Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Přírodovědecká fakulta
FYLOGENEZE A SYSTÉM VYŠŠÍCH ROSTLIN Alfabetický kód ze STAGu
Karel Kubát
©
UJEP v Ústí nad Labem, 2013
Autor:
Doc. RNDr. Karel Kubát, CSc.
Tento výukový materiál vznikl v rámci projektu CZ.1.07/2.2.00/28.0296 „Mezioborové vazby a podpora praxe v přírodovědných a technických studijních programech UJEP“, spolufinancovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. DISTANČNÍ OPORY PRO KOMBINOVANÉ STUDIUM BIOLOGIE
Předmluva Tento text je tzv. studijní oporou, tedy materiál, jehož primárním cílem je usnadnit studentům bakalářského studia biologie orientaci v předmětu nazvaném „Fylogeneze a systém vyšších rostlin“. V žádném případě nemůže nahradit učebnice. Hierarchická struktura taxonů mezi oddělením a čeledí je zvláště u krytosemenných rostlin velmi složitá, pro některé z nově rozlišených taxonů dosud ani neexistují česká jména. Pro úspěšné složení zkoušky bude nutné znát u výtrusných cévnatých a u nahosemenných rostlin pouze jejich zařazení do čeledi (u kapradin do řádu) a oddělení, u krytosemenných do třídy (Magnoliopsida, Liliopsida, Rosopsida) a čeledi. Důraz bude kladen na velké hospodářsky nebo jinak významné čeledi (v textu jsou nadepsány půltučně). Jména druhů jsou půltučně z důvodu přehlednosti textu; příklady zástupců jednotlivých čeledí je možné vybrat z druhů, zařazených do „poznávačky“. Předpokládá se znalost termínů z rostlinné morfologie. Kostrou sylabu je E-learning, zpracovaný na FŽP UJEP (Machová 2005). U některých druhů je uvedena jejich ekologická charakteristika včetně latinských jmen společenstev, ve kterých rostou; tyto informace jsou jen orientační, nad rámec zkoušky.
Historické a současné názory na systematiku cévnatých rostlin Období před Linném Rostliny byly odedávna využívány jako potrava, později také jako palivo, stavební materiál, surovina pro získávání textilních vláken, léčiv atd. S tím stoupala potřeba rostliny pojmenovávat a získané informace podle nějakých kriterií třídit. Za „otce botaniky“ je považován Aristotelův žák Theophrastos (přelom 3. a 4. stol. př. n. l.), který rozlišil a pojmenoval na 600 druhů rostlin. Během středověku došlo v botanice, stejně jako v jiných oborech, jen k velmi malému posunu poznání. Až začátkem novověku se začínají objevovat obsáhlé knihy o léčivých účincích rostlin; u nás nejznámější autor je P. O. Matthiolus (1500-1577), jehož Herbář aneb Bylinář ... byl přeložen i do češtiny. J. Ray (1628-1705) již rozlišoval jednoděložné a dvouděložné a do systému zařadil na 18000 druhů rostlin. Většina prací té doby byla psána latinsky. Jména rostlin, které bychom dnes považovali za druhová, byla jednoslovná až víceslovná, připomínající krátké popisy.
Od Linného po současnost C. Linné (1707-1778), švédský lékař a přírodovědec, vytvořil obsáhlé dílo. Jeho práce jsou mj. také základem moderního botanického i zoologického jmenosloví. Z hlediska botanické nomenklatury je stěžejní jeho dílo Species plantarum, které vyšlo 1. 5. 1753 (výchozí datum moderního jmenosloví rostlin). V práci použil téměř důsledně dvouslovná jména pro rostlinný druh, skládající se ze jména rodového a druhového; tento princip je dodržován dodnes. Linného systém byl založen na ryze formálně uspořádaných kriteriích, především na počtu a uspořádání tyčinek a pohlavnosti květů. Nevýhodou systému bylo, že se do jedné třídy mohly dostat i rostliny velmi nepodobné (a nepříbuzné), výhodou mj. také to, že se do něho daly snadno zařadit i druhy nově objevené. Pro další vývoj a stabilizaci nomenklatury bylo významné, že se začátkem 20. stol. podařilo najít dohodu a zpracovat Mezinárodní kód botanické nomenklatury, který je závazný pro platné publikování vědeckých jmen rostlin. Další informace o botanikách a o změnách názorů na systém rostlin uvádí např. Hendrych (1977). Z významných českých a moravských již nežijících taxonomů a fytogeografů posledních 50 let je nutné jmenovat alespoň následující: J. Dostál, E. Hadač, S. Hejný, R. Hendrych, J. Holub, V. Jirásek, J. Klika, F. A. Novák, V. Skalický, B. Slavík, M. Smejkal, J. Soják, P. Tomšovic. Přístupy k biologické klasifikaci Umělé systémy si nekladou za cíl vystihnout příbuzenské vztahy mezi organismy. Třídí je podle jednoho nebo několika málo znaků; tím se mohou dostat do jedné skupiny rostliny evidentně nepříbuzné. Umělé systémy dosahovaly vrcholu v období, kdy evoluce nebyla poznána (Linné) nebo uznávána, někdy jsou na jejich principu konstruovány určovací klíče (např. Fischer M.A. et al., Exkursionsflora für Österreich ..., Linz 2005). Přirozené systémy představují výsledky prvních snah o vystižení příbuzenských vztahů. Hlavním rozdílem proti systémům umělým je snaha zvolit diakritické znaky ne náhodně, ale podle jejich významu; znakům byla většinou přiřazena stejná váha (stejný význam). Přirozený systém zpracoval např. Švýcar DeCandolle (1778-1841). Fyletická klasifikace je vyvrcholením přirozené klasifikace. Studuje příbuznost organismů na základě homologií a analogií všech dostupných znaků (anatomie, morfologie, biochemie, karyologie atd.). Převládla v 19. a 20. stol. Jejími předními a všeobecně uznávanými představiteli jsou A. Tachtadžjan (nar. 1910) a A. Cronquist (1919-1992). Jejich systémy, někdy poněkud upravené, se dodnes běžně používají jak v učebnicích, tak v květenách a dalších kompendiích. Kladistická klasifikace (fylogenetický přístup) si klade za cíl vystihnout průběh evoluce. K tomu využívá (podobně jako u fyletické klasifikace) maximální množství dostupných znaků nejrůznějšího typu. Zásadní rozdíl je, že znaky rozlišuje na primitivní (pleziomorfie) a odvozené (apomorfie). Příklady primitivních a odvozených znaků: Primitivní Odvozené Květní části volné Květní části srostlé K,C,A,G přítomné Některé květní části chybějí Oboupohlavné květy Jednopohlavné květy Semeník svrchní Semeník spodní Květy pravidelné Květy souměrné Pomocí speciálních matematických metod je možné tyto údaje ve dvojkové soustavě vyhodnotit a sestrojit kladogram – schéma, znázorňující jednotlivé vývojové větve
studovaných skupin organismů. Výsledkem studia je poznání, že „skupiny A a B jsou navzájem mnohem bližší než skupina C“. Skupiny A a B jsou sesterské skupiny, tedy nejbližší příbuzní. Na obr. 1 je jednoduchý kladogram, ukazující příbuzenské vztahy mezi třešní, švestkou a ostružiníkem. V takto nakresleném kladogramu představuje třešeň a švestka jednu vývojovou větev, jedná se tedy o skupinu monofyletickou; je tvořena společným předkem a jeho všemi potomky. Od ostatních skupin se liší společnými znaky, které vznikly u jejich společného předka a jsou přítomné u všech potomků (i když někdy už modifikované); tyto znaky se označují jako synapomorfie. Starší až ancestrální znaky (v našem případě společné i ostružiníku) jsou sympleziomorfie. Současné klasifikace se snaží odrážet skutečný průběh fylogeneze, proto je cílem vymezit taxony monofyletické. U nemonofyletických skupin je možné rozlišit skupiny parafyletické a polyfyletické (obr. 2): Monofyletická skupina: taxon zahrnuje všechny potomky společného předka a žádné jiné. Parafyletická: zahrnuje společného předka a některé, ale ne všechny potomky. Polyfyletická: má dva nebo víc společných předků, jejichž potomci se podobají; podobnost je výsledkem paralelního vývoje.
Metody používané v systematické botanice
Morfologie a anatomie popisná a srovnávací patří k metodám nejstarším a základním. Bylo jich využíváno již při prvních pokusech o klasifikaci rostlin. Na ně úzce navazují metody studia ontogeneze; poznání ranných stadií embryí umožnilo např. pochopit homologizaci orgánů a příbuzenské vztahy mezi některými taxony. Omezené možnosti poskytuje metoda geografická, zabývající se studiem rozšíření rostlin. Významnější je metoda biochemická, zabývající se různými obsahovými látkami v rostlinách. Hojně používaná je metoda karyologická, studující počty chromozomů, jejich tvar nebo obsah DNA v jádře. Zásadní změny na fylogenezi rostlin přinesly v posledních asi 20 letech metody molekulární systematiky, které využívají molekulárních dat z DNA a RNA; většina dat využitelných pro molekulární systematiku pochází z chloroplastové DNA a z ribozomální RNA. Chloroplastová DNA je zvláště u krytosemenných rostlin výhodná proto, že plastidy nevstupují z pylu do zygoty; nedochází tedy k rekombinaci a dědí se po mateřské linii. Původní představy, že molekulární data jsou lépe využitelná, protože změny na úrovni genů podléhají méně konvergenci než znaky morfologické, se nepotvrdily. Přinášejí však mnoho nových údajů, které umožňují nový pohled na vývojové vztahy rostlin. S postupujícím poznáním a narůstajícím množstvím nových dat se částečně mění názory na jejich interpretaci; to se projevuje např. v měnících se názorech na zařazení některých skupin do systému. Systém, použitý v tomto sylabu, je převážně založen na výsledcích molekulární systematiky (Judd et al. 2002, Mártonfi 2003); proto mohou být (ve zvláštních případech) některé vyšší taxony charakterizovatelné pouze molekulárními znaky, žádný jiný společný znak nemají. Bližší vysvětlení metod získání dat využívaných v molekulární systematice a jejich interpretace vyžaduje znalosti z molekulární biologie; to přesahuje rámec tohoto kurzu.
Vědecká a česká jména rostlin, botanická nomenklatura
Každá druh rostliny (ale i taxony jiného ranku, např.rod, poddruh atd., s výjimkou několika čeledí) může mít jen jedno správné jméno. Aby bylo jméno správné, musí být v souladu s Mezinárodním kódem botanické nomenklatury (ICBN), který vznikl na základě široké mezinárodní spolupráce. Změny v kódu schvaluje jednou za 6 let Světový botanický kongres. Kód platí z důvodů tradice nejen pro rostliny cévnaté, ale i pro bezcévné, houby, lišejníky a fosilní rostliny. Nezávislá jsou pravidla zoologické a bakteriologické nomenklatury. Specifické problémy řeší Mezinárodní kód nomenklatury pěstovaných rostlin. Hlavní zásady Kódu: - správné je jméno taxonomické skupiny, které bylo zveřejněno jako první a je v souladu s Kódem. Počáteční datum platného publikování jmen cévnatých rostlin je 1. 5. 1753, tj. den zveřejnění Linnéova Species plantarum. Aby nedocházelo k nežádoucím změnám zažitých jmen, je možné je po schválení nomenklatorickou komisí zařadit mezi jména konzervovaná. - jména se považují za latinská bez ohledu na to, z jakého jazyka pocházejí. Důvodem pro zamítnutí jména nemůže být jeho nelibozvučnost, gramatická nebo „věcná“ chyba (např. jméno Scilla siberica Haw. je správné, i když tato ladoňka na Sibiři neroste). Součástí úplného vědeckého jména rostliny je zkratka jména nebo jméno autora pojmenování (např. L. = Linné; Čelak. = Čelakovský). V průběhu let se objevovaly nové poznatky a ty se často odrazily i ve jménech rostlin. Tak např. Linné (1753) zařadil do rodu Anemone jak sasanku hajní (Anemone nemorosa L.), tak i s. (koniklec) luční (Anemone pratensis L.). Miller (1768) oddělil rostliny, známé dnes jako koniklec, do rodu Pulsatilla; Linnéova „sasanka luční“ se tedy dnes jmenuje koniklec luční, Pulsatilla pratensis (L.) Mill.; (L.) označuje autora tzv. basionymu, tj. v tomto případě druhového jména, Mill. autora nové kombinace P. pratensis. Jméno druhu je vždy dvouslovné, skládající se z rodového a druhového jména. Rodové jméno se píše velkým písmenem, druhové malým, celé jméno kurzívou. Jména vyšších taxonů jsou jednoslovná, od čeledí po oddělení se specifickou koncovkou, jednoznačně určující rank. Rodová jména specifickou koncovku nemají. U taxonů nižších než rod, které taky nemají zvláštní koncovku, musí být vyznačeno, o jaký rank se jedná (např. subsp. = subspecie; var. = varieta). Jména taxonů vyšších než rod jsou odvozována od „typového rodu“ (Pinaceae – borovicovité, Liliales – liliotvaré atd.). Výjimkou jsou vyjmenované čeledí, u kterých je možné použít i jména alternativní, vycházející z tradice; obě jsou správná. Jedná se o Asteraceae = Compositae (hvězdnicovité, složnokvěté), Brassicaceae = Crucferae (brukvovité, křížaté), Poaceae = Graminae (lipnicovité, trávy), Lamiaceae = Labiatae (hluchavkovité, pyskaté), Fabaceae = Leguminosae (bobovité, motýlokvěté), Arecaceae = Palmae (arekovité, palmy) a Apiaceae = Umbeliferae (miříkovité, okoličnaté). Podmínky pro účinné publikování jména nově objeveného taxonu (na příkladu druhu): - dvouslovné jméno, umožňující druh zařadit do již popsaného rodu; jméno nesmí být již dříve účinně publikované a nesmí být tvořeno dvěma stejnými slovy; - popis druhu (nebo alespoň diagnóza, tj. rozdíly proti druhům podobným) musí být v latině; - popis musí být publikován ve vědecké publikaci (časopisu, sborníku, knize apod.), která je veřejně dostupná; nestačí noviny, katalogy výstav apod. - musí být sebrána herbářová položka a označená jako typus; povinnou součástí účinného popisu je informace o tom, kde je typus uložen. K této položce se váže publikované jméno (pro případ pozdějších pochybností). Platně publikované jméno se stává správným, když splňuje i ostatní podmínky Kódu. Pokud byl např. stejný taxon platně popsán již dříve, stává se pozdější jméno synonymem, jménem neplatným.
Při různém taxonomickém pojetí může mít jedna rostlina dvě i více správných jmen. Např. pokud se starček potoční (Senecio rivularis (W. et K.) DC) přeřadí do rodu pastarček (Tephroseris), bude se jmenovat Tephroseris crispa (Jacq.) Schur. Hierarchická úroveň hlavních taxonů cévnatých rostlin (podrobně viz Hendrych 1977: 14, Rosypal 1992: 51 atd.) říše (regnum) oddělení (divisio) -phyta třída (classis) -psida řád (ordo) -ales čeleď (familia) -aceae podčeleď (subfamilia)-oideae rod (genus) druh (species) poddruh (subspecies)
Vegetabilia Magnoliophyta Liliopsida Fabales Ranunculaceae Helleboroideae Caltha Caltha palustris C. palustris subsp. procumbens
rostlinná krytosemenné rostliny jednoděložné rostliny bobotvaré pryskyřníkovité čemeřicové blatouch blatouch bahenní b. bahenní poléhavý
Česká jména rostlin Začátek moderního českého jmenosloví rostlin je možné klást do 1. poloviny 19. stol., kdy vyšly publikace J. S. Presla, především „Rostlinář“ a „Všeobecný rostlinopis“. Pro mnoho rostlin jména nově vytvořil nebo převzal z jiných slovanských jazyků, ale jen poměrně málo využil do té doby zachovaná lidová jména, která přečkala germanizaci v období po Bílé hoře. Některá jeho jména upadla v zapomnění, mnoho se jich používá dosud. Nová jména najdeme i v publikacích D. Slobody, P. M. Opize aj. Mimořádný význam měly i jazykové slovníky (Jungmannův z let 1835-1839, Riegerův 1860-1874 aj.). České botanické jmenosloví nemá žádná závazná pravidla jako nomenklatura vědecká a mělo by být na ní do značné míry nezávislé. Příklady: - jména pro druh nemusí být vždy důsledně dvouslovná (např. klen = javor klen; sosna = borovice lesní; kleč; akát atd.). Doporučovalo se, aby v odborné literatuře (např. určovacích klíčích) a v učebnicích byla jednoslovná jména používána jako jména alternativní. - kdysi vážně míněná byla i snaha odstranit „trinomy“, jména druhů tvořená třemi slovy (např. jazyk hadí místo jelení jazyk celolistý), jediným důvodem bylo přiblížit národní nomenkalturu nomenklatuře vědecké; ujalo se jen v některých případech. - změnu v druhovém jménu vědeckém nemusí nutně následovat změna jména českého. Např. udatna lesní = Aruncus vulgaris (syn.: A. sylvestris); český přívlastek „lesní“ zůstal z doby, kdy se považovalo za správné jméno A. sylvestris. - při rozdělení široce pojatého rodu na rody užší zpravidla byla vytvářena i nová česká rodová jména: Anemone, Anemonoides, Anemonastrum = sasankovka, sasanka, větrnice. Nyní je trend v některých případech zachovat staré rodové jméno i pro zástupce rodu nově ustanoveného: Coronilla i Securigera = čičorka - výjimečně odpovídají jednomu vědeckému rodovému jménu dvě jména česká: Allium cepa = cibule (kuchyňská), Allium sativum = česnek setý - zvláště u rostlin pěstovaných je tendence „počeštit“ vědecká rodová jména přidáním české koncovky: Magnolia = šácholan, magnólie; Pelargonium = muškát, pelargónie. Čeština přesně rozlišuje rozdíl v postavení podstatného jména a přívlastku; pokud je přívlastek za jménem podstatným, jedná se o jméno druhu, přívlastek před jménem popisuje vlastnost. Např. růže bílá = Rosa ×alba; bílá růže = růže s bílými květy.
Cévnaté rostliny - Tracheophyta (Cormophyta) Zelené (druhotně i nezelené) rostliny s rozlišeným kořenem a prýtem (stonek s listy a pupeny). Je vyvinuta jednoduchá až velmi složitá soustava vodivých pletiv zprostředkující transport vodních roztoků i produktů fotosyntézy v rostlině; soustava je tvořena dřevní (xylém) a lýkovou (floém) částí. Povrch těla je chráněný pokožkou; epidermis je krytá kutikulou a jsou v ní často průduchy. Individuální vývoj se vyznačuje střídáním pohlavní (hapolidní) fáze, gametofytu, s fází nepohlavní, dipolidní, sporofytem.. Vznik cévnatých rostlin je v úzké korelaci s přechodem rostlin na souš. První cévnaté rostliny (některá Rhyniophyta) měly podle některých názorů gametofyt a sporofyt téměř srovnatelný velikostí i tvarem U dnešních výtrusných cévnatých je gametofyt drobný, ale často na sporofytu nezávislý. Gametofyt semenných rostlin je redukován na několik buněk a je na sporofytu zcela závislý. Jméno Tracheophyta označuje jednoznačně cévnaté rostliny; jedná se však o rank oddělení, stejně jako např. Lycopodiophyta nebo Cycadophyta. Proto je vhodnější použít zavedeného jména Cormophytae, které má koncovku kmenu.
Odd. Rhyniophyta - ryniofyty Rostliny až 3 m vysoké; z podzemního rhizomoidu, který měl funkci kořene, vyrůstaly vidlčnatě větvené „praprýty“ s průduchy, bez listů, s cévním svazkem většinou typu protostélé. Koncové větve jsou označovány jako telomy, větve ze kterých vyrůstají telomy jsou mezomy (každý mezom byl před rozvětvením telomem). Telomy nesly jednotlivá nebo do šištic uspořádaná izosporní tlustostěnná sporangia. Gametofyt byl podle některých názorů podobný sporofytu, lišil se od něho především absencí sporangií; podle jiných autorů byl podzemní, připomínající rhizomoid. Byla prokázána mykorrhiza. Spolehlivě jsou známé ze svrchního siluru, ve svrchním devonu vymřely. Od typů blízkých ryniofytům jsou odvozovány všechny vyšší rosltiny. Rhynia
Lycopodiophyta a Monilophyta – výtrusné cévnaté rostliny Byliny, vymřelé i dřeviny, většinou vidličnatě větvené; jednoduché cévní svazky, protostele až plektostele. Vidličnatě větvený stonek i kořeny, někdy náznak větvení pseudomonopodiálního. Sporofyly a trofofyly se stavbou a velikostí liší, pak jsou sporofyly shloučeny ve strobily, nebo jsou vzhledově podobné (trofosporofyly). Listy malé, jednožilné, žilka nevětvená, na lodze husté, střídavé, nebo ve 4 řadách protistojné. Dvě vývojové větve: 1. větev izosporická, elingulátní (pouze jeden typ spór, pajazýček chybí), původnější. 2. větev heterosporická, lingulátní (mikro- a megaspóry, pajazýček vyvinutý), odvozenější. Gametofyt je drobný, zpravidla nezelený (mykorrhiticky vyživovaný) prvoklíček s antheridii a archegonii, existující nezávisle na sporofytu; spermatozoidy většinou s dvěma bičíky, oplodnění ve vodním prostředí. Známé ze siluru (nejstarší možná už v kambriu), rozvoj v devonu a karbonu, výskyt do současnosti.
Řád Lycopodiales - plavuňotvaré Čel. Lycopodiaceae - plavuňovité Izosporní (stejnovýtrusé) plavuně bez pajazýčku; plazivé bylinné druhy nebo v tropech liány, stonky druhotně netloustnou. Sporangia tlustostěnná, otvírající se příčnou štěrbinou. Individuální vývoj (rodozměna) je velmi podobný rodozměně izosporních kapradin (viz tam). Diphasiastrum complanatum - plavuník zploštělý Lycopodium clavatum - plavuň vidlačka; bučiny, smrčiny, vřesoviště Lycopodium annotinum - plavuň pučivá Lycopodiella inundata - plavuňka zaplavovaná; otevřené písčiny s vysokou hladinou podzemní vody Huperzia selago - vranec jedlový (někdy řazen d čel Huperziaceae, vrancovité); alpské hole, kleč, horské smrčiny
Čel. Selaginellaceae - vranečkovité Různovýtrusé (=heterosporické) plavuně (původní typy i stejnovýtrusé ), listy 4 řadé nebo husté střídavé, s pajazýčkem (drobný listový útvar při bázi svrchní strany čepele). Rodozměna: samičí gametofyt (haploidní fáze): samičí výtrus (megaspora = makrospora ) klíčí, téměř jen v obalu výtrusu se vyvíjí samičí prothálium (megaprothalium ) se zárodečníky (archegonium) obsahujícími vaječnou buňku. Samčí gametofyt (haploidní fáze): samčí výtrus ( mikrospora ), vývoj samčího gametofytu (mikroprothalium ) se odehrává v obalu výtrusu --- pelatka (antheridium ) s početnými dvoubrvými spermatozoidy. Sporofyt (diploidní fáze): oplozením (splynutí vaječné b. + spermatozoidu) vzniká diploidní zygota a z ní sporofyt, vidličnatě větvený. Strobilus (výtrusnicový klas) tvořen megasporofyly nesoucími megasporangia (v dolní části strobilu) a v nich megaspory; mikrosporofyly s mikrosporangii,v horní části klasu. Selaginella selaginoides - vraneček brvitý; pastviny, skály a sutě v horách
Řád Lepidodendrales Dřeviny často mohutné,až 35 m vys., s druhotným tloustnutím; karbon a perm, vyhynulé. Lepidodendron, Sigillaria
Monilophyta Řád Ophioglossales - jazykotvaré Čel. Ophioglossaceae - jazykovité Rostliny vytrvávající oddenky; v nich vodivá pletiva typu protostélé, později až polystélé (druhotně tloustnou); na výživu má vliv mykorrhiza. Rostlinu tvoří jediný list, rozdělený na část fertilní a sterilní; ta je někdy považovaná za přeměněnou pravou aflebii (aflebie = palistu podobný útvar některých proterozoických kapradin). Sporangia tlustostěnná, velká, izosporní, zpravidla přisedlá až zanořená, otvírající se štěrbinou (bez prstence ztlustlých buněk). Postavení v systému není jasné; dříve byly řazeny např. jako podtřída třídy Polypodiopsida. S jistotou známy až ze čtvrtohor. Výskyt především v tropech a subtropech. Ophioglossum vulgatum - jazyk hadí ( hadilka obecná ); vlhké louky, lužní lesy Botrychium lunaria - vratička měsíční ( v. obecná ); horské louky, pastviny
Odd. Equisetophyta - přesličky Vymřelé (např. Calamites) stromovité, recentně jen vytrvalé byliny; lodyhy článkované, s velkou centrální dutinou a systémem malých valekulárních dutin a s valekulárními a komisurálními rýhami; lodyhy často přeslenitě větvené, větve článkované, pokožka inkrustována oxidem křemičitým Listy jednoduché a malé, přeslenitě uspořádané, bázemi srůstají v pochvu. Sporofyly štítkovité a nezelené, sdružují se ve vrcholový strobilus; na spodní straně sporofylu (sporangioforu) 5-6 kulovitých sporangii s isoporami, každá spora se 4 pentlicovitými hygroskopickými hapterami (význam: spóry létají ve shlucích). Prokly dvoudomé, zelené, lupenité. Spermatozoidy polyciliátní (mnohobrvé). V současné době rostou pouze izosporické druhy, patřící do jediné čeledi Equisetaceae (dříve i typy heterosporické). Objevily se v devonu, rozvoj v karbonu, ústup v permu; odvozovány jsou od rhyniofyt.
Třída Equisetales - přesličkotvaré Čel. Equisetaceae - přesličkovité Byliny, bez druhotného tloustnutí; stonek článkovaný, dutý, podélně rýhovaný, větvený nebo nevětvený. Oddenek bohatě větvený (vegetativní rozmnožování). Individuální vývoj podobný izosporním kapradinám (viz tam).
U přesliček je možné rozlišit tři typy lodyh: 1. Jarní nezelené lodyhy se strobilem; po vyprášení výtrusů odumírají a ze stejného oddenku vyrostou zelené letní lodyhy bez strobilů (E. arvense). 2. Jarní lodyha zelená, později se na ní vyvíjí strobilus (E. palustre). 3. Jarní lodyha nezelená, ± nevětvená, se strobilem, později zezelená, rozvětví a strobilus odpadne (E. sylvaticum). Všechny naše přesličky lze zařadit do rodu Equisetum; rostliny s výtrusnicovým klasem na vrcholu hrotitým a průduchy ponořenými do korového pletiva jsou někdy řazeny do rodu Hippochaete (cídivka). Equisetum arvense - přeslička rolní; vlhká pole, stráně, příkopy, nekultivované plochy; hojná Equisetum telmateia - přeslička největší (p. obrovská); prameniště, bažiny, tůňky, lužní lesy; indikátor sesuvných půd; v severní polovině státu roztroušeně Equisetum sylvaticum - přeslička lesní; vlhké lesy, smrčiny, rašelinné louky, na silně podmáčených půdách, od nižších poloh až do hor hojně Equisetum palustrae - přeslička bahenní; mokré až vlhké rašelinné a slatinné louky, břehy rybníků, olšiny, nižší a střední polohy, hojně Equisetum ramosissimum (Hippochaete ramosissima) - přeslička (cídivka) větevnatá; písčiny, bory Equisetum hyemale (Hippochaete hyemalis) - přeslička (cídivka) zimní, lodyhy přezimující; břehy toků, vlhká místa v lesích, vzácně
Řád Polypodiales - osladičotvaré Vytrvalé byliny, stonek přeměněn v nečlánkovaný oddenek, protostele, sifonostele, diktyostele; čepele listů velké, zpeřené nebo členěné, vzácně jednoduché a celistvé, v mládí spirálně stočené ( circinátně ), střídavé nebo ve šroubovici, často s plevinami; trofosporofyly, vzácněji jsou rozlišeny trofofyly a sporofyly. Výtrusnice tenkostěnné (leptosporangiátní), většinou seskupené v kupky (kupka = sorus, pl. sori – u izosporních typů) na sporofylu nebo na rubu čepele trofosporofylu, někdy kryté ostěrou; nebo jsou uzavřené v sporokarpiu (několik výtrusnic ve společném obalu; heterosporické typy); výtrusnice se většinou otvírají pomocí částečného prstence nebo skupiny ztlustlých buněk. Byliny, v tropech i stromy. Individuální vývoj: Gametofyt (=haploidní fáze): spóra klíčí v prothalium (u kapradě samce až 1 cm velké, lupenité, zelené, fotosyntetizující, na sporofytu nezávislé), oboupohlavné (antheridia, archegonia); spermatozoidy polyciliátní; oplození vaječné buňky ve vodním prostředí. Sporofyt: z diploidní zygoty vyroste mladá a později dospělá rostlina, na rubu trofosporofylu s kupkami výtrusnic, v nich vznikají redukčním dělením haploidní spóry. Vývoj od devonu, recentních ca 10 000 druhů.
Čel. Osmundaceae - podezřeňovité Statné byliny; řapíky na bázi často pochvovitě rozšířené (pozůstatek po aflebiích); sporangia jednotlivá, často na rubu sporofylů s redukovanou čepelí; prstenec na sporangiu nahrazen skupinou ztlustlých buněk. Prothalium zelené, ploché, dlouho vytrvávající. Hlavně v tropech a subtropech. S ohledem na mnoho odlišností od ostatních čeledí řádu Polypodiales byly taxony této skupiny řazeny ve starších systémech do samostatného řádu Osmundales nebo až podtřídy Osmundidae. Osmunda regalis - podezřeň královská - původní výskyt ještě v Sasku, u nás jen pěstovaná nebo na jedné lokalitě v Lužických horách snad i původní
Čel. Dennstaedtiaceae - hasivkovité Kupky výtrusnic na okraji čepele splývají v cenosorus, někdy kryté ohrnutým okrajem čepele. Pteridium aquilinum - hasivka orličí; borové lesy, na chudých kyselých půdách; kosmopolitní rozšíření
Čel. Thelypteridaceae - kapradiníkovité Phegopteris connectilis (P. polypodioides ) - bukovinec osladičovitý; bukové lesy, stinná místa
Čel. Aspleniaceae - sleziníkovité Asplenium trichomanes - sleziník červený; na skalách, zdech; listy přezimují
Asplenium ruta-muraria - sleziník routička; na skálách, zdech; především vápnité substráty Asplenium septentrionale - sleziník severní; silikátové skály, častěji ve vyšších polohách, hojný
Čel. Woodsiaceae (Athyriaceae) - papratkovité Athyrium filix – femina - papratka samičí; v lesích, hojná Cystopteris fragilis - puchýřník hřehký; zastíněné skály Matteuccia struthiopteris - pérovník pštrosí; podhorské až horské olšiny; pěstuje se pro okrasu a zplaňuje
Čel. Aspidiaceae - kapraďovité Terestrické kapradiny; kupky výtrusnic okrouhlé, kryté ledvinitou ostěrou Dryopteris filix – mas - kapraď samec; lesy listnaté i jehičnaté, hojný Dryopteris cartusiana - kapraď osténkatá; bučiny, lužní lesy, suťové lesy Dryopteris dilatata - kapraď rozložená; vlhčí lesy od pahorkatiny do hor, hojně
Čel. Blechnaceae - žebrovicovité Výskyt především v tropech, u nás jediný druh Blechnum spicant - žebrovice různolistá ( klasnatá ); smrčiny
Čel. Polypodiaceae - osladičovité Polypodium vulgare -
osladič obecný; silikátové skály , vlhké listnaté i jehličnaté lesy
Řád Marsileales - marsilkotvaré Čel. Marsileaceae - marsilkovité Heterosporické kapradiny s mega- a mikrosporami v mega- a mikrosporangiích sdužených v oboupohlavné sory; 2 nebo více sorů je obaleno přeměněným listem (sporokarpium). Vytrvalé vodní nebo bahenní byliny; listy dlouze řapíkaté, niťovité nebo s 4 četnou čepelí, v mládí circinátně svinuté. Marsilea quadrifolia – marsilka čtyřlistá
Čel. Salviniaceae - nepukalkovíté Ve sporokarpiích je sdružéno několik (2 nebo více) sorů, ty však jsou jednopohlavné, obsahují buď jen mikrosporangia nebo jen megasporangia. Salvinia natans - nepukalka vzplývavá
Spermatophyta – semenné rostliny Vývojově nejúspěšnější skupina rostlin s asi 270 tis. recentních druhů. Jedná se bezpochyby o skupinu monofyletickou. Typickým znakem je heterosporie; hlavní rozdíly ve srovnání s heterosporickými kapraďorosty jsou následující: „kapraďorosty“ mikrospóra mikrosporangium mikrosporofyl megasporangium megaspóra megaprothalium megasporofyl gametofyt nezávislý na sporofytu
Spermatophyta pylové zrnko prašné pouzdro tyčinka vajíčko s mateř. buňkou zárodečného vaku mladý zárodečný vak zralý zárodečný vak plodolist gametofyt vyživován sporofyem
V megasporangiu (vajíčku) se vyvíjí samičí gametofyt (zárodečný vak) zpravidla s jedinou vaječnou buňkou. Po jejím oplození vzniká dalším vývojem semeno. Semeno je pohlavně vzniklá rozmnožovací částice, vzniklá po oplození vaječné buňky (výjimka: apomixie); obsahuje zárodek, obal a zpravidla i živné pletivo. Dalším společným znakem semenných rostin je tvorba druhotného dřeva (a lýka) druhotným dělivým pletivem, kambiem; tuto schopnost některé skupiny semenných rostlin druhotně ztratily. Druhotně tloustnoucí vyhynulé přesličky na rozdíl od semenných rostlin neprodukovaly duhotné lýko, ale jen dřevo. Větvení semenných rostlin je bočné (holoblastické). Meristém ve vzrostném vrcholu se nevětví, ale jako celek pokračuj v růstu. Postranní větve se zakládají těsně nad listem. Vidličnaté (hemiblastické, dichotomické) větvení výtrusných rostlin je podmíněno rozdělením skupiny vrcholových iniciál na dvě části.
Odd. Lyginodendrophyta – kapraďosemenné rostliny Druhotně tloustnoucí heterosporické dřeviny s členěnými listy (circinátní vernace). Megasporangia srůstala v megasynangium, ve kterém bylo jediné funkční vajíčko, opařené obalem. K oplození vaječné buňky a ke vzniku semene došlo možná až po opadnutí na zem. Známé z karbonu a permu, poslední zbytky v juře. Slepá vývojová větev.
Odd. Cycadophyta Dřeviny palmovitého vzhledu s kmenem nevětveným nebo slabě větveným, druhotně tloustnou, s nezřetelnými letokruhy. Na vrcholu kmene ve šroubovici vyrůstají velké 1-2x zpeřené, v mládí circinátně svinuté listy. Rostliny dvoudomé (pohlavní chromozomy). Mikrosprofyly a většinou i megasporofyly vyrůstají ve strobilech. Pyl je přenášen hmyzem. Spermatozoidy polyciliátní. Semena mají masité osemení (zoochorie i hydrochorie). Vývoj od karbonu, maximum v triasu; recentně především tropy j. polokoule. Cycas circinalis - v Indii , u nás občas pěstován ve sklenících Cycas revoluta - megasporofyly na konci zpeřené, připomínající listy; pův. v Japonsku
Odd. Ginkgophyta V současnosti monotypické (s jediným druhem).
Čel. Ginkgoaceae - jinanovité Stromy bohatě větvené, bez pryskyřičných kanálků; listy vyrůstají na brachyblastech, dlouze řapíkaté, čepel plochá, často se středním zářezem, žilnatina vějířovitá. Dvoudomé; mikrosporofyly (tyčinky) v jehnědovitých útvarech nesou dvě prašná pouzdra; vajíčka vyrůstají po 2 na dlouhých stopkách, dozrává zpravidla jediné; opylení větrem; oplození probíhá po 4-7 měsících na zemi v opadlých vajíčkách; spermatozoidy polyciliátní. Semeno až 2,5 cm velké, kulovité, žlutavé, na povrchu dužnaté. Ginkgo biloba - jinan dvoulaločný; JV Čína, v Evropě od 18. stol. pěstován jako okrasná dřevina. Dožívá se i více než 1000 let.
Odd. Pinophyta - jehličnany Jen dřeviny stromovitého i keřového vzrůstu; kmeny větvené; ve středním válci eustele, druhotné tloustnutí; v dřevní části vodivých svazků (xylemu) jen cévice (tracheidy, rostliny homoxylické). Listy malé, většinou jehlicovité, střídavé nebo vstřícné, vzácně přeslenité, často na brachyblastech; mikrosporofyly a megasporofyly tvoří soubory - vždy jednopohlavné šištice, vajíčka s jedním obalem (integumentem), spermatická buňka je bez bičíků (aciliátní). Individuální vývoj (Slavíková 2002) Gametofyt: Haploidní pylové zrno (mikrospóra) se zachytí na polinační kapce nebo v pylové komůrce; vyklíčí v pylovou láčku, tvořenou nástěnnou a vegetativní buňkou a obsahující dvě buňky spermatické; v pylovém zrnu jsou často patrné i nefunkční buňky prothaliové. Ve vajíčku vznikají zpravidla 2 archegonia, každé s jednou haploidní vaječnou buňkou. Vaječná buňka v jednom archegoniu je oplozena jednou buňkou spermatickou, ostatní buňky pylové láčky i druhé archegonium zanikají. Vyživovacím pletivem je haploidní endosperm (= samičí prokel). Sporofyt: Zygota, vzniklá oplozením vaječné buňky, se vyvíjí v zárodek a celé vajíčko v semeno; obsahuje zárodek a haploidní endosperm, vyživovací pletivo. Semeno vyklíčí a vyroste v diploidní rostlinu. Na ní se v dospělosti vytvářejí strobily (odděleně samčí a samičí, rostliny jsou zpravidla jednodomé). Na šupině samčí
šištice (mikrostrobil) jsou zpravidla dvě prašná pozdra, ve kterých vzniká redukčním dělením pyl. Na semenné šupině samičí šištice (megastrobilus) se vyvíjejí 2 vajíčka, každé často s 2 archegonii; redukčním dělením v nich vzniká vaječná buňka. Od karbonu, rozvoj od křídy.
Čel. Araucariaceae - blahočetovité Stromy prvidelně přeslenitě větvené, pryskyřičné kanálky v kůře, listy ploché nebo 1 žilné vytrvalé; dvoudomé; mikrostrobily až s 1000 šupinami; dlouhé láčky (z listu až na vajíčko ), šupiny s 1 vajíčkem, šištice rozpadavé; klíčí 2 dělohami. Tropy a subtropy na jižní polokouli Araucaria excelsa
- blahočet ztepilý; forma nana se pěstuje v bytech jako pokojová dřevina
Čel. Pinaceae - borovicovité Jednodomé dřeviny; v pletivech pryskyřičné kanálky; listy na brachyblastech, jehlicovité, 1žilné. Šupiny šištic ve šroubovici; mikrosporofyl (šupina samčího strobilu) na spodní straně se 2 mikrosporangii, mikrospory (pylová zrna) často s 2 vzdušnými vaky; megastrobily (samičí šištice) ze semenných a podpůrných šupin (někdy mofologicky obtížně rozlišitelných), dřevnatějí, na semenných šupinách po dvou vajíčkách, semeno klíčí 2 – 18 dělohami. Hojnější výskyt od křídy, především v mírném až chladném pásu severní polokoule. Abies alba - jedle bělokorá; bučiny, podmáčené smrčiny Abies concolor - jedle ojíněná; z Kalifornie; introdukce v 19.stol., pěstována v parcích, dobře snáší i znečištěné ovzduší Pseudotsuga menziesii - douglaska tisolistá; dobře snáší městské prostředí, v parcích i lesnicky pěstovaná Tsuga canadensis - tsuga kanadská ( jedlovec ); ze Sev. Ameriky, od 19. stol pěstovaná, hojně v parcích Picea abies - smrk ztepilý; (Vaccinio-Piceetea, Piccion excelsae, Alnenion glutinosae); horské klimaxové smrčiny, rašelinné, lužní, roklinové lesy; od pol. 19. stol. vysazován (monokultury) v nižších polohách na místech bučin, citlivý vůči imisím Picea punges - smrk pichlavý; od 19. stol. introdukce (Jezeří), pochází se Severní Ameriky, pěstován v parcích, zahradách, v lesích jako odolná dřevina na imisních holinách Picea omorika - smrk omorika (srbský); glaciální relikt (refugium u řeky Driny), r. 1906 introdukce Larix decidua - modřín opadavý; pěstován od 18.stol.; světlomilný, subkontinentální, suchá až vlhká stanoviště, na dusík chudá místa; v Čechách jen pěstovaný Pinus sylvestris - borovice lesní; (Erico-Pinion, Dicrano-Pinion); původně skály, písčiny, okraje rašelinišť, nyní běžně vysazována na chudých půdách i místo doubrav Pinus mugo - borovice kleč (b. horská , kosodřevina ); (Vaccinio-Piceion, Pinion-mughi); Krkonoše, Šumava, Jizerské hory – původní; v parcích pěstována, v Jeseníku vysazena Pinus rotundata (P. uncinata) - borovice bažinná ( blatka ); rašeliniště, vrchoviště, Krušné hory, jižní Čechy Pinus nigra - borovice černá; r. 1796 introdukce z jižní Evropy (původní ještě u Vídně), pěstována v teplých oblastech v lesích, parcích, odolná vůči prachu a imisím Pinus rigida - borovice tuhá; - pův. ze Sev. Ameriky, v parcích ; průkopnická dřevina na degradovaných půdách Pinus cembra - borovice limba; ( Rododendro-Vaccinion); původní v Karpatech, a Alpách, zřídka pěstována v parcích Pinus strobus - borovice vejmutovka; r. 1812 introdukce ze Sev. Ameriky, invazní druh v CHKO Labské pískovce a v NP České Švýcarsko; preferuje hlinité až písčité půdy, propustné; v chladnějších polohách
Čel. Cupressaceae -cypřišovité (včetně čel. Taxodiaceae, tisovcovité) Jednodomé dřeviny, stromy někdy až obrovského vzrůstu, listy šupinovité střechovitě se kryjící, vstřícné až přeslenité, nebo jehlicovité, 1 žilné, vytrvalé, v pletivech pryskyřičné kanálky, na samčích šupinách 2 – 9 prašných pouzder, pylová zrna nemají vzdušné vaky ani prothaliové buňky; samičí šištice mají málo šupin, na vřeteni křižmostojné nebo v šroubovici, s 1 – 12 vajíčky na šupině, šištice dřevnatí nebo dužnatí Sequoiadendron giganteum - sekvojovec obrovský; pochází z Kalifornie, pěstuje se vzácně i v Čechách Taxodium distichum - tisovec dvouřadý; v parcích, roku 1835 introdukce z JV části Sev. Ameriky Cryptomeria japonica - kryptomerie japonská; pochází z Japonska a z Číny, vzácně pěstována v parcích
Cupressus sempervirens - cypřiš obecný; z Přední Asie, u nás vymrzá; hojně pěst. ve Středozemí Chamaecyparis lawsoniana - cypřišek Lawsonův; Sev. Amerika, hojně pěstován Thuja occidentalis - zerav západní, thuja západní; ze Sev. Ameriky, od 17.stol.; parky, hřbitovy, běžně pěstováná okrasná dřevina, snáší i znečištěné ovzduší Platycladus orientalis (Thuja orientalis, Biota orientalis ) - zeravec východní; ze Sev. Číny a Koreje; pěstovaný v zahradách, parcích, hřbitovech Juniperus communis - jalovec obecný; (Nardo – Callunetea, Genistion, Dicrano-Pinion); pastviny, vřesoviště, okraje lesů, (počátek sukcese dřevin na pastvinách) Juniperus sabina - jalovec chvojka (chvojka klášterní); pěstovaný keř, preferuje slabě zastíněná místa, subkontinentální, klima, snáší suchá, dusíkem chudá stanoviště; jedovatý.
Čel. Taxaceae - tisovité Keře až středně velké stromy; chybí pryskyřičné kanálky; jehlicovité listy 1 žilné, dvouřadé, vytrvávající; rostliny dvoudomé, samičí šištice z několika střídavých nebo křižmostojných listenů, podpírajících jediné vajíčko; semena tvrdá, neúplně obalená červeným dužnatým valem (epimatium), klíčí 2 dělohami; samčí šištice tvořené 6-14 štítkovitými mikrosporofyly (tyčinkami). Vemi kvalitní pružné dřevo. Celá rostlina s výjimkou epimatia je jedovatá. Taxus baccata - tis červený; ( Fagion silvaticae, Tilio -Acerion); vzácně v suťových lesích, především v kaňonech řek; hojně pěstován v parcích.
Odd. Gnetophyta Rostliny s některými znaky nahosemenných (vajíčka nejsou uzavřená v semeníku, obaly vajíčka vylučují polinační kapku) i krytosemenných (netypické cévy ve dřevě, květům podobné útvary, náznak dvojího oplození, u některých opylování hmyzem). Fosilní jsou známé ze svrchní křídy. Vývojově jsou bližší nahosemenným rostlinám. Patří sem 3 velmi nepodobné rody, řazené dnes do samostatných čeledí (ve starších systémech i do samostatných podtříd).
Čel. Ephedraceae - chvojníkovité Převážně keře; prutovité větve, listy šupinovité; eustele, netypické tracheje, vajíčka mají dva obaly, vývoj 2 archegonií; v pylovém zrnu 2 spermatické b., prothaliová b. pouze 1; obsahová látka efedrin. Ephedra distachya - chvojník dvouklasý – j. Evropa na sever po jižní Slovensko
Čel. Gnetaceae - liánovcovité Gnetum gnemon – pův. v jv. Asii, pro dužnatá semena pěstován
Čel. Welwitschiacea Welwitschia mirabilis – dřevina s nízkým řepovitým kmenem hypokotylního původu a dvěma širokými pentlicovitými na bázi neustále dorůstajícími listy; poušť Namib v jz. Africe.
Hlavní znaky odlišující „nahosemenné“ od krytosemenných „Nahosemenné“ jen dřeviny druhotně tloustnoucí v sekundárním dřevě tracheidy sítkovice bez průvodních buněk mikrosporofyl nerozlišený na nitku a prašník prothaliové buňky v mikrospóře zpravidla vyvinuté vajíčka nahá semena samostatná, volná samičí gametofyt: vícebuněčné prothálium s 1-více archegonii oplození jednoduché
Krytosemenné (Magnoliophyta) dřeviny i byliny sekundární dřevo s trachejemi sítkovice s průvodními buňkami nitka a prašník rozlišené prothaliové buňky v pylovém zrnu chybějí vajíčka ukrytá v semeníku semeno + semeník = plod zralý zárodečný vak, včetně vaječné buňky 8 jaderný oplození dvojité
živné pletivo: primární haploidní endosperm květy chybějí; jednopohlavné strobily anemogamia pyl se přenáší přímo na vajíčko
sekundární triploidní endosperm květy, převážně oboupohlavné primárně entomogamie, druhotně různé typy dostává se na bliznu
Odd. Magnoliophyta - krytosemenné rostliny Vývojově nejpokročilejší skupina rostlin; v současnosti asi 257 000 druhů, rostoucích téměř po celé Zemi. Přes obrovskou variabilitu je skupina považována za monofyletickou; hovoří pro to jak znaky morfologické, tak výsledky molekulárních studií. Za nejdůležitější znaky jsou považovány: 1. vajíčka a později semena se vyvíjejí v pestících, tvořených plodolisty; pestíky jsou významné při klíčení pylových zrn, 2. samičí gametofyt je velmi redukovaný, tvořený sedmibuněčným (osmijaderným) zralým zárodečným vakem, 3. dvojí oplození vede ke vzniku zygoty (a z ní posléze embrya) a triploidního vyživovacího pletiva, endospermu. Individuální vývoj krytosemenné rostliny Sporofyt vlastní rostlina: kořen , stonek , list Mikrosporofyly ( tyčinky )
megasporofyly – soubor megasporofylů ( pestík ) v souboru listů ( květ s obaly listové povahy) megasynangia (vajíčka, nucellus) R!
4 mikrosporangia (prašná pouzdra) R! Gametofyt mikrospory (haploidní pylová zrna) megaspora (haploidní mladý zárodečný vak) netvoří se proklové buňky zralý zárodečný vak vegetativní + generativní b. 3 antipody 2n jádro centrální b. zárodečného vaku láčka 2 spermatické b. 2 b. podpůrné + vaječná b. dvojí oplození: jedna spermatická buňka splývá s vaječnou b. = diploidní zygota, z ní později zárodek druhá spermatická b. splývá s jádrem centrální b. zárodečného vaku = triploidní sekundární endosperm obaly (integumenty) vajíčka --- osemení Krytosemenné rostliny se tradičně dělí na jednoděložné a dvouděložné. Hlavní rozdíly: Dvouděložné Dělohy 2 (zřídka 1, 3 nebo 4) Z radikuly se vyvíjí hlavní kořen Cévní svazky ve stonku obyčejně v kruhu Kambium přítomné, druhotné tloustnutí Listy s žilnatinou zpeřenou, dlanitou n. síťovitou Květy často stavěné podle čísla 5 nebo 4 Pylová zrna s 3 aperturami nebo od trojaperturního odvozený
Jednoděložné Děloha 1 Radikula zaniká, kořenový systém z adventivních kořenů Cévní svazky zpravidla rozptýlené (ataktostélé) Kambium chybí, bez typického druhotného tloustnutí Žilnatina listů rovnoběžná nebo souběžná Květy zpravidla 3-četné Pyl s 1 aperturou nebo od jednoaperturního odvozený
Podle kladistických analýz jsou jednoděložné skupinou monofyletickou. Dvouděložné v „klasickém“ pojetí však představují parafyletický komplex; znaky, použité k jejich vymezení, se objevily ve vývoji „dvouděložných“ dříve. Ještě nedávno byly za původní typy krytosemenných považovány dřeviny s velkými květy, mnoha květními orgány (tyčinky, pestíky) ve šroubovici na vyvýšeném květním lůžku (podobné či příbuzné magnoliím). Podle nejnovějších paleobotanických nálezů (rod Archaefructus v Číně) i kladistických studií by se mělo jednat spíš o rostliny s malými květy a menším počtem květních částí. Z typů, které se oddělily od kytosemenných nejdřív, mnohem dřív než se diferencovaly jednoděložné, patří z evropských rostlin leknínotvaré (Nymphaeales). Proto jsou s dalšími dvěma řády (Amborellales a Austrobaileyales) řazeny do bazálních krytosemenných rostlin.
Nejstarší krytosemenné jsou známé ze svrchní jury (Archaefructus, asi před 140 mil. let), souš ovládly v křídě (před 80-90 mil. let). V současnosti asi 257 000 druhů, 12 000 rodů, 420 čeledí.
„Bazální krytosemenné rostliny“ Samičí gametofyt (zárodečný vak) má jen 4 buňky a diploidní endosperm; to může být znak ranných krytosemenných.
Řád Nymphaeales Čel. Nymphaeaceae - leknínovité Bahenní nebo vodní vytrvalé byliny; v oddenku ataktostele, kořenují na dně náhradními kořeny; stonek redukovaný, nemá tracheje; heterofylie - různolistost, dlouhé řapíky, na hladině celistvá čepel, pod vodou členěná, bez průduchů, v pletivech idioblasty; oboupohlavné často velké květy, jednotlivé, spirocyklické a dlouze řapíkaté, K 4 - 6, C mnoho až jen 6; zdá se, že kališní a korunní lístky leknínovitých nejsou ekvivalentní K a C většiny ostatních krytosemenných, jak o tom svědčí přechody mezi tyčinkami a „C lístky“ („kalich“ asi odpovídá původnímu okvětí, „koruna“ jsou sterilní tyčinky, stamonodia). Hojnější v tropech než v mírném pásu. Nuphar lutea - stulík žlutý; (Nymphaeion albae) světlomilný, v termofytiku, suboceánské rozšíření, hydrofyt ve stojatých i mírně tekoucích vodách Nymphaea candida - leknín bělostný; (Nymphaeion albae) světlomilný druh, stojaté i mírně tekoucí vody, mizí po jejich eutrofizaci, na hloubce 70-170 cm , v mezofytiku, stř. Evropa.
Magnoliidová větev =třída Magnoliopsida, nižší dvouděložné Společná vývojová větev, do které jsou řazeny 3 řády: Laurales, Piperales a Magnoliales; byla vyčleněna z fylogeneticky bazálních krytosemenných jako monofyletická pouze na základě molekulárních analýz, které nejsou podpořeny žádnými dalšími znaky (morfologickými, biochemickými atd.).
Řád Laurales - vavřínotvaré Čel. Lauraceae - vavřínovité Dřeviny, přítomny eterické oleje a alkaloidy; listy jednoduché a střídavé; květy drobné 3-četné, obaly volné, P6, pravidelné, gyneceum apokarpní, sdružují se v květenství; češule se stává součástí plodu. Tropy, subtropy. Laurus nobilis - vavřín ušlechtilý; koření („boblkový list“) Cinnamonum camphora - skořicovník kafrovník Cinnamonum zeylonicum - skořicovník ceylonský
Řád Magnoliales - šácholanotvaré Čel. Magnoliaceae - šácholanovité Stromy nebo keře, listy celistvé, vždyzelené nebo opadavé, střídavé; květy velké, oboupohlavné, pravidelné, jednotlivé nebo shloučené v květenství; obaly volné, tyčinek mnoho, ploché, pestíky neúplně srostlé, četné, květní lůžko vypouklé; souplodí dřevnatějících měchýřků - šách; těžiště výskytu ve východní Asii. Magnolia obovata - šácholan obvejčitý; z vých. Asie , introdukce r. 1870 na zámek Sychrov, pěstován v parcích a zahradách Magnolia x soulangeana - šácholan Soulangeův; r. 1844 introdukce, pěstován v zahradách a parcích Liriodendron tulipifera - liliovník tulipánokvětý; r. 1865 introdukce ze Sev. Ameriky, v parcích, arboretech
Řád Piperales - pepřovníkotvaré
Čel. Piperaceae - pepřovníkovité Byliny, keře a liány; listy jednoduché, střídavé; květy malé, obaly chybějí, A 3+3, plod bobule; v tropech, především v deštných pralesech. Koření. Piper nigrum - pepřovník černý
Čel. Aristolochiaceae - podražcovité Dřeviny i vytrvalé byliny, někdy popínavé; střídavé listy bez palistů; květy trojčetné, homochlamydní (stejnoobalné), kalich napodobující korunu, koruna chybí; plod tobolka nebo bobule; výskyt především v tropech a subtropech, pěstované jako užitkové a okrasné Aristolochia clematitis - podražec obecný; (Salicion albae, Alno-Ulmion, Senecion fluviatilis); stinná teplá místa, zásadité, vápnité a dusíkaté půdy, neofyt (zavlečen v historické době) z jižní Evropy, lužní lesy, pobřežní křoviny, vinice, cesty Asarum europaeum - kopytník evropský; (Fagetalia sylvaticae); stínná chladná, vlhčí stanoviště, vápenité půdy s dostatkem dusíku; bučiny
Řád Ceratophyllales - růžkatcotvaré Rostliny nejasného postavení, někdy řazené jako původnější před výše uvedené řády (podle molekulární analýzy považován Chasem 1993 za bazální čeleď krytosemenných). Jediná čeleď.
Čel. Ceratophyllaceae - růžkatcovité Vytrvalé ponořené vodní byliny, bezkořenné; listy v přeslenech, bez průduchů a kutikuly; čepel členěná v čárkovité úkrojky, květy jednotlivé, přisedlé v paždí listů, jednopohlavné, rostliny jednodomé; okvětí z 8 – 12 lístků, v samčím květu větší počet tyčinek, pyl bez apertury, láčka větvená; v samičích pouze jeden pestík, hydrogamie; plod oříšek Ceratophyllum demersum - růžkatec ponořený (r. ostnitý); (Littorelletalia); zastíněná, teplá, vodní stanoviště, pH vody zásadité, mezotrofní stojaté vody, hlavně v termofytiku
Třída Liliopsida (= Monocotyledonae) - jednoděložné Podle molekulárních analýz jsou jednoděložné rostliny řazeny před „vyšší“ dvouděložné rostliny. Monofyletická skupina; především byliny, často adaptované na vodní a mokřadní ekosystémy; ve stonku ataktostele, druhotně netloustnou; větvené především v květenství; nemají hlavní kořen, kořeny jen adventivní; přídatné pupeny vedle sebe; listy se souběžnou žilnatinou, často vyvinuta listová pochva; květy 3 četné, okvětí (P-perigon) P3+3, často druhotně mizí; pylová zrna s 1 aperturou; embrya s jednou dělohou, pravděpodobně vývojově mladší a odvozenější; zahrnuje asi ¼ všech krytosemenných rostlin.
Řád Acorales – puškvorcotvaré Čel. Acoraceae - puškvorcovité Listy s nerozlišenou svrchní a spodní stranou (monofaciální), mečovité, silice v idioblastech; květy oboupohlavné, v husté palici, toulcovitý listen roste ve směru lodyhy; v semenech endosperm i perisperm. Původně řazen do čel. Araceae, oddělen na základě molekulárních analýz. Acorus calamus - puškvorec obecný; pochází z východní Asie, roztroušeně na březích stojatých a mírně tekoucích vod; u nás sterilní
Řád Alismatales – žabníkotvaré Bahenní nebo vodní byliny; obloukovitá nebo souběžná žilnatina listů, květy spirocyklické až cyklické, gyneceum apokarpní až synkarpní
Čel. Araceae - áronovité Byliny až liány, druhotně dřevnatějí, epifyty i pozemní; listy jednoduché, bez palistů; květy oboupohlavné i jednopohlavné, často drobné, v hustých palicích podepřených toulcem; plod nejčastěji bobule; centrum rozšíření v tropech. Monstera deliciosa - „filodendron“; v tropech liána, pěstvaná jako pokojová rostlina Arum maculatum - áron plamatý; (Fagion, Carpinion, Alno-Padion, Acerion); lužní lesy, vlhčí dubohabrové háje, půdy neutrální až slabě kyselé, vlhké, živné Calla palustris - ďáblík bahenní; (Cicution); bahnité půdy, lesní mokřady, tůně, mrtvá ramena, rákosiny; vzácně Čeled bývá spojována s čeledí okřehkovité, Lemnaceae. Okřehky jsou vytrvalé, drobné, zpravidla plovoucí na hladině, listy bez stonků a kořenů, nebo s druhotnými kořeny, někdy i bez vodivých pletiv; 1- pohlavné květy, achlamydní, v květenství 2-1 samčí a 1 samičí květ, plod nažka; kvetou velmi vzácně, rozmnožují se intenzivně vegetativně. Lemna minor - okřehek menší; (Lemnion); plovoucí na hladině stojatých eutrofních vod, tůně, rybníky; hojně Lemna trisulca - okřehek trojbrázdý; (Lemnion); tůně, rybníky, mrtvá ramena, eutrofní až mezotrofní vody, ponořený; roztroušeně
Čel. Alismataceae - žabníkovité Vodní a mokřadní byliny se střídavými listy, různolisté (heterofylní); květní části na vyvýšeném květním lůžku; květní obaly rozlišeny na K a C, apokarpní gyneceum; plod měchýřek nebo nažka; cévy pouze v kořenech nebo chybějí. Alisma plantago-aquatica - žabník jitrocelový; mokřady, roztroušeně
Čel. Hydrocharitaceae - voďankovité Vodní byliny bez tracheí; listy rozlišeny na řapík a čepel, květy jednopohlavné, podepřené toulcem ze 2 listenů. Elodea canadensis - vodní mor kanadský; (Potamion, Batrachion); pochází ze S.Ameriky, od r. 1836 zdomácnělý (jen samičí rostliny) ve stojatých a mírně tekoucích vodách, v tůních, rybnících, vody až 3m hluboké, mezotofní, zásadité, živné. Hydrocharis morsus-ranae – voďanka žabí; (Hydrocharition, Potamion, Lemnion); mělké stojaté vody, tůně, mrtvá ramena, rybníky; vody se dnem zásaditým, živným, bahnitým; vzácně.
Čel. Butomaceae - šmelovité Listy čárkovité trojhranné, nerozlišené na řapík a čepel, květenství lichookolík. Butomus umbellatus - šmel okoličnatý; (Oenanthion, Batrachion, Sparganio-Glycerion, Phragmition); mělké, stojaté a mírně tekoucí vody, tůně, rybníky, bahnité půdy živné, zásadité, v teplejších krajích roztroušeně
Čel. Potamogetonacea - rdestovité Vodní a mokřadní jednoleté i vytvalé byliny; lodyhy jednoduché i bohatě větvené, listy střídavé nebo vstřícné, trubkovitý srůst listové pochvy; květy čtyřčetné, drobné, bezobalné, oboupohlavné, A4, G4, klasnaté květenství nad vodu; plod měchýřek nebo nažka. Potamogeton crispus - rdest kadeřavý; (Potamion); stojaté eutrofní vody, příkopy, tůně, mrtvá ramena, rybníky Potamogeton natans - rdest vzplývavý; (Potamion, Batrachion); stojaté vody, rybníky, tůně, slepá ramena, hojně roztroušen
Řád Asparagales - chřestotvaré Byliny vytrvávající cibulemi, oddenky nebo hlízami, výjimečně i dřeviny. Semena s černým osemením (výjimka: vstavačovité, rostliny s bobulemi a některé další).
Čel. Orchidaceae - vstavačovité Autotrofní až saprofytické, často epifytní, obvykle s mykorrhizou; vytrvávají oddenkem nebo hlízami; tracheje pouze v kořenech; listy jednoduché, střídavé, často s pochvou, souběžná žilnatina, někdy redukované; květenství klas nebo hrozen; květy 3-četné, oboupohlavné, souměrné, P3+3, volné, A2 nebo 1, G (3) spodní, 1 lístek vnitřního okvětí zvětšen v pysk často s ostruhou; semeník zkroucený o 180o, proto horní pysk je dole; tyčinky srůstají s čnělkou a bliznou ve sloupek (gynostemium); pylová zrna slepena v brylku s lepkavým terčíkem; entomogamie, často velmi specifická, vzácněji kleistogamie; tobolka obsahuje 3-4 miliony nedokonalých semen bez endospermu, v ranných fázích klíčení (a někdy celý život) odkázány na mykorrhizu; nejvíce druhů v tropech, po čeledi Asteraceae druhá druhově nejbohatší čeleď (20 000 druhů). Gymnadenia conopsea - pětiprstka žežulník; (Molinion, Calthenion, Geranion sanguinei, Erico-Pinion, GalioAbietion); louky, pastviny, křoviny, světlé lesy; půdy vlhké, zásadité, hubené; vzácně Platanthera bifolia – vemeník dvoulistý; (Nardion, Molinion, Erico-Pinion, Vaccinio-Picceion, Carpinion, Fagetalia, Quercetea robori-petrae); louky, křoviny, vřesoviště, světlé listnaté lesy; vzácně Epipactis helleborine - kruštík širolistý; (Fraxinion, Carpinion, Fagion, Quercion pubescentis, Brometalia); lesy, křoviny, okraje cest, antropicky ovlivněná stanoviště, půdy vlhké, hlinité, humózní, živné, neutrální až slabě kyselé; roztroušeně Listera ovata - bradáček vejčitý; (Fraxinion, Prunetalia, Bromion); světlé lesy, křoviny, louky; půdy humózní, hluboké, zásadité, živné, vlhké až vysychavé; hojně rotroušen Neottia nidus - avis - hlístník hnízdák; (Cephalanthero-Fagion, Carpinion, Fagion); stinné listnaté lesy, křoviny, travnaté lesní lemy; půdy humózní, živné, neutrální, vlhké, propustné; dříve roztroušeně, nyní vzácně Dactylorhiza majalis – prstnatec májový; (Molinion, Calthenion, Cirsio-Filipendulenion, Caricetalia fuscae); louky, bažiny, slatiny, vlhká vřesovitště, roztroušeně
Čel. Iridaceae - kosatcovité Vytrvalé byliny, pod zemí oddenky nebo hlízy; lodyhy přímé a nevětvené; listy čárkovité, dvouřadé, monofaciální; květy 3četné, jednotlivé i ve vrcholičnatých květenstvích, podepřené listeny, pravidelné, nebo souměrné, oboupohlavné, P 3+3, A 3, pestík ze 3 plodolistů, semeník spodní; velké blizny, plod tobolka. Iris pseudacorus - kosatec žlutý; (Phragmition, Caricion gracilis, Magnocaricion, Salicion albae, Alnion glutinosae, Alno-Padion); pobřežní křoviny, lesní tůně, mrtvá ramena řek, rákosiny; půdy mokré, přeplavované, bahnité, eutrofní; roztroušeně Iris germanica - kosatec německý; původně ve Středozemí, pěstován na zahrádkách a na suchých skalnatých místech zplaňuje Gladiolus imbricatus - mečík obecný; (Triseto-Polygonion, Molinion); vlhké louky, lesní bažiny, půdy vlhké, živné, zásadité až neutrální; velmi vzácně
Čel. Alliaceae – česnekovité Vytrvalé byliny, pod zemí cibule nebo oddenky; listy čárkovité až eliptické; květy pravidelné, 3četné, P3+3, oboupohlavné, A3+3, G(3) svrchní, plod tobolka, v tobolce černá semena; květy v květenství (zdánlivý okolík) nebo vz. jednotlivé; plané, kulturní i okrasné rostliny. Allium cepa - (česnek) cibule kuchyňská; pochází ze střední Asie, odedávna pěstována v kultuře Allium sativum - česnek kuchyňský; ze střední Asie, kulturní plodina Allium schoenoprasum - pažitka pobřežní; (Alopecurion pratensis, Molinion); pobřežní křoviny a břehy větších toků, půdy zaplavované, vlhké, neutrální až slabě kyselé; pěstovaná Allium ursinum - česnek medvědí; (Fagion, Carpinion, Ulmenion, Acerion pseudoplatani); stinné vlhké háje, bučiny, lužní lesy, kosodřevina; půdy vlhké, živné, hluboké; roztroušeně a šíří se Allium oleraceum - česnek planý; (Festuco-Brometea, Prunion spinosae, Geranion sanguinei, Bromion, Polyg.Chenopodion); kamenité stráně, vinice, pole, meze, světlé lesy, lemy, akátiny; půdy vysychavé, živné, vápnité, v teplejších krajích; hojně roztroušen.
Čel. Amaryllidaceae - amarylkovité Byliny vytrvávající cibulemi nebo oddenky; cévy jen v kořenech. Listy čárkovité, střídavé nebo ve 2 řadách. Květy oboupohlavné, s okvětím volným nebo srostlým, 3četné, entomogamní, podepřené toulcem. A 3+3, G(3) spodní; plod tobolka nebo bobule.
Galanthus nivalis - sněženka předjarní; (Querco-Fagetea, Alno-Padion, Fagetalia); lužní lesy, křoviny, louky a parky (zde zplanělá), půdy vlhké až mokré, živné, neutrální až slabě kyselé; v teplejších krajích Leucojum vernum - bledule jarní; (Ulmenion, Alno-Padion, Fagetalia, Carpinion, Calthenion); humózní lesy, lužní a suťové, mokré louky; půdy živné, vlhké, v horských krajích; hojně roztroušena, často ve velkých populacích Narcissus poëticus - narcis bílý; původně ve Středozemí, pěstována a občas zplaňuje
Čel. Asparagaceae – chřestovité a další čeledi (Hyacinthaceae, Agavaceae, Convallariaceae) Asparagus officinalis - chřest obecný; (Prunion spinosae, Festuco-Brometea; lesostepi, výslunné stráně, vinice; půdy vysychavé, živné, zásadité, v teplejších krajích pěstovaný a zplanělý Anthericum ramosum - bělozářka větvitá (Asphodelaceae - asfodelovité); (Seslerio-Festucion duriusculae, Quercion pubescentis, Erico-Pinion); výslunné kamenité stráně, lesostepi , doubravy, skály, písčiny; půdy vysychavé, vápnité, zásadité až neutrální, v teplejších krajích roztroušena Muscari tenuiflorum - modřenec tenkokvětý (Hyacinthaceae - hyacintovité); (Festuco-Brometea, Geranion sanguinei); výslunné stráně, lesní lemy, lesostepi, úhory; půdy vysychavé, vápnité, zásadité, v teplejších krajích vzácně Scilla bifolia agg. - ladoňka dvoulistá (Hyacinthaceae- hyacintovité); (Alno-Padion, Carpinion, QuercoCarpinion, Fagion, Alopecurion); vlhké louky, lužní lesy, půdy vlhké až zaplavované, humózní, hlinité, roztroušeně Hosta plantaginea - bohýška jitrocelová (Agavaceae - agávovité); pochází z Japonska , často pěstována v zahradách Convallaria majalis - konvalinka vonná (Convallariaceae - konvalinkovité); (Luzulo-Fagetalia, Quercion robori-petrae, Calamagrostion arundinaceae); světlé lesy, lužní lesy, půdy vlhké, živné, zásadité; hojně Maianthemum bifolium - pstroček dvoulistý (Convallariaceae - konvalinkovité); (Luzulo-Fagion, Quercion robori-petrae, Pinion mughi, Alnion glutinoso-incanae), stinné lesy od pahorkatin do hor, kosodřevina,; půdy chudé; hojně roztroušen Polygonatum multiflorum - kokořík mnohokvětý (Convallariaceae - konvalinkovité); (Ulmion, Fagion, Querco-Carpinion); lužní lesy, dubohabříny, bučiny; hojně roztroušen
Řád Liliales - liliotvaré Okvětní lístky s bazálními nektárii; prašníky extrorsní. Mnohem užší vymezení tohoto řádu je zdůvodňováno fylogenetickými vztahy; mnoho čeledí bylo přeřazeno do řádu Asparagales.
Čel. Liliaceae - liliovité Byliny většinou s cibulemi a zatahovacími kořeny. Listy jednoduché, celokrajné, bez palistů. Květy oboupohlavné, pravidelné; P 3+3, nápadné, barevné, často se skvrnami nebo čárkami. A 3+3, G (3), svrchní. Plod tobolka. Gagea lutea - křivatec žlutý; (Alno-Padion, Fagion, Carpinion, Arrhenatherion); louky, meze, humózní háje; hojně roztroušen Tulipa x gesnerana - tulipán zahradní; z Přední Asie, od 16.stol. pěstovaný v mnoha kultivarech Lilium martagon - lilie zlatohlavá; (Calamagrostion arundinaceae, Calamagrostion variae, Fagetalia); listnaté i smíšené lesy, křoviny, půdy zásadité až slabě kyselé, humózní, živné; roztroušeně
Čel. Trilliaceae Paris quadrifolia - vraní oko čtyřlisté; (Fagion, Carpinion, Alnion glutinosae, Vaccinio-Piceion); listnaté humózni a lužní lesy, půdy vlhké, živné, hluboké; roztroušeně
Čel. Melanthiaceae - kýchavicovité Veratrum album subsp. lobelianum - kýchavice bílá Lobelova; (Nardion, Adenostylion, Calamagrostion variae, Rumicion alpini); horské louky , nivy, klimaxové smrčiny; půdy vlhké, hubené, humózní, hluboké; vzácně
Čel. Colchicaceae – ocúnovité Colchicum autumnale - ocún jesenní; (Molinion, Salicion albae, Carpinion); mokré louky, slatiny, lužní lesy; půdy vlhké, živné, bohaté, neutrální až slabě kyselé; hojně roztroušen
Podtř. Commelinidae, „Commelinoids“ Na základě molekulárních studií monofyletická skupina, sdružující řády Arecales (palmy), Poales (lipnicotvaré, do kterých jsou řazeny trávy, sítinovité a šáchorovité), Commelinales (křížatkotvaré) a Zingiberales, tedy asi polovinu druhů jednoděložných. Morfologicky i jinak obtížně definovatelné; společným znakem většiny je škrobnatý endosperm. V buněčných stěnách kyselina ferulová a kumarová, tracheje ve všech částech těla včetně nadzemních, křemičitanová tělíska v listech; listy bez řapíku s jazýčky a pochvou, redukované květní obaly a tedy opylení větrem, pestík redukován až na 1 karpel, endosperm bohatý na škrob, květy často sdruženy v bohatá květenství. V současných systémech je tato skupina jednoděložných obvykle označována jako „Commelinids“, „Commelinanae“ „Commelinoid monocots“ apod. Dřívější vymezení podtř. Commelinidae se lišilo tím, že do ní nepatřily palmy.
Řád Arecales – arekotvaré, palmy Čel. Arecaceae - arekovité Stromy až 60 m vys., netloustnou sekundárně, nevětvené; listy rozlišené na pochvu, řapík a čepel, vějířovité nebo zpeřené. Mnoho květů ve velkých květenstvích, květy pravidelné, okvětí ve 2 kruzích, kruhy po 3 lístcích vnější a vnitřní, A 3+3, tvořící velká květenství; plody peckovice nebo bobule; semena bez škrobu. Největší hustota druhů z čeledi je okolo rovníku a klesá směrem k obratníkům, nejvíce v tropické Asii a Jižní Americe; hospodářsky významné druhy pěstované pro kokosové ořechy, datle, ságo atd. Cocos nucifera – kokosovník ořechoplodý Phoenix dactylifera – datlovník pravý
Řád Poales, lipnicotvaré Květy většinou velmi malé, s redukovanými květními obaly, ve složených květenstvích; anemogamie.
Čel. Bromeliaceae - bromeliovité Většinou epifytické byliny s listy xeromorfní stavby v růžici; některé jsou bezkořenné, vodu absorbují pomcí chlupů; květy pravidelné, oboupohlavné s rozlišenými obaly na zelený kalich a barevnou korunu, tříčetné; květenství klas nebo lata, listeny v květenství nápadně zbarvené, plod bobule nebo tobolka; především tropické oblasti Ameriky Ananas comosus - anansovník chocholatý Tillandsia usneoides - tilandsie
Čel. Juncaceae - sítinovité Chladno- a vlhkomilné byliny především severní polokoule; listy trávovitého vzhledu; čárkovité, duté válcovité, někdy redukované, ve třech rovinách, na bazi pochvaté; květy drobné, pravidelné, s obaly bílými, zelenými až hnědými skládají kružel, klas nebo strboul, oboupohlavné, P 3+ 3, A 3 + 3, G (3) svrchní, blizny 3 dlouhé, tobolky pukající 3 chlopněmi Juncus effusus - sítina rozkladitá; (Molinion, Calthion); vlhké louky, pastviny, břehy vod; půdy vlhké, nevápnité, kyselé, písčité, rašelinné; hojná Juncus bufonius - sítina žabí; (Nanocyperion); vlhké písčiny, bahnité pastviny, luční mokřady, obnažené břehy rybníků; půdy vlhké, živné, nevápnité až zasolené, v teplejších krajích; hojně Juncus articulatus – sítina článkovaná; (Caricion fuscae, Calthion, Molinion, Nanocyperion, AgropyroRumicion crispi); vlhké louky, bažiny, obnažená dna rybníků, prameniště; půdy vlhké až mokré, živné, nevápnité, kyselé; hojně Luzula luzuloides - bika bělavá; (Fagion, Luzulo-Fagion, Quercetea robori-petraeae, Pino-Quercetum, Carpinion, Luzulo-Abietion); světlé lesy, lesní paseky; vlhké, v létě vysychavé půdy, hubené, nevápnité, kyselé, humózní; hojně Luzula campestris - bika ladní; (Nardo-Callunetea, Cynosurion, Arrhenatherion); suché louky, pahorky, stráně; půdy suché, nevápnité, kamenité až hlinité; hojně
Čel. Cyperaceae - šáchorovité
Trávovitý vzhled, často vlhkomilné až vodní; průřez stonkem trojúhelníkovitý, listy trojřadé, čárkovité, stonek nahoře většinou bez listů; okvětí redukované v šupiny nebo chlupy, tyčinky 3, pestík s velkými bliznami, květy v paždí listenů jednopohlavné nebo oboupohlavné, sdružené v klásky a ty pak dále v květenství vyššího řádu. Anemogamie. Plod nažka, někdy (u rodu Carex) uzavřená ve srostlém listenu (mošnička). Scirpus sylvaticus - skřípina lesní; (Calthion, Phragmition, Alno – Padion); lužní lesy, bahnité břehy, příkopy, slatiny, půdy živné, mokré, nevápnité; hojně roztroušena Schoenoplectus lacustris - skřípinec jezerní; (Phragmition); mělké stojaté vody, na písčitém dně, eutrofní vody, bahnité; vzácně Eriophorum angustifolium - suchopýr úzkolistý; (Rhynchosporion albae, Caricion lasiocarpae, Caricion fuscae); rašeliniště, vrchoviště, močálové louky, půdy mokré, hubené, rašelinné, hluboké; roztroušeně Carex brizoides - ostřice třeslicovitá; (Alnion glutinosae, Alno-Padion, Calthenion, Fagion); vlhké lesy, břehy potoků; půdy vlhké až mokré, humózní; hojně Carex praecox - ostřice časná; (Cynosurion, Nardion, Agropyrion intermedii,Festucion palentis, Koelerion gracilis); suší pastviny, louky, meze, náspy, půdy výhřevné, živné, zásadité i neutrální; roztroušeně Carex ovalis – ostřice zaječí; (Nardetalia, Caricion fuscae, Agropyro-Rumicion); vlhké pastviny, lesní cesty, rašeliniště, půdy vlhké, hubené; hojně roztroušeně Carex nigra – ostřice obecná; (Sphagnion, Caricion fuscae, Caricion davallianae, Calthion); mokré louky, pastviny, močály, břehy vod, půdy hubené, kyselé, podmáčené; hojně
Čel. Poaceae - lipnicovité Byliny vytrvalé i jednoleté, vzácně dřevnatějící (bambusy); svazčité kořeny, plazivé oddenky; stéblo duté, kolénkaté, oblé, málo větvené, listy úzce čárkovité, ve dvou řadách, žilnatina souběžná; čepel + pochva + jazýček +ouška; květy více pozměněny než u šáchorovitých; květy zdánlivě bezobalné sedí mezi pluchou a pluškou; pluška vznikla ze 2 lístků vnitřního kruhu okvětí, plenka ze 2 lístků vnitřního kruhu okvětí; plevy a pluchy jsou listenového původu; anemogamní, A 3, výjimečně A 3 + 3, s dlouhými nitkami; pestík ze 3 plodolistů, často 2 péřité blizny, základním květenstvím je 1- nebo vícekvětý klásek; klásky skládají klasy nebo laty; plodem je obilka (osemení srostlé s oplodím). Z ekonomického hlediska nejdůležitější čeleď vůbec (obilniny, pícniny atd.); ekosystémy s dominantními trávami ± přirozené (stepi, prérie, pampy, savany, vysokohorské trávníky - hole) nebo člověkem vytvořené a udržované (pole, louky). Dactylis glomerata - srha říznačka; (Arrhenatherion, Cynosurion, Artemisietalia); louky, pastviny, meze, křoviny, lesní lemy; půdy živné, dusíkaté, neutrální až slabě kyselé, písčité až hlinité; hojně Poa annua - lipnice roční; (Polygonion avicularis, Cynosurion, Secalietea, Chenopodietea); ruderální místa, zahrady apod.; půdy vlhké, zastíněné, dusíkaté, humozní; hojně Poa nemoralis - lipnice hajní; (Carpinion, Querco-Carpinion, Fagion, Quercion pubescentis-petraeae, Prunion spinosae); listnaté lesy, lesní lemy, křoviny, paseky; obecně Lolium perenne - jílek vytrvalý; (Cynosurion, Polygonion avicularis); suché louky, pastviny, trávníky, často na sešlapávaných místech; půdy vlhké, živné, dusíkaté; hojně Bromus sterilis - sveřep jalový; (Sisimbrion, Robinion, Galio-Alliarion); ruderalizované plochy; půdy vlhké, vysychavé, živné, dusíkem bohaté, písčité; v teplejších krajích hojně Brachypodium pinnatum - válečka prápořitá; (Festuco-Brometea, zvláště Bromion erecti a CirsioBrachypodion; Erico-Pinetea); suché až vlhké louky; půdy vápnité až písčitohlinité, humózní; hojně Festuca pratensis – kostřava luční; (Alopecurion pratensis, Calthion, Arrhenatherion, Cynosurion, Bromion); louky; půdy vlhké, zásadité až slabě kyselé; hojně Hordeum vulgare - ječmen setý; od neolitu pěstovaný Elytrigia repens - pýr plazivý; (Alopecurion, Agropyro-Rumicion, Artemisietea, Festuco-Brometea); pole, louky, pastviny, zahrady, rumiště, půdy vlhké i suché, živné, vápnité i nevápnité, dusíkaté i chudé; hojný, obtížný plevel Triticum aestivum - pšenice setá; z Přední Asie, odtud v kultuře od neolitu; půdy výhřevné, vysychavé, zásadité Secale cereale - žito seté; od doby bronzové v kultuře, půdy vlhčí, neutrální až slabě kyselé, hlinité i písčité Arrhenatherum elatius - ovsík vyvýšený; (Molinio-Arrhenatheretea, Calamagrostion arundinaceae, Aegopodion podagrariae); půdy vlhké, vysychavé, živné, zásadité až slabě kyselé; hojný Agrostis capillaris - psineček rozkladitý; (Arrhenetheretalia, Nardetalia, Corynephorion, Epilobion angustifolii); půdy nevápnité, vlhké i vysychavé, kamenité, písčité, hluboké; hojně Calamagrostis epigeios - třtina křovištní; (Arrhenetheretalia, Prunetalia, Artemisietea, Epilobion angustifolii, Molinion, Salicetalia purpureae); půdy vlhké i suché, hubené i živinami bohaté, hluboké; hojná, často expanzivní
Deschampsia cespitosa - metlice trsnatá; (Eriophorion vaginatae, Calthion, Deschampsion cespitosae, AlnoPadion, Salicion albae, Salicion pentandrae, Carpinion, Fagion); rašeliniště, mokřady, pastviny, vlhké lužní lesy, horské nivy, prameniště; hojně roztroušena Avenella flexuosa - metlička křivolaká; (Nardion, Luzulo-Fagion, Quercetea robori-petraeae, Pinion mughi); půdy hubené, vysychavé, nevápnité, rašelinné; bory, borové doubravy, smrčiny, chudé bučiny; hojně Phragmites australis - rákos obecný; (Phragmition, Salicion albae, Alnion glutinosae, Molinion); půdy mokré, přeplavované, živné, zásadité až neutrální, bahnité; rákosiny, olšiny, pobřežní křoviny, mokré louky; obecně Anthoxanthum odoratum - tomka vonná; (Molinio-Arrhenatheretea, Nardo-Calunetea, Quercetalia roboripetraeae); louky, pastviny, trávníky, půdy vysychavé, neúživné, neutrální až kyselé; hojně Alopecurus pratensis - psárka luční; (Alopecurion pratensis, Arrhenatherion, Calthion, Molinion); mokré louky v aluviu, kulturní louky; vlhké, živné, neutrální až kyselé půdy, hluboké, až zasolené; hojně Phleum pratense - bojínek luční; (Arrhenatherion, Cynosurion, Calthion); kulturní louky, pastviny, mokré louky; půdy vlhké, živné, vápenné, hojně Stipa pennata - kavyl Ivanův; (Festucion valesiacae); stepi; půdy vysychavé, výhřevné, vápnité, zásadité, mělké, černozemní; v nejsušších krajích roztroušeně až vzácně Nardus stricta - smilka tuhá; (Nardion, Eriophorion vaginatae, Violion caninae, Genistion, Pinion mughi); pastviny, chudé sušší travní porosty; půdy vlhké i suché, chudé, nevápnité, rašelinné, písčitohlinité, v horách Avena sativa – oves setý; od doby bronzové setý; půdy vlhké, kyselé až neutrální Panicum miliaceum – proso seté; z Přední Asie, od prehistorických dob pěstované, zplaňuje Setaria viridis - bér zelený; (Panico-Setarion, Polygono-Chenopodion, Sisymbrion); rumiště, lada, zahrady; půdy vlhké a v létě vysychavé, volné, hlinité i písčité; hojně Zea mays - kukuřice setá; původ z Mexika, hojně pěstovaná
Čel. Sparganiacea - zevarovité Oddenky v bahně, listnaté stonky; listy čárkovité a střídavé; květy jednopohlavné, četné, pravidelné, anemochorní, květenství kulovitá, horní samčí a dolní samičí; rostliny jednodomé Sparganium erectum - zevar vzpřímený; (Phragmition, Glycerion-Sparganii); stojaté, mělké vody, zazemněná část rybníků, eutrofni vody; roztroušeně
Čel. Typhaceae - orobincovité Bahenní rostliny s oddenkem, jednoduché listy; květy velmi drobné ve válcovitých palicovitých květenstvích, palice samčích květů na lodyze nad palicemi samičími; květní obaly redukované. Typha latifolia - orobinec širolistý; (Phragmition, Alnion glutinosae); pobřežní rákosiny, lužní lesy, v eutrofních vodách asi do 0,5 m hloubky; hojně Typha angustifolia - orobinec úzkolistý; (Phragmition); bahnité břehy stojatých vod, i zasolené, až do 1 m hloubky; roztroušeně
Eudicots (Tricolpates) – „Typické“ dvouděložné Charakteristickým znakem je především trikolpátní pyl nebo pyl od tohoto typu odvozený; okvětí je často rozlišeno na kalich (sepaly) a korunu (petaly); perforace stěn cév je zpravidla jednoduchá. Jedná se o skupinu monofyletickou. Do Eudicots řadíme asi 3/4 všech kvetoucích rostlin. Do dvouděložných byly původně řazeny i další původnější čeledi (leknínovité, podražcovité, pepřovníkovité, šácholanovité atd.), jejich postavení v systému je podle současných názorů jiné (rozdíl mezi dvouděložnámi, „Dicots“ a pravými dvouděložnými, „Eudicots“).
Třída Rosopsida Řád Proteales Čel. Proteaceae (včetně Platanaceae) - platanovité Dřeviny, střídavé listy, kulovitá květenství, čtyřčetné květy jednopohlavné, K 4, C redukovaná nebo lístky změněny na nektaria, A4, G 1 s dlouhou čnělkou, G apokarpní. Výskyt především v Eurasii a Severní Americe.
Platanus hispanica - platan javorolistý; introdukce do Čech r. 1835; pravděpodobně ustálený kříženec p. východního a p. západního
Řád Ranunculales - pryskyřníkotvaré Čel. Papaveraceae – mákovité (včetně čel. Fumariaceae – zemědýmovité) Jednoleté i vytrvalé byliny, mléčící i bez mléčnic; listy střídavé bez palistů, složené nebo členěné, řapíkaté; květy jednotlivé nebo v hroznech, pravidelné, bisymetrické nebo monosymetrické, heterochlamydní, kališní lístky 2, prchavé, korunní 4 buď všechny ± stejné (a věty pravidelné) nebo jeden vnější protažen v ostruhu (a květy souměné nebo bisymetrické); plod tobolka nebo nažka. Rostliny se souměrnými květy je možné oddělit do čel. Fumariaceae, zemědýmovité. Papaver argemone – mák rolní; (Aphanion, Papaveretum argemonis); polní plevel, písčité půdy; roztroušeně Papaver rhoeas – mák vlčí; (Caucalion lappulae, Aphanion, Sisymbrion officinalis); - archeofyt;rumiště, úhory, polní plevel; hojně roztroušen Papaver dubium – mák pochybný; (Aphanion, Sisymbrion officinalis); -, polní plevel, písčiny, rumiště; v teplejších polohách roztroušen Chelidonium majus – vlaštovičník větší; (Chelidonio-Robinietalia, Galio-Alliarion, Sambuco-Salicion); rumiště, nitrofilní stanoviště, akátiny, sutě; hojně Dicentra spectabilis – srdcovka nádherná (jinde také Fumariacea – zemědýmovité); z Číny a Japonska, pěstovaná v zahrádkách Corydalis cava – dymnivka dutá (Alno-Ulmion, Fagion, Carpinion) humózní háje, lužní lesy, křoviny; roztroušeně Fumaria officinalis – zemědým lékařský (Secalietalia, Polygono-Chenopodietalia, Fumario-Euphorbion); plevel v obilovinách i okopaninách, rumiště; hojně
Čel. Ranunculaceae - pryskyřníkovité Podčel. Helleboroideae – čemeřicové Jednoleté nebo vytrvalé byliny; listy jednoduché i složené, střídavé a bez palistů; květy v hroznovitých květenstvích nebo jednotlivé, oboupohlavné, 3-8 četné, květní části v kruhu (=cyklické) až spirální, podle více rovin souměrnosti (pravidelné) , s květními obaly nerozlišenými (homochlamydní) nebo rozlišenými (heterochlamydní); pokud homochlamydní, tak kališní lístky vzhledu okvětí a koruna přeměněna v nektaria; tyčinek mnoho až 6, pestíků více, každý z jednoho plodolistu (apokarpní gyneceum), integumenty na vajíčku 1 – 2, plodolisty s mnoha vajíčky (plod měchýřek, vz. bobule), vyvinuta nektaria; obsahují alkaloidy a glykosidy. Rozšíření kosmopolitní, hlavně v mírném až studeném pásmu severní polokoule. Actaea spicata - samorostlík klasnatý; (Eu-Fagenion, Cephalanthero-Fagenion, Sambuco-Salicion capreae); plod bobule; vlhké humózní bučiny, od pahorkatin do hor Helleborus niger - čemeřice černá; pův. v Alpách, pěstovaná v zahrádkách Eranthis hyemalis - talovín zimní; z jižní Evropy, v zahrádkách, zplaňuje Aquilegia vulgaris - orlíček obecný; (Querco-Fagetea, Quercion pubescenti–petraeae, Carpinion, Fagion); suboceánský, slabě zásadité půdy; doubravy, klenové bučiny, aluvia potoků; často pěstován a zplaňuje; roztroušeně Caltha palustris - blatouch bahenní; (Montio-Cardaminetea, Phragmiti-Magnocaricetea, Alnetea glutinosae, Molinietalia, Calthion); prameniště, vlhké louky, lužní lesy, mokřady, hojně Trollius altissimus - upolín nejvyšší, u. evropský; (Polygono-Trisetion,Cardamino-Montion, Molinietalia, Calthion); světlomilný, vlhké louky, od nížin do hor, roztroušeně Nigella arvensis - černucha rolní; (Caucalion lappulae); pole, rumiště, světlomilná, teplomilná; na suchých bazických vápnitých půdách s nízkým obsahem dusíku, citlivá na pesticidy; archeofyt ze Středomoří; vzácně Delphinium elatum - stračka vyvýšená; (Calamagrostion arundinaceae, Adonostylion); bučiny, horské louky, vzácně Aconitum variegatum - oměj pestrý; (Alno-Ulmion, Salicion triandrae, Phalaridion arundinaceae, Adenostylion); stínomilný, především horský, suboceánský, na vlhkých stanovištích v lužních lesích, pobřežních křovinách, loukách; roztroušeně; všechny druhy rodu prudce jedovaté Aconitum vulparia, - oměj vlčí mor; (Tilio-Acerion, Alno-Ulmion, Prunion spinosae); vlhčí a suťové lesy; roztroušeně
Podčel. Ranunculoideae - pryskyřníkové Byliny, listy bez palistů, květenství hroznovitá, vrcholičnatá i jednotlivé květy; květy pravidelné, homochlamydní i heterochlamydní, gyneceum apokarpní, pestíky četné, květní lůžko často vyklenuté, semeník s jedním vajíčkem, plod nažka. Thalictrum aquilegifolium - žluťucha orlíčkolistá; (Mulgedio-Aconitetea, Alno – Ulmion, Fagion, Alnetum incanae, Calthion); olšiny, smrčiny, od podhůří do hor; zastíněná, vlhká, stanoviště s dostatkem dusíku; roztroušeně Thalictrum lucidum - žluťucha lesklá; (Molinion, Calthion, Alno-Ulmion); vlhké louky, lužní lesy, pobřežní křoviny; vzácně Pulsatila pratensis subsp. bohemica - koniklec luční český; (Sedo-Sclerantetea, Festucetalia valesiacae ); teplejší oblasti, suchá, dusíkem chudá stanoviště, na primitivních půdách; xerotermní trávníky, nezapojené suché porosty na skalách, vzácně Anemone nemorosa (syn.: Anemonoides nemorosa) - sasanka hajní; (Querco-.Fagetea); lužní lesy, doubravy až smrčiny; hojně Anemone sylvestris - sasanka lesní; (Quercion pubescentis petraeae, Prunetalia, Festucetalia valesiacae); světlomilná, teplomilná, snáší sucho, dusíkem chudá stanoviště na vápnitých půdách; teplomilné doubravy a křoviny, xerotermní trávníky Hepatica nobilis - jaterník trojlaločný, podléška; (Carpinion, Fagion, Prunion spinosae); listnaté lesy, háje, křoviny; v mírně teplých oblastech, roztroušeně Clematis vitalba - plamének plotní; (Alno-Ulmion); liána; lužní lesy a keřová společenstva, teplá a středně vlhká stanoviště, s dostatkem dusíku; v Čechách zplanělý, na J Moravě snad původní Ranunculus acris - pryskyřník prudký; (Molinio-Arhenatheretea, Calamagrostietalia villosae); světlomilný, louky a pastviny na vlhkých stanovištích Ranunculus repens - pryskyřník plazivý; (Molinio-Arrhenatheretea, Galio-Urticetea, Aegopodion podagrariae, Plantaginetea majoris, Alno-Ulmion); polorumištní narušovaná místa, vlhká až mokrá stanoviště, louky, lužní lesy; hojně Ranunculus flammula - pryskyřník plamének; (Calthion, Caricion fuscae); prameniště, mokřiny, mokré lesní cesty, kyselé půdy Ranunculus lanuginosus - pryskyřník kosmatý; (Tilio–Acerion, Acerenion, Eu-Fagenion, Alnenion glutinoso-incanae); lužní a suťové lesy, aluvia potoků, květnaté bučiny; vlhčí dusíkem bohaté půdy; na zastíněných místech Batrachium aquatile - lakušník vodní; (Batrachion aquatilis); v pomalu tekoucích mírně eutrofních vodách Ficaria verna subsp. bulbifera - orsej jarní hlíznatý; (Fagetalia, Alno-Ulmion, Calthion); součást jarního aspektu (krátké vegetační období); bučiny, lužní lesy, háje, mokré louky; hojně Myosurus minimus - myší ocásek nejmenší; (Nanocyperion flavescentis); pole; světlomilný, mírně teplomilný, na vlhčích i vysychavých kyselých dusíkem chudých půdách; vzácně Adonis vernalis - hlaváček jarní; (Bromion erecti, Geranion sanguinei, Quercion pubescenti–petraeae); xerotermní trávníky, pastviny, šípákové doubravy; bazické, vápnité vysychavé půdy v teplých oblastech
Čel. Berberidaceae – dříštálovité Vytrvalé byliny nebo keře,;listy střídavé, bez palistů; květenství hrozen nebo lata, květy oboupohlavné, heterochlamydní, 3 – 4 četné, obaly volné, nektária vyvinuta, plod bobule nebo tobolka Berberis vulgaris – dříšťál obecný; (Quercion pubescenti-petraeae, Prunion spinosae); výsluné svahy, písčité a písčitohlinité půdy, preferuje v podkladu vápník; šípákové doubravy a jejich lemy Mahonia aquifolium – mahonie cesmínolistá; - pochází ze západní části Severní Ameriky, u nás se pěstuje od r. 1844 a zplaňuje
„Core Eudicots“ – „vlastní“ dvouděložné Zahrnuje 97% všech pravých dvouděložných (Eudicots); vyznačují se 5četnými květy, obaly rozlišenými na kalich a korunu a tyčinkami ve dvou kruzích.
Řád Santalales - santalotvaré
Čel. Loranthaceae - ochmetovité Poloparazitické keře na dřevinách; listy zelené, jednoduché, kožovité, vstřícné; květy 3-2četné, v dvoukvětých květenstvích, květní obaly silně redukované, semeník srůstá s češulí, plod nepravá bobule. V tropech, jeden druh i ve střední Evropě Loranthus europaeus - ochmet evropský; výskyt téměř jen na dubech, odebíráním vody z pletiv může způsobit úhyn hostitele; u nás hlavně v termofytiku střední části Čech a na jižní Moravě
Čel. Santalaceae - santalovité (včetně čel. Viscaceae – jmelovité) Poloparazitické zelené rostliny, pozemní i na dřevinách; listy stířdavé nebo vstřícné, květy spíš malé, oboupohlavné až jednopohlavné, plod nepravá bobule (češule srůstá s osemením) nebo nažka Viscum album - jmelí bílé; výskyt na jehličnatých i listnatých stromech (asi 30 rodů hostitelů), hlavně v mezofytiku severních, středních a východních Čech a na Moravě Thesium linophyllon – lněnka lnolistá
Řád Caryophyllales – hvozdíkotvaré Velký řád, druhy se specifickou životní strategií schopné růst na otevřených půdách, i zasolených, metabolismus C4, CAM cyklus, často sukulenty, nemají mykorhizu
Čel. Cactaceae (Opuntiaceae) - opunciovité Byliny s zdužnatým stonkem; listy redukované, často metamorfované v trny nebo šupiny; květy velké, spirálně až spirocyklicky stavěné, pravidelné, entomogamní (opylení hmyzem), kalich mnohočetný, tyčinek mnoho, pestík synkarpní, plod bobule. Původní v pouštích a polopouštích Ameriky Opuntia ficus-indica - nopál smokvoň; pěstovaný a zplanělý v j. Evropě Phyllocactus hybridus - pokojová rostlina („vánoční kaktus“), lodyhy zploštělé, červené květy
Čel. Amaranthaceae - laskavcovité včetně čel. Chenopodiaceae – merlíkovité Jednoleté i vytrvalé byliny s hvězdovitými nebo měchýřovitými chlupy; velká plasticita orgánů, střídavé listy kosníkovité, bez palistů; květy jednopohlavné nebo oboupohlavné, 5četné až 3četné, mnohomanželné (polygamní), malé, P haplochlamydní až achlamydní, pravidelné, jednotlivé nebo tvoří dichasia a následně cymosní klubíčka skládají laty a klasy; tyčinek 3 - 5, plod tobolka, oříšek nebo nažka, často obalena vytrvávajícím okvětím nebo (Atriplex, lebeda) ve zvětšených listéncích, krovkách. Hlavně v tropech a subtropech, u nás většinou zavlečené na ruderální místa; sukulentní stavba; výskyt v aridních oblastech, zasolená (halofilní), synantropní nebo dusíkem bohatá (nitrofilní) stanoviště Amaranthus retroflexus - laskavec srstnatý; (Chenopodietea); rumiště, úhory; světlomilný, teplé oblasti, dusíkatými látkami bohatá stanoviště; Amaranthus powellii (syn.: A. chlorostachys) - laskavec zelenoklasý; (Chenopodietea); světlomilný, narušená stanoviště; rumiště Amaranthus caudatus - laskavec ocasatý; okrasná rostlina, v Asii a Americe pěstován i jako obilovina Chenopodium album agg. - merlík bílý, (Sisymbrion officinalis, Arction lappae, Polygono-Chenopodietalia); rumiště, velké nároky na světlo, teplo, dusíkem bohatá stanoviště; archeofyt z Asie Chenopodium hybridum - merlík zvrhlý, (Chenopodietea, Sisymbrion officinalis, Fumario-Euphorbion); rumiště, plevel v okopaninách; mírně teplé oblasti, středně vlhké, vápnité dusíkaté půdy Chenopodium bonus-henricus - merlík všedobr, (Chenopodietea, Aegopodion podagrariae, Arction lappae); rumiště; světlomilný, na dusíkem bohatých stanovištích Atriplex hortensis - lebeda zahradní, pochází z JZ Sibiře, pěstovaná v zahradách a zplaňuje Atriplex sagittata (A.nitens , A. acuminata) - lebeda lesklá (Sisymbrion officinalis, Atriplicetum nitensis); rumiště, obnažené půdy; archeofyt, světlomilný, teplomilný, snáší zasolení; indikátor dusíkem bohaých stanovišť; hojně Beta vulgaris - řepa obecná, ř. burák, původně na mořském a říčním pobřeží v západní a jižní Evropě a dále do střední Asie; kulturní plodina Spinacia oleracea - špenát setý, z Přední a střední Asie, pěstován jako zelenina
Čel. Caryophyllaceae - hvozdíkovité Podčel. Alsinoideae (syn.: Stellarioideae) – ptačincové Byliny; listy čárkovité, vstřícné, květy oboupohlavné, malé, 4-5 četné, cyklické, pravidelné, rozlišený kalich a koruna, kalich volný, koruna někdy chybí; opylení hmyzem, dichasiální květenství; tobolka, vzácně bobule Stellaria media - ptačinec žabinec; (Chenopodietea, Galio- Urticetea, Secalietea); rumiště, zahrady, pole, dusíkem bohatá stanoviště, archeofyt; hojně Stellaria holostea - ptačinec velkokvětý; (Carpinion, Tilio-Acerion, Prunion spinosae); půdy humózní; háje, suťové lesy, lesní lemy; hojně roztroušen Cerastium arvense - rožec rolní; (Sedo-Scleranthetea, Festuco- Brometea); suché meze, pastviny, okraje polí, nevýživné půdy; hojně roztroušen Holosteum umbellatum - plevel okoličnatý; (Sedo-Sclerantetea, Festuco-Brometea); sušší travnaté a kamenité stráně, nezapojená stanoviště; roztroušeně Myosoton aquaticum (Malachium aquaticum) - křehkýš vodní; (Alnion glutinosae, Bidention tripartiti, GalioUrticetea); lužní lesy, břehy vod, letněná dna rybníků; roztroušeně Scleranthus anuus - chmerek roční; (Aphanion, Polygono-Chenopodietalia); plevel na polích, zahradách, na kamenitých terasách; roztroušeně
Podčel. Caryophylloideae - hvozdíkové Jednoleté až vytrvalé byliny, dichasiálně větvené zvláště v květenství; listy vstřícné křižmostojné bez palistů, květy ve vrcholičnatých květenstvích (vidlan), heterochlamydní, 5četné, kalich srostlý a neopadavý, koruna vyvinuta, plod tobolka nebo nažka. Agrostemma githago - koukol polní; (Secalietalia); archeofyt v obilí, vyhubený Lychnis flos-cuculi - kohoutek luční; (Molinietalia, Alno-Ulmion); vlhké až mokré louky, hloboké a živinami bohaté půdy; roztroušeně Silene vulgaris (S. inflata, Oberna behen) - silenka nadmutá, s. obecná; (Polygono-Trisetion, Calamagrostion villosae, Dauco-Melilotion); světlomiln; na dusík chudých půdách, kamenitá místa; lada, pastviny Silene nutans - silenka nící; (Genisto germanicae – Quercion, Prunion spinosae, Violion caninae); zastíněná, suchá stanoviště, chudá dusíkem; doubravy, lesní lemy, suché trávníky; roztroušeně Steris viscaria (Viscaria vulgaris) - smolnička obecná; (Viscario-Quercetum, Trifolion medii, Koelerio– Phleion phleoidis); suché lesní lemy, travnaté svahy, skeletovité půdy Silene latifolia subsp. alba (Melandrium album) - silenka širolistá bílá, knotovka bílá; (Arction lappae, Veronico politae–Taraxacion); polorumištní místa, úhory, dusíkem bohatá stanoviště; rumiště, narušené kulturní louky; hojně Dianthus deltoides - hvozdík kropenatý; (Violon caninae, Genistion, Trifolion medii, Hyperico perforati– Scleranthion perennis); suchá místa, vřesoviště, minerálně chudé půdy; roztroušeně Dianthus carthusianorum - hvozdík kartouzek; (Alysso-Festucion pallentis, Koelerio–Phleion phleoides); lesostepi a skály, světlomilný, dusíkem chudá stanoviště, suchá; rotroušeně Saponaria officinalis - mydlice lékařská; (Dauco-Melilotion, Arction lappae, Galio-Urticetea); lada, rumiště, pobřežní křoviny, železnice; nitrofilní; pův. ve Středomoří
Podčel. Illecebrideae – nehtovcové Jednoleté i vytrvalé byliny, listy s palisty, vstřícné; květenství vidlan nebo vijan, květy 5četné, haplochlamydní, kalich volný nebo kátce srostlý, zdánlivé koruní lístky (vznikly petiolizací staminodií = přeměnou nitek sterilních tyčinek) volné; semeník z 5 – 2 plodolistů, srostlý, čnělky volné nebo srostlé, plod tobolka nebo nažka. Spergula arvensis - kolenec rolní; (Spergulo-Oxalidion, Panico-Setarion); polní plevel, úhory, půdy kyselé; roztroušeně Spergularia rubra – kuřinka červená; (Polygonion avicularis); písčitá pole, lesní světliny, písčité a kyselé půdy; roztroušeně
Čel. Droseraceae – rosnatkovité Vytrvalé, masožravé byliny; listy v přízemní růžici, jednoduché, celokrajné, s citlivými chlupy (tentakule); květy v klasnatých vijanech, oboupohlavné, pravidelné, 5četné, heterochlamydní; vícesemenná tobolka.
Drosera rotundifolia - rosnatka okrouhlolistá; (Scheuchzerio-Caricetea fuscae, především Caricion fuscae; Rhynchosporion albae, Oxycocco-Sphagnetea); rašeliniště, vrchoviště; od pahorkatiny do hor, v územích s vyššími srážkami, na rašelinné půdě s nedostatkem dusíku
Čel. Polygonaceae - rdesnovité Jednoleté až vytrvalé byliny, jednodomé nebo dvoudomé; listy jednoduché, střídavé, s blanitou botkou (přeměněné palisty); květy oboupohlavné, malé, stejnoobalné až bezobalné, s článkovanou stopkou (perikladium), P 2-3 nebo 5, vnitřní kruh okvětí tvoří krovky (nap. rod šťovík, Rumex), G (3) svrchní; vrcholičnaté svazečky nebo klubíčka květů skládají latu nebo hrozen; plod tříhraná nebo čočkovitá nažka; především v mírném pásu severní polokoule Rumex acetosa (Acetosa pratensis) - šťovík kyselý (kyseláč luční); (Molinio- Arrhenatheretea, Alopecurion pratensis, Calthion); vlhké i kulturní louky, světlomilný, snášející dusíkem bohatá stanoviště, čerstvé až vlhké půdy Rumex acetosella (Acetosella multifida) - šťovík menší; (Nardo-Callunetea); písčiny, trávníky, pole, vřesoviště; světlomilný,snášející sucho, kyselé podloží, dusíkem chudá stanoviště; velmi variabilní morfologicky i v počtu chromozomů Rumex crispus - šťovík kadeřavý; (Agropyro-Rumicion crispi, Alopecurion pratensis); vlhká lada, louky, rumiště, pastviny, na dusíkatých půdách Rumex obtusifolius - šťovík tupolistý; (Galio-Urticetea, Arction lappae, Rumicion obtusifolii, Aegopodion podagrariae, Artemisietea); zastíněná, dusíkem bohatá stanoviště; vlhká lada, rumiště, ruderalizované pastviny; velmi variabilní především ve tvaru krovek Rheum rhabarbarum - reveň kadeřavá, rebarbora; zelenina pěstovaná pro řapíky, vyžaduje živinami bohaté půdy; pochází z Číny, Mongolska a Sibiře Bistorta major (Polygonum bistorta) - hadí kořen větší (rdesno hadí kořen); (Calthion, Polygono-Trisetion); vlhké louky; slabě kyselé půdy, mírně zásobené dusíkem; od podhůří do subalpinského pásma Persicaria amphibia - rdesno obojživelné; (Nymphaeion albae, Phragmiti–Magnocaricetea, Galio-Urticetea); světlomilné, kořenující v bahně, roste ve vodě a v rákosinách (na dně kořenující makrofyt) i na vlhkých stanovištích Persicaria maculata - rdesno červivec; (Polygono-Chenopodietalia, Sisymbrietalia, Bidentetalia); vlhká stanoviště, pole, příkopy, rumiště; vyžaduje dusíkem bohatá stanoviště Persicaria lapathifolia - rdesno blešník; (Bidentalia, Sisymbrion officinalis); rumiště, narušená podmáčená stanoviště Polygonum aviculare - truskavec ptačí (rdesno ptačí); (Polygono-Chenopodietalia); mechanicky narušovaná stanoviště, komposty, plevel v polích a na zahradách; velmi variabilní Fallopia convolvulus - opletka obecná; Secalietalia, Polygono-Chenopodietalia); plevel v okopaninách, úhory; písčito-hlinité půdy Reynoutria japonica - křídlatka japonská; (Calystegion sepii); světlomilná, teplomilná; preferuje vlhká, místa bohatá dusíkem; pochází z Číny a Japonska, u nás jen samičí klony; původně pěstovaná pro okrasu, invazní neofyt Fagopyrum esculentum - pohanka jedlá; medonosná rostlina, pěstovná pro nažky jako obilovina; pochází ze střední Asie
Řád Saxifragales - lomikamenotvaré Čel. Paeoniaceae - pivoňkovité Keře nebo vytrvalé byliny; listy laločnaté, bez palistů, květy jednotlivé, oboupohlavné, heterochlamydní, K 5, C 10 – 5, někdy „plnokvěté“, A pomnožené v 5 svazečcích, apokarpní gyneceum, dřevnatý měchýřek. Paeonia officinalis - pivoňka lékařská; léčivá, ozdobná, pěstována jako okrasná, původně ze Středozemí Paeonia suffruticosa (P. arborea) - pivoňka křovitá; pochází z pohoří z Číny; pěstována jako okrasná
Čel. Crassulaceae - tlusticovité Vytrvalé nebo jednoleté byliny; lodyhy dužnaté, listy dužnaté a nedělené, střídavé, vstřícné i v přeslenech nebo v přízemní růžici; květenství vrcholičnatá (vijan, vidlan) nebo i hroznovitá, případně i jednotlivé květy; květy oboupohlavné, pravidelné, heterochlamydní, 3 - 20četné; kališní lístky neopadavé, gyneceum apokarpní, plodem je měchýřek. Výskyt v suchých ( aridních ) oblastech mírného pásu severní polokoule a jižní Afriky.
Sedum acre - rozchodník ostrý; (Hyperico perforati-Scleranthion perennis, Alysso-Festucion pallentis); suchá a kamenitá místa, antropogenní stanoviště, skalky a mělké půdy na skalách Hylotelephium maximum agg. - rozchodníkovec velký; (Dauco-Melilotion, ConvolvuloAgropyrion, Bromion erecti); sutě, travnatá a křovinatá místa, suché stráně, antropogenní stanoviště, lada Jovibarba sobolifera - netřeskovec výběžkatý; (Potentillion caulescentis, Alysso-Festucion pallentis, Festucion valesiacae); skalní štěrbiny na bazických i kyselých skalách, v termofytiku a mezofytiku Sempervivum tectorum - netřesk střešní; pěstován a zplaňuje
Čel. Saxifragaceae - lomikamenovité Vytrvalé i jednoleté byliny; listy střídavé, jednoduché, někdy hluboce členěné; květenství vrcholík nebo lata, květy oboupohlavné, pravidelné, heterochlamydní, pětičetné, kalich na bázi srostlý, koruna volná, tyčinek 10, gyneceum ze dvou na bázi srostlých plodolistů, plod tobolka; v mírném a studeném pásu severní polokoule. Saxifraga granulata - lomikámen zrnatý; (Arrhenatherion, Koelerio–Phleion phleioides, Festucion valesiaceae); mezofilní a sušší louky, v termofytiku a mezofytiku Saxifraga rosacea - lomikámen trsnatý; ) (Alysso-Festucion pallentis, Festuco-Saxifragetum); balvanité suťě, skalní stěny severní expozice, v blízkosti „ledových jam“ Chrysosplenium alternifolium - mokrýš střídavolistý; (Cardaminion amarae, Alno-Ulmion); lesní prameniště, mokřadní olšiny, suťové lesy, na březích malých vodotečí, půdy živinami bohaté, přeplavované, široce rozšířen na vhodných stanovištích
ROSIDS Tyčinky ve dvou nebo více kruzích (přeslenech), listy většinou s palisty, endosperm obvykle chybí.
Čel. Vitaceae - révovité Vitis vinifera subsp. vinifera - réva vinná pravá; (Ulmenion, Tilio-Acerion, Fagion); teplomilná, světlomilná, živinami bohaté půdy; původem z přední Asie; pěstuje se v nejteplejších územch v mnoha kultivarech. - V.v. subsp. sylvestris zasahuje jako původní v lužních lesích na j. Moravu
Řád Geraniales - kakostotvaré Čel. Geraniaceae - kakostovité Byliny často se žlaznatými chlupy; listy s palisty, často vstřícné; květy pravidelné nebo souměrné, ve vrcholičnatých květenstvích, oboupohlavné, heterochlamydní, 5četné, obaly volné, kalich za plodu vytrvává; plod zobanitý (tobolka) z 5 plodolistů, rozpadá se za zralosti v 5 jednosemenných plůdků. Geranium pratense - kakost luční; (Arrhenatherion, Aegopodion podagrariae, Dauco-Melilotion); vlhké až mezofilní louky, poloruderální plochy; hluboké, živinami bahaté a bazické půdy, hojně Geranium robertianum - kakost smrdutý; (Galio-Alliarion, Prunion spinosae, Fagetalia sylvaticae); lesy, sutě, lesní pláště, zastíněná antropogenní stanoviště, vyžaduje dostatek živin a hlavně dusíku; hojně na celém území, Erodium cicutarium - pumpava obecná; (Sedo-Scleranthetea, Festuco-Brometea, Chenopodietea, Secalietea); pole, travnaté plochy v obcích, suché louky, náspy, rumiště; suchomilná, světlomilná rostlina, v teplejších územích hojně, v oreofytiku chybí.
EUROSIDS I Řád Celastrales - jesencotvaré
Čel. Celastraceae – jesencovité Euonymus europaea - brslen evropský; (Querco-Fagetea, Prunion spinosae, Alno-Ulmion); křoviny, lužní lesy, lesní pláště, skalnaté svahy, od planárního do submontánního stupně; humózní, čerstvě vlhké půdy, roztroušeně
Řád Malpighiales Skupina asi 30 čeledí, které nelze charakterizovat „klasickými“ morfologickými, anatomickými, biochemickými nebo jinými znaky.
Čel. Euphorbiaceae - pryšcovité Jednoleté i vytrvalé byliny, v suchých oblastech i sukulenty často s nečlánkovanými mléčnicemi; listy většinou střídavé a jednoduché, květy drobné, haplochlamydní nebo achlamydní, pravidelné, jednopohlavné; květenství rodu pryšec (Euphorbia) vrcholičnaté, z cyanthií; cyathium je tvořeno listeny, listenci, žlázkami různého tvaru a jednopohlavnými květy; jediný samičí květ je dlouze stopkatý, s 3pouzdrým pestíkem, samčí květy ve vijanech, každý je tvořen jen 1 tyčinkou; plod radiálně dělivý na jednosemenné části. Převážně v tropech a subtropech, odkud zasahují až do mírného pásma. Mercurialis perennis - bažantka vytrvalá; (Fagetalia,Cephalanthero-Fagion); humózní mírně vlhké doubravy a bučiny, stínná místa, hojně Ricinus communis - skočec obecný; pěstovaná jako okrasná rostlina; ricinový olej, alkaloidy Euphorbia esula (Tithymalus esula) - pryšec obecný; (Arrhenatherion, Bromion erecti, Secalietea, Artemisietea); světlomilná, suchá stanoviště, vápnité půdy; louky, suché travní porosty, plevel v okopaninách, rumiště; hojně roztroušen Euphorbia helioscopia, (Tithymalus helioscopia) - pryšec kolovratec; (Sisymbrion officinalis, FumarioEuphorbion); plevel v obilovinách i okopaninách, zahrady, rumiště, nádraží; hojně Euphorbia cyparissias - pryšec chvojka; (Festuco-Brometea, Sedo-Scleranthetea, Nardo-Callunetea); xerotermní trávníky, vřesoviště; světlomilný, osídluje dusíkem chudá stanoviště, teplé až středně teplé polohy
Čel. Linaceae - lnovité Byliny, listy jednoduché, přisedlé; květy oboupohlavné, heterochlamydní, 4 – 5 četné, obaly volné, ve vidlanovitých květenstvích; tyčinky na bazi rozšířené a srostlé, plod tobolka, semena s masíčkem. Linum usitatissimum - len setý; pěstována v podhorských oblastech pro vlákno a olejnatá semena Linum catharticum - len počistivý; (Seslerio–Festucion glaucae, Molinion, Calthion, Arrhenatherion); půdy bohaté živinami, vlhčí až mezofilní louky, člověkem a pastvou narušená stanoviště, od nížin do podhůří; roztroušeně Linum flavum - len žlutý; (Bromion erecti, Festucion valesiacae, Geranion sanguinei); suché slunné stráně, teplomilný a světlomilný druh; půdy těžké, jílovité, vápníkem bohaté, v nižších polohách; vzácně
Čel. Salicaceae - vrbovité Stromy nebo keře, dvoudomé, s měkkým dřevem; listy jednoduché a celistvé s palisty někdy opadavými; květy malé, bez obalů, v paždí listenů jednopohlavné, sdružené v květenství (vzpřímené i převislé jehnědy), tyčinky 260, plod tobolka, G (2) svrchní, semena s chmýrem Salix cinerea - vrba popelavá; (Salicion cinereae, Alnion glutinosae); - lužní lesy, pobřežní křoviny, bažiny, slepá ramena; hojně roztrošena; Salix caprea - vrba jíva; (Sambuco-Salicion capreae); pobřežní křoviny, lesní lemy, skládky, pískovny, i částečně zastíněná místa; hojně Salix fragilis - vrba křehká; (Alnenion glutinoso- incanae); dostatečně vlhká stanoviště, břehové porosty, ve vyšších poohách hojně roztroušena Salix viminalis - vrba košíkářská; (Salicion triandrae, Salicion albae); pobřežní křoviny, břehy rybníků, na vlhkých stanovištích světlomilná, teplomilná, preferuje vápnité půdy, hojně roztroušena Salix pentandra - vrba pětimužná; (Salicion cinereae); podhorské oblasti, živinami chudá stanoviště, nivy potoků, rašeliniště Salix alba - vrba bílá; (Salicion albae); lužní lesy především v nižších polohách, pěstovaná a seřezávaná jako hlavatá vrba na proutí; Salix alba cv. Tristis s převislými žlutými větvemi – smuteční vrba
Salix × sepulcralis – vrba náhrobní Populus nigra - topol černý; (Salicion albae); vysazován podél toků, silně na ústupu; na vlhkých, dusíkem zásobených stanovištích v aluviích velkých řek, v nížinách Populus tremula - topol osika; (Sambuco-Salicion- capreae, Quercion robori-petraeae); na zastíněných i osluněných stanovištích, v nížinách, dost dusíku, snáší znečištěné ovzduší Populus alba - topol bílý (linda); (Salicion albae); lužní lesy v úvalech velkých řek, vápnité živinami bohaté půdy, teplomilný, nepůvodní druh Populus × canadensis –topol kanadský; minerálně bohaté, vlhké půdy, nesnáší hustý zápoj (houbové choroby); jeho výsadby nahrazují Populus nigra
Čel. Violaceae - violkovité Jednoleté až vytrvalé byliny; listy střídavé, vroubkované až členěné, s palisty; květy pětičetné, heterochlamydní, štítovitý kalich vybíhá vzadu v přívěsek, korunní lístek v mediáně je protažen v ostruhu, do ní vybíhá nektariový přívěsek 2 tyčinek; chasmogamické barevné květy a kleistogamické (trvale uzavřené) zelené květy; plod tobolka; semena s masíčkem Viola tricolor - violka trojbarevná; (Polygono-Trisetion); světlomilná, vlhčí synantropní stanoviště s dostatkem dusíku; hojně Viola arvensis - violka rolní; (Aphanion, Secalietalia); plevel v obilovinách; hojně Viola xwittrockiana - violka zahradní, maceška Viola odorata - violka vonná; (Alliarion, Carpinion, Sambuco-Salicion capreae); ve středověku pěstovaná a zdomácnělá; mezofilní křoviny, dubohabrové háje, stanoviště s dostatkem dusíku, hojně Viola reichenbachiana (V. sylvestris) - violka lesní; (Fagetalia, Quercion pubesceti-petraeae, Prunion spinosae); na zastíněných stanovištích, středně vlhkých půdách; bučiny, teplomilné doubravy, keřové lemy; hojně roztroušena Viola riviniana - violka Rivinova; (Alliarion, Quercion pubesceti- petrae,Carpinion); doubravy, dubohabřiny; hojně roztroušena Viola hirta - violka strstnatá; (Trifolio-Geranietea, Qercetalia pubescenti-petraeae, Prunetalia); suchá, dusíkem chudá stanoviště, vápnité půdy; bylinné lemy lesů, teplomilné doubravy, křoviny Viola canina - violka psí; (Violion caninae, Molinion); smilkové louky a pastviny, v trávnících, na loukách; suché i dostatečně vodou zásobené kyselé dusíkem chudé půdy; hojně roztroušena;
Řád Oxalidales – šťavelotvaré Čel. Oxalidaceae - šťavelovité Byliny zpravidla obsahující oxaláty; listy střídavé, často 3četné; květy 5četné, někdy kleistogamní, kališních lístků 5, vytrvávají, korunních 5, opadávají, pestík z 5 plodolistů, s volnými čnělkami; plod tobolka. Oxalis acetosella - šťavel kyselý; (Fagion sylvaticae, Vaccinio-Piceetea); stinné vlhčí lesy, bučiny, smrčiny, rokliny; půdy vlhké, nevápnité, živinami bohaté; hojně Oxalis fontana (Xanthoxalis fontana) - šťavel křovištní; (Spergulo-Oxalidion, Secalietalia, Epilobietea angustifolii, Galio-Urticetea, Prunion spinosae); stinné křoviny, zahrady, parky, pole, rumiště, paseky, půdy živinami bohaté, neutrální až slabě kyselé; ze Severní Ameriky, u nás od 17.stol, od nížin do submontánního stupně
Řád Fabales - bobotvaré Čel. Fabaceae - bobovité Byliny nebo dřeviny; listy často složené, s velkými palisty; květy oboupohlavné, heterochlamydní, souměrné, kalich 5četný, srostlý, 5četná koruna z nesrostlých lísků pozměněných na pavézu, 2 křídla a člunek; 10 tyčinek většinou dvoubratrých (9.1), gyneceum apokarpní (pestík tvořen 1 plodolistem), plodem lusk, struk, nažka; v semenech škrob i bílkoviny; symbiotické nitrogenní bakterie rodu Rhizobium tvoří kořenové hlízky Lupinus polyphyllus - vlčí bob mnoholistý; (Epilobion angustifolii); pochází ze západní části USA, pěstované v barevných kultivarech, zplaňuje; vyhýbá se bazickým substrátům; lesy
Genista tinctoria - kručinka barvířská; (Genisto germanicae-Quercion, Trifolion medii, Violion caninae, Genistion, Bromion erecti); světlé doubravy, lemy cest, chudé louky a pastviny, hojně od nížin do submontánního stupně, používala se k barvení látek Cytisus (Sarothamus) scoparius - janovec metlatý; (Epilobion angustifolii, Genistion); na píscích, vřesoviště; vysazován jako medonosný Astragalus glycyphyllos - kozinec sladkolistý; (Quercion pubescenti-petraeae, Prunetalia, Origanetalia vulgaris); lesní lemy, zarostlé sady, úhory, lomy, náspy; od nížiny do podhůří roztroušeně Robinia pseudacacia - trnovník akát; (Chelidonio-Robinion, Balloto nigrae-Robinion); ze Sev. a Střední Ameriky, šíří se v doubravách a na výslunných stráních, ničí původní vegetaci; zvyšuje obsah dusíku v půdě Lotus corniculatus - štírovník růžkatý; (Molinio-Arrhenatheretea); louky, pastviny, narušená stanoviště, hojně Securigera (Coronilla) varia - čičorka pestrá; (Festucion valesiacae, Prunion spinosae, Erico-Pinion); travnaté stráně, suché louky, pastviny, okraje cest, lesní světliny; preferuje zásadité půdy; roztroušeně až obecně od nížin do podhůří Trifolium repens - jetel plazivý; (Cynosurion, Arrhenetheretalia, Plantaginetea majoris); hojný v trávnících, louky, pastviny, sešlapávanané plochy; půdy mírně vlhké, živinami bohaté; v celém území roztroušeně Trifolium pratense – jetel luční; pěstovaný, hojný Medicago sativa - tolice vojtěška; pícnina, často zplaňuje; na úživných půdách, ze střední Asie (rozšířena Maury) Pisum sativum - hrách setý Phaseolus vulgaris – .. fazol obecný; keříčkovité fazole původně z J. Ameriky Glycine max - soja luštinatá Viccia cracca - vikev ptačí; (Molinio-Arrhenatheretea, Nardion, Calamagrostion arundinaceae); louky, lesy, křoviny, písčiny, rašeliniště, pole, rumiště; hojný od nížin do hor Lathyrus vernus - hrachor jarní; (Fagetalia, Carpinion,Quercetalia pubescentis); smíšené a listnaté lesy, mýtiny, vlhké půdy, živinami bohaté, hojně
Řád Rosales – růžotvaré Čel. Rosaceae - růžovité Podčel. Rosoideae - růžové Vytrvalé byliny a keře, na dřevinách často ostny; listy jednoduché až složené, střídavé, s palisty; květy 4-6 četné, heterochlamydní, pravidelné, kromě kalicha někdy vyvinut i kalíšek, kališní i, korunní lístky volné, květní lůžko vypouklé; tyčinek mnoho (zpravidla násobek 5), 5 nebo 1, gyneceum apokarpní, semeník svrchní, souplodí nažek (na zdužnatělém květním lůžku: jahoda), někdy v češuli (šípek), souplodí peckoviček (malina). Potentilla argentea - mochna stříbrná; (Sedo-Scleranthetea, Festuco-Brometea, Agropyretea repentis, Molinio-Arrhenatheretea, Alysso-Festucio-pallentis, Onopordion acanthii); suchá travnatá místa, keřnaté stráně, lesní lemy, antropogenní stanoviště, v teplojších územích roztroušeně Potentilla erecta - mochna nátržník; (Nardo-Callunetea, Scheuchzerio-Caricetea fuscae, Vaccinio-Picetea, Molinion, Violion caninae, Genistion); suché i vlhké louky, vřesoviště, rašeliniště, světlé lesy, lesní cesty; v celém území hojně Fragaria vesca - jahodník obecný; (Epilobietea angustifolii, Atropion bella-donnae, Sedo-Scleranthetea, Nardo-Callunetea); paseky, lesní okraje, křovinaté stráně, humózní půdy, mezo- až eutrofní, hojně Geum urbanum - kuklík městský; (Fagetalia, Carpinion, Alno-Ulmion, Tilio-Acerion, Lamio albiChenopodietalia boni-henrici); lužní a suťové lesy, dubohabřiny, rumiště, živinami bohatá stanoviště; hojně Agrimonia eupatoria - řepík lékařský; (Trifolion medii, Trifolio medii-Agrimonietum, Agropyro intermediiFestucenion valesiacae, Bromion erecti, Prunion spinosae); xerofilní travinná společenstva, lesní lemy, pláště a světliny, sady, okraje komunikací; těžší vápnité půdy s menším obsahem dusíku, vysychavé; hojně roztroušen Alchemilla sp. div. – kontryhel; hojněv řadě druhů, travinná společenstva Filipendula ulmaria - tužebník jilmový; (Molinietalia,Calthion,Phragmitetalia, Salicetalia purpureae, Alnion glutinosae, Alno-Ulmion, Senecion fluviatilis); olšiny, bažinné louky, rákosiny, pobřežní křoviny, prameniště, obecně kromě nejvyšších poloh, na minerálně chudých půdách Rosa canina - růže šípková; (Prunetalia); suchá místa, lesní pláště, okraje mokřin i skalní štěrbiny, hojný druh od nížin do hor
Rubus sp. – ostružiník; hojně rozšířen na lesních pasekách, holinách, okrajích komunikací, lesních pláštích; velké množství druhů Rubus idaeus - ostružiník malinový, (maliník obecný); (Sambuco-Salicion capreae, Epilobietea angustifolii, Adenostylion alliariae, Fagetalia sylvaticae, Prunetalia); lesní světliny, lemy, paseky; živinami bohaté půdy, na různých geologických podkladech, hojný až do hor
Podčel. Prunoideae - slivoňové, mandloňové Dřeviny; jednoduché listy s opadavými palisty; květy 5četné, jednotlivé až v jednoduchých květenstvích na jednoletých letorostech, češule zvonkovitá až válcovitá, 1 pestík z 1 plodolistu, semeník svrchní, 10 – 20 tyčinek, plod peckovice. Prunus spinosa - slivoň trnka; (Prunetalia); křoviny ve stupni doubrav, světlomilné, kamenité a skalnaté svahy, hojně Prunus padus (Padus avium, Padus racemosa) - střemcha obecná (slivoň střemcha); (Alno-Ulmion); lužní lesy, pobřežní křoviny, vlhká, dusíkem bohatá stanoviště, roztroušeně Prunus cerasus (Cerasus avium).... - třešeň ptáčnice; (Carpinion, Quercion pubescenti–petraeae, Prunion spinosae); křovinaté stráně a meze, lesní lemy, hojně roztroušena Prunus domestica slivoň švestka; pochází z Kavkazu, dlouhodobě pěstovaná a zplaňuje, úbytek v souvislosti s chorobou - šarka Prunus dulcis (Amygdalus communis) - mandloň obecná; pěstovaná na J Moravě a v Českém středohoří, teplomilná Prunus armeniaca (Armeniaca vulgaris) - meruňka obecná, pěstovaná v nejteplejších oblastech
Podčel. Maloideae - jabloňové Dřeviny, listy jednoduché nebo lichozpeřené, květy 5četné, češule nálevkovitá až miskovitá, gyneceum z 5-2(-1) karpelů, srůstají s kalíškem, semeník spodní; malvice; trpí spálou růžov(it)ých, která je vyvolána bakterií Erwinia amylovora Malus domestica - jabloň domácí Pyrus communis - hrušeň domácí Pyrus pyraster - hrušeň planá; (Alno-Ulmion, Carpinion, Prunetalia); lužní lesy, dubohabřiny, suché stráně, roztroušeně Sorbus aucuparia - jeřáb ptačí; (Quercetea robori-petraeae, Fagetalia sylvaticae, Calamagrostion arundinaceae, Calamagrostion villosae, Sambuco-Salicion capreae, Prunion spinosae); světlé lesy, lemy, ruderalizovaná místa, půdy živinami chudé, s kyselou reakcí, hojně Sorbus torminalis - jeřáb břek; (Quercion pubescenti-petraeae, Cynancho – Quercetum, Carpinion); šípákové a subxerofilní doubravy, vápnomilné doubravy; těžší, sušší půdy, roztoušen v teplejších oblastech Cotoneaster integerrimus - skalník celokrajný; (Quercion pubescenti-petraeae, Prunion fruticosae, Festucion valesiacae, Alysso-Festucion pallentis); šípákové doubravy, lemy, křoviny teplých oblastí, živinami bohaté půdy, skeletovité; roztroušeně Crataegus sp. – hloh; hojně v řadě druhů, lesní lemy, křoviny, světlé listnaté lesy, pěstován
Podčel. Spiraeoideae - tavolníkové Keře nebo vytrvalé byliny; listy bez palistů; květy pravidelné, malé, oboupohlavné, v hroznovitých květenstvích, lůžko miskovité nebo ploché, gyneceum apokarpní, semeník svrchní; plod měchýřek. Spiraea salicifolia - tavolník vrbolistý; (Alnion glutinosae, Salicion cinereae); vlhké křoviny na březích rybníků, mokřadní olšiny, v jižních Čechách a na J Moravě, možná jen vysazený nebo zplanělý Aruncus vulgaris (Aruncus dioicus) - udatna lesní; (Tilio–Acerion, Alno-Ulmion)); klenové bučiny, středně vlhké půdy bohaté dusíkem, vlhčí klima, roztroušeně
Čel. Elaeagnaceae - hlošinovité Elaeagnus angustifolia - hlošina úzkolistá; původní ve Středozemí až do Asie a Himalájí, v Čechách od r. 1835; odolný k imisím a suchu, vhodný do měst
Čel. Rhamnacea - řešetlákovité Rhamnus cathartica - řešetlák počistivý; (Prunetalia, Quercetalia pubescenti-petraeae); lužní lesy a doubravy, lesní pláště, pastviny, vápnité půdy, roztroušeně
Frangula alnus - krušina olšová; (Alnetea glutinosae, Betulion pubescentis, Quercetalia robori-petraeae); nenáročná dřevina kyselých půd, vlhká stanoviště; hojně rozšířena kromě vrcholů hor; snáší i znečištěné ovzduší
Čel. Cannabaceae - konopovité Jednoleté až vytrvalé byliny nebo liány bez mléčnic; listy vstřícné, dlanitolaločnaté až složené, velké, s palisty; květy 5četné, s jediným květním obalem, jednopohlavné, jednodomé až dvoudomé, anemogamní, skládají složitá vrcholičnatá květenství, plod nažka. Humulus lupulus - chmel otáčivý; (Alnion glutinosae, Alno-Ulmion); pěstované (jen samičí rostliny) i plané; lužní lesy; světlomilný, teplomilný, stanoviště s dostkem dusíku a vláhy; hojně roztroušen Cannabis sativa - konopí setá (konopě setá); pěstuje se přes 4000 let, na vlákna, olejnatá semena, hašiš z Cannabis indica; původem z Asie
Čel. Moraceae - morušovníkovité Dřeviny s mléčnicemi v pletivech; listy jednoduché s palisty; květenství hroznovitá, květy jednopohlavné, nepatrné, 4četné, homochlamydní, plod nažky nebo peckovice v plodenství, často v dužnaté češuli. Hlavně v tropech a subtropech. Ficus carica - fíkovník smokvoň; pochází z Přední Asie, pěstovaná a zdomácnělá ve Středozemí Morus alba - morušovník bílý; introdukce r.1627 z Číny a Koreje, rozvoj s chovem bource morušového
Čel. Ulmaceae - jilmovité Opadavé dřeviny bez mléčnic; listy jednoduché, střídavé, s palisty, čepel často nesouměná; květy homochlamydní, 4 – 8 okvětních lístků, ve vrcholičnatých svazečcích, plod okřídlená nažka nebo peckovice. Ulmus glabra (U. scabra) - jilm horský ( jilm drsný); (Tilio-Acerion, Eu-Fagenion); klenové bučiny, horské oblasti, vlhko, stín, dost dusíku, (z jilmů nejodolnější proti grafióze) Ulmus laevis - jilm vaz; (Ulmenion, Salicion albae); lužní lesy, dusíkaté půdy, vyšší hladina podzemní vody; náchylný ke grafióze Ulmus minor - (U. carpinifolia) - jilm habrolistý; (Ulmenion, Carpinion, Quercion pubescenti–petraeae); keřnaté stráně, teplé oblasti, vápenité půdy
Čel. Urticaceae - kopřivovité Byliny někdy se žahavými chlupy; jednoduché listy často s palisty, v pletivech cystolity; květy jednopohlavné, 4četné, malé, skládají složitá květenství z klubíček a svazečků; plod nažka. Z tropů až do mírného pásma. Urtica dioica - kopřiva dvoudomá; (Alno-Ulmion, Rubo–Prunion spinosae, Tilio–Acerion, Galio–Urticetea, Artemisietea vulgaris); lužní lesy, rumiště; vlhká dusíkatá ruderální stanoviště, kyprá půda Urtica urens - kopřiva žahavka; (Chenopodietea, Galio-Urticetea); rumiště, pole, zahrady; nitrofilní substráty
Řád Cucurbitales - tykvotvaré Čel. Cucurbitacea - tykvovité Byliny popínavé nebo plazivé; bikolaterální cévní svazky, listy laločnaté; květy jednopohlavné, 5četné, květní obaly srostlé, tyčinky srostlé, G(3) spodní; květy jednotlivé nebo ve vrcholičnatých květenstvích; plod nejčastěji bobule, někdy velkých rozměů. Tropy a subtropy, některé pěstovány. Citrullus lanatus - lubenice obecná, lubenice setá ( vodní melouny); pochází z jižní Afriky; zřídka pěstovaná Cucumis sativus - okurka setá; pochází z jižní Asie; hojně pěstovaná Bryonia alba - posed bílý (Galio–Alliarion, Arction lappae); pobřežní křoviny, středně vlhké vápnité půdy v teplejších oblastech roztroušeně, archeofyt, pův. v JV Evropě Cucurbita pepo - dýně obecná; pochází ze Severní Ameriky, pěstovaná
Řád Fagales – bukotvaré
Čel. Fagaceae - bukovité Stromy, někdy velmi mohutné; listy jednoduché, květy jednopohlavné (rostliny jednodomé), samičí květy sdruženy v 1-3květých dichasiích v číšce stonkového původu; samčí květy s 12-4 tyčinkami, v jehnědách; rozkvétají před olistěním (anemogamie); 1-3 nažky v číšce. Fagus sylvatica - buk lesní; (Fagion, Acerion pseudoplatani); spíše v horských oblastech, středně vlhké a minerálně bohaté půdy; hojně, běžně vysazován Castanea sativa - kaštanovník jedlý, kaštanovník setý; pův. ze Středozemí, pěstován občas i u nás v parcích a v kaštánkách Quercus petraea - dub zimní; (Carpinion, Quercion pubescenti–petraeae, Genisto germanicae–Quercion); světlomilný, teplomilný, i na minerálně chudých horninách, nesnáší mokré půdy Quercus robur - dub letní; (Alno-Ulmion, Genisto germanicae–Quercion, Carpinion); lužní lesy, doubravy, dubohabřiny; snáší suboceánské i kontinentální klima; půdy minerálně bohaté, humózní i zaplavované Quercus pubescens - dub pýřitý (šípák); (Quercion pubescenti-petraeae; světlomilný, submediteránní, na suchých bazických půdách, v šípákových doubravách v nejteplejších oblastech státu
Čel. Betulaceae - břízovité Dřeviny; listy jednoduché, celistvé, s opadavými palisty; květy jednopohlavné, 2 četné, pravidelné, větrosnubné, tvoří jehnědy nebo šištice z dichasiálních květenství; samčí květy po třech za podpůrným listenem a 2 listenci, tvořené 2 – 14 tyčinkami, s vyvinutým okvětím; samičí květy nahé, 3 – 2 květá dichasia v paždí listence, plodem je 2 křídlá nažka nebo oříšek. Výskyt mimotropické oblasti severní polokoule. Betula pubescens - bříza pýřitá; (Betulion pubescentis, Alnion glutinosae, Dicrano – Pinion); okraje rašelinišť, podmáčené bory, roztroušeně, občas pěstována Betula nana - bříza trpasličí; (Oxycocco – Empetrion hermaphroditi); světlomilná, na mokrých, kyselých půdách chudých na dusík; na rašeliništích (glaciální relikt), vzácně Betula pendula - bříza bělokorá; (Genisto germanicae–Quercion, Nardo-Callunetea, Epilobietea angustifolii, Sambuco–Salicion capreae); v acidofilních i reliktních borech, acidofilních doubravách, paseky, haldy, výsypky; světlomilný pionýrský druh; obecně Alnus glutinosa - olše lepkavá; (Alnion glutinosae, Alno-Ulmion, Sambuco-Salicion capreae); bažinné olšiny, lužní lesy, na podmáčených až zamokřených půdách; využití na zlepšení degradovaných půd; snáší znečistěné ovzduší; Alnus incana - olše šedá; (Alnetum incanae, Sambuco-Salicion capreae); olšiny ve vyšších polohách; nesnáší stagnující vodu, využití při zpevňování sesuvných svahů, výchovná dřevina Carpinus betulus - habr obecný (jinde také Carpinaceae – habrovité); (Carpinion, Tilio-Acerion); dubohabrové háje, příměs v suťových lesích; nížiny a pahorkatiny hojně Corylus avellana - líska obecná (jinde také Corylaceae – lískovité); (Prunion spinosae, Carpinion, TilioAcerion, Fagion, Quercion pubescentis–petraeae); křoviny v doubravách, podrost dubohabřin, suťových lesů, bučin; menší nároky na světlo -
Čel. Juglandaceae - ořešákovité Dřeviny, listy opadavé, lichozpřené, střídavé, bez palistů; květy malé, 4četné, s redukovaným okvětím; samčí květy v jehnědách, samičí květy se synkarpním gyneceem, G(2); plod peckovice, oříšek nbo nažka; v pletivech aromatické látky. Mírný až subtropický pás severní polokoule. Juglans regia - ořešák královský; pěstován v teplejších oblastech
EUROSIDS II – PRAVÉ ROSIDY II Řád Myrtales - myrtotvaré Čel. Onagraceae (=Oenotheraceae) – pupalkovité Jednoleté až vytrvalé byliny s celistvými listy bez palistů; květy oboupohlavné, pravidelné, heterochlamydní, 4četné, semeník spodní, nad semeníkem hypanthium; květy v hroznovitých květenstvích, plod tobolka otvírající se 4 chlopněmi.
Oenothera biennis - pupalka dvouletá; (Echio-Melilotetum albi, Dauco-Melilotion); štěrkové náplavy řek a antropogenní kamenitá stanoviště, převážně v termofytiku; skeletovité a písčité půdy, světlomilný druh Epilobium hirsutum - vrbovka chlupatá; (Phragmiti-Magonocaricetea, Sparganio – Glycerion fluitantis, Filipendulenion, Salicion triandrae); ve vodních příkopech i na ruderalizovaných dostatečně vlhkých místech, na zbahněných půdách, od planárního do submontánního stupně Epilobium montanum - vrbovka horská, lesy, lesní okraje, křoviny, od nížin do hor hojně Epilobium angustifolium (Chamerion angustifolium) - vrbovka (vrbka) úzkolistá; (Epilobion angustifolii, Querco-Fagetea, Vaccinio-Piceetea, Mulgedio-Aconitetea); lesní světliny, paseky, kamenité sutě, antropogenní plochy, výsypky; nitrofilní stanoviště, od nížin až do subalpinského stupně hojně
ř . Brassicales - brukvotvaré Čel. Brassicaceae - brukvovité Jednoletéaž vytrvalé byliny s jednoduchými nebo větvenými chlupy, žlaznaté nebo lysé; obsahují glukozinoláty a idioblasty s myrozinázou; listy jednoduché až složené, střídavé nebo v přízemní růžici, bez palistů; květenství hrozen bez listenů, někdy skládá laty; květy oboupohlavné, bisymetrické, K 2 + 2 C 4 A 2 + 4 G (2); tyčinky 4mocné, nektaria, semeník svrchní, plod s druhotnou přehrádkou: šešule, šešulka, struk, nažka, někdy s gynoforem. Rozšíření hlavně v mírném pásu. Alliaria petiolata - česnáček lékařský; (Fagetalia, Alno-Ulmion, Tilio-Acerion, Lamio albi-Chenopodietalia boni-henrici, Galio –Alliarion, Chelidonio-Robinion); listnaté přirozené až kulturní lesy, pobřežní křoviny, akátiny, rumiště, zahrady; humusem bohaté a vlhké půdy, neutrální až alkalické, od nížin do podhůří obecně Hesperis matronalis - večernice vonná; (Lamio albi-Chenopodietalia boni-henrici, Aegopodion podagrariae, Fagion); nepůvodní, druhotně se šíří; zastíněná , vlhčí místa, humózní půdy, břehy potoků v obcích, dsti hojně Barbarea vulgaris - barborka obecná; (Phaloridion arundinaceae, Agropyro-Rumicion crispi, Artemisietalia vulgaris); říční náplavy, u cest, v příkopech, na železničních náspech, plevel v pícninách; hojně roztroušena Rorippa palustris - rukev bažinná; (Bidentetalia, Elatini-Eleocharition ovatae, Nanocyperion flavescentis, Phragmiti-Magnocaricetea, Salicetea purpureae); břehy řek a vodních nádrží, obnažená dna, kultury okopanin, mokrá stanoviště s dostatkem dusíku , v mezofytiku i termofytiku hojně roztroušena Cardamine pratensis - řeřišnice luční; (Molinio-Arrhenatheretea, Caricetalia fuscae); vlhčí louky, roztroušeně Dentaria bulbifera - kyčelnice cibulkatá; (Eu-Fagenion, Tilio-Acerion, Carici pilosae-Carpinetum); květnaté bučiny, na půdách bohatých živinami, zastíněných, středně vlhkých; od podhůří do hor roztoušeně Dentaria enneaphyllos - kyčelnice devítilistá; (Dentario enneaphylli-Fagetum); květnaté bučiny, klenové doubravy, živinami bohaté půdy Isatis tinctoria - boryt barvířský; (Convolvulo–Agropyrion, Festucion valesiacae, Alysso-Festucion pallentis); železniční náspy, kraje cest, kamenolomy, v posledních letech proniká na suché stráně s pirozenou vegetací; basické živinami bohaté půdy; roztroušeně Sisymbrium loeselii - hulevník Loeselův; (Sisymbrion officinalis); rumiště, skládky, podél komunikací, neofyt; nitrofilní druh, v teplých územích hojně,méně v mezofytiku Sisymbrium officinale (Chamaeplium o.) - hulevník lékařský; (Sisymbrion officinalis); antropogenní stanoviště, rumiště, opuštěné plochy, půdy bohaté živinami, dosti hojně Aurinia saxatilis (Alyssum saxatile) - tařice skalní; (Alysso-Festucion pallentis); suché výslunné skály v kaňonovitých údolích řek, roztroušeně Brassica oleracea - brukev zelná; pochází ze Středomoří, přechodně zplaňuje; pěstuje se v řadě kultivarů: B. o. varieta capitata - b. z. zelí hlávkové B. o. varieta gongylodes - b. z. kedluben B. o. varieta botrytis - b. z. květák B. o. varieta gemmifera - b. z. růžičková kapusta B. o. varieta italica - b. z. brokolice Brassica napus subsp. napus - brukev řepka olejka; pěstuje se jako olejnina a zvláště v teplých územích zplaňuje Raphanus sativus - ředkev setá; pěstuje se v řadě kultivarů: R. s. convar. radicula – ředkev setá, ředkvička R. s. convar. sativus – ředkev setá letní Raphanus raphanistrum - ředkev ohnice; (Aperetalia, Aphanion, Polygono-Chenopodietalia); polní plevel, mírně kyselé a živinami chudé půdy, mírně dusíkatá stanoviště; těžiště výskytu v mezofytiku, hojně roztroušena
Leucosinapis alba (Sinapis alba) - hořčice bílá; pěstovaná pro hořčičná semena, zplanělá jako polní plevel Sinapis arvensis - hořčice polní; (Polygono-Chenopodietalia); plevel na polích, rumištích a v sídlech, živinami bohaté až vápnité půdy; hojná v teplejších územích, jinde roztr. Lepidium ruderale - řeřicha rumištní; (Polygonion avicularis); okraje cest, železniční náspy, kolejiště, dlažby, areály závodů, návsi, narušovaná antropogenní stanoviště, hojně v termofytiku a mezofytiku Thlaspi arvense - penízek rolní; (Chenopodietea, Polygono-Chenopodietalia, Secalietea, Artemisietea vulgaris); pole, úhory, rumiště, skládky, místa narušená, na živinami bohatých půdách, slabě kyselých, hojně až do poloh, kde probíhá intenzivní zemědělství Capsella bursa-pastoris - kokoška pastuší tobolka; (Chenopodietea, Plantaginetea majoris, Artemisietea vulgaris, Secalietea); okraje cest, nádraží, skládky, rumiště, prostranství v sídlech, plevel v polích, okopaninách, kypřené i zraňované půdy, ulehlé, v termofytiku a mezofytiku obecně
Čel.Resedaceae - rýtovité Reseda lutea - rýt žlutý; (Onopordetalia, Dauco-Melilotion, Convolvulo-Agropyrion, Festuco-Brometea, Polygonion avicularis); neofyt z jižní. Evropy; plevel v obilovinách, na ladech, v xerotermních trávnících, ve společenstvech sešlapávaných půd teplá suchá stanoviště, otevřená, vápnité půdy s nedostatkem dusíku; v termofytiku se šíří
Řád Malvales – slézotvaré Čel. Malvaceae - slézovité (včetně čel. Tiliaceae – lípovité) Byliny, v tropech i keře, liány a stromy s hvězdicovitými trichomy; sekreční buňky a kanálky produkující slizy; listy jednoduché, celistvé až laločnaté, s palisty, střídavé; květy oboupohlavné, jednotlivé i v květenstvích, velké, heterochlamydní, 5četné, kalíšek, kalich 5, koruna 5, tyčinky srostlé v trubku nebo tyčinek mnoho ve svazečcích po 5, pestík prorůstající sloupkem z tyčinek, vrcholičnaté květenství, větvení sympodiální; plod tobolka nebo oříšek. Tropy a subtropy, méně v mírném pásu. Malva sylvestris - sléz lesní; (Chenopodietea, Lamio albi- Chenopodietalia boni–henrici); světlomilný, snáší sucho, hodně dusíku; rumiště, plevel v zahradách; roztroušeně Malva moschata (Bismalva moschata) – sléz pižmový (slézovník pižmový); (Arrhenatherion, Aegopodion podagrariae); druhotná stanoviště, pískovny, železnice, příkopy, kulturní louky; roztroušeně Althaea rosea - topolovka růžová, proskurník růžový; původem z Přední Asie, Balkánu; pěstuje se v zahrádkách a zplaňuje, použití také jako léčivka, barvivo Tilia cordata - lípa srdčitá (l. malolistá) (jinde také Tiliaceae - lípovité); (Ulmenion, Carpinion, TilioAcerion, Eu-Fagenion); na kamenitých sutích, doubravy, smrčiny, poloteplé polhy, meliorační a půdoochranná dřevina, často pěstovaná Tilia platyphyllos - lípa velkolistá (jinde také Tiliaceae - lípovité); (Eu–Fagenion, Carpinion, TilioAcerion); klenové bučiny a jiné suťové lesy, na zastíněných stanovištích, oceánská oblast, vhko, dost dusíku; občas pěstovaná
Čel. Thymelaeaceae - vrabečníkovité Daphne mezereum - lýkovec obecný; (Fagetalia, Tilio-Acerion, Carpinion, Alno-Ulmion); bučiny, suťové lesy, dubohabřiny; snáší stín, vlhko i mírně suché polohy; roztroušeně
Řád Sapindales – mýdelníkotvaré Čel. Sapindaceae – mýdelníkovité (včetně čel. Aceraceae - javorovité a Hippocastanaceae - jírovcovité) Stromy a keře; listy jednoduché nebo složené, vstřícné, bez palistů, květy oboupohlavné, mnohomanželné i jednopohlavné (rostliny jednodomé i dvoudomé), 5četné, pravidelné, někdy apetalní, často s vyvinutým nektariovým diskem, sdružená v květenství; pestík ze dvou plodolistů, plod dvounažka s křídly, tobolka atd.
Acer campestre - javor babyka; (Prunion spinosae, Quercion pubescenti–petraeae, Carpinion, Tilio-Acerion, Fagion, Ulmenion); dubohabrové háje, teplé doubravy, lesostepi, lužní lesy; minerálně bohaté půdy; v nížinách a pahorkatinách, řidčeji v podhůří Acer platanoides - javor mléč; (Tilio-Acerion, Fagion, Carpinion, Ulmenion);, suťové a roklinové lesy ve stupni doubrav, květnaté bučiny, součást městské zeleně; minerálně bohaté, dostatečně vlhké půdy, obecně Acer pseudoplatanus - javor klen (j. horský) (Tilio-Acerion, Eu-Fagenion, Athyrio alpestris-Piceion); v suťových lesích, květnatých bučinách, smrčinách, půdy živinami bohaté, čerstvě vlhké; hojně roztroušen Aesculus hippocastanum - jírovec maďal (jinde také Hippocastanaceae); pochází z Balkánu, často pěstován; světlomilný, půdy živinami bohaté
Čel. Rutaceae - routovité Dictamnus albus - třemdava bílá; (Quercion pubescenti-petraeae, Geranion sanguinei); šípákové doubravy, světlé lesy, lesostepi, skály, na bazickách substrátech, v termofytiku a přilehlém mezofytiku dosti vzácně Citrus limonia - citrus limonový; plod je kulovitá bobule (hesperidium) se žlutým exokarpem s hojnými schizolyzigenními nádržkami (flavedo) a bílým špatně oddělitelným mezokarpem z řídkého parenchymatického pletiva (albedo); endokarp je blanitý, mezi jednotlivými pouzdry oddělitelný, z jeho stěn vyrůstají do semeníkových pouzder dužnaté emergence, které tvoří dužinu plodu. Původ neznámý, snad Indie nebo Čína. Citrus sinensis – citroník čínský, pěstován pro pomeranče. Pův. asi Himáláje. Citrus reticulata – „mandarinky“ Citrus paradisi – „grapefruit“
Podtř. Asteridae Asi čtvrtina krytosemenných, nejvíce odvozená stavba; vajíčka s jedním obalem; nucelus v době vývoje zárodečného vaku již redukovaný na tenkou vrstvu obalující zárodečný vak; květní obaly zpravidla srostlé (Sympetalae), semeník spodní; především byliny. Často se vyskytují iridoidy (9 nebo 10uhlíkaté deriváty jednoduchých terpenů).
Řád Cornales - dřínotvaré Čel. Cornaceae – dřínovité Hlavně dřeviny; listy vstřícné, celokrajné, bez palistů; drobné květy v cymosních květenstvích pravidelné, 4četné, květní obaly volné; plod bobule nebo peckovice. Cornus mas dřín jarní, svída dřín; (Corno-Quercetum); nížiny, teplé oblasti, bazické půdy; vzácně Cornus sanguinea - svída krvavá; (Prunetalia); částečně zastíněná stanoviště, vápnité půdy, křoviny, často pěstován
ř Ericales -vřesovcotvaré Čel. Balsaminaceae – netykavkovité Jednoleté i víceleté byliny se šťavnatou lodyhou; listy střídavé, jednoduché, bez palistů; květy jednotlivé nebo v hroznovitých květenstvích, oboupohlavné, heterochlamydní, souměrné, kališní lístky 5 – 3, barevné, přilbovité, s ostruhou, C 5; plod bobule nebo dužnatá tobolka. Výskyt hlavně subtropická a tropická Asie a tropická Afrika. Impatiens noli-tangere - netýkavka obecná; (Fagetalia, Alno-Ulmion); lesní potoky a prameniště, lužní lesy, jehličnaté i listnaté stinné a vlhké lesy; eutrofní až mezotrofní stanoviště, hojně Impatiens parviflora - netykavka malokvětá; (Galio-Alliarion, Chelidonio-Robinion, Fagetalia sylvaticae); humózní lesy od nížin do hor obecně; pochází ze Sibiře, rozšířena z botanických zahrad koncem 19.stol.
Čel. Primulaceae - prvosenkovité
Byliny; listy celistvé i laločnaté, někdy jen přízemní růžice; květy heterochlamydní, se srostlými i volnými obaly, 5četné, pravidelné nebo souměrné, tyčinek tolik co plátků korunních, někdy s nimi srůstají; plod tobolka; v mírném pásu severní polokoule Lysimachia vulgaris - vrbina obecná; (Alno-Ulmion, Salicion triandrae, Veronico longifoliae–Lysimachion vulgaris, Phragmiti-Macrocaricetea); vlhké louky, pobřežní křoviny, a jiná vlhká stanoviště; Trientalis europaea - sedmikvítek evropský; (Vaccinio-Piceetalia, Piceion excelsae, Betulion pubescentis); rašeliniště, smrčiny, kosodřevina, na zastíněných stanovištích, kyselá půda, dusíkem chudá stanoviště Anagallis arvensis - drchnička rolní; (Secalietea, Sisymbrietalia); archeofyt z Př. Asie, polní plevel v obilovinách, rumiště, na zastíněných stanovištích, mírně teplá stanoviště, s dostatkem dusíku, hojně roztroušena Primula elatior - prvosenka vyšší; (Alno-Ulmion, Carpinion, Calamagrostion arundinaceae, Arrhenetheretalia); mírně vlhké louky, potoční nivy; hojně Primula veris - prvosenka jarní; (Primulo veris–Carpinetum, Quercetalia pubescentis, Origanetalia); doubravy, habřiny, lesostepi, vápnité půdy, dusíkem chudá stanoviště, roztroušena
Čel. Ericaceae - vřesovcovité (včetně čel. Pyrolaceae – hruštičkovité) Keře, polokeře nebo stálezelené byliny s ektotrofní mykorrhizou; listy celistvé neopadavé šupinovité, jehlicovité až lupenité, xeromorfní stavby; květy jednotlivé, v okolících či hroznech, malé, 4 nebo 5četné; květní obaly srostlé, plod tobolka, bobule nebo peckovice. Arctostophylos uva-ursi - medvědice lékařská; (Dicrano-Pinion); reliktní bory, vzácně Ledum palustre - rojovník bahenní; (Ledo-Pinion); rašeliniště, rašelinišnné bory, mokrá silně kyselá dusíkem chudá stanoviště; vzácně Calluna vulgaris - vřes obecný; (Nardo-Callunetea, Dicrano-Pinion); světlomilná, silně kyselá, dusíkem chudá stanoviště, hojně Vaccinium myrtillus - brusnice borůvka (= borůvka černá) (jinde takéVaciniaceae - borůvkovité); (Piceetalia); acidofilní doubravy, bučiny, smrčiny, rašeliniště, kyselá, dusíkem chudá stanoviště; hojně Vaccinium vitis-idaea (Rhodococcus v.-i.) - brusnice brusinka (jinde takéVaciniaceae - borůvkovité); (Vaccinio-Piceetalia); suchá kyselá dusíkem chudá stanoviště, dosti hojně Oxycoccus palustris - klikva žoravina (jinde takéVaciniaceae - borůvkovité); (Sphagnion magellanici); mokrá, dusíkem velmi chudá stanoviště, rašeliniště; severský druh, u nás na horách Monotropa hypopitys - hnilák smrkový (jinde také Monotropaceae - hnilákovité); (Vaccinio-Piceetalia); doubravy až klimaxové smrčiny, stínomilné; mykoparazitická nezelená rostlina (saprofyt); na kyselé půdě Pyrola rotundifolia - hruštička okrouhlolistá (jinde Pyrolaceae - hruštičkovité); (Vaccinio-Piceetalia); doubravy, bučiny, smrčiny; mykorrhiza Moneses uniflora - jednokvítek velkokvětý (jinde Pyrolaceae - hruštičkovité); (Vaccinio-Piceetalia); bučiny, smrčiny, kleč, stínnná, středně vlhká, dusíkem chudá stanoviště; mykorrhiza
EUASTERIDS I Listy vstřícné, celistvé, G (2), svrchní, plod tobolka, obsahují alkaloidy
Řád Gentianales - hořcotvaré Čel. Rubiaceae - mořenovité Jednoleté až vytrvalé byliny, v tropech dřeviny; listy vstřícné, křižmostojné, s palisty (velikostí a tvarem někdy připominající listy), čepel jednoduchá, celokrajná; květenství hlávky nebo lichopřesleny, květy oboupohlavné, 45četné, koruna kolovitá nebo nálevkovitá; semeník ze dvou plodolistů, spodní; plody tobolka, peckovice, bobule, dvounažka; v pletivech alkaloidy Asperula cynanchica - mařinka psí; (Festuco-Brometea, Prunion fruticosae, Alysso-Festucion pallentis, Bromion erecti); travnaté křovinaté svahy, lesostepi, suché, mělké, skeletovité půdy, v termofytiku a přilehlém mezofytiku
Galium odoratum (Asperula odorata ) - svízel vonný (mařinka vonná); (Querco-Fagetea, Epilobietea angustifolii, Fagion, Calamagrostion arundinaceae); v bučinách, habřinách, doubravách, dubohabrových hájích, na pasekách; čerstvě vlhké humózní půdy, živinami bohaté, v lesnatých územích mezofytika hojně Galium mollugo - svízel povázka; (Arrhenatherion, Molinietalia); mezofilni a vlhké louky, hluboké, živinami bohaté půdy, v mezofytiku a termofytiku Galium verum - svízel syřišťový; (Euphorbio–Callunion, Plantagini–Festucion ovinae, Festuco-Brometea, Genisto germanicae-Quercion, Dicrano-Pinion); suché trávníky, travnaté a křovinaté stráně, vřesoviště, pastviny, meze, světlé borové lesy, antropicky ovlivněné stanoviště; sušší, humusem chudé půdy, skeletovité nebo písčité, kyselé, minerálně chudé; hojný v termofytiku a mezofytiku Galium aparine - svízel přítula (Galio-Urticetea, Chenopodietea, Salicetea purpureae aj.), pole, úhory, křoviny, pobřežní porosty, akátiny, hojně. Coffea arabica – kávovník arabský
Čel. Gentianaceae - hořcovité Jednoleté nebo vytrvalé byliny; listy vstřícné, bez palistů, jednoduché, květy 4-5četné, obaly srostlé, koruny zvonkovité až kolovité, při bázi někdy s přívěsky; gyneceum ze 2 plodolistů; plod tobolka; v pletivech hořké látky, glykosidy. Rostou po celém světě, zvláště v horách. Gentiana asclepiadea - hořec tolitovitý; (Calamagrostion villosae, Calamagrostion arundinaceae, Polygono– Trisetion, Nardion, Adenostylion); světliny v klimaxových smrčinách, vysokostébelné horské trávníky; humózní, živinami bohaté půdy, velká vzdušná vlhkost; v oreofytiku, vzácně
Řád Lamiales - hluchavkotvaré Čel. Oleaceae – olivovníkovité Dřeviny se vstřícnými jednoduchými nebo složenými (lichozpeřenými) listy bez palistů; květy často oboupohlavné, s rozlišenými srostlými květními obaly až bezobalné, v různých květenstvích; G (2) svrchní, plod tobolka, peckovice nebo křídlatá nažka. Fraxinus excelsior - jasan ztepilý; (Alno-Ulmion, Tilio-Acerion); světlomilná dřevina, některé ekotypy odolné k suchu, zmlazuje; v planárním stupni v lužních lesích, v suťových lesích od kolinního až po montánní stupeň, v posledních letech se šíří Forsythia suspensa - zlatice převislá; pochází z Číny, hojně pěstována v parcích jako „zlatý déšť“ Syringa vulgaris - šeřík obecný; pochází z jihových. Evropy, hojně pěstován od 16.stol. a zplaňuje Olea europaea – olivovník evropský
Čel. Plantaginaceae - jitrocelovité (včetně části čel. Scrophulariaceae – krtičníkovité) Čeleď Plantaginaceae v nejnovějším pojetí se skládá z čel. Plantaginaceae v původním vymezení (u nás zastoupená téměř jen rodem jitrocel, Plantago s. l.) a výlučně autotrofními rody dříve řazenými do čeledi krtičníkovité se šklebivou (dvoupyskou) korunou a s ostruhou (lnice, Linaria; hledík, Antirrhinum); z dalších rodů je sem řazen také např. náprstník (Digitalis) a rozrazil (Veronica), podrobněji viz obr. 5. Plantago major - jitrocel větší; (Plantaginetalia majoris, Polygonion avicularis, Sisymbrietalia, Arrhenetheretalia, Cynosurion, Secalietea, Onopordetalia acanthii); rumiště a sešlapávaná mista u cest, pole, okopaniny, louky, pastviny, půdy bohaté na živiny, od nížin do hor hojně Plantago media subsp. media - jitrocel prostřední pravý; (Festuco-Brometea, Veronico politae-Taraxacion, Cynosurion, Polygonion avicularis, Onopordion acanthii, Dauco-Melilotion); podél cest, v obcích, pastviny, meze, louky, křoviny, lesy, snáší sešlap i znečištění; vlhčí, živinami bohaté, zásadité půdy, v termofytiku a mezofytiku roztroušeně až hojně Linaria vulgaris - lnice květel (dříve v čel. Scrophulariaceae); (Arction lappae, Dauco-Melilotion, Convolvulo-Agropyrion); okraje komunikací, výsypky, kamenolomy; písčité, suché půdy, v termofytiku a mezofytiku obecně Veronica chamaedrys - rozrazil rezekvítek (dříve v čel. Scrophulariaceae); (Polygono-Trisetion, GalioAlliarion, Arrhenatherion, Aegopodion podagrariae); louky, pastviny, meze, světlé listnaté i smíšené lesy, v parcích; vlhké až vysychavé půdy, indiferentní k podkladu, obecně na celém území
Veronica hederifolia agg. - rozrazil břečťanolistý (dříve v čel. Scrophulariaceae); (Secalietea, AtripliciChenopodietalia albi, Carpinion); pole, zahrady, meze, listnaté lesy; živinami bohatší půdy; velmi variabilní, rozpadá se v 3 druhy s různými ekologickými nároky.
Čel. Scrophulariaceae s. str. - krtičníkovité Autotrofní neparazitické byliny; stonek přímý,chlupatý; listy jednoduché, květenství hroznovité; květní obaly rozlišené, srostlé, květy souměrné, kalich 5četný až dvoupyský, koruna 5četná, kolovitá až dvoupyská, šklebivá nebo s ostruhou, A 4-5, dvoumocné, semeník svrchní, G (2), plod tobolka. Na základě molekulárních analýz byly z původní čeledi Scrophulariaceae přeřazeny do čel. Orobanchaceae všechny poloparazitické rody a většina zbývajících rodů do čel. Plantaginaceae (viz poznámky tam a obr. 5). Verbascum lychnitis - divizna knotovkovitá; (Festucion valesiacae, Bromion erecti, Geranion sanguinei, Prunion fruticosae, Quercion pubescenti-petraeae); výsluné kamenité stráně, náspy, v okolí lomů; vysychavé půdy, v termofytiku a teplém mezofytiku hojně roztroušena Verbascum thapsus - divizna malokvětá; (Dauco-Melilotion, Onopordion acanthii); lomy, skalnaté svahy, náspy, podél komunikací, sutě, rekultivované pískovny; vysychavé půdy, živinami bohaté až chudé; v termofytiku i mezofytiku, hojně Scrophularia nodosa - krtičník hlíznatý; (Querco-Fagetea, Alnetea glutinosae, Epilobietea angustifolii, Galio-Urticetea); vlhčí stinné doubravy, bučiny, olšiny a jejich lemy; půdy živinami bohaté, slabě kyselé; roztroušeně
Čel. Orobanchaceae – zárazovité Čeleď je tvořena dvěma málo podobnými skupinami rodů; společnými znaky jsou souměrné 5četné oboupohlavné dvoupyské květy, 4 tyčinky, G (2) svrchní, plod tobolka a alespoň částečný parazitismus. První skupina (čel. Orobanchaceae „s. str.“): plně parazitické nezelené rostliny s dvouletým i vytrvalým vývojovým cyklem, kořeny redukované, lodyhy přímé, zpravidla nevětvené, listy střídavé, přeměněny v šupiny; květenství všestranný klas, květy s listeny a někdy i listenci. Druhá skupina (část čel. Scrophulariaceae „s. l.“): poloparazitické zelené jednoleté až vytrvalé byliny; lodyhy často větvené; listy vstřícné nebo střídavé; květenství často jednostranný klas; listeny často velké, někdy nápadně zbarvené. Orobanche lutea – záraza žlutá; (Festuco-Brometea, na Medicago falcata nebo Medicago sativa); travnaté a křovinaté stráně, xerotermní trávníky, půdy hluboké, vysychavé, neutrální, zásadité, na bazických horninách Lathraea squamaria - podbílek šupinatý; (Querco-Fagetea, Fagetalia, Alnion incanae); vlhké humózní listnaté lesy, lužní a roklinové, parazituje např na Alnus, Populus, Corylus, Salix aj., roztroušeně Euphrasia rostkoviana - světlík lékařský (dříve v čel. Scrophulariaceae); (Molinio-Arrhenatheretea, NardoCallunetea, Scheuchzerio-Caricetea fuscae); suché louky až rašeliniště; od nížin do hor, roztroušeně Melampyrum pratense - černýš luční (dříve v čel. Scrophulariaceae); (Vaccinion, Luzulo-Fagion, Genisto germanicae-Quercion, Dicrano-Pinion); listnaté i jehličnaté lesy, lada, vřesoviště, okraje luk, na kyselých půdách; od pahorkatin do hor hojně
Čel. Lentibulariaceae – bublinatkovité Urticularia australis - bublinatka jižní; (Utricularion vulgaris, Potametea, Phragmito-Magnocaricetea, Salicetea purpureae); masožravá; eutrofní až oligotrofní vody, stojaté nebo mírně tekoucí, mělké (30 – 100 cm), v antropogenní krajině
Čel. Lamiaceae - hluchavkovité Jednoleté až vytrvalé byliny, polokeře až keře; chlupy nežláznaté i žláznaté, výrazně aromatické (přítomnost silic); lodyhy 4 hranné, listy jednoduché, vstřícné, křižmostojné až přeslenité, někdy barevné listeny; lichopřesleny jsou nahloučeny do lichoklasů; květní obaly srostlé; kalich 5četný, trubkovitý, někdy mírně pyskatý, vytrvává na plodu; koruna souměrná, horní a dolní pysk; tyčinky 4, dvoumocné, nebo 2; pestík ze dvou plodolistů, v jednom květu se vyvíjejí zpravidla 4 tvrdky. Ajuga reptans - zběhovec plazivý; (Arrhenatherion, Fagetalia, Quercetalia pubescenti-petraeae); louky, listnaté lesy, křoviny; středně vlhké půdy, hojně Mentha arvensis - máta rolní; (Secalietalia, Polygono-Chenopodietalia, Lamio albi-Chenopodietalia bonihenrici, Agrostietalia stoloniferae); okraje polí, úhory, letněná dna rybníků, vlhké pastviny; hlubší, vlhké půdy; archeofyt; od nížin do podhůří hojně
Origanum vulgare - dobromysl obecná; (Origanetalia vulgaris, Geranion sanguinei, Berberidion, Bromion erecti); křovinaté stráně, lesní lemy, lesostepi, paseky, starší úhory, mělké, sušší, živinami bohaté, zásadité půdy, v teplejších polohách dosti hojně Thymus pulegioides - mateřídouška vejčitá (m. polejovitá); (Nardo-Callunetea, Violion caninae, SedoScleranthetea, Festuco-Brometea, Alysso-Festucion pallentis); krátkostébelné louky, pastviny, meze, okraje cest, kamenité svahy, lomy, na chudších podkladech a sušších stanovištích, roztroušeně až hojně Glechoma hederaceae - popenec obecný; (Alnion incanae, Alopecurion pratensis, Arction lappae, Aegopodion podagrariae, Senecion fluviatilis); lužní lesy, zaplavované louky, okraje cest, intravilány obcí, rumiště; čerstvě vlhké, hlinité půdy, hojný v planárním až submontánním stupni Ballota nigra - měrnice černá; (Arction lappae, Balloto nigrae–Robinion, Prunetalia); obce, rumiště, zbořeniště, v teplých oblastech i v lesních lemech; živinami a dusíkem bohaté půdy, v termofytiku a teplém mezofytiku Stachys sylvatica - čistec lesní; (Alnion incanae, Carpinion, Fagion, Adenostyletalia); listnaté lesy, olšiny, klenové bučiny, paseky, křoviny, až do subalpinského pásma; humózní, hlinitá, vlhká stanoviště, roztroušeně až hojně Lamium maculatum - hluchavka skvrnitá; (Alnion incanae, Lamio albi-Chenopodietalia boni-henrici, Rumicion alpini, Senecion fluviatilis); lužní lesy, pobřežní lemy, ruderalizované vlhké lesní lemy, neudržované zahrady, zaplavované a podmáčené půdy, od nížin do středních poloh, výše jen na antopogenních stanovištích Lamium album - hluchavka bílá; (Lamio albi-Chenopodietalia bon- henrici, Arction lappae, Aegopodion podagrariae, Artemisietea vulgaris); rumiště, skládky, komposty, okolí venkovských sídel, zdevastované plochy, zbořeniště; vlhké dusíkaté půdy, hojný druh Galeobdolon luteum agg. - pitulník žlutý; Fagetalia sylvaticae, Carpinion, Tilio-Acerion); květnaté mezofilní dubohabrové lesy, suťové a roklinové lesy; půdy čerstvě vlhké, skeletovité; hojně roztroušen Galeopsis tetrahit - konopice polní; (Galio-Alliarion, Aegopodion podagrariae, Galio-Urticetea, Atropion bellae-donnae, Carici piluliferae-Epilobion angustifolii, Secalietalia, Atriplici-Chenopodietalia albi); narušená stanoviště, lesní lemy, mýtiny, rumiště, plevel v obilí i okopaninách; sušší lehčí půdy, hojná Prunella vulgaris - černohlávek obecný; (Molinio-Arrhenatheretea, Cynosurion, Agropyro-Rumicion, Epilobion angustifolii,Polygonion avicularis); sečené louky, pastviny, intravilány obcí, na březích vod, ve světlých lesích, v synantropních porostech, hojný
Řád Solanales - lilkotvaré Čel. Solanaceae - lilkovité Jednoleté až vytrvalé byliny (časté jsou oddenkové hlízy), v tropech i dřeviny, často jedovaté (alkaloidy), s bikolaterálními cévními svazky; listy jednoduché i složené, střídavé, bez palistů; květy 5četné se srostlými obaly, jednotlivé nebo ve vijanech, nápadné, oboupohlavné, pravidelné; semeník svrchní, přehrádka v semeníku orientovaná vůči mediáně šikmo; plod tobolka nebo bobule. Výskyt hlavně v tropickém a subtropickém pásu Jižní Ameiky. Lycium barbarum - kustovnice cizí; (Prunetalia); suchá ruderální stanoviště, na zdech, v plotech, suché, živinami bohaté zásadité půdy, rychle se šíří i do přirozených porostů; v termofytiku a přilehlém mezofytiku; pochází s jihových. Asie a jv. Evropy, dobře snáší znečištěné prostředí v městech Atropa bella-donna - rulík zlomocný; (Atropion bellae-donnae, Fagion); paseky, listnaté a smíšené lesy, živinami bohaté spíše bazické půdy, v mezofytiku, spíše na východě státu Hyoscyamus niger - blín černý; (Onopordion acanthii, Chenopodietea); rumiště, pole, plevel v okopaninách, světlomilný, teplomilný; písčité půdy, živinami bohaté, v termofytiku a přilehlém mezofytiku roztroušeně; pochází z jižní Evropy Solanum dulcamara - lilek potměchuť; (Salicetea purpureae, Alnetea glutinosae, Phragmiti-Magnocaricetea, Convolvuletalia sepium, Epilobietea angustifolii, Salicion albae, Carici-Rumicion hydrolapathi, Senecion fluviatilis); lemy lužních lesů, mokřadní olšiny, rákosiny, křoviny, staré zdi, suti; zbahněné, živinami bohaté půdy, v termofytiku a teplém mezofytiku roztroušeně Solanum nigrum - lilek černý; (Plantaginetea majoris, Galio-Urticetea, Chenopodietea, FumarioEuphorbion, Bidentetea tripartitae); rumiště, komposty, plevel v okopaninách; vysychavé, půdy bohaté na dusík a vápník; hojně Solanum tuberosum - lilek brambor; pěstuje se pro oddenkové hlízy v pahorkatinách a podhorských oblastech, do Evropy dovezen r.1570, alkaloid solanin
Solanum lycopersicum (Lycopersicon esculentum) - rajče jedlé; nejdříve pěstovaná jako okrasná rostlina, nyní v nejteplejších územích státu pro bobule; zplaňuje např. v nivě řek, na skládkách komunálního odpadu apod.; pochází z Jižní a Střední Ameriky Nicotiana tabacum - tabák virginský; do Evropy r. 1560 z Jižní Ameriky, vznikl jako spontánní hybrid; pěstuje se na jižní Moravě
Čel. Boraginaceae - brutnákovité Byliny, lodyhy dichasiálně větvené, na povrchu tuhé chlupy; listy jednoduché, bez palistů; květenství vrcholičnaté – dvojvijan (boragoid), květy oboupohlavné, pravidelné, 5četné, obaly strostlé, kalich vytrvalý na plodu, koruna kolovitá, trubkovitá, nálevkovitá, někdy s pakorunkou, 5 tyčinek s nitkami přirostlými ke koruně; merikaripium rozpadající se ve 4 tvrdky Lithospermum arvense (Aegonychon arvense) - kamejka rolní (kamejnička rolní); (Secalietea, Festucetea valesiacae); stepní stráně, pole (plevel v obilovinách i okopaninách), úhory, roztroušeně v nižších polohách Cerinthe minor - voskovka menší; (Onopordetalia acanthii, Secalietalia, Berberidion, Prunion spinosae); lesní lemy, výslunné stráně, úhory, náspy, rumiště; nížiny a pahorkatiny, na bazických podkladech; roztroušeně Pulmonaria officinalis - plicník lékařský; (Fagetalia, především Luzulo-Fagion); světlé dubohabrové háje, suťové a lužní lesy, teplomilné doubravy, křoviny, květnaté bučiny, v termofytiku a mezofytiku vzácně roztroušen; Symphytum officinale - kostival lékařský; (Molinietalia, Salicion triandrae, Alnion glutinosae, Ulmenion); vlhká často ruderalizovaná místa, břehy potoků a řek, na vlhkých loukách, na zaplavovaných polích; půdy bohaté živinami, hojně roztroušen Echium vulgare - hadinec obecný; (Dauco-Melilotion, především Echio-Verbascetum a Echio-Meliloletum, Festuco-Brometea); antropogenní stanoviště, silnice, železnice, výsypky, haldy, pole, ruderalizované trávníky, lada, zraňované půdy, vysychavé i čerstvé půdy, dosti hojný, od nížin do hor Myosotis arvensis - pomněnka rolní; (Secalietalia, Aperetalia, Atriplici—Chenopodietalia albi); pole, úhory, intravilány obcí; suché živinami bohaté půdy
Čel. Convolvulaceae - svlačcovité Vytrvalé byliny, poléhavé až ovíjivé, s článkovanými mléčnicemi nebo sekrečními kanálky; listy střídavé, jednoduché, květy velké, jednotlivé nebo ve vrcholičnatém květenství, 5četné, oboupohlavné, různoobalné, obaly srostlé; plod tobolka Convolvulus arvensis - svlačec rolní; (Convolvulo-Agropyrion); archeofyt, těžší půdy, zraňované, především v termofytiku a mezofytiku obecně Calystegia sepium - opletník plotní; (Senecion fluviatilis, Salicion triandrae, Phragmition communis); lemová společenstva řek, rákosiny, pobřežní křoviny, roztroušeně
EUASTERIDS II Listy střídavé s členěnou čepelí, hroznovitá květenství, nitky tyčinek srostlé s korunou, semeník spodní
Řád Apiales - miříkotvaré Čel. Apiaceae - miříkovité (okoličnaté) Jednoleté až vytrvalé byliny, v pletivech sekreční buňky a kanálky; lodyha dutá a rýhovaná, listy velké, střídavé, bez palistů, bohatě členěné až zpeřené, s řapíkem a pochvou; květy skládají jednoduché nebo častěji složené okolíky, někdy s obaly a obalíčky z listenů, drobné, oboupohlavné, heterochlamydní, pětičetné, pravidelné až souměrné, kalich zpravidla nepatrný, někdy chybí; korunních lístků 5 volných, 5 tyčinek, semeník ze dvou plodolistů; plod dvounažka za zralosti se rozpadající na dvě merikarpia. Hydrocotyle vulgaris - pupečník obecný; (Scheuchzerietalia); rašeliniště, na dusíkem chudých půdách; především v z. části státu
Sanicula europaea - žindava evropská; (Carpinion, Fagion); dubohabřiny, jedliny, květnaté bučiny; čerstvé půdy kyselé až neutrální, roztroušeně Conium maculatum - bolehlav plamatý; (Arction lappae, Lamio-Conietum maculati, Agropyro-Rumicion crispi); rumiště, komposty, okraje cest, navážky, bahnité říční náplavy; kypré, vlhké, dusíkem bohaté půdy; nížiny, roztroušeně a šíří se; prudce jedovatý Bupleurum falcatum - prorostlík srpovitý; (Geranion sanguinei, Festuco-Brometea, Quercion pubescentipetraeae, Prunion fruticosae); suché louky, lesní lemy, křoviny, skalní stepi; živinami bohaté a vápnité půdy; v planárním a kolinním stupni Apium graveolens - celer vonný (miřík celer); pochází z pobřeží Evropy, u nás pouze pěstovaný a přechodně zplaňuje, pěstuje se pro hypokotylové bulvy nebo jako řapíková zelenina; vyžaduje dostatečně vlhké, živinami dobře zásobené půdy, s dostatkem vápníku Carum carvi - kmín kořenný; (Cynosurion, Polygono-Trisetion); louky; obecně rozšířen od termofytika do oreofytika, pěstován a sbírán jako koření Pimpinella saxifraga - bedrník obecný; (Festuco-Brometea, Sedo-Scleranthetea, Trifolio-Geranietea, Violion caninae); suché trávníky, pastviny, skalnaté svahy, náspy, suché lesy, lomy, planární až submontánní stupeň Aegopodium podagraria - bršlice kozí noha; (Querco-Fagetea, Alno-Ulmion, Lamio albi-Chenopodietalia boni-henrici, Rumicion alpini); břehy potoků, stinné a vlhké listnaté lesy; živinami a dusíkem bohatá stanoviště; invazní druh, obtížný plevel, obecně rozšířen Heracleum spondylium - bolševník obecný; (Arrhenatheretalia, Filipendulion, Alno-Ulmion); mezotrofní louky, lesní světliny, vlhká rumiště; humózní, dusíkem bohaté půdy, hojně Daucus carota - mrkev obecná; (Arrhenatheretalia, Bromion erecti, Festucion valesiacae, Chenopodietea, Artemisietea vulgaris, Dauco-Melilotion); xerotermní trávníky, rumiště, lada, hojná v mezofytiku a termofytiku; pěstována v několika kultivarech jako kořenová zelenina -
Řád Dipsacales - štětkotvaré Čel. Adoxaceae - pižmovkovité Adoxa moschatellina - pižmovka obecná; (Alno-Ulmion, Carpinion betuli); humózní dusíkaté půdy; lužní lesy, vlhké křoviny, stinné rokle, nerovnoměrné rozšíření na území ČR
Čel. Caprifoliaceae - zimolezovité včetně čel. Sambucaceae - bezovité Dřeviny, listy celistvé nebo složené, vstřícné; pětičetné květy se srostlými květní obaly, pravidelné až souměrné, dvoupyské (4) + 1, někdy stopkatá dvoukvětá dichasia nebo přisedlé lichopřesleny; přítomny listeny a listence, plod bobule. Viburnum opulus - kalina obecná; (Alno-Ulmion, Fagion, Carpinion, Prunion spinosae, Salicion albae, Salicion triandrae, Tilio-Acerion); pobřežní křoviny, vlhké listnaté lesy; jílovité až hlinitopísčité půdy, živinami bohaté; termofytikum a mezofytikum, použití ke zpevňování břehů, v parcích; hojně roztroušena Lonicera xylosteum - zimolez pýřitý; (Carpinion, Tilio-Acerion, Prunetalia); světlé mezofilní listnaté lesy, suťové lesy, skalnaté svahy, i pěstovaná; na těžkých, hlinitých bazických půdách, roztroušeně Symphoricarpos albus - pámelník bílý; pův. ze Sev. Ameriky, pěstován v parcích i v lesích, zplaňuje; výskyt v termofytiku a mezofytiku Sambucus nigra - bez černý; (Prunion spinosae, Sambuco-Salicion caprae, Robinietea, Fagetalia sylvaticae); lesní pláště, akátiny, kulturní smrčiny, křoviny, světlé listnaté a lužní lesy, antropogenně poškozená území; obecně rozšířen s výjimkou nejvyššího oreofytika
Dipsacaceae - štětkovité Byliny; listy celistvé až hluboce laločnaté, chlupaté, vstřícné i v přízemní růžici; květy oboupohlavné, drobné, heterochlamydní, srostlé obaly, 4-5 četné, souměrné, květenství hlávka, na bazi s listeny, okrajové květy květenství paprskující, plod nažka s vytrvávajícím kalichem. Dipsacus fullonum - štětka planá (Artemisietea vulgaris, Galio-Urticetea); rumiště, náspy, příkopy, okraje pastvin; úživné, bazické půdy; v termofytiku a teplém mezofytiku Knautia arvensis - chrastavec rolní; (Molinio-Arrhenatheretea, Festuco-Brometea, Festucion valesiacae); suché a mezofilní louky, křovinaté svahy, lesní lemy, kamenité půdy, v termofytiku a mezofytiku
Scabiosa ochroleuca - hlaváč žlutavý; (Festuco-Brometea, Trifolio-Geranietea); xerotermní travinná společenstva, lesní lemy, křoviny; vysychavé, minerálně bohaté půdy, na bazickém podkladu
Čel. Valerianaceae – kozlíkovité Byliny; listy vstřícné, bez palistů; květy asymetrické, heterochlamydní, skládají dichasiálně větvená květenství; kalich nepatrný, za plodu se zvětšuje, 5četná koruna kolovitá, dole srostlá v trubku; tyčinky zpravidla 3, pestík ze 3 plodolistů, semeník svrchní, plod nažka. Valeriana officinalis - kozlík lékařský;(Filipendulenion, Aegopodion podagrariae); lužní lesy, eutrofizované louky, synantropní stanoviště; vlhké humózní půdy; roztroušeně Valerianella dentata - kozlíček zubatý; (Sherardion, Caucalidion lappulae, Fumario-Euphorbion); plevel v obilovinách a okopaninách, v termofytiku a teplém mezofytiku, roztroušeně
Řád Asterales - hvězdnicotvaré Čel. Campanulaceae - zvonkovité Byliny, často s mléčnicemi; střídavé listy bez palistů; hroznovitá, výjimečně vrcholičnatá květenství, květy pravidelné, vzácněji souměrné, oboupohlavné, 5četné, květní obaly srostlé, tyčinek 5, semeník spodní, plod tobolka s vytrvalým kalichem; zásobní látka inulin. Campanula rapunculoides - zvonek řepkovitý; (Geranion sanguinei, Berberidion, Alliarion petiolatae, Carpinion, Tilio-Acerion, Eu-Fagenion); plevel v zahradách, polích a vinicích; světlé lesy a lesní lemy, na pustých mistech; vlhké, slabě kyselé půdy, hojně Campanula patula - zvonek rozkladitý; (Arrhenatherion, Berberidion, Molinion, Epilobietea angustifolii); louky, pastviny, křoviny, paseky; vlhké, živinami bohaté, slabě kyselé půdy, obecně v termofytiku a mezofytiku, Jasione montana - pavinec chlumní; (Hyperico perforati-Scleranthion perennis, Plantagini–Festucion ovinae, Corynephorion, Dicrano-Pinion); písčiny, bory, pastviny, kamenitá stanoviště, vřesoviště, na suchých nevápnitých půdách; roztroušeně
Čel. Menyanthacea - vachtovité Vodní nebo bahenní rostliny; květy v hroznech nebo jednotlivé, 5četné, oboupohlavné, pravidelné, pestík ze dvou plodolistů, dvouchopňová tobolka. Menyanthes trifoliata - vachta trojlistá; (Salicion cinereae, Scheuchzerio-Caricetea fuscae, Calthion); rašeliniště, mokré louky, vrbové křoviny, zbahněné živinami chudé půdy; kolinní až submontánní stupeň; vzácně
Čel. Asteraceae - hvězdnicovité Podčel. Asteroideae - hvězdnicové Vytrvalé až jednoleté byliny i polokeře, většinou bez mléčnic; zásobní látka inulín; listy bez palistů; květy většinou oboupohlavné, zřídka jednopohlavné a pak rostliny jednodomé; květenství úbor, na jeho vnější straně zákrovní listeny a někdy i zákroveček, z květního lůžka někdy vyrůstají blanité plevky; úbory často v dalších složených květenstvích; květy 5četné, jazykovité (tvoří „paprsek“) a trubkovité (tvoří „terč“), kalich přeměněn v chmýr nebo šupiny, někdy nezřetelný; trubkovité květy pravidelné, koruna 5cípá, zpravidla oboupohlavné; jazykovité květy souměrné se 3 zuby na jazyku (někdy bez zubů – slunečnice), často samičí nebo sterilní; tyčinek 5, introrzní, vzájemně spojených prašníky v trubičku, kterou prorůstá čnělka; G(2), spodní; plod nažka, protandrie, omezující samoopylení. Helianthus annuus - slunečnice roční; světlomilná, teplomilná; bazické, živinami bohaté půdy, zplaňuje na rumištích; pochází ze střední a Severní.Ameriky Helianthus tuberosus - slunečnice topinambur; (Convolvuletalia sepium, Arction lappae, Aegopodion podagrariae) pěstuje se pro jedlé hlízy (topinambur) nebo plnokvětá forma jako okrasná; hojně zplaňuje především podél řek, příkopy, železnice, ohniskový výskyt v nižších polohách
Inula britannica - oman britský; (Agropyro-Rumicion crispi, Cnidion venosi, Molinion); vlhčí louky, ruderální místa; těžší, živinami bohaté půdy, hojně v teplých oblastech Solidago virgaurea - zlatobýl obecný; (Genisto germanicae-Quercion, Dicrano-Pinion, Luzulo-Fagion, Epilobietea angustifolii, Trifolion medii); křovinaté výslunné stráně, skály, světlé lesy, paseky, lesní lemy; neutrální až kyselé půdy s menším obsahem živin Galinsoga parviflora - pěťour maloúborný; (Panico-Setarion, Setario-Galinsogetum, Chenopodietea); pole, úhory, zahrady, rumiště; světlomilný a nitrofilní druh, z Jižní Ameriky; po celém území obecně Bellis perennis - sedmikráska obecná; (Arrhenatheretalia, Lolio-Cynosurenion, Polygonion avicularis); travnatá místa v obcích, sešlapávaná a narušená místa, světlomilný druh, preferuje větší obsah živin v půdě Tripleurospermum inodorum - heřmánkovec nevonný (Sisymbrion officinalis, Dauco-Melilotion, Chenopodion glauci), jen synantropní stanoviště, rumiště, navážky atd., na nejrůznějších substrátech Matricaria chamomilla (Chamomilla recutita) - heřmánek pravý; (Aphanion, Chenopodietea, Plantaginetea majoris); pole, rumiště, okraje komunikací, na mírně kyselých nevápnitých půdách, v termofytiku a v nižších polohách mezofytika, archeofyt Achillea millefolium - řebříček obecný; (Arrhenatheretalia, Molinio-Arrhenatheretea, Nardo-Callunetea, Plantaginetalia majoris, Trifolion medii); louky, pastviny, ruderální místa, okraje komunikací, lesní světliny, v mezofytiku a oreofytiku hojně Bidens tripartita - dvouzubec trojdílný; (Bidention tripartitae, Nanocyperion flavescentis, SperguloOxalidion); hlinité meandry, obnažená dna rybníků, periodické tůně; zamokřená místa v polích, písčitá i hlinitá, dusíkem bohatá, v termofytiku i mezofytiku hojně roztroušen Leucanthemum ircutianum - kopretina irkutská; (Arrhenatheretalia, Nardo-Callunetea, Trifolion medii); louky, pastviny, narušená stanoviště, lesní lemy; vlhké až vysychavé půdy, v termofytiku a mezofytiku hojně Tanacetum vulgare - vratič obecný; (Galio-Urticetea, Arction lappae,Tanaceto–Artemisietum vulgaris, Dauco-Melilotion); lesní lemy, světliny, úhory, antropogenní stanoviště, především termo- a mezofytikum, obecně Artemisia vulgaris - pelyněk černobýl; (Onopordion acanthii, Senecion fluviatilis, Arction lappae, Aegopodion podagrariae); rumiště, navážky, úhory, zkypřené hlinité nebo jílovité půdy, s dostatkem dusíku; všude hojný, pouze v oreofytiku málo Tussilago farfara - podběl lékařský; (Dauco-Melilotion); antropogenní stanoviště, prameniště, v termofytiku a mezofytiku na vhodných stanovištích obecně Senecio vulgaris - starček obecný; (Artemisietea vulgaris, Chenopodietea, Plantaginetea majoris, Secalietea); polní a zahradní plevel, intravilány obcí, v nezapojených vlhkých živinami bohatých půdách, hojný
Podčel. Cichorioideae - čekankové Jednoleté až vytrvalé byliny, mléčnice vyvinuty; úbory mnohokvěté, tvořené jen jazykovitými květy, skládají hroznovitá květenství, většinou bez plevek; květy pětičetné, oboupohlavné, jazyk s 5 zoubky; kalich přeměněn v chmýr nebo lem; ostatní jako u Asteroideae. Cichorium intybus - čekanka obecná; (Arrhenatherion, Cynosurion, Dauco-Melilotion, Polygonion avicularis, Convolvulo-Agropyrion, Caucalidion lappulae); suché stravnaté stráně, pastviny, lada, antropogenní stanoviště; půdy vlhké až vysychavé, živinami bohaté až zasolené; hojně Lapsana communis - kapustka obecná; (Galio-Alliarion, Aegopodion podagrariae, Arction lappae, Quercetalia pubescenti-petraeae); akátiny, světlé lesy, paseky, parky, plevel v polích; vlhké až vysychavé půdy, bazické až mírně kyselé; hojný, Crepis biennis - škarda dvouletá; (Arrhenatherion, Polygono-Trisetion, Cynosurion); louky, pastviny, meze, lesní lemy, úhory, intravilány obcí, obecně Hieracium pilosella - jestřábník chlupáček; (Sedo-Scleranthetea, Nardo-Callunetea, Festucetea vaginatae, Festuco-Brometea, Arrhenatheretalia, Corynephorion canescentis, Genisto germanicae-Quercion, Quercion petraeae, Dicrano-Pinion); sušší místa, písčiny, skalní plošiny, vřesoviště, teplomilné lesy, bory, borové doubravy; od termofytika do oreofytika, na nevápnité půdě obecně Hieracium murorum - jestřábník zední; (Querco-Fagetea, Quercetea robori-petraeae, Vaccinio-Piceetea, Trifolion medii); listnaté i jehličnaté lesy, lesní lemy; čerstvě vlhké půdy, kyselé až neutrální, obecně Taraxacum sect. Ruderalia - pampeliška (smetanka) lékařská; sekce sdružuje mnoho desítek převážně apomiktických vesměs velmi obtížně určitelných druhů; louky, pastviny, úhory, ruderální plochy, velmi hojně Lactuca serriola - locika kompasová; (Onopordion, Dauco-Melilotion, Sisymbrion officinalis, Arction lappae, Convolvulo-Agropyrion, Balloto nigrae-Robinion); okraje komunikací, kamenolomy, rumiště, akátiny, intravilány obcí; živinami bohaté půdy, sušší, výslunné; termofytikum a teplé mezofytikum hojně
Sonchus oleraceus - mléč zelinný; (Galio-Alliarion, Balloto nigrae-Robinion); okraje cest, zahrady, akátiny, synantropní stanoviště, především v nižších a středních polohách Leontodon autumnalis - máchelka podzimní (pampeliška podzimní); (Cynosurion, Arrhenatheretalia, Agropyro-Rumicion crispi, Polygonion avicularis); louky, úhory, pastviny, ruderalizovaná místa, termofytikum až orefytikum, hojně
Podčel. Carduoideae - bodlákové Byliny bez mléčnic, v úborech jen trubkovité květy; listy nebo zákrovní listeny často pichlavé nebo alespoň ostnitě nebo háčkovitě zakončené. Ostatní viz Asteroideae. Arctium tomentosum - lopuch plstnatý; (Galio -Urticetea, Arction lappae, Artemisietea vulgaris); rumiště, okraje komunikací, lada, na živinami bohatých narušených stanovištích, obecně v kulturní krajině Carduus acanthoides - bodlák obecný; (Onopordion acanthii, Arction lappae, Artemisietea vulgaris, GalioUrticetea, Sisymbrietalia, Salicion incanae); úhory, rumiště, pole, lomy, antropogenně narušené stanoviště; vlhké až vysychavé, písčité půdy, bohaté dusíkem; v termofytiku častý, v mezofytiku jen místy Cirsium arvense - pcháč rolní (oset); (Chenopodietea, Galio-Urticetea, Arction lappae, Agropyretea repentis, Epilobietea angustifolii, Secalietea); plevel v obilovinách a okopaninách, na ruderálních stanovištích, výsypkách, na opuštěných polích Cirsium oleraceum - pcháč zelinný; (Calthion, Alopecurion pratensis, Molinion, Alnion glutinosae); vlhké a zaplavované louky, tužebníková lada, příkopy, vrbové křoviny, olšiny; místa s vysokou hladinou spodní vody, dostatkem živin; hojně až roztroušeně hlavně v mezofytiku Cyanus segetum – chrpa modrák (chrpa polní); (Secalietea, Aphanion, Fumario-Euphorbion); obilná pole, okraje silnic, překladiště, na kypřených půdách; archeofyt; termofytikum a mezofytikum, na ústupu
Literatura Učebnice Henrych R. (1979): Systém a evoluce vyšších rostlin. - SPN Praha. Mártonfi P. (2003): Systematika cievnatých rastlín. – Univerzita P. J. Šafárika Košice. Rosypal S. et al. (1992): Fylogeneze, systém a biologie organismů. – Scientia, Praha Cizojazyčné učebnice Bremer K., Bremer B. et Thulin M. (2003): Introduction to phylogeny of flowering plants. – Uppsala University. Judd W. S., Campbell C. S., Kellog E. A., Stevens P. F. et Donoghue M. J. (2002): Plant systematics. A phylogenetic approach. – Sinauer Associates, Sunderland. Ostatní The Angiosperm Phylogeny Group (1998): An ordinal classification for the families of flowering plants. – Ann. Missouri Bot. Garden 85: 531 – 553. The Angiosperm Phylogeny Group (2003): An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the order and families of flowering plants – Bot. Jour. Linn. Soc. London 141: 399 – 436. Dostál J. (1989): Nová květena ČSSR 1., 2. - Academia, Praha. Hejný S.et Slavík B. /eds./ (1988, 1990, 1992): Květena České socialistické republiky. Vol. 1-3. – Academia, Praha. Rosypal S. a kol. (2003): Nový přehled biologie.- Scientia, Praha. Slavík B. /ed./ (1995, 1997, 2000): Květena České republiky. Vol. 4 - 6. – Academia, Praha. Slavík B et. Štěpánková J. /eds./ (2004): Květena České republiky. Vol. 7. – Academia, Praha. Štěpánková J. /ed./ (2010): Květena České republiky. Vol. 8. – Academia, Praha. Kubát K. et al. /ed./ (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha. Moravec J. a kol. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. – Severočes. Přír., Litoměřice, Suppl. 1995: 3-206. Danihelka J., Chrtek J. jun., Kaplan Z. (2012): Checklist of vascular plants of the Czech Republic. – Preslia 84: 647-811. Odkazy na internetové stránky základní osnova opory: Machová I. (2005): http://elearning.ujep.cz/elearning/
vyobrazení používaná k výuce na FAPPZ ČZeU v Praze: http://www.af.czu.cz/kbfr/cs/download.html květena ČR: http://www.kvetenacr.cz/ohrozene.asp studijní materiály používané k prezentaci na Jihočeské universitě, biologická fakulta, katedra botaniky: http://botanika.bf.jcu.cz/materialy-botanikav.php orientační materiály k mokřadní flóře a vegetaci používané na PřF UK Praha: http://botany.natur.cuni.cz/pdf/Vodn%ED%20a%20ba%9Einn%E1%20vegetace.pdf studijní materiály na katedře botaniky, PřF, Masarykovy University v Brně http://www.sci.muni.cz/botany/bures/vysrost/vysrost.htm