umírající tvé
žen ?
poslední radost v nenávratný ten kraj
posíláš ze
zem
slunce ?
Vždy
je
slunce tvým
bratrem.
Sáhni po jeho vnci. Herakle!
HERAKLES /?o
í/e/5z/?ause:
Sáhnu. Jsem jeho syn. 71
Div
jsi
syn.
:
:
!
:
To zvstuj na
!:
!
výsmšný
zemi,
posle.
Podej mi, Hébe, podej se stromu sladký plod
HERMES: Podej
mu
plod,
po
nmž touží. Hle, pemoh lidské své srdce.
Zaslouží milosti
HERAKLES
boh. On
prosí,
bys podala dar.
vzkikne:
Dar? Ne. Ni
O
milost.
právo se hlásím.
Nejsem prosebník. Žádám. Volám. Kážu. Jablko se stromu podáš
HERMES zem
Odolals pokušení, jímž volala na tebe odolej svojí pýše
!
Herakle
Tato poslední zkouška Dokaž, zda bohem se
je
stát
!
Pemoz
se
uložena tvé
sám
síle.
chceš koleno pi^ed nimi :
sklo,
nebo
vle
z naší jen
nad synem, vzešlým
dar nesmrtelnosti pijmeš, prachu, jasný se
z
slituje
HERAKLES Kleká žebrák, ne vítz. S mraku svého chceš se dívat na
mé pokoení?
dotrnému psu chcete odbýt mne —
Tak
jako kost když
hází
lovk,
tak
almužnou božství? Velký byl
mj
boj!
HESPERA Boj
již
nebojují,
kdož ochutnali plodu. V azuru smjí koupat omlazenou skrá.
HERAKLES: Nebojují už boj.
Obrátí
. .
Cí znl smích ?
se.
72
Zeus.
:
:
Zase stojím na kižovatce
Odkud
mne
volá
hlas ?
. !
!
cest.
Kam
!
!
.
štve
mne
boj
?
Pomalu, bolestn: Umírá.
.
.
Kehká
Diem svedena,
ped
záí
vzatých
mám
klne
Ke
rdousil,
Zem
se
Cím
je síla,
bohm,
sklánt
se
hranic.
Obry jsem
jak Psyche.
—
ješt
já
— Stoupá dým
mn však nedolétal. moi
stoupl na
v smrtelných
svíjí
Matka moje,
stále
keích
šíj.
dál.
když mrou
íše stín nikým když nezdolána když mrtvým utíná vlasy Hermv
me
HEBE: Na
lehkých kídlech bozi
oblohou
proletují,
Olympem zbran, smích jen a zpvy a rej. nezvoní
HESPERA
Obr
a titanských
nedbá se pi
námah
tanci Hór.
lovk a bojuje s hydrou úsmvn pihlíží bh. AIGLE: Bez bolu budeš zírat v jaro a ve vnou zá. Vezmi, co osud ti dává,
pod stromem asu
se
sklo
Ticho.
HERMES: Skloníš se, pijmeš a poznáš, jak v ústech jazyk ucítíš, jak
tvá duše setese prach
i
ti
sládne^
vzdor;
bratrsky ruku mi podáš, vzneseš se k zlatému trnu,
ped
zraky vlídného Dia skloní se poslušný syn.
73
,
!;
HERAKLES hlasem jakoby z daleka jdoucím V horách Kithaironu, ne na boh hrad, kruté slunce jsem zel, ne slastnou
:
zá
skek a skípot zub, hrozby Antaiovc, otrok vzdech, matinu kletbu, louících se plá, slyším náek tch, jež v hloub štve smrt. Ješt zbývá dílo. Není má síla
slyším to v dálce,
boh
zápasy mdlá, bych
Ješt zbývá
mne
sdílel
oddech.
Není na Olympu
boj.
pokud nejhrozivjší Herme Vzdušný posle nezdolám hydru Viche, mé ruce nedosažitelný! pro
místa,
.
Sestup na zemi
Dív
se
nežli
dojdu k
jí
!
netkni
.
U své
!
ženy
t
!
vykám.
— o to jen žádám v
ráji
—
Zvu tebe v zápas. Podstup se mnou boj
ní já.
Posle ty zkázy
Hesperidkám.
.
!
;
Daru vašeho
boh
milost.
Obry
a
moe
Odmítám Mne tžká volá práce. nechci.
jsem zvlád. Zbývá zkrotit smrt.
!
:
PÁTÉ DJSTVÍ Ped palácem
v Thébách. Noc,
ALKESTIS, podpírána dvma otrokynmij se schod Na lžku já nemohu již dýchat. Dovete mne na chladivý vzduch. mne obletuje vánek noci.
A A náš dm
nedoten.
je smrtí
Pomalu mne vete, milé dívky. Bez vás nemohla bych ani krok.
Vrn jste
mi
sloužily.
Snímá náramky: Zde, vemte.
V truhle
z
Rozdlte
ebenu
se.
je
pro vás
Dkuji vám. Sednout...
Vte,
nerada vás opouštím.
Ale
je
jít
víc.
nutno.
Bude
sirý,
bez paní a bez pána ten
dm.
Bez matky a bez otce mj Hyllos. Dlouho mi živ. Je sladko žít. Otroky ní, jež jí líbá ruku Nepla pece. Snad se pán tvj vrátí. Pro mne ? už není pomoci. Oi zaveny se modlí Dátko mé. Sirotku. šasten Nevím, kam ti otec odešel.
bu
.
.
:
Mn
y
:
Bu
Bu,
jak
on
byl,
statený. Jen 75
bohm
sestupuje
:
nerouhej se,
Z domu
již
mi
velí
jít.
vystupuje Herakleova matka,
ALKESTIS Mnoho
mnoho
radosti a svtla
mi poznat. Díky vám. též za tuto vám, bozi, vzdávám,
dali jste
A
za bolestnou tuto chvíli dík.
Vždy msto
mému
uhájeno
synu Théb, až vzroste, by v Herakleov jste matce páli nad Lýkovým vojskem vítzství. je
nm
Jenom
jednou trpkostí v své duši
s
odcházím že netuším, kde
dlí.
:
Nevím
vlád,
ani, živ-li je
i
mrtev,
i
zda v objetí je cizích žen. Abych Heraklea ješt shlédla, netroufala jsem
si
prosit vás.
Já se modlila jen, byste do znamení. seslali mi o
sn
Le, co
vštec
nm
slepý zvstoval mi
a co v hádankách mi íkal sen,
nechápu.
Vždy
jsem jen slabá žena.
Matko. Promluv.
Pou
mne.
Kde
jest?
MATKA: nimi veliký náš boj.
Bojuje
s
Blízka
je chvíle,
poslední kdy sok
padne mu olympský. Pak jako blesk sjede k nám na zem. „Svoboda!" z všech hrdel ozve se lidských, potom z podsvtí zachrání ty, kdož pro ukrutnost boh
pedasn
se
svtem
se louili.
Pak také tob nový vzejde z
íše
t stín
vyvede
mj 76
život,
syn.
:
ALKESTIS: Pohádkami chceš mne
matko ?
tšit,
Já však vím, že ze zem, kam jdu, nikdo nikdy nemže se vrátit.
A já
bez výitky odcházím.
MATKA: Máš ješt nyní
tichou odevzdanost ?
píkoí, že místo nho v podsvtí tebe volají, když on hrozbám se jejich smje, nedostupný? Necítíš
ALKESTIS: Hvzda,
jíž
jsem dala jeho jméno,
na obzoru vzchází. Herakle
K
svému
Mne
lidu
vra
se
!
K
synu svému.
tu nenajdeš. Již kliden
že bys krví
mou
!
bu,
se musil stísnit.
Neuzíš mne. Nevyjdu ti vstíc. Na mou mohylu však aspo polož obt vlas svých. O vra se, vra!
MATKA: Kdekoli
v jícnu sopky, na vlnách moských nebo v svatém háji, v Erebu temném, v síni olympské, dlíš,
ó synu
:
nezapomínej slov mých. Pomsti nás!
Neustán dív, než dokoníš své dílo. Nedokoníš-li, nevracej se ke mn.
Z temna pichází Herakles. HERAKLES Nocí proniká tvj, ó matko, nevítající.
Kde
jest
žena
hlas
má? tob
Vracím se k Opovrhnuv hesperským darem, Alkestido
!
tebe chránit. Je
pozd ? 77
Oi
Mrtva ?
spchám
své
:
:
:
Picházím vas.
rozevírá. Žije.
Vrhne se k zemi: Pijmi mne, ó pdo mateských Théb, skalnatá
!
drsná
!
drahá
!
Stesk
mne
hnal,
když doma hrozí smrt. Alkestid: Bezpena jsi u mne. Vítzn'. Matko! Moh jsem na Olymp k Diu otci. Ale já vrátil se dobrovoln. Ne už stínem viditelným stal se mi ten, kdo sok tebe
zlíbat,
vný jest nás
lidí.
Mátohu
ne tvou báji o zrad
pravou znám ssaje a dáví.
jít
ne,
Olympan
te píšeru, Tu jsem
jež
nás štve,
pišel zdolat.
MATKA: Odkud
se vracíš ?
HERAKLES: Z
ráje
boh.
MATKA: Otce nesvrh ? Kletbu mateskou
k stínm jsi nepromnil jsi v
in?
HERAKLES Zde místo mé. Zde se, na zemi, skoní s bohy boj. Zde, ne v ráji, lidem svobodu vrátím.
MATKA: Do zem hesperské jsi hnal se, slep, ze zem hesperské se vracíš, chd, s
rukama prázdnýma. Což nemáš studu?
Slab, jako dív, k své
žen
chadnoucí,
žebrák, jak dív, k své matce bezmocné, zdolán, jak vždy,
svým lichým vítzstvím. 78
:
:
!
!
:
!
!
HERAKLES: K novým pipraven bojm. Nepemožen MATKA: Krásná jen slova. Sliby. Klamný zvuk.
Bez naplnní vle nestálá
Pevtlovat
To To
ddictví.
je tvé
Svdný
sebou opojen
se,
Jsi
Div
syn.
jak on. Jak on, znáš oslovat.
jsou tvé práce, jimiž
tak jako jeho božstvím.
pohrdám
A jak jemu,
tak také
tob, pravý synu Div,
tak také
tob
— polobože
kinu
Odejde do paláce.
HERAKLES
otrokyním
Jdte zvstovat v pán
mst
:
Herakles,
do Théb. Matku svou stihnuv ji na svém hrad,
váš, vrátil se
vlády zbavil, jak proti
nmu
zradu chystala.
Alkestid, jež je bez Já to jsem. Já k Alkestido Což !
ALKESTIS
vdomí:
tob mne
pišel jsem zpt. už nepoznáváš?
oí: Kde to jsem ? Tys u mne? Ty, V Elysiu potkávám tvj stín? otvírá
mj
pane ?
HERAKLES Nejsme v podsvtí.
Zachy ALKESTÍS: Žiješ.
Zijem ?
V
Vrátil jsem se
se ruky, jež
t
do Théb.
chrání.
Thébách ? Nejsme mezi
stíny ?
Držím se tvé ruky ? Herakle
Samou
radostí já ani
nemohu.
To
víc,
umít
než zasloužím.
Otrokyní: Smolnici svou, Dirke, k zemi obra.
79
:
.!!
:
.
Jdte. Zticha. Hyllos procitne Otrokyn pry. Herakleovi : Ješt jedenkráte smím t spatit, nežli shasnu Drahý Dobrou noc. .
.
.
.
!
.
HERAKLES: Neshasínej mi v ruce. Alkestido
ALKESTIS Cím
ím
jsem,
jsem byla ? Kapkou rosy,
která svlažila tvé horké rty
—
HERAKLES: Alkestido
!
Nemluv Nehýbej
se
!
ALKESTIS: Rosu
cítím na rtech.
To
je z
hvzd
.
.
HERAKLES: Nevstávej
!
Kam
kráíš ?
ALKESTIS:
On
už eká.
HERAKLES Komu
kyneš do tmy?
ALKESTIS: Ano,
To
je vítr.
Pro sestru
Neslyšíš, jak na
si
jdu.
pišel.
míž zaukal ?
HERAKLES: Nepustím t.
ALKESTIS: Duši moji bílou z
dusné klece vábí prvodce.
Povede mne dol.
K
stínm.
Pus
mne.
Pichystána jsem. Jdu za tebou.
HERAKLES:
K emu stín
mých rukou, nemohu-li tvj zdržet, jenž se mi vysmeká? síla
80
!
::
ím je
!!
!
!
!
život, chrabrost a boj a božstvo,
umírá-li
mi v rukou drahý
lovk
!
ALKESTIS slab'. Pus mne k nmu. HERAKLES: Nepjdeš za ním. Chce-li, a si démon pro tebe pijde sám Ze tmy vystoupí Hermes, Místo berly má v rukou
me.
krátký
HERAKLES Herme
Oku mému
hmatatelný,
jsi
pišel.
Sestoupils na zem. Pijals výzvu mou.
Herme! Lupii bezbranných duší k
O
!
Hadu Navra !
prvodce
se v stín íš
Herme! Ti,
v
jichž
jmén
tu stojíš,
zmar,
šijí
nejsou svtlí, nesídlí na Olympu.
Z podsvtí jenž jsem
vzešli.
Není boh.
zlomím tvj
Die
Na
!
vlastní,
me.
Vrhl se proti Hermovi,
HERU^^
Já,
vný život z milosti V temnu
rýsuje se jejich boj.
odráží útok:
Ote
ty
boh
!
Shlédni
s
oblaku na zem
tvého posla se vrhá zrádný,
zrdný tvj
syn.
HERAKLES
znova dorážeje: Haj se! Nevzývej nebe! Bojuj sám!
HERMES: Plním svatý tvj píkaz. je
Ote
!
Nedotknutelná
mi smlcova ruka. Sešli mezi nás blesk
HERAKLES Nedovoláš
se.
Vydej mi svj lup 81
:
: : ::
:
!
:
!
!!
!!
HERMES Neslyší
Olymp. NužvzhruIVy, z temného podsvtí, vstate
—
HERAKLES: Sám
že z
podsvtí
vzešel, volá vás
—
HERMES S meem smrti v své ruce, hnal by se lidský tvor — HERAKLES: Chrate
si
svého bratra
Moc
!
je
má.
HERMES Zákon svta
lovk,
se bortí.
vyštvaný z
Vymknut
z
lidského kruhu,
zhubit chce
ráje,
samu smrt
HERAKLES:
me
Smrt nám nebude vlast. Už lámu HERMES mocným hlasem Ty, která skren íháš! Volám t! Volám t, Lyssol Volám t, dcero Noci Opus matky své klín HERAKLES ya^oé/ odmrštn: Co jsem uinil ? Souložil jsem s matkou ? Otce mého krev je na rukou mých ? !
HERMES Na
svtlo, vzteklá, se
vyi Ve vlasech syící hady! !
S nalomeným ty kídlem Ty, jež mu oslepíš zrak Netopýí svou blánu do jeho mozku zavs Do zadu obra mu šíji Pij mu ze srdce krev! HERAKLES u Alkestidy, s vyteštnýma oima Koho volá ? Koho vzývá, má ženo ? !
!
HERMES Jeho ženu
mu
Sám konej dílo
nechám.*
smrti Blázne !
Zmizí v temnu. Místo
HERAKLES vedle domý híchu.
a
Sám
nho
!
mé dokoná dílo Chtls bohem se stát
stojí tu
Alkestidy jako
Sjíždí rukou
82
Lyssa.
lovk^ náhle
po Jejím tle
si
v-
:
Ty
jsi
tebe
má
si
žena.
uhájím.
Má koist. Proti všem Tvj vrah je zahnán.
ALKESTIS slabým
hlasem
Herakle! Cos uinil,
Pros mne
HERAKLES
:
mj
pane?
nenechal, bych za ním šla ?
drsn-.
Smrti jsem s
!
!
t
Ani krok
vyrval.
místa se nepohneš.
LYSSA skren blíží se HERAKLES couvá
.
Kdo
.
se tu zasmál ?
Herakleovi.
:
Kdo
ty?
jsi
Poloslepá
!
Co chceš?
Mluv, kde jsem
t
vidl?
mn hmatá
Stvro Pro po !
zakivený tvj hnát? Zas! Slyším smích. Chechtáš se mi? Bse! Kde jsem t našel ?
ALKESTIS: Samotnu mne nenech. Nevidím t. S kým to mluvíš ? Herakle Mám strach !
—
HERAKLES Blíž se, odporná, plazí.
Jako pes. Ptaí vydává skek. Je smích to ? Plá? zajásá Již t znám, ty hnusná. Na rozcestí. :
.
.
Já jsem po tvé šel stop. Za tvým smíchem. v úzkosti'. Štveš mne z Théb Štveš mne Ne
—
v Nyní,
ráj
—
— Zase zpátky —
A te zhyn narostly dv ^-
konen, mám t.
Hydro! Z jedné hlavy Nevyrostou Sklání se nad Lyssou Bda
—
:
Alkestidiny rysy
ALKESTIS
!
Vstaií
I
!
a
Co zím Tos !
ty
—
žij
z povzdálí:
Nepoznáváš mne ? Svou ženu neznáš ? HERAKLES k ní, tupna ní zírájako by se rozpomínal, 83
!
pak
!
se skloní, shrne jí vlasy s ela, chce ji vzít do
nárue,
ale
LYSSA vzchopí se, obejme ho a líbá HERAKLES zmámen, líbají též: Nymfo Omfale !
!
ústa.
Líbáš. Znova. Víc.
Jako lastura u nohou mi
Rukou mávnu
na
lež.
a vypluje náš ostrov,
rudá lo, jež nahých tanenic plna.
Ty
^-
nebo
ty
— kam prcháš ? Zrádná
1
Stj
LYSSA se mu vysmekla. HERAKLES: V podsvtí jsem, že ruka v stín se mní? Ci mám s tebou vzlétnout ? Motýle Hebe LYSSA podá mu ruku a vede ho. HERAKLES: Kam to, kam jdu s tebou? Zrozenko vln, !
chceš mi podat sladký života plod?
Pod stromem
stojím. Roštu,
do tvé koruny, Die. Blesk
je
sahám
mj.
chtla se utéci po schodech nahoru. Herakleem od nich odíznuta: — Pane Pus mne v
ALKESTIS v hrze
se zvednuvši^
dm
!
HERAKLES: Zde zstaneš!
ALKESTIS utee
se docela
do
pedu proscenia.
LYSSA vytrhne jednu z pochodní zatknutých pod schodištm do zem a taní s divokými posunky stále ším kruhem kolem Heraklea.
HERAKLES: Vzhru,
hoj vzhru, v let se, svtlo, dej.
mé skrán odlesk Diovy záe. Nové plém boh a lidí kesám z tmy
Kol
84
—
už-
!
:
LYSSA
pochode
piblíživši
!
:
tsn k jeho
zcela
uškubne rukou a uhne se. HERAKLES v náhle zuivosti za ní: Neprchej Stj Je mj ten blesk. !
dej,
!
mn. Sám pjdu
co náleží
Za tvé
:
!
O
hlavy
dej,
v Olymp.
vlasy, vonící ambrosiou,
strhnu t, Die.
ALKESTIS
vyrazila ze svého úkrytu, utíkajíc ke scho-
dm. Lyssa ji pedejde a zmizí tsn za ní. HERAKLES stetne se s Alkestidou. Jako by se vzpamatovávaly vystízlivlým hlasem
Probouzím se ze sna?
Vždy
Nejsi Zeus.
ty
Lyssa, já vím.
jsi
Strhne Alkestidu na kolena.
LID za
scénou:
Chra
nás.
Ve nás. Znova zem.
na hranicích Tlucte v
štíty
!
stojí
Lykos
Králi náš
Znova
se
nám
vrátil.
Vdce V boj A k vítzství HERAKLES vzhlédne. Upustí na chvíli od Alkestidy Vítej
!
!
!
Slyším hlas váš? Olympští bratí, jdu.
Ješt jedna hydra s draími kídly ped vaším prahem chrlí na mne jed.
Ješt jednou
zbrotí
mne
krev.
Jsem váš
TEIRESIAS za scénou
lovku
nelze dosáhnout nebes.
Vrátil se
do
vlasti lidský syn.
Vrátil se z ráje zplozenec boží.
V
strázních
t
mateská eká zem.
Vstupuje.
HERAKLES nad Alkestidou Znám t,
:
Lysso, mávající bleskem
Nejsi mátoha.
Maso
jsi
85
a krev.
—
:
: :
!
Usmrtím t. Padne poslední
!
!
!
sok.
LID za scénou Evoe Herakles! Evoe vítz!
HERAKLES: S vámi sob
volám; evoe
já
Strhne Alkestidu k zemi a zabije ji.
MATKA
z /?a/ace:
Herakle
!
mj
Synu
Cos uinil ?
!
Sestupuje.
HERAKLES: Matko Pijel ohnivý vz, by vznes mne !
na
Olymp
za
mým
otcem. Dílo své
dokonal jsem. Volej
:
vítzství
LID vstupuje: Královna
!
Mrtva Jeho !
vlastní
rukou
!
OTROKYN Tu, kterou zachránit pišel, zabil sám
HERAKLES vezme pochode a stoupá s ní po schodech. Slavnostn. Klikatý blesku
V rukou t
!
z
tímám,
jenž
mi
prázdna nebes pad.
Rudou tvou stopou vyšlehnem zpátky do Mrtvi jsou bozi.
jsi
zlatých
komnat zborcených. Vykrváceli pod rukou v ohni koupanou.
Osiel Olymp. Volá, bych
vešel, poslední, jediný,
smrti já
bh.
Vstoupí do paláce.
MATKA
za ním
Mstitelé
!
Bozi
!
Vyrvete mi zrak
Pochodní mává kolem hlavy své. Hylla k sob strh. Chytá mu vlas. V ohnivém tanci víí. Vzplane dm.
Te
86
!
Byl to
Skácí
mj
syn.
O
bozi, slitování
se.
TEIRESIAS klesá na kolena Tápáme slepi. V pokoe vedeni vámi, smíme
Z paláce
vné
zbožné,
žít.
Srážíte toho, z vašich
vyrvat chce
:
kdo rukou
pochodn
vyšlehne plamen,
—
žár.
n
OTOKAR FISCHER HERAKLES tragedie
o
pti djstvích.
Vydal v v
íjnu roku 1919
1250 výtiscích jako šestý svazek
svéediceAventinuni Otakar Praha
Š I.
t
o
r
c h
Fr.
Mar
Kaprová
Knihu upravil vytiskl
-
Jar.
i
e
15.
Benda,
Obzina ve Vyškov.
mmmti ¥m(W^
^m
P^^®»mM^>^<% w^^^m^mmmm
mymmmmmémmm wmmmmmmémém
PLEASE
CARDS OR
FROM
SLIPS
UNIVERSITY
PO 5038 F48H4 1919
DO NOT REMOVE THIS
OF TORONTO
Fischer, Otokar Herakles
\lWf
/ \ ^if / \ \t
f
r \
\ir
I
\
POCKET
LIBRARY
o 00 |2oo ly CM *tz
o
UJ;
>i
CO"
o:
|c/>
o
=>-
:< ÍCD
id
o
:0 <í>
Q
>Vt-:
CO
