Fotografie v dětském oddíle
Anna Marie Němcová Stopaři
Rozhodla jsem se psát o fotografování v dětském oddíle, protože si myslím, že je to poměrně zajímavý jev. Kdekdo se dojímá nad starými fotkami z táborů a výprav, focenými ještě klasickými fotoaparáty, které dnes nahrazují digitální. Fotek na klasický film obvykle nebývá z jedné akci příliš mnoho, takže nenudí, zároveň bývají výstižné, protože když člověk má omezený počet snímků, neodkládá nejlepší nápad, ale rovnou ho fotí. U digitálních fotografií je výhoda v tom, že je nemusí vyvolávat a manipulace s nimi je snadnější, pokud je chceme např. publikovat na internetových stránkách oddílu. Zároveň má ovšem toto fotografování několik negativních jevů – vzniká obrovské množství fotek, které často o situaci vůbec nic nevypovídají. To se dá samozřejmě řešit, ale musíme se na fotografování soustředit a snažit se to brát alespoň trochu vážně a ne jen bezhlavě „cvakat“. Nejprve by bylo možná dobré ujasnit si, co od fotografie očekáváme. Někomu stačí poznat na fotce osobu, na to cvakání stačí. Pokud ale chceme dosáhnout umění „starých mistrů klasiků“ tak to nestačí. Musíme se pokoušet o zachycení atmosféry, příběhu, zkrátka něčeho víc. Neříkám, že se to musí povést, ale snažit se o to snad můžeme. Proč místo deseti stejných fotek neudělat jen jednu, za to odlišnou a vypovídající? Nesmíme se bát počkat na ten správný moment a na druhou stranu také neotálet se stiskem spouště.
Tato fotka je ze hry „komunismus“, z tábora cestování časem. Zachycuje vedoucí při přípravě komunistického úřadu, ke kterému si děti chodí pro razítka.
Důležitá je akčnost snímku, fotografie na které celý tábor stojí v pozoru v kronice sice nesmí chybět, ale neměl by tvořit většinu snímků. Je dobré experimentovat s přibližováním i oddalováním. Důležité je odhadnout, ke které situaci se hodí například pouze detail obličeje (vhodné například u deskových her) a kdy zabrat větší skupinu lidí (při většině situací).
Jedno z dětí má narozeniny a tak se vykoupe v potoce, z toho samozřejmě plyne vodní bitka. Kamarádka oslavenkyni statečně chrání, ostatní fandí a okukují situaci. Vedoucí se chystají ke gratulaci … Fotky mohou vystihovat i něco, na co třeba pár dní po odjezdu z tábora zapomeneme, zážitky si budeme pamatovat, ale běžné věci ne, kdo ale říká, že nejsou důležité? Fotografujte nejen hry, ale i běžné věci, čištění zubů, společná jídla, mytí nádobí. Kdo ví, třeba se budou naše děti smát tomu, že jsme na táborech myli nádobí v ruce. Já osobně nefotím skoro nikdy s bleskem, protože to ani pořádně neumím, ale kdo s ním fotografuje, měl by si určitě dát pozor. Jednak na možnost vzniku červených očí na fotkách (to se dá často redukovat v nastavení blesku, nebo později snad každým grafickým editorem) a také na to, že fotografie s bleskem jsou sice zaostřené, ale velice nelichotivé. Občas je možná lepší mít fotku malinko mázlou, než „přeblesknutou“.
Mnoho lidí využívá fotografii také k přefocení nějakých písemností, nápisů a tak podobně. Pokud se to týká hry, je to obvykle možné nějak zakomponovat do okolí, nevyfotit pouze text.
Holky po příchodu od rybníka zjistily, že mají letačák, který je tentokrát součástí hry Co říci závěrem? Snad jen foťte, foťte a ještě jednou foťte, rodiče to ocení. A nejen ti, po čase to ocení většina lidí. Fotky si zálohujte, ať se vám nesmažou jako mě. Snažte se myslet kreativně (to se snadno napíše) a originálně. Nefoťte všechno tisíckrát, ale buďte u všeho. Foťte cokoli, co vás zaujme. Snažte se, aby vše vypadalo přirozeně, jde přeci jenom o jakousi reportáž. Víc už asi opravdu nevymyslím, snad jsem Vás nějak neodradila!
Všechno co jsem napsala je samozřejmě hrozně neobjektivní a je to jen můj názor, závěrem dodám ještě dvě fotky z našeho tábora v Zeleném údolí
