FYZICKÁ ZNEVÝHODNĚNÍ (HENDIKEPY) Kvalita vzdělávacího a pracovního prostředí Podtéma 2.1
Hlavní fyzická postižení se týkají: A. Pohybu osob B. Zraku– mají brýle nebo používají Braiilovo písmo C. Sluchu
A. Pohybová znevýhodnění Lidé se zdravotním postižením se pohybují převážně na invalidním vozíku, ale existují i jiné typy pohybových znevýhodnění. Nejlepší způsob, jak definovat typ a velikost takového postižení jsou ergo-diagnostické testy.
Pokud lidé s postižením používají invalidní vozíky, je zřejmé, že potřebují více prostoru než ostatní studenti. Pak musí být splněny některé podmínky: • širší dveře • výtah do vyšších či nižších pater • WC s vybavením pro osoby se zdravotním postižením • pohodlné prostorové uspořádání pro pohyb osob na invalidním vozíčku
Požadavky na pokoje pro osoby se zdravotním postižením jsou definovány v každém státě samostatně. V EU předpisy říkají: • Veřejné budovy musí mít prostory s toaletami pro osoby se zdravotním postižením (účelem je nezávislé použití bez cizí pomoci).
• Rozměry toalet jsou založeny na standardizované velikosti invalidních vozíků. Minimální velikost dveří je 160 x 180 cm. • Na toaletě musí být umyvadlo, dveře musí být nejméně 80 cm široké a musí se otevírat směrem ven. • Musí mít vevnitř zábradlí. Všechny ovládací prvky musí být umístěny ve výšce 60 až 120 centimetrů.
Pro přepravu do vyšších či nižších pater slouží: a) Speciální výtahy - jsou konstruovány tak, aby je lidé na invalidním vozíku mohli snadno používat.
b) schodišťové sedačky - schodišťové pohyblivé sedadlo nebo schodišťové plošiny jsou určeny pro každého, kdo má problémy s pohybem kvůli své nemoci, zranění nebo věku (člověk není schopen zvládnout schody). Někteří lidé se jej bojí, ale většina lidí se zdravotním postižením je přesvědčena, že toto zařízení usnadňuje život lidí se zdravotním postižením a přináší jim komfort.
Nezbytným zařízením pro výukové i pracovní prostředí pro lidi s postižením jsou sanitární prvky: Umyvadlo s mezerou pro baterii umístěné takovým způsobem, že je možné je podjet invalidním vozíkem. Musí splňovat všechny požadavky příslušných předpisů pro umyvadla: • horní hrana umyvadla je ve výšce 80 cm • zábradlí vedle umyvadla je ve výšce 78 cm • zrcadlo je nad umyvadlem - je možné jej vyklopit
Požadavky na uspořádání sanitárních prostor pro osoby se zdravotním postižením, které mají problémy s pohybem: • Je nutné zajistit přístup k WC, k umyvadlu, někdy je k dispozici i vana. Prostor pro otáčení musí být kruh o průměru minimálně 1 500 mm. • Prostor pro otáčení se zpětným pohybem musí být nejméně 1 500 x 1 200 mm.
• Lidé s postižením musí mít svou vlastní WC místnost s dveřmi min. 800 mm.
Dosažitelnost prostor pro lidi se zdravotním postižením Při sjednávání učebny a dalších prostor pro výukové a pracovní činnosti osob se zdravotním postižením, je třeba vzít v úvahu dosažitelnost prostor lidem na invalidním vozíku. • Minimální půdorys musí být 1 600 x 1 800 mm v nových budovách a 1 400 x 1 400 mm ve starších budovách, kde se realizuje takové zařízení a prostorové uspořádání.
B. Zrakové znevýhodnění Výukové a pracovní prostředí musí být rozšířeno o nabídku speciálních zařízení a nástrojů, které podporují lidi se zrakovým postižením. Mohou být rozděleny do 3 kategorií: • nástroje zvláštní péče • nástroje pro psaní a práci na PC • výběr témat pro studium či školení
B. Zrakové znevýhodnění Nástroje zvláštní péče = výuka prostorové orientace a samostatného pohybu = stimulace oka = speciální příprava na psaní a čtení Braillova písma = tyflopedická péče (jak používat kompenzační pomůcky).
Nástroje pro psaní a práci na PC Zařízení pro práci na PC (kompenzační a didaktické pomůcky s vysokou úrovní kvality), spolu s optimální prostorovou organizací výukových a pracovních míst jsou zásadním předpokladem úspěšného výukového a pracovního prostředí pro osoby se zrakovým postižením. Požadavky na zajištění oční hygieny jsou samozřejmou záležitostí.
Nástroje pro výběr tématu Poradenství a pomoc při výběru vhodných studijních témat právě s ohledem na výukové a pracovní uspořádání prostředí, jsou velmi důležité pro budoucí integraci osob se zrakovým postižením na trh práce.
C. Sluchové znevýhodnění Sluchové postižení je rozděleno do několika úrovní v závislosti na závažnosti. Lidé s tímto postižením: •mají zhoršenou schopnost slyšet - tito lidé jsou schopni vnímat zvuky lidské řeči díky technickým a kompenzačním pomůckám. •jsou neslyšící - nestačí jim pomocné nástroje uvedené výše. Osoby s postižením sluchu můžeme rozdělit v souladu s dobou vzniku tohoto znevýhodnění.
Prelinguální sluchové postižení (před tím, než začal mluvit) - dítě se už s tímto hendikepem narodí nebo ztratí sluch během prvních šesti let života. Taková znevýhodnění jsou velmi závažná a mají hluboký dopad na komunikační dovednosti dítěte. Řeč zůstává nevyvinutá a dokonce může dojít k rozpadu stereotypů řeči. Z tohoto důvodu je zřejmé, že výukové a pracovní prostředí musí tento druh postižení brát v úvahu.
Postlinguální sluchové postižení (po tom, co osoba začala mluvit) - osoba ztratila sluch po šestém roce života. Komunikační dovednosti nemusí být ohroženy, protože řečové stereotypy jsou již vytvořeny. Vzhledem k nedostatku sluchu je však lze dále rozvíjet jen těžko.
Sluchově postižení netvoří homogenní skupinu existuje více typů a úrovní sluchového postižení. Způsoby komunikace a následného výukového a pracovního prostředí závisí také na jiných faktorech (na době, kdy postižení vzniklo, na vlivu školy, rodiny nebo osobních předpokladech).
Sluchová postižení také způsobují psychologické bariéry. Psychologické zvláštnosti osob se sluchovým postižením: Řeč/projev - nižší úroveň, menší artikulace, nedostatečná sluchová kontrola Myšlení - není flexibilní, založené na konkrétních podmínkách, vzniká nezávisle na projevu Pojetí sebe sama - komplex méněcennosti; když nerozumí nebo pokud nejsou pochopeni, ustupují, tendence snadno se vzdávat.
Znakový jazyk Zákon o znakové řeči definuje tyto komunikační systémy: Jazyk rukou - komunikační systémy s vlastní gramatiku a slovní zásobou. Je to přirozený jazyk a plně funkční komunikační systém tvořený speciálními vizuálními pohyby nástrojů, tj. tvary rukou, jejich pozicemi a hnutím, mimikou, pozicí hlavy a horní části těla.
