Frazémy v románu Terezy Boučkové Rok kohouta التعبيرات اإلصطالحية فى رواية "عام الديك" لألديبة التشيكية تريزا بوتشوكوفا

‫“‪Frazémy v románu Terezy Boučkové „Rok kohouta‬‬ ‫التعبيرات اإلصطالحية فى رواية "عام الديك"‬ ‫لألديبة التشيكية تريزا بوتشوكوفا‬

‫‪Dr. Amr Ahmed Shatury‬‬ ‫‪Oddělení českého jazyka - Katedra slovanských jazyků‬‬ ‫‪Fakulta Al-Asun - Univerzita Ain Shams‬‬ ‫د‪.‬عمرو أحمد شطورى‬ ‫شعبة اللغة التشيكية ‪ -‬قسم اللغات السالفية‬ ‫كلية األلسن ‪ -‬جامعة عين شمس‬

Dr. Amr Ahmed Shatury

482

Sahifatul-Alsun 30 Jan 2014

Frazémy v románu Terezy Boučkové „Rok kohouta

Shrnutí: Frazeologie je samostatná jazyková (pod)disciplína, která je součástí lexikologie. Zaměřuje se na studium svérázných jazykových jednotek, tj. frazémů, které jsou sémanticky nerozložitelné. Je to poměrně nová disciplína, její teoretický rozvoj spadá do 2. poloviny 20. století. Důvodem zájmu o tuto část lexikologie je především zvýšený zájem o běžně mluvený jazyk, ve kterém se frazeologické výrazy hojně vyskytují, ovšem nejen tam, ale samozřejmě také v publicistice a v umělecké literatuře. Zahrnuje desítky tisíc výrazů a z funkčního hlediska patří jak k jazykovému centru slovní zásoby, tak k periferii. V podstatě lze říci, že spadá do všech komunikačních sfér. V této práci jsem se zabýval frazeologií v teoretické i praktické rovině. V první teoretické části jsem se věnoval frazeologii jako vědě. V lingvistice jsme zvyklí odkazovat na striktně daná pravidla. Stále se řeší otázka, co je kodifikováno, co kodifikaci nepodléhá, co kodifikováno bude. Frazeologie naproti tomu vystupuje v kontrastu se vším většinovým, co je v jazyce pravidelné. Frazeologické jednotky podléhají prostřednictvím mluvčích každodenní aktualizaci, vyvíjí se, pohybují se od promluvy k promluvě v jiném kontextu a nelze striktně určit, která frazeologická jednotka se používá v které situaci. Tím jsem se dostal k druhé části své práce, k části praktické, ve které jsem sledoval frazeologické jednotky v románu Terezy Boučkové "Rok kohouta".

Klíčová slova: frazeologie, přirovnání.

frazém,

frazeologické


spojení,

klasifikace

frazémů,

483

Dr. Amr Ahmed Shatury

Frazémy v románu Terezy Boučkové „Rok kohouta“ Cílem této práce je analýza frazémů v díle současné české autorky Terezy Boučkové. Tento román byl zvolen jako ukázka soudobé literární tvorby, která obsahuje bohatost a rozmanitost jazyka. Tuto jazykovou mnohovrstevnost můžeme sledovat právě na použití frazémů různých druhů. Nejprve si však musíme stanovit, co přesně je frazeologie, a zaměřit se na definici pojmu frazém. V teoretické části práce se budeme zabývat terminologií týkající se českých frazémů. Dále se budeme zabývat otázkou, jaká kritéria musí slovní spojení splňovat, aby mohla být označena za frazém. Objasníme také různé způsoby dělení frazémů. V praktické části se zaměříme na frazémy uvedené v románu Terezy Boučkové "Rok kohouta". Excerpovaný materiál budeme dělit do kategorií na základě různých kritérií a podrobíme ho následné analýze. Popíšeme, jakým způsobem jsme rozhodovali o relevantnosti frazémů. K vyhledávání a ověřování frazémů budeme používat příslušnou literaturu, především frazeologické slovníky. V závěru práce bude uvedeno rozdělení frazémů do čtyř kategorií: podle formálně strukturního, sémantického a stylistického dělení a míry ustálenosti. Důležitá však bude především jejich podrobná analýza. Zjistíme, jakých frazémů se v románu nejvíce využívá, zda se jedná podle stylistického dělení například o archaismy, kulturní a knižní frazémy, či hovorové frazémy. Historie frazeologie Výraz frazeologie pochází z řeckého slova phrásis – výraz, vyjádření + lógos – slovo, řeč. Poprvé se s pojmem frazeologie setkáváme v názvu řecko-latinského slovníku od M. Neandra z roku 1558. Postupně se začal uplatňovat v lexikografické tvorbě a nejčastěji konkuroval názvu idiomatika. Od začátku se jím označovaly především slova a obraty typické pro daný jazyk, které se hůře překládaly do jiných jazyků. Ve starších jazykovědných koncepcích se pod pojmem frazeologie rozuměly pouze tzv. paremiologické útvary, tj. pořekadla či přísloví. Bylo to zapříčiněno hlavně nedostatkem lepšího řešení. Jeho novější pojetí se

484


Frazémy v románu Terezy Boučkové „Rok kohouta začalo rýsovat až po vydání prací Ch. Ballyho, který pořekadla a přísloví naopak postavil na okraj frazeologie a do centra frazeologické problematiky místo toho dosadil ustálená slovní spojení. Ch. Bally také do frazeologie zavedl princip ekvivalence frazému se slovem. Tento jeho princip poté dále rozpracoval ruský lingvista Viktor Vladimirovič Vinogradov, který se zásadním způsobem zasloužil po 2. světové válce o to, že se frazeologie začala výrazněji oddělovat od lexikologie. Můžeme tedy říci, že hlubší zájem o frazeologii a její bouřlivý rozvoj začal ve 20. století v oblasti bývalého Sovětského svazu a tento zájem se brzy rozšířil i do dalších slovanských zemí, ve kterých si frazeologie taktéž získala velikou popularitu mezi uznávanými lingvisty. Nutno podotknout, že tento rozvoj si vedle zvýšeného zájmu o lidový a mluvený jazyk vynutila především mnohem starší lexikografická praxe, která bohaté výrazivo v této oblasti shromažďovala již delší dobu. Ohlédneme-li se do minulosti, pak na území České republiky patří k nejvýraznějším pracím, které se dotýkají frazeologie, respektive dříve sbíraných přísloví, především práce Františka Ladislava Čelakovského a jeho Mudrosloví národu slovanského. Jak ale uvádí F. Čermák, byly to ještě prosté seznamy, které byly nepřehledné a postrádaly informace o významu a úzu. Přínos ovšem vidí v tom, že kromě přísloví obsahuje toto dílo i soupis pořekadel, tedy frazémů nevětných. První slovník, kde se evidují nevětné frazémy a objevuje se i stručná anotace významu a údaj o pramenu, vydává až roku 1947 známý překladatel Jaroslav Zaorálek. Kniha nese název Lidová rčení. V roce 1977 vychází Slovník synonym a frazeologismů, který uspořádal J. V. Bečka. Od 80. let 20. století se začíná se sběrem soudobého materiálu pro relativně úplný popis celé současné české frazeologie, který je publikován jako čtyřdílný Slovník české frazeologie a idiomatiky od F. Čermáka a kol. (1983-2009). V současné době můžeme pokládat za předního frazeologa právě jazykovědce Františka Čermáka. Pojem frazeologie Frazeologie je samostatná jazyková (pod)disciplína, která je součástí lexikologie. Zaměřuje se na studium svérázných jazykových jednotek, tj. frazémů, které jsou sémanticky nerozložitelné. Je to poměrně


485

Dr. Amr Ahmed Shatury nová disciplína, její teoretický rozvoj spadá do 2. poloviny 20. století. Důvodem zájmu o tuto část lexikologie je především zvýšený zájem o běžně mluvený jazyk, ve kterém se frazeologické výrazy hojně vyskytují, ovšem nejen tam, ale samozřejmě také v publicistice a v umělecké literatuře. Zahrnuje desítky tisíc výrazů a z funkčního hlediska patří jak k jazykovému centru slovní zásoby, tak k periferii. V podstatě lze říci, že spadá do všech komunikačních sfér. Frazémem neboli frazeologickým spojením rozumíme spojení dvou nebo více slov s ustáleným lexikálním obsazením, které vytváří jednu lexikální jednotku, která má jako celek přenesený význam a jejíž význam není rozložitelný na významy jednotlivých částí spojení. Podle M. Čechové (Řeč o řeči 2012) se termínů frazeologická jednotka, frazeologismus a frazém se užívá bez rozlišení, avšak dříve se užívalo termínu frazeologismus. Stejně jako celkové pojetí frazeologie chápe každý lingvista poněkud odlišně, setkáváme se i s různými pohledy na základní jednotku frazeologie. Existuje tudíž několik výrazů, například frazém, idiom, frazeologický obrat nebo frazeologismus, jež vyjadřují ve své podstatě velmi podobné skutečnosti. P. Hauser (1980) frazeologické pojmenování neboli frazeologismus vymezuje podle definice zaběhlé ve starší lingvistice jako ustálené víceslovné pojmenování s přeneseným významem. Roku (1983) vyšlo největší dílo české a slovenské frazeologie, tj. Slovník české frazeologie a idiomatiky od Fr. Čermíka a kol. (1. Přirovnání 1983, 2. Výrazy neslovesné 1988, 3. Výrazy slovesné 1994 a 4. Výrazy větné 2009), kde je za idiomatický a frazeologický výraz považována ustálená a minimálně dvouslovná kombinace libovolného slovního druhu s jinými (případně kombinace stejných slovních druhů), která je příznačná tím, že (alespoň) jeden její člen je schopen se v daném významu a funkci spojovat s jinými slovy v textu jen krajně omezeně, popř. vůbec ne; je tedy v tomto významu či funkci omezený pouze na tuto kombinaci.

486


Frazémy v románu Terezy Boučkové „Rok kohouta Podle J. Mlacka (1984) se frazeologismy mohou klasifikovat z mnoha různých aspektů. Frazémy můžeme klasifikovat z hlediska: a) sémantického, b) funkčního, c) rozdělení frazémů podle původu, d) slovnědruhového, e) konstrukčního (dle výstavby frazému), f) stylistického, g) klasifikace frazémů na základě platformy vzniku, h) na základě vztahu ke spisovnému jazyku. Česká lexikologie (1985) od F. Čermáka a J. Filipce, která je vůbec prvním původním pokusem o vědecké zpracování tohoto úseku jazykovědy, nabízí detailní pohled do teorie frazeologie a poskytuje dostatečný jazykový materiál k demonstraci a osvětlení dané problematiky. Za jednotku frazelogie uvádí frazém a idiom. Objevuje se zde definicie,že frazém a idiom je ustálené a reprodukovatelné spojení prvků (zvláště slov), jehož význam je zčásti nebo zcela neodvoditelný z významu složek. Jak autor uvádí, toto vymezení však nevyhovuje všem typům frazémů. Z toho vyplývá, jak obtížné je vlastně definování frazémů. Rovněž, že idiom a frazém je jedinečné spojení minimálně dvou prvků, z nichž některý, popřípadě žádný, nefunguje stejným způsobem v jiném spojení, popřípadě se vyskytuje pouze ve výrazu jediném. J. V. Bečka ve své České stylistice (1992) označuje za základní jednotku frazeologie tzv. frazeologický obrat. Jedná se o složené pojmenování, které považuje za pojmenovací jednotku. Vzniká ustálením pojmenovávacího aktu a tvoří ve slovní zásobě zvláštní oddíl. Slova v těchto obratech se na sebe váží sémanticky. Významová samostatnost jednotlivých slov v obratu je značně oslabená nebo zcela narušená. Neplatí to však vždycky. Někdy si jedno ze slov, označované jako základní slovo, ponechá svůj přímý vztah k označovanému jevu, a jen u slov původních se oslabuje nebo ztrácí významová samostatnost. Kufnerová (1994) píše, že frazeologie je tou oblastí nominace, tj. oblastí vytváření pojmenování pro věci, jevy, situace, která užívá jednotky větší než slovo, víceslovné, vícekomponentové. K tomu přistupuje okolnost, že frazeologické útvary neslouží pouze neutrálnímu pojmenování určité skutečnosti či situace, nýbrž jsou výrazně zaměřeny na subjektivní hodnocení, jehož podstatou je údiv, překvapení.


487

Dr. Amr Ahmed Shatury Frazeologické útvary tak mohou ve zhuštěné podobě zachytit názor, postoj a současně jej mohou vtipně komentovat. Příruční mluvnice češtiny (1995) operuje s termínem frazém, jež charakterizuje touto definicí: „Frazém je ustálená kombinace alespoň dvou slovních forem, která má celistvý význam (zpravidla nerozložitelný na významy jednotlivých složek) a jejímž charakteristickým rysem je, že minimálně jeden z jejích komponentů je v dané funkci omezen pouze na tuto kombinaci (popřípadě na několik málo dalších).“ K typickým znakům frazémům, i když ne zcela nutným, patří metaforičnost a expresivnost, což je zřejmé na příkladech jako udělat díru do světa, lézt někomu krkem. Ve frazémech se také často setkáme s lexikálními i gramatickými archaismy (např. kout pikle, nemít kouska rozumu) a je také možné se setkat s monokolokabilními prvky, tj. takovými prvky, které se vyskytují jen v konkrétním frazému, ale nikoli samostatně v jazyce (např. mít pré, honit bycha). Nepracuje se zde jen s termínem frazém, ale setkáváme se zde i s označením idiom. Rozdíl mezi těmito dvěma pojmy je vysvětlen na úrovni významové a výrazové stránky jazyka, kdy frazém označuje výrazovou, formální stránku a idiom stránku významovou. Upouští se od užívání slova idiom ve významu „nepřeložitelný frazeologismus“. V Češtině – řeč a jazyk (2011) se uvádí, že frazém je ustálené, víceslovné, obrazné, často expresivní pojmenování. Máme-li na mysli jeho obsahově sémantickou stránku, mluvíme o idiomu. Podle M. Čechové (Řeč o řeči 2012) mezi tradiční frazémy patří rčení (úsloví), např. mít za ušima, má pod čepicí, poradí si i s medvědem, pálí mu to, je to hlava otevřená …; uvedená rčení mají podobný význam, vyjadřují chytrost; ustálená přirovnání se srovnávacím výrazem jako: je chytrý jako liška; je jako dubnové počasí (nestálý); je jako slon v porcelánu (neohrabaný, nešikovný); točí se jako korouhvička, mění barvy jako chameleon (přizpůsobuje se, mění názor podle toho, z čeho mu kyne výhoda, zisk); ustálená přirovnání se srovnávacím výrazem než: udělal to, než bys řekl švec (hned, rychle); pořekadla – mají charakter větný, shrnují často zkušenost lidí: Kam vítr, tam plášť (srovnej s přirovnáním Točí se jako korouhvička), Panská láska po zajících skáče (je

488


Frazémy v románu Terezy Boučkové „Rok kohouta nestálá), leckdy i protikladem: Dvakrát měř a jednou řež, Spěchej pomalu, Ráno moudřejší včera x Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek; patří sem i pranostiky – výroky týkající se roční doby, počasí a závislosti prácí v zemědělství na nich (Únor bílý, pole sílí; Na svatého Řehoře, šelma sedlák, který neoře; Svatá Žofie noci upije a dne nepřidá). Čechová k frazémům řadí i přísloví, za ně se zpravidla považují ustálené obrazné výpovědi dvousložkové: první část přísloví něco konstatuje, druhá část z toho vyvozuje (mravní) poučení (Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne; některá jsou z hlediska významu protikladná: Mluviti stříbro, mlčeti zlato x Líná huba, holé neštěstí). Frazeologická spojení se podle F. Čermáka (2007) rozlišují na dvě části:  řídicí

část

Řídicí částí frazému je řídící člen frazeologicky spojených výrazů. Podle řídící části dělíme frazeologická spojení na dvě skupiny:



o

neslovesná frazeologická spojení. Řídícím členem (efektivním kořenem) frazeologického spojení není určitý slovesný tvar.

o

slovesná frazeologická spojení. Řídícím členem (efektivním kořenem) frazeologického spojení je určitý slovesný tvar.

závislou část

Závislou částí frazému rozumíme všechny ostatní výrazy, které jsou součástí frazeologického spojení. J. Mlacek (1984) rozlišuje následující typy klasifikace frazémů:  Sémantická klasifikace  Strukturní klasifikace  Klasifikace podle funkce  Klasifikace podle původu  Klasifikace podle slovních druhů (slovnědruhová)  Klasifikace dle báze vzniku  Klasifikace dle míry ustálenosti a variantnosti


489

Dr. Amr Ahmed Shatury  Stylistická klasifikace  Komplexní či kombinovaná klasifikace  Klasifikace či kombinovaná klasifikace  Klasifikace podle míry ekvivalence Nejběžnější klasifikace českých frazémů je následující: 1) z hlediska formálního; 2) z hlediska sémantického; 3) z hlediska stylistického; 4) z hlediska slovnědruhového; 5) z hlediska původu frazémů. 1. Formální charakteristika frazémů Hlavním znakem frazémů po stránce formální neboli strukturní je v prvé řadě jejich pevná vnitřní struktura. Jak již bylo řečeno výše, reprodukují se pouze v předem určitém hotovém tvaru, tzn. neformují se pokaždé znovu spontánním skládáním slov. Z toho vyplývá, že každý komponent má tedy ve své struktuře pevnou strukturní pozici, která je dána příslušností a povahou paradigmat prvků, které ji v konkrétních jednotkách realizují, obsazují. Tuto základní podobu frazému nazýváme invariant, který v sobě nese konstitutivní vlastnosti struktury, tj. především pořadí či minimální počet jeho komponentů. Jak říká příručka Česká lexikologie (1995) od J. Filipce a F. Čermáka: „je invariantní podoba struktury frazému ustálená i co do pořadí komponentů a je to v zásadě bezpříznakový tvar jak neutrální, tak I nejfrekventovanější a slouží jako nejvhodnější východisko jednak k posouzení variant, a jednak k tvorbě transformací. To splňuje především infinitiv a nominativ". 2. Sémantická charakteristika frazémů Sémantická stránka neboli stránka významová se ve frazeologii uplatnila jako první a dlouho též jediná, proto jí i dnes můžeme připsat jedno z nejdůležitějších postavení mezi ostatními klasifikacemi. Jak píše J. Mlacek: „vychádza z pomeru medzi lexikálnym vyjadrením a významovou platnosťou frazeologickej jednotky, z toho, do akej miery význam celej jednotky súvisí (alebo naopak nesúvisí) s významami jednotlivých slov vo frazeologizme.“ Podle tohoto poměru se pak vyčleňují určité typy frazémů, které se ovšem nemusí vždy vyčleňovat

490


Frazémy v románu Terezy Boučkové „Rok kohouta stejně, závisí to na konkrétním lingvistovi. Asi nejrozšířenější třídění vychází od ruského frazeologa V. V. Vinogradova, který rozděloval frazémy do tří skupin, a kterého model převzal i J. Mlacek ve své Slovenské frazeológii. Z J. Mlacka pak evidentně vycházely také autorky díla Človek v zrkadle frazeológie, K. Habovštiaková a E. Krošlaková. Je patrné, že od J. Mlacka převzaly naprosto shodné definice všech základních pojmů pojících se se sémantickou stránkou frazeologie. Můžeme tedy říct, že pro český, resp. slovenský, pohled do této problematiky jsme použili obě tato díla. Z hlediska sémantického tedy rozdělujeme frazémy na tyto tři hlavní skupiny: a) frazeologické srůsty – jejich význam není nikterak motivovaný významy jeho jednotlivých složek. Původní význam komponentů se tedy ztrácí, celý výraz má význam pouze jako celek a jednotlivá slova zde nejsou klíčem k pochopení významu celého výrazu. Dále jsou také charakterizovány svojí pevnou a ustálenou formou, jejich komponenty nemůžeme nahradit ani zaměnit synonymním slovem. Příklad frazeologického srůstu: házet hrách na stěnu – dělat zbytečnou práci, mít něco za lubem – zamýšlet něco, atd. b) frazeologické celky – jejich význam souvisí s významy jednotlivých složek pouze zprostředkovaně, tím pádem se od frazeologických srůstů liší hlavně tím, že celky jsou do jisté míry motivované významem jednotlivých složek. Důležitou roli tu však hraje i obraznost celého výrazu. Další odlišností je i možnost nahradit některá slova frazeologického celku slovy jinými, nejčastěji synonymy a v některých případech mohou mít i jednoslovný ekvivalent. Příklad frazeologického celku: držet jazyk za zuby – mlčet, mít velké oči – chtít moc, atd. c) frazeologická spojení – tato spojení jsou charakterizována hlavně tím, že zde jeden z komponentů zadržuje svůj původní lexikální význam, zatímco druhý má tzv. význam frazeologický. Příklad frazeologického spojení: bílé víno – slovo víno se zde vyskytuje ve svém základním významu, zatímco slovo bílé má význam frazeologický.


491

Dr. Amr Ahmed Shatury Ze sémantického hlediska sem někteří autoři řadí ještě např. frazeologické výrazy, ve kterých všechna slova vystupují ve svém vlastním významu, ale spojení jako celek je ustálené a může mít doslovné i přenesené užití, např. není všechno zlato, co se třpytí. Dále sem spadají i frazeologické sdruženiny, které se reálně vyskytují v doslovném i přeneseném užití, a přitom jsou jazykovým vyjádřením gesta, např. mávnout rukou. Jak ovšem říká J. Mlacek: „je to skupina, ktorá sa svojimi sémantickými vlastnosťami zreteľne odlišuje od predchádzajúcich typov. Takéto výrazy možno pokladať len za podtyp niektorých predchádzajúcich typov.“ Toto členění V. V. Vinogradova do tří základních skupin respektují autoři K. Habovštiaková a E. Krošláková, J. Mlacek sám ve Slovenské frazeológii, J. Mlacek a P. Ďurčo v novější Frazeologické terminológii. Není už však zcela aktuální. J. Mlacek k tomu dodává, že „sa ukázalo, že cesta viac-menej subjektívneho určovania motivačného vzťahu medzi významom frazémy a jej zložkami je neproduktívna a pre jej vágnosť nemá väčší praktický ani teoretický úžitok.“ 3. Stylistická charakteristika frazémů Co se týče stylistiky, frazeologismy se podle svého zabarvení a expresivnosti člení na dva základní typy a to knižní a hovorové. V rámci těchto dvou typů je možné ještě další a hlubší dělení, např. frazeologismy hovorové se dále rozlišují, mají-li žertovné, ironické nebo třeba vulgární podbarvení. Dále můžeme zmínit expresivnost, eufemismus, dysfemismus, hyperbolu, sarkasmus, tabuová slova apod. Dříve byla oblast frazeologie pokládána za součást stylistiky. Někteří lingvisté rozlišují frazeologismy ještě na mezistylovou frazeologii (frazeologismy bez expresivního zabarvení či subjektivního hodnocení užívané ve všech stylech jazyka, mohou utvářet synonymní páry), frazeologické archaismy (výrazy, které se přestaly aktivně užívat z důvodu jejich nahrazení vhodnějším slovním spojením nebo slovem), frazeologické historismy (aktivně neužívané obraty, jejichž označení děje či jevu se nevztahuje na skutečnost, ale na minulost).

492


Frazémy v románu Terezy Boučkové „Rok kohouta Na rozdíl od frazémů lidových či hovorových, které se nejvíce uplatňují v ústní podobě, se frazémy knižní uplatňují hlavně v podobě psané, především v tzv. věcné literatuře a částečně i uměleckém stylu. Můžeme za ně pokládat především frazémy převzaté a také frazémy domácí, které se do spisovného jazyka rozšířily z oblasti administrativně právní nebo jiné podobné sféry jazyka. V rámci těchto dvou základních typů frazémů se ze stylistického hlediska uplatňuje ještě i tzv. mezistylová frazeologie, která obsahuje frazémy s výraznou či oslabenou hovorovostí a frazémy s výraznou či oslabenou knižností. Mezi frazémy s výraznou hovorovostí se řadí např. frazémy žertovné, ironické, vulgární či jinak podbarvené. Mezi frazémy s výraznou knižností můžeme najít např. frazémy administrativní povahy, odborné, publicistické aj. S trochu odlišným dělením frazémů se můžeme setkat v díle Česká lexikologie autorů J. Filipce a F. Čermáka. Stylové rozvrstvení zde pouze stručně vyjmenovávají na frazémy těchto typů: „poetické, knižní, publicistické, neutrální, kolokviální, slangové a argotické.“ Pro téma tohoto článku je velice vhodná klasifikace uvedená v Stylistice současné češtiny od M. Čechové a kol. (1997), kde píší, že dnes je nejběžnější v krásné literatuře užívání příznakových lexémů kolokviálních (hovorových) a obecných, dále slov slangových a profesních. Jde o prostředek natolik rozšířený, že málo zkušení autoři užívají takto příznakových slov nepromyšleně, přestávají u nich být prostředkem stylové aktualizace textu a stávají se projevem přihlášení autora k dobové vyjadřovací konvenci. Uvádí také, že frazeologické jednotky lidového původu jsou v textu výrazně příznakové a jejich užití musí být dobře motivováno: … "Ale ty jsi přece nejhezčí holka z celé ulice. Krev a mlíko! Tvářičky jako růžičky a zoubky jako perličky!" A dále píší, že jazykovým prostředkem vystupujícím z normy neutrálního spisovného jazyka jsou i výrazy knižní a zastaralé a že se vyskytují i frazémy s příznakem knižnosti. Mnohdy jsou jen naznačeny nebo se zapojením do textu modifikují: v bahně končí moje dny / pro dar zapomnění.


493

Dr. Amr Ahmed Shatury 4. Slovnědruhová charakteristika frazémů Tento princip třídění zmiňuje jak J. Mlacek (1984), tak F. Čermák (2007). Postup této klasifikace se zde neodvíjí od určení slovních druhů jednotlivých komponentů, ale záleží zde na slovním druhu ekvivalentního slova, kterým daný frazeologismus můžeme/musíme nahradit (mezi čtyřma očima - o samotě/sami, zčista jasna – nečekaně). V oblasti víceslovných jednotek je třeba počítat na jejich nevětné úrovni s funkční ekvivalencí lexému, pro češtinu tu je tedy 10 tříd víceslovných ekvivalentů, především frazémových: a) substantiva (zlatý důl, teplé místečko) b) adjektiva (neslaný nemastný, staří mladí) c) pronomina (nějaký ten, moje maličkost) d) numeralia (jeden dva, jeden za druhým) e) verba (číst někomu levity, umět se narodit) f) adverbia (široko daleko, kolem dokola) g) prepozice (co do, s ohledem na, až na) h) konjunkce (kór když) i) partikule (co když, kdyby tak) j) interjekce (jen klid!, to zrovna!) Při rozlišení excerpovaných frazémů z románu Terezy Boučkové "Rok Kohouta" dodržuji následující klasifikaci: 1) podle druhu frazémů — na tradiční/lidové a kulturní; na přirovnání, rčení, pořekadla a přísloví; 2) podle příslušnosti frazému k jazykovému útvaru (k spisovnému jazyku, obecné češtině, nářečí) či poloútvaru (k slangu, profesní mluvě či k argotu); 3) podle slovnědruhové charakteristiky — zvláště zajímavé je rozdělení na frazémy předložkové a bezpředložkové (jmenné, slovesné a adverbiální) — a v rámci toho z hlediska frekvence, podle konotace na pozitivní a negativní (zřetelně převažují předložkové nad bezpředložkovými a negativní nad pozitivními). 4) podle ustálenosti a variantnosti

494


Frazémy v románu Terezy Boučkové „Rok kohouta 1. Klasifikace podle druhu frazémů — na tradiční/lidové a kulturní; na přirovnání, rčení, slovesná pořekadla a přísloví: Autorka používá v hojném počtu přirovnání, kdežto jiných kulturních frazémů zřídka. Zaznamenal jsem více než 120 přirovnání, která lze rozdělit do dvou skupin, (a) na přirovnání obvyklé a automatizované a (b) na přirovnání nové a aktualizované. Přirovnání u ní patří mezi oblíbené a hojně užívané frazémy. Podle F. Čermáka (2007) je přirovnání vymezeno jako ustálené a idiomatické pojmenování sloužící k označení a hodnocení (především) podobnostního vztahu mezi jménem (substantivem), určeným v konkrétním kontextu, a předem daným modelem. Po formální stránce je přirovnání více typů, podobnostní vztah může být vyjádřen i implicitně, popř. i neustáleným způsobem, například tedy lexikálním idiomem (například sněhobílý, tj. bílý jako sníh), kolokací (holubičí povaha, tj. povaha jako holubice, brčálově zelený, tj. zelený jako brčál), nebo neustálenou kombinací (mluví nepřátelsky, tj. jako nepřítel) apod. (a) přirovnání obvyklé a automatizované: např.: padnout jako prdel na hrnec, pít jako zedník, hledat jako policajt, vypadat jako lívanec, nohy jako hůlky, široký jako skříň, spát jako dřevo, hlava jako střep, přicházet jako stín, ležet jako balík, být šikovný jako hrom do police, koukat jako Alenka v říši divů, spát, jako když ho do vody hodí, obličej klidný jako z mramoru, lije (běžnější leje) jak z konve, být jako štika v rybníku, spát jako na vodě, odejít jako spráskaný pes, být šikovný jako hrom do police. (b) přirovnání nové a aktualizované: např.: sedět jako v pubertě, mít prázdný pohled jako obal bez vnitřku, sevřený jako kleštěmi (jako v kleštích), být dlouhý a příkrý jako přímka do nebe, hučet jako včelín (běžné v hlavě mi hučelo jako ve včelíně), klepat se jako osika, stát jako ovce, opakovat kouzelně jako Gelsomina, šněrovali jsme si to do kopce, jako když čoklové čurají, trsat jako blázen, chrnět jako zabitý.


495

Dr. Amr Ahmed Shatury Příklady z románu: - Máme nového ministra kultury. Ve svém úvodním proslovu řekl, že se chce za kulturu bít a taky chce naplňovat zadání pana premiéra, protože jeho projevy padnou jako prdel na hrnec! - Cyril odjel domů tramvají, jako málokdy, vždycky zdrhá na metro a jak mi zdůraznil – nikdy se po mnoha vypitých pivech (pije jako zedník) nekymácí a pokaždé jde rovně. - Ve všední den mě skoro každé ráno vzbudí nějaká rána, protože Lukáš je šikovný jako hrom do police. - Zvonek mu řinčel v pokoji a on zase chrněl jako zabitý. - On musí všechno pošlapat nohama. A má je přitom jako hůlky. - Padla jsem pak rovnou do postele a spala jsem jako dřevo. - Koukala jsem na rozpis jeho záškoláctví od třídního učitele jak Alenka v říši divů. 2. Klasifikace podle příslušnosti frazému k jazykovému útvaru (k spisovnému jazyku, obecné češtině, nářečí) či poloútvaru (k slangu, profesní mluvě či k argotu): Tady je třeba určit vztah frazeologie ke spisovné normě. M. Čechová (1986) píše, že výskyt nespisovného prvku ve frazému není důvodem k vyřazení frazému za hranice spisovnosti. O jeho příslušnosti k spisovné normě rozhoduje celkový charakter frazému: ustálenost a užívání ve spisovných projevech. Nespisovný výraz nebo tvar nelze také spojovat jednoznačně s expresivitou. Spisovné a nářeční frazémy domácího původu vyjadřující životní zkušenosti lidu a související s lidovou výrobou nebo řemeslem bývají označovány jako lidová nebo tradiční frazeologie. Třebaže si tato frazeologie, jak jsme uvedli výše, zčásti uchovává původní podobu a popř. tak i konzervuje starší jazykové jevy, přesto i ona podléhá jazykovým změnám, přizpůsobuje se hláskoslovně, tvaroslovně, lexikálně i syntakticky.

496


Frazémy v románu Terezy Boučkové „Rok kohouta Někdy si klademe otázku, kam určitý frazém zařadit, protože existují jeho různé regionální varianty. V našem vzorku se např. vyskytlo jedno přirovnání v dvojí podobě: vidím do tebe jako do hubený kozy, … jako do chudé kozy — jv. Morava. V takovém případě jde zpravidla o celonárodní frazém ve variantním znění. Jiné frazémy mohou mít regionální omezení. Snad je tomu tak u přirovnání zaznamenaného u studenta ze severomoravského kraje: maš tu jak v ciganske budě (nepořádek, neuklizeno). Tereza Boučková ve svém románu "Rok kohouta" používá frazémů skoro ze všech jazykových útvarů českého národního jazyka. Autorka v tomto románu, který je považován za autobiograficky laděný příběh, komunikuje s lidmi z různých vrstev české společnosti, neboť řada jejích přátel a známých pochází z českého kulturního prostředí, a především komunikuje se svými adoptovanými dětmi a se svým manželem. (a) frazémy, které patří k spisovnému jazyku, např.: být ve hvězdách, na plné pecky, nevědět si rady, stát si za svým, dramatická situace, krize středního věku, rodinné soužití, dodržet slovo, spadnout na dno, svoboda projevu, soulož pod zákonem, tělo na tělo, přijít k podstatnému, mít v plánu, mít odvahu, brát na vědomí, sametová revoluce, dát pozor, na plné obrátky, hodit rukavici, mít v úmyslu, strkat hlavu do písku atd. Příklady z románu: - A také, že jsem už neměla v plánu jít na minulý a nepůjdu ani na žádný další výslech. - Charakter postavy se neprojeví jejím popisem, ale v dramatické situaci. - ... a milovali jsme se taky na plné pecky, milovali jsme se uprostřed pokoje na zemi, kam jsme rychle naházeli deky a polštáře a .. - ... nemám odvahu zeptat se ho na svrab ... - Matějův trenér kluky proháněl a sám se proháněl s nimi. Obíhal kolečka, dělal kliky a sklapovačky a svým elánem a nadšením je rozpumpoval tak, že trénovali na plné obrátky.


497

Dr. Amr Ahmed Shatury (b) Frazémy, které patří k obecné češtině, např.: být v otáčkách, jít oklikou, téct do bot, legálně nelegálně, poctivý idiot, nebýt k ničemu, mít na hrbu, vzít za ruku, vytáhnout paty, je někomu jedno, šílený průser, hledat na svou pěst, skočit do řeči, shodou náhod, být pod kudlu, pravda pravdoucí, mít zlomené srdce, mít všechno na hřbetě, mít plné zuby, mít někoho na háku, mít průser, obrátit naruby, jakž takž, mít hlavu a patu, dostat smyk, být mimo, nabírat do breku, držet zuby nehty, být ve fofru, téct do bot, drásat se do krve, přijít na pokec, opékat buřty atd. Příklady z románu: - Jen Marek vytáhne paty, začnu mít roupy. - Na konci devítky už ho měli všichni plné zuby. - Šéfredaktorka vytáhla podstatné, má to hlavu a patu. - Zpívání s Olinem nějak ustalo, nikdo nás nikam nezve, držím se tedy Mišpachy, držím se zuby nehty. (C) Při rozboru frazémů v tom románu si nelze nevšimnout častého užívání nápadných příznakových prostředků - expresivních slovních spojení, mezi které patří i frazémy slangové a vulgární. V mluvě (nejen) mládeže jsou díky silné hodnotící a intenzifikační funkci velmi frekventované, např. šikovný jako hrom do police, padnout jako prdel na hrnec, uplést se z něčeho hovno, nohy jako hůlky, jdi do prdele, stojí za hovno, být na hovno, držet hubu, rozbít hubu, držet klapajznu, zbouchnout dívku, svinská doba, zkurvená doba, mít průser, posrat život, jdi do hajzlu, vrazit někomu facku, je někomu všechno fuk, jdi do piči, ty vole, Příklady z románu: - Ve všední den mě skoro každé ráno vzbudí nějaká rána, protože Lukáš je šikovný jako hrom do police. A jako hrom do police mu to taky myslí. - ... Nebraň se hrdinkám, z kterých se stanou kurvy, byla to zkurvená doba a je to silné. - Víš co Patriku? Co? Jdi do prdele!

498


Frazémy v románu Terezy Boučkové „Rok kohouta - Ještě že jsem napsala režisérovi tu esemesku. Ještě že jdu na balet. Balet stál za hovno. - Chytil mi ruce: přestaň dělat tyjátr! Drž hubu! Ty drž hubu! 3. Klasifikace podle slovnědruhové charakteristiky — zvláště zajímavé je rozdělení na frazémy předložkové a bezpředložkové (jmenné, slovesné a adverbiální). Tento druh je v románu Terezy Boučkové hojně používán: (a)Předložkové frazémy: do posledního dechu, v každém případě, na první pohled, na plné obrátky, na plné pecky, za totality, ve všední dny, se vším všudy, na rozdíl od, za plného provozu, se vší odpovědností, za každou cenu, pod tíhou okolností, pro změnu, na černo atd. Příklady z románu: - Zamknout! V každém případě zamknout (stejně mockrát zapomenu). - Vypadá totiž na první pohled velmi slušně. - Ve všední dny, kdy tu jsem sama a kluci chodí do školní jídelny a Marek do své závodní, nevařím. (b) Bezpředložkové frazémy: jmenné frazémy: pro celou tuto skupinu je charakteristické, že centrálním prvkem celého frazému je jakékoli jméno, tedy podstatné jméno, přídavné jméno nebo zájmeno, například: pocit osamění, pocit viny, shodou náhod, emocionální hodnoty, sametová revoluce, infekční nemoc, hygienická stanice, mozkové poruchy, životní styl, úřad práce, vlastní dítě, abecední seznam, čistý hlas, šílený průser, výchovný ústav, neovladatelná zlost, normální vztah, filmový festival, trestní oznámení, černá komedie, všední den, letní čas, autorská práva, Kristova léta, boží muka, dobrý skutek, všechno nejlepší atd. Příklady z románu: - Děláme neděláme, stejně jsme měli pocit viny, že se nám to nepovedlo, že .....


499

Dr. Amr Ahmed Shatury - Měla to být černá komedie, a jestli si dobře vzpomínám, naše kritika to schválila. - Nalili jsme víno, naštěstí jsme doma láhev měli, a připili si na jeho plnoletost: Všechno nejlepší! slovesné frazémy: brát na vědomí, vyjít najevo, jít pod kudlu, mít v plánu, vytáhnout paty, skočit do řeči, spadnout z nebe, mít hlavu a patu, mít plné zuby, být mimo, dodržet slovo, spadnout na dno, mít v úmyslu, držet zuby nehty, obrátit naruby, válet si šunky, mít průser, skákat radostí, být v otáčkách, nevědět si rady, mít zájem, nechat si líbit, spáchat sebevraždu, nechat si líbit. Příklady z románu: - Je vždy připraven, všechno si nechá líbit, se vším souhlasí a ještě svého pána nese a něžně se pod ním pohubuje. - Jak se drásali do krve, jak si chtěli utrhnout uši, když jsem je na minutu opustila, jak ... - Kráva se ale nějak obrátila naruby, měla vemínko na zádech. adverbiální frazémy: horečně přemýšlet, sedět (jít) mlčky, udělaný narychlo, žít legálně, říct jednoznačně, odpovědět vstřícně, jít oklikou, ex offo, říct podrážděně, legálně nelegálně, spát tvrdě, klesat hluboko, mít (něčeho) dost, dýchat zhluboka, prohlížet nenápadně, brát vážně, jakž takž, bohatě stačí, ježišmarja, zpívat senzačně, být mimo, žít věčně, lážo plážo, nechat napospas, hrát bezvadně, pusto prázdno, jednou provždy, vyřídit ručně, hustě sněží, mluvit otevřeně, být naměkko, hergot. Příklady z románu: - Když jsem tu sama, je to hrozné, protože tu třeba i patnáct hodin nikdo nepromluví, nikdo nejde kolem, nikde nic, pusto prázdno. - Patrikova kurátorka, které jsem se minulý ani předminulý týden nemohla dovolat, abych se z výslechů jednou provždy omluvila, mi sdělila, že Patrik, jak jinak, na výslech nedorazil. - Anebo jen touha ještě Lukáše neodepsat? Přece jen se poslední dobou jakž takž snažil.

500


Frazémy v románu Terezy Boučkové „Rok kohouta 4. Klasifikace podle ustálenosti a variantnosti Ustálenost je jedna z charakteristických vlastností frazeologismů, která jim propůjčuje určitou pevnou strukturu a formu, kterou vždy disponují v určitém kontextu. O variantě se mluví tehdy, když se struktura frazeologismů může více či méně pozměnit nebo může být určitý komponent nahrazen synonymním výrazem (jedná se tedy o změnu či záměnu). J. Mlacek (1984) podle míry těchto dvou vlastností vymezuje: a) frazeologismy petrifikované - nejvyšší míra ustálenosti, nedochází zde ani k záměně komponentů ani k změně struktury nebo tvaru slov (tichá voda břehy mele, marná sláva) b) paradigmatické řady a formy frazeologismů - v rámci lexikální frazeologie, dochází zde ke změně či ohýbání některého komponentu (dělat z komára velblouda - dělal z komára velblouda, kámen úrazu - kamenem úrazu) c) varianty frazeologických jednotek - připouští variace více komponentů (morfologické, syntaktické, lexikální změny), ačkoli si ponechává svůj celkově nezměněný význam daného frazeologismu (vidím do tebe jako do hubený kozy, … jako do chudé kozy) d) aktualizace či parafráze frazeologismů - různé přestavby (morfologické, lexikální, syntaktické), které zcela naruší konstrukci frazeologismu (mluviti stříbro, mlčeti – nedostatečná) V románu Terezy Boučkové převládají frazémy ustálené: babí léto, mít v plánu, brát na vědomí, teče mu do bot, sametová revoluce, něžná revoluce, dobrý skutek, být vzhůru nohama, mít poslední šanci, štědrý den, mít hlavu a patu, dodržet slovo, nepřipadat v úvahu, mít na mysli, mít plné zuby, stát za něco, řešit otázku, v každém případě, být ve střehu, skočit do řeči, nepřipadat v úvahu, krize středního věku. Ale často se setkáváme s aktualizovanými frazémy, kde došlo k změně či ohýbání některého komponentu, autorka zasahuje někdy do frazémů a subjektivně je přizpůsobuje účelu svého textu např. změnou struktury daného frazému za účelem aktualizace používání tohoto


501

Dr. Amr Ahmed Shatury frazému, a to hlavně při používání ustálených přirovnání, např. Chrnět jako zabitý (původní frazém: ležet/spát jako zabitý), ležet jako balík (původní frazém: ležet jako zabitý) Příklady z románu: - Zvonek mu řinčel v pokoji a on zase chrněl jako zabitý. - Ve dvě ráno jsme vedle sebe s Markem leželi jako balíky. - Když to několikrát zopakoval, přestala jsem pro něj jezdit. A tak to bylo postupně se vším, až se ucho utrhlo. (původní frazém, přísloví: Tak dlouho se chodí džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.) V románu Terezy Boučkové je mnoho spojení, která se dají považovat za frazeologizovaná a pokud se dostanou do každodenního běžného styku, mohou se stát ustálená. Frazeologizované konstrukce vysvětluje J. Mlacek (2001): „pri týchto konštrukciách vystupuje do popredia fakt, že isté zložky nie sú v jednotke ustálené (ustálené sú iba rámcovo, napr. na istej pozícii je ustálený istý slovný druh a v istom tvare), frazeologizácia zasahuje predovšetkým samu konštrukciu, nie jej konkrétne lexikálne obsadenie, napr. ako číta, tak číta – stále číta, riaditeľ sem, riaditeľ tam.“ Velkým problémem, zejména pro cizince, je identifikace nových ba někdy i starých frazeologických spojení. M. Čechová se ve svém článku Místo frazeologických obratů v osvojování češtiny cizinci (sb. Čeština jako cizí jazyk. FF UK 2011, 106 až 112) zabývala touto problematikou a psala, že frazeologické jednotky svými vlastnostmi, tj. s celistvým významem, jež není součtem významů jednotlivých slov nebo komponentů, s anomáliemi v kolokabilitě a s posunutým, event. obrazným významem, jsou leckdy příčinou nepochopení významu této jednotky nebo jejího nevhodného užívání. Čechové ve svém článku dále píše, že toto konstatování se rozhodně netýká jen cizinců, jak ukázaly naše opakované výzkumy v posledním čtvrt století, a to nemusí jít o frazémy zastaralé a frazémy odrážející historickou realitu, ale týká se to i frazémů frekventovaných v současné češtině. Jestliže tedy uživatel chápe frazém v opačném významu nebo s významem silně posunutým, vzniká

502


Frazémy v románu Terezy Boučkové „Rok kohouta bariéra v komunikaci, neporozumění nebo nedorozumění, které může mít velmi nemilé následky. V románu "Rok kohouta" jsem si všiml, že autorka v různých situacích používá přirovnání a různá spojení, která mají zajímavé a nezvyklé komponenty. Nejsou to nové či aktualizované frazémy, ale můžeme je považovat za frazeologizované konstrukce, např.: - Kamiony ležely na dálnici jako krabice, jako velké domino. - Svírá mě to, jako by mi na těle seděl pavouk. - Nevnímala jsem věty, které mi skákaly před očima jako breberky - Lukáš je divný, i když se nemotá. Má prázdný pohled jako obal bez vnitřku - Potřebovali jsme rozchodit své permanentní nasrání a permanentní zklamání. - Marek i já, zase jsme se rozčilili, zase jsme byli v otáčkách, nešlo to jinak. - Jestli ten kluk spadne do průseru, už se nevyhrabe. Závěr V této práci jsem se zabýval frazeologií v teoretické i praktické rovině. V první teoretické části jsem se věnoval frazeologii jako vědě. V lingvistice jsme zvyklí odkazovat na striktně daná pravidla. Stále se řeší otázka, co je kodifikováno, co kodifikaci nepodléhá, co kodifikováno bude. Frazeologie naproti tomu vystupuje v kontrastu se vším většinovým, co je v jazyce pravidelné. Frazeologické jednotky podléhají prostřednictvím mluvčích každodenní aktualizaci, vyvíjí se, pohybují se od promluvy k promluvě v jiném kontextu a nelze striktně určit, která frazeologická jednotka se používá v které situaci. Tím jsem se dostal k druhé části své práce, k části praktické, ve které jsem sledoval frazeologické jednotky v románu Terezy Boučkové "Rok kohouta". Při rozlišení excerpovaných frazémů z tohoto románu jsem dodržoval klasifikaci: (1) podle druhu frazémů — na tradiční/lidové a kulturní; na přirovnání, rčení, pořekadla a přísloví; (2) podle příslušnosti frazému k jazykovému útvaru (k spisovnému jazyku, obecné češtině,


503

Dr. Amr Ahmed Shatury nářečí) či poloútvaru (k slangu, profesní mluvě či k argotu); (3) podle slovnědruhové charakteristiky — na frazémy předložkové a bezpředložkové (jmenné, slovesné a adverbiální) — a v rámci toho z hlediska frekvence, podle konotace na pozitivní a negativní (zřetelně převažují předložkové nad bezpředložkovými a negativní nad pozitivními); (4) podle ustálenosti a variantnosti. Při analýze se ukázalo, že autorka používá v hojném počtu přirovnání, kdežto jiných kulturních frazémů zřídka. Zaznamenal jsem více než 120 přirovnání, která lze rozdělit do dvou skupin: (a) na přirovnání obvyklá a automatizovaná, (b) na přirovnání nová a aktualizovaná, a dále jedno přísloví a jedno pořekadlo. Tereza Boučková ve svém románu "Rok kohouta" používá frazémů skoro ze všech jazykových útvarů českého národního jazyka, neboť komunikuje s lidmi z různých společenských vrstev, se svými přáteli z českého kulturního prostředí, se svým manželem a především se svými adoptovanými dětmi. Co se týče slovnědruhové charakteristiky, používá autorka v hojné míře frazémy předložkové a bezpředložkové (jmenné, slovesné a adverbiální). V románu Terezy Boučkové převládají frazémy ustálené, ale často se setkáváme také s aktualizovanými frazémy, u nichž došlo k změně či ohýbání některého komponentu. V některých případech zasahuje autorka do frazémů a subjektivně je přizpůsobuje účelu svého textu, např. změnou struktury daného frazému za účelem aktualizace, a to hlavně při používání ustálených přirovnání. V románu se také objevuje řada spojení, která lze nazvat frazeologizovanými konstrukcemi. Nevylučuji, že tato spojení přejdou do širšího povědomí veřejnosti a stanou se ustálenými frazémy.

504


Frazémy v románu Terezy Boučkové „Rok kohouta Literatura a prameny: Bečka, J. V.: Česká stylistika. Praha 1992. Boučková, T.: Rok kohouta. Praha: Odeon, 2008 Čechová, M.: Dynamika frazeologie, Naše řeč 69, 1986 Čechová, M.: Frazeologie a mládež, Český jazyk a literatura 36, 1985 – 86 Čechová, M.: Frazeologie ve škole, Český jazyka a literatura 36, 1985 – 86 Čechová, M.: Řeč o řeči. Praha: Academia, 2012 Čechová, M. - Karhanová, K.: K recepci kulturních frazémů v současné komunikaci, NŘ 78, 1995, s. 138—143 Čechová, M. a kol.: Čeština – řeč a jazyk. Praha 1996, 2011 Čechová, M.: Místo frazeologických obratů v osvojování češtiny cizinci. In sb. Čeština jako cizí jazyk. FF UK 2011, s. 106-112. Čermák, F.: Frazeologie a idiomatika česká a obecná. Praha: Academia, 2007. Čermák, F. a kol.: Slovník české frazeologie a idiomatiky I.-VI. Praha: Academia, 1983,1988, 1994; Praha: Leda, 2009 Filipec, J.- Čermák, F. : Česká lexikologie. Praha: Academia, 1985 Hauser, P.: Nauka o slovní zásobě. Praha, 1980 Mlacek, J.: Slovenská frazeologie. Bratislava: SPN, 1984 Karlík, P.- Nekula, M.-Rusínová, Z. (ed.): Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995 Kufnerová, Z.: Překládání a čeština. Jinočany, 2003


505

Frazémy v románu Terezy Boučkové Rok kohouta التعبيرات اإلصطالحية فى رواية "عام الديك" لألديبة التشيكية تريزا بوتشوكوفا

Recommend Documents