Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie 1

Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie

1

Gilbert Keith Chesterton

Ortodoxie Academia, Praha, 2000 ˇ ık preklad: Jan Cul´

• 6 Jak lze doc´ılit, abychom nad svˇetem zˇ asli, a pˇritom se v nˇem c´ıtili doma? • 7 Nikdy v zˇ ivotˇe jsem neˇrekl nˇeco jen proto, aby to bylo vtipné (. . .). • 8 Jako vˇsichni ostatn´ı drobn´ı snaˇzivci jsem chtˇel pˇredstihnout dobu. Jako oni jsem se pokouˇsel pˇredstihnout pravdu o deset minut. A zjistil jsem, zˇ e jsem za n´ı osmnáct set let pozadu. Namáhal jsem hlasivky a vykˇrikoval své pravdy ˚ s trapnym A byl jsem potrestán nejpatˇriˇcnˇejˇs´ım a nejkomiˇctˇejˇs´ım zpusobem, nebot’ jsem své ´ pˇrehánˇen´ım mladistvych. ´ pravdy sice podrˇzel, ale objevil jsem, ne zˇ e to nejsou pravdy, nybrˇ ´ z zˇ e nejsou moje. • 8 Pokouˇsel jsem se vynalézt vlastn´ı herezi; a kdyˇz jsem své d´ılo dokonˇcil, zjistil jsem, zˇ e je to ortodoxn´ı nauka. • 11 Veskrze svˇetˇst´ı lidé nerozumˇej´ı ani svˇetu; zcela se spoléhaj´ı na nˇekolik cynickych ´ zásad, které nejsou pravdivé. • 12 (. . .) Ten, kdo vˇerˇ´ı v sebe, zcela jistˇe [se] zklame. • 12 ˚ ze c´ıtit vybranou rozkoˇs, kdyˇz stahuje koˇcku z kuˇ ˚ ze, vyvod´ı z toho Je-li pravda (a to rozhodnˇe je), zˇ e cˇ lovˇek muˇ ˚ Mus´ı bud’ popˇr´ıt boˇz´ı existenci, jak to cˇ in´ı vˇsichni ateisté, nebo mus´ı náboˇzensky´ filozof jen jeden ze dvou závˇeru. popˇr´ıt momentáln´ı jednotu mezi Bohem a cˇ lovˇekem, jak to cˇ in´ı vˇsichni kˇrest’ané. Nov´ı teologové, jak se zdá, povaˇzuj´ı za svrchovanˇe rozumové rˇ eˇsen´ı popˇr´ıt existenci koˇcky. • 13 ˚ (. . .) Podiv´ınstv´ı je nápadné jen normáln´ım lidem. Podiv´ınstv´ı nen´ı nápadné podiv´ınum. Proto je pro normáln´ı lidi ˚ svˇet plny´ vzruˇsen´ı, kdeˇzto podiv´ıni si stále stˇezˇ uj´ı, jak je zˇ ivot nudny. proˇc nové romány tak rychle ´ To je také duvod, ´ zasná jsou jen zapadaj´ı a proˇc jsou staré pohádky stále zˇ ivé. V starych ´ pohádkách je hrdina normáln´ı mlady´ muˇz. Uˇ jeho dobrodruˇzstv´ı; ohromuj´ı ho, ponˇevadˇz je normáln´ı. V modern´ım psychologickém románu je hrdina nenormáln´ı; stˇred nen´ı uprostˇred. Proto v nˇem ani nejfantastiˇctˇejˇs´ı dobrodruˇzstv´ı nevyvolaj´ı náleˇzitou odezvu a kniha je fádn´ı. ˚ zete vymyslet pˇr´ıbˇeh o hrdinovi mezi draky, ale ne o draku mezi draky. Pohádka vypráv´ı o tom, co uˇcin´ı normáln´ı Muˇ cˇ lovˇek v bláznivém svˇetˇe. Stˇr´ızlivy´ realisticky´ román dneˇska popisuje zásadnˇe to, co ve vˇsedn´ım svˇetˇe udˇelá sˇ´ılenec. • 14 (. . .) Aˇckoli svaty´ Jan Evangelista spatˇril ve svém vidˇen´ı mnoho podivnych ´ oblud, zˇ a´ dná z nich nebyla tak vystˇ ´ redn´ı jako leckteˇr´ı jeho vykladaˇci. • 14


2

Poezie je zdravá, protoˇze plyne lehce po nekoneˇcném moˇri. Rozum se snaˇz´ı to nekoneˇcné moˇre pˇreplout a uˇcinit je tak koneˇcnym. je pak duˇsevn´ı vyˇcerpán´ı. Pˇrij´ımat vˇsechno je hra, rozumˇet vˇsemu je námaha. Básn´ık touˇz´ı ´ Vysledkem ´ jen po vzletu a expanzi, po svˇetˇe, v nˇemˇz by se mohl volnˇe rozvinout. Jeho jedinym ´ pˇra´ n´ım je dostat hlavu do nebe. Logik se naopak snaˇz´ı dostat nebe do své hlavy. A co praskne, je hlava. • 15 ˚ (. . .) Posledn´ı vˇec, kterou lze o bláznu rˇ´ıct, je, zˇ e jeho cˇ iny jsou bezduvodn´ e. Jestliˇze lze nˇejaké lidské jednán´ı nazvat ˚ ´ ˚ seká hol´ı v povˇsechném smyslu bezduvodn´ e, pak jsou to drobné ukony zdravého cˇ lovˇeka, ktery´ si p´ıská pˇri chuzi, do trávy, pˇreˇslapuje nebo si mne ruce. Právˇe sˇ t’astny´ cˇ lovˇek dˇelá zbyteˇcné vˇeci; nemocny´ nen´ı dost silny, ´ aby dˇelal ˚ zbyteˇcnosti. Takové bezstarostné a bezduvodn´ e poˇc´ınán´ı sˇ´ılenec nikdy nepochop´ı; nebot’ sˇ´ılenec (právˇe tak jako determinista) vid´ı ve vˇsem pˇr´ıliˇs mnoho pˇr´ıcˇ innosti. Kaˇzdému takovému bezdˇecˇ nému poˇc´ınán´ı by sˇ´ılenec pˇrikládal kon´ spirat´ıvni vyznam. Domn´ıval by se, zˇ e sekán´ı do trávy je utokem na soukromé vlastnictv´ı. Pˇreˇslapován´ı by povaˇzoval ´ za smluvené znamen´ı pro spiklence. Kdyby se sˇ´ılenec mohl stát na okamˇzik bezstarostnym, uzdravil by se. Kaˇzdy, ´ ´ kdo mˇel to neˇstˇest´ı mluvit s lidmi postiˇzenymi nebo ohroˇzenymi duˇsevn´ı chorobou, v´ı, zˇ e nejpˇr´ısˇ ernˇejˇs´ım pˇr´ıznakem ´ ´ jejich stavu je dˇesivy´ smysl pro detail, spojován´ı jedné vˇeci s jinou na mapˇe sloˇzitˇejˇs´ı neˇz bludiˇstˇe. Budete-li debatovat s sˇ´ılencem, je nanejvyˇ ´ s pravdˇepodobné, zˇ e prohrajete, nebot’ v mnohém smˇeru se jeho mysl pohybuje t´ım rychleji, zˇ e ´ nen´ı zdrˇzována vˇecmi, které provázej´ı správny´ usudek. Nen´ı brzdˇen smyslem pro humor, ani láskou, ani nˇemymi ´ jistotami zkuˇsenosti. Je t´ım logiˇctˇejˇs´ı, zˇ e ztratil jisté zdravé city. To, co se tedy v tomto ohledu rˇ´ıká o sˇ´ılenstv´ı, vede ˇ ılenec nen´ı cˇ lovˇek, ktery´ by pozbyl rozumu. S´ ˇ ılenec je cˇ lovˇek, ktery´ pozbyl vˇseho vlastnˇe ke klamnému závˇeru. S´ kromˇe rozumu. • 16 (. . .) Mysl [ˇs´ılence se] pohybuje v dokonalém, ale tˇesnˇe uzavˇreném kruhu. • 16 ´ ´ zen´ı. (. . .) Nejvyraznˇ ejˇs´ı a nejnepochybnˇejˇs´ı známkou sˇ´ılenstv´ı je (. . .) kombinace logické uplnosti a duchovn´ıho zuˇ ´ • 18 Duˇsevn´ı poruchy se nelze zbavit pouhym ´ myˇslen´ım, protoˇze je to právˇe orgán myˇslen´ı, ktery´ onemocnˇel, stal se ˚ ze poskytnout jedinˇe vule ˚ nebo v´ıra. Jakmile se zaˇcne pohybovat jen neovladatelnym ´ a jakoby závislym. ´ Záchranu muˇ rozum, pohybuje se v starém vyjetém logickém kruhu stále dokola (. . .). • 18 Pohorˇsuje-li tˇe tvá hlava, utni ji; nebot’ je lepˇs´ı vej´ıt do nebeského královstv´ı nikoli jako d´ıtˇe, nybrˇ ´ z i jako hlupák, neˇz byt ´ s celym ´ svym ´ intelektem uvrˇzen do pekla – nebo do bláznice. • 20 ˚ Kˇrest’an uznává, zˇ e je vesm´ır rozmanity, y; ´ dokonce ruznorod ´ zrovna jako kaˇzdy, ´ kdo má zdravy´ rozum, v´ı, zˇ e cˇ lovˇek je sloˇzitá bytost, zˇ e je v nˇem nˇeco ze zv´ırˇ ete, nˇeco z d’ábla, nˇeco ze svˇetce a nˇeco z obˇcana. Duˇsevnˇe zdravy´ cˇ lovˇek ˚ svˇet je vˇsak zcela jednoduchy´ a jednolity; dokonce v´ı, zˇ e je v nˇem i kus blázna. Materialistuv ´ zrovna jako si je sˇ´ılenec zcela jist, zˇ e je zdráv. Materialista je pˇresvˇedˇcen, zˇ e dˇejiny jsou prostˇe a vyhradnˇ e rˇ etˇezem pˇr´ıcˇ innosti; zrovna jako ´ ´ je zm´ınˇeny´ chovanec ustavu pro choromyslné pˇresvˇedˇcen, zˇ e je prostˇe a vyhradnˇ e kuˇretem. Materialisté a sˇ´ılenci ´ nem´ıvaj´ı pochybnost´ı. • 20 ˚ materialisty, at’ jsou správné nebo ne, lze uvést, zˇ e niˇc´ı postupnˇe jeho lidskost; nemám na (. . .) Proti hlavn´ım závˇerum mysli jen laskavost nybrˇ ´ z i nadˇeji, odvahu, poezii, iniciativu, zkrátka vˇse, co je lidské. Vede-li napˇr´ıklad materialismus lidi k naprostému fatalismu (coˇz obyˇcejnˇe byv´ ´ a), je zcela poˇsetilé pˇredst´ırat, zˇ e je v nˇejakém smyslu osvobozuj´ıc´ı silou. ˚ Deterministé Je absurdn´ı tvrdit, zˇ e sˇ´ırˇ´ıte svobodu, pouˇz´ıvá-li se svobodného myˇslen´ı pouze k zniˇcen´ı svobodné vule. pˇricházej´ı poutat ne osvobozovat. • 22 ˚ Jsou pomaten´ı oba: ten, kdo nevˇerˇ´ı svym i ten, kdo nevˇerˇ´ı niˇcemu jinému. ´ smyslum, • 23 ˇ Clovˇ eka udrˇzuje pˇri zdravém rozumu v´ıra v tajemstv´ı. • 23 (. . .) Obyˇcejny´ cˇ lovˇek je vˇzdycky duˇsevnˇe zdráv, protoˇze obyˇcejny´ cˇ lovˇek uznává tajemné. Pˇripouˇst´ı poloˇsero. Stoj´ı vˇzdy jednou nohou na zemi a druhou v rˇ´ısˇ i pohádek. Ponechává si volnost pochybovat o svych ´ boz´ıch; ale také si ˚ svobodu v nˇe vˇerˇ it. Dbá vˇzdycky v´ıc o pravdu neˇz o duslednost. ˚ ponechává (na rozd´ıl od dneˇsn´ıch agnostiku) A vid´ı-li ˚ dvˇe pravdy zdánlivˇe v rozporu, pˇrij´ımá obˇe a s nimi i jejich protichudnost.


3

˚ e obrazy zároven, ˇ a právˇe proto je vid´ı lépe. Jeho duchovn´ı zrak je stereoskopicky´ jako jeho fyzicky´ zrak; vid´ı dva ruzn´ ˚ Tak vˇzdycky vˇerˇ il, zˇ e existuje nˇeco jako osud, ale zárovenˇ i nˇeco jako svobodná vule. Byl pˇresvˇedˇcen, zˇ e dˇeti jsou nebeské královstv´ı, ale i pˇresto zˇ e maj´ı poslouchat královstv´ı pozemské. Obdivoval se mlád´ı, protoˇze je mladé, a stárˇ´ı, protoˇze mladé nen´ı. Právˇe tato rovnováha zdánlivych ´ protikladu˚ tvoˇr´ı s´ılu a odolnost zdravého cˇ lovˇeka. (. . .) • 23 Morbidn´ı logik se snaˇz´ı vˇsechno objasnit a podaˇr´ı se mu udˇelat vˇsechno jen záhadnym. ´ Vˇerˇ´ıc´ı cˇ lovˇek pˇripust´ı, abyjed˚ nn vˇec zustala tajemná, a vˇsechno ostatn´ı se t´ım objasn´ı. • 24 ˚ zeme vhodnˇe zvolit kˇr´ızˇ za symbol tajemstv´ı Jako jsme vybrali kruh za symbol pouhého rozumu a sˇ´ılenstv´ı, tak muˇ ˇ (. . .) Nebot’ kruh je sice svou povahou dokonaly´ a nekoneˇcny, a zdrav´ı zároven. ´ ale jeho velikost je natrvalo pevnˇe ˚ ze byt ˚ ze do nekoneˇcna stanovena, nemuˇ ´ vˇetˇs´ı ani menˇs´ı. Naproti tomu kˇr´ızˇ , aˇckoli má v srdci stˇretnuti a rozpor, muˇ ˚ tvar. Protoˇze má v svém stˇredu paradox, muˇ ˚ ze rust ˚ beze zmˇeny. rozp´ınat svá cˇ tyˇri ramena, aniˇz i ´ım zmˇen´ı svuj ˚ ukazuje smˇer vˇsem svobodnym Kruh se vrac´ı sám v sebe a je omezeny. ´ Kˇr´ızˇ rozpˇrahuje svá ramena do cˇ tyˇr vˇetru; ´ ˚ poutn´ıkum. • 25 Modern´ı svˇet je plny´ starych ´ kˇrest’anskych ´ ctnost´ı, které zeˇs´ılely. • 26 ˚ svˇet zvˇetˇsit, mus´ı se sám stále umenˇsovat. (. . .) Má-li cˇ lovˇek svuj • 26 ˇ Clovˇ ek má pochybovat o sobˇe, ale nemá pochybovat o pravdˇe. A to se právˇe zvrátilo v pravy´ opak. Dnes si je cˇ lovˇek ˇ ast, o n´ızˇ pochybuje, je právˇe ta cˇ a´ st, o n´ızˇ by jist právˇe tou cˇ a´ st´ı cˇ lovˇeka, kterou by si nemˇel byt ´ jist – sám sebou. C´ pochybovat nemˇel – boˇzsky´ rozum. • 27 Novodoby´ skeptik je tak pokorny, ´ zˇ e pochybuje i o tom, zda je schopen se uˇcit. A tak bychom byli na omylu, kdybychom ukvapenˇe tvrdili, zˇ e neexistuje pokora typická pro naˇsi dobu. Existuje: ale je prakticky jedovatˇejˇs´ı neˇz ˚ Stará pokora byla ostruhou, která cˇ lovˇeku nedovolila, aby se zastavil; nikoli hˇreb´ınejvystˇ ´ rednˇejˇs´ı pokoˇrován´ı asketu. ´ ı, coˇz kem v botˇe, ktery´ by mu bránil pokraˇcovat v cestˇe. Nebot’ stará pokora nutila cˇ lovˇeka pochybovat o jeho usil´ ho mohlo pˇrimˇet k tomu, aby pracoval houˇzevnatˇeji. Nová pokora naopak nut´ı cˇ lovˇeka pochybovat o jeho c´ılech, coˇz ˚ bude m´ıt za následek, zˇ e se pˇrestaneme namáhat vubec. • 29 ˚ (. . .) H. G. Wells (. . .) tvrd´ı, zˇ e jednotlivá vˇec je jedineˇcná“ a zˇ e kategorie vubec neexistuj´ı. (. . .) [To] je cˇ istˇe destruktivn´ı. ” Myslit znamená spojovat vˇeci, a nelze-li je spojovat, jsme v konc´ıch. Nen´ı tˇreba pˇripom´ınat, zˇ e tato skepse, zakazuj´ıc´ı ˚ ze otevˇr´ıt usta, ´ myslet, zakazuje nutnˇe i mluvit; cˇ lovˇek nemuˇ aby j´ı neodporoval. A tak kdyˇz Wells kdesi rˇ´ıká: Vˇsechny ” zˇ idle se vzájemnˇe naprosto liˇs´ı.“, nepronásˇ´ı jen chybny´ vyrok, nybrˇ ´ ´ z si zárovenˇ pojmovˇe odporuje. Jsou-li vˇsechny zˇ idle naprosto odliˇsné, nelze o nich mluvit jako o vˇsech zˇ idl´ıch“. ” • 30 (. . .) Souhlas´ım s pragmatiky, zˇ e zjevná objektivn´ı pravda nezahrnuje vˇsechno; zˇ e existuje autoritativn´ı potˇreba vˇerˇ it ve vˇeci, které jsou pro lidskou mysl nezbytné. Tvrd´ım vˇsak, zˇ e jednou z tˇechto nezbytnost´ı je právˇe v´ıra v objektivn´ı pravdu. • 31 ˇ y´ pochy(. . .) Nejvyznaˇ cnˇejˇs´ı bˇezˇ né filozofické smˇery maj´ı nejen rysy sˇ´ılenstv´ı, ale rysy sebevraˇzedného sˇ´ılenstv´ı. Cir ´ bovaˇc narazil hlavou na meze lidského myˇslen´ı – a rozbil si ji. • 33 ´ ˚ znamená omezen´ı sebe. Pˇra´ t si cˇ innost znamená prát si omezen´ı. V tomto smyslu je kaˇzdy´ ukon ´ Kaˇzdy´ ukon vule ´ ukonem sebeobˇetován´ı. Zvol´ıme-li si nˇeco, odm´ıtáme vˇsechno ostatn´ı. Tato námitka, kterou stoupenci této sˇ koly obraceli proti manˇzelstv´ı, je vlastnˇe námitkou proti jakémukoli cˇ inu. Kaˇzdy´ cˇ in je neodvolatelnym ´ vybˇ ´ erem a vylukou. ´ Bere-li si cˇ lovˇek jednu zˇ enu, vzdává se vˇsech ostatn´ıch; a zrovna tak, zvol´ı-li si jeden smˇer cˇ innosti, vzdává se vˇsech ˇ ıma, obˇetujete ostatn´ıch. Stanete-li se anglickym ´ králem, rezignujete na m´ısto kosteln´ıka v Bromptonu. Jedete-li do R´ pestry´ a zaj´ımavy´ zˇ ivot ve Wimbledonu. • 34


4

Umˇen´ı znamená omezen´ı; podstatnou cˇ a´ st´ı kaˇzdého obrazu je rám. Kresl´ıte-li zˇ irafu, mus´ıte ji kreslit s dlouhym ´ ˚ c´ım zpusobem ˚ krkem. Jestliˇze si smˇelym dovol´ıte nakreslit ji s krátkym ´ tvurˇ ´ krkem, zjist´ıte, zˇ e to nen´ı zˇ irafa. Kdo ˚ vstupuje do svˇeta omezen´ı. Je moˇzné oprostit vˇeci od cizorodych ˚ ale vstoup´ı do svˇeta faktu, ´ nebo nahodilych ´ zákonu, ˚ Ani nelze ne od zákonu˚ jejich pˇrirozené povahy. Tygra lze zbavit zamˇr´ızˇ ované klece, ale nelze ho zbavit jeho pruhu. zbavit velblouda jeho hrbu; pˇrestal by byt ´ velbloudem. • 34 Umˇelec miluje své omezen´ı, nebot’ toto omezen´ı je ve vˇeci, s kterou pracuje. Mal´ırˇ je rád, zˇ e plátno je ploché. Sochaˇr je rád, zˇ e je hl´ına bezbarvá. • 34 ˚ zitˇejˇs´ı, proti jakému systému se neJakob´ın byl schopen rˇ´ıct, nejen proti jakému systému se bouˇr´ı, ale i, coˇz bylo duleˇ ˚ erˇ oval. Novy´ rebel je vˇsak skeptik a neduvˇ ˚ erˇ uje plnˇe niˇcemu. Chyb´ı mu oddanost; proto nemuˇ ˚ ze bouˇr´ı, jakému by duvˇ byt ´ nikdy skuteˇcnym ´ revolucionárˇ em. A to, zˇ e o vˇsem pochybuje, mu vlastnˇe pˇrekázˇ ´ı, kdyˇz chce nˇeco odsoudit. Protoˇze kaˇzdé odsuzován´ı pˇredpokládá nˇejakou mravn´ı normu; a modern´ı revolucionárˇ pochybuje nejen o instituci, kterou odsuzuje, ale i o normˇe, na základˇe n´ızˇ odsuzuje. Nap´ısˇ e tˇreba knihu, v n´ızˇ si stˇezˇ uje, zˇ e vládn´ı tisk urázˇ ´ı cˇ istotu zˇ en, a pak nap´ısˇ e jinou (o sexuáln´ım problému), kde ji urázˇ ´ı sám. Prokl´ıná sultána, zˇ e kˇrest’anské d´ıvky pozbyvaj´ ´ ı panenstv´ı, a pak prokl´ıná pan´ı Grundyovou, zˇ e si je uchovávaj´ı. Jako politik bude hlásat, zˇ e válka je maˇren´ım zˇ ivota, a potom jako filozof bude tvrdit, zˇ e zˇ ivot je maˇren´ım cˇ asu. Rusky´ pesimista bude odsuzovat policistu za to, zˇ e zabil muˇzika, a pak z nejvyˇssˇ´ıch filozofickych ´ principu˚ dokázˇ e, zˇ e se muˇzik mˇel zab´ıt sám. Nˇekdo odsoud´ı manˇzelstv´ı jako leˇz, a potom odsoud´ı aristokratické zhyralce, zˇ e s n´ım zacházej´ı jako se lˇz´ı. Národn´ı vlajku nazve kusem hadru, ´ a potom obvin´ı utlaˇcovatele Polska a Irska, zˇ e ten kus hadru odstranili. Stoupenec této sˇ koly jde nejdˇr´ıv na politickou ˚ schuzi, kde si stˇezˇ uje, zˇ e se s divochy nakládá jako se zv´ırˇ aty; pak si vezme klobouk a deˇstn´ık a jde na vˇedeckou ˚ kde dokazuje, zˇ e vlastnˇe jsou zv´ırˇ ata. Zkrátka, modern´ı revolucionárˇ , ponˇevadˇz je neomezenˇe skepticky, schuzi, ´ podkopává své vlastn´ı pozice. V knize o politice napadá lidi, zˇ e sˇ lapou po morálce; v knize o morálce napadá morálku, zˇ e sˇ lape po lidech. Proto se modern´ı revolucionárˇ stal prakticky nepouˇzitelnym ´ pro jakoukoli revoluci. T´ım, zˇ e se bouˇr´ı proti vˇsemu, ztratil právo bouˇrit se proti nˇecˇ emu konkrétn´ımu. • 36 (. . .) Kaˇzdého, komu nezmˇekne srdce, postihne nakonec mˇeknut´ı mozku. • 36 ˇ ılenstv´ı moˇzno definovat jako duˇsevn´ı cˇ innost, jeˇz vede k duˇsevn´ı bezmocnosti. (. . .) S´ • 36 ˚ ˚ neznamená jen volbu nˇecˇ eho, ale (. . .) Ten, kdo nechce nic odm´ıtnout, chce vlastnˇe jen zkázu vule; protoˇze vule zárovenˇ i odm´ıtnut´ı témˇerˇ vˇseho. • 36 Jana z Arku neuvázla na rozcest´ı odm´ıtnut´ım vˇsech cest, jako Tolstoj, nebo pˇrijet´ım vˇsech, jako Nietzsche. Vybrala si cestu a sˇ la po n´ı bleskovym ´ pochodem. Pˇritom mˇela v sobˇe, jak jsem si uvˇedomil, vlastnˇe vˇsechno, co pravého mˇel v sobˇe Tolstoj nebo Nietzsche, ba dokonce i vˇsechno, co je u Tolstého vzneˇsené – radost z prostych ´ vˇec´ı, zejména ´ z prostého soucitu, zájem o svˇet, uctu k chudym ´ a k ohnutému hˇrbetu. Jana z Arku mˇela vˇsechno a jeˇstˇe nav´ıc, zˇ e dovedla chudobu nejen obdivovat, ale i snásˇ et; kdeˇzto Tolstoj je pouhy´ typicky´ aristokrat, ktery´ se snaˇzil vyzkoumat jej´ı tajemstv´ı. A pak jsem myslel na vˇsechno, co bylo stateˇcného, hrdého a patetického u chudáka Nietzscheho, a na jeho vzpouru proti prázdnotˇe a strachu z naˇs´ı doby. Myslel jsem na jeho vyzvu vyvázˇ it nebezpeˇc´ı extáz´ı, na jeho ´ hlad po trysku velkych do zbranˇe. Ano, Jana z Arku tohle vˇsechno mˇela; jen s t´ım rozd´ılem, ´ kon´ı, na jeho vyzvu ´ zˇ e nechválila boj, nybrˇ ´ z bojovala. V´ıme, zˇ e se nebála vojska, zat´ımco Nietzsche, pokud v´ıme, se bál krávy. Tolstoj venkovana jen chválil, ona venkovankou byla. Nietzsche váleˇcn´ıky jen chválil, ona váleˇcn´ıkem byla. Pˇrekonala je oba v jejich antagonistickych ideálech; byla m´ırnˇejˇs´ı neˇz jeden a prudˇs´ı neˇz druhy. ´ ´ A pˇresto byla naprosto praktickou osobou, která nˇeco vykonala, kdeˇzto oni byli bláznivymi teoretiky, kteˇr´ı nevykonali nic. ´ • 41 Tradici lze definovat jako rozˇs´ırˇ en´ı volebn´ıho práva. Tradice znamená dát hlasovac´ı právo nejzanedbanˇejˇs´ı ze vˇsech ˚ ´ e a domyˇ tˇr´ıd, naˇsim pˇredkum. Je to demokracie mrtvych. Tradice se odm´ıtá podrobit uzk´ ´ ´ slivé oligarchii tˇech, kdo náhodou chod´ı po svˇetˇe. • 41 Demokracie nás vyzyv´ ´ a, abychom nepˇrehl´ızˇ eli názor dobrého cˇ lovˇeka, i kdyˇz je to násˇ cˇ eled´ın; tradice nás zˇ a´ dá, abychom nepˇrehl´ızˇ eli názor dobrého cˇ lovˇeka, i kdyˇz je to násˇ otec.


5

• 48 ˚ ze byt (. . .) Nemuˇ ´ náhoda, zˇ e se sklo tak cˇ asto vyskytuje v lidovém bájeslov´ı. Jedna princezna bydl´ı v sklenˇeném zámku, jiná na sklenˇené hoˇre, jiná zas vidi vˇsecko v zrcadle. Vˇsechny mohou bydlet v sklenˇenych ´ domech, nebudou-li házet kamen´ım. Nebot’tento promˇenlivy´ tˇrpyt skla je jen vyrazem toho, zˇ e sˇ tˇest´ı je nádherné, ale kˇrehké jako hmota, ´ ˚ ze sluˇzka nebo koˇcka snadno rozb´ıt. kterou muˇ • 50 ˇ jeden slon má chobot, je nápádné; ale zˇ e vˇsichni sloni maj´ı chobot, vypadá uˇz jako spiknut´ı. Ze • 51 (. . .) Dospˇeli nejsou dost siln´ı, aby se radovali z jednotvárnosti. • 51 ˚ ze to byt ´ esˇ né scény jako na divadle. Opakován´ı v pˇr´ırodˇe nemus´ı byt ´ pouhym ´ mechanismem. Muˇ ´ opakován´ı uspˇ • 59 ˇ ımané nemilovali R´ ˇ ım, protoˇze byl velky. R´ ´ Byl velky, ´ protoˇze ho milovali. • 61 Nejhorˇs´ı sˇ ovinisté nemiluj´ı Anglii, nybrˇ ´ z nˇejakou teorii o Anglii. • 63 Sebevrah je zˇrejmym ´ opakem muˇcedn´ıka. Muˇcedn´ık je cˇ lovˇek, kterému záleˇz´ı na nˇecˇ em mimo nˇej tolik, zˇ e nedbá ˚ zˇ ivot. Sebevrah je cˇ lovˇek, kterému záleˇz´ı na cˇ emkoli mimo nˇej tak málo, zˇ e uˇz t´ım nechce nic m´ıt. Jeden chce, o svuj aby nˇeco zaˇcalo, druhy, ´ aby vˇsechno skonˇcilo. • 66 ˚ Kˇrest’anstv´ı pˇriˇslo na svˇet pˇredevˇs´ım proto, aby duraznˇ e prohlásilo, zˇ e se cˇ lovˇek nemá d´ıvat jen dovnitˇr, nybrˇ ´ z má ´ zasem a s nadˇsen´ım pˇr´ıtomnost boˇzského lodivoda. hledˇet ven, vn´ımat s uˇ • 68 ˚ napsal sp´ısˇ e divadeln´ı hru neˇz básenˇ – hru, kterou sice pojal jako nˇeco dokonalého, ale kterou svˇerˇ il lidskym Buh ´ ˚ a reˇzisérum, ˚ ˚ hercum a ti ji od zaˇca´ tku dukladnˇ e zpackali. • 68 ˇ (. . .) Clovˇ ek mus´ı nˇejak milovat svˇet a nebyt ´ pˇritom svˇetskym. ´ • 71 Skuteˇcná pot´ızˇ s t´ımto naˇs´ım svˇetem nen´ı v tom, zˇ e je nerozumny, ´ ani v tom, zˇ e je rozumny. ´ Nejbˇezˇ nˇejˇs´ı druh obt´ızˇ ´ı ˇ vyplyv´ nen´ı nelogicky, ´ a z toho, zˇ e je témˇerˇ rozumny, ´ ale ne docela. Zivot ´ je vˇsak past´ı na logiky. Vypadá jen o poznán´ı matematiˇctˇejˇs´ı a pravidelnˇejˇs´ı, neˇz opravdu je; jeho pˇresnost je zˇrejmá, ale jeho nepˇresnost skrytá; jeho vystˇ ´ rednost cˇ ´ıhá v záloze. • 71 (. . .) Dejme tomu, zˇ e nˇejaká matematická bytost z mˇes´ıce by mˇela promˇerˇ it lidské tˇelo. Vˇsimla by si hned, zˇ e jeho ˇ podstatnym ek jsou vlastnˇe dva lidé: ten napravo se pˇresnˇe podobá tomu nalevo. A kdyˇz ´ znakem je podvojnost. Clovˇ by zjistila, zˇ e je ruka napravo a ruka nalevo, noha napravo a noha nalevo, mohla by pokraˇcovat dál a naj´ıt na kaˇzdé stranˇe stejny´ poˇcet prstu˚ na rukou i na nohou, dvojici oˇc´ı, dvojici uˇs´ı, dvojici nosn´ıch d´ırek a dokonce i dva mozkové laloky. Nakonec by to pˇrijala jako zákon; a kdyˇz by naˇsla na jedné stranˇe srdce, usoudila by, zˇ e srdce bude také na druhé stranˇe. A právˇe tehdy, kdyˇz by c´ıtila nej vˇetˇs´ı jistotu, mylila by se. ´ ´ Právˇe tato mlˇcenlivá uchylka, kdy do naprosté pˇresnosti chyb´ı jen coul, je záludnym ´ prvkem vˇsech vˇec´ı. Vypadá to jako nˇejaká tajná zrada ve vesm´ıru. Jablko nebo pomeranˇc jsou dost kulaté, abychom je mohli kulatymi nazvat, ´ a pˇrece nakonec kulaté nejsou. I zemˇe má tvar pomeranˇce a svád´ı prostoduchého astronoma k tomu, aby ji nazval koul´ı. Velryba nen´ı rybou, pˇrestoˇze sej´ı velmi podobá. Vˇsude se vyskytuje tento prvek shody a nevypoˇcitatelnosti. ˚ ale vˇzdycky aˇz v posledn´ım okamˇziku. Z cel kové zakˇrivenosti zemˇekoule lze snadno usuzovat, Uniká racionalistum, zˇ e je stejnˇe za kˇrivená vˇsude. Zdálo by se logické, zˇ e má-li cˇ lovˇek mozek na obou stranách, bude m´ıt na obou stranách i srdce. (. . .) • 73 (. . .) Kdykoli se nám zdá v kˇrest’anské teologii nˇeco podivné, obyˇcejnˇe zjist´ıme, zˇ e je nˇeco podivného i v pravdˇe samé.


6

• 73 Je velmi tˇezˇ ké hájit nˇeco, o cˇ em je cˇ lovˇek naprosto pˇresvˇedˇcen. Je to pomˇernˇe snadné, je-li pˇresvˇedˇcen jen cˇ a´ steˇcnˇe. ˚ a dovede jej vyloˇzit. K plnému pˇresvˇedˇcen´ı o správnosti A cˇ a´ steˇcnˇe byv´ ´ a pˇresvˇedˇcen, kdyˇz najde ten nebo onen dukaz filozofické leorie vˇsak nevede pouhé zjiˇstˇen´ı, zˇ e ji nˇeco dokazuje. K plnému pˇresvˇedˇcen´ı dojde teprve tehdy, kdyˇz ˚ ˚ smˇerˇ uj´ıc´ıch ze vˇsech stran k tomuto pˇresvˇedˇcen´ı, shledáme, zˇ e j´ı dokazuje vˇsecko. A cˇ ´ım v´ıc kdo nacház´ı duvod u, t´ım byv´ ´ a zmatenˇejˇs´ı, kdyˇz je náhle poˇza´ dán, aby je shrnul. Kdybychom se tˇreba neoˇcekávanˇe zeptali Inteligentn´ıho cˇ lovˇeka: Proˇc dáváte pˇrednost civilizaci pˇred barbarstv´ım?“, rozhlédl by se zmatenˇe kolem sebe a byl by schopen jen ” ˚ neurˇcitˇe odpovˇedˇet: No, mám knihovnu. . . a uhl´ı v uhláku. . . a existuj´ı piana. . . a policisté. . .“. Zduvodnit civilizaci je ” ˚ ˚ kterymi ˇ sloˇzité. Zaslouˇzila se o tolik vˇec´ı. Ale právˇe to mnoˇzstv´ı dukaz u, ´ by odpovˇed’mˇela pˇrekypovat, ji znemoˇznuje. • 74 Kdyˇz jsem znova a znova proˇc´ıtal vˇsechny ty nekˇrest’anské nebo protikˇrest’anské vyklady o v´ırˇ e od Huxleyho po ´ Bradlaugha, vyvstával mi v mysli postupnˇe, ale vyraznˇ e, trvaly´ a straˇsny´ dojem, zˇ e kˇrest’anstv´ı mus´ı byt ´ ´ nˇeco neobyˇcejného. Nejen zˇ e trp´ı (jak jsem se dov´ıdal) nejkˇriklavˇejˇs´ımi neˇrestmi, nybrˇ ´ z má zˇrejmˇe i nepochopitelnou vlohu ˚ ˚ Sotva jeprotikladnych duvod u. sdruˇzovat neˇresti, které si vzájemnˇe odporuj´ı. Bylo napadáno ze vˇsech moˇznych ´ ´ den racionalista dokázal, zˇ e je pˇr´ıliˇs vychodn´ ı, dokázal jiny´ stejnˇe zˇretelnˇe, zˇ e je pˇr´ıliˇs západn´ı. Sotva se utiˇsilo mé ´ ´ cnou cˇ tverhrannost´ı, uˇz jsem byl vyzván, abych si vˇsiml a odsoudil jeho vysiluj´ıc´ı rozhoˇrcˇ en´ı nad jeho ostrou a utoˇ smyslnou kulatost. Nˇektery´ cˇ tenárˇ se snad nikdy s podobnou vˇec´ı nesetkal; podám proto jen namátkou nˇekolik takovych ´ pˇr´ıkladu˚ pro´ ıch skeptiku. ˚ Budou cˇ tyˇri nebo pˇet; ale mohlo by jich byt tismyslnosti v utoc´ ´ padesát. ˚ ´ Tak napˇr´ıklad na mne velmi zapusobil vymluvn y´ utok na kˇrest’anstv´ı jako na nˇeco nelidsky pochmurného; nebot’jsem ´ povaˇzoval (a dosud povaˇzuji) upˇr´ımny´ pesimismus za neodpustitelny´ hˇr´ıch. Neupˇr´ımny´ pesimismus je spoleˇcenskou manyrou, která je sp´ısˇ pˇr´ıjemná neˇz nepˇr´ıjemná; a naˇstˇest´ı je témˇerˇ kaˇzdy´ pesimismus neupˇr´ımny. ´ ´ Bylo-li vˇsak kˇrest’anstv´ı, jak tvrdili tito lidé, nˇecˇ ´ım ryze pesimistickym ´ a odporuj´ıc´ım zˇ ivotu, pak jsem byl ochoten vyhodit katedrálu svatého Pavla do povˇetˇr´ı. Pozoruhodné je vˇsak tohle: V prvn´ı kapitole mi (k mému plnému uspokojen´ı) dokázali, zˇ e kˇrest’anstv´ı je pˇr´ıliˇs pesimistické; a pak zaˇcali v druhé kapitole dokazovat, zˇ e je pˇr´ıliˇs optimistické. Jednou ˇ zˇ alobou na kˇrest’anstv´ı bylo, zˇ e morbidn´ımi slzami a zastraˇsován´ım brán´ı lidem hledat radost a svobodu na nadrech ˚ zového dˇetského popˇr´ırody. Jiná zˇ aloba vˇsak prohlaˇsovala, zˇ e utˇesˇ uje lidi smyˇslenou prozˇretelnosti a strká je do ruˇ koje. Jeden velky´ agnostik se ptal, proˇc pˇr´ıroda nen´ı dost krásná a proˇc je tˇezˇ ké byt ´ svobodny. ´ Jiny´ velky´ agnostik nam´ıtal, zˇ e kˇrest’ansky´ optimismus, roucho klamu utkané zboˇznyma rukama“, nám zakryv´ ´ ´ a skuteˇcnost, zˇ e pˇr´ıroda ” je ohavná a zˇ e nen´ı moˇzné byt ´ svoboden. Sotva jeden racionalista oznaˇcil kˇrest’anstv´ı za dˇesivy´ sen, uˇz je zaˇcal jiny´ ˚ A to mˇe mátlo. Zdálo se, zˇ e obvinˇen´ı jsou nedusledn´ ˚ nazyvat rájem bláznu. a. Kˇrest’anstv´ı nemohlo byt ´ ´ souˇcasnˇe cˇ ernou maskou na b´ılém svˇetˇe i b´ılou maskou na cˇ erném svˇetˇe. Postaven´ı kˇrest’ana nemohlo byt ´ zárovenˇ tak pohodlné, aby na nˇem lpˇel i za cenu zbabˇelstv´ı, ani tak nepohodlné, aby je bláhovˇe snásˇ el. Jestliˇze falˇsovalo lidské pˇredstavy, ˚ ˚ zové bryle. muselo je falˇsovat t´ım nebo on´ım zpusobem; nemohlo nosit zárovenˇ zelené i ruˇ ´ • 76 ˚ Zjistil jsem, zˇ e silnym proti kˇrest’anstv´ı je obvinˇen´ı, zˇ e ve vˇsem, co se na zyv´ ´ duvodem ´ a kˇrest’anské, je nˇeco bojácného, mniˇsského a nemuˇzného, zejména pokud se tyk´ ´ a odporu a boje. Velc´ı skeptikové devatenáctého stolet´ı byli vesmˇes muˇzn´ı. Bradlaugh bezpochyby expanzivnˇe, Huxley mlˇcenlivˇe. Ve srovnán´ı s nimi se opravdu zdálo, zˇ e v kˇrest’anskych ´ nauˇcen´ıch je cosi slaboˇsského a pˇr´ıliˇs trpˇelivého. Paradox evangeli´ı o nastaven´ı druhé tvárˇ e, to, zˇ e knˇezˇ ´ı nikdy neboˇ jovali, a stovka jinych jsem ´ pˇr´ıkladu˚ mluvila ve prospˇech obvinˇen´ı, zˇ e se kˇrest’anstv´ı snaˇz´ı udˇelat z lid´ı ovce. Cetl to a vˇerˇ il jsem tomu; a kdybych nebyl cˇ etl nic jiného, byl bych tomu vˇerˇ il dál. Ale pak jsem se dovˇedˇel nˇeco docela ˚ jiného. V své agnostické pˇr´ıruˇcce jsem obrátil stránku a rozum mi zustal stát. Dovˇedˇel jsem se totiˇz, zˇ e mám nenávidˇet kˇrest’anstv´ı ne proto, zˇ e bojuje pˇr´ıliˇs málo, ale zˇ e bojuje pˇr´ıliˇs mnoho. Vypadalo to, jako by bylo l´ıhn´ı válek. Zaplavilo ˚ svˇet krv´ı. Pˇredt´ım jsem se dukladnˇ e rozhnˇeval na kˇrest’any, protoˇze se nikdy nehnˇevali. A ted’ jsem se na nˇe mˇel zas rozhnˇevat proto, zˇ e jejich hnˇev byl nej mohutnˇejˇs´ım a nejhroznˇejˇs´ım zjevem v dˇejinách lidstva – prosákl zemi a zatem´ ˚ nil slunce. Tit´ızˇ lidé, kteˇr´ı kˇrest’anstv´ı vytykali klásˇ tern´ı m´ırnost a ustupnost, mu vytykali násil´ı a stateˇcnost kˇriˇza´ ku. ´ ´ Tak cˇ i onak, to zpropadené kˇrest’anstv´ı mohlo za to, zˇ e Edward Vyznavaˇc nebojoval, i za to, zˇ e Richard Lv´ı Srdce bojoval. • 77 ´ e, zˇ e jim pˇri tom ani nevad´ı, odporuj´ı-li (. . .) Jaká je to asi pozoruhodná nauka, kdyˇz se ji lidé snaˇz´ı pop´ırat tak upornˇ sami sobˇe. • 78 ´ (. . .) Psali jist´ı skeptikové, zˇ e velkym na rodinu; odtrhovalo pry´ zˇ eny od dˇet´ı a od ´ zloˇcinem kˇrest’anstv´ı byl jeho utok domova a zav´ıralo je do klásˇ tern´ı samoty a kontemplace. Pak ale jin´ı (m´ırnˇe pokrokovˇejˇs´ı) prohlásili, zˇ e je velkym ´


7

zloˇcinem kˇrest’anstv´ı, zˇ e nám vnucuje rodinu a manˇzelstv´ı, zˇ e odsuzuje zˇ eny k domác´ı dˇrinˇe a zapov´ıdá jim samotu a kontemplaci. Obvinˇen´ı bylo právˇe opaˇcné. Podobnˇe pry´ nˇekteré vˇety v apoˇstolskych ´ listech a v svatebn´ım ˇ ı zˇ ensky´ intelekt. Zjistil jsem vˇsak, zˇ e puvodci ˚ ˇ ı sami, nebot’ se c´ırkvi s oblibou obˇradu podcenuj´ této vytky jej podcenuj´ ´ vysm´ıvali, zˇ e ji drˇz´ı jenom zˇ enské“. Nebo se zase vyˇc´ıtaly kˇrest’anstv´ı jeho nuzácké zvyky, zˇ ´ınˇené roucho a suˇseny´ ” hrách. Vzápˇet´ı se mu vˇsak vytykala nádhera a obˇradnost, mramorové svatynˇe a zlatá roucha. Tupili je za to, zˇ e je pˇr´ıliˇs ´ ˚ zˇ a´ k Bradlaugh pˇriˇsel na to, zˇ e ji fádn´ı, i za to, zˇ e je pˇr´ıliˇs pestré. Nebo zase zˇ e pˇr´ıliˇs omezuje sexualitu, aˇz Malthusuv ˇ ˇ ano z uzkoprs´ ´ omezuje málo. Casto je jedn´ım dechem obvinov´ e konvence i z náboˇzenské vystˇ ´ rednosti. Na stránkách tézˇ e protináboˇzenské broˇzury jsem cˇ etl vytku, zˇ e v´ıra je nejednotná ( Jeden smyˇ ´ ´ sl´ı tak a druhy´ jinak.“) i zˇ e je jednotná ” ˚ ˇ ˚ ( Právˇe ruznost názoru˚ zabranuje, aby se svˇet neoctl v konc´ıch.“). V tézˇ e rozmluvˇe hanˇel jisty´ volnomyˇslenkárˇ , muj ” ˇ pˇr´ıtel, c´ırkev za to, zˇ e pohrdá Zidy, a pak se o n´ı s despektem vyjádˇril, zˇ e je zˇ idovská. • 80 (. . .) Nepotˇrebujeme slouˇceninu [optimismu a pesimismu] nebo kompromis, nybrˇ ´ z obˇe vˇeci v jejich plné s´ıle, lásku i hnˇev v plném zˇ a´ ru. • 81 Pohanstv´ı tvrdilo, zˇ e ctnost záleˇz´ı v rovnováze; kˇrest’anstv´ı prohlásilo, zˇ e záleˇz´ı v konfliktu – v srázˇ ce dvou vásˇ n´ı ˚ ych. na pohled protichudn Samozˇrejmˇe, zˇ e nebyly nesluˇcitelné doopravdy; pouze takové, zˇ e bylo nesnadné je udrˇzet ´ pohromadˇe. • 81 Stateˇcnost je skoro pojmová kontradikce. Je to silná touha po zˇ ivotˇe projevuj´ıc´ı se odhodlán´ım zemˇr´ıt. • 81 ˚ erny´ pohan i prumˇ ˚ erny´ agnostik (. . .) Skromnost (. . .) [je] rovnováha mezi pouhou pychou a pouhou pon´ızˇ enost´ı. Prumˇ ´ by rˇ ekli jen to, zˇ e jsou spokojeni sami se sebou, ale ne nad m´ıru, a zˇ e je mnoho lid´ı lepˇs´ıch i horˇs´ıch a zˇ e jejich zásluhy ˚ ˚ jsou omezené, ale zˇ e se pˇriˇcin´ı, aby doˇsli uznán´ı. Zkrátka, chodili by s hlavou vzhuru, i kdyˇz ne nutné s nosem vzhuru. To je sice muˇzny´ a rozumny´ postoj, aleje vystaven námitce, kterou jsme uˇz uvedli proti kompromisu mezi optimismem a pesimismem (. . .). Ponˇevadˇz je sm´ısˇ en´ım dvou vlastnost´ı, je souˇcasnˇe jejich rozˇredˇen´ım; zˇ a´ dná tu nen´ı obsaˇzena v plné s´ıle ani nemá plnou barvu. Tato konvenˇcn´ı pycha nepovznásˇ´ı srdce jako hlas polnic; pro nˇeco takového se ´ ˇ nelze od´ıt purpurem a zlatem. Na druhé stranˇe m´ırná racionalistická skromnost neoˇciˇst’uje duˇsi ohnˇem a nerozjasnuje ˇ ji jako kˇriˇst’ál; nedˇelá (jako pˇr´ısná a hluboká pokora) z cˇ lovˇeka d´ıtˇe, jeˇz dokázˇ e vysedávat u nohou trávy. Neumoˇznuje ˚ a vidˇet zázraky; nebot’ Alenka se mus´ı zmenˇsit, má-li byt ˚ A tak se ztrác´ı jak mu d´ıvat se vzhuru ´ Alenkou v zemi divu. ˚ poezie hrdosti, tak poezie pokory. Kˇrest’anstv´ı se pokusilo tymˇ zachránit oboj´ı. ´ z neobyˇcejnym ´ zpusobem • 83 ´ (. . .) Je-li mezi cˇ lovˇekem a svˇetem zed’, je uplnˇ e jedno, jestli se povaˇzuje za uvˇeznˇeného, nebo vyhoˇstˇeného. • 85 Je pravda, zˇ e c´ırkev rˇ´ıkala nˇekterym aby nebojovali; a je pravda, zˇ e ti, co bojovali, byli ´ lidem, aby bojovali, a jinym, ´ ˚ jako blesk, a ti, co nebojovali, byli jako sochy. To vˇsechno prostˇe znamená, zˇ e c´ırkev ráda uˇz´ıvala nadlid´ı i tolˇstojovcu. Jistˇe je nˇeco dobrého v umˇen´ı bojovat, jinak by nebylo tolik cˇ estnych ´ lid´ı rádo vojáky. Jistˇe je nˇeco dobrého na myˇslence nebojovat, jinak by si tolik lid´ı, jak se zdá, nelibovalo v kvakerstv´ı. C´ırkev sama uˇcinila jen to, zˇ e zabránila, aby se tyto dobré vˇeci vzájemnˇe vyluˇcovaly, a zˇ e dokázala, aby existovaly vedle sebe. • 86 ˇ ı kˇrest’anstv´ı Kˇrest’anská nauka odkryla zvlásˇ tnosti zˇ ivota. Nejenom objevila zákon, ale pˇredv´ıdala i vyjimky. Podcenuj´ ´ ˚ ze objevit kdokoli a také je vlastnˇe kaˇzdy´ objevil. Ale ti, kdo prohlaˇsuj´ı, zˇ e objevilo milosrdenstv´ı; milosrdenstv´ı muˇ ˚ objevit zpusob, jak byt ´ milosrdny´ i pˇr´ısny´ – to znamenalo vystihnout pˇredem zvlásˇ tn´ı potˇrebu lidské pˇrirozenosti. • 86 Objev nové rovnováhy byl velkym ´ cˇ inem kˇrest’anské etiky. Pohanstv´ı bylo jako mramorovy´ sloup, symetricky, ´ vyvázˇ eny, ´ ktery´ se ani nepohnul. Kˇrest’anstv´ı se podobalo ohromné rozervané romantické skále, která se sice kymác´ı pˇri pouhém doteku, ale pˇresto stoj´ı uˇz tis´ıc let, protoˇze jej´ı neforemné vyˇ ´ cnˇelky se pˇresnˇe vyvaˇzuj´ı. V gotické katedrále byl kaˇzdy´ sloup jiny, ´ ale vˇsechny nezbytné, kaˇzdá podpˇera se zdála nahodilou a fantastickou, kaˇzdy´ oblouk byl odhmotnˇely. ´ Tak i v kˇrest’anstv´ı se zdánlivé nahodilosti vyvaˇzuj´ı. • 86 Becket nosil pod zlatem a purpurem zˇ ´ınˇenou koˇsili, kterázˇ to kombinace má mnoho do sebe; nebot’Becket mˇel z zˇ ´ınˇené koˇsile prospˇech, zat´ımco lid na ulic´ıch mˇel prospˇech ze zlata a purpuru.


8

• 87 C´ırkev si nemohla dovolit uhnout v nˇekterych ´ vˇecech ani o vlas, mˇela-li pokraˇcovat ve velkém a smˇelém experimentu udrˇzet tak nepravidelnou rovnováhu. Jakmile se nˇekterá myˇslenka oslab´ı, jiná myˇslenka zbytn´ı. Kˇrest’ansky´ pastyˇ ´r ˚ straˇslivych nevodil stádo ovc´ı, nybrˇ ´ z byk ´ u˚ a tygru, ´ ideálu˚ a sˇz´ıravych ´ doktr´ın, z nichˇz kaˇzdá byla dost silná, aby se ˇ zmˇenila ve faleˇsné náboˇzenstv´ı a zpustoˇsila svˇet. Nezapomenme, zˇ e se c´ırkev zvlásˇ t’zaj´ımala o nebezpeˇcné myˇslenky; ˚ Zrozen´ı skrze Ducha svatého, smrt Boha, odpuˇstˇen´ı hˇr´ıchu, ˚ splnˇen´ı proroctv´ı – to byly ideje, byla krotitelkou lvu. kterych, jak pochop´ı kaˇzdy, ´ ´ se staˇc´ı jen dotknout, aby se zmˇenily v nˇeco rouhavého a dravého. • 87 ˇ (. . .) Kdyby bylo doˇslo v nauce tˇreba jen k malému omylu, mohlo to podstatnˇe ohrozit lidské blaho. Spatnˇ e formulovaná vˇeta o smyslu symbolu˚ by byla zniˇcila vˇsechny nejlepˇs´ı svobody v Evropˇe. Nedopatˇren´ı v definic´ıch by bylo ˚ nechalo uschnout vˇsechny vánoˇcn´ı stromky nebo rozbilo vˇsechna velikonoˇcn´ı vaj´ıcˇ ka. Nauky zamezilo vˇsem tancum, bylo tˇreba pˇr´ısnˇe a peˇclivˇe vymezit, i kdyˇz tˇreba jen proto, aby cˇ lovˇek mohl uˇz´ıvat bˇezˇ nych ´ lidskych ´ svobod. C´ırkev musela byt ´ starostlivá, i kdyˇz tˇreba jen proto, aby svˇet mohl byt ´ bez starosti. • 87 Lidé si poˇsetile navykli mluvit o ortodoxii jako o nˇecˇ em tˇezˇ kopádném, nudném a neˇskodném. Nikdy nebylo nic tak nebezpeˇcného a vzruˇsuj´ıc´ıho. Je to zdravy´ rozum, a m´ıt zdravy´ rozum je dramatiˇctˇejˇs´ı neˇz byt ´ sˇ´ıleny. ´ Je to rovnováha vozataje za divoce pád´ıc´ım spˇreˇzen´ım; závodn´ık se shyb´ ´ a a naklán´ı na svém voze sem nebo tam, avˇsak v kaˇzdém ˚ postoji zachovává puvab sochy a matematickou pˇresnost. V raném obdob´ı své existence rˇ´ıdila c´ırkev váleˇcné oˇre pevnou a rozhodnou rukou a je naprosto nehistorické tvrdit, zˇ e sˇ´ılela jedinˇe vulgárn´ım fanatismem. Uhybala napravo ´ i nalevo, pˇresnˇe tak, aby se vyhnula obrovskym ´ pˇrekázˇ kám. Na jedné stranˇe minula ohromné tˇeleso ariánstv´ı, podporované vˇsemi svˇetskymi mocnostmi, aby udˇelalo kˇrest’anstv´ı pˇr´ıliˇs svˇetskym. V nejbliˇzsˇ´ım okamˇziku se vyhnulo ori´ ´ entalismu, ktery´ by je udˇelal pˇr´ıliˇs nesvˇetskym. Pravovˇerná c´ırkev nikdy nesledovala pohodlny´ smˇer ani nepˇrij´ımala ´ ´ ˚ Bylo by byvalo konvence; mˇesˇ t’ácky uctyhodn´ a nikdy nebyla. Bylo by byvalo snazˇs´ı pˇrijmout svˇetskou moc ariánu. ´ ´ snadné klesnout v kalv´ınském sedmnáctém stolet´ı do bezedné jámy predestinace. Je snadné byt ´ sˇ´ılencem; je snadné byt ´ heretikem. Je vˇzdycky snadné nechat svˇet, aby provedl svou; nesnadné je zachovat si zdravy´ rozum. Je vˇzdycky ´ e, jako je snadné byt snadné horovat pro to, co je v modˇ ´ snobem. Padnout do kterékoli z onˇech otevˇrenych ´ past´ı omylu˚ ´ za modou ´ a krajnost´ı, jeˇz moda a sekta za sektou stavˇely podél historické cesty kˇrest’anstva – to by bylo byvalo velice ´ ´ u, ˚ z nichˇz se padá, ale jen jeden, v nˇemˇz se stoj´ı prosté. Je vˇzdycky prosté klesnout; existuje nekoneˇcné mnoˇzstv´ı uhl ´ po kˇrest’anskou vˇedu by bylo opravdu cosi velmi fádn´ıho a krotkého. Ale zpˇr´ıma. Propadnout jakékoli iluzi od gnoze ˚ s hromovym vyhnout se j´ım vˇsem – to bylo fantastické dobrodruˇzstv´ı; a v mé pˇredstavˇe pád´ı nebesky´ vuz ´ rachotem stalet´ımi, zat´ımco mdlé hereze leˇz´ı poraˇzeny tvárˇ´ı v tvárˇ k zemi a nezkrotná pravda se kymác´ı, ale nepˇrekot´ı. • 92 (. . .) Vˇeci kolem nás jsou jen prostˇredkem a pˇr´ıpravou k tomu, co máme vytvoˇrit. Tohle nen´ı svˇet, nybrˇ ´ z sp´ısˇ materiál ˚ nám nedal ani tak barvy na obraze jako sp´ısˇ barvy na paletˇe. Ale dal nám také námˇet, model, urˇcitou pro svˇet. Buh koncepci. Mus´ıme m´ıt jasno o tom, co chceme malovat. • 92 (. . .) Mus´ıme m´ıt tento svˇet rádi, i kdyˇz ho chceme zmˇenit. Ted’dodejme, zˇ e mus´ıme milovat nˇejaky´ jiny´ svˇet (skuteˇcny´ nebo myˇsleny), ´ abychom tenhle svˇet mˇeli podle cˇ eho mˇenit. • 94 Pevné zásady nejsou nezbytné jen k vládnut´ı: jsou nezbytné i pro vzpouru. • 98 (. . .) D´ıváme-li se na pˇr´ırodu jako na matku, zjist´ıme brzy, zˇ e je to macecha. • 98 ˚ zeme byt Hlavn´ı zásadou kˇrest’anstv´ı vˇzdy bylo, zˇ e pˇr´ıroda nen´ı naˇse matka, nybrˇ ´ z naˇse sestra. Muˇ ´ hrdi na jej´ı krásu, ponˇevadˇz máme spoleˇcného otce; pˇr´ıroda vˇsak pro nás nemá rodiˇcovskou autoritu; máme ji obdivovat, ale ne napodobit. • 98 Svatému Frantiˇsku je pˇr´ıroda sestrou, a dokonce mladˇs´ı sestrou, malou dovádivou sestˇriˇckou, které je tˇreba se smát, stejnˇe jako je tˇreba ji milovat. • 99 Je-li násˇ zˇ ivot opravdu krásny´ jako pohádka, mˇeli bychom si uvˇedomit, zˇ e veˇskerá krása pohádky záleˇz´ı v tom, ´ zas, ktery´ je v tˇesném sousedstv´ı strachu. Bude-li se bát obra, je s n´ım konec; ale nebude-li nad zˇ e princ proˇz´ıvá uˇ


9

obrem zˇ asnout, je konec pohádky. Vˇsechno závis´ı na tom, zdaje dost pokorny, ´ aby zˇ asl, a zárovenˇ dost pyˇsny, ´ aby se ˚ ˚ dovedl postavit na odpor. Podobnˇe i násˇ vztah k obru svˇeta nesm´ı byt ıc´ı sympati´ı, ani vzrustaj´ ıc´ım ´ pouhou vzrustaj´ ´ opovrˇzen´ım; mus´ı to byt ke ´ urˇcity´ pomˇer obou krajnost´ı, pomˇer, ktery´ je jediny´ správny. ´ Mus´ıme m´ıt dostatek ucty vˇsem vˇecem mimo nás, abychom sˇ lapali trávu s bázn´ı. Mus´ıme m´ıt rovnˇezˇ dostatek opovrˇzen´ı ke vˇsem vˇecem mimo nás, abychom dovedli v pravy´ cˇ as plivat na hvˇezdy. Oboj´ı se vˇsak mus´ı spojit (máme-li byt ´ dobˇr´ı nebo sˇ t’astn´ı) ne ˚ v libovolném, nybrˇ moˇzné) nebude ´ z v jednom urˇcitém pomˇeru. Dokonalé sˇ tˇest´ı lid´ı na zemi (je-li nˇeco takového vubec nikdy fádn´ı a nehybné jako spokojenost zv´ırˇ at. Bude to pˇresná a vratká rovnováha jako rovnováha fantastického ˇ pˇr´ıbˇehu. Clovˇ ek mus´ı m´ıt právˇe tolik v´ıry v sebe, aby dokázal proˇz´ıvat dobrodruˇzstv´ı, a právˇe tolik pochybnosti o sobˇe, aby se z nich dovedl radovat. • 100 ˚ (. . .) Jedn´ım z duvod u˚ uvádˇenych ´ pro pokrokovost je, zˇ e svˇet spˇeje pˇrirozenˇe k lepˇs´ımu. Ve skuteˇcnosti je vˇsak jeˇ vˇeci podléhaj´ı zkáze, nen´ı jen nejlepˇs´ım ˚ dinym pro pokrokovost to, zˇ e svˇet spˇeje pˇrirozené k horˇs´ımu. Ze ´ duvodem argumentem pro pokrokovost; je to také jediny´ argument proti konzervatismu. Kdyby toho nebylo, konzervativn´ı teo˚ rie by byla vˇsemocná a nepˇrekonatelná. Veˇskery´ konzervatismus je zaloˇzen na zásadˇe, zˇ e nechá-li se nˇeco byt, ´ zustane to takové, jaké to je. Ale nen´ı tomu tak. Necháme-li nˇeco byt, ´ vydáme to napospas zubu cˇ asu. Necháme-li b´ıly´ sloup bez povˇsimnut´ı, bude z nˇeho brzy cˇ erny´ sloup. Chceme-li vyslovnˇ e, aby byl b´ıly, ´ ´ mus´ıme jej stále znova nat´ırat, coˇz prakticky znamená stálou revoluci. Zkrátka, chceme-li m´ıt stary´ b´ıly´ sloup, mus´ıme m´ıt novy´ b´ıly´ sloup. • 104 (. . .) Hlasovac´ı mechanismus je hluboce kˇrest’ansky´ v tom praktickém smyslu, zˇ e je to pokus dopátrat se m´ınˇeni lid´ı, ˚ erˇ ovat zejména kteˇr´ı jsou pˇr´ıliˇs skromn´ı, neˇz aby je projevili sami od sebe. Je to tajemné dobrodruˇzstv´ı; znamená to duvˇ ˚ erˇ uj´ı. tˇem, kdo si sami neduvˇ • 105 Vázˇ nost nen´ı ctnost´ı. Bylo by herez´ı, ale mnohem rozumnˇejˇs´ı herez´ı, tvrdit, zˇ e vázˇ nost je neˇrest. Je to pˇrirozená, avˇsak ´ ´ upadkov´ a tendence, nebot’ brát sebe vázˇ nˇe je to nejsnazˇs´ı, co cˇ lovˇek dokázˇ e. Je mnohem snazˇs´ı napsat dobry´ uvodn´ ık do Timesu˚ neˇz vymyslet dobry´ vtip pro Punch. Slavnostnost totiˇz vyplyv´ ´ a z lidské povahy docela pˇrirozenˇe, kdeˇzto sm´ıch je skok. Je snadné byt ´ tˇezˇ kym; ´ je tˇezˇ ké byt ´ lehkym. ´ Satan padl vahou vlastn´ı vázˇ nosti. • 106 Nikdy bych si nemohl pˇredstavit nebo strpˇet utopii, která by mi neponechala svobodu, j´ızˇ si cen´ım nejv´ıc, totiˇz svobodu zavazovat sám sebe. Naprostá anarchie by nejen znemoˇznila jakoukoli kázenˇ nebo vˇernost, ale i jakoukoli zábavu. Abychom uvedli zˇrejmy´ pˇriklad, uzav´ırán´ı sázek by nemˇelo vyznam, kdyby sázky nebyly závazné. Zruˇsen´ı ´ veˇskerych ´ smluv by nejen zniˇcilo mravnost, nybrˇ ´ z zkazilo by i kaˇzdou hru. Sázky a podobné kratochv´ıle jsou jen ˚ zakrnˇelymi a pokroucenymi projevy puvodn´ ıho lidského instinktu pro dobrodruˇzstv´ı a romantiku (. . .). A nebezpeˇc´ı, ´ ´ ´ echy dobrodruˇzstv´ı mus´ı byt odmˇeny, tresty i uspˇ ´ skuteˇcné, jinak je dobrodruˇzstv´ı jen pom´ıjivou a nesmyslnou halucinac´ı. Vsad´ım-li se, mus´ım riskovat, zˇ e zaplat´ım, jinak nen´ı v sázce zˇ a´ dná poezie. Vyzvu-li nˇekoho k zápasu, mus´ım ˚ slib bojovat, jinak má vyzva nemá vyznam. Zavázˇ u-li se k vˇernosti, mus´ım byt ´ ´ ´ proklet, jsem-li nevˇerny, ´ jinak muj postrádá smysl. • 109 Byv´ ´ a zvykem si stˇezˇ ovat na ruch a shon naˇs´ı doby. Ve skuteˇcnosti vˇsak je hlavn´ı známkou naˇs´ı doby hluboká lenost ´ a unava; a tato lenost je vlastnˇe pˇr´ıcˇ inou zdánlivého shonu. Vezmˇeme jen zcela povrchn´ı pˇr´ıklad: Ulice jsou plné tax´ıku˚ i soukromych ´ aut; nen´ı to vˇsak projev lidské cˇ innosti, nybrˇ ´ z lidského pohodl´ı. Bylo by ménˇe ruchu, kdyby bylo v´ıc cˇ innosti, kdyby lidé prostˇe chodili pˇesˇ ky. Násˇ svˇet by byl tiˇssˇ´ı, kdyby byl cˇ ilejˇs´ı. • 109 Dlouhá slova uhánˇej´ı kolem nás jako dlouhé vlaky a unásˇ ej´ı tis´ıce lid´ı, kteˇr´ı jsou pˇr´ıliˇs unaven´ı nebo pˇr´ıliˇs lhostejn´ı, neˇz aby chodili a myslili samostatnˇe. Dobrym ´ cviˇcen´ım je zkusit jednou vyjádˇrit nˇejaky´ vlastn´ı názor jednoduchymi ´ slovy. ˇ Reknete-li: Sociáln´ı utilitarita nevymezeného rozsudku je vˇsemi kriminology uznávána jako souˇca´ st naˇs´ı sociologické ” ˚ zeme takhle mluvit celé hodiny, aniˇz se sˇ edá hmota evoluce k hurnanitárnˇejˇs´ımu a vˇedeˇctˇejˇs´ımu poj´ımán´ı trestu.“, muˇ ve vaˇs´ı lebce znatelnˇe pohne. Zaˇcnete-li vˇsak: Chci, aby Jones sˇ el do vˇezen´ı a Brown urˇcil, kdy má z nˇeho vyj´ıt.“, ” ˚ zjist´ıte se záchvˇevem hruzy, zˇ e je nutno myslet. Uˇcená slova nejsou tˇezˇ ká, tˇezˇ ká jsou prostá slova. • 110 (. . .) Uˇcená slova, která zbavuj´ı dneˇsn´ıho cˇ lovˇeka námahy myslet, maji jednu zvlásˇ t’ záludnou a zhoubnou vlastnost, ˚ ych která se projev´ı, kdyˇz se téhoˇz uˇceného slova uˇzije v ruzn ´ souvislostech, kde po kaˇzdé znamená nˇeco docela jiného. Tak napˇr´ıklad, jak je vˇseobecnˇe známo, slovo idealista“ má jiny´ vyznam ve filozofii a jiny´ pˇri hodnocen´ı mravn´ıch ´ ” ˚ stˇezˇ ovat si na to, zˇ e si lidé pletou slovo materialista“ vlastnost´ı. Podobnˇe maj´ı vˇedeˇct´ı materialisté spravedlivy´ duvod ” ve vyznamu kosmologickém s materialistou“ ve smyslu mravn´ı pˇr´ıhany. ´ ”


10

• 113 V etickych ´ spolc´ıch a náboˇzenskych ´ parlamentech se znovu a znovu vyskytuje tato laciná liberáln´ı fráze: Svˇetová ” náboˇzenstv´ı se liˇs´ı v obˇradech a formách, ale shoduj´ı se v nauce.“. Nen´ı to pravda; je to opak skuteˇcnosti. Svˇetová náboˇzenstv´ı se neliˇs´ı pˇr´ıliˇs v obˇradech a formách, zato se ale liˇs´ı znaˇcnˇe v tom, cˇ emu uˇc´ı. Je to, jako kdyby nˇekdo rˇ ekl: Nenechte se mást t´ım, zˇ e C´ırkevn´ı listy a Volná myˇslenka vypadaj´ı zcela odliˇsnˇe, zˇ e prvn´ı cˇ asopis je malován na ” ´ ´ y; pergamenu a druhy´ ryt do mramoru, zˇ e je jeden trojuheln´ ıkovy´ a druhy´ sedmiuhl ´ pˇreˇctˇete si je a uvid´ıte, zˇ e rˇ´ıkaj´ı totézˇ .“. Pravda ovˇsem je, zˇ e jsou si podobné ve vˇsem kromˇe obsahu. Ateisticky´ burzián v Surbitonu vypadá zrovna ˚ zete je obcházet ze vˇsech stran a podrobit je nejosobnˇejˇs´ımu tak jako swedenborgiánsky´ burzián ve Wimbledonu. Muˇ a nej urázˇ livˇejˇs´ımu zkoumán´ı, a pˇrece neuvid´ıte na klobouku nic swedenborgského, ani na deˇstn´ıku nic obzvlásˇ t’ ateistického. Liˇs´ı se právˇe jen ve svych ´ duˇs´ıch. Pravda je tedy to, zˇ e nesnáz´ı vˇsech vyznán´ı nen´ı shodny´ smysl a odliˇsná praxe, jak tvrd´ı laciná fráze. Právˇe naopak. V praxi se shoduj´ı. Témˇerˇ vˇsechna velká náboˇzenstv´ı na svˇetˇe pracuj´ı ˚ oltárˇ u, ˚ bratrstev, svátku. ˚ Shoduj´ı se ve zpusobu ˚ stejnymi vnˇejˇs´ımi metodami: pomoc´ı knˇezˇ ´ı, posvátnych uˇcen´ı, ´ ´ textu, ale liˇs´ı se v tom, co se má uˇcit. Pohanˇst´ı optimisté i vychodn´ ı pesimisté m´ıvali chrámy, zrovna tak jako liberálové ´ a konzervativci maj´ı noviny. Vyznán´ı, jeˇz jspu k tomu, aby se vzájemnˇe niˇcila, maj´ı své bible. Jako vojska, která jsou k tomu, aby se navzájem hubila, maj´ı svá dˇela. • 116 To je ona intelektuáln´ı propast mezi buddhismem a kˇrest’anstv´ım – pro buddhistu nebo teosofa je osobnost pádem cˇ lovˇeka, pro kˇrest’ana je vˇsak c´ılem boˇz´ım a celym ´ smyslem jeho kosmické ideje. Svˇetová duˇse teosofu˚ zˇ a´ dá cˇ lovˇeka, aby ji miloval jen proto, aby se do n´ı mohl pohrouˇzit. Boˇzské centrum kˇrest’anstv´ı vˇsak pˇr´ımo vyvrhlo cˇ lovˇeka ze sebe, aby je cˇ lovˇek mohl milovat. • 116 (. . .) Vˇsechny modern´ı filozofie jsou rˇ etˇezy, jeˇz svazuj´ı a poutaj´ı; kˇrest’anstv´ı je meˇc, ktery´ oddˇeluje a osvobozuje. ˚ neraduje z rozdˇelen´ı vesm´ıru na zˇ ij´ıc´ı duˇse. Podle pravovˇerného kˇrest’anstv´ı je toto V zˇ a´ dné jiné filozofii se Buh ˚ rozdˇelen´ı mezi Bohem a cˇ lovˇekem posvátné, protoˇze je vˇecˇ né. Aby cˇ lovˇek miloval Boha, mus´ı tu byt ´ nejen Buh, ktery´ by byl milován, nybrˇ ´ z i cˇ lovˇek, ktery´ by ho miloval. Právˇe vˇsichni ti neurˇcit´ı teosofiˇct´ı teoretikové, pro nˇezˇ je vesm´ır jen obrovskym evangeli´ı, podle nˇehoˇz boˇz´ı ´ kadlubem taveniny, se instinktivnˇe dˇes´ı onoho otˇresného vyroku ´ Syn nepˇrinesl m´ır, nybrˇ ´ z rozdˇeluj´ıc´ı meˇc. • 118 Pˇrijmeme-li imanenci Boha, skonˇc´ıme v introspekci, izolaci, kvietismu, v sociáln´ı lhostejnosti – zkrátka v Tibetu. ´ zas, zvˇedavost, mravn´ı a politická odvaha, spravedlivé rozhoˇrcˇ en´ı Pˇrijmeme-li transcendenci Boha, je vysledkem uˇ ´ – zkrátka kˇrest’anstv´ı. • 118 Srdce cˇ lovˇeka, zejména Evropana, urˇcitˇe mnohem v´ıc uspokoj´ı podivné náznaky a symboly nakupené kolem pojmu Trojice, která je obrazem rady, kde mluv´ı milosrdenstv´ı i spravedlnost, a která pˇredstavuje svobodu a rozmanitost existuj´ıc´ı i v nejtajnˇejˇs´ı komnatˇe svˇeta. • 118 (. . .) Západn´ı náboˇzenstv´ı si vˇzdy jasnˇe uvˇedomovalo myˇslenku, zˇ e cˇ lovˇeku nen´ı dobˇre samotnému“. Sociáln´ı in” stinkt se uplatnil vˇsude: proto byla vychodn´ ı idea poustevnictv´ı vytlaˇcena západn´ı ideou mniˇsstv´ı. I askeze se stala ´ druˇznou a trapisté zˇ ili pohromadˇe, i kdyˇz zachovávali mlˇcen´ı. Znamená-li nˇeco tato tendence k sdruˇzován´ı, pak je rozhodnˇe zdravˇejˇs´ı náboˇzenstv´ı trinitárˇ ské neˇz unitárˇ ské. Nebot’ pro nás trinitárˇ e (sm´ım-li uˇz´ıt tohoto slova bez ˚ sám spoleˇcnost´ı. zlehˇcován´ı) je i Buh • 119 Doufat ve spásu vˇsech duˇs´ı je nutnost; a lze zcela dobˇre hájit názor, zˇ e je jejich spása nevyhnutelná. Lze to hájit, ˚ c´ı spoleˇcnost by mˇela sp´ısˇ upozornovat ˇ ale nen´ı to nijak zvlásˇ t’ pˇr´ıznivé aktivitˇe nebo pokroku. Naˇse bojovná a tvurˇ na ohroˇzen´ı: zˇ e kaˇzdy´ cˇ lovˇek vis´ı na nitce nad propast´ı. Tvrdit, zˇ e se vˇsechno stejnˇe nˇejak urovná, je sice pochopi˚ ˇ telná poznámka, nelze to vˇsak nazvat hlasem polnice. Evropa by mˇela sp´ısˇ zduraz novat moˇznou záhubu; a Evropa ˚ ˇ ji vˇzdy zduraz novala. V tom se jej´ı nejvyˇssˇ´ı náboˇzenstv´ı shoduje s jej´ımi nejlevnˇejˇs´ımi romantickymi historkami. Pro ´ ˚ buddhistu nebo orientáln´ıho fatalistu je existence vˇedeckym splnˇen. Pro ´ plánem, ktery´ mus´ı byt ´ urˇcitym ´ zpusobem ˚ ze konˇcit ruznˇ ˚ e. V dobrodruˇzném románu (ktery´ je cˇ istˇe kˇrest’anskym kˇrest’ana je existence pˇr´ıbˇehem, ktery´ muˇ ´ produktem) nen´ı hrdina snˇeden lidoˇzrouty; k udrˇzen´ı napˇet´ı je vˇsak nezbytné, aby mohl byt ´ snˇeden. Hrdina mus´ı byt ´ takˇr´ıkaj´ıc jedlym ´ hrdinou. Podobnˇe kˇrest’anská morálka vˇzdycky rˇ´ıkala cˇ lovˇeku, ne zˇ e ztrat´ı svou duˇsi, ale zˇ e mus´ı dát pozor, aby ji neztratil. V kˇrest’anské morálce je hˇr´ısˇ né nazyvat cˇ lovˇeka zatracenym, je vˇsak vyslovenˇe náboˇzenské ´ ´ a filozofické nazyvat ho zatratitelnym. ´ ´


11

• 119 Celé kˇrest’anstv´ı se soustˇred’uje na cˇ lovˇeka na rozcest´ı. Rozsáhlé a mˇelké filozofie, obrovské syntézy humbuku, mluv´ı o epochách a vyvoji a koneˇcnych ´ ´ c´ılech. Pravá filozofie se zabyv´ ´ a okamˇzikem. Dá se cˇ lovˇek tou cˇ i onou cestou? – to je ˚ ze pˇremyˇ jediny´ námˇet k myˇslen´ı, bav´ı-li nás myslet. O stalet´ıch a tis´ıcilet´ıch se pˇremyˇ ´ sl´ı snadno, o nich muˇ ´ slet kaˇzdy. ´ Hrozny´ je jedinˇe okamˇzik: a právˇe proto jej naˇse náboˇzenstv´ı proˇz´ıvalo tak silnˇe, zabyvalo se v literatuˇre hodnˇe bojem ´ a v teologii hodnˇe peklem. Je plné nebezpeˇc´ı jako dobrodruˇzná kn´ızˇ ka; je nesmrtelnou kriz´ı. • 120 ´ právˇe proto, zˇ e zduraz ˚ ˇ Kˇrest’anstv´ı vyniklo ve vypravn´ e proze novalo teologické svobodné rozhodován´ı. Je to sˇ iroké ´ ˚ téma a pˇr´ıliˇs vyboˇcuje z daného rámce, n+eˇz aby se o nˇem mohlo dukladnˇ e pojednat; ale pˇredstavuje pádnou námitku proti pˇr´ılivu dneˇsn´ıch rˇ eˇc´ı o tom, zˇ e se zloˇcinem je tˇreba zacházet jako s nemoc´ı, zˇ e vˇezen´ı je nutno pˇrebudovat v pouhá hygienická zaˇr´ızen´ı jako nemocnice a zˇ e hˇr´ıch se má lécˇ it krok za krokem vˇedeckymi metodami. Cely´ omyl ´ ˇ záleˇz´ı v tom, zˇ e zlo vzniká aktivn´ı volbou, kdeˇzto nemoc nikoli. Reknete-li, zˇ e budete lécˇ it zhyralce, jako lécˇ ´ıte astma´ tika, dám vám lacinou, ale jasnou odpovˇed’: Ukaˇzte mi cˇ lovˇeka, ktery´ by chtˇel m´ıt astma, jako mnoz´ı lidé chtˇej´ı byt ´ ” ˇ ˚ ze klidnˇe leˇzet a z nemoci se vylécˇ it. Nesm´ı vˇsak klidnˇe leˇzet, chce-li se vylécˇ it z hˇr´ıchu; naopak zhyralci.“. Clovˇ ek muˇ ´ mus´ı vstát a poˇra´ dnˇe sebou hodit. Vystihuje to dokonale uˇz slovo, které uˇz´ıváme pro nemocného: pacient“ je pas´ıvn´ı; ” ˚ ze byt hˇr´ısˇ n´ık je aktivn´ı. Má-li se nˇekdo uchránit chˇripky, muˇ ´ pas´ıvn´ı. Ale má-li se nˇekdo varovat podvodu, pas´ıvn´ı, to ˚ ı. jest trpny, ´ byt ´ nesm´ı; naopak, nesm´ı strpˇet nic takového. Kaˇzdá mravn´ı reforma mus´ı zaˇc´ıt cˇ innou, nikoli trpnou vul´ • 120 Chceme-li jako vychodn´ ı svˇetci jen dumat, jak je vˇsechno v poˇra´ dku, pak ovˇsem budeme konstatovat, zˇ e to v poˇra´ dku ´ ˚ ˇ ˚ ze byt mus´ı byt. novat, zˇ e to muˇ ´ Jestliˇze nám vˇsak obzvlásˇ t’ záleˇz´ı na tom dát vˇsechno do poˇra´ dku, mus´ıme zduraz ´ v nepoˇra´ dku. • 121 Kˇrest’anstv´ı je jediné náboˇzenstv´ı na svˇetˇe, které vystihlo, zˇ e vˇsemohoucnost Bohu nestaˇc´ı, zˇ e musel byt, ´ aby byl Bohem cele, nejen králem, ale i buˇriˇcem. Jako jediné ze vˇsech náboˇzenstv´ı pˇripojilo kˇrest’anstv´ı k ctnostem Stvoˇritele stateˇcnost. Opravdová stateˇcnost mus´ı totiˇz nutnˇe znamenat, zˇ e duˇse projde peklem a nezhrout´ı se. • 121 Lidé, kteˇr´ı zaˇc´ınaj´ı bojovat proti c´ırkvi za svobodu a lidskost, konˇc´ı t´ım, zˇ e svobodu i lidskost odvrhuj´ı, jen kdyˇz mohou bojovat proti c´ırkvi. • 123 ´ ˚ ze nám pˇr´ıliˇs hlásán´ı imanentn´ıho Budeme-li cht´ıt probudit v lidech sociáln´ı bdˇelost a neunavnou cˇ innost, nepomuˇ ˚ ˚ ze vˇsak hodnˇe, budeme-li Boha a vnitˇrn´ıho svˇetla“; nebot’ to jsou pˇri nejlepˇs´ım duvody k pasivn´ı spokojenosti; pomuˇ ” hlásat transcendentáln´ıho Boha a pohyblivy´ a unikaj´ıc´ı svit; nebot’ to znamená boˇzskou nespokojenost. • 127 Kˇrest’anstv´ı je jediné zˇr´ızen´ı, jeˇz uchovalo pohanskou radost. • 128 ˚ e vásˇ nˇe planout pospolu. (. . .) Kˇrest’anstv´ı je nadlidsky´ paradox, v nˇemˇz mohou dvˇe protichudn´ • 128 (. . .) Kˇrest’anstv´ı zdaleka nenáleˇzelo dobám temna, ale (. . .) v dobách temna to byla jediná stezka, jeˇz nebyla temná. Byl ˇ to zárˇ ivy´ most spojuj´ıc´ı dvˇe skvˇelé civilizace. Rekne-li nˇekdo, zˇ e v´ıra povstala z nevˇedomosti a divoˇsstv´ı, je odpovˇed’ prostá: nen´ı to tak. Vznikla ve stˇredozemn´ı civilizaci v plném létˇe rˇ´ımské rˇ´ısˇ e. Svˇet se hemˇzil skeptiky a panteismus byl jasny´ jako slunce, kdyˇz Konstantin pˇribil kˇr´ızˇ ke stˇezˇ ni. Je naprostá pravda, zˇ e se lod’ potom potopila; mnohem ´ zasné, zaj´ımavˇejˇs´ı vˇsak je, zˇ e se opˇet vynoˇrila, tˇrpyt´ıc se v novych ´ barvách, a stále s kˇr´ızˇ em na vrcholku. To je to uˇ co dokázalo naˇse náboˇzenstv´ı – promˇenilo potopenou lod’ v ponorku. Archa zˇ ila pod t´ıhou vod; byli jsme pohˇrbeni ˇ ım. Kdyby naˇse v´ıra byla pouhym ˚ ale zvedli jsme se a vzpomnˇeli si na R´ pod troskami dynasti´ı a klanu, ´ rozmarem ˚ chˇradnouc´ıho impéria, byl by v soumraku rozmar stˇr´ıdal rozmar, a jestliˇze by se civilizace vubec znovu vynorila (mnohé se nevynoˇrily nikdy), bylo by to pod nˇejakou novou barbarskou vlajkou. Kˇrest’anská c´ırkev vˇsak byla posledn´ım zˇ ivotem staré spoleˇcnosti i prvn´ım zˇ ivotem nové. Ujala se lid´ı, kteˇr´ı zapom´ınali, jak se dˇelá oblouk, a pˇrimˇela je vynalézt oblouk goticky. ´ Struˇcnˇe rˇ eˇceno, nejvˇetˇs´ı absurdita, jakou lze prohlásit o c´ırkvi, je to, co jsme o n´ı vˇsichni ˚ zeme tvrdit, zˇ e nás chce c´ırkev zavést zpˇet do dob temna? C´ırkev byla jediná instituce, která nás kdy slychali. Jak muˇ ´ z nich vyvedla. • 134


12

˚ Mám jiny, abych se kˇrest’anstv´ı podrobil jako v´ırˇ e a nebral z nˇeho jen pokyny jako ´ mnohem pádnˇejˇs´ı a hlubˇs´ı duvod, z nˇejakého plánu. C´ırkev je totiˇz v praktickém vztahu k mé duˇsi zˇ ivym, nikoli mrtvym ´ ´ uˇcitelem. Uˇcila mˇe nejenom vˇcera, ale bude mˇe uˇcit i z´ıtra. Kdysi jsem náhle pochopil vyznam, jaky´ má tvar kˇr´ızˇ e; jednoho dne moˇzná pochop´ım ´ tvar mitry. Jednoho krásného jitra jsem se dovt´ıpil, proˇc maj´ı okna lomeny´ oblouk; jednoho krásného jitra snad po´ nám rˇ ekl urˇcitou pravdu; ale Platon ´ je mrtev. Shakespeare nás vzruˇsil urˇcitym chop´ım, proˇc si knˇezˇ ´ı hol´ı hlavu. Platon ´ obrazem; ale uˇz nás nevzruˇs´ı zˇ a´ dnym Predstavme si vˇsak, kdyby takov´ı muˇzové byli dosud naˇzivu, kdy´ jinym. ´ ´ pˇrijde z´ıtra s nˇejakou origináln´ı pˇrednásˇ kou nebo zˇ e by Shakespeare mohl kaˇzdou chv´ıli bychom vˇedˇeli, zˇ e Platon vzbudit rozruch jedinou p´ısn´ı. Ten, kdo vˇerˇ´ı v zˇ ivou c´ırkev a zˇ ije s n´ı ve spojen´ı, podobá se cˇ lovˇeku, ktery´ se kaˇzdé ˚ ze setkat s Platonem ´ ˚ ze cˇ ekat, zˇ e se dozv´ı nˇejakou pravdu, o které ráno muˇ a Shakespearem u sn´ıdanˇe. Vˇzdycky muˇ dosud neslyˇsel. Tato situace má jen jednu analogii, totiˇz analogii zˇ ivota, ktery´ jsme vˇsichni zaˇc´ınali. Kdyˇz vám otec ˚ ze von´ı, neˇr´ıkali jste, zˇ e si budete vyb´ırat z jeho filozofie jen rˇ ekl na procházce v zahradˇe, zˇ e vˇcely bodaj´ı nebo zˇ e ruˇ ˚ ze zavonˇela, neˇrekli jste: Muj ˚ otec je to nejlepˇs´ı. Kdyˇz vás vˇcela bodla, nenazvali jste to zaj´ımavou shodou. Kdyˇz ruˇ ” hruby´ barbarsky´ symbol, ktery´ v sobˇe chová (snad nevˇedomky) hlubokou subtiln´ı pravdu, zˇ e kvˇetiny von´ı.“. Naopak; vˇerˇ ili jste svému otci, protoˇze jste zjistili, zˇ e je zˇ ivou studnic´ı informac´ı, nˇekym, kdo opravdu v´ı v´ıc neˇz vy, kdo vám ´ bude rˇ´ıkat pravdu z´ıtra zrovna tak jako dnes. • 136 ˚ duvod; ˚ To je tedy závˇerem muj proˇc pˇrij´ımám náboˇzenstv´ı a ne jen roztrouˇsené svˇetské pravdy z náboˇzenstv´ı vybrané. ˇ ım to proto, zˇ e vyslovilo nejenom tu cˇ i onu pravdu, nybrˇ Cin´ ´ z zˇ e se samo projevilo jako pravdomluvné. Vˇsechny ostatn´ı filozofie tvrd´ı vˇeci, které se na prvn´ı pohled zdaj´ı pravdivé; jenom tato filozofie hlásá opˇetovnˇe to, co se pravdivé nezdá, ale pravdivé je. Jediné ze vˇsech vyznán´ı pˇresvˇedˇcuje bez l´ıbivosti; a nakonec má vˇzdycky pravdu (. . .). ˚ Teosofové napˇr´ıklad hlásaj´ı zˇrejmˇe pˇritaˇzlivou ideu pˇrevtˇelován´ı, pod´ıváme-li se vˇsak na jej´ı logické dusledky, vid´ıme jen duchovn´ı povyˇ ´ senost a kruté kastovnictv´ı. Nebot’ je-li nˇekdo zˇ ebrákem následkem hˇr´ıchu˚ z pˇredeˇslého zˇ ivota, budou m´ıt lidé sklon zˇ ebrákem pohrdat. Kˇrest’anstv´ı vˇsak hlásá zˇrejmˇe neatraktivn´ı myˇslenku, jako je dˇediˇcny´ hˇr´ıch; ˚ a pod´ıváme-li se na jej´ı dusledky, setkáme se se sympati´ı a bratrstv´ım, s bouˇr´ı sm´ıchu a soucitu; nebot’jen pˇri dˇediˇcném ˚ zeme zárovenˇ litovat zˇ ebráka a neduvˇ ˚ erˇ ovat králi. hˇr´ıchu muˇ • 137 Základn´ım paradoxem kˇrest’anstv´ı je, zˇ e normáln´ı stav cˇ lovˇeka nen´ı zdravym ´ nebo rozumnym ´ stavem; zˇ e sama normálnost je abnormáln´ı. • 138 ˇ ıká se, zˇ e pohanstv´ı je náboˇzenstv´ım radosti a kˇrest’anstv´ı náboˇzenstv´ım smutku; stejnˇe snadné by bylo dokázat, zˇ e R´ pohanstv´ı je cˇ iry´ smutek a kˇrest’anstv´ı cˇ irá radost. Taková srovnán´ı nemaj´ı smysl a nikam nevedou. Vˇsechno lidské ˚ zité je jen to, jak jsou obˇe vˇeci vyvázˇ eny nebo rozdˇeleny. mus´ı m´ıt v sobˇe radost i smutek; duleˇ • 139 ˇ ıc´ı evangelia pˇrevyˇsuje ovˇsechny myslitele, kteˇr´ı se povaˇzovali za velké. Jeho patos byl (. . .) Ohromná postava naplnuj´ ´ pˇrirozeny, y. Lidé je ´ skoro neumysln ´ Stoikové, staˇr´ı i nov´ı, byli hrd´ı, zˇ e dovedou utajit slzy. On je nikdy neskryval. ´ ˚ ych vidˇeli na jeho nezakryté tvárˇ i pˇri ruzn ´ pˇr´ıleˇzitostech, jako kdyˇz se zdálky d´ıval na svoje mˇesto. Nˇeco vˇsak pˇrece ˚ hnˇev. On svuj ˚ jen tajil. Slavnostn´ı nadlidé a diplomaté svˇetovládnych mocnost´ı jsou pyˇsn´ı na to, zˇ e ovládaj´ı svuj ´ hnˇev nepotlaˇcoval. Shazoval nábytek z chrámovych ´ schodu˚ a ptal se lid´ı, jak chtˇej´ı uniknout pekelnému ohni. Ale pˇrece nˇeco nedával najevo. V této otˇra´ saj´ıc´ı osobnosti byl urˇcity´ rys, ktery´ je nutno nazvat ostychem. Bylo tu nˇeco, co skiyval pˇrede vˇsemi, kdyˇz vstupoval na horu, aby se modlil. Bylo tu nˇeco, co zahaloval náhlym ´ ´ mlˇcen´ım nebo ´ cnou osamˇelost´ı: nˇeco pr´ıliˇs velkého, neˇz aby nám to Buh ˚ krácˇ ej´ıc´ı po naˇs´ı zemi ukázal; a mnohokrát mˇe napadlo, utoˇ zˇ e to byl sm´ıch.

Stano Krajˇci, 25. 3.–9. 4. 2012

typeset by LATEX

Gilbert Keith Chesterton: Ortodoxie 1

Recommend Documents