OBČASNÍK 3. ZÁKLADNÍ ŠKOLY BEROUN
ROČNÍK III, ČÍSLO 3
G ULÁ Š
JARNÍ AKTIVITY
UVNITŘ TOHOTO VYDÁNÍ: BEROUN A JEHO OKOLÍ
2
MÁM RÁD VALENTIN I APRÍL
4
MASOPUST
6
GULÁŠ NOVINEK
7
ROZHOVOR S JANEM CINOU
9
Snad každý na jaře zajde s kamarády ven. Mnoho lidí si vezme kolo, skateboard, nebo si zajdou na fotbal. Jedna z nejpopulárnějších činností je ježdění na kole. Momentálně nejoblíbenější kola teenagerů se nazývají BMX. Díky své váze umožňuje freestyle ježdění. Další oblíbená aktivita je také hraní fotbalu. Tento sport je tak známý, že ani nepotřebuje uvádět. Kopání do míče si
oblíbí téměř každý. Další oblíbená letní aktivita je ježdění na skateboardu. „Prkno“ si vymysleli nějací šikovní surfaři, když nebyl vítr a nemohli brázdit vlny. Ovšem tato prkna se vyráběla doma „na koleni“ a je jasné, že to nebyla taková kvalita. Ovšem je i spoustu dalších aktivit a každý si najde své. Tak se poptáme našich spolužáků, co dělají na jaře oni… Josef Petrus
DANCING CRACKERS
11
BATTLEFIELD 3
12
ZÁPIS NA WAGNERCE
14
CO JE NA NAŠÍ ŠKOLE NEJOBLÍBENĚJŠÍ?
TÉMA ČÍSLA: HURÁ ZA PŘÍRODOU
Stránka 2
BEROUN A JEHO OKOLÍ Nač trávit víkendy vždycky jen doma u televize nebo u počítače, když je kolem nás krásná příroda. Je přece daleko lepší otevřít oči a rozhlédnout se kolem, právě teď, kdyby nás pomalinku měly opouštět mrazy. A pokud bydlíte ve městě, o to víc potřebujete vytáhnout paty někam jinam, pryč od hlučících silnic a spěchajících lidí. Máme kolem sebe spoustu krásných míst, škoda jen, že hodně z vás o nich možná doposud nemá ani potuchy. I když vám přijde zbytečné chodit někde po skalách nebo se jen tak plácat lesem, někdy je to vážně krásné, protože každé roční období má v sobě jisté kouzlo. Proč nezkusit navrhnout rodičům nějaký výlet, když třeba nemají sami nápady? Zamyslete se, co budete třeba jednou vyprávět svým potomkům. Zeptají se vás, jaké bylo vaše dětství a co vy jim odpovíte? Že závratnou část dne jste strávili na facebooku, nudným překlikáváním ze stránky na stránku, místo, abyste mohli říct, kde jste všude byli. A za dobrými a zajímavými místy nemusíte přece jezdit daleko… Znáte malou vesničku mezi Berounem a Loděnicemi, Vráž? Právě odtud můžete vyrazit například do celkem známého Svatého Jana pod Skalou, maličké a malebné vísky. Ač nevyniká zrovna velkou rozlohou, má velmi bohatou historii a dostatek zajímavých památek jako například kostel sv. Jana Křtitele nebo kapli sv. Maxmiliána, která stojí na svatojánském hřbitově.
Při slově Amerika si spousta z vás představí druhý největší kontinent světa. Ale i naše země má takovou svojí Ameriku, kousek za Berounem na Mořině. Vápencové lomy, které lemují hluboká jezera, stojí za vidění. Krom lomů a jezer je zde i hojný výskyt přírodních jeskyní. Jestliže si chcete vážně „vyšlápnout“ na výlet, jsou pro to přímo stvořené Bubovické vodopády, mezi už zmiňovaným Svatým Janem pod Skalou a Karlštejnem. Leží na červené turistické stezce, pár kilometrů od Srbska. Pokud se chcete potěšit pohledem na malé vodopády, je nejlepší vyrazit právě na jaře, nebo čerstvě po deštích, jinak bývají vodopády skoro neznatelné. Zdejší krajina je ale stejně hezká, i když vodopády nejsou zrovna v plném proudu. Historie hornictví a lomařství je více než zajímavá, i pro ty, co se o toto téma příliš nezajímají. Chrustenická šachta se přímo nabízí k poznání těchto dávných technik, už je to dávno, co se v ní naposledy těžilo, proto účinně slouží k prohlídkám v několika patrech pod zemí. Zpět po prohlídce vás vyveze důlní vlak, což oceňují hlavně malé děti. Součástí železnorudného dolu je i malá expozice fotografií. Vstupné je rozumné, proto se výlet do Loděnic určitě vyplatí. Ani o hrady a zámky není nikdy nouze. Pokud pomineme známý Karlštejn, nebo Křivoklát, mohl by vás za-
ujmout hořovický zámek, jeho sezóna začíná už 31. března se zpřístupněnými všemi okruhy, krom druhého. K areálu patří i kavárna, která vyniká svými nevšedními nabídkami, nebo malými akcemi, které sama pořádá (pikniky, různé hry). Uvítají ji určitě nekuřáčtí návštěvníci, protože uvnitř prostoru je zákaz kouření, nebo milovníci domácí zmrzliny. Na závěr by stály za zmínku i malá Skryjská jezírka. Jak už název napovídá, leží nedaleko ve Skryjích. Pakliže nevyhledáváte prohlídky zámkem, netoužíte objevovat tajemství horníků a hledáte spíše malý a nenáročný výlet, vyrazte právě tam. Pokud budete mít štěstí, mohli byste zahlédnout i méně se vyskytující živočichy v přírodě, jako například vydru, nebo ledňáčka. Právem se okolí označuje, jako jedno z nejhezčích z Křivoklátska. Stále si tedy myslíte, že je lepší zůstat doma a trávit stereotypně den za dnem? Kolem nás je jistě spousta krásné přírody. Vybraná místa jsou doopravdy jen výtažkem z tolika krásných míst, která jsou kolem nás. Každý se musí rozhodnout sám, jak využije krásné počasí. Otevřené okno u počítače vám procházku v přírodě nenahradí.
Káča
TÉMA ČÍSLA: HURÁ ZA PŘÍRODOU
Stránka 3
EKOAUTA Zajímalo by Vás, jak se bude jezdit v blízké budoucnosti? Asi bych začal tím, že současná auta jsou poháněna motorem, který potřebuje benzín (naftu), ekoauta budou poháněna elektromotorem, který nepotřebuje rostlinná paliva, nýbrž elektřinu. Elektřina se bude čerpat ze speciálních zásuvek ve městě, ale budete si moc pořídit zásuvku i do domácnosti. Prý se chystají i speciální garáže, které budou mít střechu ze solárních panelů, takže elektromobil se bude moc nabíjet ze speciální solární garáže.
Je to jen otázka času, kdy budou elektromobily u nás v České republice běžné. Zatím se už některé elektromobily prohání po ulicích ve Francii. Francie už projekt s elektromobily má poměrně propracovaný, každý, kdo si koupí elektromobil (zatím pouze ve Francii, ale něco podobného se chystá i ve Velké Británii), dostane 5 000 Euro dotaci. A co si vlastně výrobci ekoaut slibují od tohoto typu aut? Elektromobily budou především méně ničit přírodu než současné automobi-
ly, budou levnější a budou mít i všeobecně lepší výkonost. Úplný prodej ekoaut by měl začít roku 2020, už se chystají i zákony pro tento druh dopravy. Nejen fanoušci automobilů se mají na co těšit. Ushi
ELEKTROKOLO
Elektrické kolo spotřebuje 14,7 Wh/km, což je 6kč/ 100km oproti benzínovému s k ú t r u 65/100km. Já osobně bych při výběru motokola hleděl na kvalitu zpracování a vzhled. Pokud uvažujete o koupi mohu tyto kola jen doporučit.
Čerpal jsem www.bioklub.cz
z:
ELEKTROKOLA Vozidla, která neškodí životnímu prostředí nemají jen čtyři kola, ekologické jsou i motorky a čtyřkolky . Skútry poháněné energií se dělí do několika základních skupin: terénní, městské, skládací. ELEK TR OPO HO N -M OT OR BUDOUCNOSTI Tento motor byl vynalezen dříve než spalovací. K jeho rozšíření dochází až teď. Zásadní prvek pro výrobu baterií, které motokolo pohání je Lithium. Spalovací motor má účinnost 35%, zatímco elektromotor 90%.
Elektrokolo je klasické, městské nebo jiné kolo s elektrickým pohonem. Pohon lze použít i do menšího kopce bez šlapání, ale do většího budete muset šlapat. Výhody: tohoto dopravního prostředku jsou: velmi lehká váha, tichý provoz. Nevýhody: Vyšší pořizovací cena. Kola jsou k dostání v různých provedeních: terénní, městské, skládací.
E. Pacák
Stránka 4
SVÁTEČNÍ DNY
MÁM RÁD VALENTIN I APRÍL A vážně berte spíše to druhé tvrzení. Tak nás, jako bohužel už každý rok, zastihly jmeniny svatého Valentina. Budu upřímný, že čtrnáctého února jsem vždy tak nadšený, jako je králík z existence orla. To znamená málo. A spíše vůbec. Z jistého iracionálního důvodu mám ke svátku, ve kterém si lidé na znamení náklonnosti posílají růžové nesmysly a bonboniéry ve tvaru srdce, značnou averzi a, jak to u nás extrovertů bývá, se už nemohu dočkat, až vás obeznámím s jejím původem. Než ale se svou litanií začnu, považuji za nutné, seznámit vás také s fakty. Úplný prapůvod toho, čemu dnes říkáme sv. Valentin, můžeme nalézt už ve starověkém Římě. Jednalo se o takzvané svátky Lupercalia. Byla to doopravdy rozkošná oslava. Jen si to představte. Mladí římští chlapci/muži (ještě neženatí, což v Římě znamenalo maximálně takových 25 let), se shromáždili okolo velkých košů, ze kterých si tahali jména dívek. Dívky si potom mládenci našli a střískali je do krve vrbovými pruty. Jako bonus poté měli právo po určitou dobu dívku znásilňovat. Milé, viďte? Ke svému současnému jménu pak 14. únor přišel za vlády Claudia II., který se zrovna rozhodl válčit, a proto potřeboval co nejvíce rekrutů. Po určité době měl vojáků dost, ale materiál ještě nebyl úplně zpracován a
připraven na cestu. Claudius se obával, že mu noví vojáci mezitím zběhnou za dívkami a tak vydal zákaz ženění a vdávání, dokud s armádou nevyrazí do boje. Císaře neuposlechl kněz jménem Valentin, který i přes zákaz mladé páry oddával. Přišlo se mu na to, a tak ho císař Claudius nechal přibít na kříž. Ještě milejší, viďte? Poté se k úlevě celého lidstva na Valentina jako na tolik různých křesťanských svátků po dlouhá léta zapomnělo. Málokoho by asi napadlo, že jeho resuscitaci bude mít na svědomí zkrachovalý obchodník s vánočními přáními. Na začátku roku 1907 se Američan Walter Scott, majitel firmy na vánoční přáníčka, ocitl po slabé sezóně až nebezpečně blízko bankrotu. Už delší dobu mu obchody moc nešly a Vánoce roku 1906 ho přivedly úplně na mizinu. Rozhodnut zachránit své podnikání jakýmkoliv možným způsobem, sáhl do obřího archivu různých svátků a vytáhl si jeden založený na státem tolerovaném znásilňování a pojmenovaný po ukřižovaném knězi. 14. února se ve výloze jeho obchodu objevila přáníčka s ošklivými ženami, držícími srdíčka. Každý rozumný člověk by odtamtud utekl. Ale znáte Američany. Za rok se jeho zisky ztrojnásobily a jeho nápad převzali všichni jeho konkurenti. Kvůli špatné správě podniku se v roce 1911 znovu dostal do pro-
blémů, a tak přišel se „Dnem povědomí o slepcích“, nazývaném také „Den tmy“. Jak jistě tušíte, v roce 1911 konečně zkrachoval. Už to asi působí ohraně, ale, milé, viďte? A co vadí na Valentinu mně osobně? Víte, možná, ale jenom možná, vlastně nic. Existuje určitá, droboučká možnost, že jde jenom o pózu, kterou mě nesmírně baví hrát, ale spíše jde o to, že mi vadí, jak... strašlivě hamounský ten svátek je. Člověk může svůj život zasvětit prakticky čemukoliv. Vzdělání, rodině, přátelům, kariéře, ale přesto podle mého u většiny lidí hraje prim právě láska. A nevidím důvod, proč by si nějaký čtrnáctý únor měl usurpovat právo na všechnu lásku v roce. Neříkejte, milí čtenáři, že vám to nepřijde jako hrozná diskriminace! To se máme 14. mít rádi a po zbytek roku se nesnášet? Ne. Láska by měla být mezi jednotlivými dny rovnoměrně rozložena, a jestli se to do několika let nepovede, tak by na to EU měla zřídit speciální komisi. A drobný tip na závěr: Až vás někdo poprosí o „srdíčko“, tak jako se to letos stalo mně, zajděte do řeznictví a kupte tam srdíčko vepřové. Žadatel bude rozhodně nadšen. Hendrych
„Úplný prapůvod toho, čemu dnes říkáme sv. Valentin, můžeme nalézt už ve starověkém Římě. Jednalo se o takzvané svátky Lupercalia.“
„Láska by měla být mezi jednotlivými dny rovnoměrně rozložena, a jestli se to do několika let nepovede, tak by na to EU měla zřídit speciální komisi.“
Stránka 5
SVÁTEČNÍ DNY
MASKY, KAM SE PODÍVÁŠ Dne 25. 2. proběhl na berounském náměstí masopust. Ale nejdřív než o něm něco napíšu, položím vám otázku: Víte vlastně, co to masopust je? Období masopustu trvalo tři dny před popeleční středou. Začínalo masopustní nedělí, kdy se rodina bohatě naobědvala. Pak se všichni přichystali k muzice, kde poté tancovali až do ranních hodin. A tak tomu bylo i v pondělí. V úterý pak masopustní období vyvrcholilo. Každý si v tento den vzal nějakou masku a připojil se do průvodu, který obešel stavení ve vsi nebo ve městě. V žádném domě nechybělo malé pohoštění, dospělí často dostali i „něco pro zahřátí“, takže průvod byl stále veselejší. Mezi nejčastější masky patřili: medvěd (s medvědářem), kůň, kozel, kominík, bába s nůší a mnoho dalších. A tak tomu bylo až do půlnoci, kdy ponocný zazvonil a všichni se rozešli do svých domovů, zalehli do postelí a dalšího dne z rána se vše vrátilo do „starých
kolejí” s tím rozdílem, že nejedli až do Velikonoc maso. Ale dost historie náš masopust proběhl sice podobně, ale i tak vám to vylíčím. Po srazu v Geoparku jsme se seřadili do průvodu a pomalu se vyrazilo za kapelou, která hrála lidové písničky. Během obcházení náměstí byl průvod s kapelou středem pozornosti a všichni mu mávali a fotili si jej, průvod obešel náměstí ve směru od muzea k radnici a poté zamířil ke kostelu sv.Jakuba. Zde se poté hrálo tancovalo a Masopust (muž polepený plakáty na tento masopust) a král pronesli zahajovací projev, poté se průvod rozdělil na dvě části; pivaře a vinaře. Tyto dvě skupiny obešly náměstí s trhy, každá z jedné strany a sešli se u sochy mistra Jana Husa. Zde se mělo rozhodnout o tom, zdali Beroun připadne pivařům nebo vinařům. Výsledky byly nerozhodné, ať jsme se přetahovali sebevíc :-/. Pan místostarosta nás tímto rozsudkem nepotěšil, ale
jeho projev jsme ho říct nechali. Po projevu předal, prý nám občanům města- pche, měli ho jenom masopust s králem, klíč k městu. Poté se tancovalo a hrály hry, děti ,,krmily” medvěda a dospělí si asi povídali a pili pivo nebo tak něco, určitě měli o zábavu postaráno díky stánkům, co všude byly. Po chvíli se vyhlašovala nejhezčí dětská maska a pak bylo zase volno. Po nějaké době se vyhlašovala soutěž o nejhezčí dospěláckou masku, která byla poté prohlášena králem masopust. Když se přihlásil kůň bylo jasné, že vyhraje, ale jen tak z legrace se proti němu postavily ještě tři další masky. Po vyhlášení, jak to všichni předpovídali vyhrál kůň, se účastníci i přihlížející rozešli po hospodách a poté přesunuli do pivovaru Berounský medvěd. Pavla
Stránka 6
SVÁTEČNÍ DNY
MASOPUST Masopust je celé období od Tří králů až po Popeleční středu, ale hlavní byly jeho poslední tři dny (ke kterým se ještě později vrátím). Masopust sám o sobě je velmi stará tradice (zmínky o ní najdeme již ve 13. století, podle všeho je však ještě starší). Masopustní průvody na Hlinecku, byly dokonce zapsány do seznamu UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví. Jestli si ovšem myslíte, že hlavní účel masopustu byl dělat ze sebe šaška (nebo indiána-jako na obrázku vlevo), tak se mýlíte. Jeho hlavním účelem bylo především dobře a hodně se najíst, neboť po něm nastává 40 denní půst. Ani to však neznamená, že to bylo jediné co se o masopustu dělo. Myslím, že je vhodný čas vrátit se ke zmíněným třem dnům.
První den byl „tučný čtvrtek“, o kterém panovalo přesvědčení, že člověk musí jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. Další byla „taneční neděle“ (přes– kočením pátku se nezabývejte) kde, jak už i název napovídá byl dominantním faktorem tanec. Ale i tady se najde pověra: jak budou tanečníci vysoko vyskakovat, takové vyroste toho roku obilí nebo len. Nakonec takovým vyvrcholení masopustu bylo „maškarní úterý“, o kterém se hrály hry (divadelní, většinou amatérské) a chodily průvody maškar. Pokud se dnes někde slaví, tak pouze jako průvod maškar (není to samozřejmě pravidlo, ale v dnešní době je masopust „se vším všudy“ asi příliš časově náročný). Při průvodech se obráželi sousedé, kteří hostili maškary. Nebo jim dávali do košíku koledu (buchty, slaninu, alkohol, atd.), kterou pak společně v hospodě snědli (takže byli hostitelé opravdu štědří). Kromě shromažďování jídla se pořádali také soutěže o nejlepší nebo nejnápaditější masku. Tradičními maskami jsou: bába,
kobyla (často skrývá hned dva lidi-tudíž osobně nechápu jak někdo dobrovolně může jít za kobylí zadek), nevěsta, kominík, smrt a takto bych ještě mohla jmenovat dále. Hledáte-li však tu nejtradičnější masku, která by rozhodně neměla chybět v žádném průvodu, tak je to beze sporu medvěd. Zajímavé je, že maškary své hodování končily často před půlnocí. Neboť věřili, že popůlnocí se mezi ně vmíchá ďábel (v podobě cizince v zeleném kabátě). Ač tento článek může působit dojmem, jako by masopust byl již zašlá tradice (která se provozuje pouze na Hlinecku). Rozhodně to není pravda. V Berouně se dokonce konaly masopusty dva (oba ve formě průvodu). Ač se ani jeden z masopustů netrefil do období od Tří králů po Popeleční středu. Bez ohledu na to lidé oba vesele oslavili (mimochodem fotky použité v článku, pocházejí právě z druhého masopustu v pořadí a to masopustu „Na Černém vršku“). I když, pokud se na to podíváte z druhé strany, proč se zatěžovat nějakými daty na svátek jídla? Slečna W
„Opravdu nechápu, jak někdo dobrovolně může jít za kobylí zadek.“
VOLNÝ ČAS
Stránka 7
DROGY JSOU SVINĚ… Aneb něco z mého deníku Úvodem tohoto článku bych vám asi měla vysvětlit, proč jsem si vybrala zrovna toto téma. Drogy mi totiž sebraly jednoho dobrého kamaráda. Poznala jsem se s ním na svém prvním táboře, a ačkoli jsem tenkrát nevypadala zrovna „k světu“, on mě viděl a bral mě jako každou jinou normální holku. Moje kamarádka ho sice viděla jako nafoukaného floutka, ale já jsem věděla, že to tak není. On byl opravdu kamarád, byla s ním legrace, neposmíval se mi jako všichni ostatní, bral mě vážně a byl schopný naslouchat. Během roku jsme spolu a s našimi kamarády podnikali různé výlety a dělali blbosti. Když přišlo léto a my odjeli na další tábor, poštěstilo se mi, že jsem byla s ním a jeho holkou—mojí nejlepší kamarád-
kou ve skupince. Jedna z her byla ta, že vedoucí, nás, ty nejstarší ze skupinek, poslali spát do lesa. To teprve byla legrace… Celou dobu jsme se jen smáli a usnuli jsme až okolo půlnoci. Poté, co jsme se z tábora vrátili domů, už jsem věděla, že na Petra nezapomenu. Byl to opravdu kamarád. Někdy na podzim se ale museli s Lenkou rozejít, ne proto, že už by si nerozuměli, ne proto, že už by se neměli rádi, ale proto, že si jejich rodiče nepřáli, aby spolu byli. V tu chvíli jsem si připadala trochu jako v příběhu o Romeovi a Julii… Od té doby už jsem ho viděla málokdy, začal kouřit, chodit za školu a téměř se psychicky zhroutil. Na loňském táboře už se neobjevil. Rozplakalo mě, když jsem v sobotu na karnevalu, který jsem pomáhala pořádat, viděla
fotografie z těch minulých a on tam byl. Malý, blonďatý a usměvavý kluk, kterého jen tak něco nevyvede z míry. Na těch fotografiích se smál a dělal blbosti se svým kamarádem, a já jsem si uvědomila, že takový už asi nikdy nebude. Ještě víc mě ale ranilo, když jsem ho s Lenkou v pondělí potkala ve městě ve zbídačeném stavu a on ani nepozdravil. Poté jsem se dozvěděla, že se dal na drogy… A hodně mi to ublížilo, nejhorší na tom je, že vím, že jsem bezmocná. Strašně ráda bych mu pomohla, ale nevím jak. Nejsem schopna říct, jestli za to může jenom jejich rozchod, ale doufám, že ať už to bylo cokoli, brzy to vstřebá a z tohoto stavu se dostane, protože bych o něj opravdu nerada přišla. Eva Neumannová
GULÁŠ NOVINEK ÚNOR LORAX Režie: Chris Renaud, Kyle Balda Délka: 94 minut Kde to jsme, když tu není živá příroda? V městečku kde žije Ted, náš dvanáctiletý hrdina. Ve městě je všecičko umělé od rostlin, které si můžete nastavit na vzhled jaru, léto, podzim, zima a disco, až po zvířata, prostě všechno. Na tom „rýžuje“ místní magnát O´Hary, jehož gorily hlídají brány z města, které je ohraničeno obrovskou neprodyšnou zdí a vzduch zde prodávají v pet lahvích. Ale zdejším lidem to nevadí a už si na to přivykli, až na Tedovu lásku Audrey, ta je taková nevyléčitelná romantička, touží po živém stromu. Akční babička Norma chlapci poradí, aby vyhledal bájného Jednoráze a požádal ho o radu. Problém je však v tom, že Jednoráz žije za hradbami města a tam ještě Ted nikdy nebyl. I tak se Ted vydává za hradby, vidí však jen pařezy a kdesi v dálce podivný dům patřící Jednorázovi. Ted se dozvídá, že Jednoráz byl právě tím, kdo udělal z krajiny pustinu a vyhnal legendami opředeného Loraxe. Jak asi dopadne Tedovi výprava ze Loraxem pro poslední semínko živého stromu? RUDÁ JAK RUBÍN - LÁSKA NEZNÁ ČAS Kerstin Gierová, 336 stran Jak se žije v rodině, která má samá tajemství? Šestnáctiletá Gwendolyn vám potvrdí, že zrovna snadné to není. A co když se dozvíte, že největší tajemství jste vy sami? S Gwendolyn se totiž jednou vše zatočilo a ona se ocitla ve známé ulici, ale jaké bylo překvapení, když zjistila, že se přemístila téměř o sto let do minulosti. A co když se zde zamiluje? Jaká jí hrozí nebezpečí? Vždyť je mezi nimi téměř sto let rozdíl.
VOLNÝ ČAS
Stránka 8
BŘEZEN HURÁ DO AFRIKY! Režie: Holger Tappe Délka: 93 minut Afrika, to je ráj pro každého, hlavně tedy pro zvířata. Můžete se zde setkat také s hrdiny našeho příběhu zasněnou surikatou Billem a vegetariánským lvem Scoratem, kteří tráví den lelkováním a podobnými věcmi. Ale co když sem začnou dostávat noví obyvatelé? Bezstarostné časy se začnou měnit. Noví návštěvníci jako lední medvědice Sushi, klokan Toby nebo tasmánský čert Smiley, kteří sem, do vysněného světa, přichází za novým, lepším životem. A ještě nepřišla do africké delty Okavango (Botswana- to místo vážně existuje) voda, díky které se domov našich hrdinů každý rok mění v ráj na zemi. K tomu všemu se zdá, že za to mohou lidé, a tak se naši hrdinové vydávají na cestu pro zdroj jejich života. Užijí si sice spoustu zábavy a dobrodružství, ale podaří se jim získat vodu?
INHERITANCE Christopher Paolini, 728 stran Není to zas tolik času, co byl hrdina knihy Eragon jen farmářem, ze kterého si všichni utahovali a Safira pouhým modrým kamenem, který nalezl Eragon v lese. Teď však právě na nich závisí osud všech a všeho. Po dlouhých měsících dřiny, vítězství a tvrdých ztrát, po tom by si asi každý řekl, co ještě, co se asi ještě stane? Ale co největší bitva? Ta na naše hrdiny teprve čeká. Samotný Galbatorix jim bude stát čelem a oni se mu musí postavit. Budou dost silní a odvážní, aby to dokázali? Mají jen jednu šanci a jsou jedinými, kdo to může dokázat. Tak jak to dopadne, dokáží v Alegaësii obnovit mír a spravedlnost???
DUBEN KOUPILI JSME ZOO Režie: Cameron Crowe Délka: 124 minut Benjamin Mee je příležitostný autor dobrodružné literatury a novinových sloupků, ale hlavně je to svobodný otec čelící problémům, jako je výchova dětí. Věří, ale, že nový začátek by pomohl jemu i jeho dětem, a tak aby upevnil rodinou pohodu, rozhodne se koupit rozlehlé pozemky, na kterých stojí venkovský dům s jedním bonusem, desítkou zvířat. Tomuto místu se říká Rosemorská zoologická zahrada. O zvířátka se zde stará chovatelka Kelly Foster se svým oddaným týmem, s jejichž pomocí se Benjamin, i za skutečnosti, že nemá čas ani peníze, pokouší znovuotevřít, nemá ani žádné zkušenosti, tak jak to asi dopadne??? Teď už ale Benjamin o dobrodružném příběhu nepíše, teď je dokonce zažívá… a odehrává se přímo na jeho dvoře.
FIORELLA A HŘBITOV UPÍRŮ Vondruška Vlastimil, 312 stran Fiorella je dcera jednoho z alchymistů císaře Rudolfa II. (Giovanni da Ponte), která se převléká za učedníka Rafaela, aby mohla zůstat se svým otcem a kamarády Martinem a Lukášem. Žije zde už rok a několikrát už se svými přáteli prokázali důvtip, tím, že rozlouskli několik záhad, u kterých to nedokázali ani dospělí. Ale v Praze se objevují záhady pořád, nyní bylo nalezen tělo mrtvého muže, které se našlo na předměstském hřbitově. Mrtvola na hřbitově to není nic zvláštního, ale co když má na krku otisky upířích zubů? O týden později se vše opakuje, jen kdosi zahlédne ͵͵upíraʹʹ v černém plášti. Zdejší farář v upíry nevěří, je však nucen inkvizici zavolat, pro jistotu však o pomoc požádá ještě Fiorellu s jejími přáteli. A tak začíná dobrodružné pátrání nejen v křivolakých staroměstských uličkách, ale také v temném podzemí...
MUPETI
Tento film vypráví příběh Garyho (Jason Segel), jeho přítelkyně Mary (Amy Adams) a Garyho bratraloutky Waltera. Gary se rozhodne vzít Mary a proti její vůli i Waltera do Los Angeles, aby tam oslavili své 10.
výročí. Protože bratři jsou největšími fanoušky Mupetů na světě, jejich první zastávkou jsou jejich studia. Tam zjistí, že už dávno nejsou slavní, během prohlídky se Walter vytratí do kanceláře žabáka Kermita, kde má
ropný magnát Tex Richman (Chris Cooper) schůzku se svými (zlými) spolupracovníky. Vytáhne tam 30 let starou smlouvu s Mupety, kde se říká, že pokud nevydělají při jedné show 10 000 000 dolarů, může si vzít jejich
VOLNÝ ČAS
jména a studia. Když pod stolem schovaný Walter zjistí, že plánují zničit celá studia Mupetů a začít na tom samém místě těžit ropu, zděšením začne křičet. Kvůli trhlině ve smlouvě začnou tedy dávat znovu dohromady skoro všechny Mupety, což se jim i přes to, že některým se moc nechtělo, podaří. Problém nastane v momentě, kdy se pokusí dostat se do televize… Film mě nadchl. Jistě, nalezlo by se i pár stinných stránek (jako příšerný, ale opravdu příšerný dabing a špatné přezpívávky písniček do češtiny), ale v angličtině (ve které jsem ho ostatně také viděla, jinak bych se ani neodvážila tuto recenzi psát)
Stránka 9
byl skvělý. Jason Segel opět (v roce 2008 již dělal scénář k filmu Kopačky) ukázal, že ani napsat solidní scénář pro něj není problémem. Obzvlášť potěšila a na film mě natěšily malé role herců, jako byl Neil Patrick Harris (hlavní důvod, proč jsem se na film dívala), nebo například Selena Gomez. Rozesmálo mě poučení: „Ale no tak Kermite, celebrity nejsou lidi.“ Skvělou postavou byl i Richman, který pořád dokola říkal „maniacký smích“. Podle toho, co jsem četla, film sklízí spoustu úspěchů (vyhrál i Oscara za nejlepší originální píseň), jen měl tu smůlu, že se do amerických kin dostal ve stejný týden jako čtvrtý díl Stmívání. Líbí
se i podle hodnocení na webech jako IMDb.com (79%) a ČSFD.cz (67%). Na Mupetech je vidět, že i loutkově-hraná Disneyovka (což je nejspíše poslední věc, od které byste to čekali) může být stále vkusným a vtipným filmem, na rozdíl od jiných pohádek, co se v současné době vyrábí. Podle mých informací je sám scénárista největším fanouškem Mupetů (před filmem existovala v Americe velmi populární Muppets Show), takže rozhodně věděl, o čem píše. I přes své mouchy se film dostal na top 10 mých nejoblíbenějších filmů.
„Bratři Gary a Walter jsou největšími fanoušky Mupetů na světě.“
Slečna C
ROZHOVOR S JANEM CINOU
Jelikož se vídám se slavnými osobnostmi, rozhodla jsem se udělat rozhovor s jednou z nich. Honzu Cinu jsem si vybrala, protože se s ním často potkávám v divadle a myslím si, že je to velmi zajímavý člověk. Tak tady je slíbený rozhovor:
zabydloval,ale teď už se tam cítím jako doma(smích).
V Ordinaci to byla tvoje první herecká role? Moje asi první role byla ve filmu Zdeňka Tyce SMRADI a pak další a další. Herectví mám vystudované,jsem dokonce diplomovaný specialista a to na pražské konzervatoři.
Honzo, kolik ti je let? 22 let.
Dostal jsem se tam přes asistentku režie Markétu Hauznerovou, která mě kdesi vyštrachala(smích).
Hraješ taky v divadle, jak se ti hraje Špindíra? (Smích) Role je naprosto úžasná.
Děkuju za rozhovor (smích). I já. (smích)
Jak se od tebe Maty z Ordinace liší ?
Jak ses dostal k Ordinaci?
s kterou točím nejvíc-což je Bára Munzarová, Milan Bahul a samozřejmě Martin Holec.
Smrdí a nemyje se(smích). Ne, myslím, že měl vlastně těžký osud a je to takový rošťák. Já jsem ve skutečnosti takový slušňáček, myslím(smích).
Doufám, že se vám rozhovor líbil. Pokud ano, je možné, že se v příštím díle Guláše objeví další rozhovor s jinou osobností . Rozhovor vedla:
Zajímalo by mě, jak se cítíš v Ordinaci ?
S kým se ti nejlépe hraje?
V Ordinaci jsem se trochu
Nejvíc asi s mojí "rodinou",
Aneta Špačková
Jan Cina Režisér/Herec/Zpěvák
VOLNÝ ČAS
Stránka 10
FILM FESTIVAL ZLÍN Na jeden týden v roce ožije celý Zlín a hlavně všechna kina v něm filmy pro děti. Zlínský filmový festival pro děti a mládež se koná každý rok na přelomu května a června. Slavnostní zahájení se tradičně uskuteční o den později, které odstartuje ředitel festivalu, Petr Koliha, ve Velkém kině spolu s dalšími osobnostmi.
Je to nejstarší a největší filmový festival na světě vůbec, který je zaměřen na tvorbu animovaného a hraného filmu pro děti. Po odtržení od tehdejšího festivalu Filmové žně (Zliennale) se konal první ročník dětského filmového festivalu. Hlavní dění se soustředilo do zlínského Velkého kina s kapacitou 2500 míst, které tehdy bylo největší v celé střední Evropě. I dnes je Velké kino nejdůležitějším středem festivalu. Každoročně se v něm koná zahajovací ceremoniál. Filmové ateliéry byly založeny Janem Antonínem Baťou, aby v nich mohl točit reklamy pro svou obuvnickou firmu. Postupem času se staly zlínské filmové ateliéry nejdůležitějším střediskem filmové produkce v tehdejším Československu. Důležitým mezníkem byl rok 2008, kdy přibylo šest nových kinosálů.
Hlavní cenou je Zlatý střevíček za animovaný a hraný film pro děti a hraný film pro mládež. Potom Cena FF Zlín, Zlaté jablko cena diváků, Cena ministra kultury a Cena města Zlína. Festival navštěvuje čím dál více lidí. Například počet návštěvníku minulý rok byl 108 000 dětí a dospělých. Zlínského festivalu se neúčastní pouze čeští režiséři a umělci, ale jsou sem zváni i zahraniční umělci a někteří pak usedají do porot. Ze zahraničních osobností navštívili Zlín Annie Girardot, Gina Lollobrigida, Christopher Lee, Michael York, Dakota Blue Richards, Ornella Muti, Pierre Brice a další. Každý ročník festivalu je zaměřen na nějakou zahraniční kinematografii. Třeba minulý rok Dny italské kinematografie a letos to budou Dny irské kinematografie.
Festival je doprovázen bohatým programem, který je, jak jinak, pro děti. Popsat jej celý však nemůžu, a proto se budu snažit vypíchnout alespoň ty nejlepší body. Mezi jedny z nejzajímavějších doprovodných akcí patří asi Kinematovlak, což je vlak upravený tak, aby se uvnitř mohly promítat filmy. Vlak pak jezdí po celé České republice a promítá filmy třeba tam, kde nemají v obci kino. Mezi další akce patří tzv. Čekání na tmu. To je koncert konající se každý den navečer pod širým nebem, kde vystoupí různé kapely spjaté se Zlínem. Přijít se na ně může podívat každý, jelikož vstup je zdarma. Potom, jakmile se dostatečně sešeří a neprší-li, začne se promítat v letním kině. Malování na chodníku je hodinový program, kdy děti popadnou křídy a začnou malovat na parkovišti před Velkým kinem. Protože se jedná o filmový festival, maluje se vždy na téma nějakého filmu, jako minulý rok na téma Saxána a Lexikon kouzel. A máme tu zase další vlak. Tento speciálně upravený Vlak plný úsměvů, má však za úkol přivést handicapované děti a děti z dětských domovů do Zlína, aby si také mohly užít jedinečnou atmosféru festivalu a zašly na nějaký ten film.
Mezi tradiční doprovodnou akci dnes patří i MINISALON filmové klapky. Před patnácti lety dostali pořadatelé festivalu takový nápad. Zapůjčili 26 filmových klapek a následně zadali za úkol různým umělcům, ať už hereckého či výtvarného oboru, aby je pomalovali, jak uznají za vhodné. Pomalované klapky pak po celý festival vystavovali a nakonec je vydražili. Celý výdělek šel pak do filmové školy ve Zlíně pro začínající filmaře. A tak se z tohoto nápadu stala neod- Anna Manďáková myslitelná součást festivalu.
VOLNÝ ČAS
Stránka 11
BREAKDANCE Tento druh moderního tance vznikl před 40 lety v New Yorku, vymyslela ho mládež, je to jeden z druhů street dance. V breaku se organizují taneční skupiny o čtyř až osmi lidech, tyto skupiny většinou nacvičují choreografie, zato jednotlivci nebo amatérští tanečníci tancují freestyle nebo improvizují. Taneční prvky: Indianstep- Základní krok, existují různá provedení a různá pojmenování. Six step, seven step a one step- Tyto prvky jsou součástí takzvaného foodworku, při němž je tanečník ve vodorov-
né poloze, rukama se opírá o zem, zatímco nohama tancuje. Freeze- Při tomto prvku se tanečník opírá o zem pouze rukama a hlavou. Používá se většinou při zakončení tanečních variací nebo při zaznění výrazných částí hudby. Spiny- Typickým spinem je vrtulník: Tanečník se roztočí na zádech a potom střídavě přechází do freezu a zpět, nohy má přitom roztažené a točí jimi ve vzduchu. V battlech jsou spiny s točením na hlavě většinou špatně hodnoceny, protože často nevychází do hudby a jsou spíše jen doplňkem vystoupení.
Stejně jako v klasickém tanci se i v breaku pořádají taneční soutěže, ty jsou rozděleny do battlů (bitev), ve kterých se střetávají dva a více tanečníků. Tanečníci jsou seskupeni do půlkruhu a pokaždé jeden tanečník vystoupí doprostřed a zatancuje krátkou taneční variaci, tak se to opakuje 34x, tomuto způsobu soutěžení v breaku se říká džem. V těchto soutěžích jde hlavně o to, aby tanec dobře vycházel do hudby. Tanečních soutěží se můžete účastnit v různých věkových kategoriích od 10 do 30 let.
Tanečník provádějící spin
Čavník
Tanečník při foodworku
DANCING CRACKERS Taneční skupina Dancing Crackers se zabývá moderními tanečními styly Street dance (Break dance, House dance, Poping, RNB….). Po celé České republice je 18 měst, ve kterých se tancuje. Každé město má svého trenéra. V Berouně se tancování koná každé úterý. Mladším (od 5 let do 12 let) začíná trénink od 16:00 do 17:00 a starším (od 12 let) od 17:00 do 18:00 hod. Dancing crackers se zúčastňují každou chvíli nějaké akce. Mají v každém ročním období sraz všech měst, které v taneční skupině tancují. Také se každý rok konají soustředění a letní tábory. Dancing Crackers pořádají třikrát v roce sraz, na kterém se sejdou všichni tanečníci ze všech měst po celé ČR. V sobotu 24.3. 2012 se konal poslední sraz v tomto školním roce. Naše skupina DC Beroun se na trénincích naučila taneční sestavu. Poté jsme se dne 20.3. domluvili, kde se sejdeme atd. V sobotu jsme se sešli na vlakovém nádraží a v 9 hodin jsme jeli vlakem do Prahy na hlavní nádraží. Odtud jsme jeli metrem na Vyšehrad. Kousek od metra je malá budova s nápisem Club Óčko. Na první pohled vypadá tato budova velmi malá, ale poté co vejdete dovnitř, zjistíte, že velká místnost, kde se tancuje, je
pod zemí. Když jsme vešli dovnitř, dali nám na ruce razítka se znakem Dancing crackers, aby se poznalo, že jsme členové srazu. Ze začátku to tam vypadalo poněkud nudně. Poté prohlásili začátek srazu a začalo to být velmi dobré. Jako vždy nám první ukázala svou sestavu Praha a po ní další čtyři města. Po vystoupení těchto měst následovala přestávka, ve které byl taneční battle (bitva) mladších tanečníků. Vítězové získali poukaz do aquaparku v Praze. Po přestávce představili svou taneční sestavu další města, mezi které jsme patřili i my (Beroun). Po vystoupení byl další battle pro starší tanečníky. Battle byl ukončen a
následovalo představení hosta. Na každý sraz přijde nějaký host, který nám ukáže představení. Tentokrát přišel Dominik Turza (DJ Rockstar) jako „smrtka“, který byl finalista Talentmanie. Jeho vystoupení bylo velmi dobré. V 16:00 skončil sraz, a aby se tento den ještě víc povedl, jeli jsme metrem na Václavské náměstí a zašli jsme do KFC. Den se velmi povedl. V Berouně jsme se ještě chvíli zdrželi kvůli společné fotografii na památku. Rozešli jsme se kolem osmi hodin. Za tu dobu, co chodím do skupiny Dancing crackers, jsem nezažil lepší sraz, než byl tento.
Karel Melichar
VOLNÝ ČAS
Stránka 12
OFF-ROADING Off-roading je jeden z mnoha závodů, který se koná v lese. Je rozdělen na etapy. Může trvat až několik dnů. Jezdí se v upravených autech přizpůsobených k tomuto závodu, např. Ranger Rover, Toyota. Off-road je auto vybavené pro jízdu v lese, po poli nebo poušti. Výraznými znaky těchto aut jsou veliká kola, zvýšený
podvozek, ochranná proti nárazům.
klec
musí umět dobře ovládat auto.
Termín expedice 4x4 znamená, že parta lidí, která má off -road auta se domluví, že pojede například do Maroka. Dopraví se na místo určení, kde se utáboří a další den vyjedou na otevřenou poušť. Při tomto závodu člověk musí mít nervy ze železa a
Moje oblíbené auto na off-roadnig je Ranger Rover klasik, protože má jedinečnou konstrukci a je velice výkonný, má motor V8, takže zvládne všelijaké nerovnosti, a navíc vypadá pěkně.
V místnosti se totiž nevětrá, a když se při hře zadýcháte, rozhodně vám to nepomůže :D. Jedna hra trvá 15 minut + 5, při kterých dostáváte školení, co se při hře smí a nesmí dělat. Rozhodně byste neměli běhat. Už se při hře totiž stalo několik úrazů a ani jeden z nich nebyl nic malého a i kdyby vám se nic nestalo, máte na sobě světelnou vestu plnou všemožných drátků, kabelů a světýlek, kterou, kdyby jste rozbili, budete muset zapla-
tit a to rozhodně ne malou částkou, jedna vesta stojí okolo 40 000 Kč. Lasergame najdete ve Světě zábavy v Butovické galerii. Za jednu hru zaplatíte 99 Kč na čtvrt hodiny, kterou budete hrát. Teď mi nezbývá nic, než vám ,pokud si tedy půjdete zahrát, popřát hezkou a zábavnou hru!
Jan Pecka
LASERGAME Laser game je hra, pro ty, kteří již nejsou dětmi, ale stále ještě si rádi nějakým způsobem hrají. Minimální počet hráčů jsou tři, ale „to pravé ořechové“ je to až tehdy, když je hráčů více. Čím více hráčů, tím lepší hra. Sama jsem si mohla lasergame zahrát a skutečně doporučuji, protože je to strašná legrace. Ale nedoporučuji ji lidem, kteří mají problém s dýcháním.
Eva Neumannová
Kontakt: tel.: 251 616 562 606 746 380 Email:
[email protected]
BATTLEFIELD 3 Je napohled normální FPSko (first person shoter), které ale zas tak normální FPSko není. Začnu příběhem, který zabere zhruba 9-12 hodin a obsahuje cca 11 různorodých misí. Zápletka je prostá, jste americkým vojákem vysazeným se svou jednotkou v Afganistánu a máte bojovat proti teroristickému uskupení PLR. Zezačátku jsou to normální pouliční boje, ale po 2 misích se změní, když najdete nemilé překvapení, což je příjemný
zvrat. Pak se vžijete do kůže příslušníka speciálních jednotek, se kterým si projdete 2 mise, které jsou takovým okořeněním příběhové linie. Když to shrnu, tato hra je grafická špička ve světě video her a ke všemu se skoro vše dá zničit. Není divu, hra je poháněná Enigem Frostbite 2, modernější verzí jedničky, která byla součástí Battlefildu Bad Company 2a1. igi
HODNOCENÍ KAMPANĚ: 8,5/10 + kvalitní zábava, zničitelné prostředí, grafika, hodně zbraní - občas se vyskytnou bugy, krátká kampaň, někdy AI nepřátel zaostává
VOLNÝ ČAS
Stránka 13
BATTLEFIELD 3 Teď budu hodnotit multiplayer, který byl, je a doufejme i bude obsažen v každém Battlefieldu, takže je jasné, že zde bude opravdu kvalitní. A také že je! Multiplayerové zápasy pro PC nabízí možnosti hrát na obřích mapách až v 64 lidech. A protože by vás po chůzi na obřích mapách bolely nohy, jsou tu všudypřítomný dopravní prostředků, a to od čtyřkolek přes tanky po letadla a vrtulníky. Hrát
budete moct buď za Američany, nebo Rusy za 4 třídy: ASSAULT - Elitní voják se samopalem nebo útočnou puškou, který na bojišti zastává také roli medika. SUPPORT - Člověk opásaný náboji, které rozhazuje po bojišti a podporuje tím své spolubojovníky. Kdo má rád kulomety, určitě si přijde na své. RECON - Odstřelovač, specializuje se na boj
s odstřelováními puškami. Je to docela oblíbená třída ve hře. ENGINNER - Opravář disponuje palebnou sílou a letlampou. Takový tank pro něj není problém, jelikož u sebe nosí raketomet nebo miny. Když to shrnu, multiplayer je pro hru opravdu přínosný a svou hratelností téměř nekonečný.
HODNOCENÍ MULTIPLAYERU:9,5/10 + možnost hrát ve více lidech, vozidla, skvělý dojem z hraní a vše kromě toho, co je napsáno u mínusu - bugy, nevyváženost vozidel
igi
TENIS Tenis patří mezi míčové sporty, obvykle se hraje mezi dvěma hráči (dvouhra) nebo mezi dvěma týmy o dvou h r á č í c h (čtyřhra). Tenis je olympijský sport a hraje se ve všech věkových kategorií. Sport může hrát každý, včetně osob na invalidním vozíku. Moderní hra tenis vznikla v Birminghamu v Anglii na
konci 19. století. K tenisu potřebujeme, tenisovou raketu, tenisový míček, síť, a kurt. Nejlepší tenisté na světě: Novak Djokovič, Rafael Nadal, Roger Federer Nejlepší tenistky na světě: Caroline Wozniacká, Petra Kvitová, Serena Williamsová Pravidla tenisu se příliš nezměnila od roku 1890. Dvě výjimky jsou. Od roku 1908 do roku 1961 se podávající musel držet jednou nohou na zemi po celou dobu a
druhou bylo přijetí tie-break v roce 1970. Nedávný přírůstek do profesionálního tenisu bylo přijetí elektronického přezkoumání rozhodnutí rozhodčího pomocí jestřábího oka, které funguje tak, že v tenisové hale je rozmístěno 10 kamer, které snímají míček z různých stran. A když si hráč stěžuje na rozhodnutí sudího, kamery vytvoří simulaci, kam přesně míček spadl (povolená odchylka 8 mm). Štěpán Kebrle
Kdy ztrácíte výměnu: · Když se hráč strefí do sítě · hráč se netrefí do soupeřova pole aut · hráč odehraje tenisový míček tělem · dvojdopad - míček dopadne dvakrát na zem, ještě než ho hráč stihne odehrát · dvojchyba - druhé podání nedopadlo do čtverce pro podání nebo nepřeletělo síť · dvojdotek - při úderu se míček dvakrát dotkne rakety · hráč se dotkne míčkem stropu (lze jen v případě, že se hraje v hale)
ROVNÁTKA Rovnátka, odborně ortodontický aparát. Slouží k narovnání či usměrnění zubů. Možná někoho z vás čeká jejich nasazení, proto bych zde chtěl zhruba shrnout dojmy pocity a jejich vlastnosti. Zezačátku si zubař prohlédne vaše zuby a udělá z nich odlitek pomocí pěkně nechutné modelíny. Později k zubaři přijdete opět a tuším, že už na druhé návštěvě jsou rovnátka instalována. Nejprve vám bude nasazena objímka na dva zadní zuby, musím uznat, že to trochu bolelo. Potom jsou samostatně nalepovány „zámečky“ a ve finále se všechny zuby svážou ortodontickým drátem. Jestli máte citlivé zuby tak jako já, bude vás celý chrup bolet zhruba týden, protože na něj bude vyvíjen nezvyklý tlak. Zprvu se o ně budete opravdu hodně bát, protože představa, že nosíte v puse 9 tisíc je opravdu děsivá. Avšak časem začnete jíst klidně i jablka nebo kedlubny. Každý měsíc musíte chodit na kontroly kde se sem tam něco dotáhne, něco povolí, něco nalepí atd. Celkem nepříjemnou záležitostí je zlomení zámečku, protože se musí celý cyklus lepení opakovat a navíc podruhé lepený zámeček vydrží o polovinu míň něž ten prvně nalepený. Závěrem bych řekl, že rovnátka jsou relativně bezbolestná a někdy i příjemná. Bery
ŠKOLA
Stránka 14
ZÁPIS NA WAGNERCE Před několika týdny proběhl na naší škole zápis do prvních tříd. My už dnes víme, že příští školní rok se na naší škole otevřou čtyři první třídy po pětadvaceti dětech. Ano, takový měl únorový zápis úspěch. Já navštěvuji osmý ročník této základní školy, a tak jsem z pomocných sil, které v pátek a sobotu přišly, byla nejmladší. Každý rok totiž chodí deváťáci v tyto dva dny do školy, aby se zápisem budoucích prvňáčků pomáhali. Provádí rodiče po škole a vypráví jim o ní. I já jsem měla možnost si to vyzkoušet. Musím říct, že to bylo těžší, než se zdálo, ale nakonec jsem to snad zvládla a touhu rodičů po poznání naší školy jsem uspokojila. Mám-li být upřímná přišla jsem jako redaktorka, ale během následujících dvou hodin jsem na nějaké psaní článku zapomněla a začala si vše užívat. Jakmile přišli ti malí caparti, všude se rozproudila energie a bylo radostí se na ně dívat. Co si budeme povídat, někteří i trochu zlobili, ale nemůžeme po nich chtít zázraky. A jak se později ukázalo, ve škole se jim moc líbilo a už se na začátek školy těší (však on je ten optimismus přejde ;). Rodiče mi přišli moc milí a bylo zábavné pozorovat jejich překvapené výrazy, když se jich hned u dvěří ujal náš ,,vítač“ Robin a poradil jim, kde vyplnit formulář, do kterých dveří mají jít, a doporučil jim služby našich kvalifikovaných průvodců. U zápi-
su se mi zkrátka moc líbilo a alespoň už mám průpravu pro příští rok, kdy jako deváťačka, budu moci rodiče provádět i já. A na závěr malý rozhovor s dětmi a anketa.
Daniela: Emička.
Líbilo se ti u zápisu? probíhal?
Pro rodiče: Proč jste se rozhodli zrovna pro tuto školu?
Jak
Anetka: U zápisu se mi líbilo, četla jsem podle obrázků a malovala jsem postavu. Alex: Ano, zpíval jsem písničky, kreslil postavu a počítal opice. Daniela: Jo, už si to nepamatuju, na důležitý věci zapomenu... povídala jsem jim o školce. Barunka: Ano líbilo, malovala jsem tatínka, povídala jsem básničku a řikala tvary a barvy. Nikolka: Ano, učila jsem se, řikala jsem tvary a zpívala. Máš na škole sourozene? Anetka: Nemám, měla jsem tu dva sourozence, ale ti už odešli. Alex: Ne nemám. Daniela: Ne, sestra je ve školce. Barunka: Ne, jsem tu první. Měla jsem tu jenom tři synovce. Nikolka: Jo, bráchu. Jde s tebou do první třídy i nějaký tvůj kamarád? Anetka: Ano, jde sem se mnou Valinka. Alex: Ne, nikdo sem už nejde.
Barunka: Ne, žádná kamarádka se mnou nejde. Nikolka: Ano, jdu sem a Aničkou.
Anetka: Měla jsem zde už dvě děti, tak jsem sem dala i třetí. Alex: Pracuji v Berouně, je to jedna z nejlepších a nejhezčích škol v Berouně. Daniela: Máme to po cestě. Slyšeli jsme na ni dobré reference a vzhledově se nám líbila. Barunka: Sám jsem sem chodil a slyšeli jsme na ní pěkné věci. Nikolka: Chodí sem bratr, myslíme, že patří k nejlepším v Berouně, vzhledově je hezká a je tu super pan ředitel. Anketa: Těšíš se do školy Jak vidíte budoucí prvňáčci už se do školy těší, ani já to neměla jinak, co vy? Teď už tu mohu děti jen přivítat, popřát jim štěstí a doufejme i plno hezkých zážitků na 3. ZŠ Beroun. Julka x)
ŠKOLA
Stránka 15
OTÁZKY PRO ŽÁKY 9.TŘÍD 1. Kam půjdete na školu ? (město) 2. Na jakou školu půjdete ? (jméno) 3. Z jakého důvodu jste si vybrali tuto školu ?
Vladimír Jaskevič 1.Beroun nebo Praha – mám lepší přístup do Prahy. 2.Zatlanka nebo Gympl v Berouně. 3.Ta Zatlanka je vyhlášená škola a má dobrou pověst a mám rád učení, rozhodl jsem se jít tam sám. Myslím, že se dokážu rozhodnout sám.
Erik Pacák
Renat Gumerov
1.Chtěl bych do Prahy.
1.Půjdu do Berouna.
2.Střední průmyslová škola dopravy - obor silniční doprava
2.Na Obchodní akademii.
3.Mám rád auta a vše kolem nich, tato škola je pro mne dostupná z hlediska přepravy, a našel jsem si ji na internetu sám.
3.Baví mě matematika a podnikání, mám problémy s Českým jazykem, a proto nechci jít na gymnázium v Berouně, tuto školu jsem si zvolil s rodiči, na kamarády jsem ani nepřihlížel.
Jana Kusbachová 1.Jdu do Berouna
Zuzana Jelínková
2.No, budu studovat na Obchodní akademii
1.Bydlím v Berouně, takže sem
3.Půjdu tam, protože chci jít dál na školu, zvolila jsem si sama
3.Rozhodla jsem se sama, na gympl se mi nechce. Také je to pro mne dobré z hlediska přístupu.
2.Chci na obchodní akademii
J. Pszczolka
MŮŽE BÝT VODA NA MARSU?
My samozřejmě víme, že voda na Marsu je, ale v pevném skupenství. Naše redakce ovšem dokázala, že voda na Marsu může být i ve skupenství kapalném! Jak jsme to zjistili? Jednoduchým pokusem. Pokud se chcete dozvědět krutou pravdu o tom, jak školáci zvrátili vědecký fakt, čtěte dál. Mars neboli Rudá planeta je druhá nejmenší planeta hned po Merkuru. Je pojmenovaná po řeckém bohovi Martovi. Jeho povrch je po-
kryt krátery, sopkami a kaňony. Má dva měsíce – Phobos a Deimos. Starověké civilizace jako Egypťané, Babylóňané a Řekové, znaly tuto „putující hvězdu“ a měly pro ni svá pojmenování. Její načervenalý nádech způsoboval to, že ho považovaly staré národy většinou za symbol ohně, krve a zániku. A právě jeho červená barva je způsobená velkou koncentrací železa v půdě. Mars má atmosféru složenou především z oxidu uhličitého s pouze malou příměsí vody.
Až doposud si vědci mysleli, že na Marsu nemůže být voda v tekutém stavu, protože je na něm tlak okolo 600 pascalů. Ale já osobně jsem tento fakt dne 2. 3. 2012 zvrátila. Na nápad s pokusem mě přivedla má paní učitelka fyziky, které tímto děkuji a jednou jí snad pošlu pohled ze svého budoucího domu v Karibiku. Na jedné z hodin fyziky s tématem sublimace, desublimace se nás paní učitelka zeptala, jak je to s vodou na Marsu.
ŠKOLA
V učebnici nám psali, že je tu pouze jako led (proč tomu tak je se můžete dočíst výše). V tu chvíli mě napadlo… Co když to není pravda? Co když se vědci z NASA mýlili a my ani nevíme, že se to celá desetiletí učíme špatně?! Nechceme přeci před galaxií vypadat jako hlupáci. Po nedávném zklamání z mylného objevu, že částice jsou rychlejší než světlo, přichází nová senzace. Na Marsu MŮŽE BÝT voda v kapalném skupenství!
Stránka 16
Předpokládám, že jste nyní šokování a možná máte na tváři takový ten stupidní úsměv. Proto vám mohu už jen popřát hezký den a se zatajeným dechem a přirozenou skromností budu čekat na svoji Nobelovku. Julka x)
REDAKCE: Beran Radek VIII. A – Bery, Bergerová Anna Marie VII. A – Slečna W, Burian Jakub VII. A – burák, Hambálek František VII. C – Syselník, Hendrych Robin IX.B - Robin Hendrych, Jakůbek Jonáš VII. C – Čavník, Jaskevič Vladimír IX. A – Vladimír Victor Jaskevič, Jungmann Igor VII. A – igi, Kebrle Štěpán IX.B - Štěpán Kebrle, Kopecká Martina VII. A – Slečna C, Manďáková Anna VIII. C – Anna Manďáková, Melichar Karel VIII. A – Karel Melichar, Neumannová Eva IX. A – Eva Neumannová, Pacák Erik IX. A – E. Pacák, Pecka Jan IX. A - Jan Pecka, Petrus Josef VIII. A – Josef Petrus, Pohl Petr VII. A – Ushi, Pszczolka Jakub IX. A – J. Pszczolka, Svobodová Kateřina VIII. C – Katka Svobodová, Šimůnková Julie VIII. B – Julka x), Vacková Kateřina VIII. B – Katka. V, Žerníčková Pavla VIII. C – Pavla Žerníčková VYDÁNO: 10.4. 2012
