Fyziologie fotbalu Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie

Fyziologie fotbalu Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval: Jan Mužík

Mgr. Martina Novotná, Ph.D.

Obor: APAK Brno, 2008

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury.

V Brně dne 11. dubna 2008

............................................... Podpis

Poděkování: Děkuji Mgr. Martině Novotné za její cenné rady a vedení mé bakalářské práce.

OBSAH ÚVOD………………………………………………………………………………………… 6 1. POHYBOVÁ A FYZIOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA FOTBALU……….......... 8 1.1 Nároky v utkání podle vývojových trendů…………………………………………. 8 1.2 Práce a pohybové zatížení hráče v utkání…………………………………………. 10 1.3 Funkční a metabolická charakteristika……………………………………………..12 1.3.1 Aerobní výkonnost………………………………………………………... 12 1.3.2 Anaerobní výkonnost……………………………………………………... 14 1.4 Somatické charakteristiky…………………………………………………………. 18 1.4.1 Tělesná výška……………………………………………………………... 18 1.4.2 Tělesné složení……………………………………………………………. 19 1.5 Morfologické a funkční vlastnosti svalů…………………………………………...20 1.6 Faktory pohybových a fyziologických nároků utkání…………………………….. 21 1.6.1 Hráčská funkce……………………………………………………………. 21 1.6.2 Soutěžní úroveň…………………………………………………………… 23 1.6.3 Průběh utkání………………………………………………………………24 1.6.4 Vnější fyzikální prostředí…………………………………………………. 26 1.6.5 Biologická rytmicita………………………………………………………. 27 2. DIAGNOSTIKA TRÉNOVANOSTI HRÁČŮ FOTBALU…………………………... 28 2.1 Testování pohybové výkonnosti hráčů fotbalu……………………………………. 29 2.1.1 Testování aerobních schopností…………………………………………... 30 2.1.2 Testování anaerobních schopností…………………………………………31 2.1.3 Testování maximálního krátkodobého výkonu…………………………… 32 2.1.4 Testování kapacity pro střídavý výkon…………………………………….34 2.1.4.1 Střídavý krátkodobý výkon………………………………………..34 2.1.4.2 Střídavý dlouhodobý výkon………………………………………. 36 2.1.5 Testování explozivní síly…………………………………………………..38 3. ÚRAZY VE FOTBALE…………………………………………………………………. 40 3.1 Metodika a výzkumný soubor……………………………………………………...41 3.2 Příčiny a mechanismy úrazů………………………………………………………. 42 3.3 Nejčastější lokalizace poranění…………………………………………………….43

ZÁVĚR……………………………………………………………………………………… 45 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………………………………………. 46 PŘÍLOHY RESUMÉ ANOTACE

ÚVOD Téma, které jsem si vybral pro svoji práci je silně spjato s mým nadšením k fotbalu. Již v mém dětství jsem viděl v tomto sportu krásu, která mne dokázala naplnit. Fotbalová říše je největší na světě. Je říší bez hranic. Říší, která všechny spojuje vášnivou láskou k fotbalu. Byla jí v dobách míru, v časech válek i v letech, kdy politické poměry rozdělily svět železnou oponou přinejmenším na světy dva. Fotbal se stal vášní a fenoménem 20. století. Jeho nepopsatelné kouzlo, které pochopí jen ten, komu se aspoň jednou v životě poštěstilo „kulatým nesmyslem“ trefit branku a napnout síť za zády brankáře, zaplavilo zeměkouli. Ve jménu této vášně se nehraje jen o ligové body, o poháry a medaile, kvůli gólům se šermuje pěstmi a dokonce i zabíjí, což je ta nejstinnější stránka nádherného sportu. Kvůli fotbalu se už i válčilo. Fotbalová říše je den ode dne mohutnější. Při oslavách devadesátin organizovaného fotbalu ve světě si všichni připomněli „dřevní“ doby, v nichž se rodila hra bez pravidel, bez speciálního sportovního oblečení a bez peněz. Kdybychom vedle sebe postavili hráče z přelomu 19. a 20. století a současného fotbalistu, pochopili bychom, jakou cestu musel tento sport ujít. V jednom by si byli přesto podobní: třebaže je dnešní fotbal svým způsobem průmyslovým odvětvím, v němž se obracejí milionové finanční obnosy, oba mají jiskru v oku, ten miniaturní plamének, který v nich rozžehl fotbalový míč. Fotbalová říše je územím malých a velkých dětí, pro něž míč znamená život (Milan Macho, 1996).

6

Jak již název napovídá, zaměříme se na poznatky o pohybových a fyziologických charakteristikách současného fotbalu. Pokusíme se tyto poznatky předložit tak, aby mohly být využity jako východisko pro výklad koncepce a technologie tréninku hlavních komponent tělesné výkonnosti. Také bychom se chtěli věnovat principům současné laboratorní diagnostiky trénovanosti, na což navazuje seznámení s testy pro hodnocení jednotlivých komponent tělesné výkonnosti u hráčů fotbalu. V třetí části práce bychom chtěli zmapovat úrazy ve fotbale a popsat jejich příčiny a mechanismy.

7

1. 1.1

POHYBOVÁ A FYZIOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA FOTBALU NÁROKY V UTKÁNÍ PODLE VÝVOJOVÝCH TRENDŮ Fotbal je kolektivní míčová hra cyklické i acyklické povahy, která si získala

velké obliby v celém světě. Je to hra fyzicky vysoce náročná, o čemž rozhoduje nejen různorodost akcí, ale i intenzita hry, doba trvání utkání, koncentrovanost hráčů na hru a následná rychlost řešení herních situací, která bez pochyb závisí na zdatnosti a trénovanosti jedince. Nároky jednotlivých fotbalových utkání se za poslední půlstoletí výrazně změnily. Hráč profi-fotbalu v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století překonal za utkání celkovou vzdálenost 4–8 km, zatímco v současnosti činí tato vzdálenost 8–15 km (tab. 1, tab. 2, tab. 6). Například v anglické Premiere League se za posledních deset let zvýšila celková vzdálenost v průměru o více než 1,5 km (Strudwick a Reilly, 2001).

Tab. 1: Celková vzdálenost překonaná za utkání dospělými elitními hráči fotbalu – údaje v posledních osmi letech celková základní soubor pozorovaných autoři vzdálenost (km) hráčů 8,4 – 10,9 1) holandská profi-liga Verheijen a kol., 1998 1) 8,4 – 14,3 anglická Premiere League Verheijen a kol., 1998 9,4 – 11,2 2) druhá profesionální turecká liga Eniseler a kol., 1998 7,5 – 9,8 2) jihoameričtí hráči hrající v Evropě Rienzi a kol., 2000 9,4 – 10,8 2) anglický Premiere League Rienzi a kol., 2000 10,3 – 12,1 2) první portugalská liga Santos a kol., 2001 2) 10,7 – 11,0 elitní italský tým (Liga mistrů) Mohr a kol., 2003 10,0 – 10,6 2) tým dánské profi-ligy Mohr a kol., 2003 3) 12,4 – 14,8 tým Japonska Shiokawa a kol., 2003 11,6 – 14,8 3) tým Spojených arabských emirátů Shiokawa a kol., 2003 1)

rozmezí průměrných hodnot, 2) průměr ± směrodatná odchylka, 3) variační rozpětí, tj. nejnižší a nejvyšší individuální hodnota. Za posledních 50 let došlo k výraznému zvětšení prostoru aktivní hry hráčů, ale také ke zvýšení rychlosti přihrávek na střední a dlouhou vzdálenost. Právě proto je podporován všeobecný názor, že nejzřetelnější vývojové změny

8

z hlediska kondičních aspektů se týkají rychlostně silových projevů v herním výkonu. Tab. 2: Celková vzdálenost překonaná hráči ve dvou utkáních Ligy mistrů v ročníku 2003/2004 jméno vzdálenost (km) utkání Deco (de Souza) Nicky Butt Maniche Ribeiro José Ignacio Alexandr Mostovoj Fredrik Ljungberg Henry Thierry

13,0 12,5 12,2 11,8 11,3 11,0 8,9

Manchester United – FC Porto Manchester United – FC Porto Manchester United – FC Porto Arsenal FC – RC Celta de Vigo Arsenal FC – RC Celta de Vigo Arsenal FC – RC Celta de Vigo Arsenal FC – RC Celta de Vigo

Upraveno podle publikace UEFA Champions League 2003/4. Na vývoj pohybového výkonu hráčů v utkání má mimo jiné vliv zlepšení sociálně ekonomických podmínek, zkvalitnění výživy, systematický a vědecký přístup k tréninku, samotná profesionalizace fotbalu a především kvalitní péče o talentovanou mládež. Určitou roli v současném fotbalu může sehrát i zvyšování tělesné výšky hráčů, neboť právě vyšší tělesná výška znamená potenciálně lepší ekonomiku běhu v submaximálních rychlostech (Psotta a kol., 2006). Nároky na tělesnou výkonnost hráčů určuje i systém hry, který v současném profi-fotbalu vychází ze základního rozestavení hráčů 4:4:2 a 3:5:2 a jejich modifikací. Vliv má také herní strategie aktivní zónové obrany, která vyžaduje zapojení většího počtu hráčů do obranných činností. U elitních týmů, které se vyznačují aktivním pojetím fáze obranné i útočné, dochází častěji k rychlému přechodu z obrany do útoku s rychlým přesunem těžiště hry směrem k soupeřově brance. To je umožněno zrychlenými náběhy hráčů za pomoci rychlých až střílených přihrávek na střední vzdálenost a přihrávek prvním dotykem.

9

1.2

PRÁCE A POHYBOVÉ ZATÍŽENÍ HRÁČE V UTKÁNÍ Během utkání je celková práce hráče tvořena několika pohybovými

činnostmi (tab. 3). Převládá ovšem běh různých rychlostí a samozřejmě chůze (obr. 1). Činnost s míčem je prováděna pouze po souhrnnou dobu 1–3 min (Psotta, 2003). Pro odhad celkové mechanické práce, kterou hráč vykoná v průběhu utkání, slouží celková vzdálenost překonaná těmito způsoby lokomoce. V amatérském fotbalu tato práce představuje energetický výdej 2,5 MJ (Reilly, 1990), naopak v profesionálním fotbalu jsou to hodnoty 5–6 MJ (Shepard, 1999).

Obr. 1: Model pohybové aktivity špičkových evropských profesionálních hráčů (hráčů italského týmu – účastníka Ligy mistrů) v utkání fotbalu – časový podíl jednotlivých intenzitních typů lokomoce a herní činnosti (v % celkové doby utkání) Intenzitní kategorie lokomoce: stoj (0 km.h-1) chůze (6 km.h-1) poklus (8 km.h-1) běh v nízkých rychlostech (12 km.h-1) běh vzad, běh ve středních rychlostech (15 km.h-1) běh ve vysokých rychlostech (18 km.h-1) sprinty (30 km.h-1) Zpracováno podle studie Mohra a kol., 2003.

10

Tab. 3: Model pohybové aktivity hráče v utkání lokomoční činnosti bez míče 9 – 15 km vzdál. překonaná chůzí a během v různých rychlostech a způsobech 40 – 60 změn směru běhu spojených s brzděním a zrychlením 6 – 20 obranných soubojů 5 – 20 výskoků 0 – 6 x zvednutí ze země po pádu činnosti s míčem 30 x vedení míče, 140 – 220 m vzdálenost překonaná vedením míče 20 – 46 přihrávek 0 – 4 x střelba 4 – 17 x hra hlavou 3 – 16 x odehrání míče hlavou Zpracováno podle většího počtu zahraničních zdrojů a šetření (Psotta, 2003). Výkon fotbalisty je charakterizován střídavostí pohybového zatížení, neboť tento výkon představuje střídání velmi krátkých, často 2–10 s trvajících intervalů stoje, chůze, běhu různých rychlostí a způsobů, činností s míčem a další lokomoční pohyby. Mění se tedy především intenzita pohybového zatížení – od stoje či poklusu po intervaly vysoce intenzivních činností – sprintů, soubojů o míč, výskoků. Tento střídavý charakter tělesného zatížení je možné pozorovat na záznamu srdeční frekvence (obr. 2).

Obr. 2: Záznam srdeční frekvence u šestnáctiletého hráče první ligy mladšího dorostu v závěrečných 30 minutách utkání SF – srdeční frekvence; AP – aerobní práh; ANP – anaerobní práh. Zdroj: Psotta a kol., 2006.

11

1.3

FUNKČNÍ A METABOLICKÁ CHARAKTERISTIKA Hlavním způsobem tvorby energie pro svalovou činnost je aerobní

metabolismus, který spočívá ve využívání kyslíku v biochemickém řetězci štěpení cukrů a tuků jako hlavních energetických zdrojů. Řada akcí ve fotbalu má však anaerobní charakter – jsou to krátké maximální intenzitou provedené svalové výkony – zrychlení, sprinty, změny směru, střelba, hra hlavou. Jsou energeticky kryty téměř výhradně makroergními fosfáty – adenosintrifosfátem (ATP) a kreatinfosfátem (CP). 1.3.1

AEROBNÍ VÝKONNOST Jedním z ukazatelů aerobní výkonnosti je maximální spotřeba kyslíku

VO2max (ml.min-1.kg-1). Profi-hráči dosahují oproti netrénovaným relativně vysokých hodnot VO2max – 56–59 ml.min-1.kg-1 (tab. 4). S podobnými hodnotami se můžeme setkat například u sprinterů na 100 m a 400 m, kteří jsou dlouhodobě adaptováni na rychlostně silové, resp. rychlostně vytrvalostní výkony. Naopak ve srovnání s jedinci adaptovanými na vytrvalostní výkony – běžci na střední a dlouhé tratě a běžci na lyžích, fotbalisté dosahují výrazně nižší úrovně VO2max (obr. 3). Tato fakta podporují hypotézu, že fotbal vyžaduje určitou, nikoliv co možná nejvyšší úroveň aerobní výkonnosti. Významnějším faktorem herního výkonu jsou pohybová rychlost a explozivní svalová síla (Psotta a kol., 2006). Maximální spotřeba kyslíku se u jednotlivých hráčů samozřejmě liší a to především podle postů. Vyšší VO2max je obvykle u středových hráčů a také u krajních obránců. Objem běžecké lokomoce u středových hráčů je odrazem vyšších nároků jejich funkce, neboť právě tento post představuje aktivní zapojování do obou fází hry (útočné a obranné). Krajní obránci se vlivem moderního pojetí hry, mnohem častěji také zapojují do útočné fáze hry a právě proto společně se středovými hráči překonají za utkání vyšší celkovou vzdálenost než ostatní hráči.

12

Tab. 4: Max. spotřeba kyslíku (VO2max) u profi-hráčů za posledních 10 let VO2max (ml.min-1.kg-1) průměr směrodatná počet zdroj odchylka hráčů Evropa Raastad a kol., 1997 1. – 3. norská liga 62,8 4,1 13 Wisloff a kol., 1998 1. norská liga 63,7 5,0 29 Casajus, 2001 1. španělská liga 66,4 7,6 15 Mohr a kol., 2003 1. dánská liga 58,3 1,0 47 Kemi a kol., 2003 1. norská liga 65,6 7,1 10 Wisloff a kol., 2004 mezinárodní norští hráči 65,7 4,3 17 Střední a Jižní Amerika mexická, argentinská a Diaz a kol., 2003 brazilská profi-liga 57,0 2,0 98 Asie Aziz a kol., 2000 výběr Singapuru 58,0 4,9 40 Al Hazzaa a kol., 2001 Saudská Arábie 56,8 4,8 23 Česká republika Heller a kol., 1995 1. profesionální liga 58,2 4,8 15 Bunc, Psotta, 2001 1. profesionální liga 61,0 5,2 15

Obr. 3: Maximální spotřeba kyslíku (ml.min-1.kg-1) u hráčů fotbalu – srovnání s elitními běžci (černé sloupce) a elitními sportovci ostatních sportů Zpracováno podle přehledových prací Reilly a kol., 1990, Willmore a Costill, 1993, 1999 a novějších výzkumných studií.

13

U fotbalistů se vyvinulo sportovní srdce, což potvrzuje adaptace kardiovaskulárního systému, který zajišťuje transport kyslíku ke tkáním. Ve srovnání s vytrvalostními sportovci – běžci na dlouhé tratě a cyklisti, je u hráčů fotbalu maximální minutový srdeční objem nižší. Naopak při porovnání se sportovci rychlostně silových sportů – sprinteři, gymnasti apod., je spíše vyšší – dokonce nad 30 l.min-1. Srdce fotbalisty (objem 900–1200 ml) je schopno zvýšit funkční parametry až na dvojnásobek – např. systolický objem i nad 150 ml. Adaptace na zátěž v utkání a především na tréninkovou zátěž se projevuje také nižší klidovou srdeční frekvencí (SF) – cca 50–60 tepů.min-1 (zatímco průměrná hodnota u běžné populace se pohybuje kolem 70–75 tepy.min -1). SF ráno je i pod 50 tepy.min-1.

1.3.2

ANAEROBNÍ VÝKONNOST Metabolickým základem anaerobní výkonnosti je schopnost organismu

produkovat energii pro svalovou činnost neoxidativními procesy – štěpením makroergních fosfátů – ATP–CP systém, a anaerobní glykolýzou, tj. štěpením cukrů za omezené možnosti aerobní fosforylace – anaerobní glykolytický systém. V prvních 5 s činnosti, prováděné vysokou až maximální intenzitou, je hlavním zdrojem energie štěpení pohotovostních látek ATP a CP ve svalové tkáni. Při delším trvání této činnosti (tj. cca nad 5 s) se jako dominantní zdroj energie uplatňuje anaerobní glykolýza, a to až do cca 40–50 s jejího trvání (obr. 4). Při trvání pohybové činnosti nad 40 s se podíl anaerobní glykolýzy snižuje a současně se zvyšuje podíl aerobního metabolismu. Anaerobní výkonnost tedy představuje funkční způsobilost pro vysoce intenzivní pohybové výkony v trvání od několika sekund do cca 40–60 s (Psotta a kol., 2006). Na základě měření koncentrace CP v laboratorní simulaci svalového výkonu v utkání se předpokládá, že koncentrace CP ve svalech hráče se neustále mění v rozsahu 50–90 % klidové hodnoty (obr. 5) Předpokládá se, že plné resyntézy CP se během utkání dosahuje zřídka – a tedy, že lokomoční a herní činnost vyšší až subjektivně maximální intenzity se realizuje obvykle v podmínkách neúplného zotavení. O tom svědčí významné zapojení anaerobního glykolytického

14

(laktátového) metabolismu – koncentrace laktátu v krvi (LA) se u hráčů v průběhu utkání pohybuje v pásmu 4–12 mmol.l-1, mimořádně 15 mmol.l-1. Zapojení anaerobního laktátového metabolismu ovšem závisí na soutěžní úrovni (obr. 6). (Psotta a kol., 2006).

Obr. 4: Energetický výdej a podíl jednotlivých energetických systémů na produkci energie v závislosti na době trvání pohybového cvičení maximální intenzity Zpracováno podle údajů: MacDougall a kol., 1982, Vandewalle a kol., 1987, Withers a kol., 1991, Gaitanos a kol., 1993, Grainer a kol., 1995, Baechle a Earle, 2000.

15

Obr. 5: Koncentrace kreatinfosfátu ve svalu (% klidové hodnoty) v průběhu šestiminutové periody svalových kontrakcí v laboratorní simulaci svalového výkonu v utkání Symbol S – 5 s maximální volní kontrakce simulující sprint. Symbol S50 – 15 s kontrakce na úrovni 50 % maximální kontrakce. Zbývající kontrakce – 15 s kontrakce na úrovní 20 % maximální kontrakce, 5 – 20 s intervaly odpočinku. Zpracováno podle údajů Bangsba, 1994a.

Obr. 6: Koncentrace krevního laktátu (mmol.l-1) u dospělých hráčů při utkání ve fotbalu v závislosti na soutěžní úrovni Zpracováno podle údajů Ekbloma, 1986.

16

U elitních dospělých hráčů fotbalu můžeme během utkání pozorovat v průměru jednou za 30 až 90 sekund 1–4 sekundové běhy ve vysoké až maximální rychlosti (17–30 km.h-1). Tyto intervaly se samozřejmě střídají s intervaly běhu ve středních rychlostech (13–16 km.h-1) trvajícími obvykle 3–6 s a také s intervaly činnosti nižší intenzity (stoj, chůze, poklus a běhy v nižších rychlostech) trvajícími obvykle do 10 s, které mají zotavovací charakter. Pro úspěšnost hráče mají prioritní význam především intervaly vysoce intenzivní činnosti (Psotta a kol., 2006). Ve srovnání s jinými sportovci jsou na tom dospělí fotbalisté následovně – vyznačují se obvykle vyšší úrovní maximálního anaerobního výkonu a svalové síly než vytrvalostní sportovci, ale na druhou stranu se nemohou v tomto směru rovnat se sportovci zaměřujícími se na rychlostně silové výkony (sprinteři). Tak např. anaerobní krátkodobá kapacita hodnocená průměrným mechanickým výkonem v testu opakovaných vertikálních výskoků po dobu 15 s byla u hráčů fotbalu vyšší ve srovnání s vytrvalci a běžci na lyžích (27 vs. 24 a 22 W.kg-1), avšak nižší ve srovnání s bruslaři a sprintery (27 vs. 28 a 30 W.kg-1). (Ekblom, 1994). Pohybová rychlost fotbalistů je důležitějším, více specifickým faktorem herní výkonnosti než aerobní výkonnost. V závislosti na soutěžní úrovni můžeme u hráčů pozorovat výrazné rozdíly v rychlostech v krátkém sprintu, ale naopak rozdíly při vytrvalostním běžeckém výkonu u hráčů nižších a vyšších úrovní nejsou tak veliké.

17

1.4

1.4.1

SOMATICKÉ CHARAKTERISTIKY

TĚLESNÁ VÝŠKA Ve fotbalu se uplatňují hráči s různou tělesnou výškou – nejčastěji v rozpětí

170–190 cm. Výrazné rozdíly v tělesné výšce můžeme pozorovat u hráčů různých národností či etnik. Vyšší průměrnou tělesnou výškou se vyznačují evropští a australští hráči (obr. 7). Vyšší tělesná výška hráče má relativní význam pro herní výkon, a proto se v profi-fotbalu ve funkci obránců uplatňují hráči vyšší tělesné výšky a naopak ve funkci středových hráčů spíše jedinci relativně nižší (obr. 8). V některých herních situacích totiž může být tělesná výška hráčů podstatná – např. u středních obránců v obranné fázi při odehrávání míčů ve vzduchu nebo u hrotových hráčů v útočné fázi při střelbě hlavou (Psotta a kol., 2006). Tělesná výška vlastních hráčů a hráčů soupeře se bere v úvahu, neboť může ovlivnit strategii při konkrétním utkání. Rozhodujícím faktorem ovlivňujícím herní výkon hráčů ale není.

Obr. 7: Průměrná tělesná výška hráčů – účastníků Poháru FIFA 2005 v Německu Zpracováno dle údajů z publikace: FIFA Confederations Cup. Germany, 2005.

18

Obr. 8: Průměrná tělesná výška jedinců v různých hráčských funkcích u týmů – účastníků Poháru FIFA 2005 v Německu Zpracováno dle údajů z publikace: FIFA Confederations Cup. Germany, 2005.

1.4.2

TĚLESNÉ SLOŽENÍ Vlivem zvyšujících se nároků utkání na objem běžecké lokomoce a

nervosvalové koordinace při provádění specifických lokomočních pohybů (zrychlení běhu, změny směru běhu, obraty) se v současném fotbalu uplatňují jedinci s vyšší úrovní ektomorfní složky (štíhlost) a relativně nižší úrovní mezomorfní složky (svalnatosti). Zvýšená mezomorfie totiž může omezovat způsobilost hráče realizovat větší objem činností ve vysokých intenzitách. V současném fotbalu dochází u hráčů k výraznému snižování množství tělesného tuku ve prospěch relativního zvyšování aktivní tělesné hmoty. V sedmdesátých letech minulého století byly u hráčů elitních evropských týmů běžné nálezy 10–15% tuku, zatímco u současných hráčů spíše 8–12 % tuku. Těmito hodnotami se přibližují elitním vytrvalcům (4–7 % tuku). (Psotta a kol., 2006).

19

1.5

MORFOLOGICKÉ A FUNKČNÍ VLASTNOSTI SVALŮ

Charakter svalových vláken je u dospělých fotbalistů převážně rychlostní (FG – rychlá glykolytická vlákna, FOG – rychlá oxidativně glykolytická vlákna – přechodová). Např. ve čtyřhlavém svalu stehenním 40–60 % a ve dvojhlavém svalu lýtkovém 40–50 %. Ve srovnání s hodnotami u vytrvalostních sportovců – cyklisti, běžci na lyžích, plavci (8–40 %) jsou tyto hodnoty vyšší. Na druhou stranu mají elitní fotbalisté podíl FG svalových vláken nižší ve srovnání s jedinci trénovanými na rychlostně silové výkony (sprinteři) – 10–32 % vs. 35–50 %. Pro fotbalisty je spíše charakteristický vyšší podíl FOG svalových vláken. Tato skutečnost odpovídá adaptaci fotbalistů na rychlostně vytrvalostní výkony (Psotta a kol., 2006).

20

1.6

FAKTORY POHYBOVÝCH A FYZIOLOGICKÝCH NÁROKŮ UTKÁNÍ

Na pohybový výkon hráče v každém utkání má vliv hned několik faktorů.

1.6.1

HRÁČSKÁ FUNKCE Rozdíly v pohybových nárocích u různých hráčských funkcí jsou patrné

především z hlediska celkové běžecké práce a práce s míčem. Tento fakt potvrzuje vyšší běžecká aktivita středových hráčů ve srovnání s obránci a útočníky (tab. 5). Časté zapojování středových hráčů do obranné i útočné fáze hry znamená menší příležitost pro odpočinek v průběhu utkání – jejich zotavování tak probíhá především v běhu nízkých rychlostí (v poklusu). To se projevuje vyšší tělesnou únavou než u jiných postů. Zatímco se středoví hráči vyznačují zvýšenou běžeckou aktivitou ve středních a vyšších rychlostech, na útočníky jsou kladeny větší nároky na vykonávání běžeckých sprintů (tab. 5, obr. 9). Počet sprintů vykonaných útočníky za utkání je o 40–45 % vyšší než u středových hráčů a o 15–60 % vyšší než u obránců (Psotta a kol., 2006). Běžné jsou ale i rozdíly v jednotlivých hráčských funkcích. Záleží na specifických funkcích, které hráči plní v herním systému – např. vyšší nároky na běžeckou aktivitu u krajních obránců ve srovnání se středovými obránci, u defenzivních záložníků ve srovnání s ofenzivními a také u útočníků zapojujících se do obranné fáze ve srovnání s hrotovými útočníky (Verheijen, 1998).

21

Tab. 5: Struktura běžecké aktivity hráče v utkání: celková překonaná vzdálenost v jednotlivých intenzitních typech lokomoce – závislost na soutěžní úrovni a hráčské funkci

obránci profesionální hráči amatéři 1. liga amatéři 2. liga amatéři 5. liga středoví hráči profesionální hráči amatéři 1. liga amatéři 2. liga amatéři 5. liga útočníci profesionální hráči amatéři 1. liga amatéři 2. liga amatéři 5. liga

chůze (km)

poklus (km)

běh (km)

sprint (km)

celkem (km)

3,2 3,2 4,2 5,0

2,0 1,8 1,7 1,2

1,4 0,8 0,7 0,4

1,4 0,7 0,5 0,3

8,0 6,5 7,1 6,9

2,6 2,5 3,1 4,5

5,2 4,0 3,3 2,0

1,8 1,3 1,0 0,6

1,1 0,7 0,6 0,3

10,7 8,5 8,0 7,4

3,4 3,2 4,0 5,5

2,0 1,9 1,4 1,1

1,6 0,8 1,0 0,6

1,8 1,2 0,9 0,5

8,8 7,1 7,3 7,7

Zpracováno podle Verheijena, 1998 – údaje z holandského fotbalu.

Obr. 9: Počet běžeckých sprintů realizovaných hráči za utkání – závislost na soutěžní úrovni a hráčské funkci Zpracováno podle Verheijena, 1998 – údaje z holandského fotbalu.

22

1.6.2

SOUTĚŽNÍ ÚROVEŇ Pohybový výkon hráče v utkání závisí také na soutěžní úrovni. Rozdíly

mezi hráči jednotlivých soutěží jsou v celkové překonané vzdálenosti během ve vysokých až maximálních rychlostech a především v počtu sprintů (tab. 5, obr. 9). Z tab. 5 je dále vidět, že se stoupající soutěžní úrovní klesá překonaná vzdálenost chůzí. Hráči v nižších soutěžích tedy setrvávají v činnostech zotavného charakteru (chůze, poklus) v delších časových intervalech. Proto má jejich pohybová aktivita méně střídavý charakter (obr. 10). To potvrzuje, že kapacita pro střídavý vysoce intenzivní výkon je pro fotbal specifickým a důležitým faktorem, což podporují i pozorované rozdíly ve struktuře lokomoční činnosti během utkání (obr. 11). Tato fakta naznačují, že dnešní profi-fotbal vyžaduje vyšší způsobilost opakovaně vykonávat krátké intervaly pohybové činnosti vysoké až maximální intenzity s kratším trváním zotavení.

Obr. 10: Počet diskrétních intervalů lokomoce různé rychlosti a typu v utkání fotbalu – závislost na soutěžní úrovni a hráčské funkci Zpracováno podle Verheijena, 1998 – údaje z holandského fotbalu.

23

Obr. 11: Srovnání struktury lokomoční činnosti profesionálních elitních hráčů italského klubu – účastníka Ligy mistrů – a průměrných profesionálních hráčů první dánské ligy Zpracováno podle studie Mohr a kol., 2003.

1.6.3

PRŮBĚH UTKÁNÍ Pokles pohybové aktivity hráčů v průběhu fotbalového utkání není nic

neobvyklého (obr. 12). Jde především o pokles celkové vzdálenosti překonané sprinty a v menší míře o pokles celkové překonané vzdálenosti (obr. 13 a 14). Míra tohoto poklesu v průběhu utkání závisí na hráčské funkci a soutěžní úrovni hráčů. Obr. 13 a 14 ukazují, že u hráčů na vyšší soutěžní úrovni jsou rozdíly celkové překonané vzdálenosti a celkové vzdálenosti překonané sprinty v druhém poločase menší.

24

překonaná vzdálenost (km)

Obr. 12: Trendy poklesu pohybového výkonu u hráčů fotbalu v průběhu obou částí utkání – poklesy celkové vzdálenosti překonané v jednotlivých, za sebou jdoucích 15min intervalech utkání

pokles celkové vzdálenosti (%)

Zpracováno podle studie Bangsba a kol., 1991 – u profesionálních hráčů první dánské ligy.

Obr. 13: Pokles celkové vzdálenosti překonané v druhém poločasu utkání fotbalu ve srovnání s prvním poločasem (v %) Zpracováno podle Verheijena, 1998 – údaje z profesionálního holandského fotbalu.

25

Obr. 14: Pokles celkové vzdálenosti překonané sprinty v druhém poločasu utkání fotbalu ve srovnání s prvním poločasem (v %) Zpracováno podle Verheijena, 1998 – údaje z profesionálního holandského fotbalu.

1.6.4

VNĚJŠÍ FYZIKÁLNÍ PROSTŘEDÍ Na pohybový výkon hráče v utkání má velký vliv aktuální stav hrací plochy.

Mezi nepříznivé vlivy patří podmáčený nebo zmrzlý povrch hřiště, neboť změny směru či rychlosti běhu, výkony v soubojích apod. jsou tímto výrazně ovlivněny. Pohybový výkon hráče negativně ovlivňuje vyšší teplota vzduchu – dochází ke ztrátě tělních tekutin za utkání, která se pohybuje od 1,5 litru v chladném počasí s teplotami 10–15 °C až k 3,5–4 litrům v horkém počasí s teplotami v rozmezí 30–38 °C (Shepard, 1999). Tímto zvýšená dehydratace snižuje aerobní výkon, svalovou sílu a současně navazuje mentální únavu. Je tedy důležité doplňování tekutin. Vliv na herní výkonnost má i nadmořská výška. Ve středně hypoxickém prostředí, tj. v nadmořských výškách kolem 2500 m, se při cvičení submaximální intenzity zvyšuje srdeční frekvence a ventilace, a také se prodlužuje doba zotavení.

26

1.6.5

BIOLOGICKÁ RYTMICITA Mnoho biologických funkcí podléhá cirkadiánním (denním) rytmům.

Pozorované rozdíly pohybové aktivity hráčů v utkání v závislosti na denní době s vrcholem kolem sedmnácté hodiny (Reilly a Walsh, 1981) patrně souvisí se změnami mnoha komponent tělesné výkonnosti, které jsou podmíněné denními změnami teploty těla. Zvýšená teplota těla navozuje vyšší kloubní pohyblivost, prokrvení svalů a vyšší aktivitu klíčových enzymů energetického metabolismu (Psotta a kol., 2006). Vliv má i časový posun při přesunu do místa utkání v jiných zeměpisných délkách. Často při přeletu na velké vzdálenosti. Může dojít k výraznému narušení cirkadiánních cyklů.

27

2.

DIAGNOSTIKA TRÉNOVANOSTI HRÁČŮ FOTBALU

Zátěžová diagnostika nám poskytuje informace o aktuálním stavu trénovanosti jednotlivých hráčů. Jedná se o měření odezvy organismu hráče na tělesné zatížení, ale také o subjektivní hodnocení hráčů v průběhu utkání či tréninku. Hodnotí se: •

aerobní a vytrvalostní předpoklady (doba trvání zatížení 6–10 min)

•

anaerobní a rychlostně vytrvalostní předpoklady (doba trvání 30–60 s)

•

rychlostní předpoklady

•

realizace pohybového výkonu

•

tělesné složení

•

svalová síla

•

držení těla a svalové dysbalance

•

flexibilita

Podle místa provedení se zátěžová diagnostika rozlišuje na: •

diagnostiku v laboratoři

•

diagnostiku v terénu

Oba tyto přístupy mají své výhody a nevýhody (tab. 6). Právě proto je vhodná kombinace obou způsobů hodnocení aktuální výkonnosti hráče.

Tab. 6: Laboratorní a terénní diagnostika trénovanosti výhody

nevýhody

- standardní podmínky laboratorní - snímání biologických signálů testy - určení fyzikálního výkonu - přesnost terénní testy

- přímá využitelnost výsledků v tréninku - nižší cena - větší dostupnost - realizace u velkých skupin

28

- vyšší cena - omezená kapacita - nevyužitelnost (přímá) výsledků v tréninku - závislost na klimatických podmínkách - často nižší přesnost

2.1

TESTOVÁNÍ POHYBOVÉ VÝKONNOSTI HRÁČŮ FOTBALU

Diagnostika tělesné výkonnosti hráče se nejčastěji provádí pomocí zátěžových testů. Vhodný výběr testu či více testů volíme podle účelu, za kterým se test provádí. Účely testování jsou různé: informovanost o aktuálním stavu trénovanosti hráčů, hodnocení efektivity tréninkového programu, plánování tréninkového programu, pedagogické účely – poskytování zpětné vazby hráčům, informace při výběru talentů, hodnocení míry talentovanosti mladých hráčů. Při výběru testu je nutné vzít v úvahu jeho vlastnosti, především spolehlivost a platnost. Test je nespolehlivý, pokud obsahuje větší chybu měření, která může vzniknout vlivem biologické a psychické proměnlivosti lidského organismu (vliv denní doby, únavy, motivace, aj.), nestability vnějšího prostředí (klimatické podmínky, povrch, aj.) a způsobu aplikace testu a jeho měření. Platnost testu je dostatečná, pokud jeho výsledky skutečně odrážejí tu kvalitu či schopnost hráče, pro kterou je test konstruován. Mezi další důležité vlastnosti patří např. citlivost testu, jeho objektivita, specifičnost, proveditelnost a hospodárnost. S vyšší úrovní těchto vlastností se zvyšuje schopnost testu rozlišovat i relativně malé výkonnostní rozdíly mezi hráči nebo odhalit i malé změny jejich výkonnosti v souvislosti s charakterem předcházejícího tréninkového programu (Psotta a kol., 2006). Test by měl být proveden za shodných vnějších podmínek (fyzikální vlastnosti prostředí, povrch, prostor, pomůcky a zařízení) a testovaní hráči by měli absolvovat stejnou přípravu – seznámení s testem, instrukce, motivace, rozcvičení, apod. Hráči by také neměli být před testem unavení, proto tréninkový program několik dní před testováním by měl být tomuto přizpůsoben.

29

2.1.1

TESTOVÁNÍ AEROBNÍCH SCHOPNOSTÍ Běh na 2 km Jde o snadno proveditelný test běžeckého aerobně vytrvalostního výkonu.

Na základě tohoto testu je možné odhadnutí maximální spotřeby kyslíku a tedy i představy o maximálním aerobním výkonu (tab. 7). Nejvyšší naměřenou srdeční frekvenci v průběhu testu lze považovat za maximální SF. Test se provádí na běžecké dráze, kde se hráči ve vhodně vytvořených skupinkách snaží překonat vzdálenost 2 km v co nejkratším čase. Čas se měří za pomoci stopek. Tab. 7: Tabulka pro odhad maximální spotřeby kyslíku z času dosaženého v testu běhu na 2 km (pro dorostence a dospělé) čas odhad VO2max (min:s) (ml.min-1.kg-1) 9:00 48 8:39 50 8:20 52 8:02 54 7:46 56 7:30 58 7:16 60 7:03 62 6:51 64 6:36 66 6:24 68 6:14 70 Podle Bunce, 1994. Test W 170 Tímto testem lze stanovit výkon (W), který je testovaná osoba schopna provádět při SF 170 za minutu. Čím je vytrvalostní trénovanost sportovce vyšší, tím vyššího výkonu při uvedené srdeční frekvenci dosáhne. Pro interindividuální hodnocení je vhodné výkon přepočíst na kg hmotnosti (W/kg). (tab. 8). Test se provádí na bicyklovém ergometru v laboratorním prostředí.

30

Tab. 8: Hodnoty W170 v různých sportovních disciplínách - muži Disciplína

W*kg-1

Disciplína

W*kg-1

Silniční cyklistika Orientační běh Běh na lyžích Běh – střední tratě Dráhová cyklistika Vytrvalostní běh Lední hokej Veslování Kanoistika Basketbal Fotbal Atletika - skoky Jezdectví Lyžování - sjezd Atletika - sprinty Volejbal

4,0 3,8 3,8 3,8 3,7 3,6 3,6 3,5 3,4 3,4 3,4 3,3 3,3 3,2 3,2 3,2

Házená Plavání Tenis Stolní tenis Zápas Judo Vodní pólo Horolezectví Sportovní gymnastika Šerm Lukostřelba Box Ragby Badminton Atletika - vrhy Vzpírání

3,1 3,1 3,0 3,0 3,0 3,0 3,0 2,9 2,9 2,8 2,8 2,0 2,8 2,0 2,6 2,4

Zdroj: Lipková, 2001.

2.1.2

TESTOVÁNÍ ANAEROBNÍCH SCHOPNOSTÍ Wingate test (na bicyklovém ergometru – 30 s) Tímto testem se zjišťuje nejvyšší dosažený výkon (W) a počítá se celková

práce (J) a index únavy, který může určit předpoklady pro rychlostní nebo vytrvalostní výkony. Běh na 300 m Tento test hodnotí anaerobní rychlostní vytrvalost a má vysokou spolehlivost. Podle pozátěžové LA (tab. 9), která se zjišťuje odběrem kapilární krve 3 min po skončení testu, lze odhadnout fyziologické předpoklady hráče pro krátkodobý anaerobní výkon (Psotta a kol., 2006). Test se provádí na běžecké dráze a měří se vždy jeden hráč. Ten má za úkol v co nejkratším čase dosáhnout 300 m. Měří se stopkami.

31

Tab. 9: Kritéria hodnocení běžeckého výkonu a metabolické odezvy v testu běhu na 300 m pro hráče fotbalu ve věku 14–16 roků liga ostatní čas (s)

čas (s)

laktát (mmol.l-1)

pod 43,5 43,5 – 48,5 nad 48,5

pod 47,0 47,0 – 51,5 nad 51,5

nad 14,0 11,0 – 14,0 pod 11,0

výkon nadprůměrný průměrný podprůměrný

Zdroj: Psotta a kol., 2006.

2.1.3

TESTOVÁNÍ MAXIMÁLNÍHO KRÁTKODOBÉHO VÝKONU Běžecké sprinty na 5–35 m Neboť je sprint na velmi krátkou vzdálenost typickou lokomocí ve fotbalu,

mají tyto testy vysokou platnost. Průměrná rychlost či dosažený čas v prvních 5 m slouží k hodnocení startovní rychlosti (tab. 10). Zatímco čas, resp. průměrná rychlost, které jedinec dosáhne ve sprintu na 35 m, ukazuje na jeho akcelerační rychlost (tab. 11 a 12). Pro vyšší přesnost měření se používá fotoelektrické měření fotobuňkami. Tab. 10: Kritéria hodnocení výkonu v testech sprintu na vzdálenost 5–20 m u hráčů – dorostenců a dospělých hráčů fotbalu dorost 15–17 roků dospělí vyšší výkonnostní úroveň (liga) výkonnostní úroveň výkon 5 m (s) 10 m (s) 20 m (s) 20 m (s) nadprůměrný průměrný podprůměrný

pod 1,05 1,05–1,13 nad 1,13

pod 1,71 1,71–1,89 nad 1,89

pod 2,96 2,96–3,20 nad 3,20

nižší výkonnostní úroveň výkon nadprůměrný průměrný podprůměrný

5 m (s)

10 m (s)

20 m (s)

pod 1,06 1,06–1,16 nad 1,16

pod 1,83 1,83–1,95 nad 1,95

pod 3,11 3,11–3,27 nad 3,27

Zdroj: Psotta a kol., 2006.

32

pod 2,97 2,97–3,13 nad 3,13

Tab. 11: Kritéria hodnocení výkonu v testu sprintu na vzdálenost 30 m u hráčů fotbalu různého věku 30 m výkon 14 roků 15 roků 16 roků 17 roků 18 roků (s) (dospělí) nadprůměrný pod 4,31 pod 4,21 pod 4,11 pod 4,01 pod 3,91 průměrný 4,31–4,50 4,21–4,45 4,11–4,40 4,01–4,35 3,91–4,30 podprůměrný nad 4,50 nad 4,45 nad 4,40 nad 4,35 nad 4,30 Zdroj: Psotta a kol., 2006.

Tab. 12: Kritéria hodnocení výkonu v testu sprintu na vzdálenost 35 m u hráčů – dorostenců a dospělých hráčů fotbalu 35 m výkon 14–16 roků 17–19 roků dospělí (s) výkonnostní úroveň nadprůměrný pod 4,90 pod 4,80 pod 4,75 průměrný 4,90–5,30 4,80–5,20 4,75–5,05 podprůměrný nad 5,30 nad 5,20 nad 5,05 Zdroj: Psotta a kol., 2006. Modifikovaný člunkový běh Tímto testem (4 x 10 m) lze vyhodnotit způsobilost hráče pro běžecký sprint se změnami směru. Start se provádí na vlastní podnět hráče z polovysokého startu před linií startovních buněk (obr. 15). První dva úseky se zakončují změnou směru kolem kužele a třetí úsek dotykem čáry chodidlem jedné nohy. Běh se provádí dvakrát s intervalem odpočinku 5 min a hodnotí se lepší čas (tab. 13). (Psotta a kol., 2006). Tab. 13: Kritéria hodnocení výkonu v modifikovaném testu člunkového běhu pro hráče fotbalu ve věku 15–16 roků výkon čas (s) nadprůměrný pod 9,6 průměrný 9,6–10,2 podprůměrný nad 10,2 Zdroj: Psotta a kol., 2006.

33

Obr. 15: Schéma modifikovaného testu člunkového běhu Zdroj: Psotta a kol., 2006.

2.1.4

TESTOVÁNÍ KAPACITY PRO STŘÍDAVÝ VÝKON Pro hráče fotbalu je kapacita pro střídavý vysoce intenzivní výkon

specifickým faktorem. 2.1.4.1

STŘÍDAVÝ KRÁTKODOBÝ VÝKON

Testy střídavého krátkodobého výkonu umožňují podle nejvyšší rychlosti běhu (m.s-1) nebo nejvyššího dosaženého mechanického výkonu (W.kg-1) hodnotit maximální anaerobní výkon – rychlostně silové předpoklady. Podle průměrné rychlosti (m.s-1) nebo celkové mechanické práce (J.kg-1), které hráč dosáhne v průběhu celého testu, se hodnotí kapacita pro střídavý krátkodobý výkon. Pomocí tzv. indexu únavy, který obvykle představuje procentuální rozdíl mezi výkonem na začátku a konci testu nebo relativní průměrnou rychlost či práci dosaženou během celého testu, lze vyhodnotit schopnost hráče udržet maximální krátkodobý výkon ve střídavém zatížení (Psotta a kol., 2006). Intermitentní běžecký test (IBT) Test umožňuje posoudit rychlostně silové předpoklady a současně fyziologickou kapacitu pro střídavý výkon. Test lze provádět 10 x 20 m (tab. 14 a 15) a 10 x 35 m (tab. 16 a 17) s intervaly odpočinku 20 s a 35 s. Testovaný jedinec se snaží dosáhnout co

34

nejkratšího času v každém sprintu. Po ukončení jednoho úseku následuje interval odpočinku, který je řízen instruktorem, a následný sprint probíhá v opačném směru předchozího. Čas jednotlivých sprintů je měřen fotobuňkami. Po dokončení testu lze odebrat kapilární krev pro hodnocení pozátěžové koncentrace laktátu, ale není podmínkou.

Tab. 14: Normy pro ukazatele střídavého běžeckého výkonu hodnoceného testem IBT 10 x 20 m pro 15–17leté hráče fotbalu procentil VMAX tMAX VM T IU VMR (m.s-1) (s) (m.s-1) (s) (%) (%) 95 6,62 3,02 6,45 31,0 2,3 99,3 90 6,52 3,07 6,36 31,5 2,8 98,9 80 6,41 3,12 6,24 32,1 3,6 98,4 70 6,33 3,16 6,15 32,5 4,1 98,1 60 6,26 3,19 6,08 32,9 4,5 97,8 50 6,19 3,23 6,01 33,3 4,9 97,5 40 6,12 3,27 5,94 33,7 5,3 97,2 30 6,05 3,31 5,87 34,1 5,7 96,9 20 5,97 3,35 5,78 34,6 6,2 96,6 10 5,86 3,41 5,66 35,3 7,0 96,1 5 5,76 3,47 5,57 35,9 7,5 95,7 VMAX a tMAX – nejvyšší průměrná rychlost, resp. průměrný čas v prvních dvou sprintech; VM a T – průměrná rychlost, resp. celkový čas běhu v celém testu; IU – index únavy, tj. relativní pokles rychlosti běhu; VMR – relativní průměrná rychlost běhu v celém testu. Zdroj: Psotta a kol., 2006.

Tab. 15: Kritéria hodnocení ukazatelů střídavého běžeckého výkonu v testu IBT 10 x 20 m pro profesionální hráče fotbalu, (legenda viz tab. 14) hodnoty tMAX T (celkový čas) IU (s) (s) (%) nadprůměrný pod 3,14 pod 31,6 pod 0,8 průměrný 3,14–3,32 31,6–33,6 0,8–4,0 podprůměrný nad 3,32 nad 33,6 nad 4 Zdroj: Psotta a kol., 2006.

35

Tab. 16: Normy pro ukazatele střídavého běžeckého výkonu hodnoceného testem IBT 10 x 35 m pro 17–19leté hráče fotbalu, (legenda viz tab. 14) procentil VMAX tMAX VM T IU VMR -1 -1 (m.s ) (s) (m.s ) (s) (%) (%) 95 7,30 4,79 7,06 49,6 2,3 98,7 90 7,23 4,84 6,99 50,1 3,2 98,3 80 7,14 4,90 6,90 50,7 4,2 97,7 70 7,07 4,95 6,83 51,2 4,9 97,3 60 7,01 4,99 6,78 51,6 5,5 96,9 50 6,96 5,03 6,73 52,0 6,1 96,6 40 6,91 5,07 6,68 52,4 6,7 96,3 30 6,85 5,11 6,63 52,8 7,3 95,9 20 6,78 5,16 6,56 53,4 8,0 95,5 10 6,69 5,23 6,47 54,1 9,0 94,9 5 6,62 5,29 6,40 54,7 9,9 94,5 Zdroj: Psotta a kol., 2006.

Tab. 17: Kritéria hodnocení ukazatelů střídavého běžeckého výkonu v testu IBT 10 x 35 m pro profesionální hráče fotbalu, (legenda viz tab. 14) hodnoty tMAX T (celkový čas) IU (s) (s) (%) nadprůměrný pod 4,73 pod 49,5 pod 2,4 průměrný 4,73–5,05 49,5–52,3 2,4–5,6 podprůměrný nad 5,05 nad 52,3 nad 5,6 Zdroj: Psotta a kol., 2006.

2.1.4.2

STŘÍDAVÝ DLOUHODOBÝ VÝKON

Testování kapacity pro střídavý dlouhodobý výkon slouží k hodnocení způsobilosti hráče pro výkon v opakovaných intervalech intenzivní činnosti po delší dobu, která v sobě zahrnuje také schopnost zotavení po intenzivním zatížení. Během těchto testů dochází k vysokému obratu aerobního i anaerobního metabolismu (Svensson, Drust, 2005). Intermitentní vytrvalostní Yo-Yo testy (autor: Bangsbo, 1994, 1996) Tyto testy umožňují posouzení tělesné výkonnosti hráčů a jejich předpokladů pro pohybový výkon v utkání. Mezi odborníky panuje názor, že tento

36

způsob testování informuje o specifické aerobní kapacitě a fyziologické způsobilosti pro pohybový výkon v utkání dokonce lépe než přímá hodnocení maximální spotřeby kyslíku v aerobních testech se souvislým stupňovaným zatížením (Krustrup a kol., 2003; Mohr a kol., 2003). Podstatou testu je člunkový běh se stupňovanou rychlostí do maxima s intervaly odpočinku mezi jednotlivými 40 m úseky – 2 x 20 m (obr. 16). Testovaní jedinci se zotavují výklusem za startovní čarou po dobu 5 s ve verzi Intermitentního vytrvalostního testu nebo po dobu 10 s v Intermitentním zotavovacím Yo-Yo testu. Po určitém počtu absolvovaných úseků se zvyšuje rychlost běhu, která je řízena zvukovými signály nahranými na originální audiokazetě. Test je ukončen ve chvíli, kdy hráč podruhé nesplní časový limit pro 40 m úsek. Hodnotí se celková překonaná vzdálenost (tab. 18 a 19). V obou verzích testů lze podle stupně trénovanosti zvolit ze dvou úrovní běžecké rychlosti.

Obr. 16: Schéma Intermitentního vytrvalostního, resp. zotavovacího Yo-Yo testu Zdroj: Psotta a kol., 2006.

Tab. 18: Kritéria hodnocení výkonu v Intermitentním zotavovacím Yo-Yo testu pro hráče – dorostence (úroveň testu 1, v hale) výkon 15–16 roků 17–18 roků (m) (m) nadprůměrný nad 2080 nad 2200 průměrný 1440–2080 1600–2200 podprůměrný pod 1440 pod 1600 Zdroj: Psotta a kol., 2006.

37

Tab. 19: Průměrné hodnoty běžeckého výkonu v intermitentních Yo-Yo testech u profesionálních hráčů (měřeno ve venkovním prostředí) soubor intermitentní zotavovací Yo-Yo test (úroveň testu 1) elitní profi-hráči 2180–2340 m profi-hráči – průměrná výkonnost 1980–2040 m

profi-hráči – průměrná výkonnost

intermitentní zotavovací Yo-Yo test (úroveň testu 2) 1000 m

profi-hráči – průměrná výkonnost

intermitentní vytrvalostní Yo-Yo test (úroveň testu 2) 2280 m

Podle údajů Bangsbo, 1996; Mohr a kol., 2003.

2.1.5 TESTOVÁNÍ EXPLOZIVNÍ SÍLY Test explozivní síly dolních končetin při kopu Tento test hodnotí explozivní sílu dolních končetin při kopu přímým nártem. Provádí se tři kopy přímým nártem maximálním úsilím z rozběhu ze dvou kroků. Hodnotí se nejvyšší dosažená maximální rychlost míče ze všech tří pokusů. Této rychlosti se dosahuje v okamžiku, kdy míč opouští plochu nártu v okamžiku úderu nohy do míče. Pro měření rychlosti se používá rychloběžná kamera nebo radar (Psotta a kol., 2006). Test čtyřskok z nohy na nohu Test slouží k hodnocení explozivní síly dolních končetin použité v opakovaných odrazech vpřed střídavě pravou a levou nohou. Hráč provádí čtyři skoky vpřed z nohy na nohu z výchozí pozice – stoj výkročný. Poslední skok je zakončen dopadem na jednu nohu. Pro bezpečnost se tento test provádí na neklouzavém povrchu s vyznačenou stupnicí. Měří se od čáry odrazu k patě chodidla dopadající nohy při posledním skoku. Provádějí se tři pokusy a hodnotí se nejdelší dosažená vzdálenost (Psotta a kol., 2006).

38

Test explozivní síly při vhazování Cílem testu je vyhodnocení explozivní síly při autovém vhazování. Hráč provádí vhazování z místa, s paralelně postavenýma nohama v šíři kyčlí, s počáteční polohou paží s míčem za hlavou. Vhazování provádí fotbalovým míčem mezi fotobuňkami na stěnu, na které visí kontaktní deska. Rychlost letu míče se počítá z doby letu míče a vzdálenosti mezi fotobuňkami a kontaktní deskou. Hodnotí se nejvyšší dosažená rychlost ze tří pokusů (Psotta a kol., 2006).

39

3.

ÚRAZY VE FOTBALE I když má fotbal pověst „bezpečného“ sportu, dochází při něm k řadě

zranění způsobených náhlými střety i nadměrnou zátěží (tab. 20 a 21). Cílem této části práce je tedy zmapování úrazů vzniklých při fotbale a popsání jejich příčin a mechanismů.

Tab. 20: Sportovní úrazy v ČSTV (1977 – 1983) pořadí sportovní odvětví podíl v % 1. Kopaná 47,96 2. Lední hokej 26,87 3. Házená 5,02 4. Odbíjená 3,78 5. Košíková 3,12 6. Lyžování 2,32 7. Zápas 1,42 8. Ragby 1,23 9. Lehká atletika 1,22 10. Cyklistika 1,11 11. Judo 1,04 12. Sportovní gymnastika 1,03 13. Box 0,70 14. Jezdectví 0,68 15. Tenis 0,40 16. Pozemní hokej 0,31 17. Plavání 0,30 18. Boby a saně 0,29 19. Kanoistika 0,28 20. Veslování 0,19 21. Stolní tenis 0,15 22. Krasobruslení 0,13 23. Vzpírání 0,11 24. Kuželky 0,10 25. Moderní gymnastika 0,07 26. Jachting 0,04 27. Šerm 0,04 28. Badminton 0,04 29. Rychlobruslení 0,01 30. Lukostřelba 0,01 31. Ostatní sporty 0,03 Zdroj: Moster, 1997.

40

Tab. 21: Sportovní úrazovost ČSTV (1977 – 1983) pořadí sportovní odvětví sportovní úrazovost (počet úrazů na 100 sportovců) 1. Box 5,30 2. Ragby 5,09 3. Lední hokej 5,08 4. Házená 2,42 5. Boby a saně 2,02 6. Zápas 1,66 7. Kopaná 1,50 8. Košíková 1,41 9. Pozemní hokej 1,31 10. Judo 1,22 11. Cyklistika 1,16 12. Odbíjená 1,06 13. Vzpírání 0,76 14. Jezdectví 0,67 15. Sportovní gymnastika 0,51 16. Lyžování 0,48 17. Atletika 0,46 18. Badminton 0,35 19. Krasobruslení 0,25 20. Šerm 0,22 21. Kanoistika 0,21 22. Veslování 0,21 23. Kuželky 0,20 24. Plavání 0,19 25. Tenis 0,17 26. Jachting 0,17 27. Moderní gymnastika 0,09 28. Stolní tenis 0,06 Zdroj: Moster, 1997.

3.1

METODIKA A VÝZKUMNÝ SOUBOR Během jednoho měsíce byla pomocí explorační metody – dotazníku (viz.

Příloha č. 1) sesbírána potřebná data s informacemi o fotbalových úrazech. Dotazníky byly vyhodnoceny podle četnosti zjištěných dat. Výzkumný soubor tvořilo 86 hráčů fotbalu z šesti českých týmů lišících se soutěžní úrovní – 1. liga, 3. liga (MSFL), Krajský přebor, I. B třída, Okresní přebor a III. třída (tab. 22). Zastoupení ve výzkumném souboru podle hráčské

41

funkce – 6 brankářů, 30 obránců, 35 záložníků a 15 útočníků. Z celkového počtu těchto hráčů lze za aktivně trénující (4–7 x týdně) považovat 42 % a zbylých 58 % za pasivně trénující (1–3 x týdně). Rozmezí věku fotbalistů bylo 17–33 let a průměrný věk celého souboru byl 23,73 let.

Tab. 22: Celkový počet fotbalových úrazů u hráčů podle postu a soutěžní úrovně 1. liga 3. liga Krajský I. B Okresní III. třída celkem brankář obránce záložník útočník celkem

MSFL 7 (2)* 5 (1)* 28 (7)* 23 (5)* 26 (9)* 15 (3)* 8 (3)* 12 (2)* 69 (21)* 55 (11)*

přebor 6 (2)* 13 (4)* 13 (6)* 10 (3)* 42 (15)*

třída 0 (0)* 21 (4)* 15 (5)* 10 (4)* 46 (13)*

přebor 4 (1)* 13 (5)* 14 (5)* 3 (2)* 34 (13)*

0 (0)* 16 (5)* 26 (7)* 4 (1)* 46 (13)*

22 (6)* 114 (30)* 109 (35)* 47 (15)* 292 (86)*

(2)* počet dotazovaných hráčů v dané skupině (vč. hráčů s žádným zraněním) Zdroj: Vlastní šetření pomocí dotazníků (viz. Příloha č. 1).

3.2

PŘÍČINY A MECHANISMY ÚRAZŮ Nejčastěji dochází k úrazu zaviněním druhé osoby prostřednictvím faulu a

často následného pádů. Hráči fotbalu ovšem nejsou ohroženi jen akutními úrazy, ale také případnými následky poškození z přetížení. Průměrný hráč se totiž během roku běžně zúčastní dvou různých sezón na hřišti (podzim a jaro) a jedné halové sezóny v zimním období. Elitní hráči navíc mohou být členy „výběrového“ týmu, který za různými utkáními cestuje během léta. Příčiny úrazu: •

druhá osoba (protihráč – faul, spoluhráč)

•

nepoužívání předepsané výstroje (chrániče, štulpny, kolíky)

•

klimatické vlivy (teplota, vítr, srážky – viditelnost, atd.)

•

vlastní neopatrnost nebo nekázeň (přeceňování vlastních sil a podceňování známek únavy, atd.)

•

špatný terén (kluzký terén, nerovný terén, příliš tvrdý terén, atd.)

•

vytížení (velký počet zápasů během roku – poškození z přetížení)

42

Mechanismy úrazů: •

střet s protihráčem či spoluhráčem (šlapák, úder loktem, náraz hlavou, atd.)

•

nechtěný pád (zaviněný druhou osobou, špatným terénem, nezvládnutím pohybu)

3.3

•

chtěný pád jako součást taktiky

•

nekoordinovaný pohyb

•

výskok

NEJČASTĚJŠÍ LOKALIZACE PORANĚNÍ Fotbalová zranění bývají nejčastěji „lehká“ a většinou se týkají dolních

končetin. Jedná se především o pohmožděniny, oděrky a tržné rány. Větší zranění jako zlomeniny jsou lokalizovány hlavně na dolních končetinách a poškození vazů nejčastěji postihují kolenní a hlezenní klouby (tab. 23). Při pádech často dochází i k poranění zápěstí a ruky. Svalová zranění se nejčastěji týkají čtyřhlavého a dvojhlavého svalu stehenního a trojhlavého svalu lýtkového. Během vzdušných soubojů mnohdy dojde ke zranění hlavy, které může mít povahu drobných pohmožděnin či tržných ran, ale také otřesu mozku s vážnějšími komplikacemi. Četnost úrazů stoupá s věkem a dívky bývají zraněny častěji než chlapci.

43

Tab. 23: Lokalizace poranění při fotbale část těla počet případů % z celkového počtu hlezenní kloub 49 16,8 kolenní kloub 43 14,7 stehno 42 14,4 hlava 36 12,3 zápěstí a ruka 32 11,0 holeň a lýtko 29 9,9 noha 25 8,6 ramenní kloub 13 4,5 předloktí 5 1,7 achilova šlacha 4 1,4 hrudník 3 1,0 loketní kloub 3 1,0 pohlavní orgány 2 0,7 třísla 2 0,7 břicho 1 0,3 paže 1 0,3 plíce 1 0,3 záda 1 0,3 Zdroj: Vlastní šetření pomocí dotazníků (viz. Příloha č. 1).

44

ZÁVĚR Tato práce je zaměřena na problematiku fyziologie fotbalu a je rozdělena na tři kapitoly. První kapitola předkládá poznatky o pohybových a fyziologických charakteristikách současného fotbalu. Jejím obsahem jsou nároky v utkání podle vývojových trendů, práce a pohybové zatížení hráče v utkání, funkční a metabolická charakteristika, somatické charakteristiky, morfologické a funkční vlastnosti svalů a v poslední řadě faktory ovlivňující pohybový výkon hráče fotbalu. Druhá kapitola pojednává o principech současné laboratorní diagnostiky trénovanosti, na které navazuje seznámení s testy pro hodnocení jednotlivých komponent tělesné výkonnosti u hráčů fotbalu – testování aerobních a anaerobních schopností, testování maximálního krátkodobého výkonu, testovaní kapacity pro střídavý výkon a testy na explozivní sílu. Posledním stanoveným cílem práce bylo zmapování úrazů ve fotbale (kapitola tři). V této části se lze seznámit s nejčastějšími lokalizacemi poranění vzniklých při fotbale a s jejich příčinami a mechanismy. Veškeré informace zveřejněné v práci jsou uvedeny na základě dostupné literatury a informací zjištěných pomocí dotazníku.

45

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

1. AZIZ, A. R. CHIA, M. TECH, K. C. The relationship between maximal

oxygen uptake and repeated sprint performance indices in field hockey and soccer players. Journal of Sports Medicine and Physical Fitness, 2000, vol. 40, No. 3, p. 195-200. 2. AL HAZZAA, H. M. ALMUZAINI, K. S. AL REFAEE, S. A. et al. Aerobic

and anaerobic power characteristics of Saudi elite soccer players. Journal of Sports Medicine and Physical Fitness, 2001, vol. 41, No. 1, p. 54-61. 3. BAECHLE, T. R. EARLE, R. W. (Eds.). Essentials of strength training and

conditioning. 2nd ed. Champaign: Human Kinetics, 2000. 4. BANGSBO, J. The physiology of soccer. Acta Physiologica Scandinavia,

1994a, vol. 151, Suppl. 619. 5. BANGSBO, J. Yo-Yo tests. 1st ed. Copenhagen: Agust Krogh Institute, 1996. 6. BUNC, V. Simple method for estimating aerobic fitness. Ergonomics, 1994,

vol. 37, No. 1, p. 159-165. 7. BUNC, V. PSOTTA, R. Physiological profile of very young soccer players.

Journal of Sports Medicine and Physical Fitness, 2001, vol. 41, No. 3, p. 337341. 8. CASAJUS, J. A. Seasonal variation in fitness variables in professional soccer

players. Journal of Sports Medicine and Physical Fitness, 2001, vol. 41, No. 1, p. 463-469. 9. DIAZ, F. J. MONTANO, J. G. MELCHOR, M. T. et al. Evolucion de las

caracteristicas fisicas y funcionales en jugadores de futbol. Rev. Invest. Clin., 2003, vol. 55, No. 5, p. 528-534.

46

10. EKBLOM, B. Applied physiology of soccer. Sports Medicine, 1986, vol. 3, p.

50-60. 11. EKBLOM, B. Handbook of sports medicine and science. Football (Soccer).

Oxford: Blackwell Scientific Publications, 1994. 12. ENISELER, N. KAYA, R. KARABULUT, N. Amator ve profesyonel

futbolcularin mac boyunca hareket sekillerinin karsilastirmali olarak analizi. Spor Hekimligi dervisi, 1998, vol. 31, No. 1, p. 29-38. 13. FIFA Confederations Cup. Germany 2005. Gütersloh: Medienfabrik

Gütersloh GmbH, 2005. 14. GAITANOS, G. C. WILLIAMS, C. BOOBIS, L. H. et al. Human muscle

metabolism during intermittent maximal exercise. Journal of Applied Physiology, 1993, vol. 75, No. 2, p. 712-719. 15. GRANIER, P. MERCIER, B. MERCIER, J. et al. Aerobic and anaerobic

contribution to Wingate test performance in sprint and middle-distance runners. European Journal of Applied Physiology, 1995, vol. 70, p. 58-65. 16. HAVLÍČKOVÁ, L. Fyziologie tělesné zátěže I: Obecná část. 2. vyd. Praha:

Karolinum, 1997. 196 s. ISBN 80-7184-354-7. 17. HAVLÍČKOVÁ, L. Fyziologie tělesné zátěže II: Speciální část - 1. díl. 1. vyd.

Praha: Karolinum, Univerzita Karlova, 1993. 238 s. ISBN 80-7066-815-6. 18. HELLER, J. BUNC, V. BUZEK, M. et al. Anaerobic power and capacity in

young and adult football (soccer) players. Acta Univ. Carol. Kinanthropologica, 1995, vol. 31, č. 1, s. 73-83. 19. KEMI, O. J. HOFF, J. ENGEN. L. C. et al. Soccer specific testing of maximal

oxygen uptake. Journal of Sports Medicine and Physical Fitness, 2003, vol. 43, No. 2, p. 139-144.

47

20. KOLLATH, E. Fotbal – technika a taktika hry. Praha: Grada, 2006. 140 s.

ISBN 80-247-1336-5. 21. KRUSTRUP, P. MOHR, M. AMSTRUP, T. et al. The Yo-Yo intermittent

recovery test: Physiological response, reliability and validity. Medicine & Science in Sports & Exercise, 2003, vol. 35, p. 697-705. 22. LIPKOVÁ, J. Fyziológia telesných cvičení. Praktická cvičení. Bratislava:

Universita Komenského, 2001. 37 s. ISBN 80-223-1568-0. 23. MacDOUGALL, J. D. WENGER, H. A. GREEN. H. J. Physiological testing

of the elite atlete. Ottawa: Canadian Association of Sport Science, 1982. 24. MACHO, M. Fotbal – vášeň 20. století: historie fotbalu ve faktech, názorech

a obrazech. 2. vyd. Praha: BRÁNA, 1999. 480 s. ISBN 80-7243-057-2. 25. MOHR, M. KRUSTRUP, P. BANGSBO, J. Match performance of high-

standard soccer players with special reference to development of fatigue. Journal of Sports Sciences, 2003, vol. 21, No. 7, p. 519-528. 26. MOSTER, R. Sportovní traumatologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita,

1997. 77 s. ISBN 80-210-1721-X. 27. NOVOTNÁ, M. NOVOTNÝ, J. Fyziologická podstata rychlostního a

vytrvalostního běžeckého výkonu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 60 s. ISBN 978-80-210-4506-4. 28. PSOTTA, R. Analýza intermitentní pohybové aktivity. Praha: Karolinum,

Univerzita Karlova, 2003a. 29. PSOTTA, R. Intermitentní pohybový výkon a trénink. Habilitační práce.

Praha: Univerzita Karlova v Praze, FTVS, 2003b. 30. PSOTTA, R. a kol. Fotbal – kondiční trénink. Praha: Grada, 2006. 220 s.

ISBN 80-247-0821-3.

48

31. RAASTAD, T. HÖSTMARK, A. T. STRØMME, S. B. Omega-3 fatty acid

supplemenattion does not improve maxima aerobic power, anaerobi threshold and running performance in well-trained soccer players. Scandinavian Journal of Medicine and Sciences in Sports, 1997, vol. 7, p. 25-31. 32. REILLY, T. SECHER, N. SNELL, P. et al. (eds). Physiology of sports.

London: E & FN Spon, 1990. 33. REILLY, T. WALSH, T. J. Physiological, psychological and performance

measures during and endurance record for a 5-a-side soccer play. British Journal of Sports Medicine, 1981, vol. 15, p. 122-128. 34. RIENZI, E. REILLY, T. MALKIN, C. Investigation of anthropometric and

work-rate profiles of elite South American international soccer players. Journal of Sports Medicine and Physical Fitness, 2000, vol. 40, No. 2, p. 162169. 35. SHEPARD, R. J. Biology and medicine of soccer. An update. Journal of

Sports Sciences, 1999, vol. 17, p. 757-786. 36. STRUDWICK, T. REILLY, T. Work rate profiles of elite Premier league

football players. Insight: The FA Coaches Association Journal, 2001, vol. 4, No. 2, p. 28-29. 37. SVENSSON, M. DRUST, B. Testing soccer players. Journal of Sports

Sciences, 2005, vol. 23, No. 6, p. 601-618. 38. UEFA Champions League 2003-4. Technical report. Nyon: UEFA, 2004. 39. VANDEWALLE, H. PÉRES, G. MONOD. H. Standard anaerobic exercise

tests. Sports Medicine, 1987, vol. 4, p. 268-289. 40. VERHEIJEN, R. Conditioning for soccer. Spring City: Reedswain Videos and

Books, 1998.

49

41. WILMORE, J. H. COSTILL, D. L. Training for sport and activity: the

physiological basis of the conditioning process. 3th ed. Champaign: Human Kinetics, 1993. 42. WILMORE, J. H. COSTILL, D. L. Physiology of sport and exercise. 2nd ed.

Champaign: Human Kinetics, 1999. 43. WISLOFF, U. HELGERUD, J. HOFF, J. Strength and endurance of elite

soccer players. Medicine & Science in Sports & Exercise, 1998, vol. 30, No. 3, p. 462-467. 44. WISLOFF, U. CASTAGNA, C. HELGERUD, J. et al. Strong correlation of

maximal squat strength with sprint performance and vertical jump height in elite soccer players. British Journal of Sports Medicine, 2004, vol. 38, No. 3, p. 285-288. 45. WITHERS, R. T. SHERMAN, D. G. CLARK, P. C. et al. Muscle metabolism

during 30, 60 and 90 s of maximal cycling on an airbraked ergometer. European Journal of Applied Physiology, 1991, vol. 63, p. 354-362.

50

Příloha č. 1: Dotazník (Úrazy ve fotbale) Jmenuji se Jan Mužík a jsem studentem bakalářského oboru Animátor pohybových aktivit na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Tento dotazník je zcela anonymní a veškeré údaje, které vyplníte, budou použity pouze pro účely osobního výzkumného projektu. Vámi zvolené odpovědi označte, příp. odpovědi vypište. Předem děkuji za vyplnění tohoto dotazníku. 1. Věk …………

2. Váha (kg) ………… a výška (cm) …………

3. Od jakého věku hrajete fotbal? …………

4. Kolikrát týdně trénujete? …………

5. Jaký je Váš post?

záložník

brankář

obránce

útočník

6. Poranil jste si někdy při fotbale či tréninku tuto část těla? Pokud ano – vypište, jaké poranění to přesně bylo. a) hlezenní kloub

NE

ANO

vícekrát

Jaké poranění to přesně bylo? ………………………………….……………………………………... b) kolenní kloub

NE

ANO

vícekrát

Jaké poranění to přesně bylo? ………………………………….……………………………………... c) noha

NE

ANO

vícekrát

Jaké poranění to přesně bylo? ………………………………….……………………………………... d) holeň a lýtko

NE

ANO

vícekrát

Jaké poranění to přesně bylo? ………………………………….……………………………………... e) stehno

NE

ANO

vícekrát

Jaké poranění to přesně bylo? ………………………………….……………………………………... f) zápěstí a ruka

NE

ANO

vícekrát

Jaké poranění to přesně bylo? ………………………………….……………………………………... g) loketní kloub

NE

ANO

vícekrát

Jaké poranění to přesně bylo? ………………………………….……………………………………... h) ramenní kloub

NE

ANO

vícekrát

Jaké poranění to přesně bylo? ………………………………….……………………………………... i) předloktí

NE

ANO

vícekrát

Jaké poranění to přesně bylo? ………………………………….……………………………………... j) paže

NE

ANO

vícekrát

Jaké poranění to přesně bylo? ………………………………….……………………………………... k) hlava

NE

ANO

vícekrát

Jaké poranění to přesně bylo? ………………………………….……………………………………... l) hrudník

NE

ANO

vícekrát

Jaké poranění to přesně bylo? ………………………………….……………………………………... m) jiná část těla

NE

ANO

vícekrát

Jaké poranění to přesně bylo? ………………………………….……………………………………...

51

RESUMÉ Téma práce je fyziologie fotbalu a jejím cílem je popsat pohybovou a fyziologickou charakteristiku současného fotbalu, principy současné laboratorní diagnostiky trénovanosti a zmapovat úrazy ve fotbale. Výsledkem je přehled pohybových a fyziologických charakteristik současného fotbalu, testovaní pohybové výkonnosti hráčů fotbalu a nejčastějších poranění vzniklých při fotbale – zjištěných explorační metodou (dotazníkem). Práce může být využita jako východisko pro výklad koncepce a technologie tréninku hlavních komponent tělesné výkonnosti a při výběru talentů.

RESUME

Subject of the work is physiology of soccer and the purposes are to describe kinetic and physiologic characteristics of current soccer, principles of current laboratory diagnostics of the training level and to map soccer injuries. Results are the survey of kinetic and physiologic characteristics of current soccer, testing of kinetic efficiency of soccer players and most frequent soccer injuries realized by exploration method – questionnaire. It can be used as a starting-point for interpretation of conception and training technologies of the main components of body efficiency, and for the choice of talents.

52

ANOTACE

Příjmení a jméno:

Mužík Jan

Název práce:

Fyziologie fotbalu

Typ práce:

Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Mgr. Martina Novotná, Ph.D.

Rok obhajoby:

2008

Obsah:

Pohybová

a

fyziologická

charakteristika

fotbalu,

diagnostika trénovanosti hráčů a fotbalová poranění. Klíčová slova:

fotbal, fyziologie fotbalu, diagnostika trénovanosti, úrazy ve fotbale

Počet stran:

50

ANNOTATION

Name:

Mužík Jan

Name of the thesis:

Physiology of soccer

Type of work:

Bachelor thesis

General official:

Mgr. Martina Novotná, Ph.D.

Thesis defence year:

2008

Content:

Kinetic and physiological characteristics of soccer, diagnostics of the training level of players and soccer injuries.

Keywords:

soccer, physiology of soccer, diagnostics of the training level, soccer injuries

Number of pages:

50

53