Funkce imunitního systému
Hypersenzitivita. Autoimunita Biomedicínská technika a bioinformatika 9.4.2008
Alergické choroby z
celosvětově řazeny mezi závažnou skupinu komplexních nemocí, v posledních 20-30 letech prudký nárůst incidence
„Alergie“ - z řečtiny (allos ergeia) = změněná schopnost reakce (von Pirquet,1906) „anafylaktická reakce“ - už z r. 2140 př. n. l. (faraon Menes po bodnutím hmyzem) Astma - už v Homérově Iliadě - Hippokrates, Galén Rinitis - první lékařský záznam z r. 1533
Definice základních pojmů (dle EAACI)
À Hypersenzitivita (přecitlivělost)
- popisuje objektivní reprodukovatelné příznaky a projevy, které jsou spouštěny kontaktem s definovaným podnětem, na který normální jedinci nereagují
À Atopie
- sklon k tvorbě IgE protilátek jako odpovědi na expozici alergenům (geneticky podmíněná reaktivita vytvářet po expozici alergenu ↑ množství IgE) - alergické příznaky u atopického jedince mohou být označeny jako atopické - pozitivní kožní prick test nebo průkaz protilátek IgE nestačí pro označení atopie
À Alergie
humorálními – je reakce přecitlivělosti (hypersenzitivity) navozená imunologickými mechanizmy
buněčnými
Alergie
À Alergie zprostředkovaná protilátkami IgE
- I. typ přecitlivělosti - vyjádřen u osob s atopickou reaktivitou - nejčastější typ alergické reakce
À Alergie NEzprostředkovaná protilátkami IgE - III. typ přecitlivělosti - anafylaxe vyvolaná imunitními komplexy - sérová nemoc
À Alergie zprostředkovaná buňkami - IV. typ přecitlivělosti, buněčná složka alergického zánětu - alergická kontaktní dermatitida
- non-IgE asociovaná AD
Rozmanitost alergických reakcí : je dána účastí různých efektorových mechanismů
z nichž každý navodí vznik zánětlivých změn vlastním způsobem
Rozvoj alergického onemocnění z
Aby došlo v organismu k rozvoji alergického onemocnění, musí být splněny základní předpoklady, působící ve vzájemné součinnosti: genetická predispozice senzibilizace vůči alergenům působení nespecifických adjuvantních vlivů
Komplexní nemoci FENOTYP A
Gen 2 Gen 3
FENOTYP B
FENOTYP C
Faktor 1 Faktor 2
FENOTYP D Faktor 3
…….
P R O S T Ř E D Í
Gen 1
…….
G E N E T I K A
INTERAKCE gen/gen, gen/prostředí
KLINICKÉ FENOTYPY
Riziko vzniku alergie
Špičák et al. 2004
Genetické dispozice pro atopickou reaktivitu
Krejsek et al. 2004
Zevní faktory – příčina zvýšené prevalence v posledních desetiletích? 2 hlavní hypotézy: 1. Nové rizikové faktory – spojené se „západním“ stylem života 2. Chybění protektivních faktorů – tzv. hygienická hypotéza
INHALOVANÉ ALERGENY À Patří do skupiny látek, se kterými se
setkává každý jedinec 1. Domácí prach - složen s prachových částic pocházející z peří, vlasů, vlny, prachu z nábytku, šupin kůže domácích zvířat a bakterií. 2. Roztoči - nejčastější roztoč Dermatophagoides pteronysinus 3. Plísně - vyskytují se v půdě, ovzduší, vlhkých bytech
1. ALERGENY ROSTLINNÉHO PŮVODU À 1. Pyly - nejčastějším projevem alergie na pyly je
À À À À
senná rýma a někdy astmatické záchvaty v letním období 2. Seno - odlišný alergen od pylů 3. Chmel 4. Kosmetické přípravky 5. Prach z bylin 6. Prach z obilí 7. Prach z mouky - hlavně u pekařů, mlynářů, cukrářů, kuchařů 8. Prachy z bavlny - alergie na prach z bavlny se označuje jako byssinóza 9. Tabák 10. Kouř z cigaret 11. Různé vůně
2. ALERGENY ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU À Nejvíce se uplatňují chlupy různých
zvířat. Patří sem psí prach, koňský
prach, kočičí prach, dále kravský prach, ovčí vlna. À Ve vzácných případech byla zjištěna přecitlivělost na lidské lupy a prach z hmyzu. À Alergie na včelí jed po bodnutí.
3. DALŠÍ ALERGENY À LÉKOVÁ ALERGIE
V posledních letech lékových alergií značně přibývá a výskyt je úměrný stále se zvyšující spotřebě léků. Diagnostika lékové alergie je někdy velmi obtížná. À ALERGIE NA POTRAVINY Alergické projevy jsou vázány i na zažívací poruchy. Nejčastěji jsou alergie na mléko, kávu, kakao, brambory, pomeranč, citrón, jahody a ořechy. À ALERGIE NA JED BLANOKŘÍDLÉHO HMYZU
Působení nespecifických adjuvantních vlivů À Nepříznivé působení znečištěného ovzduší
- tabákový kouř - exhalace dieselových motorů - oxidy dusíku a síry À Nezdravý životní styl včetně bydlení À Nevhodná strava À Psychické vlivy-stres
ATOPICKÁ REAKTIVITA – důsledek genetické dispozice a působení zevních vlivů
Krejsek et al. 2004
Vliv vnějších proměnných faktorů na ontogenetické vyzrávání Tlymfocytů
Krejsek et al. 2004
K předchozímu obr.: Alergické TH2 dogma. À Jakmile jednou alergen pronikne do organismu, je zachycen
sentinelovými dendritickými buňkami (DC). DC migrují do nejbližší lymfatické uzliny, zpracují alergen a vystaví informaci o něm pomocí molekul MHCII T lymfocytům. À Po prezentaci antigenu naivním T-lymfocytům dochází ke klonální expanzi T lymfocytů a k jejich migraci do místa zánětu. Zde aktivované TH2 buňky produkují TH2 cytokiny: ¾ IL-5 umožńuje atrakci a aktivaci eozinofilů, což vede k poškození tkáňě; ¾ IL-4 a IL-13 zejména aktivují B buňky a umožňují syntézu IgE. IgE se váže na FcεR1 na nespecifických buňkách imunitního systému. Pokud dojde k novému kontaktu s alergenem, navázané protilátky zachycují alergen, což vede k receptorovému cross-linking a k rychlé aktivaci žírných buněk a bazofilů. Tyto buňky jsou odpovědné za uvolnění většiny zánětlivých a toxických mediátorů, které způsobí akutní alergické symptomy.
K předchozímu obr.: od proteinu k regulaci genů À Cytokiny po vazbě na svůj receptor indukují oligomerizaci
tohoto receptoru. Tento receptor je potom fosforylován JAKem (JANUS KINÁZA), což povolává STAT k intracelulárnímu řetězci receptoru a vede to k fosforylaci STAT.
À STAT (SIGNAL TRANSDUCER AND ACTIVATOR OF
TRANSCRIPTION) po fosforylaci JAKem dimerizuje, je importován do jádra a na základě specifického rozpoznání v promotoru genu indukuje transkripci GATA-3. GATA3, TH2 transkripční faktor, současně indukuje transkripci IL-5, IL-9 a IL-13 a inhibuje promotory Th1 genů. V asociaci s C-maf GATA-3 zvyšuje produkci IL-4, což indukuje irreverzibilní TH2 fenotypy.
Žírné buňky (mastocyty) À
Preformované mediátory: - histamin, heparin, chondroitinsulfát, chymáza, tryptáza, faktor chemotaktický pro eozinofily
À
Nově syntetizované mediátory: - leukotrieny, prostaglandiny, PAF
À
Cytokiny: - TNF-alfa (aktivace fagocytů) - TGF-beta (fibrotizace stěny bronchů) - IL-5 (stimulace tvorby eozinofilů) - IL-6 (mj. stimulace tvorby Ig, vč. IgE) Špičák et al. 2004
Biologické efekty histaminu H1 receptory: À Bronchokonstrikce,
vazodilatace (x vazokonstrikce v plicích) À ↑ permeability cévní stěny À ↑ sekrece hlenu À chemotaktický faktor pro eosinofily a neutrofily H2 receptory: À ↑ sekrece HCl H3 receptory: À převážně v CNS Špičák et al. 2004
Novotvořené mediátory žírných buněk À Prostaglandiny:
- PGD2 : zarudnutí, zvýšená permeabilita kapilár, bronchokonstrikce, aktivace eos., chemotaxe
À Leukotrieny:
- LTC4, LTD4, LTE4 (SRS-A): ↑ propustnosti cév, spasmus bronchů - LTB4: chemotaxe granulocytů
À PAF (faktor aktivující destičky):
– významný chemoatraktant
Bazofily
À Dlouho považovány za buňky podobné
mastocytům - jen primárně se nacházející v krvi À Liší se dynamikou a spektrem produkovaných mediátorů a cytokinů À Základní funkce je však velmi podobná ⇓ degranulace a uvolnění prozánětlivých mediátorů À Na IgE závislé uvolňování mediátorů z bazofilů
je usnadněno cytokiny (zejm. IL-3)
Eozinofily
À hlavním faktorem pro
diferenciaci je IL-5
À chemotaktickými
faktory (z T-ly a mastocytů) jsou např.: LTB4, IL-16, eotaxin
À uvolňují řadu
- prozánětl. mediátorů (bazické peptidy, TNF, PG, LT, cytokinů) - reaktivních O2 metabolitů - degradujících enzymů (např. elastáza, kolagenáza…)
Eo v dýchacích cestách Uvolnění granul Přímé poškození tkání Kontrakce hladkých svalů Zvýšená permeabilita ↑ Eoz a Th2 do dýchacích cest
CHRONICKÝ ZÁNĚT
Eozinofilní granulocyty – významný zdroj biologicky aktivních látek
Krejsek et al. 2004
Eozinofil – aktivační faktory a produkty
Špičák et al. 2004
Epitel dýchacích cest Není pasívní bariérou, uvolňuje řadu mediátorů: Oxid dusnatý (NO), endotelin, metabolity kys. arachidonové, cytokiny, adhezívní molekuly Oxid dusnatý (NO): - vysoce reaktivní látka - tvořen z L-argininu syntetázami (3 typy) - může potlačovat tvorbu Th1 cytokinů - Má potenciálně příznivé i nepříznivé účinky u
astmatu
Úloha epitelových buněk v alergickém zánětu
Krejsek et al. 2004
Autonomní nervová regulace tonu bronchiálního svalstva
Špičák et al. 2004
Klinické manifestace: Anafylaxe
Krejsek et al. 2004
Úloha žírných buněk při anafylaxi
Alergická rýma: Je zánětlivé onemocnění nosní sliznice, jehož hlavními příznaky jsou: - svědění - kýchání - hypersekrece a obturace nosu - nosní sliznice vybavena pro rozvoj alerg. reakce: v sekretu – bazofily, v epitelu a subepiteliálně histiocyty
-
Zjednodušeně: nos odpovídá bronchiálnímu systému bez hladké svaloviny Často hyperreaktivita dolních DC- bez manifestace AB - kompenzační mechanizmy ??? Až u ½ rinitiků – AB = koncepce ⇓ one airway – one disease
Klasifikace rýmy: Původní klasifikace rýmy
Špičák et al., 2004
Vznik nosních příznaků
alergen + IgE
degranulace mastocytů
eozinofilní zánět hyperaktivita nosní sliznice alergeny nespecifické vlivy
nosní příznaky
kýchání svědění hyperreakce obturace
Atopický ekzém z
z
z
Synonyma: neurodermatitis (1891), prurigo Besnier (1903), atopická dermatitis (1933), AEDS (atopic eczema dermatitis syndrome) nejčasnější manifestace- 2.-6. měsíc, ale může se objevit kdykoliv (charakteristický vývoj klinického obrazu ) asi u 1/2 příznaky vymizí - ale může se později znovu objevit sama nebo v kombinaci s respiračními projevy ⇒ dermo-respirační syndrom
Lokalizace kožních projevů v závislosti na věku
Patogeneze AD À Přesušená a citlivá À À
À
À
pokožka Imunopatologie Autonomní nervová dysbalance Poruchy metabolizmu nenasycených MK Psychosomatické faktory
Špičák et al., 2004
Patogenetické mechanizmy AD
K předchozímu obr.: Imunopatologie atopické dermatitidy À Iniciace atopické dermatitidy je charakterizována TH2
imunitní odpovědi v dermis a zahrnuje TH2 buňky, atrakci eozinofilů, aktivaci B buněk a produkci IgE.
À Později jsou
eozinofily a CD8+ TH2 buňky v dermis odpovědny za časné kožní léze.
À Následné škrábání vede k indukci sekrece TNF-α and
IFN-γ. Společně s poškozením kůže indukovaným uvolněním toxických zánětlivých mediátorů z eozinofilů dochází v epidermis k převaze sekrece IL-12 secretion z IDEC („inflammatory dendritic epidermal cells“), což vede k zánětlivé reakci typu TH1.
À Následná chronická fáze ke zánětu TH0.
Diagnostická kritéria À Nejsou jednoznačné kožní nebo laboratorní
parametry
À Diagnóza je založena na tzv. velkých (atopická
RA, chronický/relabující průběh, pruritus, typická morfologie) a malých kritériích (nutná přítomnost 3 hlavních a 3 vedlejších)
À Z laboratorních nálezů: hladiny IgE, eozinofilie,
ECP („eosinophil cationic protein“)
Astma bronchiale - jedno z nejběžnějších chronických onemocnění (postihujících cca 155 miliónů lidí na světě) - značná heterogenita jak fenotypu, tak etiopatogeneze - zvyšující se prevalence v posledních desetiletích (kolem 10-20% u dětí a 5% u dospělých)
Definice astmatu (GINA 2002) ¾ je chronický zánět dýchacích cest, v jehož
etiopatogenezi hraje významnou roli řada buněk (žírné buňky, eozinofily a T-lymfocyty) a jejich působků
¾ zánět způsobuje průvodní zvýšení průduškové
reaktivity, která vede k opakovaným epizodám pískotů při dýchání, dušnosti, tlaku na hrudníku a kašle, převážně v noci a časně nad ránem
¾ tyto stavy jsou obvykle provázeny rozsáhlou, ale
proměnlivou bronchiální obstrukcí, která je často reverzibilní, ať již spontánně či po terapii
Etiopatogeneze
Symptomy astmatu Charakteristickým rysem zánětu dýchacích cest je zvýšení počtu: - aktivovaných eozinofilů - žírných buněk - makrofágů - T lymfocytů
Paralelně s chronickým zánětlivým procesem probíhají procesy reparační ⇓ strukturální i funkční změny REMODELACE
Patologický obraz astmatu Alergen Makrofágy/ Dendritické buňky Th2 buňky
Leukotrieny C4, D4 & E4
Mastocyty Neutrofily
Eosinofily
Hlenová zátka
Neuroaktivace
Epiteliální deskvamace
Subepiteliální fibróza Únik plasmy Edém
Sekrece hlenu Hyperplasie žlázek Barnes PJ
Vasodilatatace Angiogeneze
Aktivace senzorických zakončerní Cholinergní reflex Bronchokonstrikce Hypertrofie/hyperplasie hl. sv. buněk
Zánět vs. remodelace tkání u astmatiků
Nové paradigma patogeneze astmatu
Typy astmatu
Alergické astma
Nealergické astma
IgE-zprostředkované astma
IgE-nezprostředkované astma
Klasifikace tíže astmatu – před léčbou
Potravinová alergie
Špičák et al., 2004
Prevalence a patogeneza À Prevalence je 2-3% - důležitý věk pacienta (do
3 let : 4-8%) À Potravinové alergeny: vejce, mléko, ryby, burské ořechy, pšenice… (krajové diference) – zkřížená reaktivita À Patogeneze: selhání tolerance – příčina rozvoje senzibilizace (klíčové období do 1 roku – prvé setkání s Ag potravy)
Klinické projevy: - Gastrointestinální projevy - Orální alergické syndrom – u pacientů přecitlivělých na pyly zkřížená alergie)
-
(patofyziologicy
Eozinofilní gastroenteropatie Kožní projevy, Respirační projevy Anafylaxe
Alergie na léky a latex Léková alergie
IgE modulovaná
Nealergická lék. hypers.
nemodulovaná IgE • Aktivace komplementu
(lok. anestetika, RTG látky)
• Neimunologicky modulované
nežádoucí účinky
(aspirinová intolerance- blokáda COX)
Epidemiologie Rizikové faktory pro vznik lékové alergie
Časté reakce: ASA, NSAiDs, lokální anestetika, RTG látky, .. Latex – zdravotníci, spina bifida, opakované operace (zkřížená reakce s řadou potravin = latex – fruit syndrom)
Alergie na jed blanokřídlého hmyzu - taxonomie
À U nás – včela, vosa À Hlavní alergeny: fosfolipáza A2, hyaluronidáza,
kyselá fosfatáza, mellitin … À Patogeneze reakce na jed: toxická reakce IgE-modulovaná
IgE nemodulovaná
Th: - lokální ošetření - podání adrenalinu (EPI-PEN) - specifická alergenová imunoterapie
Autoimunita a autoimunitní nemoci Autoimunita ¾ získaná imunitní reaktivita proti
vlastním antigenům („self“ antigeny)
Autoimunitní choroby ¾ autoimunitní odpovědˇ, která vede k
poškození tkání (funkční a morfologické změny)
Autoimunita
Krejsek et al., 2004
K předchozímu obrázku: À Th1/Th2 paradigm develops into Th1/Th2/Th3/Tr1 paradigm
and more. T cells are classified into CD4+ T cells and CD8+ T cells by their surface markers, and these cells are further classified into Th1 cells, Th2 cells, Tc1 cells, and Tc2 cells by their cytokine profile. The Th1 cells and Tc1 cells are involved in cellular immunity, and the Th2 and Tc2 cells are involved in humoral immunity. Recently, other cell types are reported Th3 cells, which produced TGF-β, Tr1 cells, which produce IL-10, and CD4+CD25+ regulatory T cells regulate overstimulation of type 1 immunity or type 2 immunity. NK cells also classified into NK1 and NK2 cells by their cytokine profile. Other cell types, NK3, NKr1, and regulatory NK cells have been reported recently Saito et al., 2007
Tolerance vlastního (self tolerance) ¾ je specifická ztráta imunitní odpovědi na vlastní
antigeny
3 hlavní mechanizmy: a) Klonální selekce - eliminace autoreaktivních buněk b) Klonální anergie – funkční neodpovídavost lymfocytů indukovaná rozpoznáním antigenu na nezralé APC c) Suprese - funkční inhibice autoreaktivních buněk regulačními T lymfocyty centrální tolerance x periferní tolerance
Centrální a periferní mechanizmy tlumení imunitní odpovědi
Krejsek et al., 2004
Pozitivní a negativní selekce T-lymfocytů v thymu
Krejsek et al., 2004
Mechanizmy narušení imunologické tolerance
À Genetická predispozice
À Nerovnováha mezi regulačními T-lymfocyty À Apoptóza À Změna vlastního antigenu navázáním jiné
molekuly
À Zkřížená reaktivita protilátky proti dvěma
antigenům, z nichž jeden je cizorodý a druhý vlastní
À Polyklonální aktivace B-lymfocytů À Zpřístupnění „sekvestrovaného“ vlastního
antigenu
Zkřížená reaktivita Pt u revmatické horečky po infekci Streptokokem A proti Ag srdeční svaloviny
Autoimunitní choroby Lze rozdělit na 2 velké skupiny: a) orgánově-specifické: ¾ imunitní odpovědˇje namířena proti
cílovému Ag jednoho orgánu (žlázy) manifestace potíží je obvykle omezena na tento orgán ¾ buňky cílového orgánu mohou být poškozeny
* přímo humorálním nebo buňkami
zprostředkovaným mechanizmem * protilátky mohou stimulovat nebo blokovat normální funkci
b) systémové (orgánově-nespecifické)
Revmatoidní artritida patogeneze ¾ Běžné onemocnění (1%
populace), ženy 40-60 let (Ž/M 3:1) ¾ Hlavním terčem imunopatologické reaktivity – synoviální membrána (hyperplastická, vaskularizovaná a infiltrovaná zánětlivými buňkami ¾ Genetická predispozice (HLA DRB)
Krejsek et al., 2004
Revmatoidní artritida patogeneze
Krejsek et al., 2004
Ankylozující spondylitida (Bechtěrevova nemoc) ¾ Postihuje zejména muže ¾ Postižena páteřů,
intervertebrální, kostovertebrální a sakroiliakální klouby, příp. kořenové klouby (rizomelická forma) a klouby periferní (periferní forma) ¾ Těsná asociace s HLA-B27 ¾ Pestrý obraz: usury,
dekalcifikace, syndesmofyty, ankylóza (ztuhnutí v kyfózním postavení), entézy ¾ Mimokloubní projevy: uveitis (iritis), perikarditis, uretritis, restrikční porucha plic
Folsch et al., 2003
Nespecifické střevní záněty À Zahrnují 2 klinicko-patologické jednotky
Crohnova nemoc
vs.
Ulcerózní kolitida
À Odlišují se:
- klinickými projevy - průběhem onemocnění - odpovědí na léčbu - prognózou
À Prevalence je nejvyšší v bílém etniku (vazba na
některé homogenní etnika, např. židovské) À Typicky v zemích s nejvyšší životní úrovní
Celiakie (glutenová enteropatie) - závažné
zánětlivé onemocnění tenkého střeva s vilózní atrofií a malabsorpcí - způsobeno přecitlivělostí na zásobní proteiny obilných zrn (gluten=lepek či jeho frakci gliadin) Indukce celiakální sprue
Celiakie (glutenová enteropatie) -
Etiopatogeneze: 2 faktory ¾ přítomnost glutenu ¾ genetická predispozice (vztah k HLA-DQ2 a DQ8) - zejména u bělochů, vzácně u černochů, nikdy u Asiatů
Indukce celiakální sprue
Choroby asociované s celiakální sprue
Systémový lupus erythematodes (SLE)
Krejsek et al., 2004
Symptomy SLE Variabilní příznaky: ¾ Erytém (depozice imunokomplexů v kůži v oblasti dermoepidermálního spojení) – na tváři „motýlovitý exantém“ ¾ Postižení ledvin (glomerulonefritis) ¾ Nervový systém (psychotické události, křeče) ¾ Pleuritis, perikarditis ¾ Hematologické abnormality (anémie, leukopenie, trombocytopenie…) Dg: Pt proti dsDNA, antigenu Sm, ribonukleoproteinu (antiRNP) Antifosfolipidové Pt (např. proti kardiolipinu – tzv. lupus antikoagulant) Falešná pozitivita při průkazu spec. protilátek proti Treponemě, Boreliím Klasifikační schémata pro diagnostiku
Myastenia gravis ¾ Prototyp
autoimunitní choroby zprostředkované protilátkami vážícími se na Acetylcholinové receptory jako antagonisté
¾ to brání přenosu
signálů přes nervosvalovou ploténku
Myastenia gravis - příznaky ¾ často ve spojitosti s hyperplazií thymu nebo thymomem ¾ autoprotilátky proti acetylcholinovému receptoru ¾ častá asociace s jinými autoPt a autoimunitními nemocemi
Příznaky: ¾ Ochablost svalů při poruše nervosvalového převodu (v klidu
normální, při opakované činnosti slábnou), často nejprve proximálně (hlava, hrudník) ¾ několik podjednotek (Eatonův-Lambertův sy)
Th: látky blokující cholinesterázu, thymektomie, imunosuprese
Sclerosis multiplex – patogenetické mechanizmy
Krejsek et al., 2004
Krejsek et al., 2004
Perniciózní anémie (m. Addison-Biermer) Patogeneze: - nedostatek vnitřního faktoru, bez kterého se nevstřebává vitamín B12 přivedený potravou následek: poruchy syntézy DNA zejména v buňkách s rychlou obměnou (kostní dřeň, sliznice GIT…) ⇓ Pt proti parietálním buňkám žaludeční sliznice ¾ proto atrofie žaludeční sliznice a ¾ achlorhydrie Folsch et al., 2003
Goodpasterův syndrom ¾ Relat. vzácný, postihuje především mladší muže ¾ často navazuje na virovou infekci ¾ vznikají autoPt proti bazální membráně (typ IV kolagenu) ¾ váží se na membrány ledvin. glomerulů a plicních alveolů ¾ aktivace komplementu - přímé celulární poškození
Klinický obraz: - anémie (hypochromní mikrocytární - ztráty Fe hemoragiemi) - krvácení do plic s dušností - rychle progredující glomerulonefritis
Th: kortikoidy, plazmaferéza
Patogeneze thyreopatií
Folsch et al., 2003
Gravesova-Basedowova choroba - jedna z nejčastějších forem hypertyreózy (asi 70%) - ženy jsou postiženy asi 5x častěji
- etiologie: autoimunitní s tvorbou abnormálních protilátek ↓ trvalá hypersekrece tyreoidálních hormonů
Klinický obraz: ¾ dán nadbytkem tyreoidálních hormonů + autoimunitním poškozením
dalších orgánů
¾ klasicky: struma, tachykardie, exoftalmus
¾ hypermetabolický syntrom:
K (kůže) - teplá, opocená (u neurotiků studená). Vlasy řídké, vypadávají, nehty se štěpí L (labor)- celková výkonost: ↑ únavnost, svalové atrofie M (metabol. projevy) - úbytek váhy, zrychlená střevní motilita, zhoršená resorpce z GIT N (nervové a psychické příznaky) - jemný třes, nespavost, neklid, nervozita, myšlenkový trysk, O (oběhové p) - tachykardie, ↑ MV → hypercirkulační syndrom P (protruze) - příznaky endokrinní orbitopatie
Hashimotova thyroiditis autoimunitní onemocnění postihující převážně ženy - prokázána vazba na HLA (HLA-DR5, DR-3) - podkladem:
lymfocytární infiltrace štítné žlázy Pt proti thyreoidálním Ag (thyreoglobulin, thyroideální peroxidáza), senzitizace lymfocytů
- příznaky: struma, poruchy funkce (euthyreoidismus, hyper- , hypo-) Th: náhrada hormonů při hypothyreoidismu
Sjögrenův syndrom ¾ Patří k relativně častým autoimunitním chorobám ¾ Příčinou je poškození exokrinních žláz (zejm. slinných a slzných)
zánětlivým procesem (i drobné žlázky GIT, respiračního, urogenitálního a kožního ústrojí)
- infiltrace lymfoidními buňkami s destrukcí epitelových buněk projeví se sníženou tvorbou slin a slz (sicca syndrom) ¾ Mohou být přítomny i poruchy vnitřních orgánů ¾ Nedostatkem je absence jednoznačných kritérií – řada klasifikací (v
Evropě EC klasifikace dle Vitaliho)
