Gentrifikace: Případ Prahy Holešovic?

Masarykova univerzita v Brně Fakulta sociálních studií Katedra sociologie

Bakalářská diplomová práce

Gentrifikace: Případ Prahy – Holešovic?

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Burjanek, Ph.D. Zpracovala: Alena Novotná UČO: 78887 2002/2003

Praha 2007

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně za použití jen v literatuře citovaných pramenů.

V Praze 1.12.2007

Poděkování Chtěla bych poděkovat PhDr. Alešovi Burjankovi, Ph.D. za vedení mé práce a cenné připomínky.

Obsah Úvod............................................................................................................................. 5 Gentrifikace – východiska a teoretické vymezení ....................................................... 3 Teoretická definice gentrifikace Neila Smithe......................................................... 5 Přístup Davida Ley................................................................................................... 6 Syntéza Chrise Hamnetta ......................................................................................... 7 Která je ta pravá? ..................................................................................................... 8 Gentrifieři a ti druzí.................................................................................................. 9 Důsledky ................................................................................................................ 10 Vliv globalizace – „globální města“ ...................................................................... 14 Gentrifikace v širším rámci urbanizačních procesů ............................................... 16 Revitalizace – vliv státu a veřejné správy ......................................................... 17 Specifika gentrifikace v postkomunistických zemích............................................ 18 Gentrifikace v Holešovicích?..................................................................................... 20 Metodologie výzkumu ........................................................................................... 21 Situace po roce 1989 .............................................................................................. 24 Proměny bytového fondu ....................................................................................... 26 Významné projekty realizované na území Holešovic....................................... 28 Funkční struktura Holešovic ............................................................................. 34 Změnil se status obyvatel Holešovic? .................................................................... 35 Usedlíci nebo noví obyvatelé? ............................................................................... 39 Shrnutí .................................................................................................................... 42 Závěr .......................................................................................................................... 44 Anotace ...................................................................................................................... 45 Literatura .................................................................................................................... 46 Rejstřík pojmů............................................................................................................ 50 Přílohy........................................................................................................................ 51

Seznam tabulek Tab. č. 1 Shrnutí důsledků gentrifikace .................................................................... 10 Tab. č. 2 Technické vybavení trvale obydlených bytů v MČ Praha 7 v roce 2001 ... 25 Tab. č. 3 Srovnání bytů podle kategorií v MČ Praha 7 v letech 1991 a 2001 ........... 26 Tab. č. 4 Bytová výstavba v MČ Holešovice v letech 2003 – 2005 .......................... 27 Tab. č. 5 Vybavení MČ Praha 7 vybranými druhy zařízení....................................... 34 Tab. č. 6 Vývoj obyvatelstva podle základních věkových skupin ve správním obvodu Praha 7......................................................................................................... 35 Tab. č. 7 Bytové domácnosti podle počtu členů v MČ Praha 7 ................................. 35 Tab. č. 8 Vývoj stěhování obyvatel v MČ Praha 7 v letech 1991 – 2005................. 36 Tab. č. 9 Vybavení bytových domácností v roce 2001 .............................................. 37

Úvod „Holešovice mého dětství to byla šedivá zaprášená, skoro ponurá čtvrť, kterou jsme projížděli cestou do Libně a do ZOO. Nelíbily se mi. Když jsem se poprvé zamiloval, bydlela moje první láska (ahoj, Emo), no kde jinde než v Holešovicích. Ruku v ruce jsme procourali kdejaký kout a tehdy někdy ve mně asi začínal doutnat kladný vztah nejen k oné slečně, ale i k industriální architektuře, prostě k těm domům, ve kterých se nebydlí, ale pracuje. Z jednoho i druhého důvodu jsem tehdy měl Holešovice docela rád. Někdy na mě působily silným dojmem, zejména v noci, když jsem se vracel přes prasečák domů, do Bubenče, to byly obzvlášť silné dojmy, zejména čichové.“ Václav Kostlán

Holešovice, mám na mysli ty dolní, které si nejspíš pod pojmem „Holešovice“ člověk představí, jsou jednou z těch oblastí, které ještě dnes dávají znát průmyslovou historii Prahy. Mezi činžáky postavenými někdy na počátku minulého století jsou ještě k nalezení malé ostrůvky starého železa, které kdysi bývaly hrdými továrnami. A hned za nimi je rozlehlý holešovický přístav. Obojí však rychle mizí. Holešovickým domům přibývají výtahy a barevné fasády a na pozemcích bývalých průmyslových podniků vznikají moderní bytové domy a kancelářské komplexy. Holešovice se stávají dobrou adresou.

Slovo gentrifikace jsem poprvé slyšela asi před dvěma roky. Přestože od doby, kdy tento pojem vznikl, už uplynulo více než čtyřicet let, v Českých zemích je zhusta stále neznámý. Přitom o gentrifikaci se toho v zahraniční literatuře napsalo mnoho a dokonce existují názory, že gentrifikace se stala jedním z nejvýznamnějších urbanizačních trendů. V České republice tomu tak zatím není. O gentrifikaci se dosud mluvilo potichu a jen v souvislosti s několika málo místy v Praze. Důvodem je pravděpodobně to, že zatímco jiná velká města už éru suburbanizace zažila a jejich obyvatelé se vracejí „zpátky do města“, Praha a celá Česká republika v současnosti teprve ohromnou vlnu suburbanizace zažívají a lze říci, že je bezesporu současným nejvýraznějším urbanistickým procesem.

1

Gentrifikace je proces, ke kterému dochází v upadajících čtvrtích ležících na území vnitřního města. Při něm se obnovuje zastaralý a zchátralý bytový fond a původní obyvatelé jsou nahrazováni novými, odlišnými skupinami lidí, tzv. gentrifiery. Vzhledem k charakteru a poloze Holešovic a především změnám, které zde v současnosti probíhají, se nabízí otázka, zda v Holešovicích k gentrifikaci dochází. Odpověď na ni je hlavním tématem tohoto výzkumu. Práce je rozdělena do dvou základních částí. V první je předložen teoretický koncept gentrifikace, část druhá pak přibližuje samotný výzkum, jehož cílem je dát odpověď na otázku, zda v Holešovicích gentrifikace probíhá.

2

Gentrifikace – východiska a teoretické vymezení Pojem gentrifikace1 se významně zapsal do naučných slovníků teprve v poslední třetině 20. století. Jako první popsala proces gentrifikace Glass v 60. letech: „Jedna za druhou jsou mnohé dělnické čtvrti Londýna obsazovány střední třídou – vyšší a nižší. Ošuntělé, skromné příbytky a domky – dvě místnosti v přízemí a dvě v patře – jsou přebírány, když nájemní smlouvy vyprší, a stávají se z nich elegantní, drahé rezidence. Velké viktoriánské domy, poničené v předchozích obdobích – které byly využity jako ubytovny či byly jinak sdíleny více obyvateli – jsou znovu renovovány… Jakmile jednou tento proces „gentrifikace“ v oblasti začne, rychle pokračuje, dokud všichni nebo většina původních dělnických obyvatel není odsunuta a celý sociální charakter oblasti se nezmění.“ [Glass 1964: xviii, cit. in Smith 2002: 91] Výrok ironizoval tehdy rozšířenou představu o revitalizaci a vrhal na celý proces nové světlo. V pojetí Glass jsou významnými znaky gentrifikace fyzická obnova města, změna vlastnictví – přechod od nájemního vztahu k vlastnickému, vzestup cen nemovitostí a odsun či nahrazení původních dělnických tříd novou střední třídou a lze říci, že na tomto vymezení se do dneška mnoho nezměnilo. Smith identifikuje tři zásadní gentrifikační vlny. První se odehrála v 50. letech a do ní spadá i výše popsaný případ pozorovaný v britském Islingtonu, druhá vlna spadá do 70. a 80. let a třetí, zatím poslední do let 90. V začátcích bylo na gentrifikaci nahlíženo jako na hnutí „zpátky do města“ [Atkinson a Bridge 2005], které bylo vysvětlováno rostoucími dopravními náklady, časovou náročností dojíždění apod. a obecně bylo kladně přijímáno. O současné, třetí fázi lze mluvit již jako o vlně „etablované“ gentrifikace, ale její přijetí už zdaleka není tak jednoznačné. Dokonce se jeví, že negativní postoj k gentrifikaci v současnosti převažuje. V této fázi už se nejedná jen o proměnu bytového fondu, ale o komplexní proměnu oblasti včetně funkční struktury čtvrti. Proto někteří mluví o gentrifikaci jako o „městské regeneraci“. Tento název je sice na první pohled přijatelnější, přesto podle Smithe skrývající v zásadě stejný (negativní) obsah jako gentrifikace.

1

Pojem gentrifikace pochází z angl. gentry, které označuje aristokracii či obecně příslušníka vrstvy s vysokým sociálním statusem.

3

Jak uvádí Smith, soudě dle současných přístupů k urbanizaci, gentrifikace se stává obecným trendem [2002: 91]. Poukazuje také na „slézání žebříku“ městské hierarchie a rozšiřování gentrifikace do menších měst. Zajímavé je, že v jejich výčtu mezi jinými jmenuje i Český Krumlov [2002: 92]. Je otázkou, jak k tomuto zjištění dospěl, nicméně zdá se být minimálně trochu nadsazené a Sýkora rozhodně oponuje: „Gentrifikace zcela jistě nesestoupila dolů po žebříčku městské hierarchie např. k malým městům jako je Český Krumlov… jak naznačuje N. Smith.“ [Sýkora 2005: 104] Nicméně na tom, že k rozšiřování gentrifikačních trendů obecně dochází, se shodují mnozí.

Teoretická definice gentrifikace Neila Smithe Je-li Glass „matkou“ gentrifikace, pak za „otce“ tohoto pojmu lze považovat Američana Smithe, který v roce 1979 vytvořil vlastní ucelenou definici. Zdůraznil význam nabídkové strany a v jeho pojetí lze hovořit o marxistickém přístupu, vycházejícím

z analýzy

úlohy

produkčních

faktorů

v procesu

gentrifikace.

„Gentrifikace je proces, při němž jsou chudé a dělnické části vnitřního města obnovovány díky přílivu soukromého kapitálu a příslušníků střední vrstvy, kteří si kupují či najímají byt ve čtvrti, která byla až do počátku gentrifikace postižena nedostatkem investic a úbytkem obyvatel střední třídy.“ [Smith 1996: 82] Gentrifikace je podle něj neodmyslitelně spojena s existencí tzv. rent gap2, která umožňuje vznik gentrifikace. Mezera nájmu je ve své podstatě rozdíl mezi aktuální cenou nemovitosti a cenou při jejím „nejlepším využití“. Cenu při „nejlepším využití“ lze charakterizovat jako cenu dosažitelnou při „plném využití zdrojů místa“ [Marshall 1961: 797, In: Clark a Gullberg 1997: 249]. Těmito „zdroji“ jsou míněny zejména kvalita a fyzický stav nemovitosti a pozemky, na nichž stojí, ale také další podmínky specifické pro danou oblast. Tyto podmínky se v čase mění a působí na růst nebo pokles aktuální ceny. Může se tak stát, že stavby jednou zde postavené už neodpovídají změněným podmínkám a snižují aktuálně dosažitelnou cenu, čímž vzniká tzv. mezera nájmu.3 Ve vnitřních čtvrtích, upadajících zejména 2

Tento pojem lze přeložit jako „mezera nájmu“. Vliv kvality zástavby na dosažitelnou cenu je zásadní, protože cena zástavby většinou značně převyšuje cenu pozemků samotných. 3

4

kvůli deindustrializaci a suburbanizaci, kde se snižují investice do nemovitostí, které následně chátrají a ovlivňují zpětně status místa, vzniká sestupná spirála a postupně klesá cena nemovitostí. Mezera nájmu významně narůstá v okamžiku, kdy vzroste poptávka po bydlení ve vnitřním městě a cena pozemků vzrůstá, ale špatný fyzický stav budov snižuje maximální aktuálně dosažitelnou cenu. Čím větší tento rozdíl mezi skutečnou aktuální cenou nemovitostí a hodnotou maximálně dosažitelnou v dané lokalitě je, tím větší je i motivace tuto příležitost využít. Jak říká Smith, je-li mezera nájmu v oblasti velká, naznačuje to, že oblast v budoucnu pravděpodobně projde gentrifikací, protože developeři zde rozpoznají ziskovou příležitost [Smith 1987]. Tento pohled naznačuje, že mezera nájmu by měla postupně narůstat a nejvyšší hodnoty dosáhnout těsně před započetím gentrifikace. Naproti tomu Clark a Gullberg [1997] namítají, že mezera nájmu dosahuje nejvyšší hodnoty dlouho před zahájením obnovy a než začne obnova samotná, je mezera nájmu „vyčerpána“ spekulacemi na budoucí příjmy z nájmů.4 Kritika často tomuto konceptu vytýká jednak výchozí pozici zdůrazňující roli produkčních faktorů bez zohlednění strany poptávky a jednak to, že „hodnota při nejlepším možném využití“, která je důležitá pro změření tzv. mezery nájmu, je obtížně zjistitelná a samotné určení toho, jaké je nejlepší možné využití, je do značné míry subjektivní. Jiní argumentují rolí státní a veřejné správy. Politická rozhodnutí významně ovlivňují ceny nemovitostí v dané oblasti. [Clark a Gullberg 1997] Některé z praktických studií pracujících s tímto konceptem pak také přinesly závěry rozporné s touto teorií5, proto někteří poukazují také na význam dalších faktorů, které však tento přístup nezohledňuje. Smithova odpověď na tuto kritiku ve zkratce zní, že lidé následují kapitál. Kulturní hodnoty a preference v bydlení jsou odvozeny od nabídky na trhu nemovitostí. Tento názor však nesdílejí zdaleka všichni.

Přístup Davida Ley Tento přístup vznikl v 80. letech a představuje určitou kritickou reakci na původní přístup Smithe. Na rozdíl od výše uvedeného staví do popředí význam spotřebních

4 5

Blíže viz Clark, Eric.1995. „The rent gat re-examined“, Urban Studies 32: 1489 – 1503. To se týká zejména výzkumů provedených v Evropě.

5

faktorů. Ley se domnívá, že gentrifikace primárně souvisí s přeměnou ekonomické struktury společnosti a se vznikem nové střední třídy, jejíž spotřební chování a preference v bydlení vedly k růstu poptávky po bydlení ve vnitřním městě. Změny preferencí zahrnovaly „odmítnutí vnímané „neautentické“ homogenity a kulturní sterility předměstských částí ve prospěch „osobitých sousedství“ vnitřního města s osobitou architekturou, společenskou a kulturní rozmanitostí a blízkostí centru…“ [Ley 1986: 521]. Ve své práci z roku 1986 na základě rozsáhlého výzkumu definoval několik faktorů, které se ukázaly být rozhodujícími. K nim patří demografické charakteristiky, ekonomické faktory a vybavenost lokality.

Syntéza Chrise Hamnetta Ačkoliv ani jeden z výše zmíněných platnost „konkurenční“ teorie neuznal, obecně se soudí, že obě teorie jsou navzájem komplementární a teprve dohromady tvoří ucelený koncept. O sjednocení obou teorií se úspěšně pokusil Hamnett a dokázal, že obě teorie představují dvě strany téže mince. V souladu se rčením o marshallovských nůžkách Smithův přístup zastupuje stranu nabídky a Leyho přístup stranu poptávky. „Gentrifikace je sociálním a prostorovým projevem posunu od industriální k post-industriální městské ekonomice založené na finančních, obchodních a kreativních službách, s přidruženými změnami v povaze a rozmístění práce, v třídní struktuře obyvatel, jejich příjmech a platech, životních stylech a ve struktuře trhu s nemovitostmi“ [Hamnett 2003: 2402]. Jak je patrné, rozhodující význam přisuzuje Hamnett přeměně ekonomické struktury směrem od průmyslové výrobní sféry k sektoru služeb, která je jednou z charakteristik tzv. post-industriálního města, a příchodu nové skupiny, která zahrnuje tzv. „bílé límečky“, tedy manažery, odborníky apod., kteří disponují vyššími příjmy a jejichž životní styl a spotřební preference jsou jiné. Tyto tendence se koncentrují ve velkých městech a s tím se mění i zvyklosti a preference obyvatel, které se projevují i v jejich požadavcích na bydlení. Na případnou otázku, proč mají tito lidé zájem právě o upadající dělnické čtvrti, odpovídá Hamnett jednoduše – chtějí bydlet v rozumné vzdálenosti od zaměstnání v centru, ale nemohou si dovolit

6

žít v tradičních luxusních čtvrtích. Obnovené dělnické čtvrti ve vnitřním městě pak představují rozumnou kombinaci polohy a ceny. I vysvětlení úpadku dělnických čtvrtí lze nalézt ve změně ekonomické struktury – s klesající poptávkou po dělnických profesích klesají i příjmy dělníků a to se promítá i do kvality jejich bydlení. Vyskytují se i názory, že gentrifikace byla umožněna díky klesajícím nákladům na modernizaci starých budov [Redfern 1997, In: Hamnett 2003]. To je přinejmenším pravděpodobné, ale přijmout tuto tezi jako dostačující vysvětlení procesu gentrifikace je obtížné. Jiným obecně přijatelným vysvětlením je názor, že rozmach gentrifikace přišel ve spojitosti s dospíváním tzv. baby-boomers, kteří odmítli poklidný život na předměstí, kteří vedli jejich rodiče, a rozhodli se naopak pro život ve městě. Jedna z příčin tohoto „odmítnutí“ může spočívat v tom, že množství příslušníků této generace spolu s tendencí k vytváření menších domácností vedly k nárůstu poptávky po bydlení, kterou existující nabídka bydlení na předměstích nebyla schopna uspokojit.

Která je ta pravá? U vědeckého bádání je téměř pravidlem, že s rostoucím množstvím výzkumů na dané téma se množí i uplatňované přístupy. Jak uvádí Atkinson [2003], gentrifikaci lze chápat jako složenou ze dvou významných procesů. Za prvé je to třídně orientovaná „kolonizace“ levnějších rezidenčních čtvrtí v sousedství a za druhé jsou to investice do obnovy fyzického bytového fondu. A jak dodává, „toto je obecně bod, kde shoda končí“ [Atkinson 2003: 2344]. V otázce vytlačení původních obyvatel „kolonizovaných“ čtvrtí se už badatelé neshodnou. Někteří považují vymístění původních obyvatel za klíčový prvek, jiní mu naopak nepřikládají velký význam. Otázka co se stane s původními obyvateli je však zásadní z hlediska možných dopadů gentrifikace, proto se zdá být zahrnutí tohoto prvku oprávněné. S tím souhlasí i Atkinson [2003] a Sýkora [2000]. Pokud k nahrazení původních

7

obyvatel nedojde, tj. původní obyvatelé ve čtvrti zůstávají, je pak pravděpodobně vhodnější mluvit o tzv. incumbent upgrading.6

Gentrifieři a ti druzí Pokud uznáme otázku nahrazení původního obyvatelstva novým za relevantní, je na místě zeptat se, kdo je nahrazován kým. Jak už bylo naznačeno výše, původními obyvateli jsou převážně dělníci a zástupci tzv. modrých límečků. Hamnett [2003] říká, že tato skupina je charakterizována nízkou úrovní dosaženého vzdělání, většinou se jedná o lidi vyučené, kteří ve vysoké míře obývají tzv. obecní byty. Ze závěrů různých výzkumů vyplývá, že typičtí gentrifieři jsou naopak svobodní lidé či bezdětné páry s vysokým příjmem. Na rozdíl od lidí, kteří se stěhují do domků na předměstích (suburbanizační trend), tito lidé nevyznávají tolik rodinný život, jako spíše profesní kariéru (vznik tzv. dvoukariérních domácností), zajímavý, aktivní život s mnoha kulturními, sportovními a společenskými příležitostmi. Zde je na místě zmínit tzv. druhou demografickou revoluci, projevující se mimo jiné nižším počtem dětí a pozdějším věkem rodičů. Tito lidé, zaměstnaní zhusta v terciárním sektoru, nechtějí dojíždět daleko do zaměstnání. A protože jejich zaměstnavatelé mají většinou sídla v městském centru, je logické, že i oni chtějí bydlet poblíž. K tomu mnohdy přispívá i špatná dopravní dostupnost centra a v počátcích se vysvětlení hnutí „back-to-city“ soustřeďovalo právě na faktory jakými jsou rostoucí transportní náklady a čas strávený dojížděním. Přesto, ačkoliv tyto prvky jsou určitě součástí vysvětlení, rozhodující úlohu měl pravděpodobně nový životní styl této generace odlišný od poklidného života jejich rodičů na předměstích. S přeměnou ekonomické struktury směrem od průmyslové výroby k sektoru služeb vznikla tzv. nová střední třída. Ta sestává zejména z manažerů a odborníků7, kteří disponují vysokými příjmy, jsou mladí a mobilní. S tím do značné míry souvisí fenomén globalizace. Nástup nové třídy profesionálů a manažerů, novinářů, právníků, konzultantů a bankéřů, kteří se pohybují po světě spolu s tím, jak jejich 6

Toto spojení je do češtiny jen obtížně přeložitelné, nicméně možným překladem je „zlepšení zevnitř“. 7 Tito lidé bývají označováni také jako tzv. yuppies – young urban professionals.

8

mateřské společnosti expandují do nových a nových míst, znamenal silný gentrifikační impuls. Zajímavé je tvrzení některých, že gentrifieři jsou na jednu stranu šiřiteli globálních kapitálových toků, ale na druhou zároveň jejich oběti, a proto podle nich gentrifikace může být nahlížena i jako reakce na nejistotu postmoderního světa. „Vědomí místa se stalo základem ontologického bezpečí profesionálů hledajících habitus života mezi podobně smýšlejícími lidmi.“ [Atkinson a Bridge 2005: 9] Kromě „mainstreamových“ gentrifierů do gentrifikovaných oblastí přicházejí i tzv. marginální gentrifieři. K těm mohou náležet umělci, homosexuálové či svobodné matky s dětmi. Důvodem může být příležitost vyššího výdělku, očekávané tolerantní prostředí a nezávislý způsob života či dobrá funkční vybavenost oblasti, která může hrát významnou roli právě v případě svobodných matek. Do gentrifikační „hry“ vstupují i ostatní aktéři. Vycházíme-li ze Smithova přístupu, pak musíme začít u developerů a realitních makléřů. Ty můžeme rozlišit z hlediska úrovně na nadnárodní, národní či místní, přičemž lze říci, že právě význam nadnárodních firem se podstatně zvětšuje. Podle Smithe je zrychlování a usnadňování toků mezinárodního finančního kapitálu jednou z podmínek gentrifikace. V souvislosti s tím vstupují do hry i finanční instituce, které de facto rozhodují o dostupnosti kapitálu pro investory. Důležitým hráčem na trhu nemovitostí jsou i stát a veřejná správa, které na jedné straně vytvářejí legislativní podmínky a na straně druhé vystupují i na straně poptávky, protože úřady potřebují pro své fungování odpovídající prostory. Případnými dalšími aktéry mohou být také politické strany a různé zájmové skupiny.

Důsledky „Jestliže renesance oněch pečlivě upravovaných oblastí vzniklých s příchodem oblastí komerčního rozvoje pomohla významně symbolické hodnotě mnoha měst, otázkou zůstává, jaký skutečný přínos mají tyto oblasti pro širší obyvatelstvo. [Harvey 2000, In: MacLeod 2002: 257] Otázka přínosů gentrifikace pro jednotlivé zúčastněné je jen stěží jednoznačně zodpověditelná. Gentrifikace přináší jak kladné, tak záporné důsledky a

9

mnohdy i to, co je pro některé kladem, je pro jiné obtížně překonatelnou překážkou. Přehledné shrnutí možných důsledků gentrifikace přináší tabulka Atkinsona a Bridge [2005: 5].

Tab. č. 1 Shrnutí důsledků gentrifikace Kladné efekty

Záporné efekty Vytlačení skrze navýšení nájmů/cen Druhotné psychologické náklady vytlačení

Stabilizace upadajících oblastí

Konflikt a rozpory v komunitě

Zvýšení hodnoty nemovitostí

Úbytek cenově dostupného bydlení Neudržitelný spekulativní nárůst cen nemovitostí

Snížení míry nezaměstnanosti

Bezdomovectví

Zvýšení místních fiskálních příjmů

Větší podíl místních výdajů v důsledku lobbingu

Povzbuzení a posílení budoucího rozvoje

Komerční/průmyslové vytlačení

Snížení rozpínání města v důsledku suburbanizace

Zvýšené náklady a změny v místních službách Vytlačení a tlak zvýšené poptávky po bydlení v okolních chudých oblastech

Zvýšený sociální mix

Pokles sociální diverzity (směrem od sociálně různorodého ke ghettům bohatých)

Fyzická obnova nemovitostí (s přispěním či bez přispění státu)

Růst počtu neobývaných bytů a úbytek obyvatel v gentrifikovaných oblastech

Zdroj: Atkinson, Rowland, Bridge, Gary. 2005. Introduction, In: Atkinson, Rowland, Bridge, Gary (eds.), Gentrification in a Global Context. The new urban colonialism. Oxon: Routledge, 5.

Tyto důsledky lze shrnout do tří základních kategorií: První skupinou jsou důsledky týkající se fyzického prostředí. Základním rysem je obnova a zlepšení kvality fyzického prostředí. Ta přispívá ke změně image dané lokality, díky které přicházejí noví žádoucí obyvatelé i investoři, kteří dále

10

působí na rozvoj čtvrti. Zlepšení fyzického stavu budov také podporuje snižování kriminality a dalších patologických jevů. Pokud mluvíme o zlepšení fyzického prostředí, nelze opomenout zkvalitnění infrastruktury, veřejných prostor, městské zeleně apod. Jak už bylo předesláno, gentrifikace se týká zejména zlepšení fyzického stavu bytového fondu, s tím ale nutně souvisejí změny i v ostatních oblastech. Druhou Zkvalitňování

kategorii

tvoří

bytového

fondu

důsledky a

týkající

příchod

se

gentrifierů

funkčního jsou

prostředí.

doprovázeny

odpovídajícími změnami v oblasti služeb. Vznikají nové restaurace, kavárny, fitness centra, obchody či služby, které se přizpůsobují poptávce nových obyvatel. Toto povzbuzení komerčních funkcí může vést až k nahrazování rezidenčních funkcí oblasti komerčními, což je případ tzv. komercionalizace. Třetí skupina zahrnuje důsledky týkající se sociální oblasti. V tomto bodě se uplatňuje přístup, který zdůrazňuje vztah mezi změnami v prostorové organizaci prostředí a socioekonomickými změnami společnosti. Jeden ze základních definičních prvků gentrifikace, změna sociálního statusu obyvatel, je uskutečňován zejména nahrazením původních obyvatel novými8, což s sebou samozřejmě přináší řadu efektů. Vytlačováni jsou zejména příslušníci slabších sociálních vrstev a etnických menšin. Co je pravděpodobně vnímaným nejzávažnějším negativním dopadem gentrifikace, je zesilování sociální polarizace města a segregace.9 Na jedné straně vznikají uzavřené enklávy úspěšných10 (Marcuse [1997] je nazval citadelami), které jsou fyzicky odděleny od ostatního města, jsou pod dohledem soukromých bezpečnostních agentur a kamerových systémů, na druhé straně pak vznikají ghetta poražených, kteří jsou zatlačováni do jim vymezených čtvrtí. Hranice mezi sociální inkluzí a exkluzí se zostřuje a vzniká to, co je v zahraniční literatuře označováno jako „dual city“ (duální město), „fortress city“ (město – pevnost), „walled city“ či „quartered city“ (rozdělené město). Jak říká Soja [2000: 299], „město se zaplňuje mnoha různými druhy chráněných a opevněných prostorů, ostrovů klidu a 8

Na rozdíl od tzv. incumbent upgrading, kdy o obnovu lokality se zasazují vlastními silami především stávající obyvatelé místa a zvyšování statusu obyvatel zde není doprovázeno jejich výměnou. 9 K tématu segregace blíže viz např. Burjanek, Aleš. 1997. „Segregace“. Sociologický časopis 33 (4): 423 – 434. 10 Toto označení je samozřejmě zjednodušením, ale vzhledem k tomu, že výstižně vystihuje zásadní rozdíl mezi popisovanými skupinami a vzhledem k jeho užívání jinými autory, věřím, že jeho použití je oprávněné. Někteří nicméně poukazují na to, že ne všichni úspěšní jsou také vítězi, protože jejich existence je velice křehká a nejistá.

11

předesílané ochrany před skutečnými i domnělými nebezpečími každodenního života…(ty) záměrně i nezáměrně ohrazují jednotlivce a skupiny ve viditelných i méně viditelných městských ostrovech…“ Exkluzivní obytné čtvrti, moderní nákupní centra a komplexy, které postupně vstupují do městských center přinášejí „rostoucí tlak na maximalizaci zisku z obchodních prostor, který často vede k exkluzi lidí z ulice, politických bojovníků, nezávislých umělců, všech těch, kteří by mohli narušit přísnou etiku „konzumního občanství“ [MacLeod 2002: 259]. MacLeod tuto tezi dokládá příkladem z Glasgow, kdy po otevření nové nákupní galerie v centru města realizovaném v rámci rozsáhlé revitalizace musel být zavřen přilehlý hotel, který po dlouhá léta sloužil jako ubytovna bezdomovců. „Jakýkoliv soucit a pochopení vepsané do architektury Buchanan Galleries (nákupní galerie, pozn. autorky) byl určen jen ke splnění přání a fantazií konzumního občanství a neměl se vztahovat na ty bez stálého přístřeší.“ [MacLeod 2002: 265] Tyto taktiky vytváření surreálných dokonalých světů11 postihují nejčastěji bezdomovce, k nim se přidávají etnické minority, nezaměstnaní apod. Původní osazenstvo nezapadá do představ většinové společnosti, a proto je odsunuto za hranice nové reality. Nejenže vznikají uměle dokonalé světy na straně jedné, důsledkem jsou i negativní změny na straně druhé. MacLeod uzavírá, že „otázka potenciální hodnoty (gentrifikace, pozn. autorky) se zřejmě nevztahuje

na bezdomovce a ostatní

vymístěné skupiny“ [MacLeod 2002: 267]. V hodnocení gentrifikace jde ještě dál Smith [2002], který tvrdí, že aktivity středních tříd se postupně transformovaly do jakéhosi odvetného boje proti chudým a sociálně marginalizovaným. Na jedné straně stojí současní obyvatelé čtvrti, kterými jsou nájemníci, pronajímatelé, majitelé domů, spolumajitelé, obchodníci (ale také výše zmiňovaní bezdomovci apod.), na straně druhé jsou developeři, budoucí obyvatelé a obchodníci, realitní makléři atd. Je nasnadě, že aktéři tohoto procesu mohou být rozděleni do mnoha kategorií a pro každou z nich má gentrifikace odlišné důsledky. „Rozdělení výnosů „z půdy“ je výsledkem mocenského boje, politiky a práva. Příjmy mohou připadnout vlastníkům pozemků, nájemcům, uživatelům budov (např. skrze regulaci nájemného), obyvatelstvu obecně nebo specifickým skupinám ve formě pozitivních

11

Podobně jako byla odstraněna z blízkosti nákupního centra ubytovna pro bezdomovce, byla v Glasgow omezena i místa vyhrazená pro prodejce Big Issue, obdoby českého Nového Prostoru, na pouhých 10 míst.

12

externalit.“ [Clark a Gullberg 1997: 263]

U místních obyvatel může proces

gentrifikace vzbudit široké spektrum reakcí, od nadšeného souhlasu až po protesty a sepisování odmítavých petic. Záleží na sociálním postavení jednotlivých obyvatel a dostupnosti budoucího bydlení pro stávající obyvatele, na stavu čtvrti, na případném „geniu loci“, na citlivosti přístupu developera a městské správy atd. V případě gentrifikace také působí fakt, že se většinou dotýká poměrně jasně vymezeného a malého území, v němž se sice mění struktura obyvatel, což může vzbudit protesty, na druhou stranu však tyto „ostrůvky“ zvyšují prestiž a zlepšují funkční vybavenost celé širší lokality, proto mohou být prospěšné a vítané obyvateli v přilehlém okolí.

Vliv globalizace – „globální města“ Všudypřítomný pojem globalizace se objevuje i v souvislosti s urbanizačními procesy. Stále častěji narážejí výzkumníci na fakt, že procesy probíhající na místní úrovni jsou více či méně ovlivňovány děním na globální úrovni. Jak říká Sýkora: „Aktéři globalizace (firmy, organizace i jedinci), kteří se aktivně pohybují na mezinárodní úrovni a utvářejí globalizaci, představují hlavní síly formující charakter současné restrukturalizace na lokální úrovni, zejména ve velkých městech. [Sýkora 2000: 75] Proto už nelze vnímat určité místo jako izolovanou lokalitu, ale naopak je třeba uvažovat i vztahy s ostatními místy utvářené na lokální i globální úrovni a i gentrifikace je stále častěji uvažována v kontextu globálního dění. „Poslední období přinutilo urbanistický výzkum změnit svou perspektivu s ohledem na význam role globalizačního procesu. Ekonomické trendy, které jsou považovány za ústřední hnací sílu v procesu změn měst, mají zdroj dynamiky za hranicí města a národa.“ [Preteceille 1997: 65] V této souvislosti se mluví o tzv. globálních městech. Těmi jsou nazývána města jako Londýn, New York či Tokio, která jsou jednak určitými koncentračními body a jednak centry moci, která mají vliv na dění v ostatních částech světa.12 Haila k tomu však poznamenává, že spíše než o globálních městech bychom měli mluvit o „politice globálních měst“ [Haila 1997]. Tato definice globálního města je založena

12

Podle studie z roku 2000 zmiňované Železným (2005) byla Praha zařazena mezi 55 světových globálních měst.

13

na neoliberální politice města, v níž je kladen důraz na finanční a vysoce specializované služby a na přilákání soukromých investic jako cesty k prosperitě. Tím vzrůstá mimo jiné také význam a síla developerů a investorů do nemovitostí. Kdysi významný průmyslový sektor byl nahrazen sektorem služeb s důrazem na finanční služby, telekomunikace a jiné „progresivní“ obory. Jak však upozorňuje Sýkora: „Preferována jsou flexibilní (ale dílčí) politická rozhodnutí a jednotlivé rozvojové projekty před celkovým a dlouhodobým plánováním, jehož cílem by byl harmonický a rovnoměrný rozvoj města.“ [Sýkora 2000: 76]. To potvrzuje i častý názor, že neoliberální politika přináší nadměrný důraz na podporu finančního a výrobního soukromého kapitálu na úkor otázek sociálních reprodukce. V oblasti urbanizace může být projevem například nedostatečná výstavba komunikací. Ne všude působí globalizace stejně. Důsledky globalizace mohou být pro různá místa různé. „Výsledkem není nezbytně, nebo dokonce obvykle, obecně platný soubor změn působících jedním směrem, ale působení vzájemně protikladných tendencí.“ [Giddens 2003: 63] Přesto lze identifikovat několik trendů ovlivňujících podobu současných měst vycházejících právě z globalizace: 1) internacionalizace kapitálu a pracovní síly, 2) deregulace vlivu veřejného sektoru, 3) ekonomická restrukturalizace – deindustrializace a rozvoj terciárního sektoru, 4) sociální polarizace a 5) postmoderní způsob života. Zrychlování informačních toků a finančních transakcí, růst mobility významné části zaměstnanců nadnárodních společností, vývoj komunikačních technologií, globální politiky a strategických politických rozhodnutí, to vše přispívá k zesilování globalizačních tendencí. Globalizované město se pak vyznačuje vysokým podílem zahraničních či nadnárodních firem, odlišným způsobem financování výstavby nemovitostí a také změnami na trhu práce, kam vstupuje významná skupina manažerů a tzv. expatů13 [Sýkora, 2000]. Tito lidé se liší stylem života, kulturou, spotřebními zvyklostmi, nároky na bydlení a především výší příjmů. Tyto skutečnosti pak mají přímý vliv mimo jiné i na proces gentrifikace. Skupiny zaměstnanců nadnárodních společností se často uzavírají do uzavřených enkláv, chceme-li, již zmiňovaných citadel, které mohou mít podobu kondominií nebo právě gentrifikovaných čtvrtí v rámci vnitřního města, s nimiž také souvisí výše diskutovaný problém sociální polarizace.

13

Z angl. expatriate – emigrant, utečenec, vyhoštěnec, vystěhovalec.

14

Na jednu stranu přináší globalizace jistou unifikaci, protože skupiny těchto vysoce mobilních profesionálů přinášejí stejné nároky a standardy kamkoliv zavítají. Proto lze do jisté míry souhlasit s výrokem Sassen [2000], že lidé žijící v těchto exkluzivních enklávách mají blíž k lidem žijícím v podobných uzavřených čtvrtích v ostatních částech světa, než k ostatním lidem žijícím ve stejném městě. Na druhou stranu však jejich přítomnost obohacuje místní podmínky o vlivy z ostatních koutů světa. Dochází tak k prolínání kultur a vlivů, zároveň poměrně sofistikovaní zákazníci z řad manažerů a odborníků požadují zkvalitňování místní architektury.

Gentrifikace v širším rámci urbanizačních procesů Gentrifikace je jen jedním z mnoha procesů, které mění prostorovou strukturu měst. Prostorová struktura města je v zásadě tvořena fyzickým a sociálním prostředím. Fyzické prostředí je tvořeno přírodní prostředním a zástavbou, naopak sociální prostředí tvoří lidé, kteří na daném území žijí. Od jejich aktivit se pak odvíjí podoba funkční struktury města. Je zřejmé, že tyto složky se vzájemně ovlivňují a do jisté míry i korelují. Jak uvádí Sýkora, „fyzický stav domu často odráží i sociální status jeho obyvatel“ [2001: 199]. Stejně tak i změny jedné ze složek městské struktury ovlivňují i ostatní, vzniká tak určitá matice procesů, které různým způsobem ovlivňují jednotlivé složky prostorové struktury města.14 Významný prvek gentrifikace, obnovu fyzické struktury (rekonstrukci obytných domů), často doprovází komercionalizace, která představuje změnu funkčního využití. Termín komercionalizace označuje přeměnu bytového fondu v nebytové, komerčně využívané prostory. Týká se především městských center, kde jsou nejvyšší ziskové příležitosti, a proto i tlak na ziskovost a komerční využití prostor se zvyšuje. Komercionalizace se může uskutečňovat rekonstrukcí stávajících budov, stavbou nových budov nebo demolicí původní zástavby a následnou novou výstavbou. Komercionalizace tak přispívá ke zvýšení atraktivity území jak pro investory, tak pro spotřebitele (potenciální obyvatele).

14

Blíže viz Sýkora, Luděk. 2001. „Klasifikace změn v prostorové struktuře postkomunistických měst“, Acta Facultatis Studiorum Humanitatis et Naturae Universitatis Prešoviensis XXXV, Folia geographica (4): 194 – 205.

15

Gentrifikaci je možné zahrnout pod širší pojem revitalizace, oživení, kterou lze označit jako „komplexní a jednotnou představu a aktivity, které vedou k odstranění městských problémů a které mají přinést trvalé zlepšení ekonomických, fyzických, sociálních a environmentálních podmínek v oblasti, která je předmětem změny“ [Roberts a Sykes 2005: 17]. Tato definice naznačuje úlohu plánování v procesu revitalizace, ale někteří tento prvek za významný nepovažují. Od revitalizace se gentrifikace v čisté podobě odlišuje zejména tím, že se dotýká jen bytového fondu a že se při ní zvyšuje sociální status obyvatel území.15 Revitalizace zahrnuje širší spektrum aktivit – nejen obnovu bytového fondu, ale zástavby obecně, zlepšení infrastruktury, obnovu veřejného prostoru, zlepšení sítě sociálních služeb apod. Revitalizace lokality znamená její celkové oživení a lepší využití stávajících zdrojů. To se týká rezidenční i komerční funkce lokality, proto jsou komercionalizace i gentrifikace součástmi revitalizace, které většinou probíhají společně. Navíc mezi nimi funguje určitý synergický efekt, kdy zkvalitňování jednoho podporuje zlepšování druhého a naopak. Naopak selhání jedné ze součástí (ať už obnovy rezidenční či komerční) snižuje účinky revitalizace jako celku. Gentrifikaci ale doprovázejí i negativně vnímané procesy jako jsou sociální polarizace, segregace, citadelizace a ghetoizace. Citadelizaci je možné označit jako vyhraněnou formu gentrifikace, při níž vznikající gentrifikované čtvrti nabývají vskutku luxusní povahy. Na druhou stranu existence těchto luxusních hermeticky uzavřených čtvrtí působí na vznik ghett, která tvoří jistý protipól citadel. Pojem ghetoizace v podstatě vyjadřuje vznik zón obývaných nedobrovolně segregovanými skupinami lidí, často s nízkým socioekonomickým statusem, přičemž tato ghetta často vznikají na základech upadajících částí města.

Revitalizace – vliv státu a veřejné správy Vliv státu působí skrze institucionální rámec a legislativní prostředí, v některých oblastech je jeho význam skrze různé orgány státní správy dokonce velmi významný (např. Ministerstvo pro místní rozvoj, Ústav územního rozvoje,

15

Tato charakteristika však v současné době mnohde přestává platit. Rozdíl mezi revitalizací a gentrifikací se stírá.

16

Národní památkový ústav). Politické rozhodnutí o podpoře (či nepodpoře) rozvoje určité oblasti může zásadně ovlivnit budoucí směřování místa. Změny

v městských

prostorových

strukturách

nejsou

přesně

kontrolovatelnými řízenými procesy, ale přesto se zde významně uplatňuje vliv orgánů územní správy. Zástupci města vytvářejí strategické a územní plány, regulují novou výstavbu apod. V ideálním případě by měly státní a soukromý sektor spolupracovat. Do hry vstupuje mnoho aktérů, různé skupiny obyvatel, developeři, realitní makléři, zájmové skupiny, politické strany apod., jejichž zájmy jsou často protichůdné. Mezi těmito hráči veřejná správa zastupuje tzv. veřejné zájmy. Co přesně těmito zájmy je, záleží na místních podmínkách a často je vyjádřeno v politikách přijímaných na různých úrovních veřejné správy. Významnou úlohou veřejné správy je podpora komplexních rozvojových řešení zahrnujících dopravní a jinou infrastrukturu, pro které v soukromých investorských záměrech prostor není. Existují hlasy, které říkají, že současná neoliberální politika měst tuto funkci potlačuje, čímž dochází k upřednostňování ekonomických cílů před potlačováním projevů sociálních nerovností [Atkinson 2003] Někteří dokonce tvrdí, že města ve snaze vyjít vstříc investorům na tento úkol de facto rezignovala [Smith 2002].

Specifika gentrifikace v postkomunistických zemích Zatímco ve vyspělých zemích světa je fenomén gentrifikace významným urbanistickým procesem a je mu věnována teoretická pozornost již dlouhou dobu, v postkomunistických zemích se jedná o poměrně nový jev, který v novodobé historii nepředstavuje natolik významný trend. Jak říká Sýkora, který se v České republice věnuje soustavně tomuto tématu jako jediný, „protože gentrifikace nepatří mezi nejvýznamnější procesy, které formují současnou Prahu, není zásadní ani v debatách na téma urbanistických změn“ [Sýkora 2005: 93] Nejvýznamnějším rozdílem oproti ostatním zemím je čtyřicetiletá existence reálného socialismu, který zásadně ovlivnil i podobu měst. Československá společnost byla poměrně homogenní a to se vyznačovalo i nízkou mírou sociální polarizace, po roce 1989 se začaly uplatňovat demokratické a tržní principy a společnost se začala diferencovat.

17

Pro nastartování trhu s nemovitostmi byl přechod k tržnímu hospodářství a obnovení instituce soukromého vlastnictví zásadní. Privatizace v oblasti nemovitostí zahrnuje dva významné procesy – restituci a privatizaci obecních bytů. Zatímco významná část majetku už restituentům navrácena byla, privatizace obecních bytů postupuje v různých oblastech různě rychle a v současnosti ještě zdaleka nejde o ukončený proces. Další překážkou tržního fungování trhu s nemovitostmi je také ještě stále nedokončená deregulace nájmů. Na druhou stranu, přidruženým pozitivním efektem je snižování růstu míry sociální polarizace. Pro

ekonomiku

postkomunistických

zemí

byl

významný

příchod

nadnárodních společností, který se odrazil i na trhu s nemovitostmi. Na jednu stranu tyto společnosti přinesly poptávku po kvalitních kancelářských prostorech, na druhou stranu se jejich příchod projevil i ve zvýšené poptávce po kvalitním bydlení pro jejich zahraniční zaměstnance, tzv. expaty. „Dobře placení zaměstnanci těchto firem sestávající ze západních manažerů a profesionálů a místních, obvykle mladých zaměstnanců s dobrými jazykovými a počítačovými schopnostmi, vytvořili základ vznikající nové střední třídy, která se postupně etablovala v postkomunistických zemích“ [Sýkora 2005: 103]. Tato třída se stala určitým pojítkem mezi místním a mezinárodní prostředím. Specifikem nové střední třídy v českém prostředí je významný podíl lidí preferujících rodinné domy v okrajových zónách města. Na rozdíl od zahraničních zkušeností, v České republice se „gentrifikace starších lokalit vnitřního města nezdá být ani univerzální ani hlavní rezidenční strategií nových středních stříd, ale v budoucnu může její význam vzrůst“ [Sýkora 2005: 104]. Mezi zahraničními společnostmi, které se rozhodly vstoupit na vznikající trhy transformujících se ekonomik, jsou i developerské firmy se zahraničním kapitálem. Kromě snadnějšího přístupu k finančním prostředkům a podpory mateřských společností je výhodou těchto společností i lepší znalost a schopnost komunikace se zahraničními klienty. Přesto „tento segment je spíše okrajový a ovlivňuje jen malé množství bytových jednotek v centru a ve vnitřním městě“ [Sýkora 2005: 95]. V případě postkomunistických zemí je gentrifikace velmi často doprovázena komercionalizací a často je to jeden developer, který se podílí na obou. Vznikají tak projekty, které kombinují oba procesy, a jsou často doprovázeny změnou ve struktuře restaurací, obchodů a služeb v okolí. Nicméně, gentrifikace je postupný proces trvající poměrně dlouhou dobu, proto v případě transformujících se ekonomik lze

18

podle Sýkory [2005] mluvit o gentrifikujících se oblastech, ale jen stěží o oblastech gentrifikovaných.

19

Gentrifikace v Holešovicích? Hlavní výzkumnou otázkou této práce je, zda v případě pražských Holešovic dochází k gentrifikaci či ne, tzn. zda změny ve fyzické a funkční prostorové struktuře způsobují i změny sociální struktury této oblasti. Následující část popisuje výzkum, který probíhal v Holešovicích v průběhu roku 2007.

Metodologie výzkumu Popis šetřené oblasti a časové vymezení Holešovice jsou územím, které leží v širším centru Prahy, v těsné blízkosti historického jádra. Převážná část Holešovic vznikla před více než sto lety jako průmyslová část Prahy, což ovlivňuje charakter čtvrti dodnes. Vynikající poloha, dopravní dostupnost čtvrti a dobré napojení na systém městské hromadné dopravy spolu s atraktivním prostředím meandru řeky v blízkosti parku Stromovka a velmi dobrou funkční vybaveností činí z oblasti „perspektivního kandidáta“ gentrifikace. V této práci jsou zkoumanou lokalitou Holešovice, zejména jejich podstatná část známá jako tzv. dolní Holešovice. Ta je tvořena katastrálními územími Holešovický přístav, Na Maninách, Dělnická a Ortenovo náměstí. Holešovice spolu s částmi Bubeneč a Libeň tvoří městskou část (MČ) Praha 7. Ta je pak součástí správního obvodu Praha 7, který kromě MČ Praha 7 zahrnuje i MČ Troja. Zkoumané

území

bylo

vymezeno

převážně

na

základě

lokalizace

developerských aktivit v této městské části a informací získaných od místních odborníků. I zvolený časový rámec se váže k zahájení rozsáhlé investiční činnosti v této oblasti, tzn. přibližně od roku 2003, a pokračuje do současnosti. Významnou vlastností tohoto případu je, že změny v této oblasti začaly poměrně nedávno a stále probíhají, proto nelze než souhlasit se Sýkorou, že v případě Prahy a dalších měst v postkomunistických zemích „můžeme mluvit o gentrifikujících se oblastech, ale o gentrifikovaných oblastech už s většími obtížemi“ [2005: 95] a přiznat nutně omezenou vypovídací schopnost tohoto výzkumu.

20

Obr. č. 1 Mapa Holešovic s vyznačenými investičními projekty

Použitý koncept a zvolené indikátory Ve svém výzkumu vycházím z výše uvedených teoretických konceptů, které uceleně vystupují v syntéze předložené Hamnettem [1991]. V konceptu jsou podstatné tyto dimenze gentrifikace: fyzická obnova bytového fondu (spolu se změnou funkční prostorové struktury) a změna socioekonomického statusu obyvatel v důsledku nahrazení původních obyvatel nově příchozími. Pro zodpovězení hlavní výzkumné otázky je třeba najít odpovídající indikátory. Problémem se však ukázala být nedostupnost některých dat relevantních pro zkoumané území. Jedná se zejména o údaje z posledních let. Většina požadovaných charakteristik je zjišťována jen v rámci Sčítání lidu, bytů a domů, které se v ČR naposledy uskutečnilo v roce 2001. Tento nedostatek jsem se snažila nahradit jinými dostupnými informacemi, ale přesto si uvědomuji problémy, které toto omezení přináší. Protože je jen stěží možné potvrdit probíhající gentrifikaci v Holešovicích, soustředila jsem se na zjištění toho, zda jednotlivé indikátory existenci gentrifikace nevylučují. Pokud sledované charakteristiky odpovídají předpokladům konceptu, pravděpodobnost, že gentrifikace v Holešovicích probíhá, se zvyšuje. Pro dimenzi fyzické obnovy bytového fondu byly jako indikátory zvoleny kvalita původního bytového fondu reprezentovaná technickým vybavením bytů a

21

jejich zastoupením podle kategorií, velikost bytové výstavby ve zkoumaných letech a analýza významných investičních projektů realizovaných v této lokalitě. Dále pak vývoj funkční struktury lokality charakterizovaný např. procesem komercionalizace, nahrazením průmyslových prostor obchodními a administrativními, změnou ve vybavení různými druhy zařízení s důrazem na ta, která reprezentují „nový“ životní styl. Druhou dimenzi představuje změna statusu obyvatel. Zde byly voleny indikátory na základě předpokladů odvozených z charakteristik gentrifierů jak byly uvedeny výše. Podle předpokladu, že při gentrifikaci se zvyšuje zastoupení mladých lidí v produktivním věku byl zkoumán vývoj podílu ekonomicky aktivní populace. Dalšími zvolenými indikátory byly průměrná velikost domácnosti (zjišťující zda existuje tendence ke zmenšování), vývoj vybavenosti domácností (podle předpokladu se domácnosti před započetím gentrifikace vyznačují spíše podprůměrnou vybaveností, s nástupem gentrifikace se vybavenost domácností zvyšuje) a úbytek obyvatel v důsledku odchodu původních obyvatel (s nižšími nároky na bydlení) a příchodu nových, jejichž nároky na bydlení jsou vyšší. Jako významný indikátor socioekonomického statusu byla zařazena i dosažená úroveň vzdělání. Vzhledem k častému problému nedostupnosti dat byly tyto indikátory doplněny zjišťováním názorů místních odborníků. Při hledání odpovědi na otázku, zda dochází k nahrazování původních obyvatel novými, jsem vycházela z faktů a názorů místních odborníků zjištěných během rozhovorů s nimi. V těchto rozhovorech jsem se zaměřila na skupiny, které jsou vytlačováním potenciálně ohroženy nejvíce. K nim patří etnické menšiny, senioři, matky samoživitelky nebo bezdomovci. Snažila jsem se zjišťovat jak faktické údaje, tak i zkušenosti a názory lidí, kteří s těmito skupinami pracují či jinak přicházejí do styku. V rozhovorech vedených během tohoto výzkumu jsem hovořila se 7 místními odborníky a to zaměstnanci Úřadu Městské části Praha 7 – vedoucím odboru rozvoje a územního rozhodování, vedoucí odboru sociálního a zdravotnictví, vedoucí oddělení doplňkové péče odboru sociálního a zdravotnictví, opatrovníkem odboru sociálního a zdravotnictví a asistentkou pro činnost národnostních menšin; sociálním pracovníkem Azylového domu Armády spásy a realitním makléřem. V rozhovorech jsem se snažila zjistit faktické údaje (které mnohdy nejsou jinak dostupné) a názory dotazovaných na otázky týkající se oblastí jejich působení. Otázky pokládané v 22

rozhovorech směřovaly k popisu minulosti a současné situace, ke zjištění skutečností, kterým dotazovaní přikládali největší význam, a ke zjištění skutečností specifických pro zkoumanou lokalitu. Výzkum se uskutečnil v průběhu roku 2007, kdy byla v rámci terénního výzkumu shromážděna data, která byla následně analyzována. Jsou to jednak dostupná statistická data a fakta zjištěná v rozhovorech s místními odborníky, ale také dokumenty (urbanistické studie, rozvojové plány) a novinové články. Významným omezením studie je nedostupnost dat popisujících pouze zkoumanou lokalitu. Dostupná data většinou reprezentují MČ Praha 7. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že Holešovice představují zdaleka nejvýznamnější část MČ Praha 7 (jejich rozloha představuje dvě třetiny MČ Praha 7 a v roce 2001 zde žilo 34 143 obyvatel z celkového počtu 40 839) věřím, že zkreslení takto vzniklá nebudou významná.

Situace po roce 1989 Změna politického režimu v roce 1989 znamenala zásadní zlom téměř ve všech oblastech společenského dění. Teprve obnovení normálních vztahů se zahraničím ukázalo, v kolika oblastech a jak moc bývalá ČSSR zaostávala za ostatními vyspělými zeměmi. Vzhledem k tématu této práce zmíním nejprve změny v ekonomické sféře, kde se nejdůležitější změnou stalo obnovení instituce soukromého vlastnictví a ekonomiky založené na tržních principech. Vznikající trhy transformujících se ekonomik přilákaly mnoho zahraničních firem, které přinášely zahraniční kapitál i zkušenosti. Na druhou stranu tlaku vyspělých zahraničních konkurentů mnoho místních firem nebylo schopno odolat a mnohé podniky zkrachovaly. Vzhledem k průmyslově intenzivní struktuře výroby v ČSSR se toto dotklo především mnoha průmyslových podniků. Tak na mnoha místech vznikly tzv. brownfields, které představují nevyužité prostory v mnohdy atraktivních lokalitách a do dneška zůstávají nedořešeným tématem. Příbuzným problémem jsou poměrně rozsáhlá území v zónách, které leží v těsném sousedství centra, a jejichž využití je minimální. Podle Sýkory jsou tyto lokality vhodnými místy pro další rozvoj Prahy, protože se zde nacházejí neadekvátně využité plochy, které navíc mají tu výhodu, že poskytují

23

vhodné napojení na dopravní infrastrukturu a to v oblastech těsně přiléhajících k atraktivnímu historickému jádru. [Sýkora 1996] Pro trh s nemovitostmi znamenaly obnovené soukromé vlastnictví, restituce a privatizace obecních bytů nutný impuls, který de facto umožnil samotný vznik trhu. Privatizace obecních bytů na mnoha místech ještě nebyla dokončena. V případě MČ Praha 7 privatizace stále probíhá a po jejím skončení by mělo městské části zůstat jen něco málo přes 200 bytů.16 V současnosti bydlí 67% obyvatel městské části v soukromých domech, 18% v domech vlastněných družstvy a 13% v domech ve správě městské části. Změn doznalo i urbanistické plánování. Vzhledem k rostoucím nárokům kladeným na Prahu byla přijata strategie rozvoje města, jejíž součástí byla mimo jiné i přeměna Prahy z monocentrického typu města v město polycentrické. Kromě historického jádra by mělo v Praze vzniknout ještě několik subcenter. Ve vnitřním městě by jimi měly být Karlín, Pankrác, Smíchov a Holešovice [Strategický plán hl. m. Prahy z roku 2000]. „Soustředěním pracovních příležitostí, služeb a veřejného vybavení do nových celoměstských obvodových i lokálních center dojde k jejich přiblížení nejvýznamnějším lokalitám bydlení. Tím se stanou pro obyvatele Prahy dostupnější a zlepší se i prostorová ekonomika města… Vznikem nových celoměstských center (Smíchov, Pankrác, Karlín, Holešovice – Bubny – Zátory) dojde k decentralizaci komerčních aktivit, která sníží dopravní zatížení historického jádra.“ [Strategický plán hl. m. Prahy z roku 2000] Samotná MČ Praha 7 vlastní koncepci transformačních kroků nezpracovala, jak uvedl vedoucí odboru rozvoje a územního rozhodování „bylo to spíš tak, že se tady začali objevovat různí investoři poměrně zvučných jmen“ [5/2007]. Přesto v obecné rovině lze říci, že dlouhodobým záměrem městské části je „potlačení zbytků průmyslu a přestavba na rezidenční čtvrť“.

16

Ačkoliv podle původního záměru měla být privatizace již ukončena, nyní se očekává její dokončení v roce 2008.

24

Proměny bytového fondu Holešovice vznikly spolu s rozmachem průmyslové éry, tzn. na přelomu 19. a 20. století, a svou podobu a charakter si uchovaly až do dnešní doby. Tomu odpovídá i stáří většiny bytového fondu. Datum vzniku převážné části zástavby spadá do počátku dvacátého století, což se nutně projevuje i v kvalitě bytového fondu. Na území této městské části stojí jen minimum rodinných domů, 99% trvale obydlených domů tvoří domy činžovní. Podle údajů ze SLBD 31% domovního a bytového fondu pochází z doby před 1. světovou válkou, přibližně 59% pak z let 1920 – 1945. „Devadesát procent domů tady je kolem jednoho sta let stáří, že jo, to bylo ten přelom toho 19. až 20. století a začátek 20. století to tady vyrostly všechny v podstatě ty domy... Takže vám to vyjde na těch devadesát plus deset procent tý novější výstavby, i ta novější už je zastaralá. Takže my se právě potýkáme s tím, že v těch starých domech nejsou výtahy, i když městská část jako hodně vybudovala výtahů, před privatizací teda. V těch domech nejsou koupelny, což je taky problém, a topení. Na uhlí. A když nemáte výtah, bydlíte v pátým patře, tak jako to se těžko nosí teda nahoru uhlí.“ [vedoucí odboru sociálního a zdravotnictví, 5/2007] I když tento komentář dává tušit, s jakými problémy se lidé bydlící ve starých domech mohou potýkat, získat úplné informace týkající se bytového fondu a úrovně bydlení lze pouze ze Sčítání lidu, domů a bytů.

Tab. č. 2 Technické vybavení trvale obydlených bytů v MČ Praha 7 v roce 2001 Celkem vodovodem

19 249

19 190

z toho vybavené: připojením koupelnou splachovacím na plyn nebo sprch. záchodem koutem v v bytě bytě 15 033 18 305 18 097

ústředním nebo etážovým topením 8 665

Zdroj: SLBD 2001

Při použití klasifikace podle jednotlivých kategorií bytů lze technické vybavení bytů v MČ Praha 7 charakterizovat následovně:

25

Tab. č. 3 Srovnání bytů podle kategorií v MČ Praha 7 v letech 1991 a 2001

Byty celkem Z toho: I. kategorie II. kategorie III. kategorie IV. kategorie

Počet bytů 1991 v domech celkem 20 763 9 626 8 782 1 226 1 039

Podíl v % 100,0 46,6 42,5 5,9

Počet bytů 2001 v domech celkem 19 076 17 003 1 285 364

5,0

77

Podíl v % 100,0 89,1 6,7 1,9 0,4

Zdroj: SLBD 2001

V 90. letech byly pro obnovu bytového fondu významné zejména rekonstrukce a modernizace bytů. Tradičně horší kvalita bytů v této lokalitě oproti celopražskému průměru (v roce 1991 bylo v MČ Praha 7 pouze 46,6% bytů I. kategorie zatímco celkový podíl bytů I. kategorie v Praze činil 70%) se díky nim přiblížila průměrným hodnotám (v roce 2001 89,1% v MČ Praha 7 vzhledem k celkovému podílu 94% bytů I. kategorie). Přesto kvalita bytového fondu zůstávala za celopražským průměrem. Holešovice se staly pro mnoho investorů příležitostí, „která se už nebude opakovat“, a proto je z jejich strany zájem o tuto oblast poměrně značný. To se týká jak menších projektů, tak i rozsáhlých investičních záměrů, které se podílejí na vytváření „nových“ Holešovic především. Přestože první rozhodnutí padla již v 90. letech, většina těchto projektů ještě není dokončena. Zdržení způsobily i povodně z roku 2002, které však překvapivě investory neodradily. „Po povodních se sem vrátili všichni investoři, který tady byli vlastně před povodní, ač to vlastně většinu z nich ty povodně ty lokality vlastně zasáhly a naopak k nim přibyli ještě další.“ [vedoucí odboru rozvoje a územního rozhodování, 5/2007]17 V roce 2003 byla zahájena stavba 343 bytových jednotek, ale v následujících letech ubyla stavební aktivita na intenzitě, jak ukazuje následující tabulka. K dalšímu oživení došlo až v roce 2006. 17

Tyto projekty se týkají dolních Holešovic, ale kromě nich leží na území MČ Praha 7 i další území,

které v budoucnu čeká zásadní proměna. Jedná se o rozsáhlé území na rozhraní horních a dolních Holešovic, které je podle mínění vedoucího odboru územního plánování patrně největším rozvojovým územím v centru Prahy. To zahrnuje zejména území holešovického nádraží a teplárny.

26

Tab. č. 4 Bytová výstavba v MČ Praha 7 v letech 2003 – 2005 Zahájené byty 2003 2004 2005

343 44 35

Rozestavěné byty k 31.12. 73 97 106

Dokončené byty 32 20 26

Zdroj: ČSÚ

Přestože Holešovice nouzí o zájem investorů netrpí, je poměrně těžké ovlivňovat investorské záměry, a i když městská část preferuje výstavbu bytů, záleží do značné míry pouze na rozhodnutí investora, jaký typ prostor postaví, zda byty nebo kancelářské prostory. „Ono když ten soukromý investor přijde, tak samozřejmě je to hlavně jeho zájem, aby tady umístil něco, co bude mít… nějakou slušnou návratnost a co bude mít pro něj smysl. A my se zase snažíme, aby to mělo smysl i pro to okolí vlastně toho projektu a aby vlastně ten koncept nějak odpovídal tomu, co vlastně bysme za prvé chtěli a za druhé co po nás chce vlastně legislativa… Většinou, co já vím, tak jsme rádi, že postaví bytové jednotky…“ [vedoucí odboru rozvoje a územního rozhodování, 5/2007]. Město samo prostředky na vlastní transformační projekty nemá a omezuje se spíše na investice do infrastruktury, při nichž se snaží spolupracovat s investory. V tomto ohledu se tedy vývoj Holešovic ubírá převážně směrem určeným investory. Přesto se zdá, že záměry investorů nejsou v rozporu s přáními městské správy, v nově budovaných projektech jsou zastoupeny jak administrativní budovy, tak obytné komplexy.

Významné projekty realizované na území Holešovic Ačkoliv byly Holešovice jednou ze „strategických“ lokalit a i investoři projevili o toto území zájem, věci do jisté zkomplikovaly povodně v roce 2002. Na určitou dobu de facto zablokovaly možnost nové výstavby na tomto území a teprve po postavení protipovodňových stěn městem a zabudování ochranných prvků do investičních projektů se proces opět významněji rozběhl. I když investoři se povodní nezalekli, představitelé města se rozhodli projekty pozdržet, dokud nebude dořešena otázka protipovodňových opatření.

27

Holešovice byly navrženy na památkovou zónu, což pro investory znamená jistá omezení, přesto se zdá, že v tomto ohledu nevznikly mezi veřejnou správou a soukromými investory žádné rozpory. Naopak, investoři se snaží využít potenciál historických budov a v propagačních materiálech zdůrazňují atraktivní spojení nového se starým. Průmyslová historie místa se tak stává významným rysem nových projektů a lze hovořit o jistém „průmyslovém geniu loci“, který slouží k marketingovému odlišení holešovických projektů od ostatních. I když ne všechny projekty se dotýkají přímo bytové výstavby, lze předpokládat, že v souladu s tvrzením, že malá dojezdová vzdálenost do práce je pro gentrifiery významná, otevření administrativních center také zvyšuje atraktivitu oblasti pro potenciální gentrifiery. Nadto většina prostor v těchto nových kancelářských budovách je pronajata firmám, které poskytují služby, jež lze zařadit do kategorie „new jobs“ (vydavatelství, finanční služby, služby v oblasti IT a komunikačních technologií …). Rozmístění významných developerských projektů je určeno existencí nedostatečně využitých původních výrobních komplexů. V případě Holešovic hraje zaplňování „hluchých míst“ v procesu rozvoje lokality významnou roli.

A7 Holešovický pivovar Komplex se nachází mezi ulicemi U Průhonu, Komunardů, Na Maninách a U Uranie. K tomuto datu je dokončena první fáze výstavby, ve které byly postaveny tři budovy s kancelářskými a komerčními prostory. Hlavními nájemníky se stalo vydavatelství Ringier a obchodní řetězec Ahold, který zde provozuje supermarket Albert. V současné době probíhá druhá stavební fáze, ve které přibudou další budovy, které by měly mít převážně obytnou funkci. V nich na začátku roku 2008 vznikne 129 bytových jednotek, 20 loftů a 6 loftových bytů.

28

Obr. č. 2 Budovy bývalého holešovického pivovaru – stav před rekonstrukcí

Obr. č. 3 Hlavní budova pivovaru rekonstruovaná v 1. fázi projektu

Obr. č. 4 Vizualizace bytového domu komplexu Arena Holešovický pivovar

29

Holešovická mlékárna Holešovická mlékárna je obytný soubor, který vznikl na místě původních objektů Trojské mlékárny z počátku 20. století mezi ulicemi Poupětova, Osadní a U Měšťanského pivovaru. Na poměrně malé ploše zde bylo koncem roku 2006 dokončeno 6 bytových domů s celkovým počtem 338 bytů a ubytovacích jednotek od 1 + kk po 6 + 1 o výměře od 20,2 m2 do 157,6 m2.

Obr. č. 5 Nový bytový komplex Holešovická mlékárna

Lighthouse – Prague Marina Už v roce 1999 přišla s koncepcí využití okolí holešovického přístavu skupina Lighthouse Group. „Vlajkovou lodí“ projektu se stala polyfunkční budova Lighthouse s více než 30 000 m2 užitné plochy dokončená v roce 2004. Dvě třetiny této plochy mají představují kancelářské prostory. Tato budova nacházející se na předmostí Libeňského mostu v sousedství budovy Tokovo by se měla stát dominantou rozsáhlého rezidenčního, administrativního a obchodního centra s vynikající dopravní obslužností. Prague Marina je bytový komplex, který vzniká na místě holešovického přístavu. V celkem pěti fázích by zde mělo vzniknout 1000 bytů doplněných o kancelářské a obchodní prostory, restaurace a kavárny. V první fázi se budují tři bytové domy s byty o výměře 40 m2 až 219 m2.

30

Obr. č. 7 Pohled na budovu Lighthouse (vlevo) směrem od Libně

Obr. č. 8 Prague Marina – současný stav

Obr. č. 9 Prague Marina – vizualizace finální podoby

31

River Lofts V sousedství Prague Marina u ulic Jankovcova a Varhulíkova vzniká dalších pět bytových domů s celkem 152 byty, jejichž dokončení je plánované na konec roku 2007. Velikost bytů se pohybuje od 1 + kk po 6 + kk s výměrou 36 m2 až 152 m2.

Classic 7 Business Park V těsné blízkosti vznikajících budov obytného souboru River Lofts, vlastně jen přes ulici, se mezi ulicemi Jankovcova a U Uranie staví komplex kancelářských budov. Dokončení první fáze výstavby je plánované na začátek roku 2008. Komplex vzniká rekonstrukcí a konverzí areálu bývalého Akciového parního mlýna z roku 1910, jejichž výsledkem má být business park skládající se ze dvou nových a ze dvou rekonstruovaných památkově chráněných objektů. Druhá, závěrečná fáze by měla být dokončena v polovině roku 2009 a celková plocha nově vzniklých kancelářských a komerčních prostor bude 42 500 m2.

Obr. č. 10 Classic 7 Business Park – současný stav

32

Obr. č. 11 Classic 7 Business Park – vizualizace

V prezentacích všech projektů je kladen důraz na polohu, snadnou dopravní dostupnost a občanskou vybavenost lokality. Ve většině případů je zdůrazňován také nadstandardní charakter bytů a moderní architektonické řešení v souladu s původním charakterem čtvrti. Jméno architektonické kanceláře se stává určitou zárukou kvality. V případě Holešovického pivovaru se mluví o uzavřeném bytovém areálu. Původně mělo být součástí tohoto komplexu i nové sídlo NKÚ. „Investorovi se to hodilo… tam je nutný tu bezpečnost zajistit, že jo…“ [vedoucí odboru rozvoje a územního plánování, 5/2007]. Zavedení různých bezpečnostních opatření však lze očekávat u všech realizovaných projektů. Ceny bytů se pohybují v rozmezí 30 000 Kč/m2 až 60 000 Kč/ m2, což odpovídá současnému cenovému rozpětí u novostaveb v Praze. Tam, kde jsou informace dostupné, se ukazuje, že zájem o tyto byty je poměrně velký. Vývoj cen bytů a výše nájmů v Holešovicích za období 2000 – 2003 je charakterizován poměrně strmým nárůstem, mezi lety 2003 – 2004 pak mírným poklesem. Ve srovnání s Karlínem, čtvrtí, která je svou minulostí i současným vývojem podobná Holešovicím, byly ceny bytů a nájmy zhruba o desetinu nižší. V poslední době se ve vývoji trhu projevuje prodej nových bytů, ale o žádném výrazném vlivu na výši cen bytů hovořit nelze.

Funkční struktura Holešovic Mezi zřejmými výhodami Holešovic už byla zmíněna poloha v těsné blízkosti centra, dobrá dopravní dostupnost a napojení na systém městské hromadné dopravy. V blízkosti lokality se nachází také největší pražský park Stromovka, Národní 33

galerie, areál Výstaviště s bazénem a sportovní halou, v dostupné vzdálenosti je i Letná. Holešovice ale disponují také velmi dobrou občanskou vybaveností, nachází se zde široké spektrum obchodů, služeb, kaváren a restaurací, supermarket, v blízkosti je Pražská tržnice apod. Navíc zde tradičně dobrou síť služeb v poslední době doplnilo i mnoho zařízení, které svým charakterem odpovídají „novému“ životnímu stylu. Je zde Fitness Olgy Šípkové, squashové centrum, restaurace specializující se na zdravou výživu, v těsné blízkosti lokality se nachází golfové odpaliště, sídlí tu několik významných architektonických ateliérů a designérských firem apod. Jak ukazuje následující tabulka, i ve všech statisticky sledovaných kategoriích vybavenost MČ Praha 7 zůstala stejná nebo se zlepšila.

Tab. č. 5 Vybavení MČ Praha 7 vybranými druhy zařízení Kultura 2003 2004 2005

Sport 13 16 17

Školství 6 6 6

Zdravotnictví Sociální zabezpečení 23 19 2 23 22 3 23 22 3

Zdroj: ČSÚ

Změnil se status obyvatel Holešovic? Počet obyvatel MČ Praha 7 rostl do roku 1961, poté začal klesat. Tento pokles byl nejdříve především důsledkem nemožnosti rozšiřování bytové výstavby na omezeném území lokality. Později se stejně jako v celé republice projevily i demografické faktory a v poslední době jsou příčinou také silnější tlaky na přeměnu bytových prostor v komerční, které jsou společné všem městským částem patřícím do širšího centra. Ve sledované oblasti bylo zastoupení skupiny obyvatel starších 65 let v 90. letech 20. století vyšší než celopražský průměr. Vzhledem k demografickým charakteristikám typických gentrifierů lze v souvislosti s gentrifikací předpokládat růst podílu ekonomicky aktivní populace.

34

Tab. č. 6 Vývoj obyvatelstva podle základních věkových skupin ve správním obvodu Praha 7 Celkem

1991* 2001* 2002** 2003 2004 2005

Věková skupina

46 224 41 755 40 528 40 462 40 566

0 – 14 7 178 5 020 4 860 4 855 4 872

v% 15,5 12,0 12,0 12,0 12,0

15 – 64 25 877 26 843 28 333 28 506 28 785

v% 56,0 64,3 70,0 70,5 71,0

65 a více 13 169 9 892 7 335 7 101 6 909

v% 28,5 23,7 18,1 17,5 17,0

Zdroj: SLBD 2001, Bilance ČSÚ 2003, Bilance ČSÚ 2004, Bilance ČSÚ 2005 Pozn. *V letech 2001 platí údaje pro skupiny 15 – 59 a 60 a více let. **Pro rok 2002 se mi údaje nepodařilo získat.

Jak je z tabulky patrné, podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva ve správním obvodu Praha 7 vzrůstá.18 S procesem gentrifikace je spojena i tendence ke zmenšování průměrné velikosti domácností. To je důsledkem skutečnosti, že lidé z tzv. nové střední třídy preferují menší domácnosti a častý je zde výskyt tzv. singles. Na druhou stranu menší průměrnou velikost domácností lze pozorovat i u seniorů. Jak dokládá následující tabulka, tendence ke zmenšování domácností se začala projevovat už v 90. letech 20. století. Dle SLBD 2001 se v letech 1991 – 2001 počet bytových domácností zmenšoval pomaleji (úbytek 7,7 %) než počet obyvatel (úbytek 11,7 %). Z toho vyplývá, že trend ke zmenšování velikosti domácností nastoupil už před případným počátkem gentrifikačního procesu. Minimálně v letech 1991 – 2001 tedy lze mluvit i o vlivu jiných faktorů.

Tab. č. 7 Bytové domácnosti podle počtu členů v MČ Praha 7 1 1991 2001

Bytové domácnosti s počtem členů (v %) 2 3 4 32,9 32,7 17,7 12,5 37,1 31,1 18,0 10,7

5 a více 4,1 3,1

Zdroj: SLBD 2001

18

Vzhledem k nedostupnosti dat pro území MČ Praha 7 jsou v tabulce uvedeny údaje za správní obvod Praha 7, který mimo MČ Praha 7 zahrnuje i MČ Praha – Troja. Počet obyvatel MČ Praha – Troja je však vzhledem k poctu obyvatel MČ Praha 7 minimální.

35

Odpovídající data za období od roku 2002 bohužel nejsou dostupná, proto ve sledovaném období nelze vývoj posoudit.19 Dalším jevem, charakteristickým pro oblasti, ve kterých probíhá gentrifikace, je úbytek obyvatel v důsledku odchodu původních obyvatel a příchodu gentrifierů, kteří preferují domácnosti menší. Jak ale ukazuje následující tabulka, v případě Holešovic se nezdá, že by byl tento trend patrný.

Tab. č. 8 Vývoj stěhování obyvatel v MČ Praha 7 v letech 1991 – 2005 Stav k 31.12.

Přistěhovalí Počet

1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

45 837 45 475 44 456 44 000 43 504 43 197 42 757 42 415 41 790 41 372 40 357 40 038 39 666 39 536 39 596

1 180 1 417 1 367 1 557 1 568 1 634 1 540 1 432 1 317 1 813 1 573 1 880 2 101

Změna v % 20,1 -3,5 13,9 0,7 4,2 -5,8 -7,0 -8,0 37,7 -13,2 19,5 11,8

Vystěhovalí Počet 1 881 1 476 1 439 1 494 1 666 1 706 1 837 1 577 1 683 1 867 1 713 1 865 1 918

Změna v % -21,5 -2,5 3,8 11,5 2,4 7,7 -14,2 6,7 10,9 -8,2 8,9 2,8

Přírůstek stěhováním Počet Změna v % -701 -59 -91,6 -72 22,0 63 -187,5 -98 -255,6 -72 -26,5 -297 312,5 -145 -51,2 -366 152,4 -54 -85,2 -140 159,3 15 -110,7 183 1 120,0

Zdroj: Bilance ČSÚ 1991 – 2005

Z tabulky vyplývá, že i když existuje trend negativních přírůstků stěhováním, počet přistěhovalých v posledních dvou letech převyšuje počet vystěhovalých. Ve sledovaných letech byl počet nově dokončených bytů poměrně nízký, proto nelze tento rozdíl připisovat prvonájemníkům nově postavených bytů. Lze usuzovat, že domácnosti lidí s vyšším socioekonomickým statusem budou lépe vybavené. Naopak vybavenost domácností v oblastech, které procházejí fází úpadku, by podle předpokladu měla být horší než průměrná. Následující tabulka popisuje vybavenost bytových domácností v MČ Praha 7 ve srovnání s pražským průměrem v roce 2001, tedy před případným započetím procesu gentrifikace. 19

Trend zmenšování domácností s největší pravděpodobností pokračuje i nadále, a to nejen nutně v souvislosti s gentrifikací, ale i jako důsledek dalších vlivů.

36

Tab. č. 9 Vybavení bytových domácností v roce 2001

Domácnosti celkem Z toho celkem vybavených z toho 2 a více osobním automobilem Telefonem pevnou linkou pouze mobilním pevnou linku i mobilním Osobním celkem počítačem z toho s připojením na internet Možnost užívat rekreační objekt Plná vybavenost

MČ Praha 7 Počet v% 19 076 100,0 6866 36,0 866 4,5

Hl. m. Praha Počet v% 496 940 100,0 238 898 48,1 32 177 6,5

9517 1 019

49,9 5,3

241 859 24 866

48,7 5,0

6 308

33,1

180 069

36,2

3 899 1 868

20, 4 9,8

112 463 55 194

22,6 11,1

7 464

39, 1

191 213

38,5

1 733

9,1

48 478

9,8

Zdroj: SLBD 2001

Jak je z tabulky patrné, ve většině sledovaných položek se vybavenost domácností v MČ Praha 7 pohybovala spíše pod průměrem. Mírně nadprůměrných hodnot v MČ Praha 7 dosáhla pouze vybavenost pevnou linkou, mobilním telefonem a možnost užívat rekreační objekt. To je však obecný jev pozorovatelný u většiny vnitřních pražských částí [SLBD 2001. Okres Praha 7]. Toto zjištění tedy odpovídá, hypotéze, že MČ Praha 7 patřila v prvních letech nového tisíciletí k oblastem procházejícím fází úpadku. Tyto údaje se zjišťují pouze v rámci Sčítání lidu, bytů a domů, proto data popisující vývoj v posledních letech nejsou dostupná. Významnou charakteristikou nové střední třídy je úroveň dosaženého vzdělání. Zatímco vzdělání původních obyvatel dělnických čtvrtí dosahuje spíše nižší úrovně, ve většině „nových“ profesí se vysokoškolské vzdělání stává nutností, a proto lze oprávněně předpokládat, že pokud oblasti k gentrifikaci dochází, zvyšuje se i podíl obyvatel s vysokoškolským vzděláním. MČ Holešovice dříve mírně za celopražským průměrem zaostávala. V roce 1991 byl podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel starších 15 let 15,6 %, zatímco podíl v celém hlavním městě činil 16 %. V roce 2001 už to bylo jen 18,7 % vzhledem k 18,8 %. Ani zde nejsou data dostupná pro poslední období, proto nelze současný vývoj v této oblasti posoudit.

37

Protože významná část potřebných dat není v současné době dostupná, nelze činit v otázce změny statusu obyvatel zkoumané lokality jednoznačné závěry. Navíc ani data, která jsou k dispozici, nedávají jednoznačné výsledky. Z výpovědí místních odborníků se však nezdá, že by k významné změně statusu obyvatel v této oblasti docházelo. „V současnosti to asi aspoň já nepozoruj… ono je to dlouhodobej přerod vlastně transformačních projektů čili ten náběh takový tý změny tam asi nastane. Nastane zejména asi u těch projektů zejména v tom přístavu a podobně, kde určitě ty byty nebudou zrovna nejlevnější a vůči tomu se tam samozřejmě bude stěhovat nějaká klientela s vyššími příjmy a podobně.“ [vedoucí odboru rozvoje a územního rozhodování, 5/2007]

Usedlíci nebo noví obyvatelé? Jedním

z významných

rysů

gentrifikace

je

nahrazování

původního

obyvatelstva novým. V souvislosti s tímto procesem vznikají ekonomické a společenské tlaky, které se nejvíce dotýkají zejména některých skupin obyvatel jakými jsou např. etnické menšiny, bezdomovci, staří lidé apod. V České republice představují nejvýznamnější etnickou menšinu Romové. Podle zkušeností asistentky pro národnostní menšiny, romská komunita na území Prahy 7 čítá asi 800 občanů. Co do velikosti komunity představuje tento počet mezi pražskými obvody spíše průměr. Jak se shodli všichni dotazovaní, Úřad MČ Praha 7 je svým přístupem k Romům poměrně výjimečný a případné problémy se snaží řešit spíše než odsouvat za hranice spravovaného území. To ovšem neznamená, že tlaky na vystěhovávání Romů zde nejsou. Romská komunita v Holešovicích je poměrně stabilní. Protože většina Romů žije v bytech s regulovaným nájemným, soukromí vlastníci (restituenti, družstva nájemníků či vlastníků apod.) se je často snaží vytlačit, někdy za použití prostředků až na hranici legálnosti. „V domech, kde byly ty problémový rodiny, který neměli na to, stát se členy těchto družstev a najít ty prostředky, aby si ten byt mohly koupit nebo ten členský podíl, tak tam jsou tendence těch nových vlastníků v podstatě jakýmkoliv způsobem ty rodiny vystěhovávat.“ [vedoucí oddělení doplňkové péče, odbor sociální a zdravotnictví, 5/2007] V některých případech jsou stížnosti na nájemníky

38

oprávněné, ale v mnoha případech se jedná o účelové jednání. To se týká nejenom Romů, ale i seniorů, lidí s mentálním postižením apod. Tento problém lze však primárně připisovat spíše existenci regulovaného nájemného než gentrifikaci samotné. I když s rostoucími cenami tržního nájemného se dá předpokládat, že tyto tlaky budou sílit, v současné době se situace příliš nemění. První velká vlna proběhla v souvislosti s restitucemi a privatizacemi bytů, které v současnosti už spíše doznívají. Podle expertů aktuální problém představuje spíše změna systému sociálních dávek. Romové „nejsou ochotni přijmout nebo akceptovat tu skutečnost, že oni musí z těch státních dávek si zaplatit ten nájem, protože oni to berou, že to mají oni na přilepšenou a že o to bydlení se jim obec musí postarat… Jsou přesvědčeni o tom, že pokud jsou to rodiny s dětma a mají děti dvě, tři, čtyři více tak, že prostě obec nebo vůbec stát si nedovolí je vyhodit nebo vůbec prostě dát na ulici, protože…protože tak to prostě je, no. Spolíhají na to, že nikdo nemá tu moc je prostě vyhodit z toho bytu“ [vedoucí odboru sociálního a zdravotnictví, 5/2007]. Přesto přímým důsledkem jsou tři případy exekučního vystěhování romských rodin z poslední doby. „Byli jsme připraveni hledat teda náhradní ubytování a v podstatě to nebylo potřeba. Nebyli jsme o to požádáni a přestěhovali se jako k příbuzným a to i některým mimo Prahu.“ [vedoucí odboru sociálního a zdravotnictví, 5/2007] Obtížný je i návrat rodin, které se s vidinou lepší budoucnosti rozhodly odcestovat do zahraničí (převážně do Velké Británie, popř. do Kanady). Tito lidé „i když jsou třeba vybaveni zase na rozdíl od jiných Romů velmi dobou znalostí angličtiny, tak vlastně zase nemají úplně všechny náležitosti…velmi intenzivně jsme se snažili najít pro ně zaměstnání, ale vzhledem k tomu, že tady zase nemají zajištěný bydlení… jsou tady převážně po nějakejch ubytovnách nebo u známých… tak zase už přemýšlejí a už zase někteří odjeli zpátky do tý Kanady“ [asistentka pro činnost národnostních menšin, 5/2007]. Přehled o ostatních národnostních skupinách de facto neexistuje. Silné jsou komunity Číňanů a Vietnamců, ale protože tyto skupiny jsou velmi uzavřené a v rámci jejich soužití s okolím se neobjevují žádné problémy, informace o nich jsou téměř nulové. Bylo už řečeno, že problémy s novými soukromými majiteli domů nemají jen Romové, ale i senioři či lidé zbavení svéprávnosti. Příčinou jsou především ekonomické důvody, ale důvodem může být i sociální nepřizpůsobivost nájemníků 39

apod. Nicméně lze říci, že „kde ten majitel domu je, tak vždycky prostě se snaží ty lidi jakoby s tou psychiatrickou diagnózou… se jich prostě snaží zbavit. To stůj co stůj, to je skoro ve 100%.“ [opatrovník, odbor sociální a zdravotnictví, 5/2007] Problémem ale je, že pokud lidé o byt přijdou, řešení de facto neexistuje. „Takže se pak snažíme to nějak jako vyřešit, když to jde. Ale samozřejmě v Praze to nejde nějak řešit, ta Praha je skoro stejná.“ [opatrovník, odbor sociální a zdravotnictví, 5/2007] Dalším problémem, který souvisí s postupným zvyšováním nájmů, je neochota majitelů domů s regulovaným nájemným dát souhlas s výměnou bytů. I když právně není souhlasu zapotřebí, majitelé domů se často snaží výměně všemožně zabránit. Důvodem je opět regulované nájemné, protože výměnou nezanikají původní nájemní podmínky, tzn. nárok na regulované nájemné. Zvláště postiženi jsou senioři. „A to je případ, že oni ty lidi tady žijou už 40 – 50 let, měli třeba, tady jsou stometrový byty, 1+2 a má to 100 metrů. A najdou s kým by si vyměnili ten byt a nedostanou souhlas majitele k tý výměně. Během 3 měsíců se z nich stanou neplatiči. …uvolní se mu byt (majiteli), bude ho moct tržně pronajmout.“ [vedoucí oddělené doplňkové péče, odbor sociální a zdravotnictví, 5/2007] Pro dotčené nájemníky to však v podstatě znamená bezdomovectví. Bezdomovci jsou skupinou, která se často potýká se silnými negativními tlaky ze strany okolní společnosti. Bezdomovci patří k Praze 7 stejně jako k většině míst, která leží v širším centru Prahy. K tomu se přidává i skutečnost, že v Tusarově ulici stojí Azylový dům Armády spásy, největší zařízení svého druhu v Praze. K Holešovicím patří asi 30 – 40 bezdomovců, jejichž počet se už po dlouhá léta významně nemění. „Myslím si, že to je úplně stejné pořád… neviděl bych v tom žádný nějaký jako rozdíl. Těžko popsat. Statistiky nějaké se příliš nevedou u tady toho.“ [opatrovník, odbor sociální a zdravotnictví, 5/2007] V minulosti existovaly hlasy, které se ozývaly proti existenci Azylového domu. Tento „problém“ se řeší již dlouhou dobu, „proti tomu se vždycky bojovalo“ [opatrovník, odbor sociální a zdravotnictví, 5/2007]. Jak ale dodává, jednalo se jen o obyvatele několika nejbližších ulic, kteří dokonce několikrát svolali veřejný protest, ale ten se setkal s téměř nulovou podporou ostatních obyvatel. Jedná se spíše o obecně negativní postoj k existenci podobného zařízení v blízkém okolí bydliště. Na otázku, zda ze strany Městské části někdy zaznamenali negativní postoj k Azylovému domu či obecněji tlak na odchod bezdomovců odpověděl sociální pracovník Azylového domu jednoznačně „ne“. 40

V souvislosti s otázkou tlaku na odchod bezdomovců z lokality se opatrovník (odbor sociální a zdravotnictví) k situaci vyjádřil následovně: „…ze dvou třetin tam byly jakoby takové starší tovární komplexy nebo prostě byla to taková část průmyslovější. To se teď mění. Takže teď vlastně v podstatě tam se začínají stavět ty bytové domy výškové a vůbec to okolí se tam mění. Mění jako obrovsky rychle teď a úplně teda výrazně. Tak se dá čekat že samozřejmě ten tlak tam je teď určitě větší. Už minimálně při té stavbě tak od těch investorů, kteří samozřejmě čím dřív začnou ten tlak vyvíjet, tím úspěšnější asi budou.“ [5/2007] V budoucnu lze podle něj očekávat velmi výrazné změny městské části. „Takže ten tlak tam bude obrovský a dá se předpokládat, že to bude neudržitelné asi.“

Shrnutí Zdá se, že Holešovice jsou svou povahou přímo předurčeny k gentrifikaci. Bývalá dělnická čtvrť v těsném sousedství centra, se zastaralým bytovým fondem, atraktivní polohou na břehu řeky, nevyužitými pozemky a vynikající dopravní obslužností splňuje všechny výchozí podmínky. Obnova bytového fondu probíhá v Holešovicích už od 90. let. Děje se tak rekonstrukcemi a modernizacemi bytů a v poslední době také díky velkým investičním projektům. Zvláště ty by v budoucnu měly významně měnit podobu čtvrti. Holešovice by se měly stát atraktivní rezidenční a administrativní částí. Zatím však bylo dokončeno jen několik projektů převážně administrativního charakteru (Holešovický pivovar, polyfunkční budova Lighthouse). Většina projektů, resp. první fáze jejich výstavby, má být dokončena v průběhu roku 2008. Tyto projekty využívají potenciál lokality a svým charakterem odpovídají potřebám klientů z řad nové střední třídy. Počínající změny se projevují i ve funkční struktuře Holešovic. Vznikají zde obchody a služby, které reflektují životní styl a preference nově příchozích obyvatel. Přestože tyto změny jsou patrné v rámci celých Holešovic, v cenách zdejších bytů a výši nájmů se zatím v širším měřítku neprojevily. Zůstává otázkou, jestli se po dokončení bytových komplexů bude jednat o „ostrůvky luxusu v moři úpadku“ nebo zda se z dolních Holešovic stane nová módní čtvrť.

41

Překážkou pro posouzení změny socioekonomického statusu obyvatel Holešovic je nedostatek aktuálních relevantních demografických informací. Ani data, která dostupná jsou, neindikují gentrifikaci jednoznačně. Podle vyjádření místních odborníků se naopak spíše zdá, že v současnosti, pokud tento proces probíhá, je teprve v zárodku a případné změny ukáže teprve budoucnost. Ani v otázce vytlačování původních obyvatel se nezdá, že by byl tento rys gentrifikace splněn. Tendence majitelů domů k vystěhovávání „nepohodlných“ obyvatel existují, ale jsou spojeny spíše obecně s existencí regulace nájemného. Díky této skutečnosti stále ještě existují cenové distorze, které na jednu stranu brání silnější sociální polarizaci, ale na straně druhé také negativně ovlivňují fungování trhu s nemovitostmi a způsobují problémy popsané výše. Výzkum naznačuje, že v budoucnu pravděpodobně k gentrifikaci této oblasti dojde, ale zatím se tak neděje vůbec či jen velmi nenápadně a zvolna.

42

Závěr Na začátku této práce stála otázka, zda v části dolních Holešovic probíhá gentrifikace či ne. V jejím závěru lze říci, že pokud uvažujeme charakteristiky gentrifikace,

kterými

jsou

fyzická

obnova

bytového

fondu,

změna

socioekonomického statusu obyvatel a nahrazení původních obyvatel nově příchozími, gentrifikace v Holešovicích velmi pravděpodobně neprobíhá. Tedy přinejmenším zatím neprobíhá. Změny, které nastaly v celé České republice a v Praze zvlášť, se vpisují i do fyzické podoby, která odráží nové společenské uspořádání. V případě Holešovic je zvlášť patrný konec průmyslové éry města a příchod nové, globální éry služeb. Staré průmyslové haly, pivovar, mlýny a přístav jsou nahrazovány kancelářskými budovami a obytnými komplexy, které mají v budoucnu sloužit vznikající nové střední třídě. I když tyto změny naznačují možnou gentrifikaci oblasti, ostatní faktory zatím nic podobného nenaznačují. Kromě nových obyvatel několika málo nově postavených obytných komplexů se obyvatelé Holešovic příliš nemění. Alespoň se tak zdá z výpovědí místních a ani zkoumání situace skupin lidí, které nástup gentrifikace většinou postihuje nejvíce, zatím nic podobného nenaznačuje. Přesto změny, které v současnosti probíhají, dávají tušit věci příští. Mnozí se shodují v tom, že změny, které přinese dokončení velkých investičních projektů, v budoucnu významně promění současnou tvář Holešovic a s ní i její obyvatele. Namísto starých hal a rezavých doků přijdou moderní budovy ze skla a oceli a dělníky v montérkách vystřídají muži a ženy s laptopy. Tedy, dělníky v montérkách už dnes v holešovických ulicích těžko zahlédnete. Ale bývalé sklady už nahrazují golfová hřiště a hospody čtvrté cenové skupiny se mění v restauranty propagující nový životní styl. Je otázkou, jakou podobu bude gentrifikace v Holešovicích mít, zda se omezí jen na několik málo míst nebo zasáhne do života celé čtvrti. Jedno je však jisté, z Holešovic se stává budoucí „dobrá“ adresa.

43

Anotace Předmětem zkoumání této práce je proces gentrifikace v městské části Praha 7, přesněji v Holešovicích. Gentrifikace náleží do širšího souboru procesů spojených s revitalizací vnitřních částí měst. Protože urbanizační procesy jsou úzce spojeny s procesy sociálními, nedotýká se jejich zkoumání jen prostorových změn, ale také změn sociálních, které s nimi souvisejí. V diskusi na toto téma je uplatňováno široké spektrum pohledů a jsou zkoumány různé formy gentrifikace, které s sebou přinášejí i různé důsledky. Základní otázkou tedy je, zda v Praze – Holešovicích gentrifikace probíhá a jaké gentrifikační trendy lze v tomto případě pozorovat. Protože území městské části Praha – Holešovice je poměrně velké a gentrifikace probíhá spíše v menších geograficky omezených lokalitách, výzkum se omezuje pouze na část Prahy – Holešovic. Jako indikátory kvalitativních sociálně-strukturálních změn jsou zvoleny především fyzická obnova lokality, záměry a činnost developerů a proměna statusu obyvatel.

The topic of this paper is a gentrification process in Prague 7, more precisely in Holešovice. Gentrification belongs to the larger family of processes related to revitalization of inner cities. Because urban processes are closely interconnected with social processes, their study does not consist solely of the study of spatial changes but also of the study of social changes which are related to them. There is a wide range of approaches applied to the study of various forms of gentrification. The essential question of this paper is whether in Prague – Holešovice gentrification takes place or not and which gentrification forms can be identified. Because the area of Prague – Holešovice is quite large, this research is limited to the certain part of Prague – Holešovice. Following indicators of the socioeconomic changes have been chosen: physical renewal of the area, aims and activities of developers, and change in the status of residents.

Počet slov: 11 935 Word count: 11,935

44

Literatura Atkinson, Rolland. 2003. „Introduction: Misunderstood Saviour or Vengeful Wrecker? The Many Meanings and Problems of Gentrification“. Urban Studies 40 (12): 2343 – 2350. Atkinson, Rowland, Bridge, Gary. 2005. Introduction, In: Atkinson, Rowland, Bridge, Gary (eds.). Gentrification in a Global Context. The new urban colonialism. Oxon: Routledge, 1 – 17. Bailey, Nick, Robertson, Douglas. 1997. „Housing Renewal, Urban Policy and Gentrification“. Urban Studies 34 (4): 561 – 578. Burjanek, Aleš. 1997. „Segregace“. Sociologický časopis 33 (4): 423 – 434. Butler, Tim. 2005. „Gentrification“. In: Buck, N., Gordon, I., Harding, A., Turok, I. Changing Cities. Basingstoke: Palgrave, 172 – 187. Castells, Manuel. 1978. City, Class and Power. London: Macmillan. Clark, Eric, Gullberg, Anders. 1997. „Power Struggles in the making and taking of rent gaps: The transformation of Stockholm City“. In: Källtorp, Ove (ed.), Cities in Transformation – Transformation in Cities. Social and Symbolic Change of Urban Space. Avebury: Aldershot, 248 – 265. Giddens, Antony. 2003. Důsledky modernity. Praha: SLON. Haila, Anne. 1997. „The neglected builder of global cities“. In: Källtorp, Ove (ed.), Cities in Transformation – Transformation in Cities. Social and Symbolic Change of Urban Space. Avebury: Aldershot, 51 – 64. Hamnett, Chris. 2003. „Gentrification and the Middle-class Remaking of Inner London, 1961 – 2001“. Urban Studies 40 (12): 2401 – 2426. Källtorp, Ove. 1997. „Comparative analysis of power and transformation in cities: Concluding notes and a research agenda“. In: Källtorp, Ove (ed.), Cities in Transformation – Transformation in Cities. Social and Symbolic Change of Urban Space. Avebury: Aldershot, 377 – 393. Ley, David. 1986. „Alternative explanations for inner-city gentrification“, Annals of the Association of American Geographers 76: 521 – 535. Ley, David. 2003. „Artists, Aestheticisation and the Field of Gentrification“. Urban Studies 40 (12): 2527 – 2544. MacLeod, Gordon. 2002. „From Urban Entrepreneurialism to a „Revanchist City“? On The Spatial Injustices of Glasgow´s Renaissance“. In: Brenner, Neil, Nik, Theodore (eds.), Spaces of Neoliberalism. Urban Restructuring in North America and Western Europe. Oxford: Blackwell, 254 – 276.

45

Marcuse, Peter. 1997. „The Enclave, The Citadel, and the Ghetto. What Has Changed in the Post-Fordist U.S. City“, Urban Affairs Review 33 (2): 228 – 264. Pickvance, Chris. 1997. „Inequality and conflict in the post socialist city: Some analytical issues concerning the transition from state socialism“. In: Källtorp, Ove (ed.), Cities in Transformation – Transformation in Cities. Social and Symbolic Change of Urban Space. Avebury: Aldershot, 98 – 116. Preteceille, Edmond. 1997. „The changing economic and social structures of the Paris region: Recent trends and policy issues“. In: Källtorp, Ove (ed.), Cities in Transformation – Transformation in Cities. Social and Symbolic Change of Urban Space. Avebury: Aldershot, 65 – 79. Roberts, Peter, Sykes, Hugh. 2005. Urban Regeneration. London: Sage. Rosenfeld, Raymond, A. 1980. „Who Benefits and Who Decides? The Uses of Community Development Block Grants“. In: Rosenthal, Donald, B. (ed.), Urban Revitalization. London: Sage, 211 – 235. Sassen, Saskia. 2000. The Global City: New York, London, Tokyo. Princeton NJ: Princeton University Press. Secký, Petr. 2003. Gentrifikace. Brno: FSS MU. (bakalářská závěrečná práce) Short, John, R. 1996. The Urban Order. Oxford: Blackwell. Smith, Neil. 2003. „Gentrification and the rent gap", Annals of the Association of American Geographers 77: 462 – 465. Smith , Neil. 1996. The New Urban Frontier: Gentrification and the Revanchist City. London: Rutledge. Smith, Neil. 2002. „New Globalism, New Urbanism: Gentrification as Global Urban Strategy“. In: Brenner, Neil, Nik, Theodore (eds.) Spaces of Neoliberalism. Urban Restructuring in North America and Western Europe. Oxford: Blackwell, 80 – 103. Soja, Edward, W. 2000. Postmetropolis. Critical Studies of Cities and Regions. Oxford: Blackwell. Strauss, Anselm, Corbinová, Juliet. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. Sýkora, Luděk. 1996. „Transformace fyzického a sociálního prostředí Prahy“. In: Hampl, Martin (a kol.) Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice. Praha: PřF UK, 361 – 394. Sýkora, Luděk. 2000. „Globalizace a její společenské a geografické důsledky“. In: Jehlička, Petr, Tomeš, Jiří, Daněk, Petr (eds.) Stát, prostor, politika: vybrané otázky politické geografie. Praha: PřF UK, 57 – 79.

46

Sýkora, Luděk. 2001. „Klasifikace změn v prostorové struktuře postkomunistických měst“, Acta Facultatis Studiorum Humanitatis et Naturae Universitatis Prešoviensis XXXV, Folia Geographica 4: 194 – 205. Sýkora, Luděk, Hrychová Hedvika. 2002 „Percepce a hodnocení proměn v prostorové struktuře Prahy“, Urbanismus a územní rozvoj (1). http://www.uur.cz Sýkora, Luděk. 2005. „Gentrification in post-communist cities“. In: Atkinson, Rowland, Bridge, Gary (eds.) Gentrification in a Global Context. The new urban colonialism. Oxon: Routledge, 90 – 105. Velebilová, Irena. 2003. Revitalizace Smíchova. Brno: FSS MU. (bakalářská práce) Zukin, Sharon. 1982. Loft Living: Culture and Capital in Urban Change. Baltimore: Johns Hopkins University Press. Železný, Martin. 2005. Změny v rozmístění bytového fondu v Praze: důsledky pro sociálně-prostorovou strukturu. Praha: PřF UK. (diplomová práce)

Prameny: Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Praha: ČSÚ. Statistická ročenka Hlavního města Prahy 2003. Statistická ročenka Hlavního města Prahy 2004. Statistická ročenka Hlavního města Prahy 2005. Statistická ročenka Hlavního města Prahy 2006. Strategický plán hl. m. Prahy (2000). Městská část Praha 7 [online]. Dostupný z www: [cit. 18.11.2007]. Bezdomovci [online]. Dostupný z www: [cit. 15.5.2007]. Ústav územního rozvoje [online]. Dostupný z www: [cit. 4.5.2007]. Prague Marina [online]. Dostupný z www: [cit. 3.5.2007]. A7 Holešovický pivovar [online]. [cit. 4.5.2007].

Dostupný

z

www:

47

Home Sweet Home [online]. Dostupný z www: [cit. 12.5.2007]. Classic 7 [online]. Dostupný z www: [cit. 3.5.2007]. Obec architektů [cit. 7.5.2007].

[online].

Dostupný

z

www:



48

Rejstřík pojmů Atkinson, Rowland

3, 7, 9, 10, 17

Burjanek, Aleš

11

Bridge, Gary

3, 9, 10

Clark, Eric

4, 5, 13

Giddens, Anthony

14

Glass, Ruth

3, 4

Gullberg, Anders

4, 5, 13

Haila, Anne

13

Hamnett, Chris

6, 7, 8, 21

Ley, David

5, 6

MacLeod, Gordon

9, 12

Marcuse, Peter

11

Preteceille, Edmond 13 Roberts, Peter

16

Sassen, Saskia

15

Smith, Neil

3, 4, 5, 6, 9, 12,17

Soja, Edward

11

Sykes, Hugh

16

Sýkora, Luděk

4, 7, 13, 14, 15, 17, 18, 24

49

Přílohy Seznam příloh: Příloha č. 1

Historie Holešovic

50

Příloha č. 1

Historie Holešovic

Dnešní městská část Holešovice byla původně dvěma osadami – Holešovice a Bubny. První zmínka o Holešovicích je už z roku 1228, ale až do 16. století zůstávala pouze malou zemědělskou osadou. Teprve rozvoj průmyslu přinesl i rychlý rozvoj lokality. Ve 30. letech 19. století zde byla zavedena Severní dráha, která vedla do Drážďan a pro místní rozvoj byla nesmírně významná. Ve druhé polovině 19. století zde bylo více než 40 továren, v letech 1892-1895 vznikl holešovický přístav. Kromě toho se zde nacházel pivovar, jatky, pekárny, sodovkárna, mlékárna, nádraží i elektrárna. Druhá osada, Bubny, je prvně zmiňována ještě dříve, již v roce 1088. V souvislosti s rozvojem průmyslu se zvýšil stavební ruch i v Bubnech. Ale zatímco v Holešovicích převládala průmyslová zástavba, v Bubnech to byla zástavba obytná. V roce 1884 byly Holešovice-Bubny připojeny k Praze jako její sedmá čtvrť. Ještě v roce 1850 měla oblast jen 1401 obyvatel, ale na začátku 20. století už to bylo kolem 40 000 obyvatel a jejich počet se zvyšoval až do 60. let, kdy dosáhl výše 63 809 obyvatel. Poté začal postupně klesat. V roce 1960 zmizela z názvu druhá část „Bubny“ a zůstaly jen Holešovice. Územím Holešovic byla vedena magistrála a v roce 1984 sem bylo dovedeno i metro. Ve stejném období vzniklo také dnešní Nádraží Holešovice.

51