Gotické písmo - Majuskulová písma nápisová /gotická majuskule, románsko-gotická majuskule aj. kaligrafické formy/ - Formální písma knižní /gotická knižní minuskule, textura, rotunda/ - Běžná písma kursivní /gotická kurzíva, bastarda/
Ve 2. polovině 12. století značně vzrostl význam evropských měst a souběžně s jejich ekonomickým rozmachem se vyvíjela také městská kultura. Na těžkopádnost románského uměleckého slohu reagovali tehdejší stavitelé budováním chrámů, jež charakterizovaly vysoké štíhlé sloupy, nádherné křížové klenby a lomené oblouky oken a dveří. Do prostoru staveb proudilo světlo velkými okenními otvory. Zaoblená karolínska minuskula byla lámanými tvary gotického písma postupně vytlačena už v 11. století. nicméně se stala základem pro písma románská a později gotická. Gotické písmo se plně rozšířilo po Evropě ve 13. a 14. století. Gotická písma mají význam také pro českou kulturu – veškerá česká literatura a ostatní písemné památky byly psány a tištěny do poč. 19. stol. gotickými písmeny.
Gotika je nejbohatší kapitolou vývoje latinky, je v tomto období zřetelně vidět, jak písmo odráží konkrétní potřeby doby. Všechna gotická písma mají společné znaky – ostrost tvarů, lomení oblouků, snaha o dekorativnost a vertikalitu /ostatně jako v architektuře té doby/.
Knižní majuskule
Skriptorium
Produkce klášterních skriptorií přinesla na svět mnoho bohatě zdobených kodexů. V klášterních skriptoriích bylo psáno množství knih elegantními gotickými písmy, které byly často doplňovány nákladnými iluminacemi. Vznikala poptávka po knihách, což souviselo se vznikem univerzit v té době.
Románsko-gotická smíšená nápisová majuskule 12.-13.století
Jednotlivé typy gotického písma
GOTICKÉ PÍSMO NÁPISOVÉ Od 12. stol. se začíná vyvíjet románsko-gotická majuskule. Je to poměrně hrubé kamenické písmo s rozšířenými konci tahů namísto serifů. Kromě verzálkových tvarů zde lze nalézt i tvary unciální, nebo vyloženě minuskulové. Toto písmo se dlouho poté ještě udrželo na pečetích, mincích a zvonech.
GOTICKÉ PÍSMO KNIŽNÍ MAJUSKULOVÉ Nejstarší gotická knižní majuskulová písma jsou spíše variantami kapitály kvadrátní nebo unciály. Románská tradice zůstala ještě dlouho živá v tvorbě iniciál v podobě z 10. – 11. stol. a v jednom rukopise se mohlo mísit i několik slohů zároveň. Objevuje se i taková směsice, kterou lze nazvat románsko-gotická smíšená majuskule knižní, kde je promíšeno množství prvků z obou slohů.
Gotická knižní majuskule kreslená z 12. stol. se jen málo liší od gotické majuskule nápisové. Později byly k hlavním tahům často přidávané další tahy slabé, nebo do oblouků byly vsazovány tečky, případně některé serify protahovány do tvarů rostlinných úponků a lístků. V pol. 13. stol. vznikla gotická knižní majuskule psaná, kterou bylo možné psát nepřerušovaně týmž perem. Její další forma je typická přidáváním čistě ozdobných čar dovnitř i vně písmen. V kaligrafických sbornících té doby, lze najít odvážná díla zručných kaligrafů, kde schopnost vytvářet souběžné rozmanitě zakroucené čáry a složité propletené ornamenty je dovedena na samou hranici lidských možností.
GOTICKÉ PÍSMO KNIŽNÍ MINUSKULOVÉ Gotická minuskule vznikla postupným vývojem z minuskuly karolínské. V průběhu 14. stol. její vývoj dospěl k první formě již ryze gotického písma, později zvané TEXTURA. Textura je vertikálním písmem psaným doširoka seříznutým perem. Je spojeno především s náboženskými liturgickými texty. Jinak také misálové písmo. Ostře lomené a z dnešního pohledu obtížně čitelné. Písmo se stalo krásnou dekorací, písmo samo ale ztrácí, znaky jsou si podobné a klesá silně čitelnost. Problematické bylo například písmeno malé i, které do té doby nemělo tečku. Tečka se přidala k zvýraznění této litery, která se například mezi m a n ztrácela. Italská varianta TEXTURY byla ROTUNDA, měla umírněnější lomení oblouků, široké proporce, dvojbříškové a, dříky ukončené rovně nebo prostým zahnutím.
Latinská Bible 1407
vývoj textury se formoval do čtyř typů:
TEXTURA OBLÁ forma ve které není ještě ukončen proces zalamování. Horní oblouky jsou již zalomené, ale spodní jsou stále tvořeny oblým tahem pera.
TEXTURA LOMENÁ je už vrcholným gotickým písmem. Veškeré oblé části písmen jsou nahrazeny lomeným obloukem, písmo působí svou pravidelností a vertikálností. Jen pro přirovnání, k psaní karolínské minuskule je potřeba dvou tahů, při psaní textury lomené je zapotřebí tahů šesti a pokaždé je potřeba změnit ještě polohu ruky. To vše jen pro oslavu Boha a jeho slov. Co to muselo opisovačům knih dát práce…
TEXTURA SEŘÍZNUTÁ u tohoto typu písma končí dříky v účaří bez zahnutí nebo lomení, ale jen vodorovným seříznutím.
TEXTURA ČTVERCOVÁ ve 14. stol. se jí dovršuje vývoj gotických knižních písem. Je dekorativně zdobné písmo pomocí samostatných tahů v podobě šikmo posazených čtverců.
GOTICKÁ KURZÍVA / BASTARDA Vedle gotické minuskuly vzniká také potřeba po dalším typu písma, které by lépe vyhovovalo daným společenským potřebám rychlého psaní, vytváří se tedy gotické písmo kurzívní užívané mimo církevní kruhy (což ovlivnily jak univerzity, tak i levnější náhrada pergamenu – papír). Taktéž odvozuje svůj původ z karolinské minuskuly. Lze rozlišit následné typy kurzívy: – bastardní písmo (prosazující se od 14. století) – kaligrafická polokurzíva – běžná polokurzíva Písmo je silně nakloněné, využívá různých ligatur, spojování písmen smyčkami a tahy.
Bastarda hrotitá 15. - 16. stol. Bastarda okrouhlá 14. - 15.stol.
Bastarda lomená
písmo z kanceláří Karla IV Českou bastardou je psána většina staročeských literárních památek 15. století; byla jí vysázena krátce po roce 1468 první nejstarší česky tištěná kniha, Trojánská kronika; z české bastardy vychází pozdně gotická bastarda (fraktura), na několik následujících století německé národní písmo...
Česká Bastarda lomená
Trojánská kronika - Nejrozsáhlejšídílo staročeská beletrie
Knihtisk Při nástupu knihtisku sloužily bastardy jako předlohy pro první tisková písma, těšily se oblibě v mnoha zemích, dokonce v Německu se staly národními písmy. Např. ve Francii se ve 14. stol. objevuje raná francouzská bastarda, kterou píší francouzské královské kanceláře. Kolem roku 1440 Johann Gutenberg odlil první tiskové litery v evropě. Tato technologie byla založena na třech vynálezech: 1. tisku z výšky (princip, který už byl známý delší dobu) 2. použití dřevěného lisu (podobného vinařskému) pro tisk (dosud se tisklo postupným tlakem ručními nástroji) 3. vyvinutí rozebíratelné sazby textu (dosud se pro tisk krátké texty ryly spolu s obrázkem do desek, jinak se knihy psaly rozmnožovaly ručně) 4. Inkoust, který tolik nepropíjel a bylo tím pádem možné ekonomičtěji tisknout voboustranně. Vynález knihtisku je bezesporu možno považovat za 2. komunikační revoluci, která opět dosud nevídaným způsobem umožnila rozšiřování vědomostí a informací.
Guttenbergův lis
Hlavní rozměry písmové kuželky: 1. stupeň písma - velikost kuželky 2. světlá výška písma 3. střední výška písma
Ligatura - slitek
Guttenbergova bible se považuje za počátek oboru typografie. Přestože Textura nemá oblé tvary, vypadá sazba velice vyrovnaně a pravidelně zabarveně. Iniciály jsou domalovávány ručně. Je sázená Texturou čtvercovou.
42 řádková Guttenbergova bible vytištěná v Mohuči
Jedno z prvních dochovaných vyobrazení tiskařské dílny.
1499 Velký tanec kostlivců. Prvotisk Mathiase Husze
Německá dílna v 17.století
V pol. 15. stol. s nástupem knihtisku se textura stává předlohou pro první tisková písma. V 16. stol. pomalu mizí a jako knižní písmo se udržuje už jen jako písmo psané. Kromě textury se z gotické knižní minuskule ve 14. stol. vyvinula ještě jedna vrcholná podoba knižního písma tzv. ROTUNDA. Ta byla velmi dekorativní, oblejší, psaná do šířky s tučnou kresbou a krátkými dotahy. Používala se v jižní Evropě. Rotunda je důležitá i pro písmařství v Čechách, kam přišla přímo z Itálie a setkáváme se s ní v prvních prvotiscích z 15. – 16. stol.
Schwabacher, švabach Nejrozšířenější bastarda v 16. století, nazývaná poněkud posměšně „písmo renesančního měšťáka“. Švabachem potištěná stránka působila jasně a čitelně. Písmo má širší, oblejší duktus, jednobříškové a, ostře sbíhající dříky f a ostrého s. Verzálky jsou méně zdobné a celkově čitelnější než u písem předcházejících období Ubylo také ligatur a zkratek. Pro Čechy má švabach jistě význam jako písmo tisků Jiřího Melantricha a zejména Kralické bible (v šesti dílech 1579–1594). Zatímco v Německu sláva švabachu rychle povadla a od 17. století se používal spíš jen jako písmo pomocné, vyznačovací, v českých tiscích byl oblíbený do 18. století, v knížkách lidového čtení a laciných kramářských tiscích až do počátku století dvacátého.
FRAKTURA Vývojově poslední, zato zejména pro Němce důležitá tisková bastarda (nazývaná někdy prostě deutsch). Švabach se v sazbě často jevil jako široký, neúsporný; fraktura naopak byla úzká, úsporná, světlejší. Typickými znaky fraktury jsou ostré hroty o, vidlicovité zakončení b, h, k, l, čtvercové zakončení dříků malých liter (ne nepodobné textuře) a kaligrafické křivky („sloní choboty“ české bastardy). Vyznačování ve frakturním textu bylo prováděno nejčastěji švabachem (u latinských citátů antikvou) Právě málo kontrastní vyznačování z písem gotického typu a jejich omezená použitelnost v moderní typografii vedly od poloviny 18. století k stále častějšímu volání po jejich opuštění. Fraktura však byla až příliš vnímána jako hodnota nacionální tradice, takže nakonec přežila dlouho do 20. století a byla v Německu zrušena teprve 1. září 1941 výnosem říšského ministerstva výchovy (coby „Schwabacher Judenletter“).
GOTICKÉ PÍSMO LISTINNÉ
KURENTKA, tou se psalo do národního obrození i později. Ještě ve 20. stol. se jí vyučovalo jako krasopisnému písmu na základních školách v Německu a Čechách.
Typografické pojmy:
Přechody mezi silným a slabým tahem
Typografické pojmy:
Duktus / Dřík
Části písmového znaku
Renesance 14. - 16. stol.
Pojem znovuzrození (rinascenza) byl poprvé užit pro období rozkvětu umění a vědy v Itálii na konci 13.století Vývoj kultury souvisí s objevením vykopávek v pompejích a inspirací antickými vzory.
Antropomorfismus Klade se důraz na člověka, na lidský rozum a poznání a pozemský život. Individualismus Člověk se stává všestranně rozvinutou osobností. Vznikají životopisy, vlastní podobizny malířů, umělci na rozdíl od středověku podepisují svá díla. Humanismus Hnutí, které se rozšířilo po Evropě do 16tého století. Rodí se v Itálii a jako opěrný používá návrat k antickým tradicím. Dochází k popularizaci všeho vědění. Renesanční humanismus přináší pronikavou změnu v pohledu člověka na sebe a na vlastní postavení na světě: • • • • • •
život není jen příprava na věčnost, ale má vlastní cenu; aby jej mohl odpovědně vést, potřebuje člověk svobodu; k ceně života podstatně přispívá krása, kterou lze vidět a slyšet; člověk však musí smyslovou skutečnost pečlivě zkoumat; krása je také v jazyce, kterým mluvíme, zejména v poezii; člověk ji objevuje také v dílech antických básníků a umělců.
Tisková písma – Dynamická renesanční antikva
Adobe Jenson PRO pod těmito vlivy tu záhy vznikají první renesanční tisková písma antikvy, vycházející z monumentální antické římské kapitály a psané karolínské minuskuly. Blok souvislého textu působí oproti lomeným písmům světle a lehce. Od gotiky jsme opustili dvojsloupcovou vazbu a preferuje se jednosloupcová. Významně se řeší sazba, zrcadlo sazby, rozvržení dokumentu, krásné široké okraje knih. V Benátkách italská renesanční antikva (benátská) V Paříži a Antverpách francouzská renesanční antikva
Tisková písma – Dynamická renesanční antikva Charakteristické znaky: • Diferencovaná šířková proporce (ad. násl. strana) • Stínované písmo. Šikmá osa stínů oblých tahů tzv. dynamická (nakloněná doleva) • Ukončení tahů patkami • střední výška menší => dotahy větší • rozdíly v tloušťce hlavních a vedlejších - tahů nejsou výrazné • serify mají prohnutý nebo klínovitý náběh • příčka u e je u Italské varianty šikmá
stínování písma
Šířková proporce diferencovaná
Šířková proporce nediverencovaná
RENESANČNÍ PÍSMO NÁPISOVÉ
RENESANČNÍ PÍSMO KNIŽNÍ MAJUSKULOVÉ I MINUSKULOVÉ
Majuskule je zde poprvé v dějinách jednotnou složkou abecedy složená z mínusek a verzálek. Vzorem pro humanistickou majuskuli byla předgotická písařská kapitála z rukopisů 9. stol., pro knižní minuskuli se stala předlohou karolínská minuskule 9. stol.. Humanistická minuskule je oblé, vzdušné písmo, psané šikmo drženým perem. V době kdy dávno již existoval knihtisk, bylo množství knih opisováno pro zálibu sběratelů, kteří chtěli takové knihy vlastnit. Až teprve v 16.stol. bylo definitivně vytlačeno tiskovými písmy.
Významné osobnosti dynamické antikvy Italské Od té doby spojujeme s jednotlivými typy písmen jména jejích tvůrců, písmařů, rytců. Antikva benátského typu. N. Jenson, 1470.
Nicolas Jenson (1420 – 1480) Vyučený v Gutenbergově dílně. Byl rytcem v Paříži, Tours a nakonec v Benátkách. Vytvořil r. 1470 první dokonalou antikvu vynikající kvality. R. 1929 ji pod názvem Centaur zrekonstruoval Bruce Rogers. Před svou smrtí roku 1481 vlastní čtrnáct tiskáren. Aldus Manutius (1447 – 1516) „největší tiskař renesance“, podle jeho písem (nazývaných „aldinky“) byly ve 20. stol odlity písma Bembo 1495 a Poliphilus 1499. Založil nový formát knihy tzv. pro „běhavce“ - moderní kapesní formáty. Jeho záměrem bylo publikovat populární a levnou klasickou literaturu. K ještě většímu ušetření a zekonomičtění vydávání knih pověři 1499 Francesca Griffa k vytvoření Italiky(1501). Písmo bylo menší, úspornější než humanistní antikva inspirovaná principy kurzívy. Francesco Griffo, rytec Manutia Griffo italic
Nicolas Jenson 1475
Významné osobnosti dynamické antikvy Italské
Claude Garamond Jeden z královských typografů, který jako jeden z prvních začal tiskárnám prodávat svá písma. Tedy poté co je navrhne - rozkreslí, vyřeže a odlyje. Roku 1541 vyryje Grecs du roi - elegantní a stylová písma, která jsou později označována jako královská. Tedy písma, která spadají do královské kanceláře určená k oficiálnímu projevu. Je znám především navržením a vyrytím nové antikvy pojmenované jeho jménem Garamond, který je ceněný především jako nejčitelnější font a lehce se rozšíří po celé evropě.
viz.. http://g14pool.wordpress. com/2013/02/10/510/ Garamondova písma a jejich variace byla považována za standard mezi typografy a tiskaři po čtyři staletí; téměř každý tiskař či písmolijna vytvořili během posledních osmdesáti let minimálně jednu verzi Garamondova písma. Známé jsou zejména verze firem Stempel (1924), Linotype (Morris Fuller Benton a Thomas Maitland Cleland, 1936), Simoncini (Francesco Simoncini, 1958-1961), Berthold (Günter Gerhard Lange, 1972) a ITC (Tony Stan, 1976-77). Jednou z posledních variant na Garamond je Jannon českého typografa Františka Štorma, postavený na kopii Garamondova písma od Jeana Jannona ze 17. století.
Přechodová antikva - Období Baroka anglická a francouzská větev vývoje knihtisku V 17. a 18. století se vývoj antikvy přenesl z Francie přes Nizozemí do Anglie, odkud dodnes září jména William Caslon a John Baskerville. Litery antikvy se stále více oprošťují od dynamiky dané psaním plochým perem tj. kaligrafismem a nabývají ryteckého charakteru s detaily umožněnými díky jemné technice rytí do kovu.
Wiliam Caslon
Rytec písma písmolijec v Londýně Vytvořil anglické antikvy, dobře čitelné, důstojné nástupkyně písma Garamondova. Jeho písmo bylo užito k tisku první verze anglické deklarace nezávislosti.
Caslon
John Baskerville
Jeden z největších knižních umělců nejen své doby. Zdokonalil mechanismus lisu, poté se věnoval otázce papíru který inovoval Za svůj život vytiskl 50 významných titulů mezi nimi i Vergilia kvartového formátu. Jeho knihy esteticky působí velmi prostými prostředky, klasicky jednoduchou sazbou, dokonalou barvou, kterou zlepšil i kvalitou papíru na které vždy trval. Byl přesvědčen, že k dokonalosti knihy zcela dostačuje písmo, sazba a tisk. Jeho nejznámnějším dílem je foliová bible z roku 1763 vytisklá v licenci Cambridgeské univerzity. Jeho majetek později přešel do rukou Didotů francouzské rodiny typografů.
Piere Fourniere
Nejslavnější z rodiny pařížškých typografů, tvůrce řady písem a vzorníku Manuel Typographic 1764. Tvořil mnoho znaků a vignět. Vydal Vzorník znaků a Typografickou příručku, která se zaobírala problematikou minimálního rozestupu liter na hranici čitelnosti. Stal se prvním velkým teoretikem typografie. Jeho písma se jmenují Fournier a Narcissus. Baskerville
Firmin Didot Nakreslil a jako první vvyryl znaky pracující s kontrastem mezi plnou a vlasovou čárou. Vzniká dojem jakoby Didot, Baskerville, Bodoni pracovali na témže díle. Jeho znaky se postupně rozšířili po celé Evropě. Pozn: Jeho bratr František - Ambroise Didot zavedl ve Francii velínový papír (před tím zdokonalený Baskervillem v Angli) Roku 1775 stál za vznikem měrné typografické soustavy, zdokonalil lys a samotnou rychlost tisku(viz. klasicismus a klasicistní antikva) O generaci později vynikl Petr Didot (syn Františka Ambroise) když roku 1800 vytiskl pomocí znaků, kterou vytiskl jeho bratr Firmin, ústavu první republiky.
Firmin Didot
Přechodová antikva - Období Baroka
V 17. a 18. století se vývoj antikvy přenesl do Anglie, odkud dodnes září jména William Caslon a John Baskerville. Litery antikvy se stále více oprošťují od dynamiky dané psaním plochým perem tj. kaligrafismem a nabývají ryteckého charakteru s detaily umožněnými díky jemné technice rytí do kovu. Charakteristika písma: - rytecký charakter písma - stínované písmo - ukončení písmového tahu patkami - patky ploché s masivnějšími obloukovými náběhy na dřík, hlavy ještě mírně skloněné - kontrast slabého a silného tahu střední - menší dynamika daná šikmou osou stínů, která se vertikalizuje, zůstává mírně nakloněná jen u některých znaků - proporce písma písmo užší, střední výška se zvětšuje, dotahy zkracují - tendence: další zjemňování patek, zvětšování rozdílu síly tahů, napřimování osy stínu kolmo k účaří, zužování obrazu písmene, zvyšování střední výšky
Adobe Caslon PRO ABCDE abcdefgh Baskerville ABCDE abcdefgh
Barokní antikva 17.stol
Příklad užití a vyznění pisma Caslon
Caslon Antique
Srovnání Antikvy z jejího historického vývoje
Přechodová antikva – Cancelaresca Prvky vlivu mědirytu jsou patrné především na duktě cursív na různých modifikacích italského kancelářského písma zvaného Cancelaresca http://www.fonts2u.com/1610-cancellaresca-lim-normal.font
Meditrytecký charakter Iniciály
Přechodová antikva - Období Baroka
Ligatura
Období klasicismu
Klasicismus je umělecký směr, který se inspiruje hlavně starověkými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Vznikl ve Francii 17. století za vlády "krále slunce" Ludvíka XIV. jako reakce na citové až vášnivé baroko a odtud se rozšířil do celé Evropy. Tato první fáze klasicismu se někdy také nazývá barokní klasicismus, protože se zde barokní prvky mísí s prvky klasicistními. Historicky se toto období řadí ještě do kultury baroka. Následující rokoko se od klasicismu do značné míry odvrací. Nový nástup klasicismu (také louisseize či sloh Ludvíka XVI.) přinesl osvícenský absolutismus (josefinismus), kdy se klasicismus stal slohem osvícenských panovnických dvorů, a Velká francouzská revoluce, kdy se klasicismus stal také slohem bohatých měšťanů. Pro další vlnu klasicismu, kterou přinesl Napoleon Bonaparte a Napoleonské války, se užívá označení empír (z franc. empire, císařství).
Klasicistní - statická Antikva Klasicismus přelomu 18. a 19.století přinesl vrchol antikvového písma v dílech F. A. Didota, Giambattisty Bodoniho, J. E. Walbauma a Piera Didota. Jejich antikva má konstruovaný statický charakter.
Charakteristika písma:
- jemný rytecký až konstruovaný charakter písma - stínované písmo - ukončení písmového tahu patkami - patky i hlavy horizontální, vlasové bez přechodu nebo s dekorativními obloukovými přechody na dřík - kontrast slabého (vlasového) a silného tahu je maximální - písmo je konstruováno na svislé osy stínů, působí staticky - proporce písma: písmo úzké, střední výška větší, dotahy kratší
Osobnosti statické antikvy:
Francoise Didot (17301804), Paříž Firmin A.Didot (1764-1836), Paříž Giambattista Bodoni (17401813), Parma (Itálie) Justus Erich Walbaum (17631839), Goslar a Výmar (Nìm.) Pierre Didot (17941871), Paříž
Klasicistní - statická Antikva Giambattista Bodoni
Italský rytec, nakladatel, tiskař a typograf velkého formátu. Tvůrce rozšířeného písma Bodoni. Dosáhl velkého technického zvládnutí řemesla a technologie. To mu umožnilo sebevědomě vytvářet znaky s velmi tenkou vlasovou linií s velmi velkým kontrastem mezi hlavním a vedlejším tahem. Jeho tisk odráží esteticky obyčejný, nevyzdobený styl, v kombinaci s čistotou materiálů.
Krása podle Bodoniho
Dominuje mu technická zručnost a cit pro patřičnosti. Hledal charakter každého díla, snažil se dojít k výstižnému a dominanntní základu díla. Vždy existuje nějaký klíč jen je těžké jej odhalit. Tiskař musí svůj výběr založit na kultivovanosti a citlivosti. Pokud klíč najde, znaky jsou krásné. Bodoniho kompozice je vždy jednoduchá, lehká. Tituly jsou vyvážené. Formát a stránkování jsou zásadními otázkami. Text je vždy umístěn tak aby mohl tzv. "dýchat". Jako další z typografů tak povýšil typografii do oblasti uměleckých činností hledající harmonii, řád a vnitřní podstatu věcí.
Manuel typographique
http://books.google.cz/books?id=-f0BAAAAQAAJ&pg=PP1&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false
Rozbití mřížky
Litografie, rok 1798 Thomas Senfelder Tiskařské techniky používající k tisku pohyblivých liter omezovali grafický design na neflexibilní mřížku. Vše co se tisklo ve velkém bylo omezeno na stanovenou podobu řádek a sloupců. Technika litografie přišla právě včas k osvobození liter od exaktní uspořádané podoby sazby.
Průmyslová revoluce (19.století) byla hlavní technologickou, sociálně-ekonomickou a kulturní změnou v pozdním 18tém a počátku 19tého století, která začala v Británii a rozšířila se po celém světě. Během této doby, ekonomika založená na ruční práci, byla nahrazena jedním dominujícím průmyslem a výrobou strojů. Začalo to s mechanizací textilního průmyslu a vývojem techniky odlévání železa. Výroba a rozšiřování obchodu byla umožněna zavedením kanálů, zlepšením silnic a pak železnic. Zavedení parní energie (poháněné především uhlím) a hnacích strojů (hlavně v textilním průmyslu) podpořilo dramatické zvýšení výrobní kapacity. Vývoj obráběcích strojů všech kovů v prvních dvou desetiletích 19. století usnadnil výrobu dalších výrobních strojů na výrobu v jiných odvětvích. Druhá průmyslová revoluce na sebe nedala dlouho čekat. Propuklad ke konci 19.stol. Byla ve znamení elektriky.
Parní stroj Jamese Watta
Vznik akcidenčních písem Vliv průmyslové revoluce zanechal velký dopad ve všech projevech společnosti. Nevynechal i typografii. Zaváděním strojů přestává být typografie uměleckým řemeslem a stává se průmyslem a velkoprůmyslem. Prvořadá je obchodní prosperita oproti ctění estetických kvalit. Dochází k nadprodukci, konkurenčnímu zápasu a rapidní nutnosti efektivní propagace a často až nevybíravým způsobem zvýšení koupěchtivosti produktů. Jednotný a slohově jednoduchý písmařský rejstřík již nevyhovoval potřebě novosti, efektu ohromení. Na tuto situaci flexibilně reagují písmolijecké firmy, které se do té doby koncentrovali především na oblast produkce vývoje a sazby knižních písem. V tomto proudu a tendenci doby viděli vlastní možnost zvýšení obratu. (Akcidenční = příležitostné, nahodilé) V prvním desetiletí 19. století anglický písmolijecký průmysl uvedl na trh první z několika písem, která byla vyloženě určena k sazbě plakátů, prospektů, insertů a jiných reklamních tiskovin. Vzniklo jich nepřeberné množství a z formálního hlediska jsou až neklasifikovatelné - nezařaditelné. "Jsou příkladem písmařské zrůdnosti a ošklivosti." František Muzika
Egyptienky - Charakteristika písma Vincent Figgins, Londýn první egyptienka 1815 Egyptienka je samostatná skupina písem (rod), nemá žádný tvarový ani obsahový vztah k Egyptu, jde o obchodní název. Vznikla ze statické antikvy začátkem 19. století jako jedno z tzv. reklamních písem zesílením patek a odstranìním stínů. - velmi populární v době psacích strojů - nakreslený až zkonstruovaný charakter písma - nestínované písmo (možná mírná diferenciace síly tahů) - ukonèení písmového tahu patkami - patky výrazné (vìtšinou o síle tahu) tzv. deskové, bez nábìhů nebo s malými jemnými obloukovými nábìhy na dřík - proporce písma šířka písma, střední výška i délka dotahů se přizpůsobují vždy konkrétnímu výrazu příslušného typu, vìtšinou jde o širší písmo, s velkou střední výškou (velkými minuskami) a krátkými dotahy - tendence: variabilní písmo s velkým poètem zdobných variant
Zdobné varianty lineárního písma serifového jsou:
Italienka
je charakterizována vysokými hranatými „deskami“ serifů, s nimiž jsou v souladu i takto zesílené horizontální horní a spodní písmové tahy Anglická Italientka 19.stol
Charakteristika písma Toskánka
dekorativní forma zdobená rozštěpením patek a dříků (nemá žádný vztah k Toskánsku, jde o obchodní název)
Antikvová plastická toskánka se srpkovitým štìpením, 19. st.
Antikvová plastická toskánka s kruhovým štìpením, 19. st.
Antikvová vertikálnì stínovaná toskánka plastická, V. Figgins, kolem r. 1846.
Charakteristika písma Clarendon
(anglická egyptienka) oproti egyptienkám má zaoblený náběh deskovité patky do dříku a odlišenou sílu tahů
Charakteristika písma Latin - Lineární písmo serifové s trojúhelníkovými serify
Grotesky
Grotesk je písmem, které se postupně od počátku 19. století stalo konkurentem antikvy, ze které vznikl odstraněním patek a stínů. Jméno grotesk dostalo toto písmo proto, že se zdálo v době svého vzniku natolik zvláštní, neobvyklé, prostě groteskní. Bezserifová písma se stala výrazem moderní doby a existují dnes v tisících variantách.
Charakteristika písma: - nakreslený až zkonstruovaný charakter písma - nestínované písmo - ukončení písmového tahu bez patek (bez serifů) kolmo na písmový tah nebo rovnoběžně s osnovou - tah všech částí písmene je opticky o stejné síle - proporce písma šířka písma, střední výška i délka dotahů se přizpůsobují vždy konkrétnímu výrazu příslušného typu - tendence: nespočet rozdílných tvarování základního obrazu písma Tři základní skupiny grotesků jsou: Lineární bezserifové statické písmo (5. skupina) Lineární bezserifové konstruované písmo (6. skupina) Lineární bezserifové dynamické písmo (7. skupina)
Jazyk reklamy
Psací stroj
Další revoluce v technologii zápisu písmových znaků od vynalezení knihtisku Psací stroj zvýšil rychlost psaní natolik, že se psaní dokázalo srovnat s diktováním textu, což představovalo revoluci v administrativě v druhé polovině 19. století. Podobně jako u vzniku písma se psací stroje etablovaly hlavně v obchodní a administrativní sféře, zatímco psaní rukou zůstalo ve sféře soukromé a umělecké.
Hansenova Psací koule, 1870, první psací stroj v komerční distribuci.
Prototyp Sholes a Glidden psacího stroje z roku 1873, první komerčně úspěšný psací stroj s rozložením kláves QWERTY.
Psací stroj
Další revoluce v technologii zápisu písmových znaků od vynalezení knihtisku Tlak na rychlost psaní byl velký – odhaduje se, že nezávisle vzniklo více než 50 konstrukcí psacího stroje. První koncept Henryho Milla se objevil už v roce 1714, ale trvalo více než 100 let, než Ital Pellegrino Turri přišel s prvním opravdovým psacím strojem (1808). Tento vynálezce také přišel s konceptem kopíráku, tedy způsobu, jak psát najednou více než jednu kopii textu. Během 19. století vznikla celá řada často velmi odlišných konceptů psacího stroje. Zrychlování psaní bylo heslem doby: V polovině století dokázali stenografové a telegrafisté napsat až 130 slov za minutu, zatímco rekordy psaní perem se pohybovaly kolem 30 slov za minutu. http://en.wikipedia.org/wiki/Typewriter
Courier
Nejznámější podoba písmového znaku psacích strojů
- Nediferencovaná šířková proporce - Používá se k propočítání rozsahu stran knihy.
Příklady současných nápodob písma psacího stroje
Viktoriánská éra.
Prerafaelité
Kelmscott Press hnutí Arts and Crafts
20. století Na počátku 20.století byla Evropa ve znamení nejrůznějších revolučních směrů. Společnost se měnila a typografie samozřejmně s ní. Společenský vývoj provázel i ohromný nárůst informací. Mechanizace reprodukčních prostředků a práce typografů a výtvarníků umožnily tento mediální rozvoj - dokonce se staly nezbytnými pro samotnou společenskou přeměnu. Typografie byla poháněna novými myšlenkami, měnila se pod vlivem všech oficiálních či avantgardních uměleckých směrů první čtvrtiny století: secese kubismu futurismu dadaismu ....
