6. Apollónské a dionýské prvky v eurytmii I/ apollónský princip
"Apollónský" a "dionýský" jsou termíny použité filozofem Friedrichem Nietzschem (1844 – 1900) v díle Zrod tragédie (1872) pro označení dvou základních principů řecké kultury a zároveň pro označení dvou sil působících ve světě i v lidské duši. Na popis těchto protichůdných sil používá vlastnosti řeckých bohů Apollóna a Dionýsa. Jejich jmen však Nietzsche užívá jenom jako symbolů.
Apollón a Dionýsos byli synové Dia. Apollón byl považován za boha světla a slunce, který má moc nad uzdravením, lukostřelbou, věštbami a proroctvími a nad jasným rozumem. Jeho atributy jsou lyra, luk a šípy, labuť, vavřínový věnec… Je spojován s harmonií a řádem. Dionýsos, bůh vína a nespoutaného veselí, byl spojován s emocemi a chaosem. Na jeho tažení světem ho provázeli satyrové, bakhantky, nymfy a kentauři. Nazývali ho i přívlastkem Bakchos – třeštící. Byl oceňován za to, že přinášel radost ze života, osvěžoval ducha i tělo, podněcoval lásku, uvolňoval inspiraci a tvůrčí nadšení. To vše ale jenom tehdy, byla-li dodržena zásada „ničeho příliš“.
Řekové učili, že tato božstva se doplňují, neboť jsou bratry.
Apollónský princip v životě a umění - symbolizuje krásu, harmonii, míru, řád, vážnost a individualitu; reprezentuje všechny typy formy a struktury, jasné myšlenky. Z umění jsou mu přirazeny hudba, sochařství a malířství. Nabízí lidem sebepoznání a včlenění do vyšší souvislosti.
Dionýský princip v životě a umění – zahrnuje všechny stavy, které vytrhávají člověka z bdělého stavu – opilost (i v přeneseném slova smyslu - vášní), silné emoce; všechny formy entuziasmu a extáze, kdy se člověk vzdává své individuality a stává se součástí celku. Tanec a zpěv jsou nejdionýstější z umění, protože přímo apelují na lidské emoce a ne na formální racionalitu. Podle Nietzscheho Dionýsos reprezentuje život v jeho nejvyšší formě, protože v sobě nenese smrt a ničení jako protiklad života, nýbrž jeho součást.
Lidský život a kultura se pohybují mezi těmito dvěma protichůdnými silami, které se mísí a spolupůsobí a z napětí mezi nimi pramení dynamika veškerého bytí a tvorby.
Apollónská eurytmie Druhá fáze vývoje eurytmie (1915) byla nazývána „apollónská“.
S apollónským způsobem vedení formy začíná zážitek sil proudících z okolí, které jsou přijímány postavou. Princip tvoření forem vychází z vnitřního členění řeči a z gramatických zákonitostí (gramatika byla jedním ze sedmi umění; z planet byla přirazena Slunci). Kvality prostoru: vepředu: smyslově-hmotný svět vzadu: nadsmyslný svět
Tvoření forem na základě gramatických zákonitostí: 1. činnosti - slovesa – přímé linie trvající (pohyb do strany)
pasivní (pohyb dopředu)
aktivní (pohyb dozadu)
tyto principy se dají kombinovat (trvající pasivní, trvající aktivní)
2. předmětná slova – podstatná jména působící na smysly (židle, dům, strom)
abstraktní (genialita, myšlení, odhodlanost, fantazie)
stavy - zachycené na předmětnosti; smyslově vnímatelné (běloba, krása, velikost)
duševní hnutí- to, co se děje v nitru (smutek, touha, soucit, přízeň)
božsko-duchovní bytosti (Múza, anděl)
pohyb přivádíme do klidu u následujících slov: 3. předložky – naklonění horní části těla 4. spojky – pohyb hlavou
5. citoslovce – naklonění horní části těla nebo malý skok 6. přídavná jména
Na začátku cvičit tak, aby se nechodily v prostoru velké formy, ale aby pohyb probíhal ve stoje, jen hlavou, rameny a horní částí těla - forma "žije" kolem horní části těla, důraz je na pohyb ramen a paží, postava je lehce sleduje. Pohybujeme se, jakoby se sluneční síly Apollóna chtěly zjevit skrz náš eurytmický pohyb. Tmavý prostor kolem nás je prozářen a procítěn, ale především prodýchán. •
důraz na světlo v zadním prostoru
•
lehkost
•
okolní prostor prozářen a prodýchán
•
převaha sil tvaru (pružné tvarování)
•
vnímání kvalit prostoru – vepředu, vzadu, vpravo, vlevo mají svoji kvalitu
•
vnímání éterných protipohybů
Pro apollónskou eurytmii je charakteristický pružný, ohebný, půvabný a šikovný pohyb. Domácí úkol: udělat formu podle apollónských principů: Friedrich Schiller – Óda na radost (poslední sloka) .....
Dlíte v prachu, milióny? V bázni tvůrce tuší svět? Pátrej, hvězd kde bezpočet! V záři ční tam božské trůny.
+ forma, kterou jsme vypracovali ve škole:
Apollón
Dionýsos
slunko
země
vědomí
pudová, instinktivní, nevědomá stránka
uspořádání
chaos
nabízí sebepoznání a začlenění do vyšších souvislostí
seznamuje lidi s temnou stránkou jejich bytosti
lehkost
tíže
forma
výraz
myšlení
cítění, vůle
řád
chaos
prostor
čas
moudrost
poznávání
symetrie
asymetrie
věda
umění
systém
spontánnost
horní člověk
dolní člověk
světlo v okolí
teplo v těle
klasicismus civilizace
romantismus příroda
