Fotopasti – noví pomocníci pro myslivce Radim Plhal, Jiří Kamler Lesnická a dřevařská fakulta, MZLU v Brně Technický pokrok se nevyhýbá ani tak konzervativnímu oboru jako je myslivost, a tak se v poslední době můžeme na stránkách odborných časopisů stále častěji probírat pestrou nabídkou více či méně užitečných věcí. Vedle záplavy různého oblečení z prodyšných a nepromokavých materiálů je jednou z novinek, která se může stát skutečně významným pomocníkem každého myslivce, automatické fotoaparáty pro venkovní použití. Tato zařízení jsou zejména v Severní Americe známá již delší dobu a běžně se zde používají pro lovecké i jiné účely. V anglicky psaných katalozích či na internetu je lze najít pod názvy Trail camera, Infrared-triggered camera, Self-triggered camera, Scout camera, Photo trap, Traps camera aj. Z několika vymyšlených variant českého pojmenování tohoto přístroje považujeme za nejpovedenější termín fotopast. První fotopasti byly vyvinuty v Severní Americe někdy na počátku devadesátých let minulého století. Jednalo se o jednoduchá zařízení o velikosti zhruba krabice od bot, někdy v kufříkovém provedení, většinou vyráběná „domáckým“ způsobem, kdy byly jednoduše propojeny fotoaparát, automatická spoušť a pohybové čidlo. Fotopasti se postupně staly velmi populární pomůckou lovců a přátel přírody a zvyšující se poptávka po tomto zboží podnítila jejich vývoj až do dnešních dokonalých přístrojů vybavených moderní elektronikou. Tovární výroba fotopastí zde začala již v první polovině devadesátých let minulého století, přičemž první fotopasti sloužily v podstatě pouze jako jednoduchý pomocník lovce, který v nepřítomnosti člověka hlídá oblíbená stávaniště zvěře či vnadiště, automaticky pořizuje snímky a tím dává svému uživateli cennou informaci o době příchodu a odchodu zvěře, množství, pohlaví či věku zvěře. Spektrum využití těchto zajímavých přístrojů se v posledních letech stále rozšiřuje i v souvislosti s poklesem cen elektroniky a tak jsou nabízeny stále levnější a dokonalejší typy. Popis fotopastí Dnes fotopasti vyrábějí jak známí výrobci optických či elektronických přístrojů, tak menší u nás neznáme firmy (Bushnell, Cuddeback aj.), přičemž současné fotopasti jsou kompaktní zařízení, která vedle digitálního fotoaparátu a pohybového čidla obsahují často i digitální videokameru, infračervené pozorovací zařízení a telekomunikační jednotku. Jsou odolné proti nepřízni počasí a za normálních podmínek pracují celoročně. Jejich primárním účelem je pomůcka pro lovce, který chce mít dvacetičtyřhodinový přehled o dění v honitbě. Nejmodernější fotopasti mají rozlišení snímků přes 6 megapixelů ve dne a více než 2 megapixely v noci, dosah infračerveného zařízení přes patnáct metrů, vnitřní paměť pro ukládání fotek a videosekvencí 64 MB a zařízení pro vnější paměťové médium typu SD karty na více než 6 GB (více než 40 000 fotografií). Většinou šest monočlánkových baterií je schopno udržet přístroj v pohotovosti až půl roku a v závislosti na jejich kapacitě, počtu snímků v noci a venkovní teplotě vystačí na přibližně 1000 fotografií. Každá fotografie nebo videozáznam je označen údajem o datu, času, teplotě, tlaku či fázi měsíce. Některé moderní typy fotopastí jsou schopny během 40 sekund od pořízení fotografie odeslat ji na vámi určené telefonní číslo nebo emailovou adresu (SmartScouter™ Cellular Surveillance System). V praxi se můžeme setkat se dvěma základními typy fotopastí. První skupina fotopastí používá v noci k osvícení scény klasický bílý blesk a druhá modernější, ale také dražší skupina přístrojů je vybavena infrazařízením, které přisvítí okolí zcela neviditelně. Tyto fotopasti se nijak světelně ani zvukově nijak neprojevují. Fotopasti se umísťují především na místa se zvýšenou koncentrací nebo pohybem zvěře, jako jsou například vnadiště, krmeliště, okusové plochy, pastviny, ochozy, spády, atd. Upevňují se na svislé kmeny, nebo kůly a to tak, aby byly přibližně ve stejné výšce jako pozorovaná zvěř. Dosah pohybového čidla, stejně
jako blesku je přibližně 12-15 metrů a fotopast tak musí být poměrně blízko zvěře. Pozor je třeba dát i na zaměření čidla, které zabírá relativně úzký prostor. V menu lze nastavit pořizování snímků nebo videozáznamu, naprogramovat délku pauzy mezi jednotlivými snímky a další podrobnosti v závislosti na konkrétním typu. Pauza je důležitá proto, aby jeden objekt (zvíře) pokud setrvá před pohybovým čidlem delší dobu, nebyl vyfotografován na příliš mnoho snímků. Oblíbenost fotopastí dokazuje i řada webových stránek, na kterých jsou tyto pomůcky nabízeny k prodeji a kde naleznete „nekonečné“ fotogalerie snímků pořízených těmito přístroji (http://trailcameras.net/, http://www.snapshotsniper.com/, www.huntingfishing-gear.com, www.camtrakker.com, www.huntingnet.com/trailcam, http://www.cabelas.com, http://www.trailcampro.com/, http://www.chasingame.com/, http://trailcam.com/, http://www.albertaoutdoorsmen.ca/trail-cam-photos.htm). Využití fotopastí Původním účelem fotopastí je pomoc lovcům, ovšem jejich výhody je možné využít i jinde. Jejich výrazné zlevnění v posledních letech podnítilo jejich rozšíření i ve vědeckých výzkumech zabývajících volně žijící zvěří. Fotopast je často používána ke sledování výskytu ohrožených a skrytě žíjících živočichů a v mnoha případech pomohla odhalit přítomnost zvířat jejichž existenci nikdo netušil, případně byla považována za vyhynulá. Také je možné je využít pro studium distribuce zvěře v prostředí, využívání určitých druhů biotopů, studium chování na preferovaných místech a pro zpřesnění odhadu početnosti zvěře. Jsme přesvědčeni o tom, že širší využití těchto přístrojů v našich honitbách by výrazně nabouralo naše představy o skutečných a normovaných stavech zvěře a jejím výskytu v různých prostředích. Odhad stavů zvěře je možné udělat již na základě fotografií z několika míst najednou, případně lze využít i metodu opakovaného sčítání dříve označených jedinců. Tato metoda vychází z principu odchycení části populace zvěře a jejího vizuálního odlišení od ostatních jedinců. Poté se označená zvěř vypustí zpátky do volnosti a promísí se se zbytkem neoznačené populace a při následujícím odchytu se z poměru označených a neoznačených jedinců vypočte velikost populace. Tato metoda je využívána zajména pro drobné savce, u kterých není problém odchyt do živolovných pastí, označení a nový odchyt. U zvěře je vše koplikovanější a právě fotopasti mohou napomoci stanovení poměru označené a neoznačené zvěře. V letech 1994-1995 tak byly fotopasti použity např. pro zjištění početnosti populace divokých prasat v Kalifornii metodou opakovaného odchytu označených jedinců (J. Wildl. Manage., 2000, 64, 2, 531). V rámci tohoto projektu bylo odchyceno a označeno 229 prasat. 202 z nich bylo po označení a vypuštění znovu zachyceno na některém ze 3000 snímků jež byly pořízeny pomocí 54 fotopastí rozmístěných ve zkoumané lokalitě. Za jednu noc vyfotila jedna fotopast průměrně 5,6 prasete. Denzita divokých prasat se v tomto případě pohybovala mezi 7 až 38 jedinci na 1000 ha. V jiné studii byla ověřována použitelnost fotopastí pro určení početnosti volně žijících jelenců v lesním prostředí. I v tomto případě byla využita metoda opakovaného sčítání (Wildl. Soc. Bull., 1997, 25, 2, 547). Fotopasti byly v zájmovém území rozmístěny v různých hustotách. Největší hustota byla 1 fotopast na 65 ha. Při této denzitě fotopastí se dařilo zachytit až 100% označených jedinců, tzn. veškerá odchycená, označená a znovu vypuštěná zvěř byla opět zachycena na snímcích z fotopastí (ideální a ve volné přírodě nevídaný stav). Bylo zjištěno, že se stoupající hustotou kamer byla zachycena větší část samičí populace, tzn. samice vykazují menší pohybovou aktivitu, neboli žijí ukrytějším způsobem a jejich pozorování v přírodě je obtížnější. Zjištěná početnost jelenců se pohybovala mezi 177 až 143 jedinci na 1000 ha plochy. Autoři ve výsledcích uvádí i ekonomickou stránku této metody, pokud bereme v úvahu 14 denní periodu pozorování a pětiletou životnost přístroje, finanční náročnost této metody je 0,37 -1,29 dolarů na ha a rok. Závěrem bylo potvrzeno, že fotopasti jsou účinným a vhodným nástrojem pro určování početnosti jelenců v lesním prostředí.
Jelikož jsou fotopasti ve vědeckém světě stále ještě novinkou, vzniklo i několik studií, které porovnávají metody fotopastí s tradičními metodami sčítání. Např. Roberts a kol. (J. Wildl. Manage., 2006, 70, 1, 263) se zabývali srovnáním použitelnosti fotopastí a klasického sčítání zvěře z automobilu v okolí cest. Za zájmovou oblast si zvolili ostrov (491 ha) a v průběhu dvou let zde sčítali populaci jelenců. Sčítání z automobilu probíhalo ve dne i v noci za použití osvětlení na čtyřkilometrovém úseku cesty skrz zájmové území. Na ostrově bylo rozmístěno 11 fotopastí (1 fotopast/42 ha), které pořídily 8625 snímků, přičemž na 5511 z nich byla zachycena zvěř. Vyhodnocením výsledků metody fotopastí a sčítání z cest byly určeny početnosti 360, respektive 165 jelenců na 1000 ha. Výzkum neprokázal žádnou závislost přesnosti metody na ročním období, neboli obě metody jsou ve všech ročních obdobích stejně přesné či nepřesné. Autoři dospěli k závěru, že metoda fotopastí je použitelná pouze pro výzkum populací na malém území jež má charakter ostrova. Na větším neohraničeném území by tato metoda podle nich byla nepraktická a příliš nákladná. Týdenní pozorování pomocí sčítání zvěře z automobilu stálo v tomto případě 50 dolarů a fotopasti 85 dolarů. V dalším případě Koerth a kol. (Wildl. Soc. Bull., 1997, 25, 2, 557) srovnávali sčítání fotopastmi a sčítání zvěře z vrtulníku. Průzkum probíhal v jižním Texasu na ploše 1103 ha a byla sčítána otevřená populace jelence. Hustota rozmístěných fotopastí byla 1 přístroj na 32,5 ha. Fotopasti sečetly méně samic a mláďat, tedy určily i menší početnost celé populace než sčítání z vrtulníku. Dvanáctidenní průzkum s uvedenou denzitou fotopastí stál 2,45 dolarů na hektar plochy. Sčítání pomocí vrtulníku bylo opět lacinější a stálo asi 1,42 dolarů na hektar. Fotopastmi byla určena populační hustota jelence na 130 ks / 1000 ha a sčítáním z vrtulníku 164 ks / 1000 ha. V závěru této studie je uvedeno, že ekonomicky efektivní by bylo delší pozorování pomocí nižší denzity fotopastí. Jeden z nejnovějších a českému prostředí nejbližší byl výzkum provedený v letech 2004-2006 ve Švýcarsku (Eur. J. Wildl. Res., 2008, 54, 3, 391). Autoři zde zjišťovali početnost, prostorovou a pohybovou aktivitu prasete divokého. Odchycené jedince označili fosforeskujícími ušními visačkami a některé také telemetrickými vysílačkami. Sledováním telemetricky označených jedinců určili domovský areál zkoumané populace prasat a opakovaným pozorováním označených jedinců početnost. Pro výpočet populační hustoty byly použity dvě rozdílné metody, obě však poskytly podobné výsledky. Výsledná denzita byla 100 prasat na 1000 ha. Tento výsledek byl statisticky označen jako velmi nespolehlivý, avšak souhlasil s výsledky analýzy loveckých statistik. Nespolehlivost výsledku byla způsobena malým počtem označených prasat (2,5 ks / 1000 ha) a také malou hustotou fotopastí (2,4 ks / 1000 ha). Uvedená početnost prasete divokého byla označena jako odpovídající ekologickým možnostem prostředí. Pro upřesnění uvádíme, stručnou charakteristiku zájmového území: 65 % vinic a obilných polí, 20 % dubových lesů a zbytek zastavěná plocha. Jako poslední nás zaujala studie z roku 2004 (Wildl. Soc. Bull., 2004, 32, 2, 357), srovnávající funkce a parametry šesti různých fotopastí (TrailMaster 1500, TrailMaster 500, Buckshot RTV, Buckshot Scout, CamTrakker a DeerCam). Byla testována schopnost detekce 3 velikostí zvířecích modelu při umístění fotopastí ve dvou různých výškách nad zemí a ve třech vzdálenostech. Dále byl testován dosah infračerveného zařízení a citlivost pohybových čidel. Všechny modely měly detekční zónu ve vertikálním směru 3-7 stupňů a horizontální menší než deset stupňů. CamTrakker a Buckshot měli nejcitlivější čidla. Všechny fotopasti kromě Buckshot RTV měly termo-pohybová čidla, proto pracovaly lépe při nižší okolní teplotě. V zemích českých není používání tohoto přístroje zatím příliš rozšířené, a to jak pro lovecké, tak ani pro výzkumné účely z více důvodů. Prvním důvodem, se kterým jsme se také potýkali, je relativní nedostupnost širšího sortimentu fotopastí a neúměrně vysoká pořizovací cena. V ČR se distribucí a prodejem fotopastí zabývá jen několik málo obchodníků, kteří si za dovoz z USA „přirážejí“ někdy i více než 100 % původní ceny (firmy totiž musejí zaplatit clo
a DPH a vlastní marži). Například fotopast Cuddeback IR NoFlash je v USA k mání za $ 399,99 (cca 8000,- Kč), avšak český distributor nabízí tento model za 17 525,- Kč. Velké rozdíly v ceně můžeme najít i u lacinějších výrobků, tak např. fotopast Stealth Cam I430IR 4.0 MP IR Video Game Camera se v USA prodává za $ 129.99 (cca 2600,- Kč) v ČR stejný model pořídíte za 9736,- Kč. Každý kdo má možnost si tento přístroj koupit přímo v USA a dostat do ČR tak ušetří nemalé peníze. Co dále může české uživatele odradit od používání těchto přístrojů je především známá česká nenechavost. Nejen v období houbařské sezóny mají tyto přístroje viditelně umístěné v lesích jen malou šanci, že se s nimi jejich majitel ještě někdy shledá. Když je náhodný návštěvník lesa neukradne (poněvadž netuší „co to je“ a k čemu to slouží), tak je alespoň poničí, tak že nebudou více k použití. Dalším důvodem zatím malého rozšíření fotopastí by mohlo být přesvědčení některých myslivců prezentované na webu www.myslivost.cz v sekci Radíme si, kde se někteří diskutující vyjadřují k používaní fotopastí a jiných moderních technologických výstřelků se značnou nevolí. Upozorňují na etickou, tradiční stránku lovu, na zmenšující se šance zvěře a na rychle postupující pokrok v loveckých metodách, kterému se zvěř svým chováním nestíhá přizpůsobovat. Osobně jsme podobného názoru jako jeden z účastníků diskuze, který tvrdí, že se již nikdy nevrátí doba předovek, černého prachu a bezstarostného zálesáckého způsobu života. Nechceme obhajovat všechny dokonalé pomůcky k zabíjení zvěře, ale dnešní doba nám výrazně ubrala času, a technický pokrok tak tento handicap může částečně odstranit. Vždy ale záleží zejména na účelu použití dané věci, protože i fotopast může být v rukách uvážlivého myslivce nástrojem, který mu objasní mnohá tajemství přírody, zatímco pro jiného to bude jen nástroj pro naplnění mrazničky. Vlastní zkušenosti V praxi máme možnost používat dva přístroje značky Cuddeback (Cuddeback® No-Flash Infrared Scouting Camera, Cuddeback® EXpert 3.0 Digital Video Scouting Camera). Přístroje jsou si velmi podobné. Rozlišení fotoaparátu je 3 megapixely, jsou vybaveny termopohybovým čidlem, jsou schopny natáčet videozáznam, paměťové médium je Compact Flash karta, přístroj je napájen čtyřmi D bateriemi. Životnost baterií by měla průměrně postačit k pořízení 1000 fotografií. První přístroj používá infračervené snímání a druhý klasický bílý blesk. Uvedení přístrojů do provozu byl menší horor, který vyžaduje hodně trpělivosti, protože výrobce se příliš neobtěžoval s podrobným návodem. Problémy provázely i ukládání na kartu, protože ne každá vyhovovala. Oba přístroje jsou naprosto nehlučné. Fotopast s infračerveným zařízením pořizuje za tmy snímky snížené kvality s rozlišením 1,3 megapixelu v černobílém provedení, infračervený přísvit je však téměř neviditelný, na přístroji se projeví pouze tlumeným probliknutím červených diod. V noci je tento přístroj neviditelný. Zato osvícení bílým bleskem je velmi intenzivní a druhý přístroj se při pořízení snímku prozrazuje. Na druhou stranu jsou fotografie s viditelným bleskem výrazně kvalitnější a zachovávají přirozenou barvu snímaného objektu. U infračerveného jsou ze zvěře stojící blízko vidět jen svítící obrysy. Na našich plochách žádný z těchto druhů přisvícení nerušil snímanou zvěř (jelení, srnčí, černá). Zvěř nereagovala ani na každou minutu opakované intenzivní osvícení bílým bleskem z bezprostřední blízkosti (což není právě příjemný zážitek). Čidlo u obou přístrojů spolehlivě reaguje do vzdálenosti přibližně 13 metrů na pohyb člověka. Detekční zóna čidla je velmi úzká, ve vzdálenosti 10 metrů se jedná o plochu cca 1 m2 (to znamená, že zvěř se musí objevit ve středu zorného pole fotoaparátu a u menších kusů hrozí že nebudou vyfoceny. Čidlo u těchto přístrojů je konstruováno tak, aby nereagovalo na pohyb živočichů menších než králík. Intenzita obou typů přisvícení odpovídá dosahu pohybového čidla. Jediným zatím zjištěným nedostatkem těchto přístrojů je velmi náročné a nelogické nastavování. V přístroji se na displeji zobrazuje několik typů menu. Tato jednotlivá menu slouží k různým stupňům nastavení přístroje. K vyvolání jednotlivých menu je zapotřebí
přerušení dodávky energie do přístroje vyjmutím baterií a jejich opětovnou instalací. Některá menu jsou omezena časově a zobrazí se na displeji jen krátkou dobu a uživatel musí bezprostředně reagovat. Až na toto ne moc povedené ovládání můžeme dosavadní zkušenosti s používáním těchto přístrojů hodnotit velmi pozitivně. Při srovnání obou přístrojů se jako lepší jeví ty s klasickým bleskem jak pro menší cenu, tak z hlediska kvality fotografií. Tam, kde je malé riziko krádeže je určitě vhodnější tento typ. Naopak, kde hrozí pohyb nenechavých lidí v noci, je jistější volit infračervený. Za krátkou dobu používání jsme získali řadu zajímavých obrázků a tyto přístroje považujeme za velmi užitečné pomocníky nejen pro lov, ale i pro rozšiřování našich znalostí o zvěři v honitbě.
