Portfolio Wolfgang Wiesen
Když mu bylo osm let, v roce 1959, dostal svůj první fotoaparát Kodak. Pod otcovým vedením se ho učil používat a samozřejmě prvními objekty nově objevené vášně se stali členové jeho rodiny. Později pokračoval fotografováním rostlin, zvířat, krajin a architektury, což jsou jeho oblíbená témata do dnešních dnů. Velmi oblíbenými objekty jsou pro něho jakékoli neobvyklé tvary, ať jsou dílem člověka nebo přírody. Během univerzitních studií se naučil pracovat v temné komoře a všechny zvětšeniny na výstavy a soutěže si zhotovoval sám. Velice rád přitom používal černobílý infračervený film. Jeho snímky se již objevily v řadě fotografických časopisů. Plodem jeho spolupráce se známým německým básníkem Johannesem Kühnem se stala kniha s básněmi a černobílými fotografiemi Hab ein Auge mit mir (Půjč mi svoje oči). Je členem Německé fotografické asociace a FIAPu, v roce 2000 obdržel titul EFIAP. Mezi své úspěchy počítá také vítězství ve fotosoutěži německého deníku Blende roku 1998. V poslední době už používá jen digitální techniku. Více z jeho práce na www.wwfoto.de
Text Ludvík Baran
Fotogenie vznešeného 40
PhotoArt Leden 2007
SPEKTRUM viditelných barevných paprsků přesahuje infrazáření. Elektromagnetické „světlo“ má zvláštní schopnosti, umožňující uvidět okolní svět jinak. V jiném barevném podání. Zviditelňuje teplotní pole v přírodě, na lidském těle, proniká noční tmou a vidí v mlze. Před polovinou l9. století, kdy vznikla fotografie, byli objevitelé nadšeni ze zviditelnění jevové skutečnosti v normálním denním světle. Technický pokrok a zkoumání emisních spekter jiných vlnových délek záření vedlo ke vzniku fotografické desky, která reagovala jen na tmavočervené a infračervené paprsky. Infrachromázie začali používat nejen technici v průmyslové výrobě pro zachycení stavby a stavu hmoty, ale také fotografové a filmaři, zaujatí zvláštním podáním světa. Infračervený materiál nezaznamenává modrou, má v omezeném spektru větší kontrast, ale zachovává ostrost, čitelnost do všech podrobností.
Wolfgang Wiesen, německý fotograf, který fotografuje právě na tento infračervený materiál, vyhledává záměrně motivy, které v jednoduchosti reflektují „magický svět“. Důležitým prvkem jeho krajin je černá obloha, která zgrafičťuje a dramatizuje obraz. „Zhmotněná tma“, ve které se zjevuje šedobílý svit, je jako vypreparovaný kosmický prostor, který sestoupil na zemi. Tonalita objektů se mění, ale směr světla a stín zůstává. Tam, kde ho Wiesen vyloučil ze stavby obrazu na snímku Fasáda, vzniká „grafi ka“ Mondrianovského stylu, která se omezuje na výtvarné dělení plochy. A podle charakteru objektu nemusí mít stabilní základnu. Obraz můžeme obracet libovolné i vzhůru nohama. Takovou manipulaci nelze udělat s obrazem palmy a kulovitě tvarovanými cypřiši, protože mají stín a obloha není zcela černá. Oblačné opary
dosvědčují, že je to prostor, i když tu chybí obzor. Chlorofyl vnímá materiál jako bílou světelnou stopu i s půltónem stínu. V kompozici hraje roli diagonála tvořená kmenem palmy. V pozorování na šířku běží zleva napravo, na výšku zprava nalevo.Kulovité cypřiše jsou stabilnější na šířku. V postavení na výšku se do obrazu svými hmotami „vnucují“. Je-li tmavá obloha prostorem, ne plošným nekonečnem, pak postavení na výšku logicky určuje bílý obláček. Je osvětlený shora. Motiv má mimořádnou dynamiku zobrazením čtrnácticípé hvězdice palmových listů, která se promítá na tmavém podkladu odlehčeně, vzdušně, zatímco koule vršené na sebe jsou hmotné jako dva „sněhuláci“, zatížení stínem. V poněkud přehnané asociaci je to výbuch žhavé komety nad ledovým povrchem země.
Palme
PhotoArt Leden 2007
41
Fassade
42
PhotoArt Leden 2007
Grabmale
Portfolio Wolfgang Wiesen
PhotoArt Leden 2007
43
Jiná studie téhož autora zachycuje poeticky palmový háj, působivý rytmem štíhlých kmenů, seřazených v uvolněných dvojicích bez překrývání. Autor našel správné stanoviště i pro druhou řadu palem. Zde se uplatňuje také známá poučka „prostor neuvidíš, dokud nedohlédneš k obzoru“. Obzor a popředí s velkými balvany v pusté, holé krajině má ovšem větší hloubku, kterou posiluje boční protisvětlo. Bez plastického osvětlení by obraz byl už jen nezdařilým popisem. Rukopis autora se vyznačuje výběrem objektu, záměrnou stavbou prostoru nebo jeho rušením. Pravoslavný hřbitov kamenných hrobek s opakovaným motivem křížů na černém pozadí fascinuje klidem, tichem, „věčností“. Všichni zde ležící jsou si rovni, i když v životě měli různý status a třeba byli i nesvorní, nyní jsou si blízcí a musí se spokojit
44
PhotoArt Leden 2007
se stejně velkým místem. Fotogenie tvarů, světla, stínu hrobek, a „věčné“ černé noci dává snímku vznešenost, ale i nehybnost a chladný stereotyp. Nemohu vědět, zda měl Wiesen tento záměr, ale právem diváka je domýšlet, protože každý obraz jinýma očima jinak působí. Wiesen je perfekcionista, který vystačí s několika prvky pro vytvoření uzavřených celků. Světlo používá jako základní kreslící element se strohou dokonalostí. Magický svět, v němž je člověk obsažen stopami upravených stromů, řazením bílých pomníků bez nápisu na hřbitově ostrova, na němž se za života i po smrti musí spokojit člověk s přiděleným prostorem /řecký Santorini/. Svou dokonalostí a promyšlením obrazy přitahují, ale současně vyvolávají odstup, jaký pociťujeme při setkání s něčím vznešeným nebo neznámým.
Palmenallee
Steine >
Portfolio Wolfgang Wiesen
PhotoArt Leden 2007
45
