MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií
Diplomová práce
Genové modifikace v okrasném zahradnictví a umění Genetic modifications of plants for ornamental horticulture and art
Mgr. Eliška Hlízová Vedoucí práce: Doc. Mgr. Karel Stibral PhD.
Brno, 2013
2
Prohlašuji, ţe tuto práci jsem vytvořila samostatně a všechny pouţité zdroje jsem uvedla v seznamu literatury. V Brně, 16.12.2013
.........................................
3
Na tomto místě bych ráda poděkovala především panu Doc. Mgr. Karlu Stibralovi PhD. za vedení mé práce a jeho cenné rady a připomínky.
4
Anotace Genové inţenýrství je metodou, která dnes nachází uplatnění v řadě oborů, a to i v okrasném zahradnictví a umění. Nicméně zatímco genetické modifikace v zemědělství vyvolávají značnou diskuzi, transgenní rostliny s estetickou a uměleckou funkcí zůstávají víceméně stranou všech komentářů. Cílem této práce je především zjistit, čím je jejich opomíjení způsobeno a tuto diskuzi zahájit. Práce mapuje dosud realizované genové modifikace rostlin s estetickou či uměleckou funkcí, hledá odpověď na otázku, zdali se genové inţenýrství můţe v blízké budoucnosti stát zcela běţnou součástí zahradnické a umělecké praxe. Popisuje faktory, které mají a mohou mít vliv na postoj veřejnosti k této technologii a pojednává environmentální rizika, která okrasné a umělecké genové modifikace přináší. Klíčová slova: genové inţenýrství, genové modifikace, transgenní umění, okrasné rostliny,
Abstract Genetic engineering has been used for many purposes and recently also in floriculture and art. Although its risks ands benefits for agriculture are often discussed, it seems that using engineered plants in art and floriculture is not a topic. The aim of this work is to find out the reason for the lack of the debate and begin the discussion. Genetically engineered plants with aesthetic or artistic features are systematised and the question of whether the genetic engineering may soon become a common part of floricultural and artistic practice is discussed as well as the factors that may affect the public's attitude towards this technology. Potential environmental impact of transgenic ornamentals and artistic plant objects is described
Keywords: genetic engineering, genetic modification, transgenic art, ornamentals, Rozsah hlavního textu práce včetně poznámek: 22 683 slov
5
Obsah Úvod .................................................................................................................................. 7 1 Od nevědomé selekce po syntetickou biologii ........................................................ 11 1.1 Domestikace a obliba okrasných rostlin.......................................................... 11 1.2 Zapojení amatérských šlechtitelů ve 20. století .............................................. 14 1.3 Nástup genového inţenýrství .......................................................................... 16 2 Genové modifikace rostlin v okrasném zahradnictví – základní systematizace ..... 18 2.1 Praktické genové modifikace .......................................................................... 18 2.2 Estetické genové modifikace ........................................................................... 21 3 Genové modifikace rostlin v umění - základní systematizace ............................... 28 3.1 Umělecké směry vyuţívající ţivé organismy.................................................. 28 3.2 Rostliny v umění ............................................................................................. 29 3.3 Biotechnologie v umění .................................................................................. 30 3.4 Rostliny v biotechnologickém a transgenním umění ...................................... 34 4 Vyhodnocení potenciálních rizik ............................................................................ 43 4.1 Moţná environmentální rizika pěstování transgenních okrasných rostlin ...... 43 4.2 Specifika okrasných rostlin ............................................................................. 45 4.3 Environmentální rizika bioluminiscence ......................................................... 47 4.4 Environmentální rizika bio artu....................................................................... 47 4.5 Legislativní překáţky vyuţívání GM v zahradnictví ...................................... 48 5 Názor společnosti na GM v okrasném zahradnictví................................................ 50 5.1 Názor veřejnosti .............................................................................................. 50 5.2 Názor vědců..................................................................................................... 52 5.3 Důvody pro rozdílnost postojů vědců a veřejnosti .......................................... 54 6 Motivace pro vyuţívání genového inţenýrství v okrasném zahradnictví a umění . 56 6.1 Čím je dána obliba okrasných rostlin .............................................................. 56 6.2 Důsledky intenzivní produkce okrasných rostlin ............................................ 59 6.3 GM rostliny jako prostředek sniţování dopadů současného způsobu pěstování okrasných rostlin ......................................................................................................... 60 6.4 GM rostliny jako nástroj vyvolání a uspokojení poptávky po nových ţádaných vlastnostech rostlin ...................................................................................................... 62 6.5 GM rostliny jako součást fascinace DNA a komercionalizace „DNA produktů“ ..................................................................................................................... 63 6.6 GM rostliny jako nástroj popularizace vědy ................................................... 65 6.7 GM rostliny jako vstupenka umělců do debaty o genovém inţenýrství ......... 68 6.8 GM rostlin jako předmět spolupráce vědců s umělci ...................................... 70 Závěr................................................................................................................................ 73 Rejstřík ............................................................................................................................ 76 Seznam citovaných zdrojů .............................................................................................. 77 Seznam obrázků .............................................................................................................. 84 Přílohy ............................................................................................................................. 85
6
Úvod Rostliny hrály ve vývoji lidské civilizace významnou roli, a to jak hospodářské, tak ty s čistě estetickou funkcí. Od jejich pouhého vyuţívání lidstvo přešlo přes nevědomý výběr k záměrnému šlechtění a postupně i k novým technologiím. Takovým vrcholem se ve 20. století stalo vyuţívání genového inţenýrství, které škálu potenciálních moţných změn rozšířilo a jistě ještě rozšíří. Genové inţenýrství je na rozdíl od jiných nových oborů zdrojem intenzivní debaty, která dalece přesahuje vědecké kruhy. Ostatně kaţdá novota, která s sebou nese nějaké riziko, vţdy budí trochu rozruch. V případě genového inţenýrství jde o činnost, která by na první pohled do našeho ţivota mohla vstupovat příliš výrazně, a to jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu. Navíc, na rozdíl od všech ostatních technologií, je materiál, s kterým se pracuje, ţivý. Vyuţíváme organismy tak, jak to nikdy předtím nebylo moţné. V reakci na nadšené představy, kde všude mohou být genové modifikace (GM) prospěšné, a jejich opatrné vyuţívání v zemědělství se vznesla prudká vlna oprávněné i naivní kritiky poukazující na potenciální rizika. Argumentace zastánců i odpůrců genových modifikací je po dlouhé výměně názorů dnes jiţ velmi dobře propracovaná. Konkrétní katastrofické scénáře, jaký dopad mohou mít geneticky modifikované organismy na ţivotní prostředí či člověka, se zastáncům vcelku daří vyvracet. Pro odpůrce ale největší hrozbu představují moţné neznámé, momentálně neodhadnutelné důsledky. Oprávněnost této obavy je obtíţně doloţitelná fakty, zároveň se jedná o obavu těţko vyvratitelnou. Co není moţné vyvrátit, se zastánci snaţí alespoň zmírnit, třeba výčtem oblastí, kde genové modifikace mohou představovat chytré řešení – kromě zmiňovaného zemědělství, při likvidaci odpadů a znečištění, ve zdravotnictví, energetice a řadě dalších odvětví. Propagátoři genových modifikací (hlavně rostlin, které jsou pěstovány venku, v přímém kontaktu s okolním prostředím) nepopírají, ţe nikdy k ţádné katastrofě nedojde, ale to riziko je tak malé, výhody a moţnosti genových modifikací tak široké a lidská vynalézavost, díky které se nám podaří s onou katastrofou vypořádat, bezedná, ţe ono riziko údajně bohatě vyváţí.
7
Některé oblasti vyuţívání transgenních organismů však zůstávají kupodivu téměř zcela mimo tyto debaty. Příkladem jsou genové modifikace rostlin (případně zvířat), které nemají jinou neţ estetickou či symbolickou funkci, tedy převáţně rostlin okrasných a vyuţívaných v umění. Není překvapení, ţe na jejich praktické1 a environmentální výhody propagátoři GM běţně nepoukazují. Ţádné totiţ nejsou. O to více překvapí, ţe (samozřejmě aţ na výjimky) chybí reakce ze strany odpůrců i větší společenská diskuze na toto téma. V této práci bych proto ráda objasnila, proč genové modifikace rostlin s estetickou a uměleckou funkcí nepředstavují téma k diskuzi a zda je její absence relevantní2. K hlubšímu prozkoumání předkládám čtyři moţné odpovědi. Jedná se o poměrně neznámou novinku, která je v rámci problematiky genových modifikací zatím příliš okrajová. Genové modifikace rostlin s okrasnou či uměleckou funkcí s sebou nenesou ţádná nová environmentální rizika oproti transgenním rostlinám zemědělským. Praktičnost účelu genového inţenýrství nehraje pro posuzovatele zásadní roli. Geneticky modifikované rostliny s okrasnou či uměleckou funkcí stejně nedisponují dostatkem výhod či zvláštností, aby se mohly prosadit (v případě okrasných rostlin přímo dobýt světový trh). Práce je teoretická, přehledová, jedná se především o rešerši literárních pramenů a internetových zdrojů. Téma práce je mezioborové, a tak se bude trochu lišit i můj postup v jednotlivých kapitolách. V první kapitole shrnuji historii lidských zásahů do vzhledu rostlin, abych ukázala návaznost genového inţenýrství na předchozí metody slouţící k jeho pozměňování. Zde čerpám z odborné i popularizační literatury. Druhá kapitola je pokusem o systematizaci dosaţených genových modifikací a výčtem moţností, za jakým účelem je zatím moţné rostliny metodami genového inţenýrství měnit. Kapitola je rešerší především odborných přírodovědných článků. 1
V celé práci budu označovat okrasné rostliny estetické modifikace za nepraktické, a to především z důvodu zjednodušení a zvýraznění rozdílu např. mezi okrasnými rostlinami a těmi, které jsou určeny k produkci potravin. Je mi zřejmé, ţe praktičnost versus nepraktičnost estetických objektů by bylo téma na samostatnou diskuzi. 2 Práce má být především úvodem do poměrně opomíjené problematiky a přehledem dosavadních realizovaných modifikací rostlin v okrasném zahradnictví i umění s nastíněním trendů, které mohou být v budoucnu sledovány.proto je cíl formulován takto široce.
8
Ve třetí kapitole se pokouším o systematizaci uměleckých děl, jejichţ součástí jsou transgenní rostliny. Informace čerpám především z uměleckých sborníků a webů autorů uměleckých děl. Čtvrtá kapitola je věnována environmentálním rizikům, která s sebou přináší potenciální rozšíření transgenních okrasných rostlin. Zdrojem informací mi byly především odborné přírodovědné články. V páté kapitole zkoumám názor veřejnosti a vědců na tyto okrasné modifikace, který se snaţím odvozovat na základě postoje ke genovým modifikacím obecně. Kapitola je především analýzou průzkumů veřejného mínění, které doplňuji názory mnou oslovených vědců. Šestá kapitola by měla odpovědět na otázku, zdali v blízké budoucnosti můţeme očekávat rozšíření transgenních rostlin s okrasnou či uměleckou funkcí a co bude hrát v jejich přijímání roli. Kapitola představuje rešerši odborných článků, internetových článků a blogů, průzkum komerčních webových stránek a doplňuji ji o názory mnou oslovených vědců. Poznámka k metodice průzkumu Překvapilo mě, jak málo vědecké či společenské reflexe bylo transgenním okrasným rostlinám a rostlinám v umění věnováno. Rozhodla jsem se tedy oslovit alespoň několik českých vědců, abych se nemusela ve velké míře spoléhat na články ne zcela vědeckých periodik a internetových zdrojů na jedné straně a nezávisle působících odborných článků z pera vědců pracujících pro společnosti, které mají na těchto „produktech“ finanční zájem. Oslovení vědců nepovaţuji a ani nechci vydávat za výzkum ale spíše doplnění tématu. Celkem jsem kontaktovala 7 vědců (viz příloha 1). Čtyři z nich jsem znala jako obhájce genových modifikací (Petr, Vondrejs, Opatrný, Cvrčková), dva jsem blíţe neznala, ale povaţovala jsem je také za obhájce (Řepková, Vaněk). Jednu jsem znala jako kritičku genových modifikací (Lacinová). Převaha obhájců genového inţenýrství v mém „průzkumu“ je záměrná. Mým cílem bylo především zjistit, zdali se názor na transgenní rostliny liší v závislosti na jejich praktičnosti. U odpůrců by tento rozdíl nebyl postihnutelný, předpokládám, ţe ti co 9
odmítají transgenní organismy, které jsou uţitečné (ve smyslu, ţe např. sniţují negativní environmentální dopady intenzivního zemědělství), by dle mého soudu odmítaly i genové modifikace s estetickým účelem. Osobní motivace pro výběr tématu Pro mě osobně genové inţenýrství představuje téma, které mě s přestávkami zajímá jiţ dlouho a částečně souvisí s mým předchozím studiem na přírodovědecké fakultě. Za tu dobu se mi ale nedařilo vytvořit si na něj jednoznačný názor, který by bez újmy přeţil „útok“ článku fundovaného autora, nacházejícího se zrovna na opačné straně názorového spektra neţ já. Na jednu stranu nám metody genového inţenýrství nabízí úţasné moţnosti, přinesou ale tyto moţnosti skutečný uţitek nebo jen zvětší náš hlad po dosahování cílů dalších? Proti těţko odhadnutelným environmentálním rizikům stojí odváţná tvrzení, ţe jedině s pomocí technik genového inţenýrství je moţné uspokojit současný a budoucí nárůst potřeb. Okrasné rostliny jsem zvolila proto, ţe je povaţuji za méně problematické v mnoha ohledech, vyvolávají také méně etických otázek, zdravotních a moţná i environmentálních rizik. Předpokládám, ţe zaměření se právě na ně zjednoduší toto komplexní téma a pomůţe objasnit další neţ vysloveně praktické aspekty motivace pro tvorbu genových modifikací.
10
1 Od nevědomé selekce po syntetickou biologii Rostliny přímo vyuţívané člověkem3 můţeme dělit do dvou kategorií – uţitné (ekonomicky významné) a okrasné, jakkoli v některých případech docházelo či můţe docházet k jistému překryvu (např. rajče bylo původně v Evropě pěstované pro okrasu). I okrasné rostliny samozřejmě leckdy představují poměrně značnou část ekonomiky některých zemí, první kategorií jsou ale myšleny především ty, které jsou vyuţívány jako surovina, ať uţ pro výrobu potravin, léčiv, či třeba bionafty nebo nábytku, a jsou nezbytné pro přeţití lidí a zachování případně zvýšení jejich ţivotní úrovně. Rostliny okrasné mají pro koncového zákazníka jinou neţ vysloveně praktickou funkci, především estetickou. Obtíţněji zařaditelné do jedné z těchto kategorií jsou rostliny pozměňující vědomí či rostliny symbolické. „Větší“ význam ekonomických rostlin je reflektován i v literatuře věnující se domestikaci. Většina studií a knih se zabývá právě rostlinami ekonomicky významnými, čímţ se ale představy o domestikaci stávají trochu zkreslenými nebo alespoň neúplnými. Tato kapitola by měla seznamovat s historií lidských zásahů do vzhledu rostlin. Zaměřuji se především na 20. století, kdy začaly být vyuţívány nové technologie umoţňující podstatně radikálnější zásah do rostlinného genomu. Důraz kladu i na zapojení se lidí z neakademických kruhů do těchto aktivit, protoţe je povaţuji za předchůdce dnešních „amatérských biotechnologů“, kterými se zabývám v kapitole Chyba! Nenalezen zdroj odkazů..
1.1
Domestikace a obliba okrasných rostlin Asi před 10 000 lety učinilo několik jedinců zásadní objev – zahrabali semena
rostlin do země, aby zjistili, ţe z nich vyrostou rostliny nové. Začala tak postupně vznikat první pole, lidé nemuseli kočovat za potravou a usadili se na jednom místě. Do této doby se datuje vznik zemědělství, které nejenţe umoţnilo (jiným slovem vyţadovalo) usedlý způsob ţivota, ale zároveň uţivilo na menší ploše více lidí4. 3
Nepřímým vyuţití jsou méně nápadné ekosystémové sluţby, v kterých jsou rostliny nutnou podmínkou. Lidé si zároveň mohli dovolit mít častěji potomky. Matka totiţ neunesla více neţ jedno dítě najednou a kdyţ se rodina musela často stěhovat, mohla ţena rodit jen jednou za 4 roky. 4
11
Současně bylo podmínkou vzniku specializací, protoţe získávání potravy se nemuseli věnovat všichni, jak tomu bylo dříve. Semena nejsilnějších a nejproduktivnějších rostlin dávali rolníci stranou, a ta pak vysévali v dalších letech. Nevědomky tak započali historii šlechtění rostlin, to vše tisíce let před Mendelem či Darwinem. Domestikace, neboli přeměna planých rostlin na rostliny kulturní, vedla u zemědělských plodin ke zvýšení počtu semen a omezení jejich vypadávání před sklizní, změně velikosti a stavby rostliny, zkrácení délky dormance a sníţení obsahu toxických látek. V různých oblastech, kde domestikace probíhala, byly měněny podobné znaky podobným směrem, přestoţe se jednalo o jiné plodiny. Některé rostliny ztratily schopnost přirozené reprodukce a staly se zcela závislými na člověku. Příkladem je kukuřice nebo banán (Smýkal 2009). S rozvojem lidské civilizace je úzce spjat vznik zahrad pro potěšení, snad proto, aby bylo vyváţeno ochuzení prostředí vzniklé v důsledku jeho polidštění a instrumentalizování5. Za první okrasné zahrady jsou povaţovány mezopotámské, které poslouţily jako inspirace pro zahrady egyptské, následně i řecké6 a především římské. Pěstování rostlin pro estetické potěšení ale bylo započato nezávisle na sobě v různých dalších oblastech – Mexiku, Číně, Mezopotámii a Jiţní Americe. Kaţdé historické období mělo v oblibě jiné druhy květin, různé země preferovaly různé vzory, divoká příroda ovšem za „estetickou“ povaţována dlouho nebyla. Uţ od doby, kdy člověk začal rostliny nevědomky domestikovat, byl brán ohled nejen na jejich výnosy, ale i na estetickou stránku a osobní preference jejich hospodářů. Dokonce řada předků dnes čistě estetických rostlin byla dříve pěstována za zcela jiným účelem - kamélie kvůli oleji, pivoňky pro své léčivé účinky, lotosy k jídlu, kosatce v Japonsku dokonce jako jakési kalendáře – kdyţ vykvetly, bylo třeba přesadit sazenice rýţe na pole, atd. Naopak při selekci hospodářských rostlin hrál důleţitou roli i jejich vzhled v kombinaci s estetickými preferencemi šlechtitelů, a ne pouze výnos jako dnes7. Okrasná a hospodářská funkce nemusely být u některých plodin striktně odděleny a pěstované rostliny bývaly víceúčelové jako třeba fíky a granátová jablka v egyptských
5
I tyto zahrady ale byly uspořádány geometricky. Pro Řeky je ale jinak typický nulový obdiv k přírodě, neoceňovali a nepovaţovali za krásné ani květy rostlin (Stibral 2005: 16). 7 To je opět názorné i u šlechtění zvířat. Zatímco dříve byla hospodářská zvířata šlechtěna i s cílem „dobře vypadat“, dnes se klade důraz na jejich co největší produkci, koneckonců třeba do takového kravína se spotřebitel běţně nepodívá. 6
12
zahradách8 (Gessert 2010: kap. 4). V zahradách se spolu rostliny ocitaly nenáhodně, člověk nevědomky umoţňoval rozmnoţování i těm, které by v přírodě neměly šanci se potkat. Takovýmto nevědomým šlechtěním vznikalo to, co Gessert označuje jako „genetic folk art“ (Gessert 2010: 19)9. Květiny byly sice na rozdíl od divoké přírody vnímány jako krásné10, z tehdejšího pohledu ale rostliny ani proces jejich šlechtění, i kdyţ třeba z estetických důvodů, rozhodně nebyly povaţovány za umění11. Zmínky o květinách se vyskytují v některých písemnostech ze 13. a 14. století. Pro Evropany důleţité bylo dílo Itala P. Crescentia, které kromě informací pro zemědělce a zahradníky uvádí návody k pěstování rostlin a popisuje okrasné zahrady. Ty byly součástí sídel šlechticů i měšťanů, u nichţ se květiny těšily velké oblibě. Koncem 15. století přispělo k oblibě květin i vydávání tištěných herbářů, od 16. století stále častější specializovaná zahradnická literatura. Úroveň českého zahradnictví byla srovnatelná se západními zeměmi. Třicetiletá válka rozvoj zahrad trochu utlumila (Salaš a Luţný 2007). Do doby neţ bylo odhaleno pohlavní rozmnoţování rostlin, byly šlechtěny a domestikovány spíše bezděky, přesto můţeme toto „neodborné“ šlechtění povaţovat za neuvěřitelně efektivní. Třeba jiţ v roce 1676 bylo zaznamenáno 360 kultivarů karafiátů (Gessert 2010: 27). Roku 1694 Rudolph Camerarius poukázal na pohlavní rozmnoţování rostlin12, čímţ inspiroval řadu šlechtitelů (i kdyţ pohlavní rozmnoţování bylo povaţováno za poněkud kontroverzní téma). Pohlavnost rostlin byla plně potvrzena aţ ve století 18., kdy J.G. Koelreuter svými pokusy dokázal, ţe kříţením rostlin je moţné dosáhnout vlastností, které předčí i vlastnosti obou rodičů. Po tom to zjištění se šlechtitelé začaly zaměřovat na velevzácné odchylky a snaţili se je přenést je do dalších a dalších generací. Lidé si navíc uvědomili svou roli ve formování nových druhů a odrůd. Následoval skutečný rozmach šlechtění okrasných rostlin, coţ vedlo ke vzniku řady nových kultivarů. Bylo uţ jasné, ţe vzhled (i funkci) rostlin můţeme
8
Ostatně i dnes jsou některé poţivatelné rostliny pěstovány i pro svůj vzhled (např. jabloně, fazole, dýně). 9 Selekce líbivých organismů se samozřejmě netýkala pouze rostlin, ale i zvířat. To je dobře pozorovatelné třeba u plemen psů. Přestoţe jsou vyšlechtěny za určitým praktickým účelem jako třeba lov, najdeme velmi často různé pěkné nepraktičnosti, které jim spíše překáţí (Gessert 2010: kap. 2) 10 U obliby pouze jednotlivých přírodních objektů (ať uţ květin, stromů či ptáků), nikoli přírody jako celku lidé zůstaly po celý středověk. 11 Na vině je evropský dualismmus, tedy striktní oddělení přírody a kultury. Šlechtění rostlin spadalo do kategorie příroda. 12 Určité povědomí o způsobu rozmnoţování rostlin uţ lidé měli dlouho – uţ ve starověkém Egyptě byly datle lidmi opylovány ručně.
13
ovlivnit výběrem, stále ale chyběla moţnost předpovídání pravděpodobnosti, jak bude potomstvo vypadat (Salaš a Luţný 2007). V druhé polovině 19. století prováděl své experimenty s kříţením rostlin Johan Gregor Mendel. Vysvětlil, jak se znaky přenášejí z generace rodičů na potomky, a objevil základní zákonitosti dědičnosti, které byly do té doby spíše mlčky předpokládány, neţ jasně formulovány. Nedědí se znaky, ale jejich elementy (geny), to jak a jestli se projeví, záleţí mj. na prostředí. Hlavní přínos jeho práce (a její důleţitost pro studium genetiky a šlechtitelství) byl objeven aţ po jeho smrti, na začátku 20. století (Vondrejs 2010: kap. 4).
1.2
Zapojení amatérských šlechtitelů ve 20. století Dvacáté století představovalo skutečný rozmach šlechtitelství, a to nejen u
odborníků, ale i amatérů. Snad nejznámější z nich, úspěšný šlechtitelský samouk Luther Burbank13, se stal velkou inspirací pro ostatní zahrádkáře. K tomu, aby člověk mohl začít šlechtit, stačil malý plácek za domem, několik rostlin, lupa a štěteček na opylování. Někteří šlechtili za účelem zbohatnutí, jiní pro radost z poznání a motivací dalších bylo dokonce přispět k obecnému vědění. Kaţdý šlechtitelský pokus byl malý vědecký experiment a amatérští šlechtitelé se povaţovali za důleţitou součást vědy. Své výsledky publikovali v zahrádkářských časopisech, které vznikaly stejně rychle jako různé kluby a fóra, dopisovali si s vědci a ti je pobízeli k dalšímu šlechtění a sdílení výsledků. To bylo nejen uţitečné pro vědu, ale lidem z různého prostředí i různých znalostí činilo velké potěšení a uspokojení zapojit se do experimentování, porozumět rozmnoţování rostlin a aplikovat nové znalosti. Cytolog O. J. Eigsti nadšení amatérských šlechtitelů komentoval slovy: „Jedná se o cennou metodu vzdělávání... svou spoluprácí na projektu se zahradníci učí důleţitosti vědeckých metod a biologických faktů“14 (Tenney 1941). U zemědělských plodin se vše soustředilo na zvýšení výnosu, šlechtění okrasných rostlin bylo mnohem více vzrušující (např. působivé polyploidní „dvojité“ květy neobvyklých barev jsou o hospodářských rostlin zbytečné, v zahradnictví však velmi ţádané), nezvyklé a odlišné znamenalo automaticky lepší s krásnější. Proto byly velmi 13
V Rusku byl obdobnou šlechtitelskou osobností Ivan Vladimirovič Mičurin. ‘it is a valuable method of education . . . By participating in this cooperative project, gardeners are learning the importance of the scientific method, and the biological facts underlying the origin of new varieties of plants’ (Tenney 1941) 14
14
ceněny vzácné mutace a kdyţ se zdál potenciál tradičního šlechtění být vyčerpán, sáhli zahrádkáři po nových moderních metodách převzatých z vědeckého prostředí. Na zahrádkách našel uplatnění i kolchicin15, který byl levný a dostupný i amatérským šlechtitelům. Ten byl v domácích podmínkách vyuţíván po celé 20. století i přesto, ţe byly prokázány jeho toxické účinky. V polovině 20. století se ke kolchicinu přidaly další moţnosti, jak rostliny měnit – X-paprsky, různé toxické chemikálie, teplotní extrémy, radioizotopy. Lidé nosili svá semínka ozařovat do nemocnice, kolovaly návody pro práci s radioizotopy. Spousta tipů se šířila mezi zahradnickými nadšenci i bez přispění akademických kruhů. Přestoţe v laboratořích byly vyuţívány modernější techniky a přístroje (např. mikroskopy), amatérští šlechtitelé si stále vystačili s těmi obyčejnými. Šlechtitel John James amatérské zaujetí komentoval slovy: „Co se týče inovací, amatéři mohou být ve skutečnosti úspěšnější, protoţe jejich úsudek není svazován předsudky, ţe něco není moţné“16 (James 1964). V souvislosti s experimentováním s radiací a jadernou energií (pro mírové vyuţití) se o 60. letech mluví jako o atomovém věku, Kromě jaderných elektráren vznikaly i takzvané „atomové zahrady“, kde byla semena rostlin vystavena radiaci s cílem indukovat vznik mutací, tedy měnit jejich genom a výsledný vzhled. Rostliny, u nichţ se projevily ţádoucí změny, byly selektovány a jejich semena prodávána nebo byly vyuţity v dalším šlechtitelském programu (Obr. 1). Zákazníci si např. mohli koupit balíček ozářených semen s neznámou mutací, takţe výsledný vzhled jimi vypěstované rostliny byl překvapením. Ve Spojeném království byla dokonce zaloţena Společnost pro atomové zahrady (Atomic Garden Society), kde lidé mohli sdílet znalosti i semena z „radiačních experimentů“ (Johnson 2011). Jakkoli název atomová zahrada zní nebezpečně, cíle pěstitelů byly ctnostné – vymícení hladu, prevence dalších válek i tvorba nových estetických znaků rostlin.
15
Alkaloid (původně izolovaný z ocúnu). Mitotický jed, který napadá mikrotubuly dělícího vřeténka, čímţ narušuje správný rozchod chromozomů při mitóze. V genetice se vyuţívá pro umělé navození geonomových mutací . U rostlin jeho vlivem často dochází ke vzniku polyploidních forem (např. zdvojení sady chromozomů). Steichen bral tuto látku jako lék na svou dnu. 16 „Amateurs, in fact, might be more successful in innovating, because their judgement would not be clouded by prejudicial preconceived notions of what might or might not be possible.“ (James 1964)
15
Obr. 1: Atomová zahrada v USA. (Zdroj: Frank Scherschel pro Life17)
1.3
Nástup genového inženýrství Roku 1944 Aver, Mac Leod a Mc Carty zjistili, ţe nositelkou genetické informace
je molekula DNA, Watson a Crick roku 1953 představili její strukturu. Počátek genového inţenýrství pak můţeme datovat do let 1972 – 73, kdy byla vytvořena první rekombinantní molekula DNA in vitro a posléze přenesena do buňky, která se dále mnoţila. Důvody tohoto experimentu nebyly praktické a uţ vůbec ne komerční, šlo o pouhou zvědavost (Vondrejs 2010: kap. 3). Tradiční šlechtění bylo v 80. letech doplněno o vyuţívání molekulárních markerů, které umoţňují „vidět“ změny pouhým okem nepozorovatelné, nebo odhalitelné aţ za dlouhou dobu. Genové modifikace se kromě uplatnění v medicíně jeví jako velmi slibné především v zemědělství18. Transgenní zemědělské plodiny se pěstují od roku 1996.
17
Dostupné na: http://pruned.blogspot.cz/2011/04/atomic-gardens.html [Staţeno 3.12.2013] Vrcholem šlechtitelských snah o co nejefektivnější nasycení lidstva byla ve 40. – 60. letech tzv. Zelená revoluce, která měla zvýšit intenzitu zemědělské výroby a vyřešit tak světový problém podvýţivy v důsledku nedostatku potravin a přelidnění. Na pole se dostaly menší odrůdy, které nepolehávaly, přestoţe klasy byly těţší, mohly být proto více hnojeny, na dodaná anorganická hnojiva reagovaly více neţ odrůdy tradiční. Protoţe klíčovým znakem při šlechtění byla velikost výnosu, nově vyšlechtěné odrůdy byly mnohdy náchylnější k nejrůznějším onemocněním (jejich obranyschopnost byla doslova „vyselektována pryč“), bylo tedy nutné navýšit dávky pesticidů a fungicidů. Kvůli kompetici anorganických hnojiv a plodin o vodu, bylo nezbytné intenzivnější zavlaţování. Produkce potravin se sice zvýšila, ale zelená revoluce měla i řadu nepříznivých environmentálních a sociálních dopadů a stala se terčem kritiky nejen environmentalistů. Na zelenou revoluci by proto měla navázat tzv. revoluce 18
16
V ČR kvůli přísným pravidlům EU je moţné pěstovat pouze transgenní kukuřici a brambory. GM se ale uplatní v řadě dalších praktických realizací (vakcíny v zelenině, zlatá rýţe bohatá na vitamin A, bavlník s modrými chomáčky, odolnější rostliny, lidské proteiny, nové zdroje energie, likvidace odpadů a znečištění. V současnosti můţe nastat problém se zařazením organismu do skupiny geneticky modifikovaných. Vývoj vědy je tak rychlý, ţe regulující orgány disponující seznamy toho, co je a není GM nestíhají jednotlivé nově vznikající techniky do tohoto seznamu zařazovat. Kromě genového inţenýrství, genových modifikací či manipulací se především v posledních dvou dekádách můţeme setkávat i s termínem syntetická biologie19. Jedná se v podstatě o pokročilejší stupeň genového inţenýrství. Vznikají transgenní organismy nesoucí gen, který ovšem nepochází z organismu jiného, ale je navrţen a vytvořen v laboratoři de novo případně můţe být de novo vytvořen (doslova poskládán) celý organismus. Syntetická biologie představuje vlastně skutečné inţenýrství v biologii.
biotechnologická, díky které bude moţné udrţet současnou intenzivní zemědělskou produkty a zároveň eliminovat její negativní důsledky. 19 V roce 2010 83 % Evropanů nikdy neslyšelo o syntetické biologii (pouze 17 % o ní slyšelo). V ČR o syntetické biologii slyšelo dokonce pouze 12 % lidí, coţ je nejméně z celé EU (European Comission 2010).
17
2 Genové modifikace rostlin v okrasném zahradnictví – základní systematizace Ačkoli se po celé 20. století na šlechtění podíleli i amatérští nadšenci, metody genového inţenýrství, jejichţ pouţívání vyţadovalo drahou výbavu i znalosti molekulární biologie, byly uţ testovány výhradně v laboratořích. Okrasné rostliny jsou pěstovány obdobně jako ty určené pro produkci potravin. Stejně jako u hospodářských plodin kvalita a vzhled nejsou jediná kritéria slouţící pro vyhodnocení efektivity jejich produkce, ale do značné míry záleţí i na kvantitě a co nejmenší náročnosti (včetně finanční) pěstování. Transgenní okrasné rostliny mají pěstování zjednodušit, zlevnit a údajně i zekologičtit. Méně časté, ale ne vzácné, jsou pokusy o úpravy estetických kvalit rostlin pozměněním jejich genomu. Hlavním cílem této kapitoly, je všechny podstatné genové modifikace představit. Zaměřím se především na změny estetické, protoţe praktickým změnám bylo uţ věnováno hodně pozornosti u plodin zemědělských. Nejvíce se pak věnuji barvě květu, protoţe modré růţe a karafiáty představují dosud jediné povolené transgenní rostliny a myslím, ţe historie jejich vzniku hodně vypovídá o motivaci k modifikování estetických charakteristik rostlin. Chtěla bych především ukázat, ţe zatím nevyuţitých potenciálních moţností, jak okrasné rostliny díky moderním technologiím měnit, (přestoţe s takovými rostlinami v květinářstvích ani v přírodě zatím nesetkáme) je celá řada.
2.1
Praktické genové modifikace Do kategorie praktických genových modifikací řadím ty, které mají minimalizovat
náklady či náročnost jejich produkce, sniţovat negativní dopady jejich produkce na ţivotní prostředí či přinést nějaké praktické výhody spotřebitelům.
Odolnost Pěstování řezaných květin je velmi náročné na spotřebu vody. Paradoxně se čím dál tím více pěstují v zemích, kde jí není dostatek ani k uspokojení základních ţivotních
18
potřeb (Gudeta, 2012: 39). Aby biotechnologické firmy získaly podporu svých projektů, argumentují třeba tím, ţe květiny tolerující nízkou zálivku představují část strategie, jak se vyrovnat s klimatickou změnou a častějšími obdobími sucha. Rostliny s niţšími poţadavky na vodu jsou nejen ekologičtější, ale mají i sociálně příznivý dopad na pěstitele ze zemí, kde je jí nedostatek. Jako bonus budou suchu odolnější hrnkové rostliny vyhovovat modernímu spotřebiteli, který je rád pěstuje, ale má méně známých, kteří by mu chodili v době jeho nepřítomnosti na balkón zalévat truhlíky (Thomas 2007). Tím, jak byly šlechtiteli vybírány rostliny s ţádoucím vzhledem, byla upozaděna jejich ţivotaschopnost, která se mnohdy z tohoto důvodu sníţila. Nízká odolnost vůči většině patogenů se řeší obvykle chemickým postřikem, coţ ale bývá častým terčem kritiky (Daughtrey a Benson, 2005). Vůči patogenům odolnější transgenní květiny, jsou tak opět mnohými povaţovány za ekologicky příznivější. Pro rezistenci vůči virům byla geneticky modifikována např. vánoční hvězda, komerčně dostupná však zatím není (Chandler a Bugliera, 2011). Alternativně se rostliny prosté virů pěstují v tkáňových kulturách z meristému, ve venkovních prostorách je nemoţné šíření virů zabránit. Nejvyšší náklady pro producenty okrasných rostlin představuje zajištění odolnosti vůči hmyzu. Např. přestoţe zemědělské plodiny produkující po genetické úpravě Bt toxin bakteriálního původu jsou vůči cílovým škůdcům odolné, proti běţným škůdcům některých okrasných rostlin je tento toxin neefektivní20. Předpokládá se, ţe po nalezení vhodné alternativy, která by rezistenci zaručila, bude tato genetická úprava okrasných rostlin patřit mezi nejčastěji vyuţívanou. Tolerance k herbicidům, které je genovým inţenýrstvím také dnes uţ téměř rutinně dosahováno u některých zemědělských plodin, by zaručila producentům okrasných květin niţší náklady, s otazníkem zůstává, zda by tím bylo dosaţeno i niţší spotřeby herbicidů. U zemědělských plodin tomu někdy bývá přesně naopak. I u drobných zahrádkářů by našla tolerance k herbicidům uplatnění – měli by méně práce s pletím svých záhonů (Chandler a Bugliera, 2011).
Uchování čerstvosti po sklizni
20
Tuto funkci ale plnil např. v experimentu s transgenní chryzantémou. Zatímco Bt chryzantéma byla poškozena na 5 % části listů, kontrolní rostlina na 95 % (Underwood a Clark 2011).
19
Dnes se květiny obvykle transportují na velké vzdálenosti. Aby vydrţely dlouho čerstvé, jsou během přepravy uchovávány v chemicky obohacené atmosféře. Kupříkladu takové růţe musí před svátkem sv. Valentýna uchovat čerstvost i několik týdnů, aby jich na daný den byla dostatečná zásoba (Chandler a Tanaka, 2007: 172). Vhodná genová manipulace by pomohla sníţit náklady na jejich uchovávání a zároveň by pak dálkový transport mohl být označován za ekologičtější. Převozem na místo prodeje a koupí nároky na okrasnou rostlinu ale ještě nekončí. Aby rostliny vydrţely co nejdéle čerstvé ve váze, musí být po sklizni ještě speciálně ošetřovány (např. aplikací stříbrných iontů, ale potenciálních netransgenních moţností, jak jejich senescenci oddálit, existuje více). To jim zaručí imunitu vůči vlastní produkci rostlinného hormonu etylenu, způsobujícího jejich „předčasné“ ţloutnutí a vadnutí. Pouţívání sloučenin stříbra je za tímto účelem v současnosti zakázáno z důvodu obav ze zatěţování ţivotního prostředí těţkými kovy. Společnost Florigene proto vytvořila transgenní karafiáty, které ke sníţení (či produkci) etylenu ţádné chemické ošetření nepotřebují (Chandler a Tanaka, 2007: 182).
Načasování kvetení Správné načasování kvetení určuje produktivitu daného místa ve skleníku. Producenti by ocenili mít moţnost naplánovat, kdy přesně mají rostliny vykvést, aby byla pohotově uspokojena sezónní poptávka (např. na Den matek či zamilovaných). Zatím je načasování kvetení upravováno vnější aplikací růstových látek či změnou fotoperiody, pohodlněji můţe být stejného dosaţeno genovou manipulací (Franklin a Whitelam, 2006).
Velikost rostliny21 Spotřebitelé preferují rostliny nízkého vzrůstu a kompaktního tvaru. Takovéto rostliny navíc zabírají méně místa a jsou snadněji transportovatelné. Ke zmenšení jejich růstu jsou běţně vyuţívány chemické regulátory (hlavně fytohormony gibereliny a látky ovlivňující jejich syntézu), některé jsou jiţ v Evropě pro svou toxicitu zakázané. Šlechtěním je změna velikosti u řady druhů okrasných rostlin nedosaţitelná. Sníţením 21
Jak zmiňuji hned v první větě, velikost rostliny je i estetickou vlastností a mohla by být zařazena i do kategorie estetických genových modifikací.
20
vnitřní hladiny giberelinů metodami genového inţenýrství prostřednictvím genové modifikace se podařilo vytvořit trpasličí varianty petúnie (Underwood a Clark, 2011). Vyuţití těchto modifikací by bylo moţné také ve venkovním prostoru, např. trpasličí varianty dřevin ve městech a v zahradách. Kompaktnější rostliny, které se méně větví, by zahrádkářům ušetřily práci s ořezáváním, městům peníze za údrţbu veřejné zeleně (Dobres 2011: 70).
2.2
Estetické genové modifikace Do této kategorie zařazuji, jejichţ genové modifikace nemají jiný neţ estetický
charakter.
Barva květu Barva květu představuje pro zákazníka jednu z nejdůleţitějších vlastností. Zdaleka ne všechny odstíny jsou u všech druhů rostlin dosaţitelné tradičními šlechtitelskými metodami. Nejpestřejší historii úpravy barvy květu má růţe. Divoké růţe jsou nejčastěji bílé nebo světle růţové, dnes nejhojněji pěstované červené jsou výsledkem dlouhodobé selekce a kříţení. Modrá růţe v přírodě ani ve skleníku ale nikdy nevznikla. Přesto nebo právě proto je idea modré růţe velmi stará. Po 200 let se ji lidé snaţili uskutečnit standardními metodami šlechtění, ale modré se výsledná barva podobala jen hodně vzdáleně. Roku 1850 dokonce nabídla zahradnická společnost v Británii a Belgii 50 0000 franků člověku, který představí opravdovou modrou růţi (Bhattacharjee a Banerji, 2010: 76). Od té doby byla modrá růţe jakýmsi svatým grálem šlechtitelů. Několikrát se podařilo vyšlechtit růţe barvy blíţící se modrému odstínu, ale toto zbarvení bylo vţdy výsledkem červených pigmentů. Existují odrůdy mající přívlastek modrá přímo v názvu (Blueberry Hill, Veilchenblau), ale fyzicky modré nejsou. Jako symbol věčného hledání a nenaplněné touhy se modrá růţe dostala i do řady literárních děl známých autorů22. Neúspěch tradičních šlechtitelských technik, jejichţ omezení spočívá pouze ve vyuţívání organismů, které jsou vzájemně křiţitelné, je způsoben skutečností, ţe gen pro modrou barvu není přítomen v ţádné z v přírodě existujících růţí. Ty pak nemohou
22
Např. Novalis, Rudyard Kipling, Tennessee Williams
21
tvořit delphinidin, pigment, který je zodpovědný za modrou barvu např. květu petúnie či macešky23. A tak kdyţ bylo v polovině 80 let prokázáno, ţe je moţno měnit barvu květu s uţitím technik genového inţenýrství24, začaly se snahy o naplnění dávného snu o modré růţi postupně realizovat. Po počáteční vlně optimismu a víry, ţe genové technologie mohou dělat zázraky, však následovala série zklamání. Roku 1991 se konečně podařilo z petúnie izolovat „modrý gen“ zodpovědný za modrou sloţku výsledné barvy jejího květu. V polovině 90. let se ho podařilo inkorporovat do DNA růţe, nicméně tato změna se na fenotypu květu neprojevila ani nafialověle natoţ pak modře, a to přesto, ţe byl v jejích květech modrý pigment delphinidin obsaţen. Gen z petúnie byl s mnohem lepšími výsledky otestován v karafiátu, kde se projevil podstatně výrazněji. Roku 1996 australská biotechnologická společnost Florigene představila první modrý karafiát nazvaný „Florigene Moondust“, za jehoţ barvu byl zodpovědný gen z rostliny jiného druhu. Tento karafiát se stal první transgenní komerčně pěstovanou okrasnou rostlinou vůbec. Nicméně „modrá“ barva Moondustu je ve skutečnosti také spíše světle fialová a i v pořadí druhý o něco modřejší karafiát „Florigene Moonshadow“ je ve skutečnosti jen sytě purpurový. Dnes uţ je na trhu spousta dalších „měsíčních karafiátů“ (Obr. 2). Po provedení obdobné operace s modrým genem macešky namísto petúnie vznikla odrůda vínové barvy pojmenovaná „Cardinal“. Na vině dosaţení pouze náznaku fialovosti bylo kyselé prostředí vakuol okvětních plátků, které projev modrého genu inhibovalo. Jako první „geneticky“ modrá růţe pak byla firmou Suntory představena roku 2004 odrůda „Applause“25. Její název je symbolickou gratulací k dosaţení „nedosaţitelného“, navíc v japonštině se slovo aplaus rýmuje se slovem růţe. K dostání (po téměř dvaceti letech ode dne zahájení výzkumu) za 24-35 dolarů za růţi je tato růţe v Japonsku, USA a Kanadě – ověřit aktuální cenu. Přestoţe zhruba 95 % všech pigmentů okvětních plátků tvoří delphinidin, květ stále není dostatečně modrý kromě 23
Konkrétně růţe postrádají gen pro flavonoid 3‘,5‘ hydroxylázu, který je nezbytný pro biosyntézu modrých pigmentů odvozených od delfinidinu. 24 Klíčové bylo zjištění, ţe po přenosu genu z kukuřice postrádala petúnie modrou sloţku barvy a její květy byly světle červené (Meyer a kol., 1987). 25 Prvním krokem k tomu, aby se květ růţe jevil jako modrý je umlčení „červeného DFR genu“, tedy genu pro enzym zahajující biochemickou dráhu, jejíţ výsledkem je pigment zodpovědný za červenou barvu květu. Výsledná růţe představuje pravděpodobně jedno z prvních komerčních vyuţití metody umlčování genů (gene silencing). Je-li zamezeno tvorbě červeného pigmentu, následuje vloţení genu pro samotný modrý pigment delphinidin, za tímto účelem je transferován „modrý gen“ z macešky. Posledním krokem je vloţení vhodného „modrého DFR genu“ pro enzym zahajující biochemickou dráhu, jejíţ výsledkem je produkce delphinidinu. Pro tento úkol je zatím nejvhodnější gen z kosatce (CSIRO 2005)
22
výše zmiňované kyselosti prostředí hraje roli přítomnost dalších flavonoidů či iontů kovů (Potera, 2007). Nicméně geny pro příjem a ukládání iontů kovu a změnu pH uţ byly identifikovány a dále se na jejich výzkumu pracuje (Tanaka a kol., 2009: 5). Zda bude někdy k dostání nejen „modrá“, ale i opravdu modrá růţe, je tedy pravděpodobně jen otázkou času a peněz. Přestoţe představuje geneticky a zároveň fenotypově modrá růţe cíl sám o sobě, můţe její zařazení do šlechtitelského programu v budoucnu poslouţit ke vzniku spousty zcela nových odrůd, neboť bude křiţitelná s dalšími, do té doby vyšlechtěnými odrůdami. Kromě modré růţe a karafiátu můţeme v blízké budoucnosti očekávat i představení modré chryzantémy, která přirozeně postrádá tentýţ gen pro tvorbu modrého pigmentu jako růţe a karafiát.
Obr. 2: „Modré“ transgenní karafiáty a růže. (Zdroj: Chandler a Bugliera 2011)
Naopak u jiných tradičně modrých květin se stala ţádoucí jejich červená odrůda. Za červenou barvu květů jsou odpovědny především karotenoidy, o jejichţ dráze se předpokládalo, ţe bude snadněji manipulovatelná, neboť je více probádaná (Chandler a Bugliera, 2011). Červený kosatec (kosatec se běţně vyskytuje v téměř jakékoli barvě
23
kromě červené) je od zahájení prvních šlechtitelských snah podobnou (i podobně beznadějnou) metou jako modrá růţe26. A to přesto, ţe produkuje stejné oranţovočervené pigmenty jako plod rajčete, jen v niţší koncentraci Technikami genového inţenýrství byly do genomu kosatce vpravena DNA lilie, červeného pepře a bakterie, ale výsledná barva byla zatím, přes obrovské finanční náklady pouhá růţová. Kosatec se téměř neprodává jako řezaná květina, byl by tedy určen především zahrádkářům (Gessert, 2010: 109). Z pozměňování barvy květu nejsou vyčleněny ani okrasné keře. Zlatici byla experimentálně změněna barva na oranţovo-bronzovou (Rosati a kol 2003).
Morfologie a velikost květu Barva představuje snad nejvýraznější vlastnost květu, v laboratoři je ale moţné si pohrát i s jeho výsledným tvarem a velikostí. Vznik konkrétního květního orgánu (kalich, koruna, pestík, tyčinka) není podmíněn jen jedním genem, ale jejich kombinací. K výzkumu regulace kvetení se běţně vyuţívá „vypínání“ jednotlivých genů, které vede k formování jiného orgánu např. další koruny namísto pestíků. Tyto experimenty se staly inspirací pro genetickou úpravu chryzantémy, kde byla právě další řada korunních plátků takto vytvořena (Aida a kol., 2008). U gerbery se zase podařilo přímo změnit tvar okvětních plátků (Yu a kol., 1999). Zvýšením obsahu rostlinných hormonů cytokininů je moţné znásobit počet buněk a velikost kýţené části rostliny, např. zrovna květu. Myslím, ţe změna tvaru květu má v případě pouţívání genových modifikací okrasných rostlin velký potenciál stát se vyhledávanou. Jakých různých tvarů například dodnes nabyly šlechtěním tulipány. Zmiňované úpravy mají ovšem ještě daleko k tomu, abychom si mohli navrhnout a realizovat tvar libovolný u zvoleného druhu, třeba orchideje.
Vůně
26
I kdyţ ne v takové míře jako modrá růţe, ale přesto můţe být symbolem nedosaţitelného, vysněného. Do názvu si červený kosatec dalo např. jedno malé nakladatelství fantasy literatury http://redirisbooks.com/ [Staţeno 7.12.2013]
24
Důleţitou estetickou kvalitu květů představuje jejich vůně27. Její intenzita ale často negativně koreluje s dobou, po kterou vydrţí rostlina čerstvá ve váze a tu je ţádoucí co nejvíce prodlouţit (Potera, 2007)28. V současné době komerčně úspěšné druhy řezaných květin jsou uţ tak (pře)šlechtěny, ţe skoro nevoní. Poslední dobou proto roste obliba starých (ještě vonících) odrůd, a ty nové, transgenní a vonící by údajně představovaly komerční trhák. Některé geny kódující enzymy, které mají na vůni přímý vliv, uţ byly identifikovány, na trhu vonící transgenní květiny ale ještě nejsou. Očekává se ale, ţe bude moţné vůni nejen zesílit, ale vytvořit i zcela umělou vůni naprosto neodpovídající dané rostlině či rostlinné říši vůbec (Saenz 2010). Snem producentů květin je např. vánoční hvězda, která by díky vhodné genové modifikaci vrátila do domovů, v kterých se rozhodli pro umělý vánoční stromek, atmosféru vonícího jehličí (Potera 2007). Vůně květů hraje důleţitou roli v interakci s hmyzem. Její změna by mohla rostlinu připravit o schopnost lákat hmyz, který poţírá její škůdce (Dudareva a Pichersky, 2008). Teoreticky by bylo moţné naopak pozměňovat vůni rostlin, za účelem zvýšení obranyschopnosti. Toho zatím bylo dosaţeno u Arabidopsis (Underwood a Clark 2011). Genové modifikace rostlin za účelem změny vůně mohou mít přesah i mimo zahradnictví. Rostliny jsou běţně vyuţívány k výrobě parfémů a moţnost změny zastoupení a intenzity určité vonné sloţky by mohla být v parfémovém průmyslu vyuţita (Underwood a Clark 2011). Změny vůně technikami genového inţenýrství uţ bylo dosaţeno (Pichersky a Dudareva, 2007), ke komerčnímu vyuţití ale zatím nedošlo.
Bioluminiscence Transgenní novinkou, na kterou narozdíl třeba od modré růţe neměl donedávna nikdo ani pomyšlení, jsou rostliny, které samy svítí. Schopnost svítit nezávisle na zdroji světla mají především ţivočichové mořských hlubin. Jimi emitované světlo je nejčastěji modré nebo zelené, protoţe tyto vlnové délky nejlépe pronikají mořskou vodou, ale najdou se i červené či ţluté výjimky. Svítícími organismy bylo lidstvo fascinováno dlouho předtím, neţ byly vyuţity pro vědecké účely jako genové markery. 27
Důleţitá byla uţ ve starověkém Egyptě (čichání ke květům patřilo mezi nejvýraznější poţitky) či raných Mexických zahradách. 28 Ztráta vůně růţe způsobená dlouhodobým šlechtěním má obdobnou historii jako ztráta chuti rajčete, u nějţ byla pro šlechtitele ţádoucí především tuhost plodu. Geny zodpovědné za chuť rajčete a vůni růţe jsou ve skutečnosti také totoţné.
25
Bioluminiscence dnes můţe být kromě markerů vyuţíváno při diagnostice některých chorob (např. rakoviny) a detekci kontaminace ţivotního prostředí a koneckonců i v umění či pro zábavu. První transgenní svítící rostlina byla vytvořena výhradně pro vědecké účely jiţ roku 1986 (Ow a kol. 1986). Jednalo se o běţně vyuţívanou modelovou rostlinu tabáku, v roce 2000 byla obdobně upravena Arabidopsis. Obě rostliny byly obohaceny o gen pocházející ze světlušky kódující enzym luciferázu, později byly vkládány geny mořské bakterie29. Luciferáza katalyzuje reakci oxidace luciferinu, při které vzniká světlo30. Substrát luciferin tyto transgenní rostliny neuměly na rozdíl od světlušek a bakterií vytvářet samy, bylo proto třeba rostliny luciferinovým roztokem zalévat (dodávaný luciferin je toxický, drahý a výsledné světlo je navíc poměrně slabé). Roku 2010 se podařilo týmu Alexandra Krichevskyho s touto nepříjemností vypořádat – rostlina tabáku ke svícení jiţ zalévání tímto dodatečným substrátem nepotřebuje, a to díky genu, který byl vloţen z mořské bakterie Photobacterium leiognathi (Krichevsky a kol. 2010). V rámci jednoho ročníku soutěţe iGEM tým z univerzity v Cambridge představil návrh stromů, které by díky nově vloţeným genům v noci samy svítily a nahradily tak pouliční osvětlení31 (Obr. 3). Nové osvětlení by nebylo pouze krásné, ale představovalo by i obrovskou úsporu energie z inţenýrských sítí. Kvůli časovému omezení soutěţe modifikoval tým pouze bakterie. Pokud jsou ve vodě dostatečně zásobovány kyslíkem, baňka s nimi vydává světlo – sice mnohem slabší neţ zapnutá lampička, ale dostatečné ke čtení knihy32 (Obr. 4). Na oba zmiňované týmy navázal Glowing plant, tým prezentující se jako poloamatérská DIY vědecká skupina, která si kladou za cíl vytvořit nejprve svítící Arabidopsis, následně růţi a nakonec snad i zmiňované stromové veřejné osvětlení. Jejich rostliny zatím svítí poměrně slabě, ale vzhledem k předchozím úspěchům není důvod se domnívat, ţe tomu tak zůstane navţdy (Calkins 2013). V současné době běţí další výzkumy, které se snaţí intenzitu světla zvyšovat.
29
Nejznámější luciferázou je sice ta světlušek, tohoto enzymu ovšem existuje celá řada různých typů, které jsou pro různé účely syntetické biologie různě vhodné. Najít ten pravý můţe být náročné. 30 Luciferin po reakci s kyslíkem excituje, po jeho deexcitaci vzniká oxyluciferin, oxid uhličitý a ve formě viditelného záření se uvolňuje energie. 31 Umělé svítící stromy jsou oblíbené třeba v Íránu, tam jsou květy ale zatím nahrazovány standardně ţárovkami. 32 Více o týmu a jejich projektu na http://2010.igem.org/Team:Cambridge [Staţeno 29.11.2013]
26
Obr. 3 Vizualizace svítících stromů. Tyto stromy by díky nově vloţeným genům v noci jednou mohly nahradit pouliční osvětlení. (Zdroj: Cambridge Team33)
Obr. 4 Baňka se svítícími transgenními bakteriemi E.coli. (Zdroj: Cambridge team34)
33 34
Dostupné na http://www.bbc.co.uk/news/science-environment-21144766 [Staţeno 29.11.2013] Dostupné na http://2010.igem.org/Team:Cambridge/Photos [Staţeno 29.11.2013]
27
3 Genové modifikace rostlin v umění - základní systematizace Nejen v okrasném zahradnictví mohou být transgenní rostliny vyuţity, postupně si nachází i cestu do sféry umění. Tato kapitola je přehledem hlavních dosud realizovaných děl obsahujících transgenní rostliny s přesahem k ostatním dílům bioartu.
3.1
Umělecké směry využívající živé organismy V této části se zabývám především díly bioartu, konkrétněji bitoech artu,
především pak uměním transgenním. Pro snazší orientaci v těchto pojmech uvádím jejich stručnou charakteristiku (názorné zobrazení viz Příloha 4). Bioart představuje relativně nový směr, který bývá často spojován s dalšími směry 20. a 21. století (např. konceptuálním uměním, land artem, body artem, eko artem, environmentálním uměním a dalšími). Protoţe se porůznu prolínají, bývá nesnadné a koneckonců ne nezbytné určité dílo do správné kategorie zařadit. Ani v rámci bioartu není klasifikace děl úplně jednoznačná, neboť pod tento pojem můţeme zahrnout celou řadu různých směrů představujících jeho podkategorii. Jejich nárůst koreluje s rychlým vědeckým pokrokem a intenzivním rozvojem biologických disciplín ve dvacátém století, který se stal umělcům inspirací nebo přímo nástrojem. V práci se budu drţet terminologie, kterou uvádí ve své knize Green Light (2010: kap. 1) George Gessert, umělec, teoretik a editor časopisu Leonardo35. Termínem bio art se označují díla, jejichţ součástí jsou ţivé organismy s výjimkou člověka36 nebo se na jejich vzniku tyto organismy přímo podílejí, přičemţ právě ona ţivost vyuţitého organismu má v díle klíčový význam. Nejedná se tedy např. o vyuţívání tradičních či digitálních médií k tomu, aby odkazovala na ţivé formy, ale přímo o ony organismy in vivo. 35
Leonardo Journal je časopisem Mezinárodní společnosti pro umění, vědu a technologii (International Society for the Arts, Sciences and Technology), který představuje klíčovou platformu pro prezentaci umělců vyuţívajících poznatků vědy a technologických inovací v umění a teoretiků těchto nových uměleckých směrů. Jeho první číslo inicioval roku 1968 Frank Malina. Podstatná část umělců, o kterých je zmínka v této kapitole, se prezentovala nebo byla prezentována právě v tomto časopise. 36 Často ale do bioartu bývají řazena díla, která sice vznikají v biologických laboratořích, jsou ale spíše body artem. Příkladem je třeba kontroverzní „Ucho na paţi“ (Ear on Arm, 2007) australského performera Stelarca (Stelarc 2008).
28
Biotechnologické umění (Biotech art)37 pak představuje podkategorii bioartu. Jde o umění, v jehoţ rámci bylo s vyuţitými organismy navíc manipulováno, autor zasahoval do jejich vnitřních procesů, aby dosáhl změny výsledné podoby organismu. Stává se tak přímo „spolutvůrcem“ vzniklého organismu. Uměleckým objektem ale můţe být i samotný proces „úpravy“ organismu bez ohledu na výsledek. Mezi biotechnologické umění řadíme relativně jednoduché procesy, jako je šlechtění rostlin či díla38, u kterých byly vyuţity sofistikovanější biotechnologie, jako např. práce s tkáňovými kulturami (např. výroba snubních prstýnků vypěstovaných z kostní dřeně, ucho „ze zkumavky“) nebo metody genového inţenýrství. A právě umělecká podkategorie bio artu i biotech artu, vyuţívající metod genového inţenýrství, bývá označována jako transgenní umění (Transgenic art). Díly z této kategorie se práce zabývá především. Hranice další kategorie kategorií - genetického umění (Genetic art) - nemusí být vţdy úplně jasné. Pod tento termín se standardně řadí vše, co se týká DNA, ať uţ jsou to její modifikace, šlechtění nebo jen její samotné umělecké znázornění (třeba obrázek chromozomu). Nemusí se jednat pouze přímo o DNA, ale i proteiny, které kóduje, výsledné organismy, v které se proteiny skládají či evoluční procesy, kterým organismy podléhají. Do genetického umění spadají i díla umělců 20. století, kteří vyuţívali neţivý materiál k reflexi biologické revoluce a genetiky (např. Miller, Clarke, Jones, Ashbaugh, Rockman)39. Zatímco umělci pouţívající genové modifikace („transgenní umělci“) pracují fyzicky přímo s DNA, autoři genetického umění („genetičtí umělci“) o její existenci nemusí mít vůbec ponětí.
3.2
Rostliny v umění Práce s rostlinami je ve srovnání s ţivočichy jednodušší - neutíkají, jsou méně
náročné na péči, necítí bolest (nebo alespoň ne tak jako zvířata), nikdo umělce neodsoudí (protoţe to ani nikoho nezajímá), kdyţ mu nějaká zahyne a vůbec otevírají méně morálních dilemat a etických otázek. S rostlinami mohou umělci nakládat naprosto svobodně, tedy pokud to nemá zásadní vliv na ţivotní prostředí či zdraví 37
Termín zavedl Jens Hauser. I kdyţ povaţování šlechtění za biotechnologii je sporné. 39 Vůbec v 80. a 90. letech nebylo umění nějak zobrazující DNA vzácné. Vezmeme-li definici genetického umění do důsledku, je moţné do této kategorie řadit vše ţivé, neboť všechny organismy se skládají z proteinů vytvořených podle návodu DNA a všechny podléhají evoluci. 38
29
člověka. Přesto nemůţeme říct, ţe by po srovnání úspěšných děl bio artu převaţovala ta rostlinná nad ţivočišnými. Ačkoli přesné počty zřejmě neexistují, zastoupení rostlinné a ţivočišné říše je v rámci bio artu zhruba vyrovnané. I do galerií nachází cestu zástupci rostlin a ţivočichů přibliţně ve stejnou dobu. Jedním z důvodů, proč vyuţívání ţivočichů přes jejich problematičnost nezaostává, je větší příbuznost zvířat s člověkem. Jsou nám podobnější, více tedy lidského diváka zajímají, rádi se díváme sami na sebe (i pavilon goril bývá obvykle plnější neţ skleník v botanické zahradě). Kvůli větší příbuznosti s člověkem vyvolává zapojení ţivočichů do uměleckého procesu více etických sporů a přitahuje pozornost, která je v případě umění (zvláště je-li jeho cílem rozpoutat společenskou debatu) ţádaná. Jakou vlnu zájmu i rozhořčení rozvířil třeba GM králík Alba Eduarda Kace, a to se jednalo o celkem nevinnou genovou modifikaci. Řada umělců i přes jejich niţší atraktivitu pro okolí zůstala věrná rostlinám. Ať uţ kvůli jiţ zmiňovaným výhodám či širší variabilitě výsledků a větší škále nekontroverzních moţností, jak s nimi pracovat. Gessert, který pracuje téměř výhradně s rostlinami, navíc povaţuje za pro člověka přitaţlivou skutečnost, ţe s nimi sdílíme takzvaný „non-experience life“. Synonymem ţivota totiţ není pouze vědomí, ale i nevědomí. Třeba takovou slinivku či mitochondrii také obvykle necítíme, samy nedisponují ţádným vědomím, přesto jsou ţivé. Gesserta na tuto myšlenku přivedla zkušenost s narkózou. Všichni znají stav nevědomí a rostliny s námi právě sdílí tuto tajemnost, jsou, přestoţe nemyslí, chceme si tento stav připomínat, proto nás zajímají (Gessert 2010: 6). Přestoţe se v práci soustředím především na rostliny, povaţuji za důleţité zmínit i některá díla vyuţívající jiné organismy (kromě ţivočichů i bakterie či houby) v případě, ţe představovala první pouţití nové technologie v umění nebo milník, který ovlivnil pozdější vývoj. Pozastavím se i u šlechtění rostlin s výhradně uměleckým účelem (Steichen, Gessert), protoţe ačkoli se nejedná přímo o genové inţenýrství, jde o poměrně zásadní zásah do genomu rostlin a některé šlechtitelské neúspěchy navíc objasňují, proč mají umělci (či zahradníci) potřebu sahat po genových modifikacích rostlin.
3.3
Biotechnologie v umění Věda byla umělcům inspirací uţ od počátku novověku. V centru jejich pozornosti
však stála především matematika (renesance), fyzika, později i inţenýrské obory 30
(futurismus). K velkému nárůstu zájmu o zobrazování přírody ze strany umělců došlo v 18. a hlavně 19. století. Ve skutečnosti se jednalo ale spíše o krajinu jako celek neţ o samotné organismy a inspirování se přírodními vědami. Uţ ve dvacátém století se ale krajinomalba dostává z hlavního uměleckého proudu do hledáčku leda tak nedělních malířů. V první polovině 20. století se přesto ţivé organismy objevují jen zřídka a jedná se spíše o doplněk neţ hlavní motiv díla. Příkladem jsou malby malované oslem Rollanda Dorgelése (1910), ţiví švábi jako součást instalace Philipse Johnsona (1934) či hlemýţdi a rostliny v Deštivém taxíku (1938) Salvatora Dalího (Stibral, 2011: 27-28). Autorem prvního díla, které můţeme zařadit do kategorie biotech artu, je vědec a objevitel penicilínu Alexandr Fleming. Obrazy vybarvené mikroorganismy tvořil tak, ţe na agar poloţil papír, na němţ byly v malém mnoţství
a tudíţ pouhým okem
neviditelné mikroorganismy. Agar tyto organismy vyţivoval a jak se mnoţily, stávaly se společně výraznějšími aţ pro člověka viditelnými. Po aplikaci formalinu se jejich růst zastavil a výslednému „obrázku“ tak zůstaly v poţadované proporce (Fleming 2007). Takto vzniklé medailony (obrázky byly kruhové díky tvaru Petriho misek) pouţíval jako dárky (Obr. 5). Flemingovi ale nešlo primárně o umění, ale především o jakousi reklamu na „technologii“ a esteticky zajímavý vědecký experiment40.
Obr. 5 Alexander Fleming: Guardsman (1933). Bakterie na savém papíru. (Zdroj: Fleming 2007)
40
Tuto tendenci má ostatně i řada současných umělců tvořících v laboratořích
31
Flemingovo dílo nemělo v uměleckých kruzích ţádnou velkou odezvu a zůstal aţ do konce 20. století bez pokračovatele. Tehdy uţ mikroorganismální omalovánky ale netvořili vědci, nýbrţ umělci. Roku 1988 Erwin Hoffman kultivoval bakterie z Kandinskeho obrazu Parties diverse. Od 90. let umělci malovali na agar barevně svítícími modifikovanými E.coli. (např. Andre Brodyk). Patricia Noronha vyuţila ve svých biomalbách kvasinky. Paletu barev, kterých mohou kvasinkové kolonie nabývat, rozšířila barevnými látkami, které jsou schopné buňky absorbovat (Noronha 2011). Od 60. letech byly ţivé (makro)organismy vyuţívány spíše jako součásti land artových expozic. V těchto dílech byl kladen důraz především na přírodu neţivou, přestoţe rostliny byly jejich nedílnou součástí. Toto období (a zvláště pak 70. a 80. léta) se neslo také ve znamení ekologického či environmentálního umění, umělci upozorňovali na poškozování ţivotního prostředí a navrhovali nápravu. Stále ale byly vyuţívány jiţ existující druhy jako součást většího celku (Stibral 2011). S prudkým rozvojem biologie a především genetiky a nových technologií v druhé polovině a zvláště pak koncem 20. století roste chuť umělců vyuţít tyto techniky a znalosti i při umělecké tvorbě. Vědecko-technická revoluce a pocit, ţe člověk vítězí nad přírodou, láká. A to jak ty, kteří chtějí tuto situaci nějakým způsobem (mnohdy kritickým) reflektovat (častěji případ environmentálních umělců) tak ty přímo vyuţívající nové vědecké znalosti v tvorbě (častěji umělci bio artu). Roku 1968 švédský umělec Sten Hanson zhudebnil sekvenci kodonů41 (Kac, 2007). Jedná se zřejmě o první dílo, které vyuţívá přímo nabízející se převod sekvence genů na něco jiného, v tomto případě hudbu. Genetický kód od té doby fascinoval mnohé další umělce. S trochou kreativity je moţné ho převádět na leccos – texty, hudbu, obrazy. Naopak stejně tak je moţné převést do „jazyka“ DNA nějaký text a ten poté „kamsi“ vloţit42. Prvním dílem, které bylo vytvořeno přímou manipulací s DNA, byla Davisova Microvenus (1996). Segment DNA kódující symbol ţenských pohlavních orgánů a zároveň germánskou runu symbolizující Zemi byl vloţen do bakterie E. Coli. Bakterie se tak stala nositelkou (vizuální) informace vloţené člověkem (Davis 2007).
41
Tři za sebou jdoucí báze. Např. Vondrejs ve své knize uvádí jím navrţenou šifrovací tabulku pro češtinu, podobnou tabulku si ale můţe vytvořit kaţdý podle sebe (Vondrejs 2010: 23). Toho je moţné vyuţít při „podepisování autorských genů či organismů. Vkládání svého jména případně nějakého vzkazu do DNA si oblíbili umělci, v budoucnu můţeme očekávat i takovouto komerční sluţbu. 42
32
S transgenními bakteriemi pracoval i Eduardo Kac ve svém díle Genesis (1999; Obr. 6). Vybraný úryvek z Bible43, který bývá západní civilizací interpretován jako stvrzení nadvlády člověka nad vším ţivým, převedl do Morseovy abecedy44 a tu pak do čtyřpísmenné „abecedy DNA“, kde kaţdé „písmeno“ značí jednu bázi. Z těch byl syntetizován řetězec DNA, který byl vloţen do bakterie E. Coli. Vzniklá kolonie bakterií byla v galerii umístěna pod UV lampou napojenou na internet. Kdokoli se zněním biblického úryvku nesouhlasil, mohl lampu prostřednictvím internetu rozsvítit a vyvolat u bakterií vnik mutací. Vloţený úsek genu byl po nějaké době přes Morseovu abecedu opět převeden do angličtiny (Andrews 2007: 132). Výsledný text byl pozměněn mimo jiné tak, ţe nebylo čitelné slovo člověk. Přímo nabízející se technologií vyuţitelnou pro tvorbu esteticky zajímavých objektů je vkládání genů pro tvorbu fluoreskujících proteinů, nejčastěji GFP či luciferázy45.
Vkládání
fluorescenčních
genů
je
rutinně
zvládnutým
úkonem
v laboratořích (poprvé kdy a co), na umělcích (popř. obchodnících46) je vymyslet, co by mělo svítit, a jak tento svítící organismus představit veřejnosti. Zatímco fluoreskující rostliny do té doby mnoho povyku nevyvolaly (koneckonců chlorofyl po ozáření emituje červené světlo i bez genové modifikace), první „veřejně vystavený“ GFP ţivočich přitáhl značnou pozornost. Z nekomerčních důvodů vytvořil (s výraznou asistencí vědecké laboratoře) domácího mazlíčka králíka Albu47 v rámci svého projektu GFP Bunny (2000) Eduardo Kac. Vzhledem k tomu, ţe autorovi nešlo pouze o to vytvořit ţivou sochu, ale spíše o společenskou událost a rozpoutání debaty o genových modifikacích ţivočichů, které přestávaly být nenaplnitelným snem řady vědců, byla akce úspěšná. Přestoţe GFP myši a králíci běţně vznikaly v laboratořích, pro veřejnost se jednalo o téma téměř neznámé. Součástí díla (kromě vzniku králíka a rozpoutání debaty) bylo i jeho začlenění do Kacovy domácnosti, k tomu ale nedošlo, 43
"Let man have dominion over the fish of the sea, and over the fowl of the air, and over every living thing that moves upon the earth." 44 Ani Morseova abeceda nebyla vybrána náhodou – jako nositelka informace přenášené mezi telegrafy stála u zrodu věku informačních technologií a globální komunikace. 45 GFP (green fluorescent protein) je protein, který po vystavení UV záření svítí zeleně. Izolován byl z medúzy Aequorea victoria. Ve vědeckých laboratořích je tradičně uţíván podobně jako luciferáza jako genový marker. Gen pro tvorbu GFP je navázán na gen, který chceme sledovat. Následná přítomnost GFP proteinu pak prozrazuje, ţe je na tomtéţ místě kromě něj exprimován i sledovaný protein. Nové mutace tohoto proteinu přinesly větší intenzitu záření a vyuţití proteinu i s jednodušším vybavením laboratoře stejně jako nové barvy. 46 Kromě markerové funkce mají geny exprimující svítící proteiny potenciál pro vyuţití při komerční tvorbě svítících ţivých organismů, akvarijních rybek zebřiček. 47 Autorovým původním záměrem byl GFP pes, zde však zůstal pouze u návrhu. Králík je ale také dobře zvolené zvíře, protoţe na jeho vzhled mají lidé vliv minimálně 1400 let (Kac 2003).
33
protoţe králík musel zpět do laboratoře. V reakci na to Kac zahájil kampaň za její propuštění a vzbuzení pozornosti k případu (Kac 2003). Albu sice do opatrovnictví nezískal přesto (a moţná právě proto) se tato králičí samička stala nejčastěji zmiňovaným dílem aţ symbolem bioartu a východiskem pro různé instalace a konceptuální díla.
Obr. 6: Eduardo Kac: Genesis (1999). (Zdroj: Andrews 2007)
3.4
Rostliny v biotechnologickém a transgenním umění Upravovat rostliny je samozřejmě moţné i netechnologicky. S jejich výsledným
vzhledem si např. hraje od 70. let Sjoerd Buisman. Nezasahuje však do jejich genové výbavy (na rozdíl od Steichena, Gesserta a transgenních umělců), výsledný vzhled je důsledkem vnějšího působení sil během jejich růstu. Buisman si oblíbil především plody dýně a příbuzných rostlin. Ty podvazoval řemeny a ony narůstaly do deformovaných tvarů. V místech, kde řemen nebyl, si svůj přirozený tvar zachovaly. Plody fotografoval od 80. let, později mu slouţily jako modely pro bronzové sochy (Buisman 1996). Nejstarší technikou, která můţe dědičně měnit vzhled rostliny, je šlechtění. Vědomé šlechtění bylo ale výsadou spíše vědců, zemědělců, zahradníků (včetně těch amatérských). Kvetoucí rostliny patřily do zahrad, skleníků a váz. Prvním umělcem, který přinesl ţivé (i kdyţ řezané) rostliny do galerijní místnosti je americký fotograf a kurátor Edward Steichen. Jednalo se o paletu různých barev a
34
odstínů straček, které vznikly jejich několikaletým48 kříţením (Obr. 7). Přestoţe výsledné podobě předcházelo dlouhodobé teoretické studium vědy a vůbec provozování činnosti spíše vědecké a zahradnické neţ umělecké, můţeme Steichenovu výstavu povaţovat za první případ, kdy bylo šlechtění rostlin uznáno jako umění49. Jako umění však nebyla prezentována jen prostá krása květin, ale i schopnost člověka odkrývat potenciál tvarů, vzorů, barev a odstínů, který je v rostlinách po staletí schovaný a příroda mu nedala šanci se plně rozvinout. Steichen se prezentoval spíše jako hledač a odkrývač tohoto potenciálu, spíše jako zprostředkovatel neţ tvůrce. Určitou roli při šlechtění hrála samozřejmě náhoda, hlavní slovo však měl člověk. Ten rozhodoval, které tvary a barvy přeţijí a které budou zkompostovány (Gedrim 2007). Steichen se fyzicky nedotýkal DNA, ve skutečnosti nemohl o její existenci ještě vědět, při své práci ale nevyuţíval pouze běţných metod kříţení, ale i kolchicin, který má jakoţto mutagen schopnost zdvojit chromozomy rostliny. Kromě toho, ţe tímto dosáhl nezvyklého vzhledu rostliny, učinil sterilní rostliny zdvojením chromozomů opět fertilními, čímţ bylo umoţněno jejich další kříţení. Sám změny ve fenotypu rostlin vyvolané kolchicinem povaţuje pouze za urychlení pomalého odhalování se přírody, ţádný násilný vpád do rostlinného genomu. To co by příroda nedokázala za tisíc let, on dokáţe s kolchicinem za pár hodin. Moţná kvůli spojování šlechtitelství s nacistickou eugenikou neměl Steichen ţádné známé přímé pokračovatele. Sám však ve šlechtění pokračoval a roku 1965 uvedl na trh odrůdu stračky nazvanou Connecticut Yankees, kterou je moţné si přes internet objednat i dnes. Odrůda je ideální pro zahrádkáře a s nadsázkou můţeme říct, ţe Steichen přinesl umění do amerických zahrad.
48 49
Steichen, jinak známý fotograf, se šlechtění rostlin věnoval soustavně 26 let. Roli sehrála i Steichenova původní profese, nebyl vědec, ale fotograf.
35
Obr. 7: Edward Steichen: Instalace z výstavy Edwad Steichen’s Delphiniums (New York: MoMA 1936; Zdroj: Gedrim 2007)
Na Steichena nevědomky navázal aţ George Gessert. Svou posedlost rostlinami přisuzuje vlivu dětství stráveného na farmě a otcovu zálibu v čínském a japonském umění, jejichţ ústředním motivem jsou krajiny, rostliny a zvířata50, které ho celé dětství obklopovalo. Se západní kulturou se setkával pouze prostřednictvím časopisů. To vše mělo zásadní vliv na jeho vlastní interpretaci světa, jehoţ podstatná část je nelidská (nonhuman). Během studia se vyhýbal kresbě a malbě rostlin, které byly povaţované za objekt nedělních malířů, ţen či zţenštělých gayů. Inspiroval se leckde, ale nebyl schopen vytvořit něco, co by povaţoval úplně za své. Kdyţ uţ se rozhodl s uměním skoncovat a nechat vsáknout své inkousty do papíru, při rozpíjení se barevných skvrn si uvědomil, ţe umělec není ten, kdo disponuje veškerou tvůrčí energií, ale ţe tato energie je ve všem kolem nás (včetně papíru a inkoustu). Začal tedy fungovat jako prostředník mezi inkoustem a papírem a zprostředkovával tvorbu „mraků“ a „plísňovitých tvarů“. Sám pro sebe se zároveň stal prostředníkem mezi Západem a Východem, coţ ho přivedlo zpět k rostlinám, k jejich šlechtění, které nechápe jako něco zcela vzdáleného výtvarnému umění, ale naopak jako rozšíření malířství (Gessert 2007; Obr. 7). Své rostliny stejně jako Steichen vystavuje v galeriích. Součástí jeho instalace Art Life (1995) byly kromě rostlin i zápisník, do kterých mohli návštěvníci zaznamenávat své preference a rozhodovat, která rostlina bude pouţit pro další hybridizaci a která bude zkompostována tj. účastnit se šlechtění (Yin 1995). 50
Obrazy od renesance po polovinu 19. století mu připadaly příliš antropocentrické a ilusionistické.
36
Na rozdíl od Paula Sheparda, který povaţuje domestikaci a šlechtění za ničení harmonie DNA, která byla utvářena po geologická období, chápe Gessert člověka jako toho, který se vyvinul pro to, aby si s evolucí hrál51. Vztah mezi vědou a uměním nevnímá jednostranně. Ţe věda poskytuje umělcům nové nástroje a podněty je nezpochybnitelné. Gessert navíc zastává názor, ţe umění nám pomáhá chápat evoluci a genetiku. Doplňuje hlavní slabinu vědy, kterou je ignorování emocí. Navíc šlechtění představuje způsob, jak se o daném druhu dozvědět co nejvíce, jak mu nejlépe porozumět Gessert 2007: 191).
Obr. 8 Ukázka šlechtitelského umění George Gesserta. Vlevo: kosatec „Robert Smithson“, vpravo: tořivka „Edward Steichen“ (Zdroj: Gessert 2007)
Šlechtitelská práce je tajemná, její výsledek nejistý a časově různě vzdálený. Gen, který chybí v celém druhu, zkrátka není moţné získat kříţením. Přírodní procesy genové selekce a mutace, které probíhají v přírodě, mohou být ovlivněny, není ale moţné geny zapínat ani vypínat, vkládat, natoţ pak mísit genetický materiál různých druhů. To umoţňuje aţ genové inţenýrství. Jak jiţ bylo zmíněno, esteticky zajímavou a poměrně jednoduše proveditelnou modifikací je vloţení genu pro tvorbu GFP proteinu. V instalaci Eduarda Kace nazvané Osmý den (2001) se nachází hned několik modifikovaných světélkujících organismů (rostlin, rybiček, myší, améb), které uţ sice vznikly někde předtím, ale v laboratoři se společně běţně nepotkají. Byl tak vytvořen celý umělý transgenní GFP ekosystém (Kac 2001). 51
Přesto nerad rozhoduje o osudu rostlin, které nejsou vyhovující pro další kříţení, šlechtitelské „hraní si na boha“ ho netěší (Gessert 2007: 191).
37
Jun Takita je japonským umělcem zkoumajícím vztah člověka a přírody v éře biotechnologie a autorem modelu svého mozku porostlého transgenním mechem, který po postříkání luciferinem pod UV světlem svítí. Dílo nazvané „Light, only light“ (2004; Obr. 9) reflektuje lidskou touhu po vlastnění světla a je především oslavou lidské vynalézavosti, která dokáţe přírodní organismy vylepšovat. Kdyţ se pak člověk na svítící mech dívá, nevidí ve skutečnosti pouze svítící rostlinu na zvrásněné ploše, ale světlo, které vytvořil on sám (Takita 2008). Fluoreskující mech pouţil i ve svém díle Bioluminiscent Garden (2002; Takita 2003).
Obr. 9 Jun Takita: Light, only light (2004). Vlevo: na světle, vpravo: záznam na kameru ve tmě (Zdroj: Archive for the Article Biennial 200852)
Za další stupeň GM tvorby povaţuji vlastní navrhování a vkládání genů do organismů. Umělci si mohou gen sami vymyslet, návrh poslat laboratoři a čekat, aţ jim přijde nová unikátní DNA obsahující jimi navrţenou sekvenci. Sami tak vytváří (programují) nové formy ţivota53. Nerostlinným příkladem takového syntetického genu, jehoţ sekvence vznikla přeloţením určitého výroku, je zmiňovaná Genesis. Název dalšího Kacova díla (tentokrát jiţ rostlinného) Move 36 (2004) odkazuje na legendární tah, který učinil počítač Deep Blue ve hře proti uznávanému šachistovi Kasparovovi. Tento tah, který byl aţ děsivě lidský a od počítače neočekávaný, poukázal na limity lidské mysli a zároveň téměř neomezené moţnosti umělé inteligence. Instalaci představuje jedna velká šachovnice, kde černá políčka jsou půda a bílá písek. V poli, kam počítač Deep Blue směřoval svůj tah 36, roste rostlina s nově vloţeným genem,
52
Dostupné na: http://www.article.no/en/content/artists/2008/jun-takita-fr [Staţeno 29.11.2013] Někteří dokonce uvádí, ţe zvyšují biodiverzitu, vyvaţují vymírání druhů to je ale vzhledem k tomu, ţe výtvory se nedostanou do volného prostředí hodně nadnesené. 53
38
který byl vytvořen přímo za tímto účelem. Sekvence jeho bází je převodem54 citátu „Myslím, tedy jsem“. Tento „karteziánský gen“ navazuje na gen, který je zodpovědný za kadeřavost části listů, díky čemuţ je dobře vidět, kde se oba geny nachází (Kac 2004). Samozřejmě ne náhodou je rostlina vyrůstající v poli, kde byl člověk poraţen strojem, nositelkou “karteziánského“ genu. Kac odkazuje na Descartesovo vnímání těla jako sloţitého stroje a křehkou hranici mezi lidstvím, neţivými objekty obohacenými o ţivotní kvality a ţivými organismy obsahujícími digitální informaci. Kacovo nadšení pro překládání slov do jazyka genů a „lehkost“, s jakou je moţné GM organismy vytvářet, vyústilo ve vytvoření DIY kufříku pro výrobu transgenních organismů (bakterií) v rámci svého projektu Cypher (2009). Uţivatel můţe pomocí této výbavy vloţit do bakterie (součástí balení) syntetickou DNA (součástí balení) kódující Kacovu báseň55 (Kac 2009 a). Ještě kontroverznější způsob, jak pozměnit organismus, je jeho zkombinování s jiným organismem, jiným druhem nebo dokonce říší. Vědci a nyní i umělci pomocí technik stírají rozdíly mezi různými organismy, a to doslova. Chiméry, které byly dříve součástí jen legend, se mohou stát skutečností. Zatím se tak děje pouze decentně, dosud nebyli vytvořeni ţádní kentauři ani hydry, umělci nicméně dokázali zfúzovat geny rostliny a člověka. Lidské geny ale ţivot rostliny nijak výrazně neovlivnily, zatím šlo spíše o symbolické projevy. U díla Biopresence (2003 – Shiho Fukuhara, Georg Tremmel ve spolupráci s Joem Davisem) nebyl fenotyp rostliny ovlivněn vůbec. Fukuhara upřednostňující pohřbívání pod stromem před chladným náhrobním kamenem přemýšlela, jak se vypořádat se zákazem „volného“ pohřbívání (např. právě pod stromem) v Japonsku. Památku na zesnulého chtěla nějak zvěčnit a neboţtíka začlenit zpět do přírody. A to doslovně, konkrétně vloţením lidských genů do genomu stromu a vytvořením ţivého transgenního pomníku. Původně volba padla na nekódující sekvence DNA – lidská sekvence DNA měla být vloţena do části genomu, která není přepisována v proteiny. Stala by se tak součástí rostliny, byla by předávána do dalších generací, ale na rostlině by nebylo nic znát56. Joe Davis posléze přišel s nápadem vyuţít takzvané „silent 54
Jednotlivá písmena jsou převedena na binární kód podle ASCII a jeho dvě po sobě jdoucí číslice zase zpět na písmena, tentokrát, ale pouze na 4 odpovídající bázím. 55 Pokud se podaří inkorporovat gen do bakterie, bakterie navíc zčervená. 56 Tyto sekvence vůbec představují vhodné potenciální úloţiště leckterých genů, pokud bude povoleno vpravování synteticých genů do organismů, můţe to vést ke značnému „zaneřádění“ genomů.
39
mutations“. V rostlinném genomu mají být vyměňovány pouze báze a to tak, aby výsledný kodon kódoval stejnou aminokyselinu, jako kdyby ţádná výměna neproběhla. Opět tedy dochází ke změně genotypu bez toho, aby byl ovlivněn fenotyp57 (Fukohara a Tremmel 2007). Umělci dále chtějí pozorovat, jak se mění vztah pozůstalých k takto humanizovaným stromů. Budou pro ně dále jen pouhými stromy? Sama Fukuhara v jedné ze svých přednášek přemýšlí, jestli by snědla jablko ze stromu, jehoţ součástí by byla její babička, a dochází k závěru, ţe neví (Fukuhara 2012). Nápadněji smísila lidské a rostlinné geny umělecká laboratoř C-lab (Laura Cinti a Howard Boland) a přispěla k debatě o genových manipulacích s dílem The Cactus Project (2002; Obr. 10). Prostřednictvím Agrobakteria byl přenesen gen kódující kreatin do buněk kaktusu. Z nich byla posléze kultivována celá rostlina, kterou ovšem namísto trnů „chránily“ lidské vlasy (chlupy). Ovšem „můţeme jim ještě říkat lidské, kdyţ vyrůstají z kaktusu?“, ptá se Laura Cinti (Cinti 2013). Genetická změna tak nastala bez pohlavního rozmnoţování a přitom vznikl objekt mnohem sexuálnější neţ dříve, alespoň co se týče vzhledu. Dva geneticky modifikované kaktusy pak byly později vysazeny v Mexiku v rámci The Mexico Project. Jeden na severu k dalším kaktusům do pouště, člověkem nedotčené krajiny druhý naopak na jihu poblíţ pole s GM kukuřicí (Boland 2012). Zde uţ umělecká tvorba přesahuje z organismu na celou přírodu prostřednictvím „uvolňování“ nových druhů. Na ţivý GM kaktus c-lab navázal interaktivní online hračkou Genetoy, s kterou si můţete vytvořit vlastní transgenní 2D rostlinu58. Dalším dílem, kde byly efektně propojeny lidské a rostlinné geny, je Kacova Edunia (součástí většího celku Natural History of Enigma, 2003/2008; Obr. 10). Název, který dosti vypovídá o povaze díla, vznikl sloţením Kacova křestního jména Eduardo a názvu druhu rostliny Petunia. Kac izoloval gen ze své krve, který byl posléze vloţen do petúnie. Rostlina ho normálně exprimuje, ale pouze ve svých červených cévních svazcích. Červené ţilky na růţovém podkladu jsou hodně efektní nicméně květem skutečná lidská krev nekoluje (Kac 2009 b). Kac tak vytvořil novou podobu sebe, stal se součástí rostliny a poukázal na homologii mezi lidskými a rostlinnými genovými
57
Fukuhara a Tremmel své stromy nepovaţují za geneticky modifikované organismy, protoţe vyuţívají pouze „silent mutations“. Jenţe na základě DNA syntetizované proteiny sice zůstávají sice stejné jako před zásahem, sekvence DNA ale pozměněna byla. 58 Dostupné na: http://genetoy.com/ [Staţeno 29.11.2013]
40
sekvencemi, která je větší, neţ se nám na první pohled zdá. Spolu s dílem vytvořil i limitovanou sérii balení semen Edunie.
Obr. 10: Rostlinné objekty obsahující lidskou DNA. Vlevo: Laura Cinti: The Cactus project (2001; zdroj: Cinti 2013), Vpravo: Eduardo Kac: Natural History of Enigma – rostlina Edunia (2003/2008; zdroj: Kac 2009 b)
Mezi umělce, kteří nejenţe ve své tvorbě genové modifikace vyuţívají, ale snaţí se především rozpoutat společenskou diskuzi na toto téma, patří duo BCL (Georg Tremmel a Shiho Fukuhara). Obecně se Tremmel a Fukuhara zabývají otázkami, zda a jak je moţné biotechnologické znalosti veřejně sdílet, jakou moţnost zapojení se mají umělci a zda vůbec mají v této oblasti co nabídnout. V rámci svého projektu Common flowers – Flower commons (2010) a v reakci na to, jak byly bez většího rozruchu veřejností přijaty modré transgenní karafiáty Moondust (dnes v Japonsku k dostání v běţném květinářství), tyto rostliny nakoupili a v doslova kuchyňských podmínkách a s běţně dostupným materiálem vyvinuli postup „oţivení“ a posléze namnoţení této řezané květiny v tkáňové kultuře. Vytvořili tak klony transgenního modrého karafiátu. Postup je tak jednoduchý, ţe si GM karafiát můţe s nízkými finančními náklady vypěstovat kaţdý. Další fází projektu bylo uvolnění transgenních karafiátů do ţivotního prostředí. Umělci tento krok obhajují tím, ţe neţ firma Suntory mohla své karafiáty představit trhu, bylo zapotřebí jejich dlouhého testování, měly by tedy být naprosto bezpečné. V zemích, kde Suntory můţe karafiáty pěstovat by logicky neměl být problém s jejich rozšířením ve volném prostředí (Tremmel a Fukuhara 2010). Dále se skupina v současnosti zabývá především duševním vlastnictvím. Porušují mnoţením karafiátů, jejichţ vzni představoval vysoké finanční a
41
časové náklady autorská práva? Mohou být povaţování za biopiráty? Tremmel a Fukuhara otevírají otázku duševního vlastnictví a copyrightu přírodních objektů. Jejich další společný projekt White out je úsilím o vytvoření nemodifikované rostliny z transgenní tradičním kříţením, mutagenezí či zpětnou genovou modifikací. Konkrétně je cílem vytvořit z modrého karafiátu opět bílý.
42
4 Vyhodnocení potenciálních rizik
Někteří autoři povaţují pěstování transgenních okrasných rostlin za přírodě i lidskému zdraví nejpřátelštější způsob zahradničení (např. Lutken 2012), časté jsou ale i kritické hlasy odpůrců (např. VIDEA 2002: 12). Moţných, více či méně pravděpodobných rizik, která s sebou přináší genové modifikace, je více, v této kapitole se zaměřím na ta, která jsou dle mého soudu nejdůleţitější a nejrelevantnější pro okrasné rostliny.
4.1
Možná environmentální rizika pěstování transgenních okrasných rostlin Největší obavy vyvolává moţný transfer nových genů a jejich následné
nekontrolovatelné šíření. K vertikálnímu59 genovému přenosu genů dochází, kdyţ se GM rostlina zkříţí s rostlinou jinou (kulturní či divokou) a dají vznik ţivotaschopnému potomstvu nosícímu daný gen. Ten je následně kopírován do dalších generací a stává se stabilní součástí populace. Pravděpodobnost transferu se liší v závislosti na místě, kde je rostlina pěstována, a jejím druhu. Je ovlivněn řadou vlastností, např. je-li rostlina samo či cizosprašná, jaký je mechanismus šíření jejího pylu, jak ţivotaschopné bude potomstvo, má-li šanci se udrţet a jak rychle se šíří. Vzhledem k tomu, ţe ani vnější podmínky nejsou jednoznačně předvídatelné, je obtíţné odhadnout i četnost výskytu této události (Auer 2008: 260). Ostatně se nejedná o něco, co by bylo v přírodě vzácností, naopak dochází k němu zcela běţně a zastánci genových modifikací nepopírají, ţe k němu docházet bude, povaţují ho však za zcela normální obdobně jako genový transfer z člověkem vyšlechtěných odrůd tradičním i méně tradičním (např. indukováním mutací) způsobem. Často zmiňovaným rizikem je vznik nových odolných plevelů. K tomu dochází právě vertikálním transferem genu poskytujícího rostlině nějakou výhodu (např. odolnost vůči hmyzu, toleranci sucha). Problematický plevel můţe vzniknout i z 59
Diskutován je i horizontální genový transfer, tedy přenos genu z jednoho organismu do druhého, ten je ale méně pravděpodobný.
43
rostliny konkurující rostlině okrasné v případě, ţe bude nevědomě vyšlechtěna jako vedlejší produkt pravidelných dávek herbicidů na pěstební plochu. Třetí způsob vzniku nového druhu plevelu je přímo ze samotné okrasné rostliny poté, co se rozšíří za hranice ploch, kde je záměrně pěstována60 (Johnson a Riordan 1999). Pokusy s okrasnou trávou Agrostis ukazují, ţe např. vůči herbicidům tolerantní rostliny se mohou šířit velmi rychle a daleko a případně zaplevelit hospodářská pole, odkud je obtíţné je posléze dostat (Zapiola 2008). Ostatně i případů, kdy se „běţné“ netransgenní okrasné rostliny staly invazními je celá řada. Např. zhruba 50 % všech invazních rostlin v Americe bylo původně rostlinami okrasnými, 82 % invazních stromů a keřů začalo svou dráhu na zahradách jako okrasné dřeviny. Kaţdá novinka uvedená do volného prostředí s sebou nese určité riziko, ţe bude vytlačovat populace jiných druhů nebo její hybridizací s příbuznou volně rostoucí rostlinou nová invazní rostlina vznikne (Auer 2008: 262). Dopady na organismy běţně ţijící v blízkosti nebo ty na sledované rostliny přímo potravně vázané lze prokázat poměrně snadno, i kdyţ někdy aţ poté, co se naplno projeví. Mnohem obtíţněji se zjišťují, dokazují a vyvrací dopady na organismy necílové (půdní biotu, populace hmyzu, potravu ţivočichů, koloběh ţivin a další). V pokusech, které zatím proběhly především s hospodářskými plodinami, jich byla pozorována celá řada (např. sníţení počtu včel a motýlů kvůli niţšímu výskytu plevele na poli; Auer 2008: 264). Samozřejmě ani v budoucnu nebude moţné veškeré potenciální důsledky na všechny organismy předem odhalit a dosáhnout stoprocentní jistoty, ţe uvolnění nové rostliny do ţivotního prostředí je zcela bezpečné. I malý zásah do jednoho článku potravního řetězce můţe mít obtíţně predikovatelné dalekosáhlé důsledky. Výše popsaná rizika souvisí především s modifikacemi, které mají jinou neţ okrasnou funkci. V případě většin dosud realizovaných vysloveně estetických modifikací (třeba změny barvy květu) je nepravděpodobné, ţe by fitness rostliny a riziko jejího (či jejích genů) nekontrolovatelného šíření byly oproti rostlině netransgenní výrazně zvýšeny61 (Chandler a Tanaka, 2007: 187). Neţ začaly být v Austrálii pěstovány modré karafiáty, proběhla řada testů jejich vlivu na další organismy, toxicity pro člověka, schopnosti kříţit se s příbuznými rostlinami atd. Ukázalo se, ţe je 60
Všechny tři události uţ byly u transgenních rostlin pozorovány (Johnson a Riordan 1999). Samozřejmě pouze v případě, ţe nové transgenní odrůdy, jejichţ vzhled byl z estetických důvodů modifikován, nejsou zároveň „obohaceny“ i o nový gen zvyšující jejich odolnost . Např. begónie či chryzantéma se změněnou barvou květu je zároveň rezistentní vůči herbicidům respektive virům (Auer 2008: tab. 1). 61
44
nepravděpodobné, ţe by se gen pro modrou barvu šířil na jiné květiny. Navíc karafiáty jsou pěstovány a šlechtěny uţ 2000 let, jsou tedy dobře známé, stejně tak gen pro modrou barvu, který je přítomen v řadě rostlin a to i těch, které lidé konzumují (Auer 2008: 268). Jejich prodej byl koneckonců povolen i na území ke genovým modifikacím jinak zdrţenlivém, v EU. Bezpečnost transgenních karafiátů potvrzuje i Řepková: „Genetické modifikace karafiátů s fialovým zbarvením květů znám podrobně i s hodnocením potenciálních rizik z ţádostí o povolení pro import do EU. Tento typ GM s estetickým cílem (tedy i včetně případných růţí se stejnými transgeny) povaţuji za celkem smysluplný a hlavně je doloţeno, ţe rizika pro člověka a ţivotní prostředí nejsou.“62
4.2
Specifika okrasných rostlin Vlastnosti a způsob pěstování řezaných rostlin často představují „přirozenou“
ochranu před jejich nekontrolovatelným šířením a sniţují riziko negativních dopadů na ţivotní prostředí. Např. karafiáty (GM i non-GM) při konvenčním pěstování moc příleţitostí se rozmnoţit a rozšířit v okolí nemají. Rostliny se sklízí ještě před vykvetením, neuvolňují tedy pylová zrna natoţpak semena. Komerčně pěstované karafiáty jsou mnoţeny vegetativně, tedy způsobem, ke kterému u nich ve volné přírodě běţně nedochází (u jiných experimentálně geneticky modifikovaných rostlin např. kosatců a denivek ovšem ano). Pokud rostlina ve volné přírodě přeci jen vykvete, pylu tvoří málo, ten je ke všemu často sterilní či téměř neţivotaschopný. Navíc velké mnoţství kompaktních okvětních lístků karafiátů znemoţňuje přístup opylovačům (EGGT 2001). Ve prospěch transgenních okrasných rostlin hovoří i fakt, ţe se většinou pěstují na ve srovnání se zemědělskými plodinami malých plochách a jsou produkovány v menším mnoţství, navíc často zcela izolovaně ve skleníku63 (Underwood a Clark 2011). Pokud by ke genovému toku přeci jen došlo, některé plánované estetické modifikace např. zmiňovaná modrá barva květu nepředstavuje pro svého nositele
62
Řepková, 2013: osobní e-mailová korespondence Genové modifikace ovšem nejsou plánovány pouze pro řezané rostliny, ale i pro rostliny, které se mají stát součástí soukromých zahrad. Experimentálně byl modifikován např. rododendron, zlatice, mamota), které by pak mohly růst volně na zahradách a v krajině. Jedná se o modifikace zatím spíše vzácné, ale s velkým potenciálem. Takový červený zlatý déšť by byl stejně výjimečný jako modrá růţe (Underwood a Clark 2011). 63
45
ţádnou výhodu a neměly by se začít (z důvodu genové modifikace) nekontrolovatelně šířit (Auer 2008). Na rozdíl od zemědělských nejsou okrasné rostliny určeny ke konzumaci, nemusí ani být testována jejich zdravotní nezávadnost. Potenciální negativní environmentální dopady transgenních okrasných rostlin se jeví jako niţší neţ u rostlin hospodářských, které uţ povoleny byly. V případě, ţe se více rozšíří pěstování transgenních zemědělských plodin, můţeme předpokládat, ţe GM okrasné rostliny nepředstavují ţádné riziko navíc, spíše naopak. „Jaká pravidla dodrţovat v zájmu bezpečnosti při geneticky zajišťovaných „estetických manipulacích? Spolupráce vědce, odborníka, schopného posoudit bezpečnost projektu je moţná a nutná, ale nestačí. Projekt by měl být posouzen obdobně jako jiné genově inţenýrské projekty (tzn. u nás podle zákona o GMO příslušnými státními institucemi a institucemi EU, je-li to vyţadováno. Při schvalování podle zákona by se měla posuzovat bezpečnost nejen vlastní manipulace v uzavřených prostotách, ale také při uvolňování do veřejného prostoru a při obchodní distribuci, skladování , dopravě, prodeji, uţívání spotřebitelem atp.64 Za rizikovou povaţuji také skutečnost, ţe kvůli menším obavám, které vyvolávají, nebudou tolik pod kontrolou a navíc mohou představovat takový přechodný krok a inspiraci k modifikacím dalším. Všechny potenciální důsledky samozřejmě neznáme a ani znát nebudeme, s jistotou víme pouze to, ţe příroda je komplexní a náhodné události zcela běţné. Můţeme pouze odhadovat pravděpodobnost, s jakou k určitému problému dojde, nikoli jej přímo vyloučit. Polní pokusy jsou obecně obtíţné, samy podléhají omezením, riziko je pouze odvozováno (i s procentuální pravděpodobností, s jakou k němu můţe dojít). U okrasných rostlin se rizikovost ale predikuje obtíţněji (a nákladněji) neţ u hospodářských plodin, protoţe jejich vazby s okolím jsouméně probádány neţ u hospodářských rostlin. Některé rostliny (růţe, rododendrony) byly šlechtěny tisíce let a příbuzné, s kterými by se mohly kříţit, mají po celém světě. Pokusy s novými odrůdami, se ale provádějí pouze na místě, kde budou po jejich případném schválení pěstovány a ekologický risk se stanovuje lokálně, to je samozřejmě důleţité, ale nemůţeme počítat s tím, ţe se rostliny v budoucnu nerozšíří i za hranice těchto míst, na jiný kontinent se dnes s rozvojem dálkové dopravy dostávají
64
Vondrejs 2013: osobní e-mailová korespondence
46
velmi snadno (Auer 2003: 268). Je nutná mezinárodní spolupráce, která ovšem můţe být nesnadná, vzhledem k tomu, jak se názory různých zemí na GM liší.
4.3
Environmentální rizika bioluminiscence Samostatnou kapitolu okrasných GM představuje pro svou výjimečnost
představuje bioluminiscence rostlin. Iniciátoři jejich rozsvěcování mimo jiné argumentují svou představou úspor energie, ke kterým by vedlo vysazování stromů podél silnic jako přírodního osvětlení. Méně uţ se zabývají otázkou, jak tyto stromy zhasnout. Jejich případné nekontrolované vysazování by mohlo v extrémním případě vést aţ k problematickému světelnému znečištění se všemi jeho důsledky (Gaston a kol. 2013). Dr. Allison Snow z Ohio State University in Columbus, který se zabývá genovými toky z transgenních rostlin připouští, ţe je nepravděpodobné, ţe by geny pro luminiscenci rostlině přinášely nějakou evoluční výhodu (schopností svítit disponují především bakterie a ţivočichové, navíc mořští). K přenosům genů do planých příbuzných rostlin by ale mohlo např. z Arabidopsis v budoucnu docházet, protoţe jde o rostlinu v mírném pásu hojně rozšířenou. Riziko spojené s tímto konkrétním transgenem povaţuje za nízké, ale obává se, ţe se projekt stane inspirací pro projekty další, tentokráte ale nebezpečnější (Aldhous 2013).
4.4
Environmentální rizika bio artu
Jestliţe okrasné transgenní rostliny představují menší environmentální riziko neţ rostliny hospodářské, GM vyuţívané v bioartu můţeme povaţovat za ještě o něco neškodnější. Umělecká díla většinou nejsou určena k tomu, aby byla kopírována a distribuována, mají se pouze líbit, zaujmout, vyvolat obdiv, diskuzi, odráţet stav společnosti i vědeckého pokroku. Umělecké instalace jsou obvykle izolovány galerijní zdí, nejsou určeny k tomu, aby se dostávaly do volné přírody. Ovšem existují i výjimky např. zmiňované mnoţení transgenních karafiátů (viz kap. 2.2) či DIY souprava na výrobu superplevelu – Superweed kit 1.0, obsahující semena GM i non-GM brukvovitých rostlin určená k domácímu vyselektování k herbicidům rezistentních
47
plevelů65. Za rizikovou ale můţe být v některých případech povaţována motivace umělců a celkové vyznění jejich sdělení. GM jsou někdy prezentovány poněkud příliš technooptimistickou optikou, jako vzrušující přirozená součást naší moderní budoucnosti.
4.5
Legislativní překážky využívání GM v zahradnictví Přes širokou škálu moţností, jak technikami genového inţenýrství měnit
vlastnosti okrasných rostlin, je jejich cesta na trh velmi pomalá. Dosud je povolen prodej pouze modrých karafiátů a růţí. Jak jsem ukázala v kapitole 2, rozhodně to není tím, ţe by pro transgenní rostliny nebylo uplatnění. Různé genové modifikace s estetickou funkcí vznikají na akademické půdě jako součást základního výzkumu, kde motivací není upravovat rostliny pro trh, ale odhalit funkce genů, identifikovat a detailně popsat různé biochemické dráhy. To, ţe vzniká i něco potenciálně komerčně zajímavého je jen vedlejším produktem. Po prokázání, ţe je moţné úspěšně geneticky modifikovat i okrasné rostliny, byla zaloţena řada nových společností, které si tento plán kladly za cíl (situace ne nepodobná jakémukoli zavádění nových technologií, ať uţ šlo o automobily či počítače). Po krátké době ale řada z nich zanikla nebo se stala součástí společností větších (Dobres 2011). Produkce a prodej transgenních okrasných rostlin nebyly takovým zlatým dolem, jak se předpokládalo, a důvodů je hned několik. Největší překáţkou jsou finanční a regulační bariéry. Jednak jsou to poplatky za získání či vyuţívání určité technologie (její „odkoupení“ od vědeckého ústavu či komerční společnosti), poplatky za patentování vytvořené rostliny, další finance jsou potřebné na získání všech dat nezbytných pro ţádost ke schválení tohoto produktu regulačními orgány a jejich monitorování poté, co budou vysazeny (Dobres 2011)66. Během následující dekády by měla řada klíčových patentů zlevnit a stát se veřejným majetkem. Pochopitelně musí být zároveň splněny poţadavky zemí, kde budou transgenní rostliny pěstovány. Nejobtíţnější je dostat se na trh evropský. Evropská unie totiţ pro 65
Dostupné na: http://www.irational.org/cta/superweed/ [Staţeno 29.11.2013] Patenty jsou nové odrůdy rostlin chráněny uţ od roku 1930. Pokud chce někdo vloţit např. gen pro jinou barvu do patentované odrůdy, musí zaplatit licenční poplatek. Většinou se ale nejedná o platbu za pouhý jeden gen, ale i za pouţití některých nových technologií, dalších genů a vektorů, to vše je chráněno autorským zákonem. Kaţdé placení licence náklady za novou odrůdu navýší. 66
48
schválení potřebuje rozsáhlou dokumentaci a řadu technických údajů pro kaţdý geneticky modifikovaný produkt, který by měl mít přístup na její trhy. Zatímco v Americe se schvaluje zvlášť kaţdá nová „transgenní událost“ (která v případě, ţe je schválena u jedné odrůdy, můţe být dále realizována u dalších rostlin), EU posuzuje kaţdou odrůdu samostatně. Nejenţe splnit všechny poţadavky je velmi finančně nákladné, ale někdy i technicky obtíţné (Chandler a Bugliera, 2011: 212). „Navíc je v současnosti definice „genetické modifikace“ velmi neurčitá a není jasné, co je a co není GM. EU má dán výčet technik, které vedou ke genetické modifikaci, ale není s to udrţet krok s jejich rozvojem. Takţe pokud by byla dědičná informace karafiátu upravena třeba pomocí TALEN nebo CRISPR-Cas, tak bychom nevěděli, jestli jsou GM nebo ne, protoţe tyhle nové techniky EU ještě nestihla posoudit a nerozhodla o jejich případném zařazení na seznam GM technik. V tom vidím velký problém“67. I netransgenní okrasné rostliny prochází před svým uvedením na trh několikaletým zkušebním pěstováním, a to v izolaci (také proto, aby nikdo cennou novinku nemohl ukrást). Transgenní rostliny navíc musí podstoupit testování svého vlivu na populace hmyzu a rizika přenosu genů. Hlavní rozdíl polního testování GM a non-GM odrůd spočívá v tom, ţe zatímco v případě netransgenních rostlin můţe být testováno několik odrůd společně, kaţdá transgenní odrůda musí být pěstována a posuzována samostatně (Dobres 2011). To opět značně zvyšuje finanční náklady. Zemědělské plodiny těmto pravidlům samozřejmě podléhají také, ale výsledné produkty mají větší význam a mnohem jistější odbyt (navíc i v dobách ekonomické recese), proto se investice rychleji vrátí. Zahradnictví je oproti zemědělství navíc daleko dynamičtější, neustálý hlad po nových odrůdách vede k tomu, ţe na kaţdou z většího počtu odrůd připadne méně zákazníků. Dnes lidi zajímá tvar a barva, za deset let to ale bude něco třeba úplně jiného. Trh s okrasnými rostlinami připomíná střelbu na pohyblivý cíl (Potera 2007).
67
Petr 2013: osobní e-mailová korespondence
49
5 Názor společnosti na GM v okrasném zahradnictví
Vzhledem k tomu, jaké legislativní překáţky předchází uvedení transgenních rostlin na trh, by bylo samozřejmě nesmyslné usilovat o jejich překonání, pokud by o tyto rostliny neměl být zájem kvůli obavám z geneticky modifikovaných organismů. Existuje řada studií zabývajících se názorem lidí na GM zemědělské plodiny a potraviny68, průzkumy veřejného mínění o genových modifikacích okrasných rostlin ale aţ na výjimky chybí. V této kapitole proto především odvozuji, jaký je postoj veřejnosti k transgenním okrasným rostlinám, a co má na tento postoj vliv. V druhé části kapitoly se zaměřuji na postoj vědců a následně srovnání těchto dvou skupin a moţnostem jejich vzájemného ovlivňování.
5.1
Názor veřejnosti Podle amerického průzkumu, který byl zaměřen na okrasné rostliny pěstované
venku na zahradě či v krajině, by si 73 % pěstitelů, i kdyţ někdy s výhradami, GM rostlinu koupilo. Většina dotázaných vnímá vliv transgenních okrasných rostlin na ţivotní prostředí i pro zdraví člověka jako neutrální, případně mírně pozitivní69 (Klingemann a Babbit 2006). Opatrnější při přijímání GM okrasných rostlin byly ţeny, coţ je ve shodě s průzkumy týkajícími se GM potravin (Mellman 2005, Florkowski a kol. 1999). Ţeny ale také představují hlavní nákupčí sílu okrasných rostlin – 70 % květin v USA koupí právě ony, takţe v důsledku tohoto genderového rozdílu by se změna v poptávce po transgenních okrasných rostlinách projevila výrazněji neţ u GM potravin. Lidé, kteří se průzkumu zúčastnili, byli skutečně nadšenými zahrádkáři (utrácejícími za svou zahradu ročně zhruba 650 dolarů a prací na ní trávícími necelých 40 hodin měsíčně), kteří toho o rostlinách věděli více neţ ostatní, měli vyšší vzdělání i příjmy neţ průměrný Američan. Případná nedůvěra v GM okrasné rostliny u respondentů souvisela s nedůvěrou v GM obecně (Klingemann a Babbit 2006).
68
Nutno dodat, ţe i výsledky těchto průzkumů se velmi liší. Pozitivně je vnímána třeba niţší produkce pylu GM okrasných rostlin a předcházení tak jejich invaznosti. 69
50
Pro evropský trh takové průzkumy chybí, je tedy třeba usuzovat na potenciální oblibu GM okrasných rostlin na základě studií týkajících se plodin zemědělských. Obecně je vztah ke GM v Evropě vlaţnější neţ v Americe. Názory Evropanů jsem čerpala z posledního publikovaného průzkumu Eurobarometeru (European Comission 2010) zaměřeného na biotechnologie. Pouhých 53 % občanů EU povaţuje GM rostliny za nějakým způsobem uţitečné70, u ţen (tradičních kupujících okrasných rostlin) míra optimismu ale padá pod jednu polovinu. Nicméně to, ţe jsou GM pro někoho uţitečné ale ještě neznamená, ţe by jejich pěstování a vyuţívání podpořil. Celkem 61 % lidí z GM rostlin nemá dobrý pocit a jejich zavádění nepodporuje, 53 % je povaţuje za pro ţivotní prostředí rizikové a pouze méně neţ čtvrtina respondentů si myslí, ţe jsou pro ţivotní prostředí přínosem. Míra problematičnosti GM a postoj lidí k nim závisí na tom, které organismy mají být modifikovány – vyuţívání či modifikování genů respektive genomů rostlin a bakterií je z pohledu veřejnosti méně kontroverzní neţ ţivočichů, případně člověka (Mohapatra 2010). Evropská odmítavost GM zemědělských plodin se vysvětluje částečně tím, ţe Evropa se nepotýká s nedostatkem potravin, nemusí být tedy na podobné technologii závislou, nemusí „to s ní riskovat“. Veřejnost rozlišuje účel, za kterým je organismus modifikován a ochotněji svoluje ke genovým modifikacím v případě, ţe se jedná o něco vysloveně uţitečného, obtíţně nahraditelného něčím jiným. Tolerantní je spíše k těm, které mají vyuţití v medicíně, na druhé straně škály tolerance se nachází právě zemědělské plodiny71 (Philp 2013). Obliba nebo spíše větší tolerance genových modifikací v medicíně je dána také izolovaností těchto procesů (nedostávají se volně do ţivotního prostředí) a tedy omezením hrozby neočekávaných rizik, která jsou obtíţně předvídatelná, pochopitelná a vratná. Okrasné rostliny a zvláště pak ty modifikované z vysloveně estetických důvodů, jakým je změna barvy květu, patří do kategorie těch, bez kterých se obejdeme. Na základě výše zmíněných studií lze předpokládat, ţe modifikace tohoto typu by v Evropě byly kvůli své nepraktičnosti oblíbené ještě méně neţ transgenní zemědělské plodiny. Na druhou stranu oproti zemědělským plodinám nejsou konzumovány, můţeme tak očekávat menší obavy z negativního vlivu na lidské zdraví. Představují také menší environmentální riziko, méně hrozí jejich nekontrolovatelné šíření, z hlediska obav by přijatelnější měly být květiny řezané neţ ty určené k venkovnímu vysazování. 70 71
Jedná se o rostliny zemědělské, okrasné rostliny v průzkumu zohledňovány nebyly. Na úplném konci za zemědělskými plodinami by ale byli ještě ţivočichové.
51
Na základě výše uvedených skutečností předpokládám, ţe sympatie evropského spotřebitele si budou muset ještě nějakou dobu získávat. Aby byly tyto sympatie dostatečné k zaručení finanční návratnosti výzkumu a licenčních a patentových poplatků (viz kapitola 4.5), musel by být jejich obraz v očích spotřebitelů podstatně vylepšen.
5.2
Názor vědců Vědecká komunita vyjadřující se v médiích k otázkám genového inţenýrství to
často činí s vervou bořičů mýtů. Na pravou míru uvádí hlavní překroucené skutečnosti a zveličené i vyfantazírované moţné negativní dopady biologického a technického rázu, širší souvislosti v komentářích často postiţeny nejsou. Co se týče prezentování názorů na genové modifikace okrasných rostlin, tyto (v Evropě zvláště) obvykle nepřekračují hranice odborných vědeckých publikací. To ostatně nemůţe být překvapením, protoţe mnoho mýtů na této frontě zatím nevzniká, téma zatím nevyvolalo takovou vlnu zájmu jako vyvolaly uţ dnešní „transgenní stálice“ - hospodářské plodiny. Navíc na obhajobu transgenních okrasných rostlin by mohla být pouţita většina jiţ propracovaných argumentů hájících GM hospodářské plodiny s výjimkou, ţe transgenní okrasné rostliny lidstvo nenasytí, samotné okrasné rostliny nejsou na rozdíl od hospodářských nepostradatelné. Hraje tato skutečnost velkou roli? V českém prostředí transgenní okrasné rostliny komentovány nejsou vůbec, oslovila jsem proto několik českých vědců (viz Příloha 1 a 2). Odpovědi ukazují, ţe vědecké kruhy nebudou ke GM okrasným rostlinám přistupovat zásadně jinak (v případě ţe budou i stejným způsobem pěstovány) neţ k plodinám zemědělským. Genové inţenýrství povaţují pouze za metodu, která přirozeně navazuje na metody další (např. šlechtění), a to jak v zemědělství, tak v zahradnictví (Genetické modifikace zemědělských plodin a hospodářských zvířat vnímám jako další etapu domestikace. Pokud jsme tedy vyšlechtili z planých hvozdíků stávající karafiáty, pak nevidím nic zlého na tom, kdyţ v jejich šlechtění pokračujeme metodami genového inţenýrství (Petr). Šlechtění rostlin je lidstvu známo jiţ dlouho - a GM techniky nejsou nic jiného neţ vylepšený mendelovský hightech (Opatrný).). V odpovědích je patrný i odlišný pohled vědců a veřejnosti. Zatímco vědci hodnotí konkrétní produkty (jak z hlediska uţitečnosti, tak bezpečnosti) a genové inţenýrství přijali jako nový nástroj, veřejnost se stále upíná na problematičnost metod samotných. 52
Skandálnost či negativní dopady jednoho produktu pak veřejnost přisuzuje problematičnosti celé metody nikoli jejímu konkrétnímu vyuţití. Tento odlišný přístup uţ byl dříve popsán (např. McHughen a Wager 2010). Praktičnost (aţ jistá spásnost) produktů genového inţenýrství nehraje u oslovených vědců tak důleţitou roli, jak se můţe zdát z vědecko-populárních článků, jejichţ hlavním vyzněním nezřídka bývá právě on „geneticky modifikované organismy povolit musíme, protoţe jiné řešení neexistuje“ (Štve mne, pokud někdo argumentuje v případě nějakého vědeckého oboru, zaměření, nebo dokonce pouhé metody výzkumu praktickou motivací typu "genové manipulace jsou dobře, protoţe nakrmí hladovějící lidstvo" s nevyslovenou implikací ţe to, co nekrmí hladovějící lidstvo, je špatně“ (Cvrčková)). Nad zmiňovanou praktičností stojí potřeba svobodně bádat, která je koneckonců pro vědu naprosto klíčová. Ostatně uţitečnost, hlad, chudoba a nemoci nebyly ani původní a hlavní motivací pro rozvoj metod genového inţenýrství. Šlo hlavně o to vyzkoušet, jestli jsou přenosy genů vůbec moţné. Potenciální vyuţití se na rozdíl od jiných technologií hledalo, aţ kdyţ se prokázalo, ţe v laboratoři je moţné organismy modifikovat. Aţ poté byl hledán „trh“, nabídka v případě genových modifikací často předchází poptávce (Lassen a Jamison 2006). U okrasných rostlin je právě toto velmi nápadné. Regulace kvetení a nejrůznější metabolické dráhy rostlin jsou tématy základního výzkumu, aţ později přišla na řadu myšlenka plnění dávných snů o modré růţi a vymýšlení nových moţných změn ve tvarech, barvách a vůních okrasných rostlin. Potřeba svobodně bádat je sice nutná, ovšem i problematická. Od „posouvání hranic moţného“ v rámci základního výzkumu není daleko k jejich překračování. „Spolu s tím, jak se stírá hranice mezi základním a aplikovaným výzkumem, se také ukazuje jako stále problematičtější představa, ţe vědci něco vyzkoumají a společnost se poté rozhodne, zda a jak toto vědění vyuţije. Výzkum v jakékoli své podobě tvoří vţdy jiţ část technologické trajektorie s určitou mírou závaznosti a nevratnosti“ (Stöckelová 2008: 12). Tvorba některých nových podob okrasných rostlin není a nemůţe být úplně zakázána, protoţe tyto jsou součástí základního výzkumu, proto se veřejná debata vede aţ na úrovni jejich povolování v momentě, kdy uţ jsou hotové, kdy pohltily značné mnoţství peněz času a úsilí a snaha i jejich „protlačení na trh“ je o to větší.
53
5.3
Důvody pro rozdílnost postojů vědců a veřejnosti Ačkoli je (nejen) evropská veřejnost ke GM přísnější a opatrnější neţ vědci a
poţaduje i více regulací (Philp 2013), má ve vědce zatím také velkou důvěru a hlavní rozhodování o biotechnologiích by nechávala právě na nich, jejich názor je pro řadu lidí klíčový a na postoje veřejnosti ke genovému inţenýrství můţe mít podstatný vliv. Zastavím se ještě u skutečnosti, ţe se názory většiny vědců liší od většinové veřejnosti. Obecně ke GM vstřícnější jsou spíše vzdělaní lidé neţ méně vzdělaní, ateisté neţ věřící, absolventi přírodovědných oborů spíše neţ humanitních a ti, kteří tráví hodně času na internetu (European Comission 2010). Zajímavá (nikoli však objevná skutečnost) je, ţe pozitivnější názor na GM mají lidé, kteří jsou o jejich podstatě lépe informováni. I průměrný Američan by tedy k okrasným GM byl zřejmě méně vstřícný neţ ukazoval zahradnický průzkum z úvodu této kapitoly, v kterém byli tázáni pouze lidé z oboru. Tzv. modelem nedostatečnosti byla vysvětlována nelibost k transgenním organismům v 80. a 90. letech. Kritické a odmítavé postoje lidí k technologiím měly plynout z nevědomosti a dezinformace (Stöckelová 2008: 90). Ţe hlubší porozumění vede k většímu přijetí biotechnologií, popsali např. Ganiere a kol. (2006) nebo na Slovensku Prokop a kol. (2007). Dnešní dospělí se v hodinách přírodopisu učili o zcela „jiné“ vědě a technice neţ jaká je obklopuje dnes. O té se většina dozvídají z médií, praktická zkušenost s nimi a jejich „ohmatání si“ většině lidí z jiného oboru úplně chybí. Právě fyzická zkušenost hraje v přijímání novinek důleţitou roli. Cesta k prosazení GM nejen v okrasném zahradnictví tak není moţná bez jejich většího zpopularizování. V tomto případě jsou uţitečnější články populárně naučné od uznávaných vědeckých autorit neţ ty z pera novinářů. V minulosti byl negativní názor veřejnosti na GM totiţ přímo úměrný mediálnímu pokrytí, v centru zájmu novinářů byly spíše problematické nebo příliš senzační případy (Bauer 2007). Ne všichni autoři ale souhlasí s tím, ţe by hlavním důvodem odmítání GM byla příliš neznalost spotřebitelů (Šorgo 2011). Pokud informovanost člověka překročí určitou míru, můţe to naopak vést zase ke sniţování důvěry v danou technologii (Sadler a Frewer 2003). Navíc, obliba genových modifikací je pravděpodobnější u těch, kteří mají obecně pozitivnější vztah k vědě a technice a více se o tyto obory zajímají. Tolerance genových modifikací je pak logickým důsledkem právě zájmu o vědu a ne nutně informovanosti (Stöckelová 2008: 92).
54
Zmiňovaná popularizace genového inţenýrství by mohla fungovat, kdyby se jednalo o problematiku čistě biologického či technického rázu. Obavy veřejnosti ale nejsou pouze environmentální a zdravotní, ale i ekonomické72 a kulturní případně náboţenské. Tyto aspekty hrají rovněţ důleţitou roli a pouhé porozumění technickým principům genového inţenýrství nestačí k tomu, aby mohl spotřebitel GM bez výhrad přijmout73. O mně víte, ţe GM techniky - i v kontextu s horizontálním tokem genů, jenţ i v "naší, současné, nedotčené" přírodě zcela běţně probíhá - nemám za něco protipřírodního. Jenţe veškeré dostupné průzkumy říkají, ţe GM oponenti ano, a ţe zcela bez ohledu na nějakou praktičnost jsou proti takovému hraní s přírodou principiálně, zásadně, naprosto. A mohou to být jinak vcelku "moudří" lidé74. Opatrný se ve svém komentáři dotýká jedné, dle mého názoru velmi důleţité, skutečnosti, a to té, ţe názory vědců jako veřejnosti nejdou ani tak proti sobě, jako se míjejí. Vědecká obec má oproti veřejnosti alespoň desetiletý náskok, protoţe bezpečnost a otázky ohledně GM uţ diskutuje od 80. let (McHughen 2010), má přístup (a čas) k primárnějším informacím a hlavně si na ně stihla zvyknout. Samozřejmě, ţe si ne kaţdý molekulární biolog o obědové pauze modifikuje pro radost, ale to, ţe některé metody genového inţenýrství vyuţívá a téma často diskutuje, z nich dělá pro něj celkem běţnou záleţitost. Rizika i přínosy je skutečně moţné chápat technicky, spočítat jeho pravděpodobnost a pak se racionálně rozhodnout, jestli to takzvaně stojí za to. Takto ale veřejné mínění nevzniká. Pokud někdo zastává myšlenku (nebo spíše světonázor), to co je dílem přírody (případně dílem boţím), nemá člověk právo měnit, coţ ho vede k odmítání genových modifikací, je nemoţné tento názor vyvrátit daty a statistikami, protoţe onen názor nevzešel z „chladného“ hodnocení rizik a přínosů.
72
Konkrétně obavy z dominance velkých soukromých korporací na trhu s potravinami potaţmo květinami, výdělků velkých farmářů na úkor menších a chudých, z narušení dynamiky světového trhu 73 Jakkoli některé obavy plynou ze základní neznalosti jsou (např. tvrzení, ţe, běţná nemodifikovaná rajčata nemají geny nebo ţe GM mohou způsobit homosexualitu (Mc Hughen 2010)), za irelevantní rozhodně nepovaţuji odmítavé názory těch, kteří všem technickým detailům genového inţenýrství nerozumí. To ţe někdo odmítá genové modifikace z ekonomických a sociálních důvodů a zároveň nemá znalosti molekulárního biologa by ho nemělo vyřazovat z debaty o genovém inţenýrství. Lassen a Jamison (2006) ve své eseji důrazně kritizují časté popisování veřejnosti jako jakési amorfní entity s negativním přístupem, který pramení z nedostatečné informovanosti, zatímco experti jsou zobrazováni jako pozitivní a dobře informovaní. Postoj lidí je vnímán jako problém, který by měl být řešen jejich větší informovaností. Ale obav veřejnosti jsou skutečně různé a komplexní a musí být v úvahu brány. 74 Opatrný 2013: osobní e-mailová korespondence
55
6 Motivace pro využívání genového inženýrství v okrasném zahradnictví a umění Motivace pro vyuţívání genového inţenýrství se v jednotlivých oborech liší, stejně tak zainteresovanost různých subjektů. V této kapitole se zabývám otázkou, pro koho by mohlo být rozšíření genového inţenýrství v umění a okrasném zahradnictví přínosem a kdo má na jeho větším vyuţívání zájem. Pokouším se identifikovat faktory, které mohou hrát roli na postoj veřejnosti k transgenním rostlinám.
6.1
Čím je dána obliba okrasných rostlin Jak bylo ukázáno v kapitole 1, lidský vztah k okrasným rostlinám není novinkou a
má téměř stejně dlouhou historii jako jejich vyuţívání za účelem přeţití. Květiny se staly nedílnou součástí naší kultury. Byly a jsou vyuţívány při svatebních a pohřebních obřadech, vyjadřují lítost, oslavu, radost, sexuální zájem, uplatní se i pro náboţenské účely, v heraldice i jako národní symboly. Čím to je, ţe jsou tak oblíbené? V rámci výzkumu květinami obdarovaní lidé byli následně spokojenější, vstřícnější k ostatním, méně se obávali. Ti, kteří doma obklopovali čerstvými květinami, měli niţší sklony k depresím (Haviland-Jones a kol. 2005). Ulrich doplňuje, ţe květiny mohou být dokonce klíčem k obchodnímu úspěchu, zvyšují pohodu i výkonnost na pracovišti, probouzí u zaměstnanců inovativní myšlenky (Ulrich 2003). Názorů na to, čím je tento jejich pozitivní vliv na lidskou psychiku dán, je také více75, Haviland-Jones a kol. (2005) v úvodu ke svému výzkumu shrnují potenciální důvody dva76. První, známější teorií je vnímání květů jako budoucí potravy. Květy předchází plodům, takţe našim předkům slouţily jako takové nápovědy, kolik potravy mohou na daném místě v budoucnu očekávat a kde přesně ji najdou. Potravu si dnes uţ sice obstaráváme jinak, podvědomá vazba mezi květem a čímsi důleţitým a potěšujícím ale zůstala. Anebo nám květiny pouze asociují dřívější příjemné či výjimečné události, které máme s jejich přítomností spojeny (svatby, narozeniny atd.).
75
Většinou vysvětlují především vztah ke květinám v rozvinutých zemích, i já v této práci se zaměřuji především na ně, neboť představují největší importéry květin. 76 Ve skutečnosti prezentují tři, myslím ale, ţe ta třetí je pouze odvoditelnou příčinou zbylých dvou.
56
Další teorie, která se s těmi výše zmíněnými nevylučuje, je popsána Michaelem Pollanem (2001). Rostliny disponují celou škálou propracovaných mechanismů (symetrie, barva, vůně květu, produkce feromonů), jak přilákat pro ně důleţité opylovače a distributory semen. Pro velkou část rostlin představují ale hlavního pomocníka při rozmnoţování lidé. Pollan popisuje, ţe naše představy, ţe vyuţíváme rostliny, jsou skutečně pouze představami, a ony vyuţívají především nás. Některé nás zaujaly a doslova přiměly k jejich rozsévání a opečovávání svou chutí, nutriční hodnotou či schopností pozměňovat naše vědomí, jiné svým vzhledem a tím, ţe v lidech vyvolávají pozitivních emoce. „Líbit se lidem“ Pollan přímo povaţuje za jejich evoluční strategii77 (Pollan 2001: 13-25). Lidskou potřebu obklopovat se přírodou (i kdyţ ne vysloveně okrasnými rostlinami) vysvětluje i teorie biofilie Edwarda O. Wilsona. Člověk jako druh strávil 99 % ţivota v prostředí savany obklopen rostlinami, které z jeho pohledu nemají jiný neţ estetický uţitek. Za posledních 500 let se naše ţivoty radikálně změnily, většina lidí uţ nechodí do přírody sbírat, lovit ani pěstovat potravu, kontakt s ní není pro jednotlivce existenční nutnost. Jeho potřeba je v nás ale biologicky zakotvená, je naší genetickou predispozicí. Zbylé jedno procento evolučního ţivota člověka je krátká doba na to, abychom si zcela zvykli na absenci esteticky bohatého přírodního prostředí, které ţivot ve městech upírá, a snaţíme se ho vyhledávat78 (Wilson, 1984). Gessert tuto teorii interpretuje optikou umělce a šlechtitele květin. Okrasné rostliny nám savanu asi sotva vynahradí, ale podle něj alespoň částečně uspokojují naši potřebu přírody bez čistě utilitární funkce, suplují dnešní absenci esteticky bohatého prostředí.79 (Gessert 2010: 30-31). V současné době má na oblibě okrasných rostlin podstatný podíl reklama a konzumerismus. Toto poměrně nepraktické a málo trvanlivé zboţí si mohou dovolit kupovat pouze lidé disponující vyššími příjmy, neţ je zapotřebí k uspokojení základních ţivotních potřeb. S růstem ţivotní úrovně se zvětšuje i počet lidí, kteří jsou ochotni utrácet za věci, které nutně nepotřebují, ale které pouze chtějí. Toho vyuţívají obchodníci s nejrůznějším zboţím a dobře cílenou reklamou zákazníky přesvědčují, ţe 77
Toto aţ bulvární prezentování Pollanovy odpovídá celkovému duchu jeho bestselleru, který má kromě řady bezesporu hodnotných informacích ve čtenářích vzbudit úţas nad důmyslností říše rostlinné. 78 Zvláště pak savany nebo podobné ekosystémů, v českém prostředí třeba louk. „Nouzové řešení“ uprostřed města představují parky. 79 Teorie biofilie vysvětluje ale oblibu květin pouze v civilizovaných oblastech, okrasné rostliny jsou oblíbené i u různých domorodých kmenů, u kterých můţeme nedostatek rostlinstva v okolí vyloučit, přesto okrasné rostliny pěstují
57
chtějí právě jejich produkt. Okrasné rostliny nejsou výjimkou. Aby poptávka po nich zůstala vysoká, v lepší případě rostla, jsou zákazníci stále lákáni na něco nového a neobyčejného. Květinové trendy podléhají módním vlnám podobně jako oblečení. Dokonce v květinovém byznysu existuje i funkce jakéhosi pozorovatele trendů (trend spotter), který určuje, jaké druhy a barvy budou v kurzu, aby mohlo být dohlíţeno na to, zda jich bude dostatek vypěstováno a doručeno. Jsou také vytvářeny nové příleţitosti ke koupi (příkladem je u nás zdomácnění svátku svatého Valentýna a neustálé připomínání, kdo má zrovna jmeniny ve výlohách obchodů80) a oslovovány nové cílové skupiny. Zvýšení ţivotní úrovně doprovázené vyvoláváním nových potřeb určité produkty vlastnit má v zahradnictví dva konkrétní důsledky. → Mnoţství prodaných okrasných rostlin během posledních dvaceti let prudce vzrostlo, roční obrat se zhruba zdvojnásobil a dnes činí kolem 50 miliard euro (Lutken 2012). Rozvinuté země (především v Evropě, Americe a Asii) představují 90 % světové poptávky po květinách. Přestoţe Amerika drţí světový prim ve spotřebě zboţí nejrůznějšího druhu, největší spotřeba květin na osobu je v Evropě (především západní), a to díky kulturní tradici a jejich dlouhodobé oblibě (Newmann 2011). → Vzrostl ale nejen objem jejich produkce, ale i mnoţství odrůd. V současné době existuje díky šlechtění více neţ 30 000 různých odrůd růţí81 (Bhattacharjee a Banerji 2010: 41), a to se kaţdoročně na trhu objevují nové, málo jich zůstává v oblibě déle neţ pár desítek let, poţadavky na novinky se čím dál tím rychleji zvyšují. Podobný rozpuk odrůd i nových poţadavků na jejich vlastnosti můţeme pozorovat i u většiny dalších druhů okrasných rostlin (Lutken 2012). To dobře kontrastuje s plodinami zemědělskými, u kterých jsme se z původní široké palety odrůd dopracovali k pouze několika pěstovaným po celém světě (např. brambory), oproti nim trh s okrasnými rostlinami skutečně kvete. V následujících třech kapitolách se budu věnovat konkrétním dopadům, jaké má intenzivní produkce okrasných rostlin, a pokusím se odpovědět na otázku, jaký je potenciál vyuţití genového inţenýrství pro mírnění těchto dopadů a tvorbu nových ţádaných vlastností rostlin.
80
Květiny jsou ideálním dárkem. odpadá totiţ dilema, kam s nimi, kdyţ se okoukají a zvadnou. Většinou rovnou a bez výčitek do popelnice. Slouţí jako dárky, které díky své netrvanlivosti obdarovaného nezavazují k tomu, aby si je dlouho nechával. 81 Ne všechny jsou dílem člověka, ale většina ano.
58
6.2
Důsledky intenzivní produkce okrasných rostlin Velká poptávka po okrasných rostlinách spolu s rozvojem globalizovaného
obchodu vedla k rozšíření pěstební plochy daleko za hranice států, kde jsou květiny následně prodávány (Newmann 2011). Hlavními mimoevropskými producenty dováţejícími na evropský trh jsou Keňa, Etiopie, Maroko a Turecko. Do USA se květiny importují především z Kolumbie a Ekvádoru. Svou produkci rozšiřuje i Čína a Indie, Indie ale zásobuje především trhy vlastní. Důvodem rozšíření pěstebních ploch do dalších zemí je i skutečnost, ţe instituce jako USAID a Světová banka povaţovaly otevření se tomuto odvětví za řešení ekonomických problémů a zadluţenosti rozvojových zemí a bylo tak v 60. letech zaváděno jako strategie boje proti chudobě (Gudeta 2012)82. Praktické důvody k rozšiřování produkce okrasných rostlin do zemí globálního Jihu jsou zřejmé. Rozvojové země disponují řadou výhod. Především je to teplé klima. V zimě, kdy je poptávka po okrasných rostlinách největší (lidé tráví méně času venku a přírodu si nahrazují okrasnými rostlinami v květináčích a vázách, navíc nemohou čerpat výpěstky z vlastní zahrady), musí být např. v Evropě rostliny pěstovány ve vytápěných sklenících, coţ představuje další finanční náklady a činí z tohoto odvětví častý terč zcela oprávněné kritiky kvůli neefektivnímu vyuţívání energie (Hulst 2012, Newman 2011). Blíţe k rovníku jsou menší teplotní výkyvy během roku a méně se měnící doba slunečního osvitu, a rostliny mohou být bez navýšení nákladů na energii pěstovány neustále. (Nejen) v teplých oblastech je pěstování okrasných rostlin velmi náročné na spotřebu vody. Při jejím nadměrném čerpání dochází ke sniţování hladiny řek a jezer, voda mizí z krajiny a ta se stává pustou. Obyvatelé některých „květinářských“ oblastí jsou nuceni se kvůli nedostatku vody stěhovat, drobní zemědělci jí nemají dostatek na zavlaţování svých polí (Gudeta 2012, Hulst 2012: kap.3). Pěstitelé rostlin se sice zavazují k čerpání pouze určitého objemu vody, její krádeţe ve velkém jsou ale i přesto 82
Podstatnou výhodou rozvojových zemí je jejich levnější pracovní síla, protoţe podíl ruční práce je navzdory mechanizaci odvětví při pěstování květin značný. Kvůli vysoké konkurenci se producenti předhání v zavádění nejrůznějších novinek a nových odrůd. Jejich nákup je však finančně velmi nákladný, takţe jedinou konkurenční výhodu pro chudší pěstitele představuje co nejniţší cena za produkt. Tento rozdíl v ceně pak zaplatí zaměstnanci, kteří mnohdy pracují za minimální mzdu bez nároku na placené přesčasy navíc pouze na krátkodobou smlouvu, která jim neposkytuje ţádné záruky ani do blízké budoucnosti. Dalšími přednostmi rozvojových zemí jsou daňové úlevy a niţší zákonné environmentální restrikce (VIDEA 2002)82. Ve výsledku tak přesun produkce květin do rozvojových zemí představuje přínos pro země, které květiny dováţejí (a mohou je kupovat levněji) neţ pro země, kde jsou pěstovány.
59
na denním pořádku (Kubizňáková: 39). Stejně tak zábor půdy a její nevhodné obhospodařování sniţující její úrodnost vede k nutnosti odchodu zemědělců do míst, kde půda není degradována, často s nutností vykácet původní les (Sharma 2007). Intenzivní velkoplošné pěstování jakýchkoli rostlin, tedy i těch okrasných, se neobejde bez dalších vstupů. Jednak jsou to anorganická hnojiva ve svém důsledku vyčerpávající půdu a znečišťující vodu, dále pesticidy83 a další chemické postřiky, představující riziko nejen pro lidi s nimi pracujícími bez dodrţování bezpečnostních podmínek ale i pro ţivotní prostředí, mimo jiné se dostávají do podzemních vod, jejichţ zásoby uţ se beztak tenčí z důvodu nadměrného zalévání (Donohoe 2008)84.
6.3
GM rostliny jako prostředek snižování dopadů současného způsobu pěstování okrasných rostlin
Orientace rozvojových zemí na export má u květinového průmyslu i svou velmi zřejmou odvrácenou stránku, situace není nepodobná té v zemědělství nebo při produkci koloniálního zboţí jako kávy, čaje a kakaa či pěstování bavlny. Obdobné genové modifikace, jako jsou dnes vyuţívány v zemědělství, mohou v budoucnu představovat součást strategie vypořádávání se s negativními dopady produkce květin. Je toto řešení ale skutečně tak pozitivní85? Transgenní okrasné rostliny (kromě rostlin s pozměněnou barvou květu) zatím pěstovány nejsou, opět proto odvozuji od plodin zemědělských. Jeden z hlavních problémů intenzivní zahradnické produkce je současné nadměrné vyuţívání pesticidů. Podle některých studií se ale dávky po zavádění geneticky modifikovaných plodin nejenţe nesniţuje, ale naopak spíše zvyšuje (např. Antoniou a kol. 2012). Např. farmáři pěstující nejrozšířenější zemědělství GM plodinou, vůči herbicidům odolnou sóju, pouţívají dvakrát větší objem herbicidu neţ ti, kteří sóju pěstují konvenčně (Benbrook 2012: 74). Další moţné dopady byly pojednány
83
Např. v Evropě z důvodu narušování ozonové vrstvy zakázaný metyl bromid a DDT. V neposlední řadě je současný způsob konvenčního pěstování okrasných rostlin velmi energeticky náročný. Kromě samotného pěstování (výroba anorganických hnojiv, nafta atd.) energii spotřebovává samozřejmě doprava na místo prodeje. Kvůli nutnosti udrţet květiny co nejčerstvější (jakmile je rostlina uříznuta, spěje rychle k rozkladu) jsou transportovány především letecky (VIDEA 2002). Kromě emisí skleníkových plynů má letecká doprava ještě jednu podstatnou nevýhodu – je drahá, coţ zvyšuje cenu prodávané květiny, nebo spíše sniţuje mzdu zaměstnanců květinových plantáţí. Aby mohly např. květiny z Afriky konkurovat v Evropě těm místním, jejich cena nesmi být vyšší. Některé africké země proto leteckou dopravu dotují (Kubizňáková 2009: 32). 85 Celkem 43 % Evropanů si myslí, ţe produkce GM hospodářských plodin lidem v rozvojových zemích pomůţe, 37 % si myslí opak (European Comission 2010) 84
60
v kapitole 4. Zavádění transgenních rostlin, můţe v některých případech přispět, ke sníţení negativních dopadů intenzivní produkce okrasných rostlin, není ale samospásné a samo o sobě problémy dlouhodobě úplně neřeší. Osobně si myslím, ţe méně sporným přínosem by byly transgenní rostliny tolerantnější vůči suchu, které by nevyţadovaly takové mnoţství vody. Jejich vznik by odpovídal současnému trendu xeriscapingu86 Lze očekávat, ţe geneticky modifikovaná semena či sazenice budou drahé, přinesou tak spíš profit biotechnologickým firmám a bohatým pěstitelům. Pro chudé budou znamenat jen další konkurenci, která stlačí ceny za jejich produkty dolů. Proti novým transgenním okrasným rostlinám v některých případech není moţné argumentovat tím, ţe tyto rostliny jsou záměrně sterilní, aby pěstitelé museli kaţdý rok kupovat nová semena. Okrasné rostliny stejně často bývají mnoţeny klonálně. Argumentace, ţe genové modifikace jsou nezbytné pro sníţení dopadů na rozvojové země, je častá, přestoţe v případě okrasných rostlin není moţné se ohánět bojem proti hladu. Zavádění transgenních okrasných rostlin představuje spíše vypořádávání se s důsledky jejich intenzivního pěstování neţ skutečné řešení problému, jak je prezentováno některými společnostmi. Stejně tak jako je problém hladu způsoben chudobou a ne nedostatkem potravin, genové modifikace okrasných rostlin problém neřeší jen ho, v lepším případě, oddalují. Zavádění nových transgenních plodin na pole je obecně velmi diskutované téma, přesto je obtíţné dostat se k opravdu objektivním informacím, jednotlivé články si oponují i v tak klíčových věcech jako je otázka, jestli metodami genového inţenýrství můţeme dosáhnout sníţení pouţívání pesticidů na poli. Cílem této práce není vyhodnotit, zda převaţují pozitiva či negativa, určit, které studie jsou zaujaté a které skutečně objektivní. nebo posoudit, jsou-li kritici genového inţenýrství naivní či zastánci sledují pouze svůj profit. Proto tuto část shrnuji trochu opatrně slovy, ţe genové inţenýrství určitý potenciál pro sníţení negativních dopadů intenzivní produkce okrasných rostlin má, podle přečtených studií, je však pravděpodobné, ţe není dostatečný k tomu, aby byly všechny eliminovány. Navíc není vyloučeno, ţe s jeho zaváděním nevzniknou problémy nové.
86
Krajinářství (popř. zahradnictví – xerogardening) důrazně sniţující dodatečné zavlaţování pěstovaných rostlin.
61
6.4
GM rostliny jako nástroj vyvolání a uspokojení poptávky po nových žádaných vlastnostech rostlin
Šlechtění nových odrůd je časově náročné, navíc bez záruky kýţeného výsledku. Kaţdé na trh nově uvedené odrůdě předchází 10 – 20 tisíc nepouţitelných geneticky odlišných rostlin. Aby mohlo být vyhověno aktuální poptávce a reakce na módní vlny byla dostatečně pruţná, nestačí pouze vytvářet nové odrůdy, ale také je vytvářet rychle. Stále je tak vyvíjen tlak na vznik nových efektivnějších metod, které by cestu k nové odrůdě urychlily a s jejichţ pomocí by bylo moţné vytvářet zela nové znaky rostlin, konvenčním šlechtěním nedosaţitelné. Kromě mutací indukovaných radiací nebo chemickými mutageny jsou vyuţívány molekulární markery a somatická hybridizace87, slibný nástroj představuje genové inţenýrství, mnohonásobně zvyšující moţnosti toho, jaké nové charakteristiky by rostlina mohla mít a urychlující proces jejich vzniku88. Genové modifikace s estetickou funkcí navíc představují pro ţivotní prostředí menší riziko, neţ transgenní rostliny s větší odolností vůči škůdcům a podmínkám prostředí (viz kap 4.2.). Kvůli nákladům na splnění řady legislativních poţadavků (viz kap. 4.5) jsou (a budou) nové transgenní odrůdy několikanásobně draţší neţ odrůdy vzniklé běţnějšími šlechtitelskými metodami. Budou pro lidi nové získané charakteristiky dostatečně esteticky zajímavé, aby si byli ochotni za ně připlatit? Byl by červený zlatý déšť či třeba ţlutá fialka dostatečně atraktivní? Nedošlo by spíše ke sníţení rozmanitosti květin, kdyţ by všechny druhy a odrůdy byly dostupné v libovolných barvách? Zřejmě nejde ani tak o estetickou stránku rostliny (vţdyť i modrá růţe by mohla být vytvořena mnohem jednodušeji, rychleji a levněji pouhým namočením do inkoustu). Spíše neţ o vzhled jde o symbol. Jaké symboly jim mohou být v rámci reklamní strategie přisuzovány? Různé druhy květin (a dokonce různé barvy jednoho druhu) jsou určeny pro různé příleţitosti (např. rudá růţe se dává z vášnivé lásky, růţová z nevinné, ţlutá z přátelství). Nové barvy určité odrůdy pak mohou tvořit různé významy. Genetické modifikace představující vrchol lidské snahy měnit ţivé organismy a vysoká cena květiny ji pak povýší na výlučný luxusní objekt, kterým můţeme vyjádřit, ţe si 87
Splynutí protoplastů nepohlavních buněk, z takto vzniklé buňky je posléze vypěstována celá rostlina obsahující kompletní genom obou mateřských buněk. 88 Ovšem jak ukazuje historie vzniku modré růţe (2.2), ani tato metoda nezaručí rychlé úspěchy ve všech případech.
62
dotyčného ceníme natolik, ţe mu chceme dát něco více neţ pouze obyčejnou květinu. Transgenní květina navíc není jen zástupcem přírody, ale přímo demonstrací technologického pokroku. Ne náhodou se GM modré karafiáty staly nejvíce oblíbenými v Japonsku, zemi nejmodernějších technologií. Ačkoli květiny bývají tradičně spojovány spíše se ţenami, pozitivně na ně reagují i muţi. Poté, co byli v rámci experimentu obdarováni květinou, zaţívali pocit štěstí a vykazovali i vyšší míru sociální interakce ve srovnání se situací, kdy namísto květiny obdrţeli např. propisku (Haviland-Jones a kol. 2005: 116). Tato studie vedla k myšlenkám, ţe muţi představují díru na trhu a uţ jsou pro ně vymýšleny nové „silné“ květiny89. Snahou oslovit květinami více muţů argumentovala i firma Suntory po uvedení svých modrých GM karafiátů. „Chlapskou“ modrou květinu mají ocenit spíše neţ „dámskou“ červenou90, navíc samotný fakt, ţe se nejedná pouze o křehkou krásu, ale vlastně také o technologický výdobytek, by mohl být pro obdarovávané muţe zajímavý.
6.5
GM rostliny jako součást fascinace DNA a komercionalizace „DNA produktů“ Podle
Eduarda
Kace
se
DNA
a
proteiny
staly
doslova
„modlou
biotechnologického věku“ (Osthoff 2001). Nejvíce fascinující je DNA lidská, především vlastní – DNA je nedílnou součástí kaţdého jedince, ale je vţdy unikátní. Tak jako se lidé zajímají o vlastnosti, které jim jsou přisuzovány třeba na základě znamení zvěrokruhu, aby mohli hledat jejich shodu se skutečností, nebo o to, co se dá vyčíst z dlaně, zajímá je i co mají „napsáno“ ve vlastní DNA91. „Číst“ ji, hrát si s ní nebo ji alespoň zobrazovat, je nanejvýš vzrušující a láká to nejen vědce, ale i umělce a „obyčejné lidi“. Fascinace vlastní DNA a zlevňování laboratorní výbavy vedly k novým nápadům, jak jí vyuţít i pro komerční účely. Několik firem dnes na internetu nabízí vytvoření „DNA portrétu“ na zakázku. Zájemce pošle vzorek slin a následně obdrţí grafické znázornění analýzy vlastní DNA na plátně, které si můţe zavěsit třeba do obývacího
89
V interntových e-shopech je moţné najít celou řadu nabídek květin pro muţe, např. http://www.proflowers.com/flowers-for-men-ffm či http://www.flowershop.com/ProductDisplayBy+Flowers-Flowers+for+Men.html [Staţeno 7.12.2013] 90 Modré růţe jsem si v nedávné době všimla v televizní reklamě na lék na prostatu. 91 DNA představuje limity a moţnosti člověka, jeho predispozice, které se mohou, ale nemusí rozvinout.
63
pokoje92. Těm, kteří preferují hudební umění, je určena sluţba převedení DNA na hudbu. Tu zákazníkům na CD nahraje renomovaný muzikant nebo je moţné si ji stáhnout jako vyzvánění do mobilního telefonu93. Dostupnou se můţe stát sluţba tvorby zákazníkem navrţené DNA. Komerční nabídka zatím není, ale některé příklady tohoto postupu uţ ano. Např. umělkyně Marta de Menezes si nechala syntetizovat DNA, která byla přepisem jejího jména. Na základě podobnosti této sekvence s ve veřejných databázích vyhledatelnými sekvencemi DNA kódujícími známé proteiny se na počítači pokoušela předvídat konformaci (tvar), jaký by její protein mArta měl, a vytvořila tak počítačový model proteinové „sochy“ znázorňující její křestní jméno (DeMenezes 2012). V zásadě se nejedná o nic obtíţného, co by nemohlo být realizováno na zakázku, podobně můţe být zpracováno jakékoli jiné slovo či věta. Aby si mohly obdobné syntetické geny dále „ţít svým ţivotem“ a mnoţit se, musí se stát součástí ţivého organismu. Rostliny představují ideální „úloţiště“. Jsou ţivé, ale nemají nervový systém, nemohou být týrány, jsou nápadnější a kontrolovatelnější neţ bakterie. Společnost Glowing Plant nabízí (ale zatím nesmí skutečně dodávat) za 10 000 dolarů94 vloţení do „jazyka“ DNA přeloţené textové zprávy do genomu rostliny. Podstatně levnější (500 dolarů) je ampulka s řetízkem na krk, ve které je uloţena zpráva dle vlastního výběru opět přeloţená do sekvence DNA. Můţe být určena třeba potomkům, kteří si ji nechají přečíst (moţná uţ sami přečtou) za několik desítek let. Jedná se o poměrně drahý dárek, jehoţ symbolický význam je mnohem větší neţ ten hmotný95. Podobně památka na zesnulé v podobě stromu s vloţenou lidskou DNA od japonské umělkyně Shiho Fukuhary by měla především symbolický význam96. Tým Glowing Plant, který představil svítící rostliny za účelem jejich prodeje, je dobrým příkladem toho, jak byl původně čistě vědecký projekt inspirací pro soukromý podnikatelský záměr, v němţ jsou geneticky modifikované svítící rostliny prezentovány jako něco velmi stylového. Nepraktická hračka (úsporným ţárovkám svítící rostliny 92
Např. http://www.nimblediagnostics.eu/home/art.html [Staţeno 7.12.2013], https://www.dna-art.co.uk/ [Staţeno 7.12.2013] 93 http://www.yourdnasong.com/ [Staţeno 7.12.2013] 94 Můţeme ale očekávat rychlé sniţování ceny, protoţe finanční náklady na tento proces prudce klesají (Evans 2003) 95 Tato sluţba mi asociuje výrobu diamantů ze zpopelněných lidských těl http://www.ashestodiamond.com/ [Staţeno 7.12.2013] 96 Zvláště v případě, kdy by měl pozůstalý vůči zesnulému pocit dluhu, ţe se mu za jeho ţivota dostatečně nevěnoval. Umělkyně velmi dojemně líčí, jak ji k tomuto nápadu přivedl ţal nad smrtí babičky a výčitky, ţe si na ni během jejího ţivota umělkyně neudělala čas, protoţe byla příliš zaměstnána studiem umělecké školy.
64
zatím efektivitou konkurovat nemůţou, jejich slabé světlo je viditelné aţ po několika minutách adaptace na tmu) zaujala mnohem více svou originalitou a výlučností. Jako zdroj financí byl vyuţit Kickstarter97, server, který umoţňuje lidem sponzorovat zvolenou částkou projekt dle svého výběru s příslibem obdrţení budoucího produktu. V případě Glowing Plant se jedná o semena transgenní svítící Arabidopsis za 40 dolarů. Uţ během prvních 3 dnů byl projekt podpořen 65 000 dolarů za 46 dní uţ téměř 500 000 dolary (Evans 2013). Bylo by zajímavé zjistit, jestli na projekt přispěli spíše zahrádkáři či fanoušci inovací a nových technologií. Odhaduji, ţe druhá skupina zákazníků bude mnohem početnější. Podporovatelé tuší, ţe mohou být u něčeho, co je zatím vzácné a můţe se stát v budoucnu samozřejmostí, chtějí být u zrodu.
6.6
GM rostliny jako nástroj popularizace vědy Oficiálním cílem Glowing plant dle vlastních slov není jen uvést na trh nový
originální produkt, ale i zkoumat a posouvat hranice moţného a především dodávat odvahu k podobným projektům a ukázat, ţe nové ţivotní formy můţe vytvářet kaţdý (Pollack 2013). Dle slov Anthonyho Evanse, mluvčího projektu, chtějí inspirovat děti k tomu, aby kdyţ je něco napadne, šly prostě do své laboratoře a zrealizovaly to tam (Murrau 2013). Svou práci tým představuje poměrně jednoduše, pouţívají počítačový software Genome Compiler98, v kterém hledají uţitečné bakteriální genové sekvence, ty pak v programu optimalizují tak, aby byly po vloţení funkční i v rostlině. Kdyţ je sekvence navrţena, stačí kliknout na tlačítko „Print“ a poslat ji na e-mail laboratoře, která DNA fyzicky vyrobí a pošle zpět. Zbývá sekvenci prostřednictvím agrobakteria či genovou pistolí vpravit do rostliny a otestovat, jak funguje. Se svou představou budoucnosti, ve které si vědečtí amatéři a teenageři podomácku modifikují a syntetizují ve svých DIY laboratořích, chtějí hlavně rozpoutat diskuzi a popularizovat biotechnologie. A to se jim vcelku daří. Díky atraktivním videím, několikrát týdně aktualizovanému blogu99 a facebookovým stránkám jsou u veřejností zřejmě populárnější neţ „tradiční“ univerzitní laboratoře zabývající se obdobným výzkumem. Propagací geneticky modifikovaných organismů (nejen těch s estetickou funkcí) si pak připravují pole pro (nejen) své produkty. Můţe se dokonce 97
http://www.kickstarter.com/ [Staţeno 7.12.2013] http://www.genomecompiler.com/ [Staţeno 7.12.2013] 99 http://glowingplant.com/ [Staţeno 7.12.2013] 98
65
jednat o chytré PR biotechnologických firem, které mohou představovat značnou část podporovatelů z lidu100. Pokud někdo aktivistům ničícím pokusná pole pro genové modifikace vyčítá jejich hloupost a naivitu, za opačný extrém povaţuji nekritické vzývání biotechnologií a jejich aţ bulvární prezentaci v podání skupiny Glowing Plant. Tým se ohání lacinými frázemi jako „kdo by nechtěl rozsvítit něčí ţivot“ (to se týká svítící růţe). Argumentují mj. tím, ţe chtějí udrţitelně rozsvítit Afriku, coţ ilustrují mapou světelného znečištění, kde je Afrika zatím „zhasnutá“. Přesto před tím, neţ budou takovéto rostliny běţně dostupné, ale ještě musí překonat řadu technických, zákonných, společenských a environmentálních překáţek101. Nejtěţší není takové rostliny vytvořit, ale získat povolení, aby vytvořeny být mohly a hlavně aby mohly být distribuovány102. Zatím jejich distribuce povolena není. Kaţdopádně můţeme očekávat zlevnění a tedy i finanční zdostupnění těchto technologií veřejnosti a domácké kutění si v laboratoři není aţ takové sci-fi, jak se můţe zdát. Ostatně i Glowing Plant působí v rámci komunity BioCurious, biologické organizace poskytující zázemí DIY vědcům a novodobým kutilům103. Komunitní laboratoře se pomalu stávají novým fenoménem. Za účelem propojení amatérských laboratoří zaměřených na molekulární biologii zaloţili Američané Jason Bobe a McKenzie Cowell roku 2008 síť DIY Bio104, která má sdruţovat všechny, kteří chtějí molekulární biologii vyuţít třeba ke svým uměleckým ambicím a humanitárním cílům, zájem vzbuzují zvláště genové modifikace105. Amatérské laboratoře se dnes nachází především v severní Americe a v Evropě, svou komunitní laboratoř má jako jediné české město i Praha106. Sdílení informací a diskuze na komunitním webu přesahují hranice jednotlivých států. Trochu připomínají komentáře k receptům na 100
Je moţné, ţe skupině nejde ani tolik o peníze z prodeje svítících rostlin, ale reklamu na program GM Compiler - produkt soukromé biotechnologické společnosti poskytující software pro syntetickou biologii, který je prezentován jako nástroj k navrhování genů takřka pro kaţdého. Sympatičtí nadšení mladíci mohou být prodlouţenou rukou suchých vědců či chytrých obchodníků, kteří se nejprve snaţí získat moţné budoucí zákazníky pro nové biotechnologie (Agapakis 2013). 101 Pouze díky Kickstarteru bylo vůbec umoţněno GM rostliny veřejnosti nabízet, coţ je jinak zakázáno Rostliny ale zatím ale stejně nesmí být distribuovány lidem. 102 Potenciál pro komerční či umělecké vyuţití mají i organismy, které svítí i bez nutnosti genových modifikací, např. mořské řasy Dinoflagellata. Jejich kultivací a následným umístěním do designové nádoby připomínající dinosaura se zabývá další vědecko-nadšenecký tým, který pro své financování také zvolil kickstarter http://www.kickstarter.com/projects/yonder/dino-pet-a-living-bioluminescent-nightlight-pet [Staţeno 7.12.2013] 103 http://biocurious.org/ [Staţeno 7.12.2013] 104 http://diybio.org/local / [Staţeno 7.12.2013] 105 V Evropě ale zatím není kvůli přísným omezením na takovéto experimenty ani pomyšlení. 106 http://brmlab.cz/project/biolab [Staţeno 7.12.2013]
66
stránkách o vaření, jen v nich namísto mouky a šlehání zaznívají slova jako kodon, ligace a plasmid. Amatérští vědci komunikují s těmi akademickými, kdo si přeje, můţe na stránkách zůstat v anonymitě. Amatérští vědci se označují za biohackery či biopunkery, experimentují s DNA a zastávají svobodný přístup ke genetickým (biologickým) informacím107. Vznikl dokonce i literární ţánr biopunk science fiction, který se zaměřuje na následky biotechnologické revoluce. Zrovna právě experimenty s bioluminiscencí (i kdyţ se většinou obejdou bez genového inţenýrství) jsou napříč těmito laboratořemi vcelku běţné. Plány některých jejich zakladatelů jsou (převáţně v USA) velkolepé. Např. americká molekulární bioloţka Ellen Jorgensen láká členy představou budoucího vědeckého řešení kaţdodenních problémů, třeba kdyţ bude někdo potřebovat identifikovat, čí pes mu chodí kálet před dům (Jorgensen 2012). Amatérskou výbavu molekulárního biologa - od zkumavek, přes přístroj pro PCR po bakterie - je dnes moţné zakoupit online. Znásobení počtu lidí, kteří se biotechnologiemi prakticky zabývají, by znamenalo i zvětšení objemu znalostí, které budou vytvářeny a urychlení biotechnologického rozvoje. Syntetický biolog Oliver Medvedik se v jednom rozhovoru vyjádřil, ţe právě obyčejní lidé mohou vymýšlet zajímavé věci, protoţe ještě nemají tu zkušenost s tím, co je a není moţné a odváţněji se pouští i do projektů vědci povaţovaných za nemoţné (Medvedik 2012). Stejná tvrzení zazněla na adresu amatérských šlechtitelů v 60. letech 20. století (viz kap. 1.2). S nimi mají shodné i další rysy – sdílení návodů a tipů, vznik fór, komunikace s vědci a jisté balancování na hranici bezpečnosti. Přestoţe dnešní biohackeři navazují především na tyto šlechtitele (spíše neţ na amatérské ornitology či entomology), nápadná je i jejich podobnost s počítačovými nadšenci v 60. a 70. letech, kteří v garáţích konstruovali první počítače. Do té doby je měly jen univerzity a několik firem. Počítače zabíraly spoustu místa a bylo obtíţné se s nimi naučit. Komunitní laboratoře také představují způsob, jak popularizovat vědu a nalákat k jejímu studiu. Firmy i technické (v menší míře přírodovědné obory) se potýkají s nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců respektive studentů (Willingtale a kol. 2009, European Comission 2004). Jak bylo zmíněno v kap. 5.3, strach z genových
modifikací pramení často z neporozumění tomu, jak fungují a co obnáší. Otevření laboratoří lidem a poskytnutí moţnosti si nové techniky přímo vyzkoušet, by mohlo vést
107
Pozor na záměnu s bioteroristy, jejichţ cílem je vyuţívat biotechnologie a ţivé organismy vůbec za účelem šíření chorob a smrti
67
ke kladnějšímu postoji ke genovému inţenýrství. Rostliny jsou pro svou menší kontroverzi pro tento účel vhodnější neţ ţivočichové. Představa garáţových laboratoří je vzrušující, ovšem i trochu znepokojující. I vědci, které povaţuji spíše za zastánce vyuţívání genového inţenýrství, ho hájí jen za určitých předpokladů. „Genovým inţenýrstvím by se měli zabývat lidé, kteří mají široké biologické znalosti a hluboké znalosti ve specializaci molekulární biologie, a jsou tudíţ schopni sami předjímat rizika své činnosti“ (Vondrejs 2010: 114). Vondrejs za problematický povaţuje právě nedostatek dostatečně vyškolených pracovníků, a to i na vědecké půdě. Z tohoto důvodu se na genově inţenýrských projektech podílejí i lidé z méně příbuzných oborů. To na zdánlivě problém nepředstavuje, protoţe firmy dodávají podrobné návody v balíčku s vybavením nutným pro jednotlivé kroky, takţe „inţenýr“ všem těmto krokům nepotřebuje rozumět. Takovéto soupravy jsou v laboratořích čím dál tím běţnější (Vondrejs 2010: 114). Vznik a rozšíření laboratorních souprav pro domácí kutily by pak znamenalo riziko ještě mnohonásobně větší. Prodávání souprav pro realizaci genových modifikací kupujícím neodborníkům ve školách a domácnostech, které neodpovídají nárokům pro uzavřené prostory pro genové manipulace, povaţuji prozatím, v této fázi vývoje, za neodpovědné. Lidé nakládající s GMO by měly být kontrolovaně, certifikovatelně a do značné hloubky vyškoleni tak, aby mohli být povaţováni za odpovědné genové manipulátory schopné samostatně a zodpovědně posoudit rizika svého počínání, pokud nepracují pod přímý a kvalifikovaným dohledem. Pochopitelně, jednotlivé soupravy na provádění manipulací dle návodu je třeba posuzovat individuálně108.
6.7
GM rostliny jako vstupenka umělců do debaty o genovém inženýrství Jak jiţ bylo ukázáno především v kap. 3, současný „povyk“ kolem genových
modifikací nezůstal bez povšimnutí umělců, kteří do debaty o genovém inţenýrství skrze svá díla také vstupují. Způsob a účel, za kterým genové modifikace vyuţívají, můţe být trojí (Zurr a Catts 2003). Umělci kriticky upozorňují na postupné pronikání genového inţenýrství do našich ţivotů a snaţí se na toto téma rozpoutat diskuzi, názorně otevírat otázky, které nové technologie nastolují. Tvoří díla, která jsou šokující, čímţ nutí diváka se s nimi nějakým způsobem intelektuálně vypořádat a zaujmout k nim 108
Vondrejs 2013: osobní e-mailová korespondence
68
postoj, zamyslet se nad technikami, které se v moderní společnosti prosazují. Narozdíl od zahradnictví, kde je motivace ze strany obchodníků především finanční a GM jsou prezentovány v tom nejlepším světle, transgenní rostliny z této kategorie poukazují na širší souvislosti genového inţenýrství. Kritická umělecká reflexe vlivu technologií na člověka není novinkou. Oproti např. renesanci, kdy byl kladen důraz na lidskou inteligenci, vynalézavost, schopnosti, fascinace tím, co člověk můţe dokázat, ve 20. století člověk častěji bývá zobrazován jako dehumanizovaná oběť vlastních vynálezů, jako bytost technologií utlačovaná a na ní závislá. Výjimkou nebyly ani motivy nad ztrátou kontroly lidských vynálezů. Nyní uţ v technologiích umělci nevidí jen ohroţení lidství, ale i lidského druhu. Někteří berou jako svůj úkol upozornit na neblahé dopady technologie dříve neţ bude pozdě (Wosk 1986). Druhou skupinou jsou umělci, kteří jsou sami biotechnologiemi fascinováni, podléhají jejich kouzlu a svými díly vytváří obraz genového inţenýrství jako metody budoucnosti, která představuje řešení řady stávajících problémů a otevírá nám nové moţnosti. Jsou technooptimisty, výrazně se podílejí na popularizaci těchto metod. Kdybychom měli najít podobné zaměření umělců v nedávné historii, byli by to futuristé vzývající nové technologie a rychlost. Třetí skupina umělců vnímá genové inţenýrství neutrálně a chápe ho pouze jako další metodu vyuţitelnou při realizaci svého konkrétního uměleckého záměru (Zurr a Catts 2003). Nicméně jakmile určitou technologii vyuţijí, automaticky k ní nějaký postoj stejně vyjádří. U některých děl je motivace umělců rozporuplná a postoj ke genovému inţenýrství nejasný, přestoţe cílem díla má být společenský komentář. Uvádím jeden příklad. Po uvolnění modrých karafiátů firmou Suntory byla japonská umělkyně Fukuhara zaskočena, jak tomu média věnovala málo pozornosti. Překvapilo ji, jak jsou Japonci v tomto ohledu klidní a ţe nevznikla ţádná veřejná diskuze. Fukuhara povaţuje vytvoření hezkých geneticky modifikovaných objektů s čistě estetickou funkcí za dobrou obchodní strategii a chytrý krok, jak veřejnost postupně uvyknout riskantním genovým modifikacím kolem nás. Takovéto projekty mohou postupně podprahově změnit naše vnímání genetických modifikací a zmírnit naši ostraţitost. Kvůli nedostatečné reflexi a absenci veřejné diskuze představila s kolegou Tremmelem umělecký projekt, v jehoţ rámci umělci mnoţili tyto karafiáty v tkáňových kulturách, organizovaly workshopy v laboratoři a poskytovali lidem nástroje k této činnosti 69
potřebné, aby karafiáty nemuseli kupovat, ale mohli si je sami mnoţit. Fukuhara a Tremmel nevidí problém ve svém šíření těchto karafiátů ve volné přírodě, argumentují tím, ţe společnost Suntory musela rostliny před uvolněním dostatečně testovat (Dauerer 2010). Věřím, ţe jejich kritika přispěla k upoutání pozornosti na zavádění geneticky modifikovaných okrasných rostlin, sami se ale na jejich šíření začali podílet a spíše neţ na problematičnost genových modifikací, modré karafiáty zpopularizovali. Často jsou ale vyznění děl schválně nedořečena proto, ţe nemají jednoznačně přesvědčit diváka o autorově postoji ke genovému inţenýrství, ale pouze ho přimět o jeho aspektech přemýšlet. Fascinace technologiemi nebo potřeba je ve svém díle reflektovat často vede k několika zajímavostem. Umělci i teoretici umění se zaměřují více na technologie samotné neţ na organismy, které vyuţívají (Stibral 2011 a). Bioartová ţivost je sice podmínkou pro vyuţití biotechnologií v díle, samotný ţivý objekt uţ ale není tolik podstatný. Kvůli důrazu na pouţitou technologii, otvírání společenské diskuze a etických otázek je upozaděna i estetická stránka díla (Stibral 2011 b). Zatímco např. Gessert se ve svých šlechtitelských pokusech soustřeďuje primárně na krásu výsledné rostliny, v případě transgenních rostlin, hraje důleţitou roli sama technologie, např. skutečnost, ţe rostlina obsahuje lidský gen. Řekla bych ale, ţe tato tendence je u rostlin menší neţ v případě děl bio artu, kde jsou pouţity bakterie, či ţivočišné tkáně. Např. Kacova rostlina Edunia je kvůli obsahu lidské DNA šokující, ale při jejím vzniku byl kladen důraz i na to, aby se červené cévní svazky na světlém podkladu vyjímaly. Kromě toho, ţe připomínají lidské cévy, i dobře vypadají.
6.8
GM rostlin jako předmět spolupráce vědců s umělci Transgennímu umění se daří stírat hranice mezi přírodním a umělým, mezi vědou
a přírodou, mezi organismy různého druhu a v důsledku se rozostřují i hranice mezi umělci a vědci. Některé ateliéry skutečně připomínají spíše laboratoř. S cílem zapojit do biotechnologické problematiky i širší veřejnost umělci kromě svých vysloveně uměleckých projektů realizují i vědecké experimenty109 (převáţně s rostlinami), kde na estetickou stránku není kladen důraz naprosto ţádný. Pokud jsou díla technologicky 109
Např. experimenty „ateliéru“ c-lab http://c-lab.co.uk/experiments.html [Staţeno 7.12.2013]
70
náročná, je nutná spolupráce s vědci. Přestoţe umění vznikající v laboratoři je fenoménem aţ posledních dvou dekád, spolupráce umělců s vědci není úplně nová. V 18. století umělci ilustrovali zprávy z různých expedic, kreslili herbáře či náčrty z pitev (Zurr a Catts 2003). Umělci byli v té době spíše pomocníky vědců, u dnešního transgenního umění je to naopak. Autorem nápadu je umělec, vědci pomáhají s realizací (např. formou konzultací v komunitní laboratoři) případně celý objekt vytvoří, nesou za něj zodpovědnost. Jaká je jejich motivace pro spolupráci s umělci? V zahraničí se do takových projektů někteří pouští, u nás zatím transgenní umělecká díla nevznikají. Otázku jsem opět poloţila českým a slovenským vědcům110. V odpovědích na první část otázky, jaká obecně můţe být motivace vědců zapojujících se do transgenních uměleckých projektů, zazněly čtyři moţnosti. Snaha o popularizaci GM organismů a jejich přiblíţení veřejnosti, snaha zviditelnit sebe, svůj projekt či svou instituci nebo firmu (Petr), umělecké sklony některých vědců (Řepková) a chuť po dobrodruţství poznávání a posouvání hranic moţného (Vaněk). Za účelem popularizace vědy a jejího přiblíţení lidem do těchto projektů vstupují i vědci zahraniční111, v případě projektu Glowing Plant jde zase pravděpodobně o propagaci konkrétní firmy. Na druhou část otázky, zdali by byli ochotni se do transgenního uměleckého projektu zapojit, byly odpovědi obšírnější. Ve vyuţívání genového inţenýrství v umění vědci obecně nevidí problém, ona nepraktičnost nehraje roli. Ostatně se jedná stejně jako v případě okrasných rostlin o schvalování určité metody – genového inţenýrství – bez ohledu na to, k čemu bude vyuţito (samozřejmě v rámci zákona a pro mírové účely), individuálně by se pak v závislosti na kontextu rozhodovali aţ u konkrétních projektů a byli by velmi opatrní. Na prvním místě je podmínka, aby vyuţívané organismy netrpěly (coţ rostliny splňují) a následuje bezpečnost projektu, zamezení volného šíření organismů v ţivotním prostředí nebo jejich důkladné prověření před takovýmto uvolněním (coţ v určitých případech rostliny splňovat nemusí). O spolupráci s umělci by dotázaní neměli zájem buď vůbec (O případnou spolupráci s umělci v této oblasti bych neměla zájem, protoţe bych v tom neviděla ţádný smysl (Řepková)) případně velmi vlaţný. Pouze v případě, ţe by nešlo o rutinní (jakkoli 110
Jaká můţe být motivace vědců spolupracujících s umělci, a to především na tvorbě okrasných či uměleckých objektů, u kterých jsou zapotřebí metody genového inţenýrství. Navázal byste spolupráci na GM uměleckém díle s umělci, pokud byste byl poţádán (a jejich poţadavky byly Vámi splnitelné)? 111 Např. molekulární bioloţka Ellen Jorgensen spolupracující v komunitní laboratoř na projektu rekonstrukce lidských tváří podle na ulici nalezené DNA s umělkyní Heather Dewey-Hagborg vnímá umělecké projekty tohoto typu jako výborný způsob popularizace vědy (Jorgensen 2012).
71
odbornou práci) a projekt byl zajímavý a měl potenciál odhalit i něco více („Důleţité by také bylo, aby projekt nebyl samoúčelný, nebyla to jen prázdná exhibice, ale měl i nějaký přínos“ (Petr). „Zatím mne ţádný z projektů,na které jsem narazila (od svítícího králíka po vlasatý kaktus), neoslovil natolik, abych si dokázala představit, ţe všeho nechám a pustím se do toho. „Life is too short“ a věda mě ještě pořád zajímá“ (Cvrčková) Vondrejs by raději rovnou realizoval projekt vlastní, aby měl kontrolu nad tím, ţe budou dodrţena všechna bezpečnostní pravidla. Shrnu-li to jednou větou, oslovení vědci obecně nemají problémy s vyuţitím genového inţenýrství v umění (nijak nerozlišují praktičnost a nepraktičnost jeho vyuţití), osobně je ale spolupráce na uměleckých projektech neláká, pokud projekt nepřináší něco skutečně zajímavého. V odpovědích se projevila skutečnost, ţe jsem neoslovila vědce začínající, ale uznávané, kteří si mohou dovolit projekty více vybírat, umělecké projekty pak nepředstavují prioritu, na kterou by si vyhradili čas.
72
Závěr Člověk ovlivňuje vzhled rostlin uţ minimálně 10 000 let. Jeho vliv byl ale vţdy limitován hranicemi biologického druhu. Ve 20. století se lidé naučili díky genovému inţenýrství tyto hranice překonávat, čímţ se otevřela řada nových moţností a genové inţenýrství si našlo cestu do řady oborů rostliny vyuţívajících - zemědělství, energetiky a dalších. Modifikovány mohou být ale i předměty našeho dlouhodobého estetického zájmu – okrasné rostliny. Měnit lze celou řadu jejich vlastností, které by zefektivnily jejich produkci anebo obohatily nabídku okrasných rostlin o nové originální tvary a barvy. Laboratoře po celém světě daly vzniknout minimálně desítkám „nových“ okrasných rostlin. Vyuţitelnost genového inţenýrství pro modifikaci vzhledu rostlin se ale neomezuje pouze na okrasné zahradnictví. Pro umění 20. století je typické experimentování, zkoumání a posouvání hranic toho, co uměním můţe ještě být. Součástí uměleckých děl se stávají i ţivé organismy a to i geneticky modifikované. Z transgenního umění se sice nestal nejvýraznější umělecký směr 20. století, díla z této kategorie ale dokáţí náleţitě zaujmout, vzbudit pozornost a mohou se stát inspirací i pro komerčně vytvářené transgenní rostliny. Genové modifikace rostlin využívaných pro účely okrasného zahradnictví a umění už zdaleka nejsou neznámou a v rámci problematiky genového inženýrství okrajovou novinkou. Důvodem pro jejich setrvávání v laboratořích a za galerijními zdmi jsou přísná legislativní opatření, bránící jejich šíření, nikoli jejich malá vyuţitelnost. Většina genetických úprav okrasných rostlin byla realizována za stejným účelem jako u rostlin zemědělských - zefektivnění jejich produkce. Z prostudované literatury vyplývá, že by transgenní okrasné rostliny s sebou neměly nést žádná nová environmentální rizika. Způsob jejich pěstování navíc můţe tato rizika dokonce sniţovat. Vysloveně estetické modifikace by rostlinám ţádnou konkurenční výhodu přinášet neměly, obecně by ale vytváření některých GM mohlo do budoucna představovat znepokojující precedens pro potenciální uvolňování „nebezpečnějších“ transgenních organismů112.
112
Podmiňovací způsob v tomto odstavci je zcela na místě, rizika jsme schopni stanovovat jen s určitou pravděpodobností nikoli s jistotou.
73
Obliba či tolerance konkrétních geneticky modifikovaných organismů u veřejnosti se liší v jednotlivých zemích. Důleţitou roli pro zaujetí postoje jednotlivce hraje jejich účel, uţitečnost, izolovanost od volné přírody a při jejich posuzování v širším kontextu i konkrétní ekonomické a společenské dopady. Nejdůleţitější je ale názor na to, zda má člověk právo zasahovat do jemného přediva ţivota, a konečně i obava z něčeho, čemu dotyčný málo rozumí. Na základě literatury, se kterou jsem pracovala, jsem bohuţel nedokázala jednoznačně určit, zdali bude postoj veřejnosti k transgenním okrasným a uměleckým rostlinám výrazně jiný neţ k ostatním GM organismům. Vědci, kteří neodmítají genové modifikace hospodářské, ovšem k estetickým transgenním organismům nepřistupují zásadně odlišněji neţ k těm praktičtějším. Nejen z odpovědí oslovených vědců, kteří obecně mají výrazný podíl na formování názoru veřejnosti, vyplývá, ţe praktičnost či nepraktičnost objektu či jeho konkrétní modifikace není při zaujímání stanoviska tak důležitá, jak často bývá prezentováno. V procesu vytváření názoru na konkrétní geneticky modifikovaný organismus nejprve hraje roli obecný postoj ke genovému inţenýrství posuzovatele a moţná rizika v tomto konkrétním případě, poté aţ účel modifikace. Vědci genové inţenýrství povaţují za normální metodu odvozenou od těch, které jí předcházely. Estetické modifikace se navíc nedějí na úkor základního či aplikovaného výzkumu, ale jsou jeho součástí. Vznik konkrétních nových rostlin (třebaţe byly původně vytvořeny za jiným účelem) je v některých případech následován snahou uvést je na trh. Praktické modifikace mohou za určitých okolností sníţit negativní dopady intenzivní květinářské produkce, nemůţeme ale čekat, ţe je úplně vyřeší. Budou-li zmenšeny či vyvráceny obavy spotřebitelů z genových modifikací, lidská potřeba obklopovat se rostlinami poháněná reklamou by mohla vést ke zvýšení poptávky po transgenních okrasných rostlinách. Ke sníţení obav a širšímu přijetí genového inţenýrství můţe přispět nový trend vzniku domácích a komunitních laboratoří, kde jsou právě rostliny oblíbeným pokusným materiálem, současné zaujetí DNA a transgenní umělecká díla představující genové inţenýrství jako fascinující metodu. Cílem této práce bylo odpovědět na otázku „proč genové modifikace rostlin s estetickou a uměleckou funkcí nepředstavují téma k diskuzi a zda je její absence relevantní“. Dvě ze čtyř v úvodu formulovaných moţných odpovědí („tyto rostliny nepředstavují nová environmentální rizika“ a „praktičnost při posuzování GM nehraje zásadní roli“), se mi dvě nepodařilo úplně vyvrátit. Povaţuji ale za důleţité zdůraznit, ţe přestoţe uvádění těchto rostlin do ţivotního prostředí s sebou nenese vysloveně nové 74
typy environmentálních rizik, s kaţdou další transgenní rostlinou, která se dostane do volné přírody, se pravděpodobnost, ţe bude narušena ekologická rovnováha, zvyšuje. Naopak dvě odpovědi („GM těchto rostlin představují příliš okrajové téma“ a „stejně se v budoucnu neprosadí“) jsem vyvrátila. Vzhledem k tomu, ţe potenciál vyuţití genového inţenýrství v okrasném zahradnictví a umění je skutečně velký a díky reklamě a úsilí o popularizaci nových technologií můţe ještě růst, je absence společenské diskuze na toto téma zaráţející a řekla bych, ţe neoprávněná.
Závěrečná poznámka Téma genových modifikací s estetickou funkcí povaţuji za nesmírně zajímavé, a to včetně problematik, které s ním souvisí. To mi trochu komplikovalo snahu drţet práci v jedné linii a neodbíhat k jiným příbuzným tématům. Na závěr tedy uvádím alespoň některé tipy, které by dle mého soudy stály za další prozkoumání. Pozornost by si zaslouţil nový fenomén prosakování molekulární biologie i mimo akademické instituce, obliby dříve vysloveně vědeckých experimentů veřejností a vzniku komunitních laboratoří, rozvoji DIY technologií a prodeji „amatérských laboratorních“ balíčků. Dále zjištění vlivu osahávání si molekulární biologie na přijetí genového inţenýrství a dalších technologií veřejností. Zajímavé by také bylo zjištění postoje českých zahrádkářů ke geneticky modifikovaným okrasným rostlinám na vlastní zahrádce. Myslím, ţe by mohl být ve srovnání s USA či západní Evropou celkem specifický. Netroufám si odhadovat, jestli Češi stojí o estetické netradičnosti na své zahrádce, ale řekla bych, ţe český zahrádkář by nebyl uspokojen, kdyby např. svůj boj proti slimákům a mandelinkám vyhrál takto jednoduše. Také by mě více zajímala problematika „atomových zahrad“. Šedesátá léta jsou známá diskutováním jaderné energie, ale tvorba indukce dědičných změn takové pobouření nevzbudila, coţ je, vezmeme-li v úvahu „poprask“, který vyvolaly genové modifikace, zajímavé.
75
Rejstřík
A
Jorgensen, 67
Ashbaugh, 29 Aver, 16
K Kac, 30, 33, 40, 63, 70 Kace, 37 Kacova, 38 Kasparov, 38 Koelreuter, 13 Krichevsky, 26
B Bobe, 66 Boland, 40 Brodyk, 32 Buisman, 34 Burbank, 14
M Mac Leod, 16 Mc Carty, 16 Medvedik, 67 Mendel, 12, 14 Miller, 29
C Camerarius, 13 Cinti, 40 Clarke, 29 Cowell, 66 Crescentius, 13 Crick, 16 Cvrčková, 72
N Noronha, 32 P
D
Petr, 71, 72
Dalí, 31 Darwin, 12 Davis, 32, 39 de Menezes, 64 Dorgelés, 31
R Rockman, 29 Ř
E
Řepková, 45, 71
Eigestsi, 14 Evans, 65
S Shepard, 37 Snow, 47 Steichen., 34
F Fleming, 31 Fukuhara, 39, 41, 64, 69
T
G Gessert, 13, 28, 30, 36, 70
Takita, 38 Tremmel, 39, 41
H
V
Hanson, 32 Haviland-Jones, 56 Hoffman, 32
Vaněk, 71 Vondrejs, 72
J
Watson, 16 Wilson, 57
W
James, 15 Johnson, 31 Jones, 29
76
Seznam citovaných zdrojů
Agapakis, C., 2013: Glowing futures. Scientific American, 2.6. 2013. Dostupné na: http://blogs.scientificamerican.com/oscillator/2013/06/03/glowing-futures/ [Staţeno 29.11.2013] Aida, R., Komano, M., Saito, M., Nakase, K., Murai K., 2008: Chrysanthemum flower shape modification by suppression of chrysanthemum-AGAMOUS gene. Plant Biotechnology, roč. 25, č. 1, str. 55-59 Aldhous, P., 2013: Do glowing house plants take gene tinkering too far? New Scientist, 7.6. 2013. Dostupné na: http://www.newscientist.com/article/dn23668-do-glowing-house-plants-take-genetinkering-too-far.html#.UpvYeOLxHez [Staţeno 2. 12. 2013] Andrews, L. B., 2007: Art as a public policy medium. Str: 125-150, v Kac, E., eds.: Signs of life: bioart and beyond. MIT Press, Cambridge, Londýn Antoniou, M., Robinson, C., Fagan, J., 2012: GMO Myths and truths. Earth Open Source. Dostupné na: http://www.nongmoproject.org/wpcontent/uploads/2010/08/GMO_Myths_and_Truths_1.31.pdf [Staţeno 29.11.2013] Auer, C., 2008: Ecological risk assessment and regulation for genetically-modified ornamental plants. Critical Review in Plant Sciences, roč. 27, str. 255-271 Bauer, M. W., 2007: The public career of the 'gene': trends in public sentiments from 1946 to 2002. New Genetics and Society, roč. 26, č. 1, str. 29-45. Benbrook C. M., 2012: Impacts of genetically engineered crops on pesticide use in the U.S. – the first sixteen years. Environmental Sciences Europe, roč. 24. Dostupné na: http://www.enveurope.com/content/pdf/2190-4715-24-24.pdf [Staţeno 2. 12. 2013] Bhattacharjee, S. K., Banerji, B.K., 2010: Complete book of roses. Global Media, Jaipur Boland, H., 2013: The Mexico project. Webová stránka umělců. Dostupné na: http://c-lab.co.uk/projectdetails/the-mexico-project.html Buisman, S., 1996: Constricted Pumpkins. Webová stránka umělce. Dostupné na: http://www.sjoerdbuisman.nl/SB/3_GW.html [Staţeno 29.11.2013] Calkins, J., 2013: Bioluminiscent trees. Webová stránka Minesota Nursery & Landscape Association, 15.8. 2013 Dostupné na: http://www.mnla.biz/article.asp?paper=4&cat=31&article=610 [Staţeno 29.11.2013] Cinti, L., 2013: The cactus project. Webová stránka umělců. Dostupné na: http://c-lab.co.uk/projectdetails/the-cactus-project.html [Staţeno 3.12.2013] CSIRO 2005: World’s first blue rose. Webová stránka CSIRO Plant Industry. Dostupné na: http://www.csiro.au/en/Outcomes/Food-and-Agriculture/bluerose.aspx [Staţeno 3.12.2013] Curry, H. A., 2013: From garden biotech to garage biotech: amateur experimental biology in historical perspective. The British Journal for the History of Science, str. 1-27 Davis, J., 2007: Cases for genetic art. Str. 249 – 266, v: Kac, E., eds.: Signs of life: bio art and beyond. MIT Press, Cambridge, Londýn
77
Dauerer, V., 2010: Making“BioArt“ a cultural practice. The Japan Times, 30.7.2010, str. 17. Dostupné na: http://www.japantimes.co.jp/culture/2010/07/30/culture/making-bioart-a-culturalpractice/#.UqSvLuLxHew [Staţeno 8.12.2013] Daughtrey, M. L., Benson, D. M., 2005: Principles of plant health management for ornamental plants. Annual Review of Phytopathology, roč. 43, str. 141–69 DeMenezes 2012: Proteic Portrait. Webová stránka umělkyně, poslední aktualizace 2012. Dostupné na: http://martademenezes.com/portfolio/proteic-portrait-2/ [Staţeno 8.12.2013] Dobres, M. S., 2011: Prospects for the commercialization of transgenic ornamentals. Str.: 305 - 316 v: Mou, B., Scorza, R., eds: Transgenic Horticultural crops: Challenges and oporunities. Taylor & Francis, Boca Raton Donohoe, M., 2008: Flowers, diamonds, and gold: the destructive public health, human rights, and environmental consequences of symbols of love. Human Rights Quarterly, roč. 29, str 164-182 Dudareva, N., Pichersky, E., 2008: Metabolic engineering of plant volatiles. Current Opinion in Biotechnology, roč. 19, str. 181-189 EGGT (Experts Group on Gene Technology), 2001: Carnations with genetically modified colour. Report to Government on the issues raised by the application of gene technology to carnations with genetically modified flower colour in Tasmania’s primary industries. Dostupné na http://www.dpiw.tas.gov.au/inter,nsf/Attachments/EGIL-5389X8/$FILE/TransgenicCarnations.pdf [Staţeno 1.12.2013] Evans, A., 2003: Glowing Plants: Natural Lighting with no Electricity. Webová stránka projektu Glowing Plant na serveru Kickstarter. Dostupné na: http://www.kickstarter.com/projects/antonyevans/glowingplants-natural-lighting-with-no-electricit [Staţeno 8.12.2013] European Comission, 2010: Eurobarometer 73.1 Biotechnology. Dostupné na http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_341_en.pdf [Staţeno 3.12.2013] European Comission 2004: Europe needs more scientists. Dostupné na http://ec.europa.eu/research/conferences/2004/sciprof/pdf/final_en.pdf [Staţeno 24. 8. 2012] Fleming, A., 2007: The growth of microorganisms on paper. Str. 345-346, v Kac, E., eds.: Signs of life: bioart and beyond. MIT Press, Cambridge, Londýn (Původně publikováno v John-Brooks, R. S., 1937: Report of Proceedings. Harrison & Sons, Londýn) Florkowski, W. J, Halbrend, C., Huang, C. L., Sterling, L., 1999: Socioeconomic determinants of attitudes toward bioengineered products. Review of Agricultural Economics, roč. 16, str. 125 – 132 Fukuhara, S., 2012: Would you eat an apple with your grandmother’s tree? Přednáška, TEDX KeioSFC dostupné na: http://tedxkeiosfc.com/speaker.php?lang=en [Staţeno 3.12.2013] Fukuhara a Tremmel (2007): Biopresence. Webová stránka umělců. Dostupné na: http://www.biopresence.com/ [Staţeno 3.12.2013] Franklin, K.A., Whitelam, G.C., 2006: Improvement of horticultural and ornamental crops through transgenic manipulation of the phytochrome family of plant photoreceptors. Journal of Crop Improvement, roč.17, str. 263 – 278 Ganiere, P., Chern, W.S., Hahn, D., 2006: A continuum of consumer attitudes toward genetically modified foods in the United States. Journal of Agricultural and Resource Economics, roč. 31, č. 1, str. 129-149 Gaston, K. J., Bennie, J., Davies, T. W., Hopkins, J. 2013: The ecological impacts of nighttime ligt pollution: a mechanistic appraisal. Biological Reviews, roč. 88, č. 4, str. 912-927
78
Gedrim, R. J., 2007: Edward Steichen’s 1936 exhibition of Delphinium blooms: an art of flower breeding. Str: 347-369, v Kac, E., eds.: Signs of life: bioart and beyond. MIT Press, Cambridge, Londýn Gessert, G., 2010: Green light: toward an art of evolution. MIT Press, Cambridge Gessert, G., 2007: Why I breed plants. Str. 185-198, v: Kac, E., eds.: Signs of life: bio art and beyond. MIT Press, Cambridge, Londýn Gessert, G., 1993: Flowers of human presence: effects of esthetic values on the evolution of ornamental plants. Leonardo, roč. 26, č. 1, str. 37-44 Gudeta, D., T., 2012: Socio-economic and environmental impact of floriculture industry in Ethiopia. Humboldt University of Berlin. Dostupné na: http://lib.ugent.be/fulltxt/RUG01/001/894/550/RUG01001894550_2012_0001_AC.pdf [Staţeno 3.12.2013] Haviland-Jones, J., Rosario, H. H., Wilson, P., McGuire, T. R., 2005: An environmental approach to positive emotion: flowers. Evolutionary Psychology, roč. 3, str. 104-132 Hulst, R., 2012: Sustainability in floriculture. BSc thesis, Management studies, Wegeningen University Dostupné na: http://edepot.wur.nl/245180 [Staţeno 30.11.2013] Chandler, S.F., Brugliera F., 2011: Genetic modification in floriculture. Biotechnology Letters, roč. 33,: str. 207-214 Chandler, S. F., Tanaka, Y., 2007: Genetic modification in floriculture. Critical Reviews in Plant Sciences, roč. 26, str. 169-197 Chapman, G. P., 2002: The Green Revolution. str. 155 – 159 v: Desai, V., Potter, R. B., eds.: The Companion to Development Studies. Arnold, London James, J., 1964: Create New Flowers and Plants . . . Indoors and Out, Garden City. Doubleday (cit. v Curry 2013) Johnson, K. L., Raybould, A. J., Hudson, M. D., and Poppy, G. M. 2007. How does scientific risk assessment of GM crops fit within the wider risk analysis? Trends in Plant Science, roč. 12, str. 1–5. Johnson, P., 2011: Atomic Gardens. Rozhovor pro: Pruned – On landscape architecture and related fields. Dostupné na: http://pruned.blogspot.cz/2011/04/atomic-gardens.html [Staţeno 30.11.2013] Johnson, P., Riordan, R., 1999: A review of issues pertaining to transgenic turfgrasses. Horticultural Science, roč. 34, str. 594–598. Jorgensen, E., 2012: Ellen Jorgensen on what you can do in a DIY biotech lab. Přednáška. Dostupné na: http://blog.ted.com/2013/01/15/ellen-jorgensen-on-what-you-can-do-in-a-diy-biotech-lab/ [Staţeno 8.12.2013] Kac, E., 2009 a: Cypher, a DIY transgenic kit. Webová stránka umělce Dostupné na: http://www.ekac.org/cypher.text.html [Staţeno 3.12.2013] Kac, E., 2009 b: Natural history of the enigma. Webová stránka umělce Dostupné na: http://www.ekac.org/nat.hist.enig.html [Staţeno 3.12.2013] Kac, E., 2007: Art that looks you in the eye: hybrids, clones, mutants, synthetics, and transgenics. Str. 1 – 27 v Kac, E., eds.: Signs of life: bioart and beyond. MIT Press, Cambridge, Londýn Kac, E., 2004: Move 36. Webová stránka umělce. Dostupné na: http://www.ekac.org/move36.html [Staţeno 3.12.2013] Kac, E., 2003: GFP Bunny. Leonardo, roč. 36, č. 2, 97-102
79
Kac, E., 2001: The eight day, a transgenic artwork. Webová stránka umělce. Dostupné na: http://www.ekac.org/8thday.html [Staţeno 3.12.2013] Klingeman, W., Babbit, B., 2006: Master gardener perception of genetically modified ornamental plants provides strategies for promoting research products through outreach and marketing. Horticultural Science, roč. 41, č. 5, str. 1263 - 1268 Krichevsky, A., Meyers, B., Vainstein, A., Maliga, P., Citovsky, V., 2010: Autoluminescent Plants. PLoS ONE, roř. 5, č. 11 Kubizňáková, P., 2009: Holandský tulipán: geografie trhu s květinami. Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Lassen, J., Jamison, A., 2006: Genetic technologies meet the public: The discourses of concern. Sience, technology and human values, roč. 31, č. 1, str. 8-28 London, L., De Grosbois, S., Wesseling, C., Kisting, S., Rother, H. A., Mergler, D., 2002: Pesticide usage and health consequences for womwn in developing countries: out of sight, out of mind? Internationl Journal of Occupational and Environmental Health, roč. 8, str. 46-59 Lutken, H., Clarke, J. L., Müller, R., 2012: Genetic engineering and sustainable production of ornamentals: current status and future directions. Plant Cell Rep, roč. 31, str. 1141 – 1157 McHughen, A., Wager, R., 2010: Popular misconceptions: agricultural biotechnology. New Biotechnology, roč. 27, č. 6, str. 724-728 Medvedik, O., 2012: DIY Biohack!: Fellows Friday with Oliver Medvedik. Rozhovor pro TED. Dostupné na: http://blog.ted.com/2012/09/14/diy-biohack-fellows-friday-with-oliver-medvedik/ [Staţeno 3.12.2013] Meyer, P., Heidmann, I., Forkmann, G., Saedler, K., 1987: A new petunia flower colour generated by transformation of a mutant with a maize gene. Nature, roč. 330, str. 677-678 Mohapatra, A. K., Priyadarshini, D., 2010: Genetically modified food: Knowledge and attitude of teachers and students. Journal of Science Education and Technology, roč. 19, str. 489-497 Murrau P., 2013: Kickstarter campaign to create glowing plant goes viral. Webová stránka SingularityHUB Dostupné na: http://singularityhub.com/2013/04/25/kickstarter-campaign-to-createglowing-plant-goes-viral-singularity-labs-ftw/ [Staţeno 8.12.2013] Newmann, S. E., 2011: Encyclopedia of Environmental Health – Floriculture. Dostupné na http://campus.extension.org/pluginfile.php/45651/mod_resource/content/0/Supplemental_Reading/01%20 Introduction/Encyclopedia%20of%20Environmental%20Health%20-%20Floriculture.pdf [Staţeno 29.11.2013] Noronha, P., 2011: Yeast biopaintings: biofilms as an artistic instrument. Leonardo, roč. 44, č. 1, str.3842 Osthoff, S. 2001: Eduardo Kac's Genesis: biotechnology between the verbal, the visual, the auditory, and the tactile. Dostupné na: http://www.ekac.org/osthoffldr.html [Staţeno 3.12.2013] Ow, D. W., Wood, K.W., DeLuca, M., DeWet, J. R., Helinski, D. R., Howell, S. H., 1986: Transient and stable expression of the firefly luciferase gene in plant cells and transgenic plants. Science, roč. 234, str. 856-859 Pardo, R., Midden, C., Miller, J. D., 2002: Attitudes toward biotechnology in the European Union. Journal of Biotechnology, roč. 98, č. 1, str. 9-24 Philp, J. C.,Ritchie, R. J., Allan, J. E. M., 2013: Synthetic biology, the bioeconomy, and societal quandary. Trends in Biotechnology, roč. 31, č. 5, str. 5 – 8
80
Pichersky, E., Dudareva, N., 2007: Scent engineerinf: toward the goal of controlling how plants smell. Trends in Biotechnology, roč. 25, str. 105-110 Pollack A., 2013: A dream of trees aglow at night. The New York Times 7. 5. 2013. Dostupné na: http://www.nytimes.com/2013/05/08/business/energy-environment/a-dream-of-glowing-trees-is-assailedfor-gene-tinkering.html?partner=rss&emc=rss&_r=0 [Staţeno 8.12.2013] Pollan, M., 2001: The botany of desire: a plant’s eye-view of the world. Random House, Westminster Potera, C., 2007: Blooming biotech. Nature Biotechnology, roč. 25, str. 963 – 965 Prokop, P., Lešková, A., Kubiatko, M., Diran, C., 2007: Slovakian students' knowledge of and attitudes toward biotechnology. International Journal of Science Education, roč. 29, č. 7, str. 895 – 907 Rosati, C., Simoneau, P., Treutter, D., Poupard, P., Cadot, Y., Cadic, A., Duron, M., 2003: Engineering of flower color in forsythia by expression of two independently-transformed dihydroflavonol 4-reductase and anthocyanidin synthase genes of flavonoid pathway. Molecular Breeding, roč: 12, str. 197–208 Saenz, A., 2010: Genetically modified flowers that can smell like anything. Webová stránka SingularityHUB. Dostupné na: http://singularityhub.com/2010/02/24/genetically-modified-flowers-thatcan-smell-like-anything-coming-soon/ [Staţeno 3.12.2013] Salaš, P., Luţný, J., 2007 Historie šlechtění okrasných rostlin v Čechách a na Moravě Str. 56-65, v: Salaš, P., eds.: Produkce okrasných rostlin I. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno Sharma, D., 2007: Floriculture needs 20 times more water than cotton cultivation. Webová stránka Infochange. Dostupné na: http://infochangeindia.org/water-resources/analysis/floriculture-needs-20times-more-water-than-cotton-cultivation.html [Staţeno 30.11.2013] Scholderer, J., Frewer, L.J., 2003: The biotechnology communication paradox: experimental evidence and the need for a new strategy. Journal of Consumer Policy, roč. 26, č. 2, str. 125-157 Smýkal, P., 2009: Domestikace rostlin z pohledu současné genetiky. Ţiva, roč. 1, str. 6-9 Stelarc, 2008: Ear on arm. Webová stránka umělce. Dostupné na: http://stelarc.org/?catID=20242 [Staţeno 30.11.2013] Stibral, K., 2011 a: Bio art. Ţivé organismy a biologie v umění. Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny, roč. 5, č. 1, s. 20-41. Stibral, K., 2011 b: George Gessert, Green light: toward an art of evolution. Estetika. The Central European Journal of Aesthetics, roč. 4, č 1, str. 127-135 Stibral, K., 2005 Proč je příroda krásná? Estetické vnímání přírody v novověku. Dokořán, Praha Stöckelová, T., 2008: Biotechnologizace: legitimita, materialita a moţnosti odporu. Sociologický ústav AV ČR, Praha Šorgo, A., Ambroţič-Dolinšek, J., Ųsak, M., Özel, M., 2011: Knowledge about and acceptance of genetically modified organisms among pre-service teachers: A comparative study of Turkey and Slovenia. Electronic Journal of Biotechnology, roč. 14, č. 4 Takita, J., 2008: Light, only light. Str. 141-143 v Hauser, J., eds.: Sk-interfaces : exploding borders : creating membranes in art, technology and society. Liverpool University Press, Liverpool. Takita, J., 2004: Biolumiiscent garden. Leonardo, roč. 37, č. 4, str. 278 Tanaka, Y., Brugliera, F., Chandler S., 2009: Recent progress of flower colour modification by biotechnology. International Journal of Molecular Sciences, roč.10, str. 5350 – 5369
81
Tenney, B., 1941: A report on experiments with colchicine by lay scientists. Proceedings of the Oklahoma Academy of Science, roč. 38, str. 38-40 (cit. v Curry 2013) Thomas, G., K. 2007: A bigger, better bloom. American Society for Engineering Education PRISM, roč: 16, č. 9, str. 7 Tremmel, G., Fukuhara, S., 2010: Common flowers/White out. str: 236 – 238, v: Funke, J., Riekeles, S., Broeckmann A., eds: Proceedings of the 16th International Symposium on Electronic Art. Revolver Publishing, Berlin Ulrich R., 2003: Flowers & plants increase workplace productivity. Shrnutí dostupné na webové stránce About Flowers. Dostupné na: http://www.aboutflowers.com/health-benefits-a-research/workplaceproductivity-study.html [Staţeno 7.12.2013] Underwood, B. A., Clark, D.G., 2011: Transgenic ornamental crops. Str.: 55-82, v: Mou, B., Scorza, R., eds: Transgenic Horticultural crops: Challenges and oporunities. Taylor & Francis, Boca Raton VIDEA (Victoria International Development Education Association) 2002: Deceptive beauty. Global Citizens for a Global Era. roč. 1, č. 5 Vondrejs, V., 2010: Otazníky kolem genového inţenýrství. Academia, Praha Wilson, E. O., 1984: Biophilia. Harvard University Press, Cambridge Wosk, J. H., 1986: The impact of technology on the human image in art. Leonardo, roč. 19, č. 2, str. 145152 Yin, Y. W., 1995: Part of us, part of nature. Extendeart.net. Dostupné na: http://extendedart.scm.cityu.edu.hk/?author_name=yanwaiyin [Staţeno 7.12.2013] Yu, D., Kotilainen, M., Pöllänen, E., Mehto, M., Elomaa, P., Helariutta, Y., Albert, V.A., Teeri, T.H., 1999: Organ identity genes and modified patterns of flower development in Gerbera hybrida (Asteraceae), Plant Journal, roč. 17, č. 51, str. 51-62 Zapiola, M. L., Campbell, C. K., Butler,M. D., and Mallory-Smith, C. A., 2008: Escape and establishment of transgenic glyphosate-resistant creeping bentgrass Agrostis stolonifera in Oregon, USA: a 4-year study. Journal of Applied Ecology, roč. 45, str. 486–494. Zurr, I., Catts, O., The ethical claims of Bio Art: killing the other or self-cannibalism? Australian and New Zealand Journal of Art: Art & Ethics, roč. 4, č. 2 a roč. 5, č. 1, str. 167-188. Dostupné na http://www.tca.uwa.edu.au/atGlance/pubMainFrames.html [Staţeno 7.12.2013]
Seznam webových stránek uvedených v poznámkách pod čarou
http://pruned.blogspot.cz/2011/04/atomic-gardens.html http://redirisbooks.com/ http://2010.igem.org/Team:Cambridge http://www.bbc.co.uk/news/science-environment-21144766 http://2010.igem.org/Team:Cambridge/Photos http://www.article.no/en/content/artists/2008/jun-takita-fr http://genetoy.com/ http://www.irational.org/cta/superweed/
82
http://www.proflowers.com/flowers-for-men-ffm http://www.flowershop.com/ProductDisplay-By+Flowers-Flowers+for+Men.html http://www.nimblediagnostics.eu/home/art.html https://www.dna-art.co.uk/ http://www.yourdnasong.com/ http://www.ashestodiamond.com/. http://www.genomecompiler.com/ http://glowingplant.com/ http://biocurious.org/ http://diybio.org/local / http://brmlab.cz/project/biolab http://c-lab.co.uk/experiments.html
83
Seznam obrázků Obr. 1: Atomová zahrada v USA. ................................................................................... 16 Obr. 2: „Modré“ transgenní karafiáty a růţe ................................................................... 23 Obr. 3 Vizualizace svítících stromů ................................................................................ 27 Obr. 4 Baňka se svítícími transgenními bakteriemi E.coli .............................................. 27 Obr. 5 Alexander Fleming: Guardsman (1933) .............................................................. 31 Obr. 6: Eduardo Kac: Genesis (1999) ............................................................................. 34 Obr. 7: Edward Steichen: Instalace z výstavy Edwad Steichen’s Delphiniums ............. 36 Obr. 8 Ukázka šlechtitelského umění George Gesserta .................................................. 37 Obr. 9 Jun Takita: Light, only light (2004) ..................................................................... 38 Obr. 10: Rostlinné objekty obsahující lidskou DNA ...................................................... 41
84
Přílohy Příloha 1: Seznam dotazovaných Doc. RNDr. Fatima Cvrčková, Dr.rer.nat.: Laboratoř buněčné morfogeneze, Katedra experimentální biologie rostlin, PřF UK Doc. RNDr. Ľubica Lacinová, DrSc., Ústav molekulárnej fyziológie a genetiky, SAV Prof. RNDr. Zdeněk Opatrný, CSc.: Laboratoř buněčné biologie a biotechnologie rostlin, Katedra experimentální biologie rostlin, PřF UK Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc.: Biologie reprodukce, VUŢV Doc. RNDr. Jana Řepková, CSc.: Ústav experimentální biologie, PřF MU RNDr. Mgr. Tomáš Vaněk, CSc: Laboratoř biotechnologie rostlin, Ústav experimentální botaniky AV ČR Doc. RNDr. Vladimír Vondrejs, DrSc. : Katedra genetiky a mikrobiologie PřF UK
Příloha 2: Výběr z odpovědí na otázku 1 Otázka: U genových modifikací se často argumentuje jejich nespornými pozitivy a potenciálem praktického vyuţití (např. k produkci léků, látek vyuţitelných v průmyslu, zlaté rýţe...), která vyváţí i potenciální riziko (jakkoli i to můţe být někým vnímáno jako zanedbatelné). Jaký je ale váš názor na GM rostliny, jejichţ modifikace mají funkci čistě estetickou, tedy vcelku nepraktickou? Cvrčková: Štve mne, pokud někdo argumentuje v případě nějakého vědeckého oboru, zaměření, nebo dokonce pouhé metody výzkumu (a GM za metodu pokládám, i kdyţ připouštím, ţe se eventuelně někdy i k něčemu prakticky hodí nebo aspoň hodit mohou) praktickou motivací typu "genové manipulace jsou dobře, protoţe nakrmí hladovějící lidstvo" s nevyslovenou implikací ţe to, co nekrmí hladovějící lidstvo, je špatně. Nutká mne to ptát se: je egyptologie dobře, kdyţ nakrmí jenom pár brigádníků na vykopávkách? Je dobře astronomie? Čili "nepraktičnost" mi nevadí, naopak přemíra důrazu na praktičnost je mi podezřelá, protoţe vţdycky trochu zavání sebeklamem, ne-li podvodem. Můj názor na esteticky motivované genové manipulace pak je součástí mého názoru na šlechtění ţivých tvorů pro krásu obecně, třeba i klasickými metodami. Lacinová: Tieto „estetické“ GM rastliny môţu byť akceptovateľné ako súčasť umeleckej expozície určenej pre galérie, ale nepovaţujem za správne, aby sa voľne šírili v prírode. Keby boli v parkoch alebo v domácnostiach, iste by sa začali náhodne šíriť. Menej mi vadia na plantáţach, kde ich pestujú na rezané kvety do kvetinárstiev, pretoţe si myslím, ţe sa odtiaľ tak ľahko nerozšíria – ale zaručiť sa to nedá. 85
Opatrný: Šlechtění rostlin je lidstvu známo jiţ dlouho - a GM techniky nejsou nic jiného neţ vylepšený mendelovský hightech. Petr: Genetické modifikace zemědělských plodin a hospodářských zvířat vnímám jako další etapu domestikace. Pokud jsme tedy vyšlechtili z planých hvozdíků stávající karafiáty, pak nevidím nic zlého na tom, kdyţ v jejich šlechtění pokračujeme metodami genového inţenýrství. Šíření nových odrůd (zemědělských plodin nebo okrasných rostlin), které získaly nějakou novou význačnou vlastnost, by zřejmě mělo být nějak regulováno bez ohledu na to, jestli jsou GM nebo ne. Kdo například zajistí, aby růţe nově vyšlechtěná pomocí mutageneze (metoda není povaţována za GM vyţadující právní regulace) nebyla vysoce alergenní? Jsem pro mnohem vyrovnanější testování nových plodin i okrasných rostlin (GM a non-GM ), neţ je tomu dnes, kdy se GM rostliny testují velmi důkladně, ale nonGM se netestují prakticky vůbec Řepková: Tento typ GM s estetickým cílem (tedy i včetně případných růţí se stejnými transgeny) povaţuji za celkem smysluplné a hlavně je doloţeno, ţe rizika pro člověka a ţivotní prostředí nejsou. Vaněk: Ač některé ty aplikace vypadají zcela zbytečné, jde o to co je na vědě to zajímavé, dobrodruţství poznání a posunování hranic moţného. Vondrejs: Zastávám názor, ţe vědci i umělci mají právo zkoumat a zkoušet všechno moţné svobodně a jejich snaţení je pro společnost výhodné, pokud je svoboda jedince chápána ve smyslu poněkud zjednodušeného citátu: „Svoboda jedince končí na území svobody ostatních lidí“. Někdy je ovšem trochu obtíţné rozeznat, kdy uţ tam jsme. Proti svobodě ostatních lidí jsou obráceny podle mého i činy nebezpečně narušující biologickou rovnováhu v námi obývaném prostředí, a tam kde nevíme, zda něco nevhodného a nenapravitelného nemůţe nastat třeba i opoţděně, je třeba vycházet z principu předběţné opatrnosti. Tzn., ţe naše počínání nesmí minimálně alespoň ohroţovat ostatní a optimálně nesmí ani sniţovat jejich nárok na svobodu.srovnatelnou se svobodou naší.
Příloha 3: Výběr z odpovědí na otázku 2 Otázka: Jaká můţe být motivace vědců spolupracujících s umělci, a to především na tvorbě okrasných či uměleckých objektů, u kterých jsou zapotřebí metody genového inţenýrství. Navázal byste spolupráci na GM uměleckém díle s umělci, pokud byste byl poţádán (a jejich poţadavky byly Vámi splnitelné)? Cvrčková: Zatím mne ţádný z projektů,na které jsem narazila (od svítícího králíka po vlasatý kaktus) neoslovil natolik, abych si dokázala představit, ţe všeho nechám a pustím se do toho. Life is too short a věda mě ještě pořád zajímá - kdybych se měla do nějaké takové práce pustit, musela by mne citově a pocitově uchvátit i umělecká stránka věci.. Asi to chce jinou náturu neţ tradicionalistku, která na praţské periférii pěstuje
86
vlastní mrkev, rajčata, jiţ zmíněné fazole (a občas dokonce i ty modré brambory), a topí dřevem v kamnech. Lacinová: Veľmi by som váhala a záviselo by to od toho, či by výsledok bol samostatný ţivý tvor, ktorý sa môţe sám vybrať do sveta, teda niečo ako zviera – to by som odmietla, alebo objekt síce ţivý, ale „nesamostatný“, niečo ako bunková kultúra, s tým by som mohla súhlasiť v závislosti od kontextu. (Lacinová) Opatrný: A navázání relevantní spolupráce ? Osobně jsem nikdy svýma rukama GM organizmy netvořil - ale případné zájemce s radostí nasměruji k odborníkům. Opět : šlechtění rostlin je lidstvu známo jiţ dlouho dlouho - a GM techniky nejsou nic jiného neţ vylepšený mendelovský hightech. Kde by to měli historicky vědět lépe neţ v Brně ? Petr: Jaká je motivace vědců spolupracujících s umělci na objektech vyuţívajících GM, to opravdu nevím. S ţádným takovým jsem nemluvil. Předpokládám, ţe se tu můţe kloubit snaha o popularizaci GMO a jejich přiblíţení veřejnosti se snahou vědců zviditelnit sebe, svůj projekt, svou instituci (firmu) apod. Řepková: případnou spolupráci s umělci v této oblasti bych neměla zájem, protoţe bych v tom neviděla ţádný smysl. Motivace vědců v této oblasti mohou být např. jejich umělecké sklony, a proto přistoupení na takovou spolupráci. Vaněk: Ač některé ty aplikace vypadají zcela zbytečné, jde o to co je na vědě to zajímavé = dobrodruţství poznání a posunování hranic moţného. Z tohoto pohledu bych byl, samozřejmě v závislosti na detailech (v těch bývá ukryt vţdy největší problém) ochoten se účastnit.... Vondrejs: Spolupráci s umělcem bych přistoupil jen tehdy, kdybych měl záruku splnění předpokladů uvedených stručně v předchozí odpovědi a také pokud bych nabyl přesvědčení, ţe spolupracující umělec má osobnostní vlastnosti a schopnosti potřebné pro pochopení a důvěryhodné dodrţování všech dohod o bezpečnosti páce a nakládání s GMÖ. Nejraději bych si ale realizoval svůj vlastní estetický projekt s maximálním zajištěním bezpečnosti a ve shodě s etickými pravidly, neboť tak bych měl největší jistotu, ţe nedoje k pochybení. Ke spolupráci bych případně vyzval své vyškolené, dlouhodobě prověřené spolupracovníky, na které je spoleh.
87
Příloha 3: Schématické znázornění uměleckých směrů využívajících živé organismy (se zaměřením na rostliny)
(Podle Gessert 2010: 191)
88
