Ročník I Číslo 3 Duben 2014 SZŠ 5. května 51 Milí čtenáři, nacházíme se na konci třetího čtvrtletí, takže zejména maturanty čeká nejnáročnější období studia, jak se můžete dočíst v Anketě (str. 12). Doufám, že si i v tomto rušném období najdete čas na třetí číslo našeho časopisu. V rubrice Osobnost pod mikroskopem (str. 3) se setkáte s životním příběhem, který vás přesvědčí o tom, že v našich životech je skutečně nejdůležitější zdraví, proto bychom případný nezdar u maturity měli brát jako zkušenosti a ponaučení, nikoliv tragédii, na které stojí svět. Až půjdete slavit úspěšné dokončení středoškolského studia, možná se při výběru restaurace necháte inspirovat naší reportáží ze stylové restaurace Fish and Chips, do které se vydala parta angličtinářů (str. 7). Dění na naší škole tradičně mapují Zprávy z „domova“ (str. 1, 2, 4) a v tomto čísle také rubrika Akce „na jedničku“ (str. 5), za kterou považujeme módní přehlídku, pořádanou druhým ročníkem kosmetiček. Požádali jsme organizátorku akce, paní profesorku Helenu Jirkovskou, o zhodnocení půlroční práce a ohlédnutí za podobnými aktivitami v historii naší školy. Na závěr tohoto editorialu bych vás ráda upozornila na změnu, která se týká poslední stránky našeho časopisu. Místo soutěže v doplňování stripu máte nyní možnost vyhrát dva lístky do kina tak, že nafotíte své spolužáky, učitele či jiné zaměstnance naší školy, jak konzumují Drobky (nikoliv drobky!). Zajímají nás momentky i fotky stylizované. Tuto rubriku bude mít na starosti nová redaktorka Veronika Sekyrová, kterou tímto vítám mezi námi a přeji jí hodně tvůrčího elánu i podnětů ke psaní. A zároveň vás čtenáři vyzývám, abyste i vy zapřemýšleli o tom, zda nechcete rozšířit redakční zázemí Drobků. Rozhodně jste vítaní!!!
Michal Rokos z 1. LB přebírá cenu od paní ředitelky Vyhlášení výsledků soutěže proběhlo 12. března ve druhé vyučovací hodině. V učebně A214 se rozezněla Smetanova Vltava, která dala netradičnímu začátku studentské rady slavnostní ráz. Po úvodním slovu hlavní pořadatelky soutěže byli oceněni autoři nejlepších fotografií. Nejvíce chvály si vyslechl Patrik Kristián ze 4. ZB, u jehož fotografií porota ocenila originalitu i kvalitu. S výslednými kolážemi fotografií byla spokojena nejen porota a soutěžící, ale také zástupci z ostatních tříd, kteří se vyhlášení účastnili. Nyní je můžete zhlédnout na schodišti v budově A. Pokud si je budete prohlížet pozorně, je zcela možné, že jste i VY stáli modelem, aniž byste o tom věděli. Veronika Sekyrová, 3. LB
Pavlína Vočková
Fotografická soutěž Připravili jsme pro vás krátký rozhovor s Patrikem Kristianem, vítězem fotografické soutěže.
Jak určitě všichni víme, na naší škole probíhala fotografická soutěž, jejíž pořadatelkou byla paní zástupkyně Ing. Helena Marešová. Soutěž již skončila a nejlepší fotografie byly oceněny, ale jak vlastně soutěž probíhala? Chystá se její další kolo? To vše a spousta dalších informací nám prozradila sama pořadatelka. „Chtěla jsem, aby na chodbách byly aktuálnější fotografie, které budou vystihovat současný život na škole. Máme i nové obory, které na původních fotografiích nejsou zastoupeny,“ uvedla paní zástupkyně a dodala, že jí s propagačním plakátem pomáhala dcera, která studuje vizuální tvorbu. Soutěž probíhala od 22. listopadu 2013 do 30. ledna 2014. Celkem došlo 128 fotografií a bylo oceněno deset nelepších. V komisi zasedala paní ředitelka PhDr. Mária Janáková, Ph.D., paní zástupkyně Mgr. Helena Bernardová, paní profesorka Mgr. Pavlína Vočková, předsedkyně studentské rady Jana Neterdová ze 4. LB a také pan Jan Vacek, který reprezentoval odborný názor a s naší školou není nijak propojen. Většině fotografií by se podle porotců dala vytknout horší kvalita a také neostrost. Ovšem jednalo se o první ročník soutěže, ve kterém se s nedostatky musí počítat. „Jsme rádi, že se studenti zúčastnili a do budoucna se musíme zamyslet nad tím, jak zvýšit kvalitu provedení fotografií. Určitou možnost skýtá dozvědět se více o fotografování například formou workshopu,“ řekla paní zástupkyně Marešová.
Patriku, vaše fotky byly originální. Proč jste zvolil zrovna tento styl fotografií? Chtěl jsem, aby zachycené osoby nebyly příliš konkrétní. A druhým důvodem byl fakt, že jsem měl málo světla. Jak dlouho se fotografování věnujete? Asi tři roky. A jaký máte fotoaparát? Zrcadlovku, byl to dárek od mámy. Příslušenství jsem si pak už kupoval sám, ale je zajímavé, že jsem za něj dal mnohem víc peněz než máma za samotný přístroj. Takže focení není zrovna nejlevnější koníček. Prozradíte, co fotíte nejraději? Jednoznačně krajinky. Když jste měl úspěch ve fotografické soutěži, žádají vás teď spolužáci či spíš spolužačky o fotky „na přání“? Už podruhé budu fotit naší třídu. Jsem rád, že se jim moje fotky líbí a že budeme mít památku. Děkuji za rozhovor a pokud si Drobky přečtete pozorně, najdete v nich možnost opět si ve focení zasoutěžit. Pavlína Vočková 1
Zprávy „z domova“ Sbírám! Sbíráš? Již podruhé se k nám na školu dostavili manželé Kačabovi se svou dcerou Kristýnkou, pro kterou u nás sbíráme víčka. Jejich druhá návštěva se uskutečnila 24. ledna 2014. Milé hosty přivítala naše paní ředitelka spolu s paní zástupkyní Ing. Helenou Marešovou. Na setkání jsme nechyběli ani my ze školního časopisu. Kristýnka a zejména její rodiče měli z víček velkou radost a všem, kteří se sbírky účastní, moc děkují. A jak peníze z víček pomáhají? Kristýnku bohužel nepotkal ten nejšťastnější osud, a proto je kvůli svému postižení odkázána na invalidní vozík. Potřebuje pravidel-
ně jezdit do lázní, kde intenzivně rehabilituje. Pojišťovna však většinu z toho nehradí, takže výtěžek ze sbírky může Kristýnce pokrýt část nákladů. Dříve jsem asi jako většina z vás vyhazovala pet lahev i s víčkem do kontejneru na plast, někdy dokonce do směsného odpadu. Dnes už ne. To, co se někomu může jevit jako zbytečnost, je pro někoho jiného nadějí, a proto tímto všechny prosím: sbírejte s námi víčka a pomozte touto drobností Kristýnce. Kristýna Veinlichová, 4. LB
Na tento článek navazuje rubrika Osobnost pod mikroskopem, ve kterém vám představíme paní Kačabovou.
Psychologická soutěž V pátek 14. února 2014 se od druhé vyučovací hodiny konala na naší škole každoroční psychologická soutěž. Tématem letošního ročníku byla myšlenka „ Hrdinství není přežitek“. Z několika tříd byly vybrány nejlepší psychologické práce, které poté byly prezentovány v kinosále (A303) před studenty a profesory. Hlavní pořadatelkou této soutěže je paní profesorka Mgr. Vladimíra Kršková. Já sama jsem měla tu možnost trávit celé dopoledne na této velice zajímavé školní akci. A také jsem zhlédla všechny práce, které se zde přednášely. Zahajující slovo měla sama pořadatelka, dále ji svým proslovem doplnila paní ředitelka a moderátorka celé soutěže paní profesorka PhDr. Jana Bělonožníková. Musím uznat, že smekám před odvahou soutěžících, protože zejména na poslední dva čekaly nepříjemné nástrahy. Jednomu soutěžícímu na chvíli vypověděl službu mikrofon a poslední soutěžící zase rozhodila skupinka studentů svými posměšky. Samozřejmě i ostatní soutěžící obdivuji za jejich odvahu, ale přece jen měli publikum o něco tišší a pozornější a mikrofon byl zcela funkční. Prezentace byly opravdu velice poutavé a člověk byl doslova překvapený tím, jak se z jednoho hlavního tématu dokáže rozrůst větev několika dalších témat, která se od sebe obsahově lišila. Jedna prezentace pojednávala o názoru na hrdinství, který se postupem času ve vývoji lidstva měnil. Nemohly chybět ani práce, které se zabývaly skutečnými příběhy, např. nevidomým horolezcem, který se hrdinsky staví ke svému handicapu a jde si za svými sny, nebo kamarádem jednoho ze soutěžících, který bojoval s vážnou nemocí. Také zde bylo několik anketních prezentací, které poukazovaly na názory obyčejných lidí z davu. Jedna ze soutěžících se blýskla příspěvkem v úvahové formě. Jak se tedy můžete z tohoto mého shrnutí dočíst, program byl opravdu nabitý a těm, kteří sem coby publikum letos nezavítali, mohu jen doporučit, ať soutěž příští rok určitě navštíví, protože se zde mohou leccos dozvědět a také sdílet názory soutěžících, kteří to opravdu neměli jednoduché. Na detaily jsem se zeptala Mgr. Vladimíry Krškové. Proč bylo vybráno toto téma? „Téma psychologické soutěže stanovují zástupci z celostátní katedry psychologie. Já se téma soutěže dozvídám na konci předešlého školního roku.“ Kolik bylo účastníků? „Letos se účastnilo sedm studentů.“ Jaký druh prací si mohli účastníci zvolit? „Prezentaci nebo video.“ Kolik času má účastník na přípravu prezentace či natočení videa? „Studenti měli na přípravu čas od září do konce listopadu. Pak probíhalo v některých třídách výběrové kolo. Účastník, který byl vybrán do soutěže, měl samozřejmě čas až do února na zdokonalení práce.“
V čem většinou soutěžící chybují? „Nejčastěji ve vzhledu prezentace nebo videa. Některé práce nebyly dost čitelné, vzhledem k pozadí a písmu práce.“ Z koho se skládá komise? „Tentokrát se komise skládala ze čtyř profesorek a tří studentů.“ Otázka pro člena poroty Dominika Maršíka z 3. LB: Jak je složité se dohodnout mezi porotci? „Myslím, že obecně to těžké je, ale zrovna v letošním případě jsme měli téměř jednoznačný názor, takže rozhodnutí o vítězi proběhlo rychle.“ Otázka pro vítězku Ilonu Bednářovou z 3. ZA: Jak se ti líbilo téma? „Téma mi nebylo vůbec blízké, musím přiznat, že loňské se mi líbilo více. Práci jsem pojala ve formě prezentace, protože je dělám ráda. Celkově mi toto téma dalo dost zabrat a strávila jsem nad ním docela dlouhou dobu.“ Veronika Sekyrová, 3. LB 2
Osobnost pod mikroskopem: Václava Kačabová To, že život s postiženým dítětem není jednoduchý, je asi jasné každému z nás. Těžko si však dokážeme představit, jak moc náročná je celodenní péče o takové dítě a kolik je potřeba fyzických i psychických sil. Alespoň trochu nám to v následujícím rozhovoru přiblíží paní Kačabová, maminka dvanáctileté Kristýnky, která trpí dětskou mozkovou obrnou a je od narození upoutána na invalidní vozík. Ranou péči, kde pomáhají takovým rodinám, jako jsme my - radí a pomáhají zvládat celou tu situaci. Pomůžou vám a poradí, na jakého lékaře je třeba se obrátit nebo na jaké pomůcky máme nárok. Máte nějakou radu, jak se dobře vypořádat s překážkami osudu? To je velmi těžké říct, je to určitě hodně náročné a každý to nezvládne. Člověk se musí naučit vstát, jít dál a bojovat, nic jiného vám ani nezbývá. Čas od času se musíte pořádně odreagovat, protože psychika dává hodně. Člověku se v takových chvílích naprosto změní priority. Uvědomíte si, že zdraví je přednější než všechno ostatní. Je to opravdu náročné, a proto vlastně ani neodsuzuji rodiče, kteří dají své dítě do ústavu, někdo to prostě nezvládne. Když to chcete zvládnout, musíte zatnout zuby. Máte jen Kristýnku, nebo více dětí? Jelikož jsem po druhé vdaná, tak z prvního manželství mám dvě dcery 16 a 25 let a manžel jednu dceru 23 let. Jaký mají sourozenci mezi sebou vztah a jak musíte jako matka zohledňovat Kristýnčin handicap? Velice hezký, Kristýnka je poznává i po hlase a má velkou radost když je vidí. Nejraději má ale tu 16letou, ta s námi ještě bydlí a dokáže se na ni i pěkně rozčílit, když si jí chvilku nevšímá. Prý při vašem vytížení zvládáte ještě i studovat. Kdy jste začala a co vás k tomu přimělo? Začala jsem studovat v září 2011 a přiměla mě k tomu dnešní doba. Chtěla jsem pracovat i jen na zkrácený úvazek, ale každý zaměstnavatel si našel vždy nějakou výmluvu, aby to nevypadalo jako diskriminace. Měla jsem třeba možnost uklízet v domácnostech, ale manželský pár, který vedl tu uklízecí agenturu, se ke mně nezachoval zrovna nejlépe, a tak jsem si řekla, že začnu studovat, abych nemusela být závislá na jiných a mohla mít svůj podnik nebo rodinnou firmu. Který předmět máte nejradši a který naopak? Možná se to bude zdát zvláštní, ale nejraději mám informatiku. Hrozně ráda cokoli tvořím, ať ručně nebo na počítači. Např. různé prezentace nebo videoklipy, koláže z fotek atd. Nemůžu přesně říct, který předmět se mi vůbec nelíbí, skoro každý rok jsme měli jiné učitele, takže oblíbenost byla dle učitelů. Jenže už jsem trochu starší, takže studium beru trochu jinak než v sedmnácti. Až když jste starší, tak zjistíte, že i to, co nemáte rádi, si musíte oblíbit, pokud vám to přinese nějaký prospěch nebo možnost lepší práce. Co vy osobně považujete za nejlepší odpočinek, relax? Já osobně mám ráda masáže a vířivky, tak pokud se někam takto dostanu, tak si to pořádně užiji. Ale zrovna tak si užiji, když jsem třeba dvě hodiny jen sama a procházím se v přírodě nebo ve městě nebo v nějakém obchodním centru. Ráda si sama jen tak na chvilku sednu a čerpám sílu a energii kolem sebe. Dokážete si bez starostí užít chvíle, když nejste s Kristýnkou, nebo vás myšlenky táhnou k ní? Musím se kolikrát nutit nemyslet na to, co je doma, kolik starostí a povinností tam je. Co musím zařídit, kam zavolat a kam dojít, vše je většinou spojené s rodinou, ať je to Kristýnka nebo jiná dcera. Pokud máte jednou děti, tak vám myšlenky vždy zabloudí tím směrem a nemusejí být nijak handicapované. Co vám v poslední době udělalo radost? To je pro mě nejtěžší otázka. Snad to, že se šestnáctileté dceři trošku zlepšil zdravotní stav, že nejstarší dcera nemá po gynekologické operaci rakovinu, že Kristýnka udělala zase trochu pokrok v komunikaci nebo že se nám ozývají noví a noví sběrači víček.
Na začátek nám prosím prozraďte, jak dlouho sbírka víček vůbec probíhá? Sbírka se rozběhla v září roku 2012, sbíráme už tedy asi rok a půl. A jak dlouho se sbírce věnuje naše škola? Z předchozích čísel školního časopisu víme, že tu pro víčka nejste poprvé. To nejsme. Vaše škola se zapojila někdy během podzimu a zimy v roce 2012. Oslovila mě jedna žákyně, která sem už nechodí, našla si nás na internetu přes facebook. Je asi těžké říct, kolik víček se už vybralo, ale mohla byste nám prozradit, jak přesně vybrané peníze Kristýnce pomohly? Peníze z víček hradí Kristýnce pobyt v lázních, kde může velmi intenzivně rehabilitovat, což je pro ni velmi důležité. Na první lázně jsme nasbírali asi šest tun víček a trvalo to přibližně deset měsíců. Na druhé lázně jsme dostali finanční příspěvky od různých dárců a na třetí lázně teď sbíráme a jde to mnohem rychleji. Zatím jsme odevzdali šest tun víček a další tři tuny ještě máme. Lidé na naší škole se o osud Vaší dcery zajímají. Mohla byste nám popsat, jak vypadá Kristýnčin obyčejný den? Ráno jde do školy asi kolem osmé až půl deváté a je tam asi do dvou. Ve škole se učí hlavně samoobsluze. Učí se sama jíst, pít a chodit na toaletu. Také tam hrají hry. Mají tam speciální iPady od Appelu, které cvičí jemnou motoriku a myšlení. Odpoledne je ze školy většinou unavená, tak doma odpočívá a dívá se na pohádky nebo na sport. Někdy si hraje. Co má Kristýnka ráda? Čím jí zaručeně uděláte radost? Velkou radost má z lumpáren, třeba když nám sebere mobil nebo klíče. Také ji baví zvukové hračky, které ovšem nedělají moc velký rámus. Samozřejmě pozná, když jí místo pravého mobilu dáte atrapu, to se vždycky rozzlobí. Teď má novou hru s Maxipsem Fíkem, ta se jí také moc líbí. A v televizi ráda sleduje hokej, krasobruslení nebo Formule 1, to se pak vydrží dlouho koukat. Jaké terapie Kristýnka podstupuje? Chodí na Klimo-terapii, na speciální léčbu v tzv. kosmickém obleku. Cvičí tak správné zapojení svalů. Také navštěvuje různé masáže a polohování. Je pro ni nejdůležitější zahřát a rozmasírovat svaly, které má v křeči. A svaly musí i posilovat. Na terapie chodí asi pětkrát v týdnu po třech hodinách. Fyzioterapeut se vždy zaměří na to, co Kristýnka zrovna nejvíce potřebuje. Co je pro vás - jako pro matku- při péči o handicapované dítě nejnáročnější? Celá ta starost je velmi náročná. Starosti máte 24 hodin denně. Hlavně začátky byly hodně těžké, ale ani teď někdy nevíte, co můžete čekat, je to velmi psychicky i fyzicky náročné, protože se stále děje něco nového. Když byl Kristýnce jeden rok, tak mi kamarádka, která má také postiženou dcerku, dala kontakt na
Kristýna Veinlichová 4. LB 3
Zprávy „z domova“ Plánujeme strategické partnerství Od ledna 2014 má novou podobu program pro vzdělávání, který se nyní jmenuje Erasmus+. Jako škola bychom se do něj chtěli zapojit a již jsme podnikli první nezbytné kroky. Rádi bychom navázali strategické partnerství se zahraničními školami, s nimiž bychom v období dvou let mohli pracovat na společném tématu. Protože jsme zdravotnická škola, zvolili jsme téma Méně chemikálií více přírody v každodenním životě (Less Chemicals More Nature in Everyday Life). Ozvalo se nám několik škol z různých států (Bulharsko, Itálie, Litva, Polsko, Turecko a Velká Británie), se kterými v současné době jednáme. Školy z Litvy a Polska mají zdravotnické obory, proto věříme, že spolupráce s nimi by pro nás měla větší význam než jen při práci na projektu. Výměna zkušeností mezi učiteli i žáky z různých zemí je způsob, jak se obohatit nejen profesně, ale také multikulturně. Žádost o grant se podává k 30. dubnu 2014 a během letních prázdnin bychom měli vědět, zda jsme s naším projektem obstáli. Pokud grant dostaneme, můžete se těšit na zajímavé zkušenosti, nové vědomosti i nevšední zážitky. Věříme, že díky programu Erasmus+ přispějeme k rozmanitosti dění na naší škole. Pavlína Vočková
Netradiční pojetí tradiční události V učitelském sboru se vskutku roztrhl pytel, co se svateb týče. Naposledy to byla paní profesorka Monika Hedviková, nyní již Lžičařová, která učí na kosmetickém oboru. Paní profesorka vkročila do manželství 15. února 2014 v hotelu Čertousy v Horních Počernicích. Tento termín si vybrala z důvodu, že chtěla být zimní nevěstou a mít tak netradiční svatbu. Jistou roli také hrálo to, že v tu dobu slavili čtyřleté výročí vztahu. Přípravám se paní profesorka věnovala od srpna a nejvíce si dávala záležet na tom, aby vše bylo zorganizováno ke spokojenosti hostů. Jako každá nevěsta, i ona lpěla na výběru krásných svatebních šatů. Půjčila si je v ateliéru „Svatba snů“, ale zamilovala se do nich, už když je viděla na internetu. Co se týče svatebního dne, tak ji velmi potěšilo hezké počasí a byla překvapená, že se vše odehrálo v pohodě a bez nervozity. Zábava byla spontánní a všichni se dobře bavili. Netradiční bylo kromě zmiňovaného data svatby také menu, protože místo klasické křenové rolky a svíčkové se podávala parmská šunka s melounem a rukolou a jako hlavní chod si svatebčané pochutnali na vepřové panence. K tomu tradičnímu naopak patřil únos nevěsty, který měl však rychlý spád. Ženich svou vyvolenou našel již po dvaceti minutách. Paní profesorka nám také prozradila, že místo svatebních darů dostali peníze, což s manželem považují za praktické řešení. Těsně před koncem našeho rozhovoru jsme se novopečené manželky zeptaly, jak se jí líbí v manželství. „Je to lepší než před svatbou,“ zasmála se paní profesorka a my jí popřály hodně štěstí. Nezbývá, než se za redakci Drobků zeptat: Na čí sňatek se můžeme těšit příště? Kristýna Kadlasová, 3. LB a Pavlína Vočková
Z redakční pošty: K příjemnému zjištění jistě patří skutečnost, že jsou na naší škole poctiví nálezci, kteří k paním zástupkyním či na vrátnici odevzdávají nalezené věci. Kromě předmětů, které jejich vlastníci mnohdy ani nepostrádají, se jedná také o hodnotné přístroje. Do redakce přišlo poděkování od Elišky Vlachové ze 4. LB, která vděčí Elišce Rybenské ze 4. NA za shledání se svým mobilním telefonem. Jsme rádi, že tuto zprávu s dobrým koncem můžeme zveřejnit, a zároveň bych za vyučující chtěla žákům doporučit, aby si své věci pečlivě střežili a mobilní telefony nechávali „spát“ na bezpečném místě, tedy nejlépe v tašce či batohu. Určitě je v takovém případě neztratíte a nás nebude trápit to, že své elektronice věnujete víc pozornosti než našemu výkladu. Pavlína Vočková
Radost z úspěchu Po úspěšném pražském kole soutěže Enersol jsem se probojovala do celorepublikového kola, kde jsem soutěžila nejen za sebe, ale i za náš reprezentační tým Praha. Soutěž se konala ve škole na Černém mostě a probíhala 13. -14. března. Díky této soutěži jsem poznala mnoho nových lidí téměř z celé České republiky a samozřejmě jsem získala i další zkušenosti, a to zejména v ústním projevu při prezentaci mé práce. Jako jednotlivec jsem byla ve skupině s lidmi, kteří skončili v krajském kole na druhém místě a mé konečné celkové umístění v této skupině bylo na 4. – 5. místě. Naopak s reprezentačním týmem Praha, kde nás bylo sedm, jsme vybojovali krásné první místo. Tímto bych zbytku mého týmu chtěla poděkovat, i když je velmi nepravděpodobné, že se jim Drobky někdy dostanou do ruky. Náš den doplňoval doprovodný program, a tak jsem své "enersolácké" odpoledne strávila prohlídkou stadionu na Letné a to bylo opravdu skvělé. Enersol byl pro mě letos opravdu velkou zkušeností a úspěchem. Již teď můžu říct, že ani ve 4. ročníku si tuto soutěž nenechám ujít. Lucie Bartoušková, 3. LB 4
Akce „na jedničku“ Vážení čtenáři, byla jsem požádána o článek týkající se vystoupení 2. KA ve škole dne 28. března. Začnu zeširoka. 23 let jsem vedla na této škole divadelní kroužek (a pak ještě sem tam připravila, ale už jen se třídou, v níž jsem učila češtinu, divadelní příspěvek v rámci Dne pro zdraví či posledního zvonění). Koncem 80. let ve třídě dětských sester, kde jsem byla třídní a češtinářkou zároveň, napadlo děvčata, že před našimi divadelními pohádkami uspořádají módní přehlídku. Šlo o 4. ročník, takže si dívky samy zvolily společenské a plesové šaty. Přehlídka trvala asi 10 minut, byla jakýmsi zahájením našeho divadelního vystoupení. Měla veliký úspěch, což bylo logické, neboť tehdy šlo vlastně o dívčí školu. Léta uběhla a změnily se obory. Dostala jsem jako češtinářka a výtvarnice 1. třídu kosmetiček na škole. Při tvorbě ŠVP pro výtvarnou přípravu mne napadlo, abych využila jejich zájem o módu a líčení a svůj zájem o divadlo a spojila je v každoroční přehlídky v kinosále v rámci výuky 2. ročníku tohoto oboru. Bavilo je to, připravovaly přehlídku s nadšením, mně připadaly báječné, až z videozáznamu byly vidět chyby. (Záznam by měla mít u sebe jejich bývalá třídní prof. Synková.) Nejlépe bylo hodnoceno (z módních stylů určitých let) vystoupení country. Westernové oblečení, střelné zbraně, lasa, muzika, ale hlavně taneční vystoupení dvou dívek přímo nadchly publikum. Takže jsem pochopila, že klasickému předvádění odzvonilo, přehlídky pro současné „akční“ diváky jsou náročnější. Konečně se dostávám ke 2. KA. Hodiny výtvarné přípravy mi ubyly kvůli větší potřebě češtinářů na škole, a tak jsem 2. KA uviděla poprvé až letos. Jedna hodina týdně, a to ještě v pátek, kdy občas něco odpadne, není moc pro tak náročný úkol, který jsem si kdysi sama vymyslela. Neznala jsem je, češtinu učím v jiných třídách, a tak jsme se první pololetí oťukávaly, oboustranně bez většího nadšení. Jejich nápad – zvířata – mne vyděsil. Zpočátku jsem jim nutila svoji vizi – hlavní postavy z literárních děl, při nichž by publikum hádalo, o koho jde, např. krysaře, Quasimoda, Esmeraldu, Žižku, brouka z Proměny apod. Některé se nechtěly vůbec zúčastnit. Požádala jsem vedení školy, abychom ve 2. pololetí měly hodiny v kinosále. Tím se situace usnadnila, pan Svěrák byl ochotný kdykoli pomoci s technikou, a začaly zkoušky. 14. března proběhla generálka, na kterou jsem pozvala prof. Světlíkovou (třídní) a jejich další odbornou vyučující prof. Lžičařovou, protože vím, že já vidím chyby nejméně, neboť jsem „ponořená do procesu“ a nejsem objektivní. Můj názor byl, že ještě nemůžeme veřejně vystoupit, ale kolegyně tvrdily, že by to šlo, že se jim to líbilo. A tak 28. březen se konal a Jan Amos Komenský by byl spokojený. Děkuji hlavně třídě 2. KA, protože jde o jejich odvahu, jejich nápady, hudbu apod. Já byla jen typický „ukřičený a nespokojený rejža“. Nejtěžší bylo zlomit jejich strach, že tím, jak budou (pokud možno v rytmu hudby) napodobovat pohyb zvířete, ptáka a hmyzu, se ztrapní a zesměšní. Helena Jirkovská
5
Jazyková infúze: Our trip to London “Our group had a guide presentation about the St. Paul´s cathedral, the teachers was not very happy about it, but we really did our best. The cathedral is huge, one day I will get married there to Harry or someone from One Direction. No, no, it was not my idea; it was an idea of our hosting family. Lisa and Tim, their house was quite small COMPARED TO our houses. They had two cats and small rooms upstairs where we slept.“
EYE ON LONDON EYE
“I really liked London in the end but I did not like the weather. I liked the dinners but I hated their little snacks. I felt in love with London Eye but we did not ride in it. I can´t stand walking all day but I liked some of the games the teachers prepared. I was sad when it was all over, nobody PICKED ME UP when we arrived. My mother was babysitting and my father working. I have a sister and they want to send her to London too. She is lucky.” Ze studentských postřehů sestavil Tomáš Niederhafner
“I was in London three months before. My parents heard about the possibility to go at school during the so-called pedagogical afternoon and they immediately REGISTERED me. After sometime they finally decided to PAY OFF the trip, as far as I know it was after Miss Hornikova´s mail URGING THEM to do it. It was not very cheap, my father worked extra hours and my mum started again with babysitting. Then the day came and I was travelling to Vysehrad with my MOBILE SUITCASE, a RUCKSACK and a little bag LOADED with make-up, snacks and water bottles.” “The way was really long, it taked hours and you can imagine how comfortable it is to sleep in the bus with a SNORING neighbour whose SLOBBERING head ends on your shoulder every now and then. The teachers MADE IT EVEN WORSE, they divided us into four groups and we had to play games...at least it killed time.” “We crossed the sea on the ferry and I fell asleep. London - early morning, it was still dark. It used to be a ROMAN city and it is truly mixing of cultures not only Italian one. Then it all started: they were DRAGGING us all three days along the classic sights: boring galleries, cathedrals you cannot enter, small Big Ben Tower, ugly Tate Modern.....well, ok, I have to say, it was not so boring, for example THE SQUIRRELS in St. James’s Park were really cute and I bought some nice piece of clothing in PRIMARK. I quite enjoyed the Chinese Quarter as well, because it was just one street. It seemed to us that the Thames RAN OUT OF WATER when we were crossing the Millennium bridge. Oh, do not forget, everything is millennium in London. “ Našli jste v každém odstavci jednu gramatickou chybu? (months before, taked, the Millennium bridge, teachers was, I felt in love) Vocabulary: REGISTER – PŘIHLÁSIT, PAY OFF – ZAPLATIT/SPLATIT, URGING THEM – NABÁDAT/POBÍZET, MOBILE SUITCASE – POJÍZDNÝ KUFR, RUCKSACK – BATOH, LOADED – NALOŽENÝ, SNORE – CHRÁPAT, SLOBBER – SLINTAT, MAKE IT WORSE – ZHORŠIT, ROMAN – ŘÍMSKÝ, DRAGGING – TÁHNOUT, SQUIRREL – VEVERKA, RAN OUT OF WATER – DOŠLA VODA, COMPARED TO – VE SROVNÁNÍ S, PICK UP - VYZVEDNOUT Competition for a book! We offer you an English book. The only thing you should do to win it is to decode the song. We have used the Google Translator to translate the famous Czech song known by nearly everybody. Please, you can drop your answers (the name of the song) into our DROP BOX placed near the classroom A210. Do not forget to write your name, your class, your e-mail. The deadline is 18th April 2014! The name of the winner will be on the notice board near the room A210. In the last issue it was Komáři se ženili.
I want to live nonstop, beautifully and nonstop and what comes I feel like brawling. Nonstop, I want to live nonstop and what comes I feel like brawling. 6
Jazyková infúze: Our trip to Dlouhá FISH AND CHIPS or CHIPS AND FISH?
The fish was served with a generous amount of chips. Moreover, some types of fish come with something that is called „endless chips“, which means that you can order more chips for free till your stomach breaks. Mine was of this type and I welcomed my second portion of chips with a loud „hooray“:) With all that on my plate, it wasn´t easy to say if I ordered „fish and chips“ or „chips and fish“. I also tried something that I know is traditional in Britain – putting salt and vinegar on my chips. And it tastes great, you should try it, too! Another thing that simply must be present is green peas. It may sound strange, but I can say it goes well together with the chips and all the colleagues agreed with me.
It was on a February evening that some of the teachers from our school decided to check out the new and fresh restaurant called simply „Fish and Chips“. We teach our students about a lot of British customs and traditions, so why not try ourselves some of it first hand? Moreover, we thought we would have the chance to enjoy a nice dinner together, speak about life, universe and everything and simply get together as a group of English teachers!
Most of us agreed that the food was simply delicious. Some colleagues complained that their fish was a little bit greasy. The fish is not served in a piece of newspaper, as used to be the tradition for a quick lunch of workers, but we still walked away full of impressions, all of it felt very real. I think I can say it was a very pleasant visit for everyone involved. We had some excellent fish, really good and very British chips and we shared some funny stories from school. After all, it´s the company that matters the most when it comes to having dinner, right? Tom Hadrava PS: The evening ended up to be a very funny one indeed. Out of six teachers present, four did not feel very well, having food poisoning. In the end, it was only me and one other colleague who survived the wild storm of fish and chips without any trouble! :) The keen visitors and fish-and-chips connoisseurs were Ms Vočková, Ms Brychcínová, Mrs Kerclová, Mrs Horníková and also our former English teacher, Mrs Branická (plus me, of course:)). We could have been speaking English! The restaurant is situated in the Dlouhá Street. When you walk in, the inside looks like a typical British fast food restaurant, with a large counter and a view of the kitchen with the cooks running around in a hurry. We came into the next large room and quickly found our table which had already been booked for us. It was time to share our first impressions. The interior was a little bit dark, I thought, with posters of British historical persons and celebrities. White tiles on the walls did not really help, some of the teachers thought that it looked a little bit sterile. Most of the customers were English-speaking people – a very real atmosphere right there! And now, quickly to the menu, the waiter was already on his way! The menu was a little bit confusing at the start, but we found our way soon. It was difficult to choose from the five or six kinds of fish that were offered. After some hard thinking I decided to have a cod, and everyone else ordered different kinds of fish so that we could taste all that was on the menu. There was some haddock, hake and halibut. The waiter seemed like a very nice guy, fast and kind, with a smile on his face and a joke always at hand. By the way, I have to say I wasn´t very happy with the choice of music – a boring mix of ABBA and Queen. But luckily it got alright and better (Rolling Stones, Guns´n´Roses) just in time for our meals... Vocabulary: first hand – z první ruky, přímo moreover – mimoto, navíc keen – nadšený, zapálený connoisseur – znalec, gurmán former - bývalý
confusing – matoucí cod – treska haddock – treska skvrnitá (druh mořské ryby) hake – hejk (druh mořské ryby) halibut- halibut (druh mořské ryby) 7
at hand – po ruce, k dispozici generous amount – štědré množství complain – stěžovat si greasy - mastný involved – zapojený Learn it, use it, eat it!
Přidejte se! Akce pořádané školou Klub přátel Prahy vás zve na sobotní výlet do Botanicusu! Historické centrum řemesel a umění se nachází v obci Ostrá, 35 km od Prahy. Je snadno dostupné vlakem, který ke správnému výletu jistě patří. Zvolili jsme datum 17. května, protože se zde koná Festival jídla, pití a tance. Kromě gurmánského zážitku si zde můžete projít centrum řemesel a umění s ukázkami tradičních řemesel dráteníka, hrnčíře, provazníka, mýdlaře, svíčkaře či papírníka. Jejich výrobky si můžete zakoupit na středověkém tržišti; a po tom velkém mumraji můžete nechat odpočinout svým smyslům v rozsáhlých bylinných zahradách. Pokud se k nám chcete přidat, napište nám na e-mail:
[email protected]. Všem zájemcům se ozveme a domluvíme bližší podrobnosti týkající se organizace. Vstupné na tuto akci je pro studenty 100,- Kč, ale připravte se na to, že si vše budete muset přepočítávat na groše. V tom případě vás vstupné bude stát „pětku“. Teď už si jistě snadno domyslíte, jaký směnný kurz je platný v říši Botanicusu. Těšíme se na společný zážitek. Kristýna Kadlasová, 3. LB a Pavlína Vočková
Tipy pro volný čas Tim Burton a jeho svět Do Prahy zavítá světoznámý režisér a výtvarník se svou výstavou Tim Burton a jeho svět, která bude k vidění od 28. března do 3. srpna 2014 v Domě U Kamenného zvonu. Vstupné stojí 190,- Kč. Výstava bude v podzemí domu, kde návštěvníci mohou nahlédnout do autorovy více než čtyřicetileté tvorby, kde uvidí hlavně jeho animované projekty, krátké experimenty a hlavně čím se autor inspiroval. K vidění budou i dosud nevystavované kresby, malby, skici, akvarely, koláže i loutky. V doprovodném programu bude možné zhlédnout i některý z Burtnových filmových počinů. Anežka Müllerová, 3. NA
Pražský Majáles Jak jistě víte, blíží se pražský Majáles, tak oprašte peněženky a najděte pár „drobných“. Na tento festival, který se koná 30. dubna 2014 na letišti v Letňanech, jste měli možnost sehnat vstupné do konce března za 450,- Kč. Nyní si asi budete muset trochu připlatit. Je to vůbec první bezhotovostní festival v ČR, vše se platí pomocí čipových náramků: od jídla až po dárky a reklamní trička. Jako každý rok se samozřejmě bude vyhlašovat král a princ majálesu a nesmíme zapomenout ani na miss majáles, pro které je možné hlasovat na webových stránkách. K oslavám patří samozřejmě průvod centrem Prahy, který má letos převyšovat všechny předešlé roky hlavně kvůli počtu kapel. Zahraje např. Sto zvířat, Skyline, UDG, Vypsaná Fixa, Mig 21, Mandrage, Chinaski, Tomáš Klus a další. Hlavním programem provází známý moderátor Jan Kraus. Anežka Müllerová, 3. NA
Maso i pro vegetariány K inscenacím, které mě v poslední době zaujaly, patří především hra Maso, kterou jsem zhlédla v A studiu Rubín. Text současného slovenského dramatika Viliama Klimáčka byl psaný přímo pro herce tohoto divadla a podle mě musí oslovit každého mladého člověka. Jedná se o groteskní zpracování problémů mladé generace. Jak najít práci svých snů? Jak si jít za svým snem, když doba je nepříznivá? Starší generace někdy argumentuje tím, že dnes je vše snazší než v době jejich začátků. Můžeme cestovat a nikdo nás nenutí přijímat ideologie, se kterými nesouhlasíme. To je sice pravda, ale Klimáček během hodinového představení ukazuje, že tak růžové to zase není. Sehnat práci po škole může být pro nejednoho absolventa táhlý problém. Když jsem odcházela z divadla, myslela jsem na vás všechny, kteří brzy budete hledat zaměstnání a možná narazíte na podobné překážky jako dvě hlavní hrdinky. Vám všem inscenaci vřele doporučuji, protože zjistíte, že „v tom“ nejste sami, a zároveň můžete získat inspiraci, jak se v podobné situaci zachovat. Představení je jen o trochu delší než jedna vyučovací hodina, ale dá vám víc než jakékoliv besedy na toto téma. Tak neváhejte a vyrazte do A studia Rubín, kde se Maso hraje 19. května od 19.30. Vstupné je pro studenty jen 120,- Kč a myslím, že je to dobrá investice do vaší budoucnosti. A ta vám za to přeci stojí! Pavlína Vočková 8
Téma čísla: Jezme hlavou Drobky výživy O tom, že je naše výživa důležitá, snad nikdo z nás nepochybuje. Co máme nebo nemáme jíst, co je zdravé a co nikoli, se na nás valí ze všech možných časopisů či internetových stránek. Nemálo zaručených informací se k nám dostává i e-mailovým přeposíláním různých dokumentů s radami a doporučeními, jak se stravovat, anebo naopak, čeho se vyvarovat. Titulky článků a poplašných zpráv typu: Pozor na chemii v jídle! Nejezme kopyta, peří a vlasy! Jedovatá éčka! Mléko zahleňuje, nepijte ho! Bojujme s překyselením! Musíme se detoxikovat! v nás mohou vzbuzovat obavy. Abychom si mohli udělat vlastní názor na to, jestli tyto a jiné podobné poplašné informace jsou nebo nejsou pravdivé, měli bychom vědět (nebo si umět v odborných zdrojích nahledat) alespoň něco málo o složení, vlastnostech a výrobě potravin a určitě i něco o tom, jak funguje náš organismus, podle čeho se určí energie potřebná pro jeho činnost, jakým způsobem zpracovává potravu, jak a za jakých podmínek dokáže využít důležité látky z potravy. A které důležité látky to vlastně jsou. Tomu všemu bych se chtěla ve svých sděleních v časopise Drobky věnovat. Potěší mě i vaše dotazy, které ráda zodpovím.
Výsledek vyjde v kcal/den, vynásobením 4,2 získáme hodnotu v kJ. K celkové energii za den se pak můžeme dostat použitím tzv. faktorů aktivity, kterými energii bazálního metabolismu vynásobíme. Střední fyzická aktivita je orientačně označena faktorem aktivity cca 1,5 (nesedavé zaměstnání, rekreační sport), lehká cca 1,25 a vyšší cca 1,7 a více. Např. 18tiletá žena vážící 59 kg a měřící 166 cm má dle výše uvedené rovnice bazální metabolismus 6 060 kJ, po zohlednění její lehké fyzické aktivity je pak její celodenní energetická potřeba 7 600 (6 060 x 1,25) kJ. Energii náš organismus přijímá ze základních živin – bílkovin, tuků a sacharidů (1 g B poskytuje energii 17 kJ, 1 g T 38 kJ, 1 g S 17 kJ). Pokud chceme znát, kolik g těchto živin bychom měli denně přijímat, musíme zohlednit tzv. energetický trojpoměr živin. Ten je doporučován takto: 12 – 15 % energie bychom měli přijímat z bílkovin, 30 % energie z tuků a 55 – 58 % ze sacharidů (z tohoto je patrné, která ze živin je základním zdrojem energie pro organismus!). Zároveň bychom měli dodržet doporučené denní množství bílkovin, které činí 0,8 – 1 g B/kg hmotnosti průměrného dospělého zdravého jedince. Naše žena by tedy měla přijímat cca 53 (0,9 x 59) g bílkovin, které organismu přinesou cca 900 (53 x 17) kJ energie, což je cca 12 (900/76) energetických % (vycházíme z výše určených 7 600 kJ, které jsou 100 % energie, 76 je 1 %). 30 % tuku organismu přinese 2 280 (76 x 30) kJ, které odpovídá cca 60 (2 280/38) g tuku. A 58 % sacharidů přinese 4 410 (76 x 58) kJ, které odpovídá cca 260 (4 400/17) g sacharidů. Naše žena by tedy průměrně denně měla přijímat cca 53 g bílkovin, 60 g tuků a 260 g sacharidů, o celkové energii cca 7 600 kJ. Doufám, že vás jednoduché výpočty neodradily. Příště se tedy budeme věnovat jednotlivým živinám podrobněji.
Energetická hodnota stravy. Jistě jste slyšeli o pojmu bazální metabolismus. Je to energie, kterou organismus potřebuje pro zajištění jeho základních životních funkcí (metabolické funkce, funkce jednotlivých orgánů apod.). K energii bazálního metabolismu musíme však přidat energii na fyzickou aktivitu, abychom mohli hovořit o energii celkové. Ten, kdo vrcholově sportuje, bude mít denní energetickou potřebu určitě o dost větší než ten, který po celodenním sezení ve škole, sedí doma u počítače nebo u televize. Orientačně si lze spočítat energii bazálního metabolismu z rovnic Harrise a Benedikta – pro muže a ženy zvlášť: Muži: 66,47 + 13,75 x hmotnost (kg) + 5 x výška (cm) – 6,75 x věk (roky) Ženy: 655,09 + 9,6 x hmotnost (kg) + 1,86 x výška (cm) – 4,86 x věk (roky)
Mgr. Ing. Diana Chrpová, registrovaná nutriční terapeutka, vedoucí oboru diplomovaný nutriční terapeut a nutriční asistent, zdravotnické lyceum
9
SZŠ má talent Hokejista Daniel Schwamberger Jedním z nadějných talentů na naší škole je i hokejista Daniel Schwamberger, který patří mezi mladé hokejové naděje pražského klubu HC Sparta Praha. Hraje po pozici útočníka a jeho kariéra se zdárně vyvíjí. Dan Schwamberger ze 4.ZB začal s hokejem už ve třech letech. Není se čemu divit, protože v jeho rodině bylo a je hned několik hokejistů. Narodil se ve Vimperku, ale kvůli hokeji se ve třinácti letech osamostatnil a odstěhoval se do Písku, kde pět let bydlel na hotelu s dvěma kamarády. Do pražského klubu se přesunul teprve na začátku této sezóny. Kromě hokeje dřív jezdil i závody na snowboardu, což se prý ale při časovém vytížení hokeje později nedalo stíhat. Největším vzorem z našich hokejistů je pro Dana Jaromír Jágr (New Jersey Devils). Obdivuje ho už odmalička a považuje ho za motivaci na cestě za hokejovou kariérou. Ze zahraničních hokejistů je potom pro Dana vzorem ruský hokejista Alexander Ovechkin (Washington Capitals), po kterém má číslo dresu 8. Dan se snaží skloubit školu i hokej dohromady, ale vzhledem k tomu, že na zápasy junioři jezdí i přes týden, je to prý někdy těžké. Naštěstí třída 4.ZB nového spolužáka přijala velmi dobře, pomohla mu s učením a ostatními věcmi. Dan si toho váží a zároveň je rád, že je se třídou sranda. Karolína Štréblová 3. MA
Učitelé ve škamnách Ptáme se učitelů, jak vzpomínají na svá školní léta. Bc. Iva Dvořáková, odborná vyučující na nutričním oboru „Na základní školu vzpomínám velmi ráda, obzvlášť na paní učitelku třídní, která nás sice čas od času pohlavkovala, ale brali jsme jí jako takovou „naší mamču“. Pak jsem chtěla jít na střední pedagogickou školu, ale moje maminka, která je sama pedagogem, zareagovala slovy: „Jen přes moji mrtvolu!“ Byla jsem naštvaná, a tak jsem vzala svou přihlášku a hodila ji před rodiče na stůl s tím, ať mi napíšou obor, jaký sami chtějí. Tatínek tak učinil a zvolil pro mě obor dietní sestra, kam mě ale nepřijali. Proto jsem nastoupila na SZŠ Školská Praha 1 ke studiu oboru všeobecná zdravotní sestra, na který mě přijali. Nakonec došlo na tatínkovo přání, protože po prvním ročníku jsem mohla vykonat rozdílové zkoušky a přestoupit na obor dietní sestra. Z této doby mi v paměti utkvěla paní profesorka Večeřová, starší, velmi přísná dáma, která měla velkou zásluhu na mých dovednostech ohledně vaření, které se mimo jiné stalo mojí láskou. V roce 1985 jsem úspěšně odmaturovala. Poté jsem začala pracovat v oboru, provdala jsem se a založila rodinu. Ke studiu jsem se však ještě vrátila, protože jsem si v Brně dodělávala dvouleté specializační studium na metabolické poruchy. Dále jsem absolvovala 3 semestry na Masarykově univerzitě v oboru Výživa člověka. V roce 2010 jsem zakončila bakalářské studium speciální pedagogiky. Na svých studiích bych nic neměnila, protože práce je mi koníčkem a přináší mi mnoho radosti.“ Iva Dvořáková Nástupem na naši školu v roce 2007 se jí splnil sen být učitelkou a zároveň odbornicí přes výživu. Přednáší na 1. lékařské fakultě budoucím nutričním terapeutům. Provozuje vlastní nutriční poradnu. Andrea Veselá, Renáta Sturmová, 3. NA
S kým byste se na této stránce rádi setkali v příštím čísle Drobků? Své návrhy nám zasílejte na redakční e-mail.
10
Kdo si píše, nezlobí V tomto čísle se vracíme k poesii psané studenty, respektive studentkami. Na literární příspěvky od druhého pohlaví zatím jenom čekáme. Možná mezi mladými tvůrci stále ještě převládá názor, že psaní poesie je natolik romantickou záležitostí, že se pro novodobé rytíře nehodí. Rádi bychom vás na stránkách Drobků přesvědčili o opaku, proto vás vyzýváme k tomu, abyste i vy přispěli do rubriky, které vládne zatím jenom ženské pohlaví. Pavlína Vočková
OTEVŘI OČI
CESTA DO LESA
VAN GOGH
Otevři oči,
(aneb Vyprávění starce) Útroby tvé jsem prošel mlád, co jsem se zde nachodil, naháněl zde mnoho koňských stád, byl to můj sen, co jsem tu snil, co jsem se zde nachodil, jak v zimě, tak v létě, zmrzlý až na kost jsem byl a za horkého slunce mě pot polil, co jsem se zde nachodil, šťastný i zklamaný, Utíkával jsem se schovávat sem potají, to jsem ještě býval mladý, cesta dlouhá a kopec strmý, nyní jsem však dědek starý, a tudy už skoro nechodím, vzpomínka na tento smrk a vyrytá srdce zamilovaných, poznal jsem ji zde, a dnes cítím tu vůni květin, od té dívky zalévaných. Cesta k lesu, který jsem tak miloval, a jako mladý hoch jsem se zde potuloval, nyní mě již v kříži pobolívá, slza mi ukápla na lesní cestě, člověku se s mladou vzpomínkou lépe usíná. Dojemné toť je vzpomenutí, starého dědka zapomenutí, cesta do lesa, kterou už nikdo nechodí, cesta do lesa, kterou se od starce nikdo nedoví, zvoní zvony na zvonici, došel na konec lesní cesty, umřel hrdý a zaťaté měl pěsti.
Ucho si uřízl,
přivítej ráno. Copak se ti v noci za sen zdálo? Byl jsi tam hrdinou, bránil jsi davy? Za touhle vidinou není nic snahy. Chtěl bys princeznu jako tu z pohádky, sám se však nezmůžeš, na víc než na hádky. Měl by sis vážit víc všeho, co máš, ne, že to jako vždy zase hned vzdáš. Těm, co tě zklamali, šanci víc nedáváš, přece sám nevěříš že si tím pomáháš. I přes tvé nálady svět se dál točí, ať se ti o mně zdá, až zavřeš oči. Kristýna Veinlichová, 4. LB Kdo si píše, nezlobí, o hodinách všechno ví. Chytrolín či blbeček, zápis mimo stoleček. Podtrhává barevně, vypadá to zábavně. Ten, kdo na to prdí, slzy potom roní, když pak místo jedničky, padají mu kuličky. Andrea Veselá, 3. NA
B. S.
A čím přispějete do příštího čísla vy?
11
byl to blázen, zrzavými vlasy hlavu pokrytou měl, a v rukou krvavou lázeň, nejlepší být chtěl, rodina prostá, dopisy jeho zaplňují slova sprostá. Nebyl spokojen v tomto světě, malíř, který se nenalézá v žádné větě. Do polí s múzou zabloudil, štětec a plátno s sebou si vzal, a jeho nejznámější obraz namaloval. Avšak se zbláznil, poznal sám sebe, byl to malíř, který teď maluje nebe. Slunečnice v galerii, Van Gogh poznal nostalgii. B. S.
Drb(k)y aneb Jak to vidí Mr T. Shirt U Tří bříz Dvě spojené budovy naší školy skrývají nejedno tajemství. Právě po těchto věcech pátrá náš malý tým, který rozbouřil vody reportáží z vánočního večírku. Poslední měsíc jsme propátrávali budovu B, vše začalo tzv. z gruntu od přízemí. Přinášíme opravdovou výživnou historickou bombu spojenou s naší kuchyní. Díky náhodě jsme se dozvěděli, že kuchař, který nám všem vydává u okénka hlavní chod každý den, je z hoteliérské rodiny, která vlastnila na okraji Prahy známý hotel U Tří bříz. Historické anály mluví jasně: kapacita 30 lůžek a kuchyně každý den schopna během obědů nakrmit na stovky strávníků. Toto ubytovací zařízení se nacházelo ve starých Strašnicích, kde jsou ještě pozůstatky původní vesnické zástavby, a dnešní asfaltová silnice kopíruje bývalou formanskou cestu. Někde v těchto místech blízko parku Gutovka stával všemi starousedlíky milovaný hotel U Tří bříz, jenž se později pyšnil jednou z nejmodernějších kuchyní zájezdních hostinců a hotelů tehdejší předválečné doby. „Pamatuji si už jen na tu zelenou fasádu, chodila jsem pro tatínka, aby už ze zahrádky šel domů, že si ho maminka žádá,“ podává svědectví devadesátiletá Marie Joklová a nezapomene pochválit výbornou kuchyni, za kterou přijížděla i tehdejší smetánka centra Prahy. „Několikrát jsem na vlastní oči viděla vrchního policejního radu, jak se futruje typickými strašnickými mrkvovými knedlíky*,“ dodává paní Joklová s úsměvem *tzv. strupaťáky pozn. red.
Vždycky když pánové z Prahy nevyjedli celou kuchyni, pan hoteliér vycházel na ulici za chudinou a vše rozdával s vařečkou a hrncem u pasu, takový soucitný zvyk mnohokrát přilepšil chudým rodinám. Zvyk uchoval si v krvi až do dnešních dnů i potomek slavného hoteliéra ze Strašnic, který se taktéž vždy zcela vydá k velké radosti svých strávníků. Budova bývalého hotelu díky neuznaným restitučním nárokům chátrá. Snad jen díky tomu vděčíme za jídlo hotelové kvality u nás ve škole.
Anketa Zeptali jsme se letošních maturantů: Čeho se nejvíce bojíte u maturity? Alice, 4. LA: Nevím, jestli se dá přesně určit jen jediná věc. Ale nejvíce mě stresují lidé okolo, takže se pak bojím a vlastně ani nevím přesně čeho. Občas mám pocit, že nás všichni spíš děsí, než podporují. Maturita je zkouška dospělosti, ne zkouška na život a na smrt. Měli bychom ji brát jako ukončení jedné životní etapy a zároveň jako přivítání něčeho nového. Alexandra, 4. ZB: Nejvíce se asi bojím angličtiny. Je toho vážně hodně a nestíhám se připravovat. Gabriela, 4. MA: Hodně se bojím somatologie. Měli jsme ji jen v 1. a 2. ročníku a jak se to teď všechno po dvou letech učím, nedokážu si moc představit, že o některém tématu budu mluvit před komisí. Také se samozřejmě bojím, že nervy zapracují a já budu mít během zkoušení okno - to se mi stává často. Ale asi nejvíc se bojím, že neodmaturujeme všichni. Přála bych si, abychom pak mohli společně slavit a ne zapíjet smutek. Lucie, 4. LB: Je těžké říct, čeho se bojím nejvíc, protože je to první obrovská zkouška a je to pro mě a pro všechny maturanty něco nového. Ale nejvíc se asi bojím obhajoby své maturitní práce a zkoušky z chemie. Roman, 4. MA: Hrozně se bojím, že zaspím a přijdu pozdě. Tomáš, 4. NA: Asi nejvíce se bojím zkoušky z angličtiny, protože mi angličtina moc nejde. Kristýna Veinlichová, 4. LB
Soutěž Nová soutěž je tady! Hledejte Drobky v rukách konzumentů! Sledujte, kdo, kdy, kde a s jakým zaujetím čte Drobky! Můžete vyfotit své spolužáky, učitele i další zaměstnance školy. Pokud takovou situaci zvěčníte, máte šanci vyhrát dva lístky do kina. Fotky mohou být reálné, ale i stylizované. Vítané jsou momentky i umělecké počiny. Záleží jen na vás, zda se cítíte být spíše lovci okamžiků nebo jejich tvůrci! Jako inspiraci přidávám fotku ze svého mobilu. Patří mezi momentky a vznikla spontánně v našem kabinetě, když s mým kolegou nebyla vůbec žádná řeč. Třikrát se zeptáte na to samé a odpověď žádná! Vypadá to, že se Tomáš trochu začetl… A jako typická žena si ráda rýpnu do mužské ješitnosti: Tome, nebyl to zrovna tvůj článek, co tě tak pohltil a zaujal? Na vaše příspěvky se těšíme do konce dubna na adrese
[email protected]. Veronika bude mít tuto soutěž na starosti a seznámí celou redakci s došlými fotografiemi. O vítězi se bude hlasovat na redakční radě. Hodně zdaru lovcům i tvůrcům. Šanci máte všichni!!! Pavlína Vočková Patří nám část nástěnky vedle učebny A210! Máme zde i schránku, do které můžete vhazovat své odpovědi na soutěžní otázky, ohlasy na naše články i vlastní příspěvky. Komunikujeme s vámi také prostřednictvím e-mailu:
[email protected]. Zároveň se těšíme na všechny nové redaktory, takže neváhejte! Drobky – školní časopis pro studenty, zaměstnance a příznivce VOŠZ a SZŠ 5. května 51 – vychází jednou za školní čtvrtletí – třetí číslo – duben 2014 – počet výtisků 120 – vydává VOŠZ a SZŠ 5. května 51, Praha 4. Redakce: Tereza Brychcínová, Tomáš Hadrava, Diana Chrpová, Helena Jirkovská, Tomáš Niederhafner, Pavlína Vočková (senioři) a Lucie Bartoušková, Kristýna Kadlasová, Anežka Müllerová, Veronika Sekyrová, Renáta Sturmová, Karolína Štréblová, Kristýna Veinlichová a Andrea Veselá (junioři). Grafická úprava: Tomáš Prückner. Za fotky ze školních akcí děkujeme Renatě Chmelové.
12
