GO MAD REPORT 29.4.-3.5.2009 Bootcamps Železná Ruda:
Konec měsíce, v práci maximální vytížení, tedy jeden “Fofrtag“ za druhým. Tentokrát však nezájem. Nastupuje totiž dlouho očekávaná Železná Ruda, tudíž priority mžikem změněny, rachota rázem na druhé koleji, tzn. „poraďte si tam, jak chcete, I am leaving to Go Mad!“. Za sebou 7 týdnu bez sportu, zánět achilovky , natažený sval v lýtku. Den před odjezdem - Rozbité sklo u auta, ukradené kolo! Předpověď počasí pro jihozápad katastrofální. Únava převeliká. Kolikáté již znamení naznačující, že odjezd do Rudy by měl být raději ještě jednou promyšlen? Bohužel (nebo bohudík?) priority již byly změněny v duchu “zešílení”, takže není cesty zpět.. → Odjezd 29.4. ve 14 h z Vinohrad. Posádka vozu: Kuku, Maki. Příjezd do Rudy – do penzionu Lučan- krátce před 18. hodinou, počasí vskutku nevlídné, průtrž mračen a pouhých 7 stupňů. Trenéři nás nekompromisně vysílají na první adaptační trénink na kolech. Vyjíždí nás deset. Hledáme tři kontrolní body. Déšť bičuje silnici i nás. Z projíždějícího auta se vykloní hlava Jelena a jeho volání „Makéééj“ duní z hlásné trouby. Vracíme se promočení a zmrzlí do kempu. Jsme však optimističtí - hlavně totiž nepropadnout trudomyslnosti ;-) Přijíždějí zbylí bootcampáci. Scházíme se dole v hospůdce. Většina “účastníků zájezdu” je od nás z Braníku, okukujeme nové lidi – Záběhlice, Šárka. Máme před sebou 4 dny soustředění,
1
první večer přetrvávají obavy - zvládneme ty kopce na kolech? Co na nás trenéři přichystají tentokrát? Co ty naše achilovky, budeme vůbec moci trénovat? Trenéři Verča a Jelen zahajují soustředění. Dohoda: Kdo přijde pozdě na trénink, platí nápoje všem účastníkům kurzu. (kupodivu nikdo neprotestuje). Shodou okolností mám narozeniny. Chci objednat šampaňské, ale nechci dělat show. Jak na to? Čekám, až vyhrajeme hokej, abych mohla pravý důvod bublinek zamaskovat. Prohráváme. Nedá se nic dělat. Objednávám šampaňské. Kameraman Honza vstává a začíná zpívat „Mnoga ljeta, živijóó“. Mám chuť ho zabít;-) 30. 4. Rozcvička v 7.30. Je po dešti. Zdravíme slunce. Snídaně. Taping achilovek a lýtek. 9.30 - bootcamp trénink. Začátek na parkovišti v centru Rudy. Vietnamští spoluobčané vlastnící přilehlé krámky pochybují o našem duševním zdraví. Honza a jeho všudypřítomná kamera nás provází. Rozdělujeme se na mužskou a ženskou skupinu. Holky s Verčou na jeden kopec, kluci s Jelenem na druhý, protilehlý. Vybíháme dvakrát takzvanou Křížovou cestu. (Letošní zpracování Křížové cesty je velmi zajímavé, neotřelé , ale pro valnou většinu věřících nepoužitelné.) Verča zjišťuje vysílačkou, zda kluci s Jelenem rovněž skončili. Dává mi vysílačku k uchu. Slyším Honzu zpívat “Petráá mááá narozeniny”…..Měníme stanoviště, kluci přebíhají k Verče, my k Jelenovi na druhý kopec. Železné tyče. Ruce nám brní. Jelen nás vysílá ke žlutým kytkám, které pozorujeme v dáli v prudkém kopci (od této chvíle se nám výraz “ žluté kytky”stává noční můrou. Další příkaz: “Vyměnit!”, tedy holky zpět na protilehlý kopec k Verče, kluci k Jelenovi. (Vietnamští spoluobčané, a už i ti ostatní, se na nás soustrastně a s pochopením usmívají). Znovu běh po jednotlivých stanovištích Křížové cesty a poslední výměna kopců. Karimatky a břicho. Při sklapovačkách s obavami v očích pokukujeme po žlutých kytkách v kopci. Naštěstí se Jelen slitoval a příkaz “Ke kytkám” tentokrát nezazněl. První trénink za námi. Celkem náročný. A to byl teprve první? Achilovky ale vydržely. Radost veliká. Oběd. Polední klid, tedy cukrárna, horká čokoláda a větrník. Půjčení kola v půjčovně v centru Rudy (škoda toho mého předvčírem ukradeného..). 15 h – slunce, helmy, kraťasy, odjezd směr Černé jezero na kolech. Strmé nekonečné stoupání začíná záhy. Úsměvy nám lehce uvadají. Skupina cyklistů se rozděluje na podskupiny. Kameraman Honza špatně odbočil z trasy a do večerního návratu do penzionu jsme kameru k našemu velkému smutku neviděli. Občerstvení na trase v hospůdce v Hamrech. Většina netušila, co nás dále čeká. (mylně se domnívajíc, že to nejhorší již máme za sebou). Nikoli – čekal nás totiž osmikilometrový výjezd na Špičák (sedlo). Achilovka o sobě dává hodně vědět. Na vrcholku tvoříme hromadné foto snažíce se předstírat radostné úsměvy ve tváři. Rapidní ochlazení, sjezd ze Špičáku do Rudy. Velmi náročný den. Hltáme večeři. Přijíždí třetí trenér Radim.
2
Večerní program: Kluci si losují na papírku dámský protějšek. Navzájem od sebe musí získat během jedné hokejové třetiny co nejvíce informací. Poslední otázka v následném dotazníku: Byla-li by tu možnost získat 10 bodů navíc, skočili byste do horského jezírka? (Kupodivu většinou dámy píší ano a pánové ne ;-) Následná akce se dala očekávat. Plavky a skok do jezírka, které rozmrzlo teprve minulý týden…O zábavu postaráno. 1.5. 7.30 – rozcvička. Ranní slunce slibuje nádherný den. 9.30 – odjezd pod kopec na časovku. Plánovaný výjezd na prudký 3,5 km dlouhý kopec – jednou – se mění na výjezd třikrát. Po Radimově podání této informace si Ála zapaluje a v klidu (snažíc se nepřipustit si uměle vyvolaný stres) pokuřuje, prý pro psychickou pohodu.... Po časovce přichází jízda zručnosti. Slalom mezi čočkami, tenisáky hodit do koše, dotknout se pet láhve na stromě. Oběd, opalovačka na slunci. Taping achilovky. 15.00 – odjezd auty pod Javorník a výstup černé sjezdovky. Někdo pěšky, někdo na sněžnicích. Hůlky v rukách. Nádherné počasí, parádní výstup. Hodně se toho dalo utáhnout rukama pomocí hůlek, takže achilovky tentokrát ani příliš netrpěly. Po návratu krátký trénink: posilování břicha na karimatkách s Verčou a „medíky“ s Radimem. Začíná poprchávat. Přijíždí Kuba. Večeře. Následný speciální trénink: Dostáváme redbully dělíme se na tři skupiny podle měsíce narození. Obíhání kruhu s poleny v rukou, přehazování polen přes překážky a stavění šesti polen na sebe v co nejkratší době. Bavíme se převelice. „Třešnička na dortu“ na závěr dne: Líbání pod rozkvetlou třešní. Jen jaksi naopak. Místo dam, se pod třešeň postavili pánové, pěkně do řady, ruce zkřížené před sebou (vypadali, jako když čekají na penaltu) a dámy pěkně jedna po druhé je líbaly. (některé pro velký úspěch dokonce dvakrát ;-) V dobré náladě pokračujeme v naší hospůdce u vínka….V televizi nad stolem horor Pavouci. Vyvstala hrozivá myšlenka s následnou otázkou – co kdyby ti pavouci najednou začali lézt z televize? Rudla nás vzápětí uklidnil: „To je jasný - Jelen by na ně zařval – Do řady!!!!!! A dvacet angličáků!!!!!“
3
2. 5. Rozcvička odpadá kvůli plánovanému dřívějšímu odjezdu na kola. Je krásné ráno. Padlo rozhodnutí pro individuální rozcvičku - Kuku + Maki (spíše protahovací). V liduprázdné Rudě potkáváme neúnavného maratónského běžce Krofťáka. 8.00 – snídaně. Dělení na dvě skupiny. První vede Radim /tato skupina budiž od teď nazývána „Chrti“/. Druhá skupina s leadery Jelenem a Verčou (jak nazývala první skupina nás, do teď nevíme☺). Dostáváme balíček s obědem – řízek, tatranka, jablko. Skupina číslo jedna – odjezd v 8.30, skupina číslo dvě – odjezd v 8.45. Plánovaný návrat (pro obě skupiny) – ve 14 hodin. Skupina 2 odjíždí směr „Helmutland“, tedy občanky s sebou. Krásné počasí, pohodová jízda, střídavě nahoru, dolů, tedy tentokrát žádné několikakilometrové krpály vzhůru, achilovky mají oraz. Ne všichni mají mapu, zpočátku na sebe v lese čekáme, aby někdo neodbočil někam, kam by neměl. Svačinka na mýtince a pokračujeme v jízdě. Krpál přece jen přišel. Na závěr. 5 km do kopce bez oddychu k Čertovu jezeru. Tam bychom měli potkat skupinu Chrtů. Výjezd je náročný, únavný. Dali jsme to. Usedáme na kameny. Ti, co si vzali řízky s sebou se dělí s těmi, kteří si mylně mysleli, že během jízdy nebudou mít hlad. (např. já☺). Začíná být chladno. Kolem sebe máme dokonce ostrůvky sněhu. Nečekáme déle na Chrty a sjíždíme dolů do Rudy. Sedíme před penziónem a chytáme bronz. Máme za sebou poslední dlouhý výjezd na kolech. Kolové výjezdy během soustředění byly shrnuty jedním z účastníků zájezdu takto:
„Nekonečné kopce, prodlužované ještě neustálým, někdy i hodinovým Jelenovým přesvědčováním, že vrchol je za už určitě touhle zatáčkou, zanechaly v některých z nás nesmazatelnou rýhu na duši ( i na nohách).“ Od 14 h je objednaný Welness v hotelu Horizont. Vyrážíme auty nahoru uvolnit si naše zatěžované svaly. Pohodička: Sauna, relaxační místnost (rveme se o volná křesla ve stylu „Škatulata, škatulata, hejbejte se“), bazén, vířivka, kafčo, vinný střik. Z Welnessu rovnou do cukrárny dobít energii. Slunce ještě pálí. V 17 h strečink v travnatém kopci nad penziónem s Radimem a Verčou. Dost účastníků zájezdu omluvilo svou účast kvůli zadrhnutí se v cukrárně. Večeře: Měla být v šest, posunuta na šest třicet, krátce před šestou se vrací majitel Jarda z oslavy šedesátin a prohlašuje: „Jdu na to (myslí začít vařit, kuchaře totiž v den našeho příjezdu vyhodil)“☺. Žalostně nám kručí v břiše. Mísu salátu jsme už spořádali. Z regálu u baru mizí sušenky, tyčinky, brambůrky. Jirkovi Kubátovi se podařilo přesvědčit pomocnou sílu v kuchyni, aby udělala dvě porce bramboráků. Bramboráky kolují okolo stolu, každý Bootcampák jedno kousnutí, aby zbylo na ostatní. Ač máme hlad, nemůžeme se ubránit smíchu nad nastalou situací. Večeři dostáváme s velkým zpožděním, ale steak stojí za to. Jarda prostě umí. Po večeři sraz v kůlně. Trenéři stojící na tribuně, my – prostý lid, pod nimi (kolikátý sjezd KSČ že to vlastně byl ? ;-). Dozvídáme se, že Jelen se právě vrátil z Hradu a že pan prezident demisi přijal. Rovněž nám byly sděleny výsledky časovky a jízdy zručnosti. Radim promítá fotky z výjezdů na kole. Nádhera. Ale evidentní dřina. Jelen sděluje, že musí odjet a opravdu opouští Železnou Rudu.
4
Je po desáté hodině. Pan Makalouš & co. hrají cimbálovku v hospůdce. Jde na nás únava. Zvažujeme odchod na kutě. Nevím do teď , co se stalo, ale zjevně se kluci ze Šárky rozhodli, že pozvednou skomírající Braník a napumpují ho novou energií. Přinesli notebook a sálem se začaly linout tóny nesmrtelných songů Michala Davida, řádili jsme na Tři sestry, Abbu, Promované inženýry, Jahody mražený a všechny ty šlágry až do půl čtvrté…(při skákání na „Ó Ó Ó decibely lásky“ asi moje achilovka trpěla nejvíc za celý pobyt v Rudě, ale bylo mi to jedno☺). Možná bychom skončili i dříve, ale paní majitelová, která nevynechala na parketě jediný song, nás nechtěla pustit na kutě. Před půl čtvrtou, když jsme jí říkali, že už opravdu jdeme, protože za tři a půl hodiny máme rozcvičku, smutně prohlásila, že co se dá dělat a že až mi půjdeme na tu rozcvičku, tak ona nám tedy půjde krájet šunku k snídani….
3.5. 7.10 h – marně doufáme, že zvonění budíku je pouze součást snu…Trpíme, ale vstáváme na rozcvičku. Kluci ze Šárky nepřítomni. Radim odbíhá. Jak jsme se následně od spáčů dozvěděli, vtrhl do jejich pokoje a zahlásil „Zdarec, co je hoši, všichni na vás čekají, to nemůžete udělat Šárce ostudu, do minuty, ať jste dole!“ Rozcvička se tedy na závěr boje konala i za přítomnosti Radimových oveček, jejichž obličeje jako by byly zelenými dresy Bootcampu Šárka. Rozcvičovací běh je delší než námi bylo očekáváno. Brzy zjišťujeme důvod. Ukázat nám, kudy povede dnešní závod. Ranní sekce tedy spíše připomíná trénink než lehkou rozcvičku. Snídaně. Příprava na poslední trénink spojený se závody. 9.30 Sraz s koly před penzionem. Čeká nás poslední trénink, závod na kole i bez. Na většině účastníků je znát únava po třídenních tréninkách a ještě více po prohýřené noci. Verča nám sděluje, že jelikož vidí, v jakém jsme stavu, namalovala nám úkoly na jednotlivých stanovištích na obrázky, abychom to prý byli schopni pochopit☺ 1. disciplína: Jízda na kole – všichni najednou - tam a zpět (3 km) 2. disciplína: Ve dvojicích – jeden na kole, druhý běží vedle něj, mohou se vystřídat kdykoli chtějí,ale jeden druhému nesmí ujet (3 km) 3. disciplína: Každý běží sám (3 km) 4. disciplína: Hod medicinbalem 5. disciplína: Ve dvojicích (náhodných) – 120 sedů lehů, jeden druhému drží nohy. 6. disciplína: Sběh kopce a sprintový výběh.
5
15 minut oddechového času do 7. disciplíny – sraz u jezírka nad penziónem v plavkách. (Copak nás tam asi čeká?;-)
V jezírku je podstatně méně vody než tenkrát v noci. Sluníčko svítí, Radim vydává příkaz – “Všichni se chytit za ruce, vejít do vody a nesmíte se pustit!” Děláme kolečko v jezírku. Další příkaz: “Go a na MAD se všichni potopí po krk!” Ozývá se jekot. Nešli jsme do vody najednou. Pro velký úspěch musíme opakovat. Balíme. Před obědem je oficiální ukončení + volba Bootcampačky a Bootcampáka. Vítězové zaslouženě Míla a Ríša.
(Photos of the winners made in Harrachov –01/2009) Z radosti nad tím, jak nás trenéři pěkně odrovnali, jim dáváme dorty, které jim následně ochotně pomáháme sníst. (jeden za všechny, všichni za jednoho).
14 h – rozpouštíme seskupení. (ale strašně se nám nechce vrátit se do reality)
6
Na závěr: Vřelé díky našim „drsným“ trenérům:
Radim
Jelen
Verča
Shrnutí: Skvělá parta →skvělá atmosféra→ skvělé tréninky = skvělé soustředění. Takže, milí trenéři, kdy bude další? ;-)
KUKU
7
