1
Junácká hymna (K. Kovařič/ Fr. S. Procházka) Junáci vzhůru, volá den, Luh květem kývá orosen, Sluníčko blankytem pílí, Před námi pouť vede k Cíli. Junáci vzhůru, volá den, Junáci vzhůru, volá den.
Junáci vzhůru, volá den, Buď připraven, buď připraven, K obraně Dobra a Krásy, Dožiješ vlasti své spásy. Junáci vzhůru, volá den, Buď připraven, buď připraven.
Mezinárodní skautská večerka (D. Butterfield) Zapad den, slunce svit, vymizel z údolí, z temen hor, odpočiň každý,kdos Boží tvor.
V lesa klín, padl stín, hasne již vatry zář,Svatý mír, kráčí z hor, usíná Boží tvor. brumendo
1
Akordy
(Karel Plíhal)
E Amaj7 1. Nejkrásnější akord bude A-maj, E C prstíky se při něm nepolámaj'. A H7 G#mi C#mi Pomohl mi k pěkné holce s absolutním sluchem, A C E Amaj7(Ami)(A)(Amaj7) každý večer naplníme balón horkým vzduchem. 2. V stratosféře hrajeme si A-maj, i když se nám naši známí chlámaj'. Potom, když jsme samým štěstím opilí až namol, stačí místo A-maj jenom zahrát třeba A-moll. 3. A-moll všechny city rázem schladí, dopadneme na zem na pozadí. Sedneme si do trávy a budem koukat vzhůru, dokud nás čas nenaladí aspoň do A-duru. A Amaj7 R: Od A-dur je jenom kousek k A-maj, F#mi F#mi/F F#mi/E F#mi/D proto všem těm, co se v lásce sklamaj': A H7 G#mi C#mi vyždímejte kapesníky a nebuďte smutní, A C E Amaj7 každá holka pro někoho má sluch absolutní. 4. V každém akord zní, aniž to tuší, zkusme tedy nebýt k sobě hluší. Celej svět je jeden velkej koncert lidských duší, jenže jako A-maj nic tak srdce nerozbuší. E Amaj7 Pro ty, co to A-maj v lásce nemaj', E Cmaj7 moh' bych zkusit zahrát třeba C-maj ...
2
Amaj7
Cmaj7
F#mi/F
F#mi/E
F#mi/D
Amazonka
(Hop Trop)
A A4sus A 1. Byly krásný naše plány, C#mi Cmi Hmi byla jsi můj celej svět, Hmi A A4sus čas je vzal a nechal rány, Hmi E E4sus E starší jsme jen o pár let. Tenkrát byly děti malý, ale život utíká, už na "táto" slyší jinej, i když si tak neříká. A R: Nebe modrý zrcadlí se F#7 Hmi H2sus Hmi v řece, která všechno ví, A A4sus stejnou barvu jako měly Hmi E E4sus E tvoje oči džínový. 2. Kluci tenkrát, co tě znali, všude, kde jsem s tebou byl, Amazonka říkávali, a já hrdě přisvědčil.
R:
A4sus
Tvoje strachy, že ti mládí pod rukama utíká vedly k tomu, že ti nikdo už Amazonka neříká.
E4sus
3. Zlatý kráse cingrlátek, jak sis časem myslela, vadil možná trampskej šátek, nosit dáls´ ho nechtěla. R: Teď jsi víla z paneláku, samá dečka, samej krám, já si přál jen, abys byla Hmi A A4sus pořád stejná, přísahám, A pořád stejná, přísahám.
3
H2sus Hmi
Anděl
(Karel Kryl)
C Ami C G7 1. Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla C Ami C G7 C přinesl jsem si anděla, polámali mu křídla, Ami C G7 díval se na mě oddaně, já měl jsem trochu trému, C Ami C G7 C tak vtiskl jsem mu do dlaně lahvičku od parfému. C Ami C G7 R: A proto, prosím, věř mi, chtěl jsem ho žádat, C Ami C G7 aby mi mezi dveřmi pomohl hádat, C Ami G C Ami G7 C co mě čeká a nemine, co mě čeká a nemine. 2. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky, debatujíce o Bohu a hraní na vojáky, do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat, to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat. R: 3. Když novinky mi sděloval u okna do ložnice, já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice, a tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi, však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy. R:
4
Batalion
(francouzská/ Spirituál kvintet)
Víno máš a markytánku, dlouhá noc se prohýří, víno máš a chvilku spánku, díky, díky, verbíři. Ami C G Ami Emi 1. Dříve, než se rozední, kapitán k osedlání rozkaz dá - vá, Ami G Ami Emi Ami ostruhami do slabin koně po – há - ní, C G Ami Emi tam na straně polední čekají ženy, zlaťáky a slá - va, Ami G Ami Emi Ami do výstřelů z karabin zvon už vyz – vá - ní. Ami C G Ami R: Víno na kuráž a pomilovat markytánku, C G Ami Emi Ami zítra do Burgund batalion za – mí - ří, Ami C G Ami víno na kuráž a k ránu dvě hodiny spánku, C G Ami Emi Ami díky, díky vám, královští ver – bí - ři. 2. Rozprášen je batalion, na polštáři z kopretin neplač, sladká Marion, za královský hermelín R:
poslední vojáci se k zemi hroutí, budou věčně spát, verbíři nové chlapce přivedou ti, padne každý rád.
Víno máš a markytánku, dlouhá noc se prohýří, víno máš a chvilku spánku, díky, díky, verbíři.
5
Blues Folsomské věznice
(Johnny Cash/ Greenhorns)
G 1. Můj děda bejval blázen, texaskej ahasver, G7 a na půdě nám po něm zůstal ošoupanej kvér, C G ten kvér obdivovali všichni kámoši z okolí D7 G a máma mi říkala:"Nehraj si s tou pistolí!" 2. Jenže i já byl blázen, tak zralej pro malér, a ze zdi jsem sundával tenhleten dědečkův kvér, pak s kapsou vyboulenou chtěl jsem bejt chlap all right a s holkou vykutálenou hrál jsem si na Bonnie and Clyde. 3. Ale udělat banku, to není žádnej žert, sotva jsem do ní vlítnul, hned zas vylít´ jsem jak čert, místo jako kočka já utíkám jak slon, takže za chvíli mě veze policejní anton. 4. Teď okno mřížovaný mi říká, že je šlus, proto tu ve věznici zpívám tohle Folsom Blues. pravdu měla máma, radila:"Nechoď s tou holkou!", a taky mi říkala:"Nehraj si s tou pistolkou
6
Cukrářská bossanova
(Jaromír Nohavica) III
Cmaj7 1. Můj přítel
C#dim Dmi7 G7 snídá sedm kremrolí Cmaj7 C#dim Dmi7 G7 a když je spořádá, dá si repete, cukrlátko, Cmaj7 C#dim Dmi7 G7 on totiž říká:"Dobré lidi zuby nebolí Cmaj7 C#dim a je to paráda, chodit po světě Dmi7 G7 Cmaj7 C#dim Dmi7 G7 a mít v ústech sladko."
Cmaj7 III
Cmaj7 C#dim Dmi7 G7 C#dim R: Sláva, cukr a káva a půl litru becherovky, Cmaj7 C#dim Dmi7 G7 hurá, hurá, hurá, půjč mi bůra, útrata dnes dělá čtyři stovky, Cmaj7 C#dim všechny cukrářky z celé republiky Dmi7 G7 na něho dělají slaďounké cukrbliky Emi7 A7 a on jim za odměnu zpívá zas a znovu Dmi7 G7 Cmaj7 C#dim Dmi7 G7 tuhletu cukrářskou bossanovu. 2. Můj přítel Karel pije šťávu z bezinek, říká, že nad ni není, že je famózní, glukózní, monstrózní, ať si taky dám, koukej, jak mu roste oblost budoucích maminek a já mám podezření, že se zakulatí jako míč a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč a já zůstanu sám, úplně sám. R: 3. Můj přítel Karel Plíhal už na špičky si nevidí, postava fortelná se mu zvětšuje, výměra tři ary, on ale říká:"Glycidy jsou pro lidi," je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje, někdo se zkáruje, někdo se zfetuje a on jí bonpari, bon, bon, bon, bonpari. R:
7
Čarodějnice s Amesbury
(anglická balada/ Asonance)
Dmi C Dmi 1. Zuzana byla dívka, která žila v Amesbury, F C Dmi s jasnýma očima a řečmi pánům navzdory, F C Dmi Ami sousedé o ní říkali, že temná kouzla zná Bb Ami Bb C Dmi a že se lidem vyhýbá a s ďáblem pletky má. 2. Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil a pověrčivý lid se na pastora obrátil, že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí, a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví. 3. Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali, a když ji vedli městem, všichni kolem volali: "Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš, teď na své cestě poslední do pekla poletíš!" 4. Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění, ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění a v noci nad krajinou létává pod černou oblohou, sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou. 5. Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná, v noci se v černou kočku mění dívka líbezná, je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění, a všichni křičeli jako posedlí:"Na šibenici s ní!" 6. Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy, pak z tribunálu povstal starý soudce vážený: "Je přece v knize psáno: nenecháš čarodějnici žít a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít!" 7. Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou: "Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam, pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!" 8. Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici a všude kolem ní se sběhly davy běsnící, a ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou, zemřela tiše samotná pod letní oblohou ...
8
Dajána
(Paul Anka/ Z. Borovec)
C Ami F G 1. Tam, kde leží věčný sníh, tam uslyšíš dívčí smích, C Ami F G tam, kde můžeš jenom snít, věrnou lásku těžko mít. C Ami F G přece ta zem dívku má, je smutná a je sama, C Ami F G C Ami F G Krá - sné jméno má Dajána. 2. Lidé o ní říkají, že je v lásce nevěrná, ona zatím potají jediného v mysli má, na toho, kdo klid jí vzal, dnem i nocí čeká dál, krásná, bláhová Dajána. 3. Ten, kdo jí klid navždy vzal, odešel si bůhvíkam, Dajána má v srdci žal, žije marným vzpomínkám, předstírá-li ve dne smích, pláče v nocích bezesných, krásná,bláhová Dajána. 4. Ospalá jde ulicí, nezbaví se lásky pout, sny, jež voní skořicí, sny, jež nelze obejmout, navždy bude sama snít, nenalezne nikdy klid, krásná, bláhová Dajána.
9
Divokej horskej tymián
(skotská/ P.Lohonka Žalman)
D G D 1. Dál za vozem spolu šlapem, G D někdo rád a někdo zmaten, G F#mi kdo se vrací, není sám, Emi G je to věc, když pro nás voní D G D z hor divokej tymián. 2. Léto, zůstaň dlouho s námi, dlouho hřej a spal nám rány, až po okraj naplň džbán, je to věc, když pro nás voní z hor divokej tymián D7 G D G F#mi R: Podívej, jak málo stačí, když do vázy natrhám Emi G D G D bílou nocí k milování z hor divokej tymián. 3. Dál za vozem trávou, prachem, někdy krokem, někdy trapem, kdo se vrací dolů k nám, je to věc, když pro nás voní z hor divokej tymián. R:
10
Dokud se zpívá
(Jaromír Nohavica)
C Emi Dmi7 F C Emi Dmi7 G 1. Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu, C Emi Dmi7 F C Emi Dmi7 G včera jsem nespal a ani dnes nespočinu, F G C Ami G svatý Medard, můj patron, ťuká si na čelo, F G F G C Emi Dmi7 G ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 2. Ve stánku koupím si srdce mám pro lásku ze školy dobře vím, ale dokud se zpívá,
housku a slané tyčky, a hlavu pro písničky, co by se dělat mělo, ještě se neumřelo, hóhó.
3. Do alba jízdenek lepím si další jednu, vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu, za oknem míhá se život jak leporelo, ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze, houpe to, houpe to na housenkové dráze, i kdyby supi se slítali na mé tělo, tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó. 5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa, zvedl jsem telefon a ptám se:"Lidi, jste tam?" A z veliké dálky do uší mi zaznělo, [:že dokud se zpívá, ještě se neumřelo:]
11
Ho ho Watanay
(indiánská/ P.Lohonka Žalman)
D C D 1. Spinkej, můj maličký, máš v očích hvězdičky, C G D dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej. D C D R: Ho ho Watanay, ho ho Watanay, C G D ho ho Watanay, kiokena, kiokena. 2. Sladkou vůni nese ti noční motýl z perleti, vánek ho kolíbá, už nezpívá, už nezpívá. R: 3. V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni, má barvu havraní, jak uhání, jak uhání. R: 4. V dlaních motýl usíná, hvězdička už zhasíná, vánek, co ji k tobě nes', až do léta ti odlétá. R: R:
12
Hudsonský šífy
(Wabi Daněk)
Ami C 1. Ten, kdo nezná hukot vody lopatkama vířený G Ami jako já, jó, jako já, G kdo hudsonský slapy nezná sírou pekla sířený, Ami G Ami G G# Ami ať se na hudsonský šífy najmout dá, jo-ho-ho. Ten, kdo nepřekládál uhlí, šíf když na mělčinu vjel, málo zná, málo zná, ten, kdo neměl tělo ztuhlý, až se nočním chladem chvěl, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. F Ami R: Ahoj, páru tam hoď, G Ami ať do pekla se dříve dohrabem, G G# Ami G G# Ami jo-ho-ho, jo-ho-ho. 2. Ten, kdo nezná noční zpěvy zarostenejch lodníků jako já, jó, jako já, ten, kdo cejtí se bejt chlapem, umí dělat rotyku, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. Ten, kdo má na bradě mlíko, kdo se rumem neopil, málo zná, málo zná, kdo necejtil hrůzu z vody, kde se málem utopil, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. R: 3. Kdo má roztrhaný boty, kdo má pořád jenom hlad jako já, jó, jako já, kdo chce celý noci čuchat pekelnýho ohně smrad, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. Kdo chce zhebnout třeba zejtra, komu je to všechno fuk, kdo je sám, jó, jako já, kdo má srdce v správným místě, kdo je prostě príma kluk, ať se na hudsonský šífy najmout dá, johoho. R:
13
Jesse James
(traditional/ Greenhorns)
G C G 1. Jesse James chlapík byl, hodně lidí odpravil, D vlaky přepadával rád, G C G boháčům uměl brát, chudákům dával zas, D G přál bych vám, abyste ho mohli znát. C G R: Jó, Jesse ženu svou tady nechal, ubohou, D a tři děcka, říkám vám, G C G ale tenhle přítel hadí, ten vám Jesse zradí, D G já vím, tenkrát v noci prásk' ho sám. 2. Jednou vám byla noc, měsíc tenkrát svítil moc, když tu vláček zůstal stát, kdekdo ví, že ten vlak přepad' James-kabrňák Jesse sám, se svým bráchou akorát. R: 3. Jedenkrát Jesse James sedí doma za stolem a svým dětem vypráví, Robert Ford v nočních tmách připlíží se jako vrah a on vám Jesse Jamese odpraví. R: R: Jesse W. James (1847 –1882)
14
Ještě mi scházíš Intro: Ami
Ami/G
Ami 1. Ještě se Ami ještě mě Dmi ještě si D#dim náš nový
F
(Jaromír Nohavica)
F
Ami
Ami/G
F
F
Ami/G F mi o tobě zdá, ještě mi nejsi lhostejná, Ami/G F budí v noci takový zvláštní pocit, F zouvám boty, abych snad neušpinil E běhoun v síni.
Ami G R: Ještě mi scházíš, ještě jsem nepřivykl, C C/H Ami že nepřicházíš, že nepřijdeš, F E že zvonek nezazvoní, dveře se neotevřou, Ami G C že prostě jinde s jiným jseš, E F E Ami Ami/G F ... ještě mi scházíš, ještě stále mi scházíš.
2. Ještě je na zrcadle dech, mlhavá stopa po tvých rtech a v každém koutě jako čert kulhavý skřítek Adalbert, ještě tě piju v kávě a snídám v bílé vece, ještě jsi ve všech věcech. R:
Ami/G
15
D#dim
C/H
Karavana mraků
(Karel Kryl)
D Hmi 1. Slunce je zlatou skobou na obloze přibitý, G A D A7 pod sluncem sedlo kožený, D Hmi pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý G A D a starý ruce sedřený. D7 G A Hmi R: Dopředu jít s tou karavanou mraků, G A Hmi schovat svou pleš pod stetson děravý, Emi A7 Hmi Emi jen kousek jít, jen chvíli, do soumraku, Hmi F# Hmi až tam, kde svítí město, město bělavý. Emi A7 Hmi Emi jen kousek jít, jen chvíli, do soumraku, Hmi F# Hmi A7 až tam, kde svítí město, město bělavý, jé. 2. Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený, v tom městě nikdo nezdraví, šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolení a lidi strachem nezdraví. 3. Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí a zákon džungle panuje, provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí a truhlář rakve hobluje. R: V městě je řád a pro každého práce, buď ještě rád, když huba voněmí, může tě hřát, že nejsi na voprátce nebo že neležíš pár inchů pod zemí. 4. = 1. R: Pryč odtud jít s tou karavanou mraků, kde tichej dům a pušky rezavý, orat a sít od rána do soumraku a nechat zapomenout srdce bolavý. 16
Kaubojův nářek
(americká/ Spirituál Kvintet)
D F#mi D A 1. Když v Laredu tenkrát jsem ulicí bloumal, D Emi D A když v Laredu tenkrát jsem poprvé byl, D F#mi D A já kauboje zahlíd', byl přikrytej plátnem, Hmi Emi A7 D tím běloučkým plátnem, co studí jak jíl. 2. Ať píšťaly kvílí a bubny v tu chvíli ať zadrnčí v pohřebním průvodě mým, tam v údolí u nás mě přikrejte hlínou, jsem mladičkej kovboj a chybil jsem, vím. 3. Šest hazardních hráčů ať veme mou rakev, šest kovbojů zazpívá nad hrobem mým, a vemte mě na hřbitov, zahažte hlínou, jsem kovboj a hodně jsem chybil, já vím. 4. Šest veselých kovbojů ponese rakev, šest nejhezčích dívek mě doprovodí, a kytici růží mi na rakev dejte, ať hroudy tak prudce mě neuhodí.
17
Když přijdou chvíle
(z M*A*S*H 4077/ Pacifik)
Hmi H2sus Emi7 A7 D Hmi 1. Když přijdou chvíle jaký znáš, jako v poušti klopýtáš, Emi7 A7 D Hmi H7 je bůhví kolik nadějí a vzpomínek co zahřejí, Emi A7 D Hmi v nich rád se vracíš domů, tak věř si u sta hromů G Hmi Emi7 A7 Hmi a trápení svý jednou rozmotáš. 2. Když přijdou chvíle loučení, bouře život promění, je vzácná každá hodina, když vítr vát už začíná. Mámě píšeš z války a psaní do obálky s rozechvěním v srdci zastrčíš. 3. Ať plují mraky tisíc mil, nový svět jsi objevil, má cenu každých svítání jen pláč se skryje do dlaní. Stárneš v týhle válce a kreslíš na obálce, čtyřlístek, co zbejvá pro štěstí. 4. Chceš zpátky letět nebo plout a někde v trávě procitnout, vždyť všechno jednou konec má a další cesta začíná. Letět zpátky domů, kde znáš i stíny stromů a celej den si s dětmi můžeš hrát a celej den si s dětmi můžeš hrát.
18
Kluziště
(Karel Plíhal)
Instr. C Emi Ami7 C Fmaj7 C Fmaj7 G 1. Strejček kovář chytil kleště, uštíp´ z noční oblohy C Emi Ami7 C Fmaj7 C Fmaj7 G jednu malou kapku deště, ta mu spadla pod nohy, C Emi Ami7 C Fmaj7 C Fmaj7 G nejdřív ale chytil slinu, pak šáh´ kamsi pro pivo, C Emi Ami7 C Fmaj7 C Fmaj7 G pak přitáhl kovadlinu a obrovský kladivo.
R: Zatím kolem tyhle kolem
C Emi Ami7 C tři bílé vrány pěkně za sebou Fmaj7 C D7 G jdou, někam jdou, do rytmu se kývají, C Emi Ami7 C tři bílé vrány pěkně za sebou Fmaj7 C Fmaj7 C jdou, někam jdou, nedojdou, nedojdou.
2. Vydal z hrdla mocný pokřik ztichlým letním večerem, pak tu kapku všude rozstřík´ jedním mocným úderem, celej svět byl náhle v kapce a vysoko nad námi na obrovské mucholapce visí nebe s hvězdami. R: 3. Zpod víček mi vytrysk´ pramen na zmačkané polštáře, kdosi mě vzal kolem ramen a políbil na tváře, kdesi v dálce rozmazaně strejda kovář odchází, do kalhot si čistí ruce umazané od sazí. Instr.
19
F7maj
Kometa
(Jaromír Nohavica)
Ami 1. Spatřil jsem kometu, oblohou letěla, Ami chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela, Dmi G7 zmizela jako laň u lesa v remízku, C E7 v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, až příště přiletí, my už tu nebudem, my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá, spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat. Ami Dmi R: O vodě, o trávě, o lese, G7 C E7 o smrti, se kterou smířit nejde se, Ami Dmi o lásce, o zradě, o světě E7 Ami a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě. 2. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny, pan Kepler rozepsal nebeské zákony, hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech tajemství, která teď neseme na bedrech. Velká a odvěká tajemství přírody, že jenom z člověka člověk se narodí, že kořen s větvemi ve strom se spojuje a krev našich nadějí vesmírem putuje. R: Na na na ... 3. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou umělce, který už nežije, šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, marnost mne vysvlékla celého donaha. Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru, až příště přiletí, ach, pýcho marnivá, já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá. R: O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě, bude to písnička o nás a kometě ... 20
Košilka Hmi Emi Hmi F#7 Hmi 1. Svlíkni si košilku, lásko moje, D A D F#7 do rána bílého daleko je, G D Edim F#7 do rána daleko, k srdci kousek, Hmi Emi Hmi F#7 Hmi krásné je, když lidi milujou se. G D Edim F#7 do rána daleko, k srdci kousek, Hmi Emi Hmi F#7 Hmi krásné je, když lidi milujou se. 2. Včeras' mi utekla, dnes jsi tady, jako já žádnej tě nepohladí, na vodě, voděnce tajou ledy, co když jsme teď spolu naposledy. na vodě, voděnce tajou ledy, co když jsme teď spolu naposledy. 3. Svlíkni si košilku z porculánu, krásnější nežli ty nedostanu, červánky na nebi, rudá krvi, budeš má prvá a já tvůj prvý. červánky na nebi, rudá krvi, budeš má prvá a já tvůj prvý.
21
(Jaromír Nohavica)
Kytka D G D 1. Otvírám lásku na stránce "rád", A D přišel jsem, milá má, něco ti dát, G D zeptat se, co děláš a jakej byl den, A D pohladit tvář, tu kytku si vem. D G D R: Ty jsi tak jiná, tak jiná, kdo ví, A D jestli má touha tě neporaní, G D ty jsi tak jiná, pojď, ruku mi dej, A D s tebou je celej svět jak vyměněnej. 2. Sedíme tu spolu a slova si jdou, propletený prsty leží na kolenou, oči jako čert a malinkej nos, ze všech je nejhezčí, tiše, už dost. R:
22
(Jan Nedvěd)
Marie
(Tomáš Klus)
F A 1. Je den, tak pojď Marie ven. Bb C Budeme žít a házet šutry do oken. F A Je dva necháme doma trucovat. Bb C Když nechtějí nemusí. Nebudem se vnucovat. F A Jémine, všechno zlý jednou pomine. Bb C Tak Marie, co ti je? 2. Všemocné jsou loutkařovy prsty. Ať jsou tenký nebo tlustý, občas přetrhají nit. A to pak jít a nemít nad sebou svý jistý. Pořád s tváří optimisty listy v žití obracet. 3. Je to jed, mazat si kolem huby med. A neslyšet jak se ti bortí svět. Marie. Kdo přežívá nežije. Tak ádijé. 4. Marie. Už zase máš (k)tulení sklony. Jako loni. Slyším kostelní zvony znít. A to mě zabije. A to mě zabije. A to mě zabije. Jistojistě. F A Bb C R: Já mám, Marie, rád, když má moje bytí spád. F A Bb Býti věčně na cestách a k ránu spícím plícím C F život vdechovat. Nechtěj mě milovat. A Bb C Nechtěj mě milovat. Nechtěj mě milovat. Já mám, Marie, rád, když má moje bytí spád. Býti věčně na cestách a kránu spícím plícím. Život vdechovat. 5. Copak nemůže být mezi ženou a mužem přátelství - kde není nikdo nic dlužen. Prostě jen prosté spříznění duší. Aniž by kdokoli cokoli tušil. R: 23
Měsíc
(Mňága a Žďorp)
Emi 1. Děkuju ti za to, D G C G D žes mi ještě zavolala, Emi D G C G D moje duše černá už to ani nečekala, Emi jenže, moje drahá, D G C G D je to všechno trochu na nic, Emi já už jsem se rozhod, D G C G D zítra budu znovu panic. 2. Děkuju ti za to, žes to rovnou nepoložil, že jsi nezapomněl, co jsi se mnou všechno prožil. Teď, když svítí měsíc pro každýho zvlášť, je mi to líto, jenže už je konec, však víš to. Vím to! Emi DG C G D Měsíc, svítí měsíc. Emi DG C G D Měsíc, svítí měsíc. Emi DG C G D Měsíc, svítí měsíc. Emi Měsíc.
24
Mississippi blues
(Pacifik)
Ami Dmi 1. Říkali mu Charlie a jako každej kluk Ami G Ami kalhoty si o plot potrhal, Ami Dmi říkali mu Charlie a byl to Toma vnuk, Ami G Ami na plácku rád košíkovou hrál, C F křídou kreslil po ohradách plány dětskejch snů, Dmi E7 až mu jednou ze tmy řekli: konec je tvejch dnů, Ami Dmi někdo střelil zezadu a vrub do pažby vryl, Ami G Ami nikdo neplakal a nikdo neprosil. Ami F G C R: Mississippi, Mississippi, černý tělo nese říční proud, Ami F G C Mississippi, Mississippi, po ní bude jeho duše plout. 2. Říkali mu Charlie a jako každej kluk na trubku chtěl ve smokingu hrát, v kapse nosil kudlu a knoflíkovej pluk, uměl se i policajtům smát, odmalička dobře věděl, kam se nesmí jít, který věci jinejm patří a co sám může mít, že si do něj někdo střelí jak do hejna hus, netušil, a teď mu řeka zpívá blues. R: 3. Chlapec jménem Charlie, a jemu patří blues, ve kterým mu táta sbohem dal, chlapec jménem Charlie snad ušel cesty kus, jako slepý na kolejích stál, nepochopí jeho oči, jak se může stát, jeden že má ležet v blátě, druhej klidně spát, jeho blues se naposledy řekou rozletí, kdo vyléčí rány, smaže prokletí. R: C Ami R: + [: [:Mississippi, Mississippi...:] :]
25
Mladičká básnířka
(Jaromír Nohavica)
G Hmi Emi D 1. Mladičká básnířka s korálky nad kotníky G Hmi Emi D bouchala na dvířka paláce poetiky, G D Emi s někým se vyspala, nikomu nedala,láska jako hobby, Cmi D G Hmi Emi D pak o tom napsala blues na čtyři doby. 2. Své srdce skloňovala podle vzoru Ferlinghetti, ve vzduchu nechávala viset vždy jen půlku věty, plná tragiky, plná mystiky, plná spleenu, pak jí to otiskli v jednom magazínu. 3. Bývala viděna v malém baru u rozhlasu, od sebe kolena a cizí ruka kolem pasu, trochu se napila, trochu se opil na účet redaktora a týden nato byla hvězdou Mikrofóra. 4. Pod paží nosila rozepsané rukopisy, ráno se budila vedle záchodové mísy, životem potřísněná, můzou políbená, plná zázraků a pak ji vyhodili z gymplu a hned nato i z baráku. 5. Ve třetím měsíci dostala chuť na jahody, ale básníci-tatíci nepomýšlej' na rozvody, cítila u srdce, jak po ní přešla železná bota, tak o tom napsala sonet, a ten byl ze života.
26
Morituri te salutant
(Karel Kryl)
Ami G Dmi Ami 1. Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína Dmi G C a šedé šmouhy kreslí do vlasů Dmi G C E7 a z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná, Ami G Ami a pírka touhy z křídel Pegasů, Dmi G C E7 a z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná, Ami G Ami G Ami G a pírka touhy z křídel Pegasů. 2. Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma, má v ruce štítky, v pase staniol, [:a z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma dvě křehké snítky rudých gladiol:] G R: Seržante, písek je bílý jak paže Daniely, Ami počkejte chvíli, mé oči uviděly G tu strašně dávnou vteřinu zapomnění, Ami G Seržante, mávnou, a budem zasvěceni! Ami G Ami G Ami Morituri te salutant, morituri te salutant! 3. Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá a písek víří křídlo holubí, [:a marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá a zvedá chmýří, které zahubí:] 4. Cesta je tér a prach a udusaná hlína, mosazná včelka od vlkodlaka, [:rezavý kvér - můj brach a sto let stará špína a děsně velká bílá oblaka:] R:
27
Oranžový expres
(E.Rouse/ Greenhorns)
C C7 1. Už z rodnýho ranče vidím jen komín a stáj, hej, F C už z rodnýho ranče vidím jen komín a stáj, G G7 C rychlík v barvě pomeranče už mě veze, tak good-bye. 2. Tak jako světla herny mě stejně vždycky rozruší svit brzdařský lucerny, komáři jisker v ovzduší, a pak, když oranžovej expres mi houká do uší. Rec:"Helou, kam jedeš, tuláku?" "Nevím." "Na New York?" "Nevím." "Nebo na Nashville?" "Nevím, mně stačí, když slyším, jak ty pražce drncaj' dúdá-dúdá-dúdá-dúdá ..." 3. Sedím si na uhláku a vyhlížím přes okraje, ve svým tuláckým vaku šmátrám po lahvi Tokaje, píseň oranžovýho vlaku si zpívám do kraje. 4. Už z rodnýho ranče nevidím komín a stáj, hej, už z rodnýho ranče nevidím komín a stáj, rychlík v barvě pomeranče sviští na New York, good-bye.
28
Pacholek a děvečka
(moravská lidová balada)
Emi D Emi D 1. V širém poli stojí zámek, v širém poli stojí zámek Emi H7 Emi H7 Emi Slouží tam jeden pacholek, slouží tam jeden pacholek 2. Slouží tam s jednou děvečkou, to s rychtářovou dcérečkou 3. Sedm let tam spolu byli, slova spolu nemluvili 4. A jak přišlo léto osmé, dal jim pán Bůh dítě krásné 5. Tak se spolu domluvili, že by to dítě zabili 6. Dělej, milá, jak jen myslíš, jenom ať se nevyzradíš 7. Zlatou šňůru ukroutila, do studnice ho spustila 8. Děvče pána to vidělo, hned pánovi žalovalo 9. Pohleď Aničko do pole, co uvidíš, to je tvoje 10.Stojí, stojí šibenička, na ní bílá holubička 11.Kdo teď na ní viset bude, kdo by jiný, než Anička 12.Už ji vede kat po mostě, a rozmlouvá s ní po sprostě 13.Chceš, Aničko, moje býti, já ti koupím živobytí 14.Dělej, kate, co máš dělat, moje očka zavazovat 15.V širém poli stojí zámek, slouží tam jeden pacholek 29
Panenka G C G C 1. Co skrýváš za víčky a plameny svíčky, G D snad houf bílých holubic nebo jen žal, C G C G tak odplul ten prvý den smáčený krví, D G ani pouťovou panenku nezanechal. G C G D R: Otevři oči, ty uspěchaná C G D dámo uplakaná, C G C G otevři oči, ta hloupá noc končí D G a mír je mezi náma. 2. Už si oblékni šaty i řetízek zlatý a umyj se, půjdeme na karneval, a na bílou kůži ti napíšu tuší, že dámou jsi byla a zůstáváš dál. R:
30
(Poutníci)
Pohádka
(Mike Oldfield/ Karel Plíhal)
Rec: Takhle nějak to bylo: jedlo se, zpívalo, pilo, princezna zářila štěstím v hotelu nad náměstím, drak hlídal u dveří sálu, na krku pletenou šálu, dědové Vševědi okolo Popelky žvatlavě slibují šaty a kabelky, každý si odnáší kousíček úsměvu, dešťový mraky se chystaly ke zpěvu, hosté se sjíždějí k veliké veselce, paprsky luceren metají kozelce a stíny ořechů orvaných dohola pletou se letícím kočárům pod kola, Šmudla si přivezl v odřeným wartburgu kámošku z dětství, prej nějakou Sněhurku, vrátný se zohýbá pro tučné spropitné a kdo mu proklouzne, tak toho nechytne, kouzelník za dvacku vykouzlí pět bonů a vítr na věži opřel se do zvonů, na zdraví nevěsty, na zdraví ženicha, dvě sousta do kapsy a jednou do břicha, náhle se za oknem objevil skřítek, rozhrnul oponu z máminejch kytek, pěkně se usmál a pěkně se podíval a pak mi potichu do ucha zazpíval: G D Emi Hmi R: Dej mi ruku svou, studenou od okenních skel, C Hmi/D všichni tě mezi sebe zvou C D G Emi Hmi/D C G D a já jsem tu proto, abys šel. Rec: Na plný obrátky letíme světem, všechny ty pohádky patřily dětem, dneska už se neplatí buchtama za skutky, sudičky sesmolí kádrový posudky, obložen prošlými dlužními úpisy, koukám se z okna a vzpomínám na kdysi, jak se mi za oknem objevil skřítek, rozhrnul oponu z máminejch kytek, pěkně se usmál a pěkně se podíval a pak mi potichu do ucha zazpíval: R: R: 31
Proklatej vůz
(traditional/ Greenhorns)
C G Ami F Emi G 1. Čtyři bytelný kola má náš proklatej vůz, C F C G C F C G tak ještě pár dlouhejch mil zbejvá dál, tam je cíl, C G C F C a tak zpívej o Santa Cruz. F C R: Polykej whisky a zvířenej prach, G C nesmí nás porazit strach, F C až přejedem támhleten pískovej plát, D7 G C pak nemusíš se už rudochů bát. Rec: "Georgi, už jsem celá roztřesená, zastav!" "Zalez zpátky do vozu, ženo!" 2. Jen tři bytelný kola ... Rec: "Tatínku, tatínku, už mám plnej nočníček!" "Probůh, to není nočníček, to je soudek s prachem!" 3. Jen dvě bytelný kola ... Rec: "Synu, vždyť jedeme jak s hnojem!" "Jó, koho jsem si naložil, toho vezu!" 4. Už jen jediný kolo má náš proklatej vůz, Rec: "Georgi, zastav, já se strašně bojím Indiánů!" "Zatáhni za sebou plachtu, ženo, a mlč!" 5. Už ani jediný kolo nemá náš proklatej vůz ... "Indiáni!"
32
Proměny
(moravská lidová/ Čechomor)
Ami G C 1. Darmo sa ty trápíš můj milý synečku G C E7 Ami nenosím ja tebe nenosím v srdéčku G C G C Dmi E7 Ami A já tvoja nebu - du ani jednu hodi - nu 2. Copak sobě myslíš má milá panenko vždyť ty si to moje rozmilé srdénko A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá 3. A já sa udělám malú veverečkú a uskočím tobě z dubu na jedličku Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu 4. A já chovám doma takú sekérečku ona mi podetne dúbek i jedličku A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá 5. A já sa udělám tú malú rybičkú a já ti uplynu preč po Dunajíčku Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu 6. A já chovám doma takovú udičku co na ni ulovím kdejakú rybičku A ty přece budeš má lebo mi tě Pán Bůh dá 7. A já sa udělám tú velikú vranú a já ti uletím na uherskú stranu Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu 8. A já chovám doma starodávnú kušu co ona vystřelí všeckým vranám dušu A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá 9. A já sa udělám hvězdičkú na nebi a já budu lidem svítiti na nebi Přece tvoja nebudu ani jednu hodinu 10.A sú u nás doma takoví hvězdáři co vypočítajú hvězdičky na nebi A ty musíš býti má lebo mi tě Pán Bůh dá 33
Ráda se miluje
(Karel Plíhal)
capo2 Ami G C R: Ráda se miluje, ráda jí, F Emi7 Ami ráda si jenom tak zpívá, Ami G C vrabci se na plotě hádají, F Emi7 Ami kolik že času jí zbývá. Fmaj7 Cmaj7 1. Než vítr dostrká k útesu Fmaj7 Cmaj7 E tu její legrační bár - ku Ami G C a Pánbu si ve svým notesu F Emi7 Ami udělá jen další čárku. R: 2. Psáno je v nebeské režii, a to hned na první stránce, že naše duše nás přežijí v jinačí tělesný schránce. R: 4. Úplně na konci paseky, tam, kde se ozvěna tříští, sedí šnek ve snacku pro šneky, snad její podoba příští. R: R:
34
Fmaj7
Cmaj7
Rosa na kolejích
(Wabi Daněk)
C F6 F#6 G6 C 1. Tak, jako jazyk stále naráží na vylomený zub, F6 F#6 G6 C tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál, F/g G Ami CdimIV přede mnou stíny se plouží a nad krajinou krouží F6 F#6 G6 C podivnej pták, pták nebo mrak. F6 G6 F6 C R: Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa, F6 G6 F6 C vzít do dlaně dálku zase jednou zkus, F6 G6 F6 C telegrafní dráty hrajou ti už léta F6 F#6 G6 F#6 F6 C to nekonečně dlouhý monotónní blues, F6 F#6 G6 F6 F#6 C je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na ko-le-jích. 2. Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj´, co si radši počkaj´, až se stmí, a pak šlapou dál, po kolejích táhnou bosí a na špagátě nosí celej svůj dům, deku a rum. R: Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa, vzít do dlaně dálku zase jednou zkus, telegrafní dráty hrajou ti už léta to nekonečně dlouhý monotónní blues, je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích, C F6 F#6 G6 F6 F#6 C nohama stíráš rosu na kolejích ...
F6 35
F#6
F/g
III
IV
G6
CdimIV
Růže z papíru
(Jan Nedvěd)
Dmi E7 Gmi 1. Do tvých očí jsem se zbláznil a teď nemám, nemám klid, Ami Dmi hlava třeští, asi tě mám rád, E7 Gmi stále někdo říká: vzbuď se, věčně trhá nit, Ami Dmi studenou sprchu měl bych si dát. D7 Gmi R: Na pouti jsem vystřelil růži z papíru, C7 F A7 dala sis ji do vlasů, kde hladívám tě já, Dmi Gmi v tomhle smutným světě jsi má naděj na víru, Ami Dmi že nebe modrý ještě smysl má. 2. Přines´ jsem ti kytku, no co koukáš, to se má, tak jsem asi jinej, teď to víš, možná trochu zvláštní v dnešní době, no tak ať, třeba z ní mou lásku vytušíš. R: R:
36
Růže z Texasu
(traditional/ I. Fischer)
C C7 F C 1. Jedu takhle večer stezkou dát stádu k řece pít, Ami D7 G7 v tom potkám holku hezkou, že jsem až z koně slít´. C C7 F C Má kytku žlutejch květů, snad růží co já vím. A7 Znám plno hezkejch ženskejch k světu, Dmi G7 C ale tahle hraje prim. C7 F C R: Kdo si kazíš smysl pro krásu, ať s tou a nebo s tou, Ami D7 G7 dej říct, že kromě Texasu, tyhle růže nerostou. C C7 F C Ať máš kolťák nízko u pasu, ať jsi třeba zloděj stád, A7 Dmi G7 C svoji žlutou růži z Texasu budeš pořád mít už rád. 2. Řekla, že tu žije v ranči jen sama s tátou svým a hrozně ráda tančí, teď zrovna nemá s kým. Tak já se klidně nabíd´, že půjdu s ní a rád a že se dám i zabít, když si to bude přát. R: 3. Hned si se mnou dala rande a přišla přesně v půl a dole teklo Rio Grande a po něm měsíc plul. Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh´ přát, ona byla milá, štíhlá, rovná, zkrátka akorát. R: 4. Od těch dob svý stádo koní sem vodím k řece pít a žiju jenom pro ni a chtěl bych si ji vzít. Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou, tak pořád v duchu hladím, tu růži voňavou. R:
37
Sáro!
(Traband)
Ami Emi F C 1. Sáro, Sáro, v noci se mi zdálo F C F G že tři andělé Boží k nám přišli na oběd Ami Emi F C Sáro, Sáro, jak moc a nebo málo F C F G mi chybí abych tvojí duši mohl rozumět? 2. Sbor kajícných mnichů jde krajinou v tichu a pro všechnu lidskou pýchu má jen přezíravý smích A z prohraných válek se vojska domů vrací Však zbraně stále burácí a bitva zuří v nich 3. Vévoda v zámku čeká na balkóně až přivedou mu koně a pak mává na pozdrav A srdcová dáma má v každé ruce růže Tak snadno poplést může sto urozených hlav 4. Královnin šašek s pusou od povidel sbírá zbytky jídel a myslí na útěk A v podzemí skrytí slepí alchymisté už objevili jistě proti povinnosti lék 5. Páv pod tvým oknem zpívá sotva procit o tajemstvích noci ve tvých zahradách A já - potulný kejklíř, co svázali mu ruce teď hraju o tvé srdce a chci mít tě nadosah Ami Emi F C 6. Sáro, Sáro, pomalu a líně F C F G s hlavou na tvém klíně chci se probouzet F C F C Sáro, Sáro, Sáro, rosa padá ráno F C F G a v poledne už možná bude jiný svět F C F C Sáro, Sáro, vstávej, milá Sáro! F Dmi Cmaj Andělé k nám přišli na oběd
38
Strom
(Jiřina Doleželová)
Ami G 1. Polní cestou kráčeli šumaři do vísky hrát, Ami G svatby, pohřby tahle cesta poznala mnohokrát, F G Ami po jedné svatbě se chudým lidem synek narodil F G E a táta mu u prašný cesty života strom zasadil. A F#mi R: A on tam stál, a koukal do polí, D E a byl jak král, sám v celém okolí, A F#mi D Dmi korunu měl, korunu měl, i když ne ze zlata, A E A Ami a jeho pokladem byla tráva střapatá. 2. Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomnělm jen košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl, a z vísky bylo město a to město začlo chtít asfaltový koberec až na náměstí mít. R: 3. Že strom v cestě plánované, to malý problém byl, ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil, tak naposled se do nebe náš strom pak podíval a tupou ránu do větvoví už snad ani nevnímal. R: 4. Při stavbě se objevilo, že silnice bude dál, a tak kousek od nové cesty smutný pařez stál, dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával a přítel vítr si na strništích z nouze o něm píseň hrál. R:
39
Svatá Kateřina
(lidová/ P.Lohonka Žalman)
C Gmi 1. Svatá Kateřina hudcům housle bere, Emi G7 bílý koně žene do strání, F C pryč z našeho domu, až na samou horu G7 C písně z duše vyhání. 2. Svatá Kateřina housle zavěsila, od našeho domu odchází, abysme nemohli vyndat jiný z truhly, všechny klíče rozhází. 3. Svatá Kateřino, přines hudcům jaro, až za pecí budeš se jim zdát, klekni na tu horu, vyžeň spáče dolů, aby mohli spolu hrát.
40
Svatební D A G A 1. Barokní varhaník navlík´ si paruku D A G A a pudrem přemázl tvář, D A G A Magda a Jan se drží za ruku D A G A a kráčejí před oltář. D A G A Hou, hou, hou, zvony bijí, D A G A hou, hou, hou, a já v sakristii, D A G A hou, hou, hou, tajně schován, D A G A D A G A hou, hou, hou, zamilován. 2. Tři krásní velbloudi - dar krále Hasana frkají před kostelem svatého Matěje, bílý je pro Magdu, černý je pro Jana, ten třetí, černý vzadu pro mě je. Hou, hou, hou, už jsou svoji, hou, hou, hou, a já v černém chvojí, hou, hou, hou, tajně schován, hou, hou, hou, zamilován. 3. Na staré pramici po řece Moravě připlouvá kmotr Jura, fidlá na housle, klobouk má na hlavě a všichni křičí: hurá, hurá! Hou, hou, hou, už jdou spolem, hou, hou, hou, a já za topolem, hou, hou, hou, tajně schován, hou, hou, hou, zamilován. 4. Ech, lásko, bože, lásko, zanechala si ně a to sa nedělá, srdce ti vyryju na futra předsíně, abys nezapomněla, hou, hou, hou, že byl jsem tady, hou, hou, hou, umřel hlady, hou, hou, hou, tajně schován, hou, hou, hou, zamilován, [:tvůj zamilován ...:] 41
(Jaromír Nohavica)
Světlušky D D/C# Hmi 1. Po stonku trávy míří k nám Emi A7 světluška, ne, nech ji být, D D/C# Hmi ten její někde čeká sám, Emi A7 když dotkneš se jí, třeba nebude ho chtít. Hmi F#mi R: Zkus se dotknout mě a potom zkusím to já, Hmi E kolik něhy nosí lidská dlaň, D D/C# Hmi já nevím, ale mně se zdá, že záříš Emi D jak ze světlušek celá stráň. 2. Něco duní, neboj, klid, to jen ve skalách tu bloudí vlak, světel oken dlouhá nit dotkne se nás, zmizí pak. R: 3. Po stonku trávy míří k nám světlušák, ne, nech ho být, unavený, chce být sám, dělal světýlka, a teď chce snít. Emi D R: + [: jak ze světlušek celá stráň ... :]
42
(Příbuzní)
Tereza
(Wabi Ryvola)
C D G 1. Ten den co vítr listí z města svál C D Emi můj džíp se vracel jako by se bál C D G že asfaltový moře odliv má C D E a stáj, že svýho koně nepozná. G D R: Řekni kolik je na světě kolik je takovejch měst Ami Emi řekni kdo by se vracel všude je tisíce cest. G D Tenkrát když jsi mi Terezo řekla, že ráda mě máš Ami Emi tenkrát ptal jsem se Terezo kolik mi polibků dáš, D G naposled, naposled. 2. Já z dálky viděl město v slunci stát a dál jsem se jen s hrůzou musel ptát, proč vítr mlátí spoustou okenic, proč jsou v ulici auta, jinak nic? R: 3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut zaznívá odněkud něžnej tón flaut a v závěji starýho papíru válej se černý klapky z klavírů. R: 4. Tak loudám se tím hrozným městem sám a vím že Terezu už nepotkám, jen já tu zůstal s prázdnou ulicí a vosamělý město mlčící. R:
43
Těšínská
(Jaromír Nohavica)
Ami Dmi F E Ami Dmi F E Ami 1. Kdybych se narodil před sto lety v tomhle městě, Dmi F E Ami Dmi F E Ami u Larischů na zahradě trhal bych květy své nevěstě, C Dmi moje nevěsta by byla dcera ševcova F C z domu Kamiňskich odněkud ze Lvova, Dmi F E Ami Dmi F E Ami kochal bym ja i pieščil, chyba lat dwieščie. 2. Bydleli bychom na nejhezčí ze všech mluvila by polsky pár slov německy, jednou za sto let
Sachsenbergu v domě u žida Kohna, těšínských šperků byla by ona, a trochu česky, a smála by se hezky, zázrak se koná, zázrak se koná.
3. Kdybych se narodil před sto lety, byl bych vazačem knih, u Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych, měl bych krásnou ženu a tři děti, zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti, celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století. 4. Kdybych se narodil před sto lety v jinačí době, u Larischů na zahradě trhal bych květy, má lásko, tobě, tramvaj by jezdila přes řeku nahoru, slunce by zvedalo hraniční závoru a z oken voněl by sváteční oběd. 5. Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká, bylo by léto tisíc devět set deset, za domem by tekla řeka, vidím to jako dnes, šťastného sebe, ženu a děti a těšínské nebe, ještě že člověk nikdy neví, co ho čeká, Ami Dmi na na na ...
44
F E
Ami
Dmi
F E
Ami
Trh ve Scarborourgh
(anglická/ Spirituál kvintet)
Dmi C Dmi 1. Příteli, máš do Scarborough jít, F Dmi G Dmi dobře vím, že půjdeš tam rád, F C tam dívku najdi na Market Street, Dmi G Bb C Dmi co chtěla dřív mou ženou se stát. 2. Vzkaž ji, ať šátek začne mi šít, za jehlu rýč však smí jenom brát a místo příze měsíční svit, bude-li chtít mou ženou se stát. 3. Až přijde máj a zavoní zem, šátek v písku přikaž ji prát a ždímat v kvítku jabloňovém, bude-li chtít mou ženou se stát. 4. Z vrkočů svých ať uplete člun, v něm se může na cestu dát, s tím šátkem ať vejde v můj dům, bude-li chtít mou ženou se stát. 5. Kde útes ční nad přívaly vln, zorej dva sáhy pro růží sad, za pluh ať slouží šípkový trn, budeš-li chtít mým mužem se stát. 6. Osej ten sad a slzou jej skrop, choď těm růžím na loutnu hrát, až začnou kvést, tak srpu se chop, budeš-li chtít mým mužem se stát. 7. Z trní si lůžko zhotovit dej, druhé z růží pro mě nech stlát, jen pýchy své a boha se ptej, proč nechci víc tvou ženou se stát.
45
Tři bratři
(skotská/ Spirituál Kvintet)
Ami 1. Tři bratři žili kdys v zemi skotské, D Ami E v domě zchudlém jim souzeno žít, Ami ti kostkama metali, kdo z nich má jíti, D Ami Emi kdo z nich má jít, F C G Ami kdo z nich má na moři pirátem být. 2. Los padl a Henry už opouští dům, ač je nejmladší z nich, vybrán byl, by koráby přepadal, na moři žil, na moři žil, své bratry z nouze tak vysvobodil. 3. Po dobu tak dlouhou, jak v zimě je noc, a tak krátkou, jak zimní je den, už plaví se Henry, když před sebou objeví loď, pyšnou loď: Napněte plachty a kanóny ven! 4. Čím kratší byl boj, tím byl bohatší lup, z vln už ční jenom zvrácený kýl, teď Henry je boháč, když boháče oloupil, loď potopil, své bratry z nouze tak vysvobodil. 5. Do Anglie staré dnes smutná jde zvěst, smutnou zprávu dnes dostane král, ke dnu klesla pyšná loď poklady Henry si vzal, on si vzal; střežte se moře, on vládne tam dál!
46
Tři kříže
(Hop Trop)
Dmi C Ami 1. Dávám sbohem všem břehům proklatejm, Dmi C Dmi který v drápech má ďábel sám, C Ami bílou přídí šalupa My Grave Dmi C Dmi míří k útesům, který znám. F C Ami R: Jen tři kříže z bílýho kamení Dmi C Dmi někdo do písku poskládal, F C Ami slzy v očích měl a v ruce znavený, Dmi C Dmi lodní deník, co sám do něj psal. 2. První kříž má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačky jen, chřestot nožů, při kterým přejde smích, srdce kámen a jméno Sten. R: 3. Já, Bob Green, mám tváře zjizvený, štěkot psa zněl, když jsem se smál, druhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál. R: 4. Třetí kříž snad vyvolá jen vztek, Katty Rogers těm dvoum život vzal, svědomí měl, vedle nich si klek´... Rec: Vím, trestat je lidský, ale odpouštět je božský. Ať mi tedy Bůh odpustí. R: Jen tři kříže z bílýho kamení jsem jim do písku poskládal, slzy v očích měl a v ruce znavený, lodní deník, a v něm, co jsem psal... 47
Vlaštovko leť
(Jaromír Nohavica)
C Ami F7maj 1. Vlaštovko, leť přes Čínskou zeď, F7maj G přes písek pouště Gobi, C Ami oblétni zem, přileť až sem, F7maj G jen ať se císař zlobí. Emi Ami Dnes v noci zdál se mi sen, F G že ti zrní nasypal Ludwig van Beethoven, C Ami F7maj G7 C vlaštovko, leť, nás, chudé, veď. 2. Zeptej se ryb, kde je jim líp, zeptej se plameňáků, kdo závidí, nic nevidí z té krásy zpod oblaků. Až spatříš nad sebou stín, věz, že ti mává sám pan Jurij Gagarin, vlaštovko, leť, nás, chudé, veď. 3. Vlaštovko, leť rychle a teď, nesu tři zlaté groše, první je můj, druhý je tvůj, třetí pro světlonoše. Až budeš unavená, pírka ti pofouká Máří Magdaléna, vlaštovko, leť, nás, chudé, veď...
48
Vzhůru na palubu
(ze seriálu Dva roky prázdnin)
Ami G Ami 1. Vzhůru na palubu, dálky volají. Ami G Ami Vítr už příhodný vane nám. Ami G Ami Tajemné příběhy nás teď čekají, Ami G Ami tvým domovem bude oceán. Ami G Dmi Ami V lanoví plachty vítr nadouvá, Ami G Ami žene loď v širou dál, Dmi Ami kolébá boky plachetnice, G Ami jak by si s ní jenom hrál. 2. Posádku ani škuner neleká bouře ni uragán, přítomnost země oznámí nám příletem kormorán. Náš ostrov vzdálený, z vln se vynoří z příboje snů našich, pustý kraj zátoku písčitou úsvit odhalí, háj palem, útesy bílých skal. 3. Příď krájí vlny i tvůj čas, srdce tvé tluče rázně, nástrahy moře, nebezpečí, s přáteli zvládneš vždy snáz. V přátelství najdeš pevnou hráz, zbaví tě smutku, bázně, zítra až naše cesta skončí, staneš se jedním z nás.
49
We Shall Overcome
(traditional/ Spirituál kvintet)
A D A D A 1. Jednou budem dál, jednou budem dál, D C# F#mi H E H7 E D E jednou budem dál, já vím, ó A D A D E E7 F#mi jen víru mít, doufat a jít, A D A E7 A D E E7 jednou budem dál, já vím. 2. Cíl je blízko nás... 3. Jednou přijde mír... 4. Jednou budem dál...
1. We shall overcome, we shall overcome, we shall overcome some day deep in my heart I do believe, we shall overcome some day 2. We´ll walk hand in hand... 3. We shall live in peace... 4. We shall all be free... 5. We are not afraid... today... 6. We shall overcome...
50
Zahrada ticha G Ami 1. Je tam brána zdobená, cestu otevírá, F C G zahradu zelenou všechno připomíná 2. Jako dým závojů mlhou upředených vstupuješ do ticha cestou vyvolených 3. Je to březový háj, je to borový les, je to anglický park, je to hluboký vřes 4. Je to samota dnů, kde jsi pomalu zrál, v zahradě zelený, kde sis na dětství hrál 5. Kolik chceš, tolik máš očí otevřených, tam venku za branou leží studený sníh 6. Zpočátku uslyšíš vítr a ptačí hlas, v zahradě zelený přejdou do ticha zas 7. Světlo připomíná rána slunečných dnů v zahradě zelený, v zahradě beze snů 8. Uprostřed závratí sluncem prosvícených vstupuješ do ticha cestou vyvolených
51
(Pavel Roth)
Zatímco se koupeš Hmi 1. Zatímco se koupeš, G A7 na největší loupež Gdim Hmi tak, jako se dáváš Fdim A7 vezmu si tě já, já
(Jaromír Nohavica) D umýváš si záda, D ve mně se střádá, vodě, - zloděj.
2. Už v tom vážně plavu, za stěnou z umakartu piju druhou kávu a kouřím třetí spartu a za velmi tenkou stěnou slyším, jak se mydlíš pěnou. D G D R: Nechej vodu vodou, jen ať si klidně teče, Emi G D chápej, že touha je touha a čas se pomalu vleče, Emi G D cigareta hasne, káva stydne, krev se pění, Emi G D bylo by to krásné, kdyby srdce bylo klidné, ale ono není. 3. Zatímco se koupeš, umýváš si záda, svět se se mnou houpe, všechno mi z rukou padá, a až budeš stát na prahu, všechny peníze dal bych za odvahu. R: Nechej vodu vodou, jen ať si klidně teče, chápej, že touha je touha a čas se pomalu vleče, cigareta hasne, káva stydne, krev se pění, bylo by to krásné, kdyby srdce bylo klidné, ale ono není. Emi G D Emi G D Nebylo a není. Zatímco se koupeš.
52
Zejtra mám
(Ready Kirken)
G Hmi Emi D 1. Zejtra mám zejtra mám svůj den C Emi Ami D zejtra se mi splní moje tajný přání můj sen G Hmi Emi D dlouho tě znám dlouho tě znám mám tě rád C Emi Ami D uvidím tě zas uslyším tvůj hlas možná 2. Zejtra mám zejtra mám svůj den asi to tak bude je to cejtit všude je to cejtit všude všude tam kam se podívám něco z tebe mám C Emi A D tak se mi zdá tak se mi zdá že už asi zejtra nebudu sám C Hmi R: Nebudu sám nebudu sám Emi G zejtra tě máááááám, Emi A Emi A H máááááám, máááááám, jéé 3. Zejtra mám zejtra mám svůj den zejtra se mi splní moje tajný přání můj sen všude tam kam se podívám něco z tebe mám poslední den jednou vyspím se jen a pak už nikdy nebudu sám R: R:
53
Zítra ráno v pět
(Jaromír Nohavica)
Emi G 1. Až mě zítra ráno v pět ke zdi postaví, C D7 G E7 ještě si naposled dám vodku na zdraví, Ami D7 G Emi z očí pásku strhnu si, to abych viděl na nebe, Ami H7 Emi E7 Ami D G Emi a pak vzpomenu si, lásko, na tebe, Ami H7 Emi a pak vzpomenu si na tebe. 2. Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz, řeknu mu, že se splet´, že mně se nechce do nebes, že žil jsem, jak jsem žil, a stejně tak i dožiju a co jsem si nadrobil, to si i vypiju, a co jsem si nadrobil, si i vypiju. 3. Až zítra ráno v pět poručík řekne:"Pal!", škoda bude těch let, kdy jsem tě nelíbal, ještě slunci zamávám, a potom líto přijde mi, že tě, lásko, nechávám, samotnou tady na zemi, že tě, lásko, nechávám, na zemi. 4. Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát a seno obracet, já u zdi budu stát, tak přilož na oheň a smutek v sobě skryj, prosím, nezapomeň, nezapomeň a žij, na mě nezapomeň a žij ...
54
Blowing in the Wind C F C 1. How many roads must a man walk down C F G before you call him a man? C F C Ami How many seas must a white dove sail C F G before she sleeps in the sand? C F C How many times must cannon balls fly C F G before they're forever banned? F G R: The answer, my friend C Ami is blowing in the wind F G C the answer is blowing in the wind 2. How many years can a mountain exist before it is washed to the sea? How many years can some people exist before they're allowed to be free? How many times can a man turn his head and pretend that he just doesn't see? R: 3. How many times must a man look up before he can see the sky? How many ears must one man have before he can hear people cry? How many deaths will it take till he knows that too many people have died? R:
55
(Bob Dylan)
Don't Think Twice, It's All Right
(Bob Dylan)
C G Ami 1. It ain't no use to sit and wonder why, babe F C G It don't matter anyhow C G Ami And it ain't no use to sit and wonder why, babe D7 G G7 If you don't know by now. C C7 When the rooster crows at the break of dawn F D7 Look out your window and I'll be gone C G Ami F You're the reason I'm travellin' on C G C G Don't think twice, it's all right. 2. It ain't no use in turnin' on you light, babe A light I never knowed It ain't no use in turnin' on your light, babe I'm on the dark side of the road Still I wish there were something you would do or say To try and make me change my mind and stay We never did too much talkin' anyway So don't think twice, it's all right. 3. It ain't no use in callin' out my name, gal Like you never done before It ain't no use in callin' out my name, gal I can't hear you anymore I'm a-thinkin' and a-wonderin' all the way down the road I once loved a woman, a child I am told I'd give her my heart but she wanted my soul But don't think twice, it's all right. 4. I'm walkin' down that long lonesome road, babe Where I'm bound, I can't tell Goodbye is too good a word, gal So I'll just say, fare thee well. I'm not sayin' you treated me unkind You could have done better but I don't mind You just kinda wasted my precious time But don't think twice, it's all right. 56
Leaving on a Jet Plane
(John Denver)
D G 1. All my bags are packed I'm ready to go, D G I am standing here outside the door, D Hmi A A7 I hate to wake you up to say good-bye. D G But the dawn is breaking, it's early morn' D G the taxi's waiting, he's blowing his horn, D Hmi A A7 already I'm so lonesome I could die. D G R: So kiss me and smile for me, D G tell me that you'll wait for me, D Hmi A A7 hold me like you never let me go, D G 'cause I'm leaving on a jet plane, D G don't know when I'll be back again. D Emi A A7 Oh babe I hate to go. 2. There's so many times I've let you down, so many times I've played around, I tell you now they don't mean a thing. Every place I'll go I'll think of you, every song I'll sing I'll sing for you, when I'll come back I'll bring you wedding ring. R:
R: 57
Now the time has come to leave you, one more time let me kiss you, then close your eyes I'll be on my way. Dream about the days to come, when I won't have to leave alone, 'bout the times I won't have to say.
Le Déserteur
(Boris Vian)
C Emi Dmi7 G7 1. Monsieur le président, je vous fais une lettre Dmi7 C G7 Que vous lirez peut-être, si vous avez le temps. C Emi Dmi7 G7 Je viens de recevoir mes papiers militaires Dmi7 C G7 C Pour partir à la guerre avant mercredi soir. F Emi Monsieur le président, je ne veux pas la faire F C G7 Je ne suis pas sur Terre pour tuer les pauvres gens. C Emi Dmi7 G7 C'est pas pour vous fâcher, il faut que je vous dise Dmi7 C G7 C Ma décision est prise, je m’en vais déserter. 2. Depuis que je suis né, j’ai vu mourir mon père, J’ai vu partir mes frères et pleurer mes enfants. Ma mère a tant souffert, qu’elle est dedans sa tombe Et se moque des bombes et se moque des vers. Quand j’étais prisonnier, on m’a volé ma femme On m’a volé mon âme et tout mon cher passé. Demain de bon matin, je fermerai ma porte Au nez des années mortes, j’irai sur les chemins. 3. Je mendierai ma vie sur les routes de France De Bretagne en Provence et je dirai aux gens: Refusez d’obéir, refusez de la faire N’allez pas à la guerre, refusez de partir. S’il faut donner son sang, allez donner le vôtre Vous êtes bon apôtre, monsieur le président. Si vous me poursuivez, prévenez vos gendarmes Que je n'aurai pas d’armes et qu’ils pourront tirer...
58
Yesterday
(Beatles)
C Hmi E7/H Ami Ami/G 1. Yesterday all my troubles seemed so far away F G C C/H now it looks as though they're here to stay Ami D F C oh I believe in yesterday. 2. Suddenly I'm not half the man I used to be there's a shadow hanging over me oh yesterday came suddenly. Hmi
E7/H
R: Why she Hmi E7/H I said
Ami
G
F
G
G7
had to go I don't know she wouldn't say Ami G F G G7 C something wrong now I long for yesterday.
3. Yesterday love was such an easy game to play now I need a place to hide away oh I believe in yesterday. R: 4. Yesterday love was such an easy game to play now I need a place to hide away oh I believe in yesterday. Ami D F C Mm mm mm mm mm...
59
C
Auld Lang Syne
(skotská/ R.Burns/ J.V.Sládek)
D A7 1. Should auld acquaintance be forgot D G and never brought to mind, D A7 should auld acquaintnace be forgot Hmi A7 D and days of auld lang syne? D Emi A7 R: For auld lang syne my dear, D D7 G for auld lang syne, D A7 we’ll take a cup of kindness yet Hni A7 D for auld lang syne. 2. Proč má se každý rozejít s tím co měl tolik rád proč s tím se máme rozloučit bez víry na návrat R: Tak dávno, dávno brachu můj tak dávno, dávno již však srdečně si zapějem na dávno, dávno již 3. To není není loučení ač chvěje se nám hlas jsme spolu navždy sbratřeni a sejdeme se zas R:
60
61
