GIOVANNI (BATTISTA) MADERNA A ŠTUKOVÁ VÝZDOBA KOSTELA SV. VÁCLAVA V LETOHRADĚ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ OBOR: DĚJINY VÝTVARNÁCH UMĚNÍ

GIOVANNI (BATTISTA) MADERNA A ŠTUKOVÁ VÝZDOBA KOSTELA SV. VÁCLAVA V LETOHRADĚ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Eliška Kovářová

Vedoucí práce: doc. Martin Pavlíček, Ph.D. Olomouc 2014

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci vypracovala samostatně s použitím citované literatury. Eliška Kovářová

V Olomouci dne 5. 5. 2014

……………………………

Nechvalně v domě svém býti cizincem Ctíce předky, sebe ctíme. -Alois Klíč-

Tato práce vznikla za podpory mnoha lidí. Srdečně děkuji mému vedoucímu doc. Martinu Pavlíčekovi, Ph.D., za cenné rady a připomínky při psaní a konečných úpravách této práce. Velké díky patří Stanislavu Adamcovi za podnětné návrhy, poskytnutí množství klíčových materiálů a překlady německých textů. Bc. Ivě Markové děkuji za konzultace. Bc. Dagmar Bednářové a panu faráři Václavu Vackovi za umožnění fotografovat v popisovaných prostorech. PhDr. Noemi Sklenářové vděčím za pomoc s latinským překladem. Michalu Vitanovskému, děkuji za to, že mi propůjčil svoje osobní poznámky k dané problematice a MgA. Jaroslavu Tichému za poskytnutí fotografií. Václavu Peškarovi patří můj obdiv, za obětavé plnění mých náročných fotografických požadavků. Dále děkuji svým rodičům, že mi umožnili studium a společně s nimi i zbytku své rodiny, Janě Haráskové a Vítu Markovi, neboť se na ně můžu vždy s čímkoli obrátit a jsou mi velkou oporou. Dík i Kristýně Majvaldové, bez níž bych se k psaní bakalářské práce vůbec nedostala. V neposlední řadě patří můj dík Vojtěchu Stejskalovi a všem zúčastněným. Svou bakalářskou práci věnuji městu Letohradu, které mi bylo domovem jednadvacet let a já mu chci tímto splatit svůj dluh a věnovat pozornost, jakou si zaslouží.

OBSAH 1. ÚVOD ……………………………………………………………………... 5 2. DOSAVADNÍ STAV BÁDÁNÍ ……………………………………………. 6 3. DĚJINY KOSTELA SV. VÁCLAVA A LETOHRADSKÉHO ZÁMKU … 17 4. POPIS, FORMÁLNĚ STYLOVÝ A IKONOGRAFICKÝ ROZBOR ŠTUKOVÉ VÝZDOBY …………………………………………………... 21 4.1 Popis průčelí …………………………………………………………... 22 4.2 Popis exteriéru ………………………………………………………… 24 4.3 Popis interiéru ………………………………………………………… 24 4.4 Štuky na zámku ……………………………………………………….. 32 5. ŽIVOT A DÍLO GIOVANNIHO (BATTISTY) MADERNY …………….. 34 6. ZAŘAZENÍ VÝZDOBY DO KONTEXTU ŠTUKOVĚ DEKOROVANÝCH RANĚ BAROKNÍCH ZÁMECKÝCH KAPLÍ ……………………….….. 40 6.1 Kaple Nanebevzetí Panny Marie na zámku Náchod ………….………. 42 6.2 Kaple Povýšení svatého Kříže na zámku Nové Město nad Metují …… 43 6.3 Kaple sv. Josefa za zámku Lnáře ……………………………………... 44 6.4 Kaple Seslání Ducha svatého na zámku Lemberk ……………………. 44 6.5 Kaple sv. Romedia na zámku Choltice ……………………………….. 45 7. ZÁVĚR …………………………………………………………………… 47 8. SUMMARY ………………………………………………………………. 49 9. PRAMENY ……………………………………………………………….. 50 10. LITERATURA ……………………………………………………………. 51 11. INTERNETOVÉ ZDROJE ……………………………………………….. 54 12. SEZNAM VYOBRAZENÍ V OBRAZOVÉ PŘÍLOZE ………………….. 55 13. SEZNAM VYOBRAZENÍ NA CD ………………………………………. 58 14. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA …………………………………………………. 64 15. ANOTACE ………………………………………………………………... 90

1. ÚVOD Na Václavském náměstí v Letohradě stojí příznačně kostel sv. Václava, který je pro svou štukovou výzdobu v povědomí nejen obyvatel města, ale i širokého okolí. Na rozdíl od sousedního zámku, pro který byl vystavěn, si zachoval svou původní podobu po více než tři sta let. Zámecká kaple má největší průčelí ze všech staveb na náměstí, čímž na sebe upoutává pozornost a zároveň vybízí k návštěvě ještě honosnějšího a reprezentativnějšího interiéru. Nedá se říci, že by kostelu nebyla věnována pozornost odborníků. Jejich zájem však upoutal převážně jen atraktivní štukem bohatě dekorovaný strop, jako by tam stál uprostřed zástavby zcela sám. Předkládaná bakalářská práce si proto klade za cíl, poskytnout jejímu čtenáři přehled o kostele svatého Václava a zámeckém areálu, do kterého patří, jako o celku. Do problematiky nás uvede kapitola shrnující dosavadní bádání, opírající se o dvě listiny vzniklé již kolem roku 1680, což je rok, kdy byl kostel vybudován. Dále chronologicky řazené dějiny kostela nastíní vznik a vývoj zámeckého komplexu. Popis exteriéru a interiéru kostela přiblíží vzhled památky a blíže bude pojednáno i o ikonografii výzdoby. Dále se pozornost obrátí na život o jiná díla Giovanniho (Battisty) Maderny a letohradská kaple bude zařazena do širšího kontextu štukových dekorací.

5

2. DOSAVADNÍ STAV BÁDÁNÍ Na začátek přehledu dosavadního stavu bádání je nutné uvést dvě listiny, které vznikly v době výstavby a výzdoby kostela. Jsou v nich tedy doloženy nejpůvodnější informace, jakých se můžeme dopátrat a se kterými budou badatelé v následujících stoletích operovat. Nejstarší existující dokument Testament Hynka Jetřicha hraběte Vitanovského z Vlčkovic1 vznikl 2. února roku 1680 a 3. května 1681 k němu byl doplněn dodatek. Prvopis včetně dodatku je psán německy, do českého překladu ale můžeme nahlédnout i v Městském muzeu v Letohradě. Originální dokument se nachází v Rodinném archivu Kolowratů v Rychnově nad Kněžnou, kam ho s sebou převezla po smrti svého chotě Johanna Magdaléna Hrzánová z Harrasova, když se roku 1682 znovu provdala za Norberta Leopolda Libštejnského hraběte z Kolowrat. Autor závěti v celkem čtyřiatřiceti bodech shrnuje svá přání a představy o tom, jak by mělo být nakládáno s jeho tělem a majetkem. V poslední vůli hrabě Vitanovský důrazně žádá, aby bylo dodrženo jeho přání být pohřben v jím postaveném kostele sv. Václava v Kyšperku. Blíže se nevyjadřuje ke štukové výzdobě, ale apeluje na dědice, konkrétně nejspíše na svou choť, aby po jeho smrti nechal udělat a zhotovit v kostele, co sám za svého života nestihl. Hrabě blíže specifikuje, že v jeho nově vystavěném kostele sv. Václava v Kyšperku ještě schází vybavení potřebné ke konání mší a pozlacení a černé natření některého dřevěného „nábytku“ v interiéru. Z toho by se snad dalo vyvodit, že architektura kostela včetně štukové výzdoby byla dokončena již za jeho života. Závěť stvrdil pečetí a vlastnoručním podpisem sám Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic a čtyři jím zvolení svědci. Druhý dokument je jen o něco málo mladší. Jedná se o Kvitanci [38]2 1

Letohrad, Městské muzeum, Překlad Testamentu Hynka Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic

2

Rychnov Kněžnou, Rodinný archiv Kolowratů, zámek, Kvitance z 12. října 1682 mezi z 2. únoranad 1680 a 3. května 1681, neznačeno.

6

z 12. října 1682 na šedesát zlatých rýnských, uloženou stejně jako předešlý dokument v Rodinném archivu Kolowratů. Maderna uvádí, že od hraběnky Vitanovské dostal konečně zaplaceno za štukatérskou práci provedenou v Kyšperku, za kterou mu ctěný manžel dosud nezaplatil. Tímto by měl být dluh vyrovnán, neboť Maderna se také zavázal, že už nebude tento případ více otevírat. Stvrzenka dokazuje, že autorem nástropní štukové výzdoby v Letohradě je Giovanni Maderna, ale bohužel se dále nezmiňuje o umělcově původu ani dalších dílech. Dluh se s největší pravděpodobností vztahuje na prvního manžela hraběnky Johanny Magdalény, jednak proto, že je zde značená jako paní Vitanovská a také proto, že se za hraběte Libštejnského z Kolowrat provdala pouhých pět dní před sepsáním této kvitance. Maderna by se tedy jen stěží vyjadřoval tak, že mu konečně byla proplacena pohledávka, kterou zůstal manžel dlužen, pokud by jednalo o druhého chotě. V literatuře bylo dříve bez bližšího kontextu

uváděno,

že

jméno

Giovanniho

Maderny

je

dohledatelné

v rychnovském archivu, nikdy však se specifikací listiny, která toto jméno nese.3 Vzhledem k tomu, že nebyl doposud publikován přepis, uvádíme na tomto místě volný překlad této listiny: Kvitance štukatéra ohledně dluhu 60 zl. Kvitance na šedesát zlatých rýnských, které od jejich milosti vysoké a vysoce urozené paní Johanny Magdalény paní Vitanovské, rozené hraběnky Hrsánové z Harrasova titulem, jsem já konečně obdržel za mojí štukatérskou práci provedenou v Kyšperku (poněvadž ctěný manžel zůstal dlužen) řádně přijatou a zavazuji se výše zmíněné jejich milosti a též dědicům a následníkům, že tento případ nebudu dál otevírat, a toto mým vlastním podpisem a pečetí potvrzuji.

Giovannim Madernou a Johannou Magdalénou Vitanovskou, č. kart. 89, inv. č. 1454. 3

František Skála, Kyšperk I. Historický nástin stavebního vývoje města Kyšperka, Kyšperk 1948, s. 37. Stanislav Adamec, Sakrální stavby a motivy v obcích farnosti Letohrad, Ústí nad Orlicí 1999, s. 5.

7

Konáno v Praze 12. října 1682. Giovanni Maderna štukatér4 Farní kronika Letohradu5 založená roku 1836 obsahuje text spíše citově zabarveného než odborného charakteru. Kromě obdivných slovních obratů, se můžeme dočíst i o tom, že autoři štukové výzdoby pocházeli z Milána a že celá jejich práce stála více než výstavba celého kostela. Není možné dohledat, kdy byl tento německy psaný příspěvek do kroniky připsán a nakolik tato tvrzení vycházejí z reality. Alois Gleitsch napsal roku 1865 nepublikovaný rukopis Monografie Kyšperka.6 Informace uvedené v Klíčově monografii musíme brát s rezervou, protože se jedná o historicky nejstarší pojednání. V popisu města Kyšperka se okrajově vyjadřuje ke světcům a znaku Vitanovských na štítu kostela. V dějepisné části monografie určuje objednavatelem kostela Hynka Dětřicha Vitanovského z Vlčkovic, který si pro své pohodlí nechal roku 1678 o jedno patro zvýšit zámek, ale také vedle něj v roce 1680 postavil zámeckou kapli – nynější chrám sv. Václava. Nejspíš mylně píše o Vitanovském, že „jeho tělo odpočívá v chrámu Páně sv. Václava v kryptě, kterou před smrtí postavit nechal.“ Ve své závěti totiž Hynek Jetřich Vitanovský dědice výslovně žádá o její vybudování, protože to za svého života nestihl. Možná se jedná o dezinformaci mezi dvěma různými překlady a Vitanovský si opravdu zbudoval kryptu, ve které je pohřben a po svých pozůstalých požadoval výstavbu reprezentativního náhrobku, který by připomínal jeho osobu a také jeho dobré skutky. Ať tak či tak, 4 5

Viz pozn. 2. Letohrad, Římskokatolický farní úřad, Kronika farnosti Letohrad od roku 1863, neznačeno, nestránkováno.

6

Rukopisu Monografie Kyšperka od Alois Glietsche z roku 1865, opis Stanislava Adamce z roku 1988, dostupný u něj. Do české literatury bylo jeho jméno často překládáno jako Klíč.

8

v presbytáři kostela je do oltáře vsazena jen malá měděná destička připomínající hraběte Vitanovského nápisem a jeho erbem. Vstup do krypty, ani monumentální náhrobek zde ale nenajdeme. Klíč poukazuje i na fakt, že kostel byl vystavěn jako součást zámeckého areálu a měl být tedy využíván pouze jako zámecká kaple. Dále uvádí, že kostel byl roku 1681 dokončen a zbývalo ho posvětit. Tohoto úkolu se zhostil strýc hraběte Vitanovského, královéhradecký biskup Jan František Kryštof z Talmberka. Alois Klíč spojuje mariánské bratrstvo, které se utvořilo roku 1665 při kostele na Orlici, s Bratrskou kaplí přiléhající ke kostelu sv. Václava na západní straně. Vznik bratrstva stvrdil bullou papež Alexandr VII. Bratrstvo „Nejradostnějšího narození Panny Marie“ smělo využívat nově vzniklou kapli, a právě proto se jí začalo říkat bratrská. Toto bratrstvo, stejně jako ostatní bratrstva ve všech rakouských státech, nechal ale Josef II. rozpustit roku 1778 kvůli špatným návykům a životu, který jeho členové vedli. Nejstarší vydaná publikace, která se velmi obsáhle zabývá kostelem, je Potštýnské zátiší a výletní místa v jeho okolí7 od Františka Bauera už z roku 1891. Autorem stati pojednávající o Kyšperku je však Josef Mikyska. Jeho výklad je prvním cenným zdrojem ikonografického popisu. Více než tři strany textu se věnují výhradně stropu, zejména jeho ikonografické a technologické stránce. Josef Mikyska se shoduje s Aloisem Klíčem v tom, že chrám sv. Václava dal postavit Hynek Dětřich, urozený pán Vitanovský z Vlčkovic roku 1680. Dále parafrázuje informace z farní kroniky, a to že mistři tohoto stropu byli povoláni z Milána a práce stála víc než stavba celého kostela. Poprvé se zde objevuje teorie, že jako námět výzdoby posloužily žalmy 148 a 150. Dále se autor věnuje podrobnému popisu rozmístění a ikonografii jednotlivých řezeb. Text obsahuje i informaci, že část štuků je zbarvena do zelena, což v dnešní době není pravda, neboť je strop celý natřen na bílo. Jako mnoho autorů po něm i Mikyska shledává 7

Josef Mikyska, Kyšperk, in: František Bauer, Potštýnské zátiší a výletní místa v jeho okolí, Praha 1891, s. 151-176, zejm. s. 153-156.

9

„řezbářský strop“ uměleckou vzácností. Kniha Františka Skály Kyšperk I.8 z roku 1948 se stala výchozím informačním zdrojem pro všechny ostatní badatele. Jedná se ucelenou monografii o Kyšperku od prvního osídlení až po Skálovu současnost. Chrámu sv. Václava vyhradil samostatnou kapitolu. Autor souhlasí s tím, že kostel nechal vystavět Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic roku 1680 a na důkaz svého tvrzení poukazuje na fakt, že jeho erb krášlí průčelí kostela. Kromě popisu vnitřní výzdoby se Skála věnuje i exteriéru. Místo uvádění konkrétních žalmů je přímo cituje: „svět a všechno tvorstvo chválí Hospodina.“ „Tyto jedinečné štukové ozdoby jsou dílem vlašského mistra, milánského Maderny, jehož jméno je zachováno v archivu rychnovského zámku …“ pokračuje autor. V jiné části knihy zmiňuje i jeho křestní jméno Giovani. Identita stavitele není doložitelná, ale Skála předkládá teorii spisovatele Alexandera Berndorfa o podobnosti chrámu s kostelem v Kotouni, jehož autorem byl Ital Antonio Demaggio. Kotouň stejně jako Kyšperk patřila Vitanovským, to jeho hypotézu ještě podporuje. František Skála informuje i o mariánském bratrstvu, které měl hrabě Vitanovský založit při kostele na Orlici roku 1665, a jehož sídlo bylo později přeneseno do Kyšperka. Podrobně se zabývá i mladšími úpravami kostela a jeho vybavením. František Skála je podle Dagmar Bednářové z Informačního centra Letohrad také autorem nedatovaného rukopisu Pamětní kniha města Kyšperka.9 Doba vzniku by se tedy mohla překrývat s dobou, kdy napsal Kyšperk I. Navíc se zde oproti předchozí publikaci nachází informace, že původně zámecká kaple byla vystavěna v barokním slohu. Následuje popis výzdoby, který se nápadně 8

František Skála, Kyšperk I. Historický nástin stavebního vývoje města Kyšperka, Kyšperk 1948, s. 16, 37, 149, 150, 199, 211.

9

Letohrad, Městské muzeum, František Skála, Pamětní kniha města Kyšperka, nedatováno, neznačeno, nestránkováno.

10

podobá staršímu textu od Josefa Mikysky. A ztotožnění námětu s žalmy 148 a 150 je uvedeno povzdechem: „škoda, že nezanechali mistři tohoto stropu popis své práce, aby se vědělo, jaký význam každému symbolickému uskupení dali.“ Ivo Kořán přispěl do sborníku Orlické hory a Podorlicko, který vyšel roku 1970, článkem Barok pod Orlickými horami.10 V něm přichází s hypotézou, že pražský stavitel K. Lurago, který v tomto regionu působil na zámcích v Náchodě a Novém Městě nad Metují, by mohl mít co dočinění se zámkem v Častolovicích i se skvělým kyšperským raně barokním kostelem vystavěným mladým hrabětem Ignácem Jetřichem Vitanovským. Průběh stavby kostela vyznačuje intervalem let 1668 a 1680. Do stejného sborníku přispěla i Olga Květoňová tentokrát Příspěvkem k životopisu Hynka Vitanovského z Vlčkovic.11 Květoňová stručně shrnuje poměrně tragický život hraběte, který přišel o první ženu Sylvii Kateřinu Morzini a jejich novorozené dítě a jehož manželství s druhou manželkou zůstalo bezdětné. Jeho v pořadí druhou choť uvádí chybně jako Janu – z listin vzniklých za jejího života víme, že její jméno znělo Johanna. Přes útrapy života byl však hrabě nejen mecenášem umění, ale i vlídným pánem svých poddaných. Při přehodnocování informací z farní kroniky se Olga Květoňová domnívá, že spíše než z Milána, byli asi umělci „ze severní Itálie, z italsko-švýcarského pomezí, odkud k nám chodili tenkrát za prací.“ Dále uvádí, že průčelí mohlo být proti původnímu italskému návrhu pozměněno a zjednodušeno, pakliže ho realizovali místní řemeslníci, jak se to na venkově stávalo a to by mohlo být důvodem, proč působí exteriér oproti vnitřní výzdobě rozpačitě. Nakonec předkládá domněnku, že reprezentativní výzdoba kostela vznikla, protože zde 10

Ivo Kořán, Barok pod Orlickými horami, Orlické hory a Podorlicko 3, 1970, s. 105-126, zejm. s. 109.

11

Olga Květoňová, Příspěvek k životopisu Hynka Vitanovského z Vlčkovic, Orlické hory a Podorlicko 3, 1970, s. 239-243.

11

měli být pohřbíváni příslušníci hraběcí rodiny. Hynek Jetřich Vitanovský je ale podle ní prvním a zároveň posledním zde pochovaným členem rodiny. Roku 1978 vyšel pod vedením Emanuela Pocheho druhý díl čtyřsvazkového soupisu Umělecké památky Čech 2.12 Ivo Kořán v něm konstatuje, že bohatě uvnitř i vně štukem zdobený kostel byl postaven za hraběte Hynka Jetřicha Vitanovského v roce 1680 a vyzdoben štukatérem G. Madernou. Z článku není patrné, zda uvádí pouze „G,“ aby uspořil místo nebo protože nebyl schopen celé jméno podložit spolehlivým zdrojem. Emanuel Poche zmiňuje i možnost že G. Maderna je také autorem hrubé štukatury ve velkém sále a v chodbách přízemí a druhého patra východního křídla sousedního zámku. Zde byla výzdoba realizována také kolem roku 1680. Autor velmi věcně a výstižně popisuje architekturu, štuky i vybavení interiéru kostela sv. Václava. Stavebně historický průzkum zámku Letohrad13 z roku 1985 se okrajově vyjadřuje i ke kostelu sv. Václava. Barokní přestavba zámku a výstavba kostela podle Mojmíra Horyny a Luboše Lancingera probíhala současně, a to kolem roku 1680. Poprvé zde jako důvod přestavby zámku uvádí (místo větší míry pohodlí a poplatnosti dobové módě) požár objektu. V tom případě by byla nevyhnutelná. O zámecké štukové výzdobě mluví jako o jednodušší než v kostele a ke kvalitě štuků se nevyjadřují vůbec vzhledem k jejich značnému překrytí novějšími nátěry. V jiné části uvádí, že raně barokní štuky jsou v odborné literatuře známé a hodnocené velmi kladně. Celým textem prochází chybné označení, že štuková výzdoba se nachází v jižním křídle zámku. Budova vzniklá v době Hynka Jetřicha je křídlo východní, ve skutečnosti zámek jižní křídlo vůbec nemá.

12

Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 2, Praha 1978, s. 224-225, autor příspěvku Ivo Kořán.

13

Mojmír Horyna, Luboš Lancinger, Stavebně - historický průzkum zámku Letohrad, SÚRPMO Praha 1985, počítačový dokument poskytnutý Stanislavem Adamcem, nečíslováno.

12

Březnové číslo Letohradského zpravodaje z roku 1986 obsahuje článek o rekonstrukci štukové výzdoby na zámku s názvem Rekonstrukce zámku zahájena14 od Martina Hatky. Autor článku štukovou výzdobu zámku pravděpodobně od G. Maderny spojuje s hrabětem Norbertem Leopoldem Libštejnským, protože měl styky s výtvarnými umělci, toto tvrzení ale nijak nedokládá. Dále píše, že štuky byly poškozeny příčkami rozdělující jak chodby, tak hlavní sál. Při rekonstrukci naštěstí padlo rozhodnutí rozdělovací příčky odstranit. Nakonec přebírá odborné vyjádření, že Letohrad zdobí takzvané „prořezávané štuky, které jsou poměrně vzácné, zato však velmi plastické a působivé“. Přestože článek se zaměřuje spíše na činnost ústavu SÚRPMO, nelze celé akci upřít zásluhu o záchranu štuků a obrácení zájmu odborníků směrem k Letohradu. Čtenář knihy Sakrální stavby a motivy v obcích farnosti Letohrad15 z roku 1999 získá rozhled o všech církevních památkách v Letohradě a jeho okolí. Její autor Stanislav Adamec v kapitole věnované kostelu sv. Václava přehledně shrnuje všechny důležité informace z předešlých publikací. Ikonografický popis i názor na námět je z větší části inspirován výše zmiňovaným Potštýnským zátiším. Stejně jako František Skála i Stanislav Adamec uvádí jako možného stavitele Antonia Demaggia. Autor publikace z roku 1999 Baroko východních Čech16 Václav Pražák kromě komplexního přehledu památek tohoto regionu sděluje, že si kostel, na rozdíl od několikrát přestavovaného zámku, zachoval po staletí slohově čistý ráz, který mu byl vtisknut už při jeho výstavbě roku 1680. Dále uvádí, že na průčelí jsou vymalováni světci Prokop a Václav a upozorňuje 14

Martin Hatka, Rekonstrukce zámku zahájena, Letohradský zpravodaj, 1986, č. 3, s. 4-7.

15

Stanislav Adamec, Sakrální stavby a motivy v obcích farnosti Letohrad, Ústí nad Orlicí 1999, s. 5-12.

16

Václav Pražák, Baroko východních Čech, Hradec Králové 1999, s. 15, 55, 56.

13

i na mohutnost chrámu, kterou svým uměním ještě podtrhl mistr G. Maderna. V knize Kyšperk – dějiny městské správy v Kyšperku17 z roku 2000 autorky Věra Sekotová a Marie Macková, kromě již mnohokrát publikovaných a známých informací, přidávají i krátkou zmínku o tom, že Kyšperk byl domovem stavitele a sochaře Andrease Castelliho. Ten působil nejen v Chrudimi a Lanškrouně, ale i na stavbě orlického18 kostela a prý „svým působením ovlivňoval uměleckou tvorbu ve své době.“ Na tom by nebylo nic zvláštního, ale Sekotová svou teorii o Castellim o šest let později rozvíjí v samostatném článku Italský „baumeister“ Castelli v Letohradu a regionu východních Čech.19 Věra Sekotová je přesvědčená, že přestavbu zámeckého areálu včetně kaple si Vitanovský objednal právě u chrudimského stavitele Castelliho. Informaci z předešlé publikace o tom, že zde Andreas Castelli bydlel, rozšiřuje o fakt, že se sem za touto významnou zakázkou přestěhoval i s rodinou. Castelli postavil roku 1680 v Kyšperku i Hotmarovu kapličku. Pak se na čas pracovně vzdálil, ale i při práci v Lanškrouně a Králíkách byl stále označován jako kyšperský stavitel. Do bezprostřední blízkosti Kyšperka se ještě vrátil, když na Orlici stavěl mezi lety 1709 a 1711 kostel Nanebevzetí Panny Marie. V tomto kostele byl také roku 1714, po své smrti, pohřben. Vladimír Švec v Historii města Kyšperk, obcí Kunčice, Orlice a Rotnek a města Letohrad v datech20 vydané v roce 2000 rozšiřuje řadu poznatků o přesné datum druhého sňatku Johanny Magdalény Vitanovské, rozené Harrasové

17

Věra Sekotová ˗ Marie Macková, Kyšperk. Dějiny městské správy v Kyšperku, Ústí nad Orlicí 2000, s. 35.

18

Orlice byla dříve vesnicí nedaleka Kyšperka, dnes je součástí města Letohradu.

19

Věra Sekotová, Italský „baumeister“ Castelli v Letohradu a regionu východních Čech, Vlastivědné listy Pardubického kraje, 2006, č. 3, s. 9-11.

20

Vladimír Švec, Historie města Kyšperk, obcí Kunčice, Orlice a Rotnek (Červená) a města Letohrad v datech, Lanškroun 2000, s. 18-20.

14

s Norbertem Leopoldem hrabětem Libštejnským z Kolowrat, a to 7. října 1682. Zámek byl podle něj barokně přestavěn a vyzdoben štukaturami mezi lety 1680 a 1685 na přání hraběte Vitanovského a později jeho choti Johanny Magdalény. Švec také prohlašuje, že o autoru štukové výzdoby Giovannim Madernovi bylo ve své době „přednášeno na stavitelských oborech našich technik.“ Znovu připomíná

i svědectví spisovatele Alexandra

Berndorfa o podobnosti

letohradského kostela s kostelem v Kotouni, nijak autorství Antoniu Domaggio de Maggiovi nepřipisuje, pouze se zde setkáváme s další z mnoha forem jeho jména. V publikaci Architektura barokní21 z roku 2001 se Jiří T. Kotalík k otázce stavitele staví jako k faktu a ještě používá jinou formu jména již zmiňovaného Itala, a to Antonia de Maggia. Stavebníkem kostela je kromě Hynka Jetřicha Vitanovského uváděn i druhý manžel vdovy po hraběti Vitanovském Norbert Leopold Libštejnský z Kolowrat. Místo letopočtu informujícím o vzniku kostela použil interval, konkrétně rozmezí let 1680 a 1705, zřejmě kvůli zvonici, která byla v tomto roce vystavěna v těsné blízkosti kostela hrabětem Libštejnským, což je také jediný přijatelný důvod, proč ho zahrnovat mezi stavebníky. Přínosným aspektem tohoto příspěvku je autorovo vyjádření k dispozici kostela a koncipování jeho průčelí. S ostatními badateli se shoduje ve velmi kladném hodnocení výzdoby. Text obsahuje i místopisnou chybu. V Letohradě se totiž žádné náměstí Míru nenachází, autor myslel Václavské náměstí. Ve sborníku Orlické hory a Podorlicko z roku 2005 vyšel příspěvek od Jana F. Křivohlávka zkoumající Erb a pečeť Hynka (Ignáce) Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic.22 Při popisování proměny vzhledu erbu užívá výzdoby v kyšperském kostele jako konkrétního příkladu – o heraldické problematice 21

Jiří T. Kotalík, 10 století architektury 4. Architektura barokní, Praha 2001, s. 146.

22

Jan F. Křivohlávek, Erb a pečeť Hynka (Ignáce) Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic, Orlické hory a Podorlicko, 2005, s. 200-204.

15

bude pojednáno později. Na knize k sedmisetletému výročí města se podílelo mnoho autorů. Publikace Město Kyšperk/Letohrad 1308-200823 převzala názor Věry Sekotové o tom, že stavitelem zámeckého areálu byl Andreas Castelli. Zámecký komplex je zde označen za první stavbu svého druhu v tomto regionu, díky které proniklo do oblasti barokní umění a zapustilo zde hluboké kořeny. V jiné části knihy je ještě zmiňována možnost, že honosný interiér získal kostel díky tomu, že byl vystavěn jako zámecká kaple – u farních kostelů takováto výzdoba totiž z finančních důvodů není běžná.

23

Stanislav Adamec ˗ Dagmar Bednářová ˗ Miroslava Cejpová et al., Město Kyšperk / Letohrad 1308-2008, Ústí nad Orlicí 2008, s. 28, 77, 78, 235,237, 238.

16

3. DĚJINY KOSTELA SV. VÁCLAVA A LETOHRADSKÉHO ZÁMKU Budova kostela je s tou zámeckou nerozdělitelná jak fyzicky, tak literárně, neboť kostel sv. Václava byl už stavěn jako součást zámeckého areálu. Důležité informace o obou stavbách se v následujícím popisu dějin prolínají proto, aby byla zachována chronologická posloupnost. S trochou nadsázky se dá říci, že dějiny kostela sv. Václava se začaly psát s příchodem rodu Vitanovských do blízkosti Kyšperka. Vitanovští z Vlčkovic zakoupili v roce 1643 statek Orlici a následně i Kyšperk. Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic zdědil panství po svém otci Adamu Mikuláši Vitanovském a vlastnil ho mezi lety 1661 a 1681. Když jeho otec roku 1653 zemřel, byl Hynek Jetřich ještě nezletilý, a tak se stal na osm let správcem panství bratr jeho otce Vilém Alexandr Vitanovský. Roku 1668 zemřela první žena Hynka Jetřicha Sylvie Kateřina Morzini i jejich novorozený syn. Hrabě však nezahořkl a o dva roky později se oženil s Johannou Magdalénou Hrzánovou z Harassova.24 Hynek Jetřich Vitanovský si pravděpodobně kyšperské panství velmi oblíbit. Zprostil ho poddanství a roboty za roční poplatek čtyřicet zlatých rýnských, zřídil zde špitál pro chudé a zestárlé měšťany, založil šest řemeslnických cechů (řeznický, mlynářský, tkalcovský, krejčovský, obuvnický a rozličných řemesel). Podporoval také rozšíření městské zástavby a vymohl městu různé výsady.25 Přestavba zámku by tak byla nejspíše dalším krokem ke zpříjemnění života na panství, i kdyby původní budova nebyla roku 1680 poškozena požárem, jak uvádí Horyna s Lancingerem.26 Prameny se neshodují jednoznačně na tom, zda přestavbou prošla tvrz či mladší zámek. Tento objekt nechal hrabě 24

Stanislav Adamec ˗ Pavel Hrdina, Majitelé panství Kyšperk a statku Orlice, Ústí nad Orlicí 2006, s. 50. - Květoňová, (pozn. 9), s. 240, 242.

25

Viz Adamec ˗ Bednářová ˗ Cejpová et al., (pozn. 23), s. 26-28.

26

Viz Horyna - Lancinger, (pozn. 13), nečíslováno.

17

symetricky rozšířit do obou stran, zvýšit o druhé patro, střední část stavby obohatil o věž, která vystupovala ze zdi zámku, a některé místnosti vyzdobil štuky. Na obou vnějších užších stranách stavby bylo doplněno po třech opěrných pilířích, aby budova zvýšení a tedy i větší zátěž ustála. Zámek, který je v textu popisován, dnes tvoří pouze východní křídlo současného zámku a dokončen byl snad do roku 1685. Horyna a Lancinger hodnotí tuto přestavbu velmi kladně, neboť píší, že „přestavba objekt esteticky a umělecky povznesla.“27 Vedle reprezentativního a pohodlného sídla si nechal Hynek Jetřich stejného roku vybudovat i honosnou zámeckou kapli, která zámeckou budovu výrazně převyšuje. Jednolodní stavba je zajímavá nejen pro svou velikost, ale hlavně pro vnitřní štukovou výzdobu. Již Alois Klíč uvádí, že už roku 1681 byla posvěcena strýcem hraběte královéhradeckým biskupem Janem Františkem Kryštofem z Talmberka.28 Roku 1705 vystavěl v těsné blízkosti kaple druhý choť Johanny Magdalény hrabě Norbert Libštejnský z Kolowrat zvonici. Mimo tento malý detail si kaple až do současnosti zachovala podobu, kterou jí vtiskl Hynek Jetřich Vitanovský, na rozdíl od několikrát přestavovaného zámku. Jak už bylo nastíněno v předchozí kapitole, otázka stavitele kostela i zámku není zcela jasná. Za stavitele kostela byl dlouho považován Antonio Demaggio kvůli podobnosti kyšperského kostela s kostelem v Kotouni, který je jistě Demaggiovou stavbou. V souvislosti se zámkem bylo uvažováno o někom z okruhu Francesca Carattiho,29 což by vysvětlovalo, jak se do Kyšperka dostal štukatér Maderna. Francesco Caratti byl totiž jeho strýc. V současné době ale převládá názor, jehož původkyní je Věra Sekotová a to ten, že autor celého zámeckého areálu byl italský stavitel Andreas Castelli, který v Kyšperku dlouhou dobu žil a je pohřben v orlickém kostele.30 Ač měla zámecká sakrální budova sloužit pouze jako kaple pro panstvo, 27

Tamtéž, nečíslováno.

28

Viz Adamec opis Klíče, (pozn. 6), s. 35.

29

Viz Květoňová, (pozn. 11), s. 242.

30

Viz Sekotová, (pozn. 19), s. 9-11.

18

v Kyšperku, který neměl vlastní farnost, zajisté chyběl kostel pro běžné farní účely. Dne 1. dubna 1726 bylo povoleno přeložení fary z Lukavice do Kyšperka a zámecká kaple byla prohlášena farním kostelem. Současně s povýšením chrámu na farní byl kolem něho ve stejném roce zřízen hřbitov, na který bylo pohřbíváno do roku 1819, kdy byl založen nový hřbitov pod Kopečkem. Někdy mezi roky 1728 a 1740 ve vlastnictví Jana Václava Bredy musel prodělat zámecký areál zásadní změny. V roce 1728 byl zámek při prodeji v dost špatném stavu, ale už roku 1740 vznikl jako součást Bredovy závěti přesný popis mnohem rozsáhlejšího areálu, než jakým zámek původně byl.31 Breda tedy zřejmě vystavěl západní křídlo, které s křídlem východním propojila nová galerie a pevnou součástí tohoto objektu se stala i kaple, neboť ji stavebně napojil na nově vzniklé západní křídlo. Zároveň byl tímto počinem zámek kompozičně provázán s prostorem náměstí. Jinak však pán Breda proslul mezi lidem hlavně nechvalně známou hospodářskou reformou na zvýšení výnosů z panství, a proto se v té době na Kyšpersku říkalo: „běda, koupil nás Breda.“ Stavební aktivity na zámku byly v pozdějších letech spíše udržovací, než že by měly charakter přestavby poplatné v té době aktuálnímu slohu. Rozsáhlejší změny proběhly jen kolem roku 1833 pod vedením místního stavitele Františka Tomana. Ten nejdříve snesl silně poškozenou věž východního křídla a nahradil ji menší, poté přestavěl do dnešní podoby spojovací křídlo mezi oběma zámeckými budovami. Jednopatrová chodba je do nádvoří zámku otevřená arkádami a směrem k náměstí jsou její arkády zaslepené, uprostřed chodby tvoří vchod osmiboká dvoupatrová altánová stavba.32 Kostel byl rekonstruován roku 1934. O dva roky později pracovníci Památkového úřadu v Praze uvažovali nad vydání brožury o kostele sv. Václava, tento úmysl však nebyl uskutečněn.33 Další renovací prošel chrám mezi lety 1978 a 1983. Čtyři roky trvaly 31

Viz Horyna - Lancinger, (pozn. 13), nečíslováno.

32

Viz Adamec ˗ Bednářová ˗ Cejpová et al., (pozn. 23), s. 235-236.

33

Viz Skála, Kyšperk (pozn. 8), s. 199.

19

práce na exteriéru kostela (omítky, okapy, krytina, okenice, dveře), z toho nejnáročnější bylo opravit porušené štuky na průčelí. Odborně je vedl malíř a štukatér Karel Kaplan z Králík. Až poté bylo možné roku 1983 přikročit i k opravám vnitřku. Opravy interiéru měl na starost kromě zmiňovaného Karla Kaplana ještě králický malíř Oldřich Pluhař.34 Rekonstrukce se dočkal i zámek. Probíhala od roku 1983 a byly při ní odstraněny příčky, které znehodnocovaly zámeckou štukovou výzdobu.35 Celý objekt byl opraven do současné podoby. Dnes slouží západní křídlo zámku jako restaurace, hotel a soukromé gymnázium. Ve východním křídle se nachází knihovna, základní umělecká škola, obřadní a výstavní síň, zámecké interiéry pro turisty a celá stavba je tedy denně plně využívána. Na památku hraběte je ulička vedoucí podél kostela a zámku pojmenována „Vitanovského.“ Hrabě Hynek Jetřich Vitanovský zemřel 10. května 1681 a jeho choť ho za čtyři roky následovala.

34 35

Viz Kronika farnosti Letohrad, (pozn. 5), nečíslováno. Viz Hatka, (pozn. 14), s. 4-7.

20

4. POPIS,

FORMÁLNĚ

STYLOVÝ

A

IKONOGRAFICKÝ

ROZBOR ŠTUKOVÉ VÝZDOBY Mohutný kostel je připojen k západní části západního křídla zámku. Původně stál rovnoběžně s jediným zámeckým křídlem – dnes východním. K propojení zámku a kaple došlo až při výstavbě západního křídla a spojovací galerie. Tyto budovy podle stavebně historického průzkumu36 stály už před rokem 1740. Kostel má obdélnou jednolodní dispozici zakončenou pravoúhlým presbytářem. Na východní straně k němu přiléhá sakristie a na západní straně kaple Bratrstva Panny Marie společně se schodištěm vedoucím na kruchtu, typicky umístěnou naproti hlavnímu oltáři. Nad těmito prostory jsou oratoře, umožňující nerušeně přihlížet kázání. Obě boční přístavby zaujímají přibližně polovinu z celé délky lodi. [4] U západní strany kostela ještě volně stojí o něco mladší zvonice vystavěná roku 1705. Hlavní loď je vyšší než kněžiště a zakončuje ji valená klenba, kterou rozrušují 3 klenební pásy a lunetové výseče od půlkruhových oken. Uprostřed střechy kryjící loď se tyčí sanktusník. Presbytář zastřešuje valená klenba se čtyřmi lunetovými výsečemi stejně jako bratrskou kapli a sakristii. Kostel sv. Václava je stavba neorientovaná, což by se mohlo zdát zvláštní, vzhledem k sakrální povaze budovy. Kostelem farním se však chrám sv. Václava stal až roku 1726 a stavěn byl „pouze“ jako zámecká kaple. V těchto případech byl stavitel už limitován velikostí pozemku a dispozicemi zámeckého areálu, a proto asi nebylo jeho prioritou orientovat presbytář na východ, jak bylo u kostelů zvykem. Neorientovanost stavby není v baroku výjimečná ani u běžných kostelů – v té době už se totiž nejednalo o takové dogma jako např. ve středověku. „Barok před orientací dává přednost urbanistickému uplatnění průčelí kostela, a je-li to vhodné pro pohled, prostor náměstí apod., 36

Viz Horyna - Lancinger, (pozn. 13), nečíslováno.

21

obrací kostel i o 90 nebo 180 stupňů,“37 stejně jako v tomto případě.

4.1 POPIS PRŮČELÍ Kostel je známý hlavně pro vnitřní štukovou výzdobu, ale ve skromnější podobě ji najdeme i v exteriéru kostela. Velkolepé patrové průčelí [5] má na šířku 27 metrů, vysoké je 20 metrů a směřuje do náměstí. Jedná se o tabulové průčelí s volutovými křídly a nápadně osovitým charakterem, jehož obrys doplňují kamenné koule a piniové šišky. Širokou fasádu člení pět os. Prostor mezi nimi vyplňuje celkem dvanáct pilastrů v přízemí a šest v prvním patře. Patra jsou od sebe oddělena výraznou kordonovou římsou. Další patrová římsa odděluje malý trojúhelníkový štít, ozvláštněný segmentovým frontonem, úplně ve vrcholu průčelí. U země doplňuje průčelí necelý metr vysoký kamenný sokl. Pilastry mají patky i hlavice. V přízemí každou kanelovanou hlavici zdobí rouška zakončená na obou stranách volutou, a tak můžou vzdáleně evokovat jónský řád. Hlavice v patře člení triglyfy – připomínka řádu dórského. Tento zdobný prvek se však běžně užíval na kladí nikoli na hlavicích sloupů. Fasádu prolamuje pět vchodů a čtyři okna. Troje prostřední dveře směřují do samotného chrámu stejně jako dvě elipsovitá okna nad hlavním vstupem. Dveře úplně napravo vedou do bratrské kaple a ty nejvíce vlevo do sakristie. Nad oběma krajními vstupy jsou okna pravoúhlá a osvětlují zmiňované prostory. Pole nad každými z nich ozvláštňuje štuková supraporta a segmentová římsa. Dvě niky prvního patra, každá s motivem mušle v konše, obsahují na lehce vybouleném štuku namalované světce. O tom, že napravo majestátně stojí sv. Václav, není sporu. Jednak to odpovídá zasvěcení kostela a taky ho prozrazuje typické odění knížete a prapor v ruce. Vlevo je postava světce, kterou Alois Klíč38 identifikoval jako sv. Josefa pěstouna Páně. Václav Pražák39 si 37

http://www.pametihodnosti.cz/slovnik/559/orientace___orientovana_stavba.html , vyhledáno 8. 3. 2014.

38

Viz Adamec opis Klíče, (pozn. 6), s. 2.

22

naproti tomu myslí, že jde o sv. Prokopa. Svatý Prokop bývá zobrazován v mnišském hávu a se spoutaným ďáblem nebo jelenem či laní. Není však obvyklé, aby držel v náruči dítě, jako světec z kostela sv. Václava. V úvahu by připadal sv. Antonín Paduánský, který často mívá v náručí malého Ježíška a odpovídala by i bílá lilie ve světcově levé ruce. Jako příslušník františkánského řádu by však byl vyobrazen v příslušném oděvu. Zmiňované indicie mluví ve prospěch tvrzení Aloise Klíče, že jde o svatého Josefa. Ten také držívá Ježíška a lilii, symbol čistoty, ale je při tom stejně jako v tomto případě znázorněn v civilním oblečení. Nejvýše je na štítu ve štuku proveden znak objednavatele celé stavby. [6] Dle Křivohlávkova článku Erb a pečeť Hynka (Ignáce) Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic40 se však jedná o jeho nesprávnou podobu. Polepšený znak by měl mít pole rozdělené na dvě poloviny, v jedné z nich radlici a v druhé dvouocasého lva, který drží šesticípou hvězdu. Pole je však nečleněno, z druhého lvího ocasu je při nejlepší vůli vidět pouze náznak a hvězda má hned osm cípů na místo šesti. Nad erbem se nachází koruna. Ty se původně objevovaly výhradně na královských erbech, v průběhu 17. století se však začaly používat i nad rodovými znaky šlechty.41 Zvláštní je, že i když má štuková výzdoba uvnitř i vně stejného autora, v interiéru je erb správně na rozdíl od exteriéru. Nad hlavními a největšími dveřmi je také nápisová kartuš nesená dvěma anděly. [7] Nápis „1894-1931Venite, exsultate Domino, salutari vestro, in ecclesia ipsius exterius renovata. 1957-1981,“ jehož překlad doposud nebyl publikován, by se dal volně přeložit jako „Přijďte a plesejte před Pánem, Vaším spasitelem, v chrámu zvnějšku obnoveném.“ Noemi Sklenářová při korekci překladu ještě upozornila na chybu, kterou text obsahuje a to, že místo „salutari vestro“ by mělo být použito „salvatori vestro.“

39

Viz Pražák, (pozn. 16), s. 15.

40

Viz Křivohlávek, (pozn. 22), s. 201.

41

http://cs.wikipedia.org/wiki/Erb, vyhledáno 8. 3. 2014.

23

4.2 POPIS EXTERIÉRU Zbývající fasády kostela nechal stavitel striktně hladké a jejich jednolitost narušují pouze okenní otvory. Iluzivní průčelí by mohlo naznačovat, že kostel má mansardovou střechu. Křídla se stlačenými závitnicemi však plní jen funkci kulis a prostor za nimi nepokračuje. Jednolodní stavba je tedy kryta sedlovou střechou, v jejímž středu se nachází čtyřboká hranolovitá věž s dvěma okenními otvory v každé straně, zakončená jehlancovou střechou. K pravé straně kostela přiléhá zděná branka, ukončená trojúhelníkovým štítem s nikou, ve které je malá skulptura v regionu velmi oblíbeného světce Jana Nepomuckého. Bránou se dostaneme na kostelní pozemek ke zvonici zakončené valbovou střechou. [8] Její fasádu členění kruhové a elipsovité štuky a nárožní pilastry. Vchází se do ní ze strany od náměstí. Presbytář [9] je po obou stranách podpírán opěrnými pilíři, které jsou však spíše dekorativního charakteru.

4. 3 POPIS INTERIÉRU Nejen strop, ale i zbytek interiéru je dekorován štukem. [11] Stěny uvnitř lodi člení dvanáct pilastrů s bohatými štukovými hlavicemi. [10] Základ každé z nich tvoří velké akantové listy a mezi dvěma volutami zavěšený feston ze stuhy a rozličných druhů květin, nahoře ji pak dozdobuje listovec. Hlavice jsou si velmi podobné, ale přesto je každá originál. Oproti těm na průčelí kostela mají spíše korintský charakter. Boční zdi navíc dělí i nehluboké arkády [12] ve vrcholu ozdobené štukovými ornamenty. Když však porovnáme dekory na obou stranách, zjistíme, že východní strana není dokončená. 42 Arkády jsou pod dvěma ze tří klenebních pásů. Pod třetím se nachází oratoře a vstupy do sakristie a kaple mariánského bratrstva. V arkádách blíže k oltáři se střídají tvary elipsové a kruhové vytvořené z geometrických a vegetabilních ornamentů převážně z perlovce, akantu a drobných palmet. Ozdobené části vzdálenějších 42

Tohle je první z několika takových případů, kdy štukatér práci nedokončil.

24

arkád tvoří pouze geometrická ornamentika - vejcovec a perlovec - uskupená do několika elips. Dále jsou štukově zdobena ostění oken. U protilehlých oken je patrná snaha o totožné dekorování. Stejně jako u arkád však štukatér upustil od práce v různých fázích dokončenosti. Ostění oken v kněžišti [14 nahoře] hustě popíná akant, narušený v jediném místě vázou s hrozny. Ty připomínají umučení Krista a jeho návrat k lidstvu skrze eucharistii. Na rozdíl od ostatních, okna presbytáře rámuje i šambrána s akantovými listy, závitnicemi, festony a koulí ve vrcholu. Tři páry lunetových oken v bočních stěnách hlavní lodi [13] postupně od presbytáře ke kruchtě jsou pracovně označená jako dračí, mušlové a lipové. Zmiňované motivy jsou doplněny rozvilinami. V případě lipového a dračího okna je vrcholek ostění ozvláštněn kartuší. Mušlové a dračí ostění propojuje pozadí složené z kuželek či váz a perlovec proplétající se mezi ostatními prvky. Šňůra perel však v západním mušlovém okně zůstala nedokončená. U okna nad hlavním vstupem [14 dole] se motiv rozviliny omezil pouze na horní ze třech stran ostění. Štukatér zde hojněji rozvíjel ornament květin a stuh užitý již na hlavicích pilastrů. Vlastní strop od zbytku interiéru odděluje masivní římsa, která se skládá kromě rozvilin, stuh, kartuší, květinových váz, vejcovce a perlovce i ze zubořezu. Dle Josefa Mikysky je strop klenutý z pálených cihel a celá klenba se opírá o tři pásy, z nichž každý svazují mezi okny železné kleště, „protože sádra mnoho tíží a váží.“43 Také se domnívá, že „pro každou jednotlivou řezbu jiná forma býti musela, neboť v celém tom uměleckém sestavení nenajdeme na stropě dvě věci stejné, ať si i podobné jsou.“44 Husté štuky pokrývají celou klenbu kostela. Popis bude postupovat po jednotlivých travé od kněžiště přes loď až k východu a zakončí ho triumfální oblouk. Už Josef Mikyska45 určuje jako téma propojující výzdobu kostela dva 43

Viz Mikyska, (pozn. 7), s. 154.

44

Tamtéž, s. 154.

45

Tamtéž, s. 156.

25

biblické žalmy v pořadí 148. a 150. To běžnému čtenáři moc neřekne. Hodí se tedy uvést jejich přepis, protože v určitých částech se popis výzdoby s textem žalmů skvěle shoduje. Jako inspirace mohl sloužit i žalm 149, který se nese ve stejném duchu jako zbylé dva zmiňované. Žalm 148: CHVALTE HOSPODINA Z NEBES, CHVALTE HO VE VÝŠINÁCH „Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách! Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho všechny jasné hvězdy. Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad (pod) nebesy, chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno, On tomu dal povstat navěky a navždy, Nařízení, které vydal, nepomine. Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně, oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo, horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry, zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo, králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země, jinoši i panny, 26

starci i mladí. Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem. Vyvýšil roh svého lidu k chvále všech svých věrných, synů Izraele, lidu, který je mu blízký. Haleluja.“46 Žalm 150: CHVALTE BOHA V JEHO SVATYNI „Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, jíž sklenul svou mocí, chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citerou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými! Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.“47

46

Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad, Praha 2007, s. 639.

47

Tamtéž, s. 640. Výklad hudebních nástrojů se liší překlad od překladu. Například v Bibli. Překlad pro 21. století, Praha 2009, s. 778-779, jsou polnice, harfa, buben, flétna, cimbály (kymbalony) interpretovány jako roh, loutna, tamburíny, píšťaly a činely, pro se i umělecké ztvárnění to různí jednotlivých hudebních nástrojů různí.

27

Travé presbytáře [15, 16] je z obou stran ohraničeno. Klenební pásek na straně jedné dekorují putti, nesoucí na hlavách koše s květy a ovocem, rozviliny a zkřížené vavřínové větvičky, které tematicky symbolizují překonání všeho pozemského. Z druhé strany ho svírá triumfální oblouk s třemi kartušemi vyobrazující božské ctnosti. Napravo stojí v rozevláté drapérii oděná láska, [17] doprovázená dvěma dětskými postavami. Vlevo se o kotvu opírá naděje [18] a hledí vstříc lepší budoucnosti. Uprostřed se choulí sedící víra s křížem a kalichem v rukou. Prostor mezi kartušemi vyplňuje jmelí, považované za božskou rostlinu, neboť je vždy zelené a jako parazit nevyrůstá ze země, ale jakoby zázrakem vyraší v korunách jiných stromů. Vlastní klenební pole kněžiště je symetricky rozděleno dvěma úhlopříčkami. Na konci každé z nich je umístěna konzola se sedící alegorickou postavou. Ženy s rozverně rozkývanýma nohama symbolizují kardinální ctnosti, obecně známé pod různými názvy. [19] Odpředu to na východě jsou spravedlnost, držící váhy a mnohými označeními častovaná opatrnost, obezřetnost, moudrost či rozumnost, která opatrně přelévá tekutinu z jedné nádoby do druhé. Na západě se v zrcadle shlíží střídmost, mírnost nebo také umírněnost a sloup objímá statečná síla. V centru klenebního pole velkou kartuš dokola obtáčí růže, často uváděná jako symbol středu. Zbývající plochu vyplňují katuše ze spíše pro renesanci typického zavíjeného ornamentu, ten je však po barokním zvyku dynamičtější a doplněn stlačenými volutami, mušlemi a girlandami. Přes evidentní snahu o symetričnost a souměrnost při komponování klenby hlavní a zároveň jediné lodi kostela [20] je patrná lehká disharmonie mezi severním a jižním koncem. Možná je ztenčení jednoho z boků dáno tím, že je pod ním „jen“ úzká výzdoba triumfálního oblouku, kdežto silnější bok je nad kruchtou a ta by nejspíš ztěžovala ucelený pohled na ústřední trojpásmový koncept. Vegetabilní pruh nad Pannou Marií je zdoben akanty, trsy květin a ovoce, vavřínem, stuhami a rouškami. Geometričtější pás na protilehlém konci je zaplněn rozetami, kartušemi, lasturami, lístky akantu a lípy. Dvě ze tří hlavních travé jsou si velmi podobná. Bylo na nich totiž použito 28

stejných ornamentů, geometrických tvarů, architektonických prvků a dokonce i stejný počet postav, z nichž hlavní jsou čtyři evangelisté s jejich atributy. Poslední a zároveň prostřední je zcela jiné, všechno jakoby schválně otočili, tam kde mají být hrany, jsou zde obliny a naopak, také je tento štuk plastičtější, dynamičtější a hustší. Namísto ústředních postav evangelistů jsou zde draci, symboly ďábla, zla a všeho špatného na tomto světě. Jsou však stočení a přikrčení, jako by je mezi sebou čtyři nejvýznačnější apoštolové utlačovali a drželi v pasti. Volba těchto záporných postav je jistě poplatná i textu žalmů: „nechť Hospodina chválí plazi i netvoři z hlubin země.“48 První a třetí klenební pole [21 dole a nahoře] by měla být pozorována současně, neboť mají mnoho společného. Obě dělí na půl velká rostlinná kartuš s rohy hojnosti. K ní přiléhají dvě menší rolwerkové kartuše trojúhelníkového tvaru a dohromady je elipsou obtáčí dlouhá girlanda. Menší kartuše nesou putti, ale vzhledem k jejich velikosti a poloze spíš vypadají, že na ní visí. Pozadí vyplňuje akantové listí přecházející v ženské okřídlené polopostavy vice versa, dále vázy, mušle a perlové řetězy. Travé zakončují na obou stranách směrem k oknům lunetové výseče, vyplněné nadýchanými obláčky, které symbolizují nebeskou sféru a zároveň slouží jako podstavce pro jednotlivé postavy klečících evangelistů, [22] komponovaných do trojúhelníku. Každý z nich má dynamicky a lehce vypracovanou draperii, u sebe knihu – připomínku svého literárního díla a v souvislosti s ním běžně užívaný okřídlený atribut. Na východní straně se zamyšleně v dál dívají Marek se lvem a Jan s orlem, na západě kynou Matouš s andělem u nohou a Lukáš s býkem. Neboť jsou mezi evangelisty větší věkové rozestupy, mohli by také symbolizovat jednotlivé etapy lidského života. Jediným dalším rozdílem je výplň velké kartuše – v případě prvního pásu jde o akant a ve třetím o lípu, což jasně koresponduje s již dříve zmiňovanými ostěními oken u pásů. Prostřední pole [21 uprostřed] má vprostřed mnohem zdobnější kartuš – kromě vegetabilních motivů v podobě festonů zde jsou i lastury a stuhy. 48

Tamtéž, s. 639.

29

Podél převrácených kartuší ve tvaru trojúhelníků s oblými rohy je stupňovitá architektura v podobě konzol. Nejníže na nich stojí dva andělé, kteří rukou přidržují další konzolu nad sebou, na níž je atlant podpírající velkou kartuš. Velikost postav vůči kartuším je však jako v předešlém případě nepoměrně menší. V mírně pozměněné podobě se zde objevuje motiv ženy-akantu a zbývající prostor vyplňují dobře rostlé vavříny. V lunetách je po dvou již zmiňovaných dvouocasých dracích, kteří jsou k sobě natočeni čelem. Nejen že jsou evidentně utlačováni ve jménu božího hesla „dobro nad zlem zvítězí,“ ale dokonce jsou dušeni vlastními ocasy – což by mohlo ztělesňovat přísloví „s čím kdo zachází, tím také schází“. Jejich ocasy přechází v akantové arabesky a dekorativně vyplňují prostor kolem nich. Nad hlavami mají košíky s ovocem a květy na rozdíl od evangelistů, kteří nad sebou mají jen prázdné mušle. Za každým z popisovaných polí je vždy úzký klenební pás [23] – ve všech se střídají oválné kartuše s eróty hrajícími na hudební nástroje a s portrétními medailony neznámých církevních otců. Andělé [24] mají svou specifickou roli. Při srovnání s žalmem 150 se harfa, polnice a bubny zcela shodují, violoncello a housle představují oslavné struny, citera byla efektivně nahrazena loutnou a psaltériem, píšťalu lze stejně dobře označit i jako flétnu, jeden z erótů držících polnici, místo aby jí přiložil k ústům a přidal se k ostatním, pohupuje se v rytmu hudby a poslední dva podle rozevřených not zpívají. Oproti žalmu je tedy výjev obohacen pouze o přenosné varhany. Výčet hudebních nástrojů se však může lišit v jednom překladu bible od jiného. Údajný potomek hraběte Hynka Jetřicha Michal Vitanovský, který hledá spojitost mezi hrabětem a jezuitským řádem, v současnosti pracuje s možností, že šest zatím neidentifikovaných polopostav svatých řeholníků, [25] bylo členy jezuitského řádu. Pro své domněnky má hned několik pádných argumentů, zatím se mu však nepodařilo dohledat spojitost s konkrétními z nich.49 49

Hrabě Hynek Jetřich Vitanovský byl s jezuitským řádem propojen hned několika způsoby např. jeho otec a strýc studovali na jezuitské koleji, sponzoroval jezuitský seminář v Jindřichově Hradci, v závěti pamatoval na jezuity na Starém městě Pražském, v kostele sv. Václava

30

Nejvíce na sebe upoutává pozornost triumfální oblouk [26] pokrytý rozměrnou zřasenou štukovou drapérií. Ta je napevno ukotvena hned v sedmi místech a z nejvyššího z nich utváří jakýsi baldachýn nad ústřední postavou celého výjevu - Pannou Marií. Jeden z mnoha příkladů renesance mariánského kultu v baroku u nás je užívání nově vzniklého ikonografického typu, jakým je Panna Marie Immaculata. I zde z neposkvrněného početí zrozená mladá Marie je doslova sluncem oděná a srpek měsíce, na kterém stojí, jí přidržují dva velcí andělé. Půlměsíc leží na oblaku, z jehož čelní strany hledí čtyři okřídlené hlavy. Rovnoměrně rozmístění přidružují závěs další čtyři dětští andílci v letu a dva dospívající andělé stojí na konzolách. Poslední dvě postavy andílků spíše sedí a ukazují na mušle, než že by je podpírali. Erb Hynka Jetřicha Vitanovského [27] vyplňující mušli na východní straně vítězného oblouku, na rozdíl od toho na průčelí, odpovídá vzhledu, který Jan F. Křivohlávek50 označuje za správný. Levou část přepůleného znaku vyplňuje radlice natočená k pravé straně, napravo je dvouocasý lev držící v pravé přední tlapě šesticípou hvězdu. Nabízí se možnost, že na západní straně mušli na triumfálním oblouku vyplňuje znak jeho choti hraběnky Johanny Magdalény Vitanovské rozené Hrzánové z Harrasova. Opak je ale pravdou, i Josef Mikyska uvádí, že „druhá mušle pouze točenými arabeskami vyzdobena jest.“51 [28] Celkově scéna na triumfálním oblouku navozuje dojem nebeské atmosféry. Triumfální oblouk ukrývá i záhadný jev. Za křídlem pravého anděla, přidržující měsíc Panně Marii ze zdi trčí ruka. Mohla by to být ochranná ruka Páně, která bdí nad světem, ale když je běžnému návštěvníku skrytá, nedává to smysl, zvláště když je zatnutá v pěst. Dle Martina Pavlíčka snad může jít o žert nějakého restaurátora nebo samotného Maderny. Tento zvláštní úkaz je možné vidět pouze z lešení a zachytil ho fotograf Jaroslav Tichý při restaurování letohradského kostela. v Letohradě nechal jeden z oltářů zasvětit sv. Ignácovi a Františku Xaverskému a tak dále. 50 51

Viz Křivohlávek, (pozn. 22), s. 201. Viz Mikyska, (pozn. 7), s. 155.

31

Velkoryse pojatá výzdoba kostela je velmi promyšlená. Celek buď koncipoval člověk zasvěcený do ikonografie anebo zkušený umělec, který už dobře věděl, jaké prvky společně použít. Téma, že všechno tvorstvo chválí Hospodina, se opakuje i na o sto let mladších varhanách. Co se štukové výzdoby týče, je kostel oproti zámku pojat bohatěji.

4.4 ŠTUKY NA ZÁMKU Štuky na zámku jsou výrazně jednodušší než ty zdobící kostel. Je těžké rozhodnout, které z nich vznikly první, protože je propojuje velké množství téměř identických prvků. Na zámku dekoruje výhradně ornamentální štuková výzdoba hned tři prostory – chodbu a obřadní síň v přízemí a chodbu v druhém patře. Dlouhá chodba v přízemí zámku [29 nahoře] je krytá valenou klenbou, kterou narušují různě vzdálené lunetové výseče směřující od oken nebo dveří až do středu klenby. Velikost klenebních polí odpovídá vzdálenosti okenních otvorů a vchodu. Lunetové výseče lemuje pouze drobný perlovec složený z kuliček a válečků, v místě, kde se setkávají cípy lunetových výsečí a klenebních polí je vždy malá rozeta. Každé klenební pole je uvnitř vyplněno doširoka protaženým osmiúhelníkem se čtyřmi maskarony, kolem dokola jsou prověšené roušky v pravidelných rozestupech uvázané do mašlí a prostřední roušku doplňuje trs květin a ovoce. Uvnitř i vně rámuje klenební pole perlovec složený z drobných kuliček. Šklebící se masky [30] jsou jediným prvkem, který se neshoduje s výzdobou v kostele. U různorodých maskaronů je patrná snaha o podobné ztvárnění protilehlých. I některé lunety jsou ozvláštněny rouškami s mašlemi a malým vegetabilním trsem. Chodba druhého patra [29 dole] je zaklenutá jednoduchou ničím nerušenou valenou klenbou. Strop této chodby je mnohem pravidelněji zdobený. Člení ho velká z perlovce složená klenební pole s okosenými rohy. Mezi nimi je 32

sedm párů rozvilinových kartuší, dotýkajících se ve vrcholcích lasturami. Z opačných konců kartuší visí vždy jedna stuha s mašlí a malým trsem květin. Větší trsy jsou zavěšené i po každé straně středu klenebního pole. Na jižním konci chodby jsou dvě rozetky, stejné jako v přízemí. Zdobné prvky na klenbě propojuje prolamovaná římsa. Valená klenba obřadní síně [31, 32] je stejně jako chodba v přízemí členěna lunetovými výsečemi. Tato dispozice je dána čtyřmi okny na jedné straně, která respektují jinak zbytečné výseče na straně protější. Pod vlivem výsečí tedy vznikla na stropě tři velká klenební pole, dvě z nich mají uprostřed oválnou a třetí osmiúhelnou kartuši. Každou z kartuší dokola zdobí dvě řady roušek s mašlemi a závěsem z květin. Celý strop je protkáván kromě dvou variant perlovce i vejcovcem a listovcem. Květinové závěsy zdobí i lunetové výseče. Také tady se v místech, kde se setkávají klenební pole a lunetové výseče nachází malé rozetky. Na obou koncích místnosti je štuková výzdoba zakončená polovinou osmiúhelníka a stejně jako ostatní kartuše jsou lemovány v mašle uvázanými rouškami a na jednom konci je navíc i šklebící se maskaron.

33

5. ŽIVOT A DÍLO GIOVANNIHO (BATTISTY) MADERNY Giovanni Maderna je tak trochu záhadná osobnost. Zdroje informující o jeho osobnosti se názorově rozdělují na dva proudy. Jeden z méně častých pohledů na toho umělce ho někdy označuje jako Giovanniho Madernu a jindy jako Giovanniho Battistu Madernu – v každém případě jako jednoho člověka, který tvořil jako štukatér i architekt a stavitel.52 Druhý, častěji publikovaný odborný názor vychází z předpokladu, že v barokní době se v Čechách setkáváme hned se dvěma umělci tohoto jména. Paradoxně se jedná o bratry - štukatéra Giovanniho Madernu a stavitele Giovanniho Battistu Madernu.53 Ať tak, či tak, v souvislosti s Kyšperkem-Letohradem je vždy uváděno označení milánský umělec Maderna nebo Giovan(n)i Maderna, nikdy ale Giovanni Battista Maderna. Dokladem toho je už jindy zmiňovaná kvitance na štukovou výzdobu v Kyšperku, kde se sám podepsal jako štukatér Giovanni Maderna. Lidé, kteří se v Letohradě zabývají uměním a hlavně historií vědí, že Madernovo jméno je spojováno i s velkým pražským projektem, a to výstavbou a výzdobou paláce rodu Černínů. Dnes budova slouží jako ministerstvo zahraničních věcí, proto do ní nemá běžná veřejnost přístup. Všechny potřebné ač mnohdy trochu protichůdné informace se však dozvídáme z níže uvedených publikací.

52

Emanuel Poche ˗ Pavel Preiss, Pražské paláce, Praha 1977, s. 38. http://cs.wikipedia.org/wiki/Giovanni_Battista_Maderna, vyhledáno 27. 3. 2014.

53

Karel Tříska, Černínský palác v Praze: stavební dějiny jednoho barokního paláce, Praha 1940, s. 23, 27, 28. Jaromír Neumann, Český barok, Praha 1969, s. 84. Vilém Lorenc ˗ Karel Tříska, Černínský palác v Praze, Praha 1980, s. 48, 50, 109. Pavel Preiss, Italští umělci v Praze. Renesance, manýrismus, baroko, Praha 1986, s. 172, 230, 256, 257, 260, 261. Mojmír Horyna ˗ Pavel Zahradník ˗ Pavel Preiss, Černínský palác v Praze, Náchod 2001, s. 23, 24, 78, 110, 139.

34

Nejstarší publikace, která Madernu spojuje se stavbou Černínského paláce, je monografie Černínský palác v Praze54 už z roku 1940 od Karla Třísky. Uvádí, že na venkovním lešení pracovali štukatéři Gio. Maderna a Gio. Cometa od dubna 1674. Zanedlouho je ale nahradili Francesco Perri a Antonio Travelli, protože s nimi byla uzavřena smlouva na vytvoření sloupových hlavic s různorodými maskami na hlavním i vedlejších průčelích, dále na kartuše a nadokenní výplně. Tříska také píše, že syn hraběte Černína Heřman Jakub se při pobytu v Římě chlubil upravenými nákresy jejich paláce od architekta Gio. Battisty Maderny a dokonce je poslal i do Turína, kde chtěl studovat architekturu, protože věřil, že se tím dobře uvede. Architekt se jim zřejmě osvědčil natolik, že mu byla svěřena i stavba Černínského domu ve Vídni dle jeho vlastního projektu, což zapříčinilo jeho laxnější přístup k započaté práci v Praze. K možnému příbuzenskému vztahu obou Madernů se Tříska blíže nevyjadřuje. Neumannův Český barok55 z roku 1969 obsahuje krátkou zmínku o dnešním ministerstvu zahraničí. Ta je v podstatě součástí katalogu a omezuje se na výčet zde pracujících štukatérů. Autor Giovanniho Madernu uvádí ve společnosti Francesca Periho, Antonia Travelliho a Giovanniho Comety. Dále je zde zmiňováno jméno architekta Giovanniho Battisty Maderny, který na stavbě pracoval v letech 1677-92. Pražské paláce56 od Emanuela Pocheho a Pavla Preisse z roku 1977 jsou jedna z mála publikací vycházejících z názoru, že v baroku byl v Čechách pouze jeden Maderna. Na stavbě paláce probíhající mezi lety 1669-1697 se kromě architekta Francesca Carattiho podíleli také jeho pokračovatelé, mezi nimiž figuruje i „štukatér Gio. Maderna (od 1680).“ Ve výčtu štukatérů pak Maderna chybí. Francesca Periho označuje Poche za autora masek na hlavicích sloupů, Gio. Cometovi připisuje štuky na vnějšku a Antoniu Travellimu štuky uvnitř. 54

Karel Tříska, Černínský palác v Praze: stavební dějiny jednoho barokního paláce, Praha 1940, s. 23, 27, 28.

55

Jaromír Neumann, Český barok, Praha 1969, s. 84.

56

Emanuel Poche ˗ Pavel Preiss, Pražské paláce, Praha 1977, s. 38.

35

Na, o čtyřicet let mladší, monografii stejného názvu (Černínský palác v Praze)57 spolupracoval Karel Tříska s Vilémem Lorencem. Autoři trochu přehodnotili původně publikované informace. Od roku 1674 Cometa s Madernou modelovali hlavice polosloupů na čelní fasádě a dodatečně najatí štukatéři Perri a Travelli jejich práci dokončili a vytvořili hlavice a maskarony nad pilastry bočních fasád paláce. Dále je v kapitole uvedeno, že po smrti stavitele Carattiho hrabě Černín kontaktoval štukatéra Giovanniho B. Madernu. „Psaní však bylo nedoručitelné, protože oba bratři Madernové utekli před svými věřiteli z Prahy do Drážďan, kde si našli práci.“ Označení štukatér Giovanni B. Maderna je nejspíše chybný protimluv, vycházeli-li, jak se zdá, z teorie, že štukatér Giovanni Maderna měl bratra architekta Giovanniho B. Madernu. V jiné části knihy totiž autoři píší, že architekt Giovanni B. Maderna kromě vedení stavby hradčanského paláce, měl na starosti i tu na Černínském paláci ve Vídni, a proto tam delší dobu pobýval. Kniha Italští umělci v Praze58 z roku 1986 od Pavla Preisse uvádí Giovanniho Madernu jako člena družiny italských zedníků, kameníků a štukatérů ve firmě Carla Luraga mimo řady jiných s jeho spolupracovníkem z Černínského paláce Giovannim Domenicem Cometou. Preiss se domnívá, že tam společně pracovali na fasádách koníren od roku 1673, o rok později přibrali hlavně na modelování hlavic s maskarony na pomoc Francesca Perriho a Antonia Travelliho. 1676 hrabě Černín přijal i Giovanniho Battistu Madernu, „Carattiho sluhu a bratra štukatéra Giovanniho Maderny.“ Dále však Pavel Preiss označuje Cometu za nejvýznamnějšího raně barokního štukatéra u nás a píše, že společně s Madernou vytvořili roku 1674 hlavice paláce Humprechta Jana Černína na Hradčanech, což částečně popírá jeho předchozí tvrzení. Opět se zde setkáváme s teorií, že „náš“ Giovanni Maderna měl bratra Giovanniho Battistu Madernu. V textu se dále píše, že jeho bratr vedl stavbu od roku 1676, po smrti 57

Vilém Lorenc ˗ Karel Tříska, Černínský palác v Praze, Praha 1980, s. 48, 50, 109.

58

Pavel Preiss, Italští umělci v Praze. Renesance, manýrismus, baroko, Praha 1986, s. 172, 230, 256, 257, 260, 261.

36

Humprechta Jana byl však značně omezován šetrností jeho syna a tak ho zřejmě práce nenaplňovala a kolem roku 1690 se rozhodl odejít do Vídně. Přínosnou by mohla být zde uvedená skutečnost, že Giovanni Maderna, Antonio Travelli a Gali (snad Domenico) spolupracovali na zámku v Moritzburgu, postaveném mezi lety 1661 a 1672. Bohužel ani v jedné z monografií o zámku Moritzburg59 není tato informace ověřitelná, neboť v nich Madernovo jméno nefiguruje. I třetí monografie Černínský palác v Praze60 z roku 2001 rozlišuje dvě osoby jména Giovanni Maderna. Pavel Zahradník píše, že kromě Giovanniho Maderny, který začal už v létě 1673, se na realizaci Pozziho návrhů hlavic s bizardními maskarony podílí od dubna 1674 i Giovanni Bartolommeo Cometa. Mojmír Horyna hodnotí hlavice jako architektonické prvky více manýristického než barokního charakteru. A píše, že v květnu toho roku byla uzavřena smlouva s dalšími

dvěma

štukatéry

Francescem

Perim

a Antoniem

Travellim

na štukatérskou práci na třech fasádách - směrem k Loretě, ke kapucínům a proti hlavní ulici. Roku 1675 se na scéně objevuje i Madernův bratr Giovanni Battista, v souvislosti se zmínkou, že spolu utekli před věřiteli do Drážďan. V rozporu s tím je v popisku u fotografie sloupových hlavic jako jejich autor společně s Cometou uveden Giovanni Battista Maderna, opět nejspíš chybně. Internetový portál Tradice ještě rozšiřuje informace o časové rozmezí, kdy štukatéři na Hradčanském paláci pracovali: „Giovanni Maderna ( 1673-1683), Giovanni Bartolomeo Cometa ( 1673-1674), Francesco Perri (1674 ) a Antonio Travelli (1674).“61 Žádnou z variant existence Madernů neobjasňuje ani velmi rozsáhlý

59

Gertrud Rudolf-Hille, Das Barockmuseum schloss Moritzburg, Dresden 1953. Thomas Hermann, Schloss Moritzburg: Jagd und Kunst der Zeit Augusts des Starken, Moritzburg 1985.

60

Mojmír Horyna ˗ Pavel Zahradník ˗ Pavel Preiss, Černínský palác v Praze, Náchod 2001, s. 23, 24, 78, 110, 139.

61

http://tradicesro.com/index.php?id=erninsky-palac, vyhledáno 26. 3. 2014.

37

německý slovník umělců Thieme/Becker,62 neboť neobsahuje požadované heslo. Přínosnější se jeví internetová encyklopedie umělců Abart,63 mluvící ve prospěch teorie o dvou různých Madernech. Uvádí, že Giovanni Maderna zemřel 23. 10. 1683 v Praze, byl bratrem G. B. Maderny, štukatérem a jeho jméno může být též uváděno jako Giovanni Materni, Maderni, Moderni. O Giovannim Battistu Madernovi,64 zde nacházíme ještě o něco obsáhlejší příspěvek. Narodil se roku 1652 v Capo Lago u Lugana v Itálii jako syn Giov. Ant. De Madernis a bratr G. Maderny. Základním školením prošel v Čechách u strýce F. Carattiho. Byl stavitelem, architektem a malířem, který zemřel roku 1722 ve Vídni. Národní památkový ústav na svých webových stránkách65 spojuje jméno štukatéra Giovanniho Maderny s raně barokní přestavbou klášterního kostela v Doksanech. V brožuře Doksany kulturní památka66 se ale píše, že areál prošel přestavbou pozdně barokní a autorem bílého štuku v hlavní lodi je Roch Bauer (Peir). Zřejmě se tedy jedná jen o jednu z další slepých uliček. Vladimír Švec uvádí, že „o umělci Madernovi bylo svého času přednášeno i na stavitelských oborech našich technik,“67 nicméně ani tuto skutečnost se mi bohužel nepodařilo ověřit.

62

E. A. Seemann Leipzig, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, 23/24Leitenstorfel ˗ Möhl, Berlin 1999.

63

http://cs.isabart.org/person/22546, vyhledáno 26. 3. 2014.

64

http://cs.isabart.org/person/22547, vyhledáno 26. 3. 2014.

65

http://www.npu.cz/sights/klaster-doksany/, vyhledáno 26. 3. 2014.

66

Zdena Nováková, Doksany kulturní památka, České Budějovice 1973, nečíslováno.

67

Viz Švec, (pozn. 20), s. 19. Protože je Vladimír Švec stále naživu, vyhledala jsem ho, abych zjistila více o této informaci. Vzhledem k jeho pokročilému věku a také faktu, že knihu vydal již před čtrnácti lety, si bohužel nepamatuje, odkud dané tvrzení má, ani žádné bližší podrobnosti.

38

Nepříliš spolehlivá internetová encyklopedie Wikipedia68 se vrací k teorii, že Giovanni Maderna a Giovanni Battista Maderna byli a jsou jeden. Dle informací zde uvedených, italský architekt a stavitel vyučený u Francesca Carattiho působil v Čechách, kde se podílel nejen na výstavbě Černínského paláce, ale jako hraběcí stavitel Černínů pracoval i v Sobotce nebo v Kosmonosích. Dále ho můžeme spojovat i s klášterem v Lnářích a kostelem sv. Václava v Letohradě. Kdo dnes ví, kde je pravda. Možná byl Maderna jenom jeden, a aby unikl před svými dluhy, leckde se vydával za svého bratra, anebo v Čechách opravdu žili dva Madernové a jeden toho druhého svými úspěchy téměř zastínil. Větší množství publikací se přiklání k možnosti existence dvou Madernů (bratrů Madernů). Naopak ve prospěch teorie o jenom Madernovi mluví pasáž od Pavla Preisse: „Stejně jako v 16. století přerůstal namnoze i v 17. věku zedník v kameníka a naopak. Podobně se někdy proměňoval stavitel ve štukatéra a štukatér v malíře, a ten zas se může vyvinout v architekta, z něhož se někdy vykulí osoba známá zprvu jen jako vcelku řadový štukatér. Zkrátka – vztahy a proměny nejsou ani řídké, ani malé. A někdy i notně překvapující.“69

68

http://cs.wikipedia.org/wiki/Giovanni_Battista_Maderna, vyhledáno 27. 3. 2014.

69

Viz Preiss, (pozn. 56), str. 254.

39

6. ZAŘAZENÍ

VÝZDOBY

DEKOROVANÝCH

DO

RANĚ

KONTEXTU

BAROKNÍCH

ŠTUKOVĚ

ZÁMECKÝCH

KAPLÍ Štuky jsou obecně tématem málo probádaným, proto nebylo jednoduché zaujmout postoj k zařazení té letohradské do širšího kontextu. Literatura pouze o štucích neexistuje, ač je štukem dekorovaných staveb zvenku i zevnitř po celých Čechách rozeseto velké množství. Byl to jeden z nejlevnějších a časově nejméně náročných způsobů, jak vyzdobit stavbu, a proto si ho mohli dovolit kromě významných šlechticů a církevních hodnostářů i měšťané - tyto budovy dnes často vlastní soukromé osoby. Ale vzhledem k tomu, že štuky nejsou tak atraktivní jako trojrozměrné sochařství, v přehledových publikacích jim bývá věnováno vždy jen několik řádků, pokud vůbec. Případnou badatelskou činnost může komplikovat i skutečnost, že na rozdíl od ostatních odvětví sochařství bylo „štukatérsví“ doménou hlavně italských umělců, kteří buď jen procházeli, nebo se u nás usadili natrvalo. Často je tedy určení autorství problémové, neboť umělec přijel, splnil zakázku a vrátil se zpět do Itálie a není tedy možné spojovat konkrétní osoby s dalšími díly a blíže mapovat jejich tvorbu. Spoléhat se na ucelené informace z literatury nelze a namátkou vybrat z řady paláců, kaplí, měšťanských domů, zámků, kostelů a rezidencí stavby, které byly vyzdobeny v podobném období, a už jim byla v publikacích věnována pozornost, by nebylo příliš efektivní. Vzhledem k tomu, že kostel sv. Václava byl navržen a postaven jako zámecká kaple, klade si poslední kapitola za cíl udělat stručný přehled štukově dekorovaných zámeckých kaplí, které vznikly v období raného baroka nebo v té době byly o štukovou výzdobu doplněny. Úvod této kapitoly stručně přibližuje vývoj a kontext, ve kterém štukové dekorace vznikaly. Už v pozdní renesanci někdy kolem roku 1630 se do štukové výzdoby kromě ornamentů prosazuje i figurální složka, zatím jde o „neurčité andělské 40

bytosti bez individuální výrazové úlohy.“70 „Nelze přesně udělat dělící čáru mezi pozdní renesancí a raným barokem, ostatně ani architekti si neuvědomovali, zda tvoří v renesanci, či baroku. Časové vymezení je pouze orientační pomůcka, a proto často pozdně renesanční objekt s barokními prvky nebo raně barokní stavba s renesančními znaky je jedno a totéž.“71 V souvislosti se sochařstvím je český raný barok u Blažíčka vymezován intervalem let 1650 a 1680. Pronikal do různých koutů naší země jinak rychle, to co bylo v Praze už dávno překonané, přicházelo na venkově právě do módy. Stejně jako na sklonku renesance i v nově nastupujícím baroku byla „figurální plastika ve štuku dlouho téměř výlučně v rukou umělců italských, kteří dobře střežili svá tajemství technického postupu.“72 Tito umělci k nám přicházeli hlavně ze severní Itálie a italských Švýcar. Výslednou podobu práce ovlivňoval jak jejich původ a vyučení, tak zručnost, nadání, a v neposlední řadě i objednavatel a místo vzniku uměleckého díla. Jejich úkolem bylo vyzdobit klenby a méně často průčelí sakrálních i světských budov. Vyvíjelo a ustalovalo se také specifické tvarosloví, které štukatéři využívali. Měkce modelované rolwerkové kartuše rozličných tvarů obklopují ovocné a květinové festony, roušky a okřídlené andělské hlavičky i celé postavy andělů. Protože štukatérská práce stavbu dokončovala a netrvala tak dlouho jako jiné, byli její autoři nuceni stále a znovu vyhledávat nové zakázky, za kterými mnohdy cestovali velmi daleko od svého bydliště. Neboť se podílí na výsledku pouze v závěru a jejich práce je striktně vázána na stavitele, často upadnou jejich jména v zapomnění, nebo ani nevyplují na povrch v rámci většího podniku, pro který jsou zaměstnáni. Přesto se mezi nimi najdou i tací, kteří vyčnívají z davu bezejmenných řemeslníků. Podle Oldřicha J. Blažíčka byli nejproduktivnějšími štukatéry té doby Giovanni Bartolomeo Cometa, Domenico Cantegalli, Francesco Peri, Antonio Travella a Santino Cereghetti. Pavel Preiss uvádí jmen podstatně více, ale to proto, 70

Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. Věku, Praha 1958, s. 68.

71

Václav Hájek, Architektura. Klíč k architektonickým slohům, 2000, s. 133.

72

Viz Blažíček, (pozn. 67), s. 68.

41

že se snaží postihnout všechny italské umělce, kteří tou dobou působili v Praze.73 Následující seznam kaplí je seřazen chronologicky dle datace běžně uváděné s danou zakázkou. Každý příspěvek se snaží co nejpřehledněji shrnout základní informace. Přibližuje lokaci zámku v České republice i umístění kaple v zámeckém areálu. Dále uvádí její zasvěcení, objednavatele stavby či přestavby, a pokud jsou známí, tak i umělce, kteří tuto zakázku realizovali. Kromě projektanta a stavitele měli důležitý podíl na výsledné podobě také štukatéři a malíři. Stručný popis přibližuje vzhled stavby a nakonec jsou vždy zmíněna další štuky zdobená místa v zámeckém areálu.

6.1

KAPLE

NANEBEVZETÍ

PANNY

MARIE

NA

ZÁMKU

NÁCHOD Město Náchod se nalézá v Královehradeckém kraji blízko hranic s Polskem. Zdejší zámecká kaple [33] vznikla při barokizaci roku 1654 jako součást nového Piccolomínského traktu, vystavěného mezi lety 1650 a 1659. Do kaple můžeme vstoupit buď skrze zmiňovanou budovu anebo z nádvoří. Projekt přestavby si objednal Otavio Piccolomini u Carla Luraga. Kromě něj figurují v roli stavitelů i B. Verde a G. B. Spinetta. Malá obdélná kaple s okosenými nárožími je doplněná o kruchtu, panskou oratoř i sakristii. Místnost zdobí monochromní ornamentální štuky a štukové figury čtyř evangelistů v nárožních nikách od Domenica Rossiho a Andrei Cyruse. Oldřich J. Blažíček uvádí, že „volné štukové sochy bývají výjimkou,“74 v zámecké kapli v Náchodě se jich ale nachází hned několik, a to dokonce v nadživotní velikosti. Kromě zmíněných štukatérů uvádí Blažíček i možný podíl sochaře Carla Sereny. Jeho dílo však bylo později blíže specifikováno na autorství sochařské výzdoby

73

Viz Blažíček, (pozn. 67), s. 68, 69. – Preiss, (pozn. 56), s. 254.

74

Viz Blažíček, (pozn. 67), s. 68.

42

vstupního portálu se sochou Panny Marie a dvou andělů. V místech, kde jsou v Letohradě jen prázdné kartuše, byl tento prostor v náchodské kapli doplněn malbami ze života Panny Marie od Fabiána Václava Harovníka a Giovanniho Vanettiho, což evidentně souvisí se zasvěcením její osobě. Raně barokní štuky zdobí i některé další místnosti Piccolomínského křídla.75

6.2 KAPLE POVÝŠENÍ SVATÉHO KŘÍŽE NA ZÁMKU NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ76 Jen deset kilometrů od Náchoda stojí zámek Nové Město nad Metují. K jeho zásadní raně barokní přestavbě došlo v letech 1651-1660 za Waltera Leslieho, zřejmě i tady podle projektu Carla Luraga. Jako další stavitelé jsou uváděni Domenico Rossi a Fortunato Duretti. Stejně jako v Náchodě i zde je kaple [34] pevnou součástí zámku a co do výšky, prostupuje dokonce dvě patra jihozápadního nároží. Zámeckou kapli téměř čtvercového půdorysu se zkosenými rohy obohatili o štuky Domenico Rossi, jehož jméno známe už z náchodské kaple a Giovanni Bapt. Bianchi, který pobýval v Novém Městě mezi lety 1655 a 1660. Štuky jsou rovněž doplněny o nástěnnou malbu od Fabiána Václava Harovníka, tentokrát ale s christologickými a mariánskými výjevy. Kaple je nejzachovalejším barokním interiérem, ale štuky zdobí i téměř všechny místnosti druhého patra zámku. Jejich stropy byly při přestavbě nahrazeny zrcadlovými klenbami se štukovou výzdobou a výmalbou.77

75

Ilona Svobodová ˗ Květa Křížová, Náchod, Plzeň 2003, nečíslováno. - Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 2, Praha 1978, s. 446-448, autor příspěvku Jiřina Hořejší. – http://www.zamek-nachod.cz/stavebni-vyvoj-objektu/, vyhledáno 13. 3. 2014.

76

Jiřina Hořejší ji v knize Umělecké památky Čech mylně označuje jako kapli sv. Salvátora.

77

Ivan Češka, Nové Město nad Metují, Plzeň 2003, nečíslováno. - Ivan Češka, Zámek Nové Město nad Metují, Hronov 2001, nečíslováno. - Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 2, Praha 1978, s. 492-494, autor příspěvku Jiřina Hořejší.

43

6.3 KAPLE SV. JOSEFA NA ZÁMKU LNÁŘE Nejvýznamnějším obdobím pro zámek Lnáře, nacházejícím se nedaleko Plzně, je doba po roce 1672, kdy rozestavěný objekt zakoupil hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic. Běžně se uvádí, že výstavbu zámku započal roku 1666 hrabě Vratislav z Mitrovic. Presbytář kaple [35] je ale datovaný mezi roky 1657 a 1660, takže pravděpodobně navázal na stavbu, se kterou začali už předchozí majitelé - Šternberkové. Stavitelem po roce 1666 byl nejspíš jako u dvou předchozích případů Carlo Lurago. Zámek byl téměř dokončen ještě předtím, než ho hrabě Černín koupil – popis totiž hovoří i o místnostech vyzdobených štukovým dekorem a malbami. Obdélná kaple s pravoúhlým závěrem a kruchtou je situovaná v přízemí hranolové věže. Štuková výzdoba v presbytáři kryje nejen klenební placku, ale tvoří i samotný oltář. Autor štukové výzdoby ani fresek vzniklých v presbytáři kolem roku 1660 však bohužel není znám. Výmalby v plochostropé lodi vzniklé při úpravě kaple roku 1720 zachycují život Svaté rodiny a Josefa Egyptského. Jejich tvůrcem je Jan František Hofmann. Po vysvěcení tohoto roku byla kapli přidělena práva, díky nimž mohla být využívána jako běžný veřejný kostel. Mimo kaple je o štuky obohacen i dvě patra prostupující reprezentační sál. Je vhodné uvést i poznámku o tom, že mezi lety 1683 a 1686 vedl dostavbu zámku G. B. Maderna.78

6.4 KAPLE SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO NA ZÁMKU LEMBERK Zámek Lemberk se nachází v Libereckém kraji poblíž německé hranice. Jeho raně barokní podoba pochází z období mezi roky 1660 a 1680. Hrabě Kryštof Rudolf Breda si nechal vybudovat honosné sídlo, které pravděpodobně vyprojektoval Valdštejnův architekt Niccola Sebregondi. Nad průjezdem 78

Vladimír Červenka ˗ Jan Kurz, Lnáře, Plzeň 2003, nečíslováno. - Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 2, Praha 1978, s. 301-303, autor příspěvku Jarmila Vacková. - http://www.i-ceskarepublika.cz/zamky-ceska-republika.php, vyhledáno 11. 4. 2014.

44

do nádvoří, které ze všech stran svírají křídla zámku, vznikla kaple. [36] Její polohu můžeme blíže situovat do východního traktu vedle věže. Obdélnou kapli s bočními oratořemi zdobí štuky ornamentální i figurální a to jak na stropě, tak také na stěnách. Jméno štukatéra stejně jako identitu malíře, který vytvořil výjev s nanebevstoupením Krista a nanebevzetím Panny Marie ve středu klenby neznáme. Známý je pouze fakt, že hrabě Breda si pozval na přestavbu svého sídla umělce z Holandska a Itálie. Kromě kaple byly štukovou výzdobou doplněny čtyři sály v západním křídle a poprvé ji můžeme nalézt i na fasádě zámku. Okna směřující na nádvoří ozvláštňují štukové volutové rámy.79

6.5 KAPLE SV. ROMEDIA NA ZÁMKU CHOLTICE Zámek v Cholticích na Přeloučsku v Pardubickém kraji měl mít tříkřídlou dispozici a do středu tohoto útvaru by byla včleněna kaple. Kvůli nedostatku finančních

prostředků

ale

objednavatel

Romedius

Konstantin

z Thunů

rozpracovanou stavbu zámku roku 1670 předčasně ukončil. Kaple [37] oproti původnímu plánu, jehož autorem je Rossi de Luca z Pisy (nebo Lucca di Rossi z Pisy), stojí na kraji jižního traktu. Vchod do ní se dokončoval roku 1678 a dá se tedy předpokládat, že někdy v té době byla hotová celá stavba. K jejímu vysvěcení ale neznámo proč došlo až roku 1691. Vysoká osmiboká centrála je zaklenuta kupolí s obdélníkovou lucernou a má na západní straně sakristii a kruchtu. Spoluautory bohaté štukové dekorace jsou kromě Petra Pavla Vaga i J. G. Aichler a Ant. Nuvolone. Jonizujícími pilastry členěné stěny doplňují štukové sochy kacířů. Klenbu pokrývají ornamentální štuky a postavy deseti sloupů církve.80 Ani v Cholticích nechybí fresková výzdoba. Malíř Joan Steger čerpal náměty ze Starého zákona, z legendy o sv. Romediovi a předlohou se mu 79

Renata Černá ˗ Šárka Procházková, Zámek Lemberk, Nymburk 2010, zejména s. 10, 11. - Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 2, Praha 1978, s. 219-220, autor příspěvku není v rejstříku uveden. - http://www.zamek-lemberk.cz/historie/, vyhledáno 11. 4. 2014.

80

Označení deset pilířů církve zahrnuje sv. Petra, sv. Pavla, čtyři evangelisty a čtyři církevní otce.

45

stala i rodová sídla Thunů. Štuková výzdoba se kromě kaple nachází i v zámecké sale terreně.81 Pokud by nebyla zámecká kaple v Letohradě předmětem této práce, a nebylo o ní tudíž už obsáhle pojednáno, patřila by na poslední místo tohoto přehledu. Vzhledem k šířce daného tématu není možné ho v jedné kapitole komplexně postihnout, a proto tato část poslouží spíše jako inspirace k dalšímu bádání.

81

Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 1, Praha 1977, s. 513-514, autor příspěvku Jarmila Vacková. - http://www.zeleznehory-hm.cz/2291/zamek-choltice/, vyhledáno 11. 4. 2014.

46

7. ZÁVĚR Předkládaný text shrnuje informace o kostele sv. Václava v Kyšperku, od roku 1950 Letohradě. Při tvorbě přehledu bádání se ukázalo, jak přínosné mohou být i publikace, které pouze parafrázují předchozí badatele – díky nim, lze totiž dohledat starší zdroje. Kapitola o dějinách kostela a zámku dokazuje, že hrabě Hynek Jetřich Vitanovský byl nesporně významnou osobností, neboť jeho zásluhou prodělal Kyšperk velké změny k lepšímu. Vděčíme mu také za reprezentativní kostel a zámek, který je dnes centrem kulturního dění a přesto si troufám tvrdit, že mnoho letohradských občanů nemá o jeho existenci nejmenší ponětí. Stěžejní částí tohoto textu je kompletní popis exteriéru a interiéru kostela, neboť vypovídá o vzhledu a umělecké hodnotě této památky. Poprvé je také součástí detailní obrazová příloha jednotlivých prvků výzdoby, z nichž některé nemůže běžný návštěvník kostela vzhledem k jejich vzdálenosti rozeznat. Podobné elementy jsou zmnožovány, aby byly mezi nimi dobře patné shody a rozdíly. Pro práci byla důležitá Kvitance, nalezená v rychnovském archivu, která dokládá spojitost mezi Giovannim Madernou a kyšperskou štukovou výzdobou. Kapitola pojednávající o jeho osobě, o něm shrnuje snad všechny zatím dostupné informace. Stále však zůstává kolem jeho osoby mnoho nezodpovězených otázek. Maderna není ani tak osoba záhadná, jako nepoznaná. Nikomu se zatím nepodařilo jednoznačně objasnit ani jeho základní životní údaje a bez nich se bude jen těžko budovat další náhled na jeho osobu a dílo.

47

Zajímavý je pohled na evidentní kariérní postup Giovanniho Maderny. V souvislosti s prací na Černínském paláci je vždy uváděn ve společnosti dalších pracovníků, což samozřejmě ovlivnil i rozsah a prestiž zakázky. Madernova práce zde ale také časově předchází výzdobu letohradského kostela. Protože pracoval v kolektivu více štukatérů a navíc podle cizích návrhů, mohl být tou dobou ještě nezkušeným řemeslníkem. Zdá se, že při realizaci v Kyšperku se však zcela osamostatnil. Zařazení štukové výzdoby do širšího kontextu poukázalo na dva zásadní rozdíly mezi letohradskou kaplí a ostatními výše zmiňovanými. V Letohradě stála kaple původně samostatně, kdežto běžně byly kaple včleňovány přímo do zámeckého objektu. Letohradská kaple je jedinečná také v tom, že je vyzdobena pouze monochromními štuky. Ostatní kaple mají štukovou výzdobu doplněnou o fresky nebo se na to můžeme dívat i obráceně, že výmalba je rámována štukovou dekorací. V knize Baroko východních Čech jsou štukatury zdůrazňovány jako důležitá součást objektů a já se k tomuto názoru dovolím přiklonit. Práce štukatéra byla nejen fyzicky náročná, ale musel být nadán i výtvarným talentem a mít dostatečné historické a ikonografické znalosti, aby mohlo vzniknout kvalitní dílo. To se myslím v Letohradě podařilo. Nezbývá než doufat, že mu bude věnována pozornost odborníků a široké veřejnosti, a že o něj bude pečováno tak, aby nám tento klenot vydržel ještě dlouhá léta.

48

8. SUMMARY The mail topic of this work is St. Wenceslas church in Letohrad, which is one of the most important buildings in town. The man who contribute on establishment of the church and it´s current appearance was Hynek Jetřich Vitanovský. He originally built the church as a private chapel for him and his family in 1680. In the course of time it transformed into public church. The architekt of church is unknown. Different oppinions uppear about his identity. Predominant point of view is that the name of an architekt could be Andreas Castelli. In the interior of the building, there is unique baroque decoration made in stucco, which covers the whole ceiling and parts of walls. The main idea of iconological concept is „all the creatures praise their Lord.“ Identity of stucco worker Giovanni Maderna is unclear. Arthistorians often published contradictory statements about him. Some says that there were two Brother – stucco worker and architekt – and Giovanni was one of them. Another oppinion is, that only one Giovanni Maderna existed and he was both stucco worker and architekt. Stucco decoration can be also found in a chateau nearby, whitch was owned by Vitanovský. There are similar stucco in the chateau and St. Wenceslas church. Some of another chapels with stucco decoration in czech lands are part of this paper too.

49

9. PRAMENY Letohrad, Městské muzeum, Překlad Testamentu Hynka Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic z 2. února 1680 a 3. května 1681, neznačeno. Rychnov nad Kněžnou, Rodinný archiv Kolowratů, zámek, Kvitance z 12. října 1682 mezi Giovannim Madernou a Johannou Magdalénou Vitanovskou, č. kart. 89, inv. č. 1454. Letohrad, Římskokatolický farní úřad, Kronika farnosti Letohrad od roku 1863, neznačeno. Rukopisu Monografie Kyšperka od Alois Glietsche z roku 1865, opis Stanislava Adamce z roku 1988, dostupný u něj. Letohrad, Městské muzeum, František Skála, Pamětní kniha města Kyšperka, nedatováno, neznačeno. Mojmír Horyna, Luboš Lancinger, Stavebně - historický průzkum zámku Letohrad, SÚRPMO Praha 1985, počítačový dokument poskytnutý Stanislavem Adamcem. Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad, Praha 2007.

50

10. LITERATURA Stanislav Adamec, Sakrální stavby a motivy v obcích farnosti Letohrad, Ústí nad Orlicí 1999. Stanislav Adamec, Město Kyšperk a jeho obyvatelé v 17.-20. století, Ústí nad Orlicí 2003. Stanislav Adamec - Pavel Hrdina, Majitelé panství Kyšperk a statku Orlice, Ústí nad Orlicí 2006. Stanislav Adamec - Dagmar Bednářová - Miroslava Cejpová et al., Město Kyšperk / Letohrad 1308-2008, Ústí nad Orlicí 2008. Jan Baleka, Výtvarné umění - výkladový slovník, Voznice 1998. Oldřich J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. Věku, Praha 1958. Oldřich J. Blažíček - Jiří Kopáček, Slovník pojmů z dějin umění. Názvosloví a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění, Praha 1974. Oldřich J. Blažíček - Dagmar Hejdová - Josef Hobzek et al., Barok v Čechách (kat. výst.), Praha 1973. Renata Černá - Šárka Procházková, Zámek Lemberk, Nymburk 2010. Vladimír Červenka - Jan Kurz, Lnáře, Plzeň 2003. Ivan Češka, Zámek Nové Město nad Metují, Hronov 2001. Ivan Češka, Nové Město nad Metují, Plzeň 2003. E. V. Danihelovský (ed.), Turistický průvodce, Ústí nad Orlicí 1921. Václav Hájek, Architektura. Klíč k architektonickým slohům, 2000. James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Litomyšl 2008, přel. Allan Plzák. Martin Hatka, Rekonstrukce zámku zahájena, Letohradský zpravodaj, 1986, č. 3, s. 4-7. Thomas Hermann, Schloss Moritzburg: Jagd und Kunst der Zeit Augusts des Starken, Moritzburg 1985. Jaroslav Herout, Slabikář návštěvníků památek, Praha 1980.

51

Jaroslav Herout, Staletí kolem nás. Přehled stavebních slohů. Litomyšl 2002. Mojmír Horyna - Pavel Zahradník - Pavel Preiss, Černínský palác v Praze, Náchod 2001. Ivo Kořán, Barok pod Orlickými horami, Orlické hory a Podorlicko 3, 1970, s. 105-126. Jiří T. Kotalík, 10 století architektury 4. Architektura barokní, Praha 2001. Oldřich Kotyza - Jan Smetana, Litoměřicko a Podlipsko v českých dějinách I., Litoměřice 2000. Jan F. Křivohlávek, Erb a pečeť Hynka (Ignáce) Jetřicha Vitanovského z Vlčkovic, Orlické hory a Podorlicko, 2005, s. 200-204. Květa Křížová, První část interiérové instalace na zámku v Letohradě, Zprávy památkové péče LXIII, 2003, s. 17-20. Olga Květoňová, Příspěvek k životopisu Hynka Vitanovského z Vlčkovic, Orlické hory a Podorlicko 3, 1970, s. 239-243. Vilém Lorenc - Karel Tříska, Černínský palác v Praze, Praha 1980. Jiří Mach, Baroko pod Orlickými horami 1, Dobruška 1998. Josef Mikyska, Kyšperk, in: František Bauer, Potštýnské zátiší a výletní místa v jeho okolí, Praha 1891, s. 151-176. Zdena Nováková, Doksany kulturní památka, České Budějovice 1973. Jaromír Neumann, Český barok, Praha 1969. Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 1, Praha 1977. Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech 2, Praha 1978. Emanuel Poche ˗ Pavel Preiss, Pražské paláce, Praha 1977. Pavel Preiss, Italští umělci v Praze. Renesance, manýrismus, baroko, Praha 1986. Václav Pražák, Baroko východních Čech, Hradec Králové 1999. Gertrud Rudolf-Hille, Das Barockmuseum schloss Moritzburg, Dresden 1953. E. A. Seemann Leipzig, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, 23/24Leitenstorfel - Möhl, Berlin 1999. Věra Sekotová, Italský „baumeister“ Castelli v Letohradu a regionu východních Čech, Vlastivědné listy Pardubického kraje, 2006, č. 3, s. 9-11. 52

Věra Sekotová - Marie Macková, Kyšperk. Dějiny městské správy v Kyšperku, Ústí nad Orlicí 2000. František Skála, Kyšperk I. Historický nástin stavebního vývoje města Kyšperka, Kyšperk 1948. Ilona Svobodová - Květa Křížová, Náchod, Plzeň 2003. Vladimír Švec, Historie města Kyšperk, obcí Kunčice, Orlice a Rotnek (Červená) a města Letohrad v datech, Lanškroun 2000. Karel Tříska, Černínský palác v Praze: stavební dějiny jednoho barokního paláce, Praha 1940.

53

11. INTERNETOVÉ ZDROJE http://www.pametihodnosti.cz/slovnik/559/orientace___orientovana_stavba, vyhledáno 8. 3. 2014. http://cs.wikipedia.org/wiki/Erb, vyhledáno 8. 3. 2014. http://www.zamek-nachod.cz/stavebni-vyvoj-objektu/, vyhledáno 13. 3. 2014. http://cs.isabart.org/person/22546, vyhledáno 26. 3. 2014. http://cs.isabart.org/person/22547, vyhledáno 26. 3. 2014. http://www.npu.cz/sights/klaster-doksany/, vyhledáno 26. 3. 2014. http://tradicesro.com/index.php?id=erninsky-palac, vyhledáno 26. 3. 2014. http://cs.wikipedia.org/wiki/Giovanni_Battista_Maderna, vyhledáno 27. 3. 2014. http://prostor-ad.cz/pruvodce/okolobrd/lnare/josef.htm, vyhledáno 2. 4. 2014. http://www.i-ceskarepublika.cz/zamky-ceska-republika.php, vyhledáno 11. 4. 2014. http://www.zamek-lemberk.cz/historie/, vyhledáno 11. 4. 2014. http://www.zeleznehory-hm.cz/2291/zamek-choltice/, vyhledáno 11. 4. 2014. http://pardubicky.denik.cz/galerie/zamek_choltice.html?mm=205108, vyhledáno 12. 4. 2014. http://foto.mapy.cz/219163-Letohrad-zamek, vyhledáno 15. 4. 2014. http://www.kampocesku.cz/gallery/2010_07_08/27_letohrad_zamek.jpg, vyhledáno 15. 4. 2014. http://www.zsletohrad.cz/letohrad/foto/zamek8.jpg, vyhledáno 16. 4. 2014. http://www.zameklemberk.cz/data/galerie/dobovepohlednicejablonneaokoli117.jpg,

vyhledáno

16. 4. 2014. http://pardubicky.denik.cz/galerie/zamek_choltice.html?mm=205109, vyhledáno 16. 4. 2014.

54

12. SEZNAM VYOBRAZENÍ V OBRAZOVÉ PŘÍLOZE Vyobrazení v obrazové příloze je pro lepší přehlednost čtenáře řazeno dle popisu v textu. Autory fotografií jsou Václav Peškar, Jaroslav Tichý, Vít Marek a Eliška Kovářová. Fotokoláže vytvořil Vít Marek. 1. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, pohled od severozápadu, foto: Jaroslav Tichý. 2. Letohrad,

zámek,

pohled

od

jihovýchodu,

foto:

převzato

http://foto.mapy.cz/219163-Letohrad-zamek, vyhledáno 15. 4. 2014. 3. Letohrad,

zámek,

pohled

od

západu,

foto:

převzato

http://www.kampocesku.cz/gallery/2010_07_08/27_letohrad_zamek.jpg, vyhledáno 15. 4. 2014. 4. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, pohled od západu, foto: Václav Peškar. 5. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, průčelí, foto: Václav Peškar. 6. Giovanni (Battista) Maderna, erb Vitanovských, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, průčelí, foto: Václav Peškar. 7. Giovanni (Battista) Maderna, nápisová kartuš, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, průčelí, foto: Václav Peškar. 8. Letohrad, kostel sv. Václava, 1705, zvonice, foto: Václav Peškar. 9. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, presbytář, exteriér, foto: Václav Peškar. 10. Giovanni (Battista) Maderna, hlavice pilastru, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 11. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, interiér, foto: Jaroslav Tichý. 12. Giovanni (Battista) Maderna, slepé arkády, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 13. Giovanni (Battista) Maderna, okna hlavní lodi, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 55

14. Giovanni (Battista) Maderna, okna v presbytáři a nad vstupem do kostela, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 15. Giovanni (Battista) Maderna, klenba presbytáře, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 16. Giovanni (Battista) Maderna, klenba presbytáře, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 17. Giovanni (Battista) Maderna, láska, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, presbytář, foto: Václav Peškar. 18. Giovanni (Battista) Maderna, naděje, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, presbytář, foto: Václav Peškar. 19. Giovanni (Battista) Maderna, kardinální ctnosti, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, presbytář, foto: Jaroslav Tichý. 20. Giovanni (Battista) Maderna, klenba hlavní lodi, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 21. Giovanni (Battista) Maderna, klenební pole, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď, foto: Václav Peškar. 22. Giovanni (Battista) Maderna, čtyři evangelisté, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď, foto: Václav Peškar. 23. Giovanni (Battista) Maderna, klenební pásy, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď, foto: Václav Peškar. 24. Giovanni (Battista) Maderna, andělé hrající na hudební nástroje, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď, foto: Václav Peškar. 25. Giovanni (Battista) Maderna, církevní otcové, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď, foto: Václav Peškar. 26. Giovanni (Battista) Maderna, triumfální oblouk, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Eliška Kovářová. 27. Giovanni (Battista) Maderna, erb Vitanovských, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, triumfální oblouk, foto: Václav Peškar. 28. Giovanni (Battista) Maderna, dekorativní erb, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, triumfální oblouk, foto: Václav Peškar. 56

29. Giovanni (Battista) Maderna, chodby v přízemí (nahoře) a ve druhém patře (dole), 1680, Letohrad, zámek, foto: Václav Peškar. 30. Giovanni (Battista) Maderna, maskaróni, 1680, Letohrad, zámek, chodba v přízemí, foto: Václav Peškar. 31. Giovanni (Battista) Maderna, obřadní síň, 1680, Letohrad, zámek, foto: Václav Peškar. 32. Giovanni (Battista) Maderna, obřadní síň, 1680, Letohrad, zámek, foto: Václav Peškar. 33. Domenico Rossi a Andrea Cyrus, kaple Nanebevzetí Panny Marie, 1654, Náchod, zámek, foto: Vít Marek. 34. Domenico Rossi a Giovanni Bapt. Bianchi, zámecká kaple Povýšení svatého Kříže, 1651-1660, Nové město nad Metují, zámek, foto: Ondřej Daněk. 35. Autor neznámý, zámecká kaple sv. Josefa, kolem roku 1660, Lnáře, zámek, foto: převzato http://prostor-ad.cz/pruvodce/okolobrd/lnare/josef.htm,

vyhledáno

2. 4. 2014. 36. Petr Pavel Vag, J. G. Aichler a Ant. Nuvolone, zámecká kaple sv. Romedia, dokončena kolem roku 1678, Choltice, zámek, foto: převzato http://pardubicky.denik.cz/galerie/zamek_choltice.html?mm=205108, vyhledáno 12. 4. 2014. 37. Autor neznámý, zámecká kaple Seslání Ducha svatého, 1660-1680, Lemberk, zámek, foto: převzato z publikace Renata Černá ˗ Šárka Procházková, Zámek Lemberk, Nymburk 2010. 38. Kvitance,

1682,

uložená

v Rodinném

v Rychnově nad Kněžnou, foto: Vít Marek.

57

archivu

Kolowratů

13. SEZNAM VYOBRAZENÍ NA CD Vyobrazení na přiloženém CD jsou rozdělena do čtyř skupin: Exteriér kostela sv. Václava a přilehlého zámku, Interiér kostela sv. Václava, Interiér zámku, Analogie.

EXTERIÉR KOSTELA SV. VÁCLAVA A PŘILEHLÉHO ZÁMKU 1. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, pohled od severozápadu, foto: Jaroslav Tichý. 2. Letohrad,

zámek,

pohled

od

jihovýchodu,

foto:

převzato

http://foto.mapy.cz/219163-Letohrad-zamek, vyhledáno 15. 4. 2014. 3. Letohrad,

zámek,

pohled

od

západu,

foto:

převzato

http://www.kampocesku.cz/gallery/2010_07_08/27_letohrad_zamek.jpg, vyhledáno 15. 4. 2014. 4. Neznámý autor, Pohled na Kyšperk kolem roku 1800, foto: převzato z publikace Stanislav Adamec - Dagmar Bednářová - Miroslava Cejpová et al., Město Kyšperk / Letohrad 1308 - 2008, Ústí nad Orlicí 2008. 5. Kvitance,

1682,

uložená

v Rodinném

archivu

Kolowratů

v Rychnově nad Kněžnou, foto: Vít Marek. 6. Kvitance - zadní strana, 1682, uložená v Rodinném archivu Kolowratů v Rychnově nad Kněžnou, foto: Vít Marek. 7. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, průčelí, foto: Václav Peškar. 8. Giovanni (Battista) Maderna, erb Vitanovských, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, průčelí, foto: Václav Peškar. 9. Giovanni (Battista) Maderna, sv. Václav a sv. Josef, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, průčelí, foto: Václav Peškar. 10. Giovanni (Battista) Maderna, nápisová kartuš, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, průčelí, foto: Václav Peškar. 11. Giovanni (Battista) Maderna, vstupní dveře, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, průčelí, foto: Václav Peškar. 58

12. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, pohled od západu, foto: Václav Peškar. 13. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, presbytář, exteriér, foto: Václav Peškar. 14. Letohrad, kostel sv. Václava, 1705, zvonice, foto: Václav Peškar.

INTERIÉR KOSTELA SV. VÁCLAVA 15. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, interiér, foto: Jaroslav Tichý. 16. Giovanni (Battista) Maderna, klenba presbytáře, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 17. Giovanni (Battista) Maderna, klenba presbytáře, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 18. Giovanni (Battista) Maderna, kardinální ctnosti, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, presbytář, foto: Jaroslav Tichý. 19. Giovanni (Battista) Maderna, božské ctnosti - láska a naděje, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, presbytář, foto: Václav Peškar. 20. Giovanni (Battista) Maderna, triumfální oblouk, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Eliška Kovářová. 21. Giovanni (Battista) Maderna, Panna Marie Immaculata, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 22. Giovanni (Battista) Maderna, erb Vitanovských a dekorativní erb, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, triumfální oblouk, foto: Václav Peškar. 23. Autor neznámý, nedatováno, ruka, Letohrad, kostel sv. Václava, triumfální oblouk, foto: Jaroslav Tichý. 24. Giovanni (Battista) Maderna, triumfální oblouk, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Jaroslav Tichý. 25. Giovanni (Battista) Maderna, klenba, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 26. Giovanni (Battista) Maderna, klenba hlavní lodi, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar.

59

27. Giovanni (Battista) Maderna, klenební pole, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď, foto: Václav Peškar. 28. Giovanni (Battista) Maderna, kartuš ve středu prostředního klenebního pole, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď, foto: Václav Peškar. 29. Giovanni (Battista) Maderna, čtyři evangelisté, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď, foto: Václav Peškar. 30. Giovanni (Battista) Maderna, draci – střední klenební pole, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď, foto: Václav Peškar. 31. Giovanni (Battista) Maderna, žena-akant, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď, foto: Václav Peškar. 32. Giovanni (Battista) Maderna, klenební pásy, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď, foto: Václav Peškar. 33. Giovanni (Battista) Maderna, církevní otcové, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď, foto: Václav Peškar. 34. Giovanni (Battista) Maderna, andělé hrající na hudební nástroje, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď, foto: Václav Peškar. 35. Giovanni (Battista) Maderna, detail s církevním otcem a dvěma hudoucími anděly, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Jaroslav Tichý. 36. Giovanni (Battista) Maderna, okna hlavní lodi, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 37. Giovanni (Battista) Maderna, okna v presbytáři a nad vstupem do kostela, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 38. Giovanni (Battista) Maderna, slepé arkády, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 39. Giovanni (Battista) Maderna, roh hlavní lodi, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 40. Giovanni (Battista) Maderna, římsa a hlavice pilastru, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar.

60

41. Giovanni (Battista) Maderna, hlavice pilastru, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Václav Peškar. 42. Giovanni (Battista) Maderna, varhany, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Jaroslav Tichý. 43. Giovanni (Battista) Maderna, pohled na varhany z oratoře, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér, foto: Jaroslav Tichý. 44. Giovanni (Battista) Maderna, interiér, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, foto: Eliška Kovářová.

INTERIÉR ZÁMKU 45. Giovanni (Battista) Maderna, chodba v přízemí, 1680, Letohrad, zámek, foto: Václav Peškar. 46. Giovanni (Battista) Maderna, kartuš, 1680, Letohrad, zámek, chodba v přízemí, foto: Václav Peškar. 47. Giovanni (Battista) Maderna, maskaroni, 1680, Letohrad, zámek, chodba v přízemí, foto: Václav Peškar. 48. Giovanni (Battista) Maderna, kartuš s maskaronem, 1680, Letohrad, zámek, chodba v přízemí, foto: Václav Peškar. 49. Giovanni (Battista) Maderna, detail, 1680, Letohrad, zámek, chodba v přízemí, foto: Václav Peškar. 50. Giovanni (Battista) Maderna, chodby v přízemí (nahoře) a ve druhém patře (dole), 1680, Letohrad, zámek, foto: Václav Peškar. 51. Giovanni (Battista) Maderna, chodba ve druhém patře, 1680, Letohrad, zámek, foto: Václav Peškar. 52. Giovanni (Battista) Maderna, detail, 1680, Letohrad, zámek, chodba ve druhém patře, foto: Václav Peškar. 53. Giovanni (Battista) Maderna, obřadní síň, 1680, Letohrad, zámek, foto: Václav Peškar. 54. Giovanni (Battista) Maderna, kartuš, 1680, Letohrad, zámek, obřadní síň, foto: Václav Peškar. 61

55. Giovanni (Battista) Maderna, detail, 1680, Letohrad, zámek, obřadní síň, foto: Václav Peškar. 56. Giovanni (Battista) Maderna, detail, 1680, Letohrad, zámek, obřadní síň, foto: Václav Peškar. 57. Giovanni (Battista) Maderna, štuky před rekonstrukcí, 1680, Letohrad, zámek, obřadní síň, foto: převzato http://www.zsletohrad.cz/letohrad/foto/zamek8.jpg,

vyhledáno

16. 4. 2014.

ANALOGIE 58. Domenico Rossi a Andrea Cyrus, kaple Nanebevzetí Panny Marie, 1654, Náchod, zámek, foto: Vít Marek. 59. Domenico Rossi a Andrea Cyrus, kaple Nanebevzetí Panny Marie, 1654, Náchod, zámek, foto: Vít Marek. 60. Domenico Rossi a Giovanni Bapt. Bianchi, zámecká kaple Povýšení svatého Kříže, 1651-1660, Nové město nad Metují, zámek, foto: Ondřej Daněk. 61. Domenico Rossi a Giovanni Bapt. Bianchi, zámecká kaple Povýšení svatého Kříže, 1651-1660, Nové město nad Metují, zámek, foto: převzato z publikace Ivan Češka, Zámek Nové Město nad Metují, Hronov 2001. 62. Autor neznámý, zámecká kaple sv. Josefa, kolem roku 1660, Lnáře, zámek, foto: převzato http://prostor-ad.cz/pruvodce/okolobrd/lnare/josef.htm,

vyhledáno

2. 4. 2014. 63. Autor neznámý, zámecká kaple sv. Josefa, kolem roku 1660, Lnáře, zámek, foto: převzato http://prostor-ad.cz/pruvodce/okolobrd/lnare/josef.htm,

vyhledáno

2. 4. 2014. 64. Autor neznámý, zámecká kaple Seslání Ducha svatého, 1660-1680, Lemberk,

zámek,

foto: 62

převzato

http://www.zamek-

lemberk.cz/data/galerie/dobovepohlednicejablonneaokoli117.jpg, vyhledáno 16. 4. 2014. 65. Autor neznámý, zámecká kaple Seslání Ducha svatého, 1660-1680, Lemberk, zámek, foto: převzato z publikace Renata Černá ˗ Šárka Procházková, Zámek Lemberk, Nymburk 2010. 66. Petr Pavel Vag, J. G. Aichler a Ant. Nuvolone, zámecká kaple sv. Romedia, dokončena kolem roku 1678, Choltice, zámek, foto: převzato http://pardubicky.denik.cz/galerie/zamek_choltice.html?mm=205108, vyhledáno 12. 4. 2014. 67. Petr Pavel Vag, J. G. Aichler a Ant. Nuvolone, zámecká kaple sv. Romedia, dokončena kolem roku 1678, Choltice, zámek, foto: převzato http://pardubicky.denik.cz/galerie/zamek_choltice.html?mm=205109, vyhledáno 16. 4. 2014.

63

14. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

1. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, pohled od severozápadu.

64

2. Letohrad, zámek, pohled od jihovýchodu.

3. Letohrad, zámek, pohled od západu.

65

4. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, pohled od západu.

5. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, průčelí.

66

6. Giovanni (Battista) Maderna, erb Vitanovských, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, průčelí.

7. Giovanni (Battista) Maderna, nápisová kartuš, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, průčelí.

67

8. Letohrad, kostel sv. Václava, 1705, zvonice. 9. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, presbytář, exteriér.

10. Giovanni (Battista) Maderna, hlavice pilastru, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér.

68

11. Letohrad, kostel sv. Václava, 1680, interiér.

69

12. Giovanni (Battista) Maderna, slepé arkády, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér.

70

13. Giovanni (Battista) Maderna, okna hlavní lodi, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér.

71

14. Giovanni (Battista) Maderna, okna v presbytáři a nad vstupem do kostela, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér.

72

15. Giovanni (Battista) Maderna, klenba presbytáře, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér.

73

16. Giovanni (Battista) Maderna, klenba presbytáře, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér.

17. Giovanni (Battista) Maderna, láska, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, presbytář. 18. Giovanni (Battista) Maderna, naděje, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, presbytář. 74

19. Giovanni (Battista) Maderna, kardinální ctnosti, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, presbytář.

75

20. Giovanni (Battista) Maderna, klenba hlavní lodi, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér. 76

21. Giovanni (Battista) Maderna, klenební pole, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď.

77

22. Giovanni (Battista) Maderna, čtyři evangelisté, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď.

78

23. Giovanni (Battista) Maderna, klenební pásy, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď.

79

24. Giovanni (Battista) Maderna, andělé hrající na hudební nástroje, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď.

80

25. Giovanni (Battista) Maderna, církevní otcové, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, hlavní loď.

81

26. Giovanni (Battista) Maderna, triumfální oblouk, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, interiér.

27. Giovanni (Battista) Maderna, erb Vitanovských, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, triumfální oblouk. 28. Giovanni (Battista) Maderna, dekorativní erb, 1680, Letohrad, kostel sv. Václava, triumfální oblouk. 82

29. Giovanni (Battista) Maderna, chodby v přízemí (nahoře) a ve druhém patře (dole), 1680, Letohrad, zámek.

83

30. Giovanni (Battista) Maderna, maskaróni, 1680, Letohrad, zámek, chodby v přízemí.

84

31. Giovanni (Battista) Maderna, obřadní síň, 1680, Letohrad.

32. Giovanni (Battista) Maderna, obřadní síň, 1680, Letohrad.

85

33. Domenico Rossi a Andrea Cyrus, kaple Nanebevzetí Panny Marie, 1654, Náchod, zámek.

34. Domenico Rossi a Giovanni Bapt. Bianchi, zámecká kaple Povýšení svatého Kříže, 1651-1660, Nové město nad Metují, zámek.

86

35. Autor neznámý, zámecká kaple sv. Josefa, kolem roku 1660, Lnáře, zámek.

36. Petr Pavel Vag, J. G. Aichler a Ant. Nuvolone, zámecká kaple sv. Romedia, dokončena kolem roku 1678, Choltice, zámek. 87

37. Autor neznámý, zámecká kaple Seslání Ducha svatého, 1660-1680, Lemberk, zámek.

88

39. Kvitance, 1682, uložená v Rodinném archivu Kolowratů v Rychnově nad Kněžnou.

89

15. ANOTACE Jméno a příjmení:

Eliška Kovářová

Katedra:

Katedra dějin umění

Vedoucí práce:

doc. Martin Pavlíček, Ph.D.

Rok obhajoby:

2014

Název práce:

Giovanni (Battista) Maderna a štuková výzdoba kostela sv. Václava v Letohradě

Název práce v angličtině:

Giovanni (Battista) Maderna and stucco decorations in St. Wenceslas church in Letohrad

Anotace práce:

Práce shrnuje dosavadní stav bádání o štukové výzdobě kostela sv. Václava v Letohradě a přiléhajícího zámku. V rámci popisu rozebírá ikonografii a zabývá se i životem jejího autora Giovanniho (Battisty) Maderny. Dále uvádí analogie v českém prostředí.

Klíčová slova:

štuky, baroko, Maderna, Letohrad

Anotace v angličtině:

This paper collects available information about stucco decorations in St. Wenceslas church in Letohrad and close chateau. It contains an iconography description and biography of author Giovanni (Battista) Maderna. As a next part of the paper there is list of similarly decorated chapels in Czech lands.

Klíčová slova v angličtině:

stucco, baroque, Maderna, Letohrad

Přílohy vázané v práci:

Obrazová příloha a CD s rozšířenou obrazovou přílohou

Rozsah práce:

90 stran

Jazyk práce:

čeština

90