FOTOGRAMMETRIE Máme-li k dispozici jednu nebo několik fotografií daného objektu (objekt zobrazený v lineární perspektivě), pomocí fotogrammetrie můžeme zjistit jeho tvar, rozměr či polohu v prostoru. Známe-li některé geometrické vlastnosti fotografovaného objektu, lze z jednoho snímku zjistit pravoúhlé průměty fotografovaného objektu, provádíme tzv. rekonstrukci snímku. Neznáme-li potřebný rozměr objektu, můžeme určit homotetické objekty. Snímku mohou být svislé (tj. pořízené se stativem), šikmé a dále záměrně či nezáměrně pořízené. Záměrně pořízené snímky fotíme s tím, že budeme provádět rekonstrukci, známe umístění středu promítání (fotoaparátu), distanci (tzv. vnitřní orientaci snímku, je dána fotoaparátem) u nezáměrně pořízených snímků vnitřní orientaci neznáme, je potřeba ji zkonstruovat, vnitřní orientaci snímku lze zjistit, jakmile známe vnější orientaci, tj. soubor všech údajů, které umožní dát snímky do stejné polohy jako při fotografování, tj. např. horizont, hlavní bod, odchylky rovin apod.). Fotogrammetrie se užívá v mnoha oborech, např. architektura (největší rozvoj po 2. svět. válce, rekonstrukce zničených budov), kartografie (využití leteckých snímků), geologie, meteorologie (družicové snímky), zpravodajská činnost, archeologie, balistika atd.
Rekonstrukce svislého nezáměrně pořízeného snímku, známe-li obraz čtverce ve vodorovné rovině Nejprve provedeme rekonstrukci vnitřní orientace. Sestrojíme úběžníky navzájem kolmých přímek a=AB, b=BC rovnoběžných s vodorovnou rovinou, tyto úběžníky leží na horizontu. V obzorové rovině leží směrové přímky a´, b´ přímek a, b, otočíme-li obzorovou rovinu, otočený střed promítání leží na Thaletově kružnici nad průměrem aUbU. Dále víme, že úhlopříčky ve čtverci svírají úhel 45°, označíme-li dU úběžník úhlopříčky BD, pak otočený střed promítání leží také na oblouku kružnice, z něhož je vidět úsečku aUdU pod úhlem 45°. Získáme otočený střed promítání, hlavní bod i distanci, provedli jsme rekonstrukci vnitřní orientace snímku.
1
Rekonstrukci půdorysů a rekonstrukci výšek budeme provádět u všech svislých nezáměrně pořízených snímků stejně, konstrukci si ukážeme jen v tomto příkladě, dále se pak budeme zabývat jen rekonstrukcí vnitřní orientace. Rekonstrukce půdorysu. Předpokládejme, že známe velikost v=IABI strany čtverce ABCD (pokud ji neznáme, sestrojíme podobný útvar). Rovinu snímku označíme ρ, nákresna bude rovina kolmá k ρ proložená přímkou h (obzorová rovina, kterou teď považujeme za půdorysnu). Půdorys středového průmětu bodu As označíme As1 (není totožný se středovým průmětem půdorysu!) V nákresně zvolíme horizont h1 a na něm hlavní bod, sestrojíme střed promítání S1 a půdorysy středových průmětů bodů (přeneseme z fotky, h leží v nákresně, distanci známe). Přímka S1A1s je půdorysem středově promítací přímky bodu A, sestrojíme půdorysy všech středově promítacích přímek. Přímky S1aU1 a S1bU1 jsou navzájem kolmé a jsou to půdorysy směrových přímek stran čtverce ABCD. Nyní hledáme body A1, B1, C1, D1 tak, aby ležely na odpovídajících středově promítacích přímkách, aby strany A1B1, C1D1 byly rovnoběžné s přímkou S1aU1, strany C1B1, A1D1 byly rovnoběžné s S1bU1 a aby platilo v=IABI. Použijeme např. následující konstrukci: Sestrojíme bod X na S1bU1 tak, aby IS1XI=v, bodem X vedeme rovnoběžku s S1As1 a určíme její průsečík B1 s přímkou S1Bs1.
2
3
Rekonstrukce výšek. Sklopíme středově promítací rovinu svislé hrany (např. CG) do nákresny (platí ICs1(Cs)I=ICs1CsI), bodem C1 prochází sklopená hrana (C)(G) kolmo k S1C1, body (C), (G) jsou průsečíky se sklopenými středově promítacími přímkami S1(Cs), S1(Gs). Výšky většinou rekonstruujeme na jedné hraně (nejlépe na okraji snímku), na tuto hranu posunujeme horizontálně pomocí úběžníku ostatní body, na obrázku je znázorněn např. bod K. Známe-li půdorys i výšky, sestrojíme v Mongeově projekci sdružené průměty objektu.
4
Rekonstrukce vnitřní orientace svislého nezáměrně pořízeného snímku, známe-li poměr stran obdélníku ve vodorovné rovině, který je v průčelné poloze Jedna strana obdélníku ABCD je v průčelné poloze, druhá strana je hloubková přímka. Úběžník hloubkových přímek je hlavní bod, horizont je přímka procházející hlavním bodem a kolmá ke svislým přímkám. Známe poměr stran obdélníku ABCD a můžeme tak určit všechny úhly v obdélníku. Sestrojíme úběžník U některé úhlopříčky, máme úběžník hloubkové přímky a známe úhel, který svírají. Otočíme obzorovou rovinu a otočený střed promítání leží na kolmici z bodu H k horizontu a na oblouku kružnice, z nějž je vidět úsečku UH pod známým úhlem. Provedli jsme rekonstrukci vnitřní orientace snímku.
Rekonstrukce vnitřní orientace svislého nezáměrně pořízeného snímku, známe-li dva úhly v různých rovinách Předpokládejme, že známe pravý úhel ve vodorovné rovině a poměr stran obdélníku ležícího ve svislé rovině. Můžeme sestrojit úběžníky 1U, 2U ramen pravého úhlu ve vodorovné rovině, jimi prochází i horizont. Po sklopení obzorové roviny leží sklopený střed promítání na Thaletově kružnici nad průměrem 1U2U. Sestrojíme úběžnici svislé roviny ρ=(ABEG), je kolmá k horizontu a prochází úběžníkem 1U přímky AB. Jelikož známe poměr stran obdélníku ABEG, lze určit úhly v tomto obdélníku. Na úběžnici určíme úběžníky ramen některého úhlu (ozn. ho α), např. 3U, úběžník přímky AE, 1U, úběžník přímky AB. Otočíme směrovou rovinu ρ´ do průmětny. Směrová přímka a´ přímky AB po otočení splyne s horizontem, otočenou směrovou přímku e´ přímky AE sestrojíme tak, aby procházela bodem 3U a svírala s přímkou a´ úhel α. Směrové přímky prochází středem promítání, průsečík h a e´ je S0, (S) pak leží na kružnici se středem 1U a poloměrem 1US0.
5
Rekonstrukce šikmého nezáměrně pořízeného snímku Snímek je šikmý, tzn. že pro tři navzájem kolmé přímky 1x, 2x, 3x (z nichž jedna je většinou svislá) můžeme z fotografie získat vlastní úběžníky. Předpokládejme, že známe skutečnou velikost úsečky rovnoběžné s jedním ze tří směrů (např. 1x) a přímky 1x, 2x, 3x prochází bodem A objektu. Sestrojíme úběžníky 1U, 2U, 3U směrů 1x, 2x, 3x, získáme úběžníkový trojúhelník. Perspektivní průmětna je totožná s nákresnou, tzn. že je nakloněná vzhledem k obzorové rovině. (Snímky pořizované bez stativu jsou většinou šikmé.) Uvažujme vodorovnou rovinu jdoucí bodem A určenou přímkami 1x2x (základní rovina). Její směrová rovina ω (obzorová) protne nákresnu v horizontě 1h. Hledáme A´, B´ průsečíky přímek 1x, 2x s průmětnou, které budou vrcholy stopníkového trojúhelníku, přímka A´B´ je základnice, její polohu neznáme. Určíme vnitřní orientaci snímku otočením obzorové roviny do průmětny.Víme, že průsečík výšek úběžníkového trojúhelníku je hlavní bod H, sestrojíme jeho pravoúhlý průmět H1 do obzorové roviny ω. Sklopený střed (S) promítání leží na Thaletově kružnici nad průměrem 1U2U. Sestrojíme bod 1D dělicí kružnice přímky 1x ležící na horizontu h. Z tohoto bodu se body přímky promítají na přímku rovnoběžnou se spojnicí 1D1U a na ní se měří skutečné velikosti úseček. Předpokládáme, že známe skutečnou velikost úsečky AB ležící na přímce 1 x. Hledáme přímku A´B´ rovnoběžnou s 1D1U , která protne přímky 1DAs1DBs v úsečce dané velikosti IA´B´ I=IABI=d. (Úsečku délky d naneseme od 1D na horizont, vedeme koncovým bodem rovnoběžku s 1DAs a kde protne přímku 1DBs leží bod B´, bodem B´ vedeme rovnoběžku s h.) Na přímku A´B´ pak promítáme úsečky z přímky 1x. Na 1h určíme také dělicí bod přímky 2x a promítáním na přímku A ´B´ určíme velikosti úseček na přímce 2x. Podobnou konstrukci lze provést pro rovinu určenou přímkami 1x3x a určit tak skutečné velikosti úseček na přímce 3x.
6
Překreslení šikmého leteckého snímku Letecké snímky jsou šikmé snímku, do mapy je překreslujeme užitím sítí. Řadám bodovým a svazkům přímek v rovině odpovídají projektivně řady bodové a svazky přímek na mapě (Pappova věta). Do mapy i do snímku zakreslíme dostatečně hustou trojúhelníkovou síť a pomocí ní zakreslujeme objekty. Vybereme čtyři body na snímku AsBsCsDs a jim odpovídající čtyři body A, B, C, D na mapě, které tvoří vrcholy úplného čtyřřohu. Do mapy chceme zakreslit například bod K. Určíme například diagonální body EF, přímka EF protne přímku AB v bodě 1. Nyní máme úplný čtyřroh 1FDA, spojnice jeho diagonálních bodů protne AB v bodě 2 atd. Bodem B vedeme další diagonály a určujeme průsečíky například s přímkou AD. Stejnou situaci zakreslujeme i do mapy, bod K je pak průsečík odpovídajících přímek. Tato metoda je vhodná především pro rovinné území, při větším převýšení dochází k nepřesnostem. (Také do mapy bychom měli zakreslovat body A, B, C, D v základní rovině nebo aspoň ležící ve stejné výšce.)
7
špatné úplné čtyřrohy v obrázku Vícesnímkové metody Vícesnímkové metody lze používat i pro nerovné terény, tentokrát však musíme mít záměrně pořízené snímku a musíme znát vnitřní i vnější orientaci. Pomocí tzv. průsekové metody provedeme rekonstrukci ze dvou snímků. Mějme dva svislé záměrně pořízené snímky objektu ze dvou různých stanovišť 1S, 2S. Snímky jsou svislé, osy 1s, 2s obou snímků jsou tedy vodorovné. Označme 1ρ, 2ρ roviny snímků, b vodorovnou vzdálenost stanovišť (tj. velikost úsečky 1S12S1, kde 1S1, 2S1 jsou
8
pravoúhlé průměty stanovišť do základní roviny.) Přímku 1S12S1 nazýváme základna. Do mapy zaneseme stanoviště 1S, 2S. Snímky jsou záměrně pořízené, tj. známe úhly 1ϕ, který svírají osa 1s a základna a úhel 2ϕ, který svírají osa 2s a základna, také známe hlavní body. Úhly 1ϕ, 2ϕ rovněž zakreslíme do mapy a získáme tak osy snímků. Dále známe distanci (z fotoaparátu), naneseme ji na osy od středů promítání a získáme hlavní body 1H, 2H. Hlavními body prochází roviny snímků, jsou kolmé k základní rovině (rovina mapy), proto se do ní promítají jako přímky 1ρ1, 2ρ1. Na snímcích určíme horizonty 1h, 2h (spojnice úběžníků vodorovných přímek, procházejí hlavními body) a hlavními body vedeme svislé přímky 1x, 2x. Přímky 1h, 1x, resp. 2h, 2x určují v rovině snímku 1ρ resp. 2ρ pravoúhlý souřadnicový systém a každému bodu na snímku tak můžeme přiřadit snímkové souřadnice, označme je např. [1hA;1xA], [2hA;2xA]. Nechť 1As (2As) je středový průmět bodu A na snímku 1 ρ (2ρ). Souřadnice 1hA, 2hA lze vynést do mapy přímo, horizont je rovnoběžný se základní rovinou. Přímky 1S11hA a 2S12hA se protnou v půdoryse A1 bodu A. Souřadnice na ose 1x udávají převýšení bodu A nad bodem 1S (nebo naopak), souřadnice na ose 2x udávají převýšení bodu A nad bodem 2S (nebo naopak), skutečnou velikost určíme ve sklopení. Promítací přímku 1SA sklopíme do vodorovné roviny procházející stanovištěm 1S. Bod 1As se sklopí do bodu (1As), pro který platí I1As (1As)I=1xA. Přímka 1 S1(1As) je sklopená promítací přímka bodu A, na kolmici k ní jdoucí bodem A1 zjistíme převýšení bodu A nad bodem 1S (v měřítku mapy). Provedeme-li totéž pro promítací přímku bodu A jdoucí 2S zjistíme rozdíl výšek bodů A, 2S. Rozdíl velikostí úseček (1A)A1 a (2A)A1 navíc udává převýšení stanovišť.
9