GEOGRAFICKO-SPRÁVNÍ STAROSLOVĚNSKÁ TERMINOLOGIE V PRÁVNÍCH PAMÁTKÁCH 9. STOLETÍ A JEJÍ ŘECKÉ (BYZANTSKÉ) A LATINSKÉ PARALELY

.

ACTA FACULTATIS ORTHODOXAE THEOLOGIAE UNIVERSITATIS PRESOVIENSIS BYZANTSKÁ REVUE 2009

GEOGRAFICKO-SPRÁVNÍ STAROSLOVĚNSKÁ TERMINOLOGIE V PRÁVNÍCH PAMÁTKÁCH 9. STOLETÍ A JEJÍ ŘECKÉ (BYZANTSKÉ) A LATINSKÉ PARALELY OLD SLAVONIC TERMINOLOGY OF GEOGRAPHIC AND ADMINISTRATIVE UNITS IN THE NINTH-CENTURY JUDICIAL SOURCES AND THEIR GREEK (BYZANTINE) AND LATIN PARALLELS Lubomíra Havlíková Slovanský ústav Praha Abstract: En étudiant des monuments juridiques vieux-slaves (de l´époque de la Grande Moravie) et latins (de lórigine ouesteuropéenne) provenant du IXe, éventuellment du début du Xe siècle, láuteur examine la fréquence de la terminologie geographico-administrative et la correlation entre les termes vieux-slaves, grecs et latins comme par ex. zemlja / chóra / terra; otьčьstvo /patris / patria; oblastь / paroikia etc. Key words: Old Slavonic sources, Byzantium, Judicial categories, sources. K základním pramenům pro následující úvahy patří nejen památky právního charakteru, které vznikly převážně v 9. století a byly používány jednak ve velkomoravském prostředí, jednak v prostředí bulharském, ale rovněž právní památky dotýkající se poměrů na Velké Moravě a v Bulharsku, ale vzniklé v jiném jazykovém a geografickém prostředí (jazykově půjde o památky staroslověnské a jejich řecké předlohy, zčásti též o památky latinské).

105


.

Předmětem našich úvah bude staroslověnská právní terminologie,1 objevující se v písemných slovanských právních pramenech, která vycházela z řecké i z latinské terminologie a v mnoha případech měla paralely v obou jazykových prostředích. Otázka pojetí a výkladu geograficko-administrativních termínů „země“, „vlast“, „území“, „kraj“, „oblast“, „místo“, případně dalších s nimi souvisejících, jako např. „město“ a „ves“, „hranice“ a „pohraničí“, „cesta“ a „silnice“, nebyla ve středověkých slovanských právních památkách 9. století ještě nikdy zkoumána. S touto terminologií je v kontextu celá řada dalších právních a filozoficko-ekonomických termínů jako „národ“, „svoboda“ a „nesvoboda“, „útěk“, „zajetí“, „vyhnanství“ či pojetí „vlastního“, „domácího“ a „cizího“. Tato terminologie se vytvářela v souvislosti s procesem usazování se Slovanů na určitém území, souvisela se vznikem jejich prvních středověkých slovanských státních útvarů a vznikala s potřebou právně ošetřit a kodifikovat určité státoprávní a církevně právní poměry, s potřebou terminologicky určit jejich územní vymezení, stanovit jejich hranice a vymezit jejich administrativní organizací. K nejvýznamnějším velkomoravským právním památkám 9. století se řadí Zakonъ sudnyi ljudьmъ (dále ZSL),2 kterému sloužila jako předloha byzantská sbírka civilního práva Ekloga. K označení určitého geografického území, (vládcovy) „země“, používal staromoravský ZSL stsl. termín zemlja, zatímco řec. Ekloga užila v jednom a tomtéž para1 O terminologii ve velkomoravských právních kodifikacích psala autorka tohoto příspěvku ve studiích Vojenské zákony Velké Moravy a jejich byzantská předloha, Časopis Matice moravské 106, 1987, 269–276; ead., Transformacija, recepcija i adaptacija vizantijskoj socialńoj voenno-političeskoj terminologii v slavjanskoj sredě, Vizantijskij vremennik 50, 1989, 59–65; Středověké slovanské právo a žena (Žena v právním systému velkomoravské společnosti), in: Byzantinoslovaca I, ed. M. Daniš, Bratislava 2006, s. 175–205; Egredere de terra (v tisku); A propos du rayonnement du droit byzantin au milieu slave (v tisku). 2 Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: Magnae Moraviae fontes historici (dále MMFH), IV. Leges – Textus iuridici – Supplementa, ed. L. Havlík, Brno 1971, s. 147–198 (řecký text převzat z Collectio librorum juris graeco-romani ineditorum, Ecloga Leonis et Constantini, Epanagoge Basilii, Leonis et Alexandri, ed. C. E. Zachariae a Lingenthal, Lipsiae 1852). Přehled vývoje starších názorů na autorství a provenienci velkomoravských právních památek viz v edici MMFH IV u jednotlivých citovaných děl. Nejnověji k ZSL K. A. MAKSIMOVIĆ, Zakonъ sudьnyi ljudьmъ. Istočnikovedčeskije i lingvističeskije aspekty issledovanija slavjanskogo juridičeskogo pamjatnika, Moskva 2004; K. ILIEVSKA, Zakonъ sudnyi ljudьmъ, Skopje 2004.

106

.


grafu dva výrazy, jednak topos, jednak eparchia.1 Řecký termín topos2 použitý i v dalším paragrafu ZSL ve smyslu zemlja, regio, chápeme obecněji však spíše ve významu konkrétní „místo“ (lat. locus), „lokalita“, a méně často ho spojujeme s rozlehlejším územím, „zemí“, pro niž by bylo vhodnějším řeckým ekvivalentem označení chóra. Adekvátní řec. topos je stsl. město, jak označil slovanský zákoník ZSL „místo“, na kterém došlo ke spáchání násilnosti na ženě-panně, k znásilnění, a které blíže specifikoval jako pusté místo, pustinu (v pustě městě).3 Do „své země“ a „svého města“ se vraceli také vojíni ze zajetí. Ekloga na rozdíl od ZSL termín „země“ neuvádí, ten je tedy v tomto zákoníku navíc a je zpřesňujícím přídavkem jeho autora, který řecké en té politeia přeložil jako vъ svoju zemlju i gradъ.4 V právním kontextu Eklogy a ZSL je nutno řecké politeia a slovanské gradъ chápat ve smyslu ius civitatis, civilitas5 jako znovunabytí občanského práva; návrat zajatců, kteří byli před svým zajetím osobně svobodnými vojáky ve službách svého vládce a patřili k vrstvě profesionálních milites, polemioi, znamenal tedy jejich návrat k plnění občanských práv a povinností. Jedním z trestů ZSL bylo také vyhnání osoby „ze země“ (ot zemli; exoria).6 Tak byl potrestán ten, kdo jinému podruhé odehnal a tedy v podstatě ukradl stádo. Že šlo v tomto případě o krádež, dokazuje i jeden z následujících článku ZSL, který krádež věcí potrestal rovněž vyhnáním „ze země“ (ot zemli). Pokud se totiž někdo dopustil v noci loupeže posvátných, cenných věcí v chrámu, byl považován za bezbožníka, bit, ostříhán a „poslán ze

1 Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 181, 4 (= Ecloga XVII. 24): ot knęza zemьli toi čresъ zemlju da vъ inoi zemlju prodadętь; hypo men tú kata topon epairesthai archontos kai par autú hyper eparchian pipraskesthai. 2 Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 189, 17 (= Ecloga XVII. 5): ot vladyky zemьli; hypo men tú kata topon archontos. 3 Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 185, 9. 4 Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 191, 21 (= Ecloga XVII. 6). 5 Dokládá to např. Suprasălský kodex a Christinopolský apoštol. Viz Slovník jazyka staroslověnského – Lexicon linguae palaeoslovenicae (dále SJS) I, ed. J. Kurz et al., Praha 1966, s. 430. Pro návrat zajatého otroka znala latina termín postliminium, viz MMFH IV, s. 191, poznámka 51. 6 Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 193, 26 (= Ecloga XVII. 13): ot zemli da posylaetь sę; exoria parapempesthó.

107


.

země“. Zatímco ZSL použil termín ot zemli posylaetь sę, řecká Ekloga stejný údaj vyjádřila slovesným tvarem exorizesthó.1 Pojem „hranice“ neoznačoval pouze hranici mezi zeměmi, etniky apod., ale promítl se rovněž do pojetí „vlastního“ (na svojei nivě; tú idiú chórafiú) a „cizího“, jako např. ve smyslu určité hranice mezi pozemky (čjužju nivu li čjužь vinogradъ; ta allotria chórafia e tón allotrion ampelóna nebo čjužь lěsъ; en allotria hylé)2 nebo vlastní a cizí majetek (svoje iměja, svojeja vešti, idion, tú idiú pragmatos; čjuže, allotrion).3 Určitou hranici mezi pojetím a způsobem života můžeme cítit i v pojmech „město“ a „ves“, nebo lépe řečeno „být či žít ve městě“ (vъ gradě; en polei) a „být, žít na vesnici“ (vъ vsi li v selě; exó poleós chória e agrús e oikias agrón).4 Slovanský Nomokanonъ (dále N)5 měl jako vzor nomokánon byzantský (Synagogé). Ve slovanském N byl stsl. termín oblastь použit pro označení církevní provincie – „eparchie“ (v řec. předloze eparchia),6 stejně jako pro označení jiného církevního okrsku, „diecéze“ (v řec. předloze paroikia).7 Na jiném místě N použil překladatel stsl. termín oblastь jako ekvivalent řec. polis.8 Pro označení diecéze se v N vyskytuje

Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 193–194, 28 (= Ecloga XVII. 15). Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 187, 15 (= Ecloga XVII. 41) a s. 187, 14 (= Ecloga XVII. 40). 3 Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 189, 17 (= Ecloga XVII. 5). 4 Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 187, 15 (= Ecloga XVII. 41). 5 Nomokanonъ, in: MMFH IV, s. 205–363 (řecký text převzat z Ioannis Scholastici Synagoga L titulorum ceteraque eiusdem opera iuridica, ed. V. Beneševič, in: Abhandlungen der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Philosophisch-historische Abteilung, Neue Folge, Heft 14, München 1937). 6 Nomokanonь (Index L titulorum), in: MMFH IV, s. 246/ I, s. 247/VII (= Synagogé I, VII): oblasti inogo; vъ oblasti; en té eparchia. Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 263/I (= Synagogé I): vъ vsękoi oblasti; hekastén eparchian, s. 266-267/III (= Synagogé III): ot svojeja oblasti vъ druguju oblastь; apo tés heautú eparchias eis heteran eparchian, s. 356/XLIX (= Synagogé XLIX): vъ kojeiždo eparchii; en hekasté eparchia, s. 357/XLIX (= Synagogé XLIX): vъ oblastechъ, en tais eparchiais. 7 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 278-279/XII (= Synagogé XII): svojeja oblasti, oblastьju, vъ drugija oblasti; tén heautú paroikian, hypo tés paroikias, hetairais paroikiais) nebo s. 359/L (= Synagogé L): vъ vsękoi oblasti; en pasé paroikia. 8 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 292/XX (= Synagogé XX): vъ druzěi oblasti; en hetera polei. 1 2

108

.


i termín predělъ,1 který označoval také „území“, „úděl“ či doslovně vymezené „hranice“ určité oblasti,2 a proto mu odpovídaly v řecké předloze tři termíny: dioikésis, enoria, hyperoria. Podle N nesměl kněz nejen přecházet bez pozvání „hranice“ své diecéze a vykonávat svěcení mimo ni, ale ani zabírat území jiného církevního distriktu. Termín vъ oblasti odpovídal řeckému té paroikia a znamenal také „v okrsku“; stsl. termín strany (řec. tais chórais) znamenal „kraje“ či „v krajích“.3 N mluvil také o biskupech „každého národa“ (kogoždo jazyka; hekastú ethnús);4 pro termín „národ“, „etnikum“ bylo použito podobně jako v jiných, neprávních památkách stsl. označení jazyk. Biskup nesměl opustit své „místo“ a „město“ (město i gradъ), což Synagogé vyjádřila pouhým polis (tén heautú polin), tedy řecký termín pro „místo“ v tomto případě v předloze N nebyl.5 Ve slovanském N šlo patrně o synonyma, pouze MSR 432 má polin kai thronon,6 z čehož lze vyvodit, že stsl. termín město neodpovídal v tomto případě řec. topos, ale byl označením pro biskupský stolec-trůn (thronos), případně biskupské sídlo. Sesazený biskup mohl přesídlit do jiného města, žít v jiném městě (vъ iněchъ graděchъ) a na jeho „místo“ (město) nesměl být ihned vysvěcen jiný biskup, aby měl sesazený možnost bránit se soudní cestou.7 Rovněž klerik nesměl bez dovolení biskupa ani odcestovat (choditi; apodémein), ani být přijímán v jiných městech (vъ druzěchъ graděchъ; en hetera polei).8 Pro stsl. sloveso choditi („cestovat“) Nomokanonь (Index L titulorum), in: MMFH IV, s. 246/II (= Synagogé II): jako nedostoitь imъ preděla; kai peri tú mé de autús enorian hyfarpazein; ibidem, s. 246/III (= Synagogé III): kromě preděla svojego; méte de cheirotonein hyperoria. Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 262/I (= Synagogé I): inogo preděla; asiiskago preděla; tais hyperoriois ekklésiais; tés Asianés dioikéseós. 2 Nomokanonь (Index L titulorum), in: MMFH IV, s. 246/II, III (= Synagogé II, III): jako nedostoitь imъ preděla; kromě preděla svojego; hyperoria. 3 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 264/II (= Synagogé II). 4 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 264/II (= Synagogé II). 5 Nomokanonь (Index L titulorum), in: MMFH IV, s. 249/XII (= Synagogé XII: ne ostavlęti města svojego i grada; ot grada vъ gradъ; tén heautón polin; apo poleós metabainein eis polin. 6 Moskevský synodální rukopis 432, viz MMFH IV, s. 249, poznámka 5. 7 Nomokanonь (Index L titulorum), in: MMFH IV, s. 251/XVI (= Synagogé XVI): ne braniti imъ vъ iněchъ graděchъ žiti; en allais diagein polesi mé kólyesthai. 8 Nomokanonь (Index L titulorum), in: MMFH IV, s. 252/XX (= Synagogé XX). 1

109


.

bylo vedle řec. apodémein ekvivalentem rovněž řec. hodeuein.1 V N byl použit také stsl. termín „vlast“ (otьčьstvo; patris),2 kterou někteří klerici ztratili. Biskup, podobně jako klerik, nesměl přecházet „z města do města“ (ot grada vъ gradъ; apo poleós eis polin)3 a „v městech a vsích“ (vъ graděchъ i vъ vsьchъ; eis tais poleis kai chóras),4 které nebyly pod jeho pravomocí, tedy byly mimo hranice jeho diecéze, nesměl světit kněze a ani do těchto míst (vъ městěchъ; eis topús)5 chodit.6 Pokud biskup vysvětil někoho bez povolení toho, komu „město nebo místo“ (gradъ ili města ta; tas poleis é tas chóras)7 podléhalo, měl být zbaven své biskupské hodnosti a také jeho svěcení bylo neplatné. Označení „město“ odpovídá stsl. termín gradъ, zatímco stsl. město znamenalo nejen konkrétní „místo“, kterému korespondovalo ve většině případů řec. topos, ale i rozsáhlejší „území“ označované v řecké předloze jako chóra. Tento termín označoval rovněž „zemi“, „kraj“ a byl do stsl. překládán také jako strana (vъ stranachъ; kata chóran).8 Jak vysvítá z výše uvedených příkladů, použil tedy překladatel z řečtiny do staroslověnštiny pro řec. termín topos stsl. ekvivalent město, zatímco termín chóra byl překládán jako město i jako strana. Mniši „z kteréhokoliv města a kraje“ (vъ vsąkomь gradě i straně; tús de kath´hekastén polin kai chóran) měli povinnost podrobovat se biskupům a zdržovat se „na místech“ (vъ nichъže městěchъ; en hois topois),9 kde byli postřiženi. Jedenkrát N označil termínem město nikoliv „místo“ jako ve výše uvedených případech, ale „město“; v řec. originále totiž nacházíme

Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 293/XX (= Synagogé XX). Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 291/XIX (= Synagogé XIX): pogubiša svoja otьčьstva; hoitines apolesantes tas idias patridas. 3 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 279/XII (= Synagogé XII). 4 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 265/III (= Synagogé III). 5 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 266/III (= Synagogé III) nebo např. ibidem, s. 293/XX (= Synagogé XX): na svoja města; tús idiús topús. 6 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 266/III (= Synagogé III): vъ čjužemь gradě choditi ni vъ město; mé epibainein allotria polei…chóra. 7 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 266/III (= Synagogé III). 8 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 324/XXXVII (= Synagogé XXXVII). 9 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 313/XXXIII (= Synagogé XXXIII). 1 2

110

.


termín polis1 a jemu by měl adekvátně odpovídat stsl. termín gradъ jako v jiných případech. Slovanský N podobně jako jeho řecká předloha reflektoval rovněž pojímání cizího (stranьnъ, čjužь; xenos, allotrios) a vlastního, domácího (svoj; idios).2 Zatímco moravské zákoníky ZSL a N vznikly na základě byzantských předloh, jiná velkomoravská církevně právní památka – penitenciál Zapovědi svętyichъ otьcь (dále ZSO)3 byl sestaven s pomocí latinské předlohy.4 V ZSO5 se zkoumaná terminologie až na termín označující vlast, domovinu (otьčьstvo) nevyskytuje. Tomuto staroslověnskému termínu odpovídalo latinské patria.6 Z právních památek latinské provenience je třeba zmínit Responsa Nicolai papae I. ad consulta Bulgarorum (dále Responsa),7 která byla odpovědí papežské kurie, papeže Mikuláše I., na otázky bulharského panovníka Borise I. v souvislosti s jeho pokřtěním, christianizací Bulharska a jeho uvedením mezi státy křesťanské oikumeny (pax christiana). Text dokumentu byl určen pro bulharské milieu a připomínal Bulharům základní povinnosti a práva křesťana. Responsa podobně jako ZSO použila lat. termín patria pro označení „země“, „vlasti“. Podle jejich doporučení měl být člověk, který se neoprávněně vydával za kněze a

Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 358/XLIX (= Synagogé XLIX): vъ svoichъ městěchъ; tais heautón polesi. 2 Např. Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 292–293/XX (= Synagogé XX): ot stranьnychъ jepiskopъ, stranьnymъ klirikomъ; tón xenón episkopón, xenús klerikús; na svoja města, tús idiús topús. 3 Zapovědi svętyichъ otьcь, in: MMFH IV, s. 137–146. Staroslověnský text podle Euchologium Sinaiticum, starocerkvenoslovanski glagolski spomenik I-II, ed. R. Nahtigal, Ljubljana 1941– 1942. 4 Slovanský text ZSO je srovnatelný s latinským tzv. Merseburským penitenciálem z poloviny 9. století, který je zachován v kodexu č. 103 merseburské katedrální knihovny (F. W. H. WASSERSCHLEBEN, Die Bußordnungen der abendländischen Kirche, Halle 1851; H. J. SCHMITZ, Die Bußbücher und das kanonische Busverfahren II, Düsseldorf 1898). Podrobněji viz MMFH IV, s. 137–138. 5 Zapovědi svętyichъ otьcь, in: MMFH IV, s. 138, 1: vъ svoe otьčьstvo (= Mers. 1). 6 Viz Lexicon linguae palaeoslovenicae – Slovník jazyka staroslověnského (dále SJS) II, ed. J. Kurz et al., Praha 1973, s. 626. 7 Citováno podle Responsa Nicolai papae I ad consulta Bulgarorum, in: MMFH IV, s. 38–107. 1

111


.

křtil jiné, potrestán vyhoštěním „ze země“.1 „Ze své země“ (de patria sua)2 mohl uprchnout také svobodný člověk; rovněž světci mohli odejít de patria sua a žít v jiné zemi.3 Pro označení „země“ použila Responsa vedle lat. termínu patria také termín terra, který se ovšem v tomto případě vyskytl jen v biblickém citátu.4 V 9. století existovaly u Bulharů hlídané hranice (termini).5 „Na hranicích“ či „poblíž hranic“ (iuxta terminos), které oddělovaly bulharskou zemi, označenou v prameni jako patria vestra,6 od jiných zemí ([patria] aliorum), hlídali „pohraničníci“, strážci hranic (custodes); pokud přes jejich stráž (per eandem custodiam) někdo uprchl, bývali hlídači neodkladně utraceni.7 Termínem patria označovala Responsa jakoukoliv zemi, vedle „země Bulharů“ i „zemi Řeků“, tj. Byzantinců.8 Rozlišena je také „vlastní země“ (patria sua; terra sua) od „cizí země“ (patria vestra; [patria] aliorum).9 Celá země, „okrsek zemský“ se v Responsích nazýval lat. termínem orbis terrarum,10 termín mundus11 označoval „svět“ a termín locus jednotlivé „místo“ či „místa“,12 případně „zemi“.1 Pro „domov“, „dům“ byl použit lat. termín proprium, propria.2

Responsa, in: MMFH IV, s. 58/XVI: ad poenam illi repulsio a patria vestra. Responsa, in: MMFH IV, s. 63/XX: qui de patria sua fuga lapsus fuerit. 3 Responsa, in: MMFH IV, s. 63/XX: de patria sua exisse et in alia…fuisse. 4 Responsa, in: MMFH IV, s. 63/XX: …exi de terra sua… (Gn 12,1). 5 Responsa, in: MMFH IV, s. 64/XXV. 6 Responsa, in: MMFH IV, s. 64/XXV: consuetudinis esse patriae vestrae perhibetis semper custodes inter patriam vestram et aliorum iuxta terminos invigilare, s. 70/XL: consuetudinem patriae vestrae perhibetis inesse, s. 92/LXXV: episcopi nostri, quos in patriam vestram missimus, s. 104/CIV: in patria vestra, s. 105, 106/CVI: in patriam vestram. 7 Responsa, in: MMFH IV, s. 64/XXV: Consuetudinis esse patriae vestrae perhibetis semper custodes inter patriam vestram et aliorum iuxta terminos invigilare; et si servus aut liber per eandem custodiam quocumque modo fugerit, sine omni intermissione custodes pro eo interimuntur. 8 Responsa, in: MMFH IV, s. 100/XCIV: Graecos dicere perhibetis, quod in illorum patria chrisma oriatur. 9 Responsa, in: MMFH IV, s. 58/XVI: a patria vestra; ibidem, s. 64/XXV: [patria] aliorum; ibidem, s. 63/XX: de patria sua; de terra sua (Gn 12,1). 10 Responsa, in: MMFH IV, s. 62/XVIII. 11 Responsa, in: MMFH IV, s. 100/XCIV: per totum mundum. 12 Responsa, in: MMFH IV, s. 100/XCII: in alio loco, s. 102/XCIX: ad eadem sacra loca, s. 106/CVI: de diversis locis. 1 2

112

.


Zatímco staroslověnština používala pro označení „národa“ termín jazyk (N), řečtina ethnos (Synagogé), latinská Responsa uvedla jednak termín gens,3 jednak generatio.4 Termínem gens5 se označoval původně „rod“, ve středověku pak byl také používán ve významu „národ“, „kmen“ nebo „lid“ a byl adekvátní lat. termínům natio a populus. Termín generatio měl původně v klasické latině význam „generace“, „pokolení“, ve středověké latině označoval navíc také „národ“ podobně jako uvedené latinské výrazy populus, natio a gens.6 V kontextu výkladu o uprchnutí či odejití z vlasti, případně o lidské svobodě a nesvobodě, je třeba upozornit na latinské termíny jako „svobodný člověk“ (homo liber či liber homo;7 liber esse8), „vyhnanec“ (exulus)9 nebo „cizí člověk“, „cizinec“ (extraneus,10 alienigenus11). S touto problematikou souvisejí také latinská verba a substantiva, označující odchod nebo útěk ze země (exire, egredior, fugere, fuga lapsus esse/fuerit, exitus);12 podobně fugam arripere,13 confugere14 aj. Země, národy a lidi odjakživa spojovaly cesty, ve středověku suchozemské nebo vodní. Po nich probíhal jakýkoliv pohyb lidí, zboží, peněz, a to jak v míru, tak ve válkách. Latinský termín via označoval nejen „cestu“ ve smyslu fyzickém, ale také ve smyslu duchovním, jak

Responsa, in: MMFH IV, s. 105/CVI: id est Graeci, Armeni et ex ceteris locis. Responsa, in: MMFH IV, s. 102/C: ad propria sit; ad propria reportandus est. 3 Responsa, in: MMFH IV, s. 91/LXXII: episcopos gentium singularum, s. 94/LXXX: quaecumque gens; nisi gentis, s. 96/LXXXIV: cum gentes, s. 97/LXXXVI a s. 106/CVI: doctor gentium, s. 105/CVI: vobis, quemadmodum ceteris gentibus. 4 Responsa, in: MMFH IV, s. 94/LXXX: cum generatione, s. 94/LXXXI: cum generatione. 5 Viz Slovník středověké latiny v českých zemích – Latinitatis medii aevi lexicon bohemorum (dále SSL) 13, Praha 1991, s. 837–838. 6 SSL 13, s. 832–833. 7 Responsa, in: MMFH IV, s. 63/XX, s. 97/LXXXVI. 8 Responsa, in: MMFH IV, s. 63/XX. 9 Responsa, in: MMFH IV, s. 63/XX. 10 Responsa, in: MMFH IV, s. 61/XVIII, s.13/CI. 11 Responsa, in: MMFH IV, s. 95/LXXXII: cum alienigenis. 12 Responsa, in: MMFH IV, s. 63/XX; další termíny např. s. 64/XXV (fugere), s. 100/XCV (ad ecclesiam fugiunt, ad ecclesiam fugerit, ad asylum templum…fugientes). 13 Responsa, in: MMFH IV, s. 64/XXII. 14 Responsa, in: MMFH IV, s. 64/XXIV. 1 2

113


.

v Responsích ukazuje použití biblického citátu.1 S cestami, cestováním souvisí také termín, označující světského nebo církevního „posla“ a „vyslance“ (legatus)2 a vzdáleněji i termín „přítel“ (amicus) a „nepřítel“ (hostis, inimicus).3 K latinským právním památkám „západoevropské“ provenience se vztahem k slovanskému světu a především k velkomoravské říši patří rovněž Inquisitio de theloneis (dále Inquisitio), celní řád z Raffelstetten.4 Přestože Inquisitio pochází až z přelomu 9. a 10. století, má k právním památkám 9. století velmi blízko: zachycuje tutéž historickou realitu a terminologicky, chronologicky i teritoriálně tvoří s nimi stejný okruh. Celními předpisy, které Inquisitio obsahuje, se řídili zejména Bavoři, kteří obchodně putovali většinou podél Dunaje5 nebo se plavili po Dunaji do zemí Slovanů, „cestovali do východních zemí“.6 Termín „východní krajiny“ (partes orientales) označoval nejen vlastní Východní marku (marchia orientalis), ale také oblast Karantánie a Panonie, a tvořily je tři hrabství (tres comitatus).7 Při cestách „do oněch krajin“ (in illis partibus)8 byli prý bavorští kupci stíháni nespravedlivým clem a neoprávněným mýtem,9 a proto požadovali prošetření této kauzy,10 tedy prošetření celních práv a míry proclívání. Určité „místo“ (lokalitu) označoval termín locus. K proclívání kupců docházelo na k tomu

Responsa, in: MMFH IV, s. 60/XVII: …et non, ut convertatur a viis suis…(Ez 18,23). Responsa, in: MMFH IV, s. 91/LXXII: priusquam legati nostri, quos vobiscum mittimus, reversi fuerint. 3 Responsa, in: MMFH IV, s. 92/LXXIV. 4 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 114–119. 5 Vedle obchodních karavan se tudy ubírali i misionáři a vojenské oddíly na válečná tažení, a to nejen Bavoři. 6 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 114: in orientalem partes iter habebant. 7 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 114, pozn. 2, s. 115 (in hiis tribus comitatibus) a s. 115–116, pozn. 9 (tres comitatus tvořily 1. hrabství Traungau, 2. hrabství mezi Enží a Vídeňským lesem a 3. hrabství, ležící jihovýchodně od posledně jmenovaného, v Panonii). 8 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 114. 9 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 114: dicentes se iniusto theloneo et inique muta constrictos. 10 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 115: investigaret ad iura thelonica modumque thelonii exploraret. 1 2

114

.


určených místech (loca thelonio)1 a lodě, které pluly po Dunaji, nesměly přistát v žádném (jiném) místě (in nullo loco).2 Celní nařízení, jak je patrné z jeho textu, se vztahovalo nejen na bavorské kupce, ale rovněž na obchodníky (mercatores) slovanské, židovské, a patrně i na další kupce z blízkého a vzdáleného Orientu (Armény, Chazary, Araby aj.),3 kteří přicházeli do bavorských končin4 odkudkoliv „z této i jiných zemí“ (de ista patria vel de aliis patriis).5 Vedle východních zemí se Inquisitio zmínilo také o „západních zemích“ (partes occidentales),6 odkud připlouvaly lodě kupců, které, když opustily Pasovský les (egresse sint silvam Patavicam)7 a chtěly přistát v Rosdorfu (ad Rosdorf) nebo plout níže až k Linci (si inferius ire voluerint ad Lintzam) či přistát jinde a obchodovat v oblasti až po Český les (usque ad silvam Boemicam),8 musely platit různě odstupňované celní poplatky. Vedle termínu pars bylo v Inquisitio použito k označení určité oblasti, země, vlasti také termínů regio a patria.9 V tomto případě šlo, jak vyplývá z dalšího textu, o označení Traungau, které obývali Bavoři a Slované a kde kupci, pokud chtěli minout určité tržní místo, měli přecházet středem silnice (per mediam plateam).10 Silnicí byla patrně míněna stará římská veřejná cesta (illa publica strata), vedoucí po jižním břehu Dunaje a připomínaná v lokalitě zvané Ybbs, ležící na

Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 116: loca thelonio et modum thelonei. Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 118–119, VII. 3 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 117, II (Bawari), s. 117, IV (Bawari vel Sclavi), s. 117– 118, V (Bawari), s. 118, VI (Sclavi; Bawari vero vel Sclavi) a s. 119, IX: mercatores, id est Iudei et ceteri mercatores. 4 Případně na trh Moravanů – ad mercatum Marahorum (Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 119, VIII). 5 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 119, IX. 6 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 116, I. 7 Pasovsky les (silva Patavica) se rozkládal na území od Pasova až po Ischachbach. 8 Český les (silva Boemica) či Nordwald začínal na řekách Kremže (Krems) a Chúba (Kamp) a na západě na něj navazoval Bavorský les. Šlo v podstatě o oblast dnešní Rakouské granitové plošiny (Österreichisches Granit-Plateau). 9 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 117, IV: si autem Bawari vel Sclavi istius patrie ipsam regionem intraverint. 10 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 117–118, V: per mediam plateam transeant. Viz také tamtéž poznámka 22. 1 2

115


.

stejnojmenné řece v roce 837.1 Zřejmě o stejnou cestu se jednalo i v dalším článku celního řádu Inquisitio, který uváděl, že obchodníci se solnými vozy přejížděli po řádné cestě přes řeku Enži (per stratam legittimam), která pro ně patrně tvořila určitou celní hranici.2 Termín strata legittima byl podle L. Niederla3 označením hlavní cesty. Za používání hlavních dopravních tepen, kterých v raném středověku nebylo mnoho a pro které byly v daném textu použity lat. termíny platea a strata, se sice muselo platit, ale cestování po nich bylo relativně bezpečné a na nich nebo v jejich blízkosti se soustředila hlavní tržiště a vznikala středověká města. Z dalších substantiv používala latina pro označení cesty termín via (viz Responsa výše), případně via publica. Latinským termínům via a platea odpovídalo řecké hodos a plateia, lat. strata řec. termín stróté a ve stsl. textech termín pôtь,4 který se ovšem ve sledovaných slovanských právních památkách nevyskytuje. Oblast, kraj nebo země mohla být vyjádřena v textu také nepřímo, předložkovou vazbou bez výše uváděných substantiv, jak dokládají např. výrazy de Boemanis,5 postquam silvam [Boemicam],6 ad Eperaespurch,7 ad Mutarun.8 Inquisitio rozlišovalo rovněž mezi pojmy „vlastní“ a „cizí“, jak to dokumentuje např. výraz „až do svého vlastního domu“ (ad propriam domum suam).9 A také používalo různé termíny pro pohyb na suchozemských i vodních cestách, přicházení a odcházení, putování, cestování, plavení se, přistávání, dopravování aj. (egredior, ire, exire, transire, venire, intravenire, pervenire, iter habere, sedere, transmittere).10 Cf. listina č. 16 datovaná v Ohobergu 28. září 837, in: MMFH III. Diplomata, epistolae, textus historici varii, ed. L. Havlík, Brno 1969, s. 36. 2 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 117-118, V: per stratam legittimam Anesim fluvium transeunt a poznámky 22 a 23. 3 L. NIEDERLE, Život starých Slovanů III/2, Praha 1925, s. 407. 4 Lexicon linguae paleoslovenicae – Slovník jazyka staroslověnského (dále SJS) III, ed. J. Kurz et al., Praha 1982, s. 535–536. 5 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 118, VI. 6 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 118, VII. 7 Šlo patrně o dnešní Stein. Viz Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 119, VII a poznámka 35. 8 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 119, VII. 9 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 117, II. 10 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 114, 116, 117, 118, 119. 1

116

.


Geograficko-administrativní termíny, které jsou předmětem našeho výkladu, se vyskytují rovněž v jiných latinských právních památkách s okrajovým vztahem k velkomoravskému prostředí. Objevují se zde lat. termíny jako pars, partes (partibus Sclavorum et Avarorum a partibus Saxos;1 partibus Hispaniae sive Avariae a partibus Beheim;2 qui ab orientali parte Baioariae sunt3), patria (circa Surabis patria),4 locus (loca inferius denominata),5 pagus (in pago Nortgaoe)6 a fines.7 Vedle tradičních označení geografických územních celků jako pars apod. se k vymezení rozsahu určitého teritoria a „státního“ celku používala v latinských pramenech také označení lokalit, místních pomezních hvozdů a pohraničních řek, vymezená často upřesňujícím výrazem ve smyslu „sahat až do, až k“ (ad)8 a uvozená zejména předložkami ad, usque ad, in, circa, postquam. V latinských pramenech „západoevropského“ právního původu byly často používány také termíny pro označení organizační jednotky, jako bylo „město“ (in civitate Magontia),9 „metropole“ (metropoli Germaniae)10 nebo „ves, osada“ (villa)11 a ve smyslu geograficko-organizačně politickém rovněž termíny jako „říše“ (imperium),12 „království“ (regnum),13 „marka“ (marka či marca)14 nebo „hrabství“ (comitatus).15 Středověké latinské právní památky, jak bylo ukázáno již výše v případě Responsí, reflektovaly i otázku osobní svobody a nesvobody člověka (vyhnání ze

Capitulare missorum, in: MMFH IV, s. 23. Capitula de causis diversis, in: MMFH IV, s. 25. 3 Divisio imperii, in: MMFH IV, s. 32. 4 Capitula de causis diversis, in: MMFH IV, s. 25. 5 Divisio imperii, in: MMFH IV, s. 32. 6 Divisio imperii, in: MMFH IV, s. 32. 7 Decreta synodi Moguntiensis, Canon Hludowici regis, in: MMFH IV, s. 34: ad extremos fines regni. 8 Capitulare missorum, in: MMFH IV, s. 23. 9 Decreta synodi Moguntiensis, Canon Hludowici regis, in: MMFH IV, s. 34. 10 Decreta synodi Moguntiensis, Canon Hludowici regis, in: MMFH IV, s. 34. 11 Divisio imperii, in: MMFH IV, s. 32: duas villas dominicales. 12 Divisio imperii, in: MMFH IV, s. 31: totius imperii nostri. 13 Decreta synodi Moguntiensis, Canon Hludowici regis, in: MMFH IV, s. 34: ad extremos fines regni. 14 Divisio imperii, in: MMFH IV, s. 32: markam Tolossanam totam. 15 Divisio imperii, in: MMFH IV, s. 32: comitatos quatuor; Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 115: in comitatu Arbonis; in hiis tribus comitatibus. 1 2

117


.

země), které se odráží např. v pojmu exilium.1 Tyto termíny se však nevztahují k meritu zkoumané problematiky, a proto nebyly zkoumány. Závěrem si proveďme malou terminologicko-věcnou rekapitulaci. Staroslověnský termín zemlja2 označoval nejen zemi jako kosmické těleso či pevninu, ale také půdu, kraj, území, vlast etc., a odpovídal řeckým ekvivalentům gé, oikumené, chóra, patris, topos, eparchia, edafos, arúra, chersos a latinským termínům terra, tellus, regio, provincia, patria, territorium, solum, pavimentum, imum. Ve sledovaných právních památkách byl stsl. termín zemlja (ZSL) v korelaci s řec. termíny chóra (v ZSL-Ec jako exoria), topos (ZSL-Ec), eparchia (ZSL-Ec) a lat. termíny terra (Responsa; ta uvádějí také termíny orbis terrarum, mundus), regio (Inquisitio) a patria (= země, Responsa, Inquisitio). V korelaci se stsl. termínem zemlja byl také stsl. termín otьčьstvo (N-Syn, ZSO), který podobně jako termín zemlja znamenal vlast, domov, domovinu a byl ekvivalentem řec. patris (NSyn) a lat. patria (= vlast, Responsa), případně regio.3 Ve smyslu země, krajina/y se objevují v právních textech raného středověku také lat. termíny pars, partes (Capitulare, Capitula de causis, Divisio, Inquisitio) nebo pagus (Divisio) a rovněž termíny označující světské administrativně správní jednotky jako lat. imperium (Divisio), regnum (Decreta synodi), comitatus (Inquisitio, Divisio imperii), marca (Divisio); ne všechny se však vztahují k slovanskému prostředí. Církevní správní okrsky jako řec. eparchia nebo paroikia odpovídaly ve sledovaných památkách většinou spíše stsl. termínu oblastь. Staroslověnský termín oblastь4 byl označením jednak pro moc a vládu (stsl. moščь, vlastь; řec. exúsia; lat. potestas), jednak pro oblast, kraj a území. V souvislosti se zkoumanou problematikou nás zajímal druhý význam slova a v tomto případě stsl. oblastь (N) odpovídalo řec. chóra, perichóros a lat. regio a regnum. Ve sledovaných slovanských právních dokumentech označoval termín oblastь různé církevní distrikty: řec. eparchia (N-Syn) nebo řec. paroikia (N-Syn), v jednom případě odpovídal také řec. termínu polis (N-Syn). Decreta synodi Moguntiensis, Canon Hludowici regis, in: MMFH IV, s. 35: iussu regis in exilium missus (šlo o útěk Albgise s unesenou manželkou na Moravu, na níž se moc východofranského panovníka Ludvíka Němce nevztahovala). 2 SJS I, s. 670–671. 3 SJS II, s. 626. 4 SJS II, s. 472–473. 1

118

.


Staroslověnský termín město1 znamenající obvykle místo nebo prostor byl ekvivalentem pro řecké topos, chóra, chóros, chórion a latinské locus, spatium. Ve sledovaných textech odpovídaly stsl. termínu město (N) obvykle řec. termíny topos (N-Syn), chóra (N-Syn) a lat. termín locus (Responsa, Inquisitio). V ZSL se vyskytující město pusto by odpovídalo lat. termínu locus desertus, desertum a řec. termínu topos ermos, ermia (en ermia), který ale v řec. předloze ZSL, v Ekloze není uveden a celá pasáž obsahující tento termín je přídavkem slovanského autora. Ve slovanském N byl termín město v některém případě ekvivalentní také řec. termínu polis nebo métropolis, které bylo jinak do staroslověnštiny obvykle překládáno jako gradъ (viz dále). Kromě toho spojení vъ vьsěchъ městěchъ odpovídalo příslovečnému určení místa „všude“, (lat. ubique), spojení vъ druzěchъ městěchъ výrazu „jinde“ (lat. alibi, alias). Staroslověnský termín predělъ (prědělъ)2 označoval v textu jednak hranici, mez a odpovídal řec. horion, dioria, horos, horothesia a lat. finis, terminus, jednak území, končiny, kraj podobně jako řec. ta horia, ta klimata, perichóros, enoria a lat. fines, termini. Toto druhé použití stsl. termínu bylo častější. Ve sledovaných právních dílech označoval stsl. termín predělъ (N) jednak určité církevní správní území, diecézi (lat. dioecesis) a odpovídaly mu řecké termíny dioikésis (N-Syn), enoria (N-Syn) a hyperoria (N-Syn), jednak skutečné hlídané hranice, v latině označené jako termini (Responsa), nebo vzdálené končiny – lat. fines (Decreta synodi). Staroslověnský termín gradъ,3 který znamenal opevněné místo, hrad nebo město, odpovídal řec. polis, řidčeji métropolis, kómé a lat. výrazům civitas, urbs a vzácně castellum. Ve sledovaných dokumentech byl gradъ (ZSL, N) nejčastěji ekvivalentem řec. termínu polis (ZSL-Ec, N-Syn) a lat. civitas (Decreta synodi) nebo urbs (termín Urbs byl na západě rovněž ekvivalentem pro Řím podobně jako na východě, v Byzanci řec. Polis pro Konstantinopol). Řecký termín pro velké, případně hlavní město byl métropolis, kterému v latině odpovídal termín metropolis (Decreta synodi). Staroslověnský termín gradъ byl v jednom případě ekvivalentem pro řec. politeia (ZSL-Ec).

SJS II, s.260–262. SJS III, s. 435–436. 3 SJS I, s. 430–431. 1 2

119

GEOGRAFICKO-SPRÁVNÍ STAROSLOVĚNSKÁ TERMINOLOGIE V PRÁVNÍCH PAMÁTKÁCH 9. STOLETÍ A JEJÍ ŘECKÉ (BYZANTSKÉ) A LATINSKÉ PARALELY

Recommend Documents