Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 2. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Protozoa ODDĚLENÍ: Myxomycota TŘÍDA: Myxomycetes Myxomycetes – trofická fáze ŘÁD: Liceales ŘÁD: Physarales ŘÁD: Trichiales ŘÁD: Stemonitales
Lycogala Physarum Leocarpus Fuligo Trichia Stemonitis
(OP) (HB) (HB) (HB) (HB) (TP + HB) (TP + HB)
Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 2. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů - pokračování ODDĚLENÍ: Plasmodiophoromycota TŘÍDA: Plasmodiophoromycetes ŘÁD: Plasmodiophorales Plasmodiophora brassicae (TP + FIX) ODDĚLENÍ: Euglenophyta TŘÍDA: Euglenophyceae ŘÁD: Euglenales
Euglena (PP) Trachelomonas (TP)
Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin 2. praktické cvičení Přehled pozorovaných objektů - dokončení ODDĚLENÍ: Dinophyta TŘÍDA: Dinophyceae ŘÁD: Gonyaulacales
Ceratium
(TP)
ŘÍŠE: Protozoa ODDĚLENÍ: Myxomycota
TŘÍDA: Myxomycetes ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA • trofickou fázi představují myxaméby, myxomonády, pseudoplazmodia nebo plazmodia • reprodukční fázi představují různé typy sporokarpů (plodniček), které dle morfologie dělíme na tři typy: - drobná přisedlá nebo stopkatá sporangia - větší polštářovitá nebo kulovitá aethalia - síťovité plazmodiokarpy • sporokarpy jsou kryté peridií a uvnitř sporokarpů se tvoří kapilicium a spory • přes 60 rodů a téměř 800 druhů s globálním rozšířením
Myxomycetes – trofická fáze
(obrazová prezentace)
Amébovitě se pohybující makroskopické faneroplazmodium představuje trofickou fázi v životním cyklu hlenek. Lze jej nejčastěji nalézt na vlhkém dřevě, kůře a listovém opadu.
Z faneroplazmodií vznikají většinou makroskopické sporokarpy, v tomto případě stopkatá sporangia.
Lycogala epidendrum pýchavička vlčí mléko Aethalia (sporokarpy typické pro rod Lycogala) jsou téměř kulovitá, častá na tlejícím dřevě. Mladá aethalia mají peridii růžovou a pružnou, ve zralosti je peridie šedohnědá, křehká a lámavá.
(makroskopické pozorování herbářové položky)
mladá, nezralá aethalia
zralá, rozpadající se aethalia
Physarum
(makroskopické pozorování herbářové položky)
Druhy rodu Physarum jsou drobné sporangiální hlenky, jejichž stopatá sporangia lze najít na mrtvém dřevě, kůře nebo rostlinném opadu. Physarum nutans
Physarum globuliferum
Leocarpus fragilis
(makroskopické pozorování herbářové položky)
Další příklad běžné sporangiální hlenky, jejíž stopkaté sporokarpy lze najít na nejrůznějším rostlinném materiálu. Lesklá, oválná sporangia velká 2-4 mm jsou v mládí žlutavá, ve zralosti hnědá, často hustě vedle sebe rostoucí.
Fuligo septica slizovka práškovitá
(makroskopické pozorování herbářové položky)
Polštářovitá aethalia tohoto nápadného a poměrně hojného druhu dosahují velikosti 3-10 cm, v mladších fázích jsou žlutavá, ve zralosti krytá hnědavou peridií, která se rozpadá a odkrývá hnědé kapilicium. peridie
kapilicium
Druh se vyskytuje na mrtvém dřevě (např. pařezech), ale častý je i v mechu nebo jehličí.
Trichia - vlasatka
(makroskopické pozorování herbářové položky a trvalý preparát)
Krátce stopkatá žlutá sporangia jsou častá na dřevním opadu v lesích. Žluté kapilicium je u tohoto rodu nevětvené, na povrchu má zřetelnou nepravidelnou spirálovitou strukturu a konce jsou zašpičatělé.
kapilicium a spory
Stemonitis pazderek
(makroskopické pozorování herbářové položky a trvalý preparát)
Sporangiální hlenka, jejíž stopkatá válcovitá, až 2 cm dlouhá sporangia vyrůstají většinou nahloučena v těsném svazečku. Stopka přechází uvnitř sporangia v kolumelu, z níž vybíhají větvená vlákna kapilicia. Relativně častý druh na mrtvém dřevě. kolumela
ŘÍŠE: Protozoa ODDĚLENÍ: Plasmodiophoromycota
TŘÍDA: Plasmodiophoromycetes ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA • vysoce specializovaní, obligátní parazité řas, oomycetů a cévnatých rostlin • podstatnou část životního cyklu představuje mnohojaderná masa protoplazmy v buňkách hostitele (paraplazmodium) • v celém životním cyklu nedochází k tvorbě sporokarpů • odpočívajícím stadiem jsou tlustostěnné cysty, které vyplňují buňky zbytnělých pletiv hostitele • relativně malá skupina, kolem 15 rodů a 45 druhů
Plasmodiophora brassicae nádorovka kapustová
(makroskopický materiál ve fixáži a trvalý preparát)
Nekrotrofní, obligátně parazitický prvok houbového charakteru. Odpočívající tlustostěnné cysty ve zvětšených buňkách hostitelské rostliny způsobují nádorovitost kořenů košťálové zeleniny. zvětšené buňky hostitele, naplněné cystami
kořen napadené rostliny s výraznými nádory
ŘÍŠE: Protozoa ODDĚLENÍ: Euglenophyta - krásnoočka
TŘÍDA: Euglenophyceae ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA • bičíkovci (monády) se 2 bičíky (jeden je však často zakrnělý), vyrůstajícími z ampuly v přední části buňky • zásobní látky ve formě paramylonových zrn • extraplastidiální stigma • pelikula - zvláštní typ buněčné stěny složené z bílkoviných pásků →
Euglena gracilis
(příprava preparátu z kultury)
Jednobuněčný bičíkovec, v buňkách chloroplasty, zásobní zrna paramylonu, extraplastidiální stigma, jeden bičík vyrůstající z apikální prohlubně (ampuly), povrch - pelikula umožňující měnit tvar buňky.
paramylonová zrna
chloroplasty stigma
Euglena gracilis buňka s bičíkem
Výskyt: eutrofní sladké vody, plankton.
Trachelomonas
(trvalý preparát)
Lorika - schránka typická pro rod Trachelomonas je tvořená slizem, mineralizovaným sloučeninami železa a manganu, které dodávají schránce hnědé zbarvení. otvor pro bičík protoplast (tmavý a deformovaný v důsledku fixace vzorku)
variabilita lorik u druhů r. Trachelomonas
Výskyt: většina druhů žije v meso- až eutrofních stojatých vodách.
ŘÍŠE: Protozoa ODDĚLENÍ: Dinophyta - obrněnky
TŘÍDA: Dinophyceae ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA: • převážně bičíkovci (ale i kapsální a kokální zástupci), většina mořských • povrch buňky krytý amfiesmou (tékou), která je tvořena systémem vezikulů
epitéka příčná rýha podélná rýha hypotéka téka rodu Peridinium
Ceratium hirundinella
(trvalý preparát)
Monadoidní jednobuněčná řasa, buňka ze dvou polovin - hypotéka a epitéka oddělených ekvatoriální rýhou; dva bičíky; povrch buněk kryt pancířem.
epitéka
hypotéka
Ceratium hirundinella
Výskyt: plankton tekoucích a stojatých vod, velmi hojné na dolních tocích evropských řek.
Ceratium hirundinella
