Frantík velebený i zatracovaný
Princip
Aby moje zamyšlení mělo vůbec smysl, pokusím se zcela neznalým co nejjednodušeji popsat, co ten Frantík vlastně je? K jeho sestavení je potřeba muškařského prutu, muškařského navijáku, muškařské šňůry, velmi dlouhého monofilního návazce, spousty bekingu a nakonec i standardní umělé mušky – zejména různě zatížené nymfy. Potud tedy výbava ryze, ba až ortodoxně, muškařská.
Výhodou (úspěchem) této sestavy je zmíněný velmi dlouhý monofilní návazec. Ten totiž zajišťuje, že mušky (nymfy) nejsou po nahození strhávány vahou vytažené šňůry směrem k lovci, čímž dochází k přirozenějšímu driftování nástrahy ve vodním sloupci, případně po dně. Loví-li rybář pak přímo pod špičkou prutu, je metoda plně srovnatelná s loven na tzv. krátkou nymfu. Ovšem s jedním markantním rozdílem. Celá frantíkovská sestava jest složena z jemných komponentů – zejména prutu. Lovec pak cítí až do svojí dlaně svírající rukojeť prutu „ťukání“ koncové nymfy o dno, každé drbnutí (zájem) ryby. Tolik tedy v krátkosti popis principu zatracovaného Frantíka. Níže nabízím strohou legendu nejčastěji užívaného vercajku a jeho opodstatnění.
Prut
Vzhledem k již zmíněné dimenzi ultrajemné rybolovné techniky, je třeba tomuto způsobu lovu přizpůsobit i kvalitu a především „měkkost“ prutu. Nad aftma 3 je jakýkoli, byť drahý proutek od renomovaných firem, už dopředu vyřazen z výběru. Vzhledem k voleným nástrahám mikronymf, přestože zatížených většinou tungsteenovými hlavičkami (s téměř dvakrát větší měrnou hustotou než olovo), je třeba užívat i co nejtenčí návazcový (forpasový) materiál. Vlasec větší síly než 0,12 milimetrů totiž pád nástrahy ke dnu ve vodě závažně brzdí, vyvolává padákový efekt. Nakonec i protáhnout silnější vlasec očkem mikronymfy, vázané na háčku velikosti 16 či 18, bývá problém. Proto volíme prut jemný AFT 3 nebo 2, jenž dokáže svojí konstrukcí výrazně zabránit přetržení jemného návazce - forpasu. Důležitá je délka prutu. Většina zkušených či závodních muškařů používá pruty deseti a vícestopé. Vedou je k tomu tři základní faktory. První je ryze praktický. Lov na francouzský návazec, jenž, jak už bylo řečeno výše, nahrazuje
1/5
Frantík velebený i zatracovaný
muškařskou šňůru, a to o délce až patnácti metrů, silonovým vlascem (návazcem), často i ujímaným. O něco lépe se s ním pro ono ujímání nahazuje, než s neujímaným monofilem. Ovšem je tu pro lovce jeden problém, a to jak jej sledovat po nahození proti hladině. Proto je nutné sestavu doplnit ve vhodné vzdálenosti od koncové nymfy tzv. signalizátorem (viz. dále). Jeho umístění nesmí bránit průchodu udice mezi očky, proto jej navazujeme cca +/- šedesát centimetrů pod špičkou prutu. Máme-li prut pouze o délce 2,7 metru, pak nám na koncový návazec osazený nymfami nezbývá mnoho. A co když chceme propátrat hluší tůň? Ztrácíme tak efektivitu signalizátoru, jenž je náhle pod hladinou. I proto volíme delší prut. Druhým faktorem je zdolávání ryby. Známou pravdou je, že na delší prut, tedy s delší pákou, je vylovování snadnější. Nu, a neposledním argumentem je zásada si tzv. ryby nerozšlapat, tedy nepoplašit. Delší prut dovolí i delší hod, nástrahu dopravíte k rybě aniž byste brodili hlouběji do řečiště. Často je i šedesát centimetrů v tomto smyslu klíčových, což je rozdíl délky sestavy na devítistopém a desetistopém prutu. I proto volíme delší prut.
Udice
Vzhledem k dikci rybářského řádu je třeba na pstruhových vodách dodržet literu zákona a na navijáku mít osazenu muškařskou šňůru. Od ní pak už lze vésti libovolně dlouhý silonový návazec. Za vhodné pozornosti pokládám jeho ujímání, resp. kónický tvar. Dostupné ujímané návazce (Hends, Buko, atd.) mají ujímání u šňůry 0,51 a u koncového mikrokroužku 0,21 setin milimetrů. Usnadňuje to nahazování, rozkládá váhu nástrah do silonu vhodným způsobem. Vyplatí se pořídit si ujímaný návazec co nejdelší. Nelze nikdy odhadnout s jak velkou rybou se potkáte. A ty se zvláště vyvinutou muskulaturou pak tam, kde mohou, vymotají při zdolávání i mnoho metrů. Zásadní je jakýkoli (ujímaný i neujímaný) návazec podložit cca třiceti metry podkladového backingu (mezi muškařskou šňůru a návazec). Silon má totiž tendenci se do obálek (návinu) silné muškařské šňůry zařezávat, což může být při zdolávání ryby tragické, stejně jako nevhodně konstruovaný signalizátor vtažený mezi očka prutu. Do podstatně jemnějšího backingu se jen tak snadno silon nezařízne, ani při silném tahu ryby. Rekapitulace sestavy udice: 30 metrů podkladový backing + muškařská šňůra + 30 metrů becking + 15 metrů monofilního (ujímaného) návazce + cca 25 cm signalizátor + 2 metry návazce 0.17 + mikrokroužek + dva forpasy (koncová nymfa a přívěs).
Naviják
2/5
Frantík velebený i zatracovaný
Lze využít už ten, jež vlastníme. Ovšem měl by mít kvalitní brzdu s tzv. dlouhým krokem, tedy dostatečně jemnou - citlivou. To pro případ, kdy musí naviják napomoci byť jemnému prutu vykrýt výpad ryby, jež by mohla přetrhnout tenký přívěs s nymfou. Nejen na menších řekách a potocích pak bývá celá sestava napnuta v jedné linii, kdy lovec jednou rukou drží prut a nahazuje bez rezervy lajny v ruce druhé. Tím se zvyšují nároky na kvalitu brzdy navijáku.
Signalizátor
Slouží k optické informaci, aby lovec věděl, kde v prostoru se vůbec jeho nahozená udice nachází. Jeho konkrétní umístnění v sestavě udice jsem už definoval. Je několik variant konstrukce signalizátorů. Pomiňme problematiku závodní rybařiny, kde jakékoli podomácku vyrobené signalizátory jsou pokládány za nedovolenou zátěž. Obyčejní sportovní rybáři ale takové problémy nemají, jsou v tomto ohledu svobodnější. Velmi jednoduchým signalizátorem se může stát tzv. spirálka vyrobená ze silnějšího vlasce svítivé barvy. Ten v délce cca 50 cm (ponecháte cca 10 cm volné konce na obou stranách) namotáte třeba na pletací jehlici, zajistíte leukoplastí a dáte na přibližně půl minuty do vroucí vody. Po dokonalém vychladnutí vznikne paměťová spirálka s přibližně půlcentimetrovým průměrem jednotlivých ovinů, jichž by mělo být asi třicet. Na každý ponechaný volný konec pak navážete mikrokroužek a signalizátor je hotov. Má výhodu v tom, že snadno proklouzne očky prutu. Nevýhodu, že bývá za ostrého sluníčka špatně vidět a za větru „brzdí“ nahazování. A sv. Petr též ochraňuj lovce při zamotání nymf do něj! Singnalizace je důležitým prvkem udice, jeho finální podoba však vždy musí vyhovovat především lovci. Tedy aby ji dobře viděl a i se mu s ní dobře nahazovalo. Dobrou zkušenost mám s elegantními signalizátory od Buka, ztratím-li je, pak vystačím s kusem barevného vlasce protaženého do kousku ostře svítivého bekingu.
Nástrahy
Lov na francouzskou nymfu předurčuje i typy nástrahy, vesměs se jedná o běžné různě zatížené nymfy. Díky subtilitě zvoleného náčiní pak o jejich mikrovarianty velikosti 14 až 18. A tím, že minimalizujeme nástrahu, se přibližujeme reálnému světu o velikosti přirozeného hmyzu -larev. Tak se stává tato metoda pro ryby nebezpečnou a pro rybáře velmi úspěšnou. Základem však je dostat co nejrychleji nástrahu ke dnu, kde se zdržují ryby. Proto volíme mikronymfy extrémně zatížené. Využíváme wolframových kuliček a kapek, jež jsou téměř
3/5
Frantík velebený i zatracovaný
dvakrát těžší olova. Belgičtí reprezentanti dokonce lovili na mikronymfy, jež byly bronzovými odlitky přímo ve tvarech napodobovaného hmyzu. V nich jsou už zality háčky velikostí 16 až 18.
Technika, manipulace
Že se jedná o úspěšnou metodu není třeba opakovat. Ovšem aby úspěšná skutečně byla, musí i rybář této disciplině přizpůsobit svoje chování, resp. vedení nástrahy. Za zvláště úspěšné je pokládáno nahazování nástrahy proti proudu a její zcela volné vedení. Tím se docílí, že nymfy nejsou bržděny vlascem a přirozeně driftují v turbulencích proudící vody u dna. Úplným nováčkům působí problém silonovou sestavu vůbec dopravit do lovného místa. Není třeba si zoufat, je to záležitost praxe, však ani nahazování muškařské šňůry pro nás kdysi nebylo snadné. Zde je třeba odhazovat sestavu až v momentu, kdy je celá za námi tzv. srovnaná, v jedné linii - rovině. Vystihnout tento okamžik nám usnadní jemný prut, resp. jeho jemná špička, což je další dosud neuvedený důvod pro pořízení prutu ATF 3 nebo dokonce 2. Po čase lze francouzským návazcem na širším toku překonat vzdálenost i deseti metrů. Na jakékoli zastavení signalizátoru či jeho protisměrné popotažení je třeba ihned reagovat přiseknutím. Ryba je totiž často rychlejší a nástrahu po ochutnání okamžitě vyplivne. Proto při jakékoli změně chování signalizátoru je nutné přiseknout, třeba i planě. Však to někdy vyjde!
Závěr
Lov na francouzskou nymfu je posledním šlágrem muškařiny. Zatím! Zajistil už před mnoha lety několikanásobné vítězství reprezentantům anglosaských zemí na muškařském mistrovství Evropy i světa. To než tuto metodu převzali i další reprezentace, včetně té naší české. Je úspěšná jak na pstruhových, tak mimopstruhových tekoucích vodách.
Za rukojmí odpůrců je často bráno právě jemné náčiní, jež údajně neúměrně zvyšuje čas zdolávání ryb, a tedy jejich tzv. mortalitu. Pěkný nesmysl! Moje zkušenosti s vylovenými pstruhy 40+, posléze puštěnými a po čase opět chycenými, tomu vůbec nenasvědčují. Navíc jemné náčiní vyrovnává skóre, resp. šance na obou stranách. Lovec nešika o úlovek během několika málo sekund přijde. Dalším rukojmím skeptiků se stávají užívané nástrahy, často opatřeny těžkými tungsteenovými kuličkami, to aby se nástrahy rychleji dostaly ke dnu, tedy rybám.
4/5
Frantík velebený i zatracovaný
Přitom i oni pumpují do svých bobešů olova jak u Werdunu, a to v úplně stejné snaze. Ovšem řečí kolem tzv. bagru nadělají mnoho. Říká se, že pokud je v tůni deset ryb, na Frantíka jich zde lze lapit jedenáct. Tato výstižná metafora sice sedí, ale je vykoupena řadou skutečností, jež potencionální zájemce o lov na francouzskou nymfu odrazuje. Zejména je třeba obměnit nářadí, pořídit si dlouhý nejméně desetistopý prut s AFTMA 3 nebo dokonce 2, velmi kvalitní naviják s dostatečně jemně seřiditelnou brzdou, zátěžové wolframové kuličky, atd. A to leze do peněz, a to tak, že značně!
Metoda pak není samoúčelná. Je třeba míti za sebou už nějakou tu prutohodinu s českou nymfou či nasucho, naučit se pak takto jemnou sestavu umě nahazovat, tedy permanentně nerozmotávat kmenový návazec ze spleti přívěsů. Hlavně vycházet z předcházejících loveckých zkušeností, umět tzv. číst vodu, odhadovat rybí stanoviště, volit správnou nástrahu... Zkrátka neznalému kopytu je tato metoda k ničemu. Ovšem padne-li do ruky zkušenému, pak o úspěchy není nouze. A o to přece u rybařiny jde a vždy šlo. Má-li někdo opačný názor, nemá-li na lovecký úspěch nervy, tak ať se dá na známky nebo šachy. Usilovný sběr! Jirka P.S. Snažil jsem se býti co nejvýstižnější, i tak je textu více než dost. Dalo by se možná i lépe, přesněji, případně s vyšší zkušeností, ale to já nejspíš neumím. Jsem však zájemcům připraven k jakékoli smysluplné diskuzi na tímto tématem, nikoli však s jeho zabedněnými odpůrci.
5/5
