SNOW
Foto: Radek Holub, SNOW
orbis pictus
104
HLAVNÍ MĚSTO SNĚHU
Tak jako se slavné osobnosti do našeho povědomí usazují jako ikony a těžko uvěříme, že jsou to obyčejní smrtelníci, tak mají v myslích lyžařů ustlána do snobů 1. cenové i slavná zimní střediska. Máme je za hníz os se zdá být jedním z takových hnízd. skupiny, skrz naskrz prosáklé pompou. Dav rnit virtuální obrazová návštěva. Vítejte! Ostych před jeho leskem vám pomůže zmí
Foto: Davos Tourismus
Text: Radek Holub
105
MĚSTEČKO SE ČTVRTĚMI DORF A PLATZ Foto: Davos Tourismus
SE ROMANTICKÝM NÁHORNÍM ÚDOLÍM TÁHNE PONĚKUD ŠEDIVĚ.
Tak to je ten Davos! Neznalého návštěvníka docela překvapí architektura – jedna betonová kostka vedle druhé, tradiční sedlovou střechu aby jeden pohledal. Není to ovšem jen tak nějaká ignorance alpské přírody: rovná střecha pokrytá sněhovou čepicí prý výborně izoluje dům, nehrozí ani pád „střešní“ laviny. Moderna bez jakýchkoliv ornamentů do města zavítala s věhlasem zdejších tuberkulózních léčeben na přelomu 19. a 20. století. Bylo třeba, aby lázeňské budovy plnily vysoké hygienické nároky, byly dobře prosvětlené a měly lodžie pro relaxaci na čerstvém vzduchu – proto davoští celé město přestavěli a zároveň se rozhodli, že už ani nic jiného nedovolí. Dnes jsou nároky opět jiné, ale sklo-betonový styl zůstal.
Protáhlé město, rozlehlejší než Curych (!), sestává ze dvou čtvrtí – Dorf a Platz, která již dávno srostla jako siamská dvojčata. Někdejší sanatoria se proměnila v luxusní hotely, přibyly obytné domy (žije tu přes 12 tisíc obyvatel), obří kongresové centrum a obligátní městská infrastruktura s muzei, galeriemi a obchody. Je to nakonec docela praktické – přinejmenším kvůli nákupu v levných supermarketech.
SNOW
Foto: Radek Holub, SNOW
orbis pictus
106
APRÉS-SKI V PALMOVÉM BARU POD JAKOBSHORNEM.
ILUZE PLÁŽOVÉ POHODY JE DOKONALÁ…
Foto: Petr Socha, SNOW
PŘI PLÁNOVÁNÍ PRAŠANOVÝCH LINEK ZA
NEJISTÝCH LAVINOVÝCH PODMÍNEK POSLOUŽÍ MAPA S BAREVNĚ ODLIŠENÝM SKLONEM SVAHŮ (JAKOBSHORN).
Foto: Radek Holub, SNOW
Lyžařská aglomerace kolem Davosu a Klosters, tedy pět samostatných areálů (Parsenn, Jakobshorn, Madrisa, Rinerhorn a Pischa), bohatě ukojí běžného carvingového náruživce, freestylistu, cestovatele, co neusne klidně, dokud neskalpuje všechny svahy, a mile překvapí i freeridery. Právě o alternativy k ježdění po sjezdovkách je tu dbáno nadstandardně – až tak, že areál Pischa zůstane v nadcházející sezóně ponechán jen jízdě v panenském sněhu. Na všech velkých stanicích lanovek jsou poctivě aktualizované informace o lavinovém nebezpečí, některé prašanové sjezdy jsou značené v terénu, Jakobshorn disponuje i podrobnou mapou sklonu svahů. V každém areálu se udržuje nejméně jeden snowpark.
Foto: Davos Tourismus
107
„VÁNICE A SPOUSTY SNĚHU TOHO ROKU ZOUFALE OMEZOVALY
KAŽDÉMU, AŽ NA LYŽAŘE, POHYB POD ŠIRÝM NEBEM…“ O REKLAMU SE DAVOSU PO 1. SVĚTOVÉ VÁLCE POSTARAL SPISOVATEL THOMAS MANN.
Mísa na sníh „Ani minulou zimu nebylo o sníh věru nouze, ale proti tomu, co dokázala letošní zima, nebylo „mu otvírala nedostupná místa“ a „takřka to vůbec nic. Bylo to obludné a bez míry a vnukalo to duši pocit dobrodružnosti a výstřednosti před ní mizely překážky“). Zástupy Angličanů této sféry. Sněžilo den co den, celé noci, lehce, nebo byla chumelenice, ale sněžilo!“ Tak před- si začínají podávat dveře davoských hotelů stavil Davos světu romanopisec Thomas Mann, který tak vlastně trochu může za jeho následua podnikatelé klestí cestu masovému turismu. jící zimní rozmach. Za slávu ale Davos vděčí německému exilantovi, lékaři Alexandru SpenglePrvní zubačka vyjela na Parsenn v roce 1931, rovi, který už o 30 let dříve přilákal do tuberkulózních lázní ročně tisíce hostů, co se oddávali o tři roky později se rozjel první vlek (zároveň tzv. ležené a jiným lázeňským radovánkám. Lyžařský sport se ještě batolil v plenkách, ale vůbec první v Evropě) a o dvě desetiletí hrdina Mannova románu Kouzelný vrch – a sám autor – se nechal fascinovat touhou svobodpozději má Davos už dva kompletní lyžařské nějšího kontaktu s horami zpustošenými sněhem tak, že se lyžemi vybavil (tato vymoženost areály.
SNOW
orbis pictus
108
Foto: Radek Holub, SNOW
ÚNIK Z CIVILIZOVANÉHO PROSTORU ZVÁLCOVANÝCH SJEZDOVEK JE SNADNÝ.
O tom, že sněhový krunýř tu skutečně nebývá tenký, svědčí přítomnost vědecké základny pro výzkum sněhu a lavin (SLF). Proč jinak by se v roce 1942 usadili zrovna v Davosu, že. Tehdejší pionýři zkoumali spadlé laviny nebo je pokusně odpalovali a sledovali jejich rychlost a ničivý účinek, aby byli schopni je lépe předvídat, a chránit ohrožená obydlí. Dnes se zde shromažďují nejrůznější statistická data a výsledky pozorování z celého Švýcarska, skladují se vzorky z každého sněžení a sníh se tu k pokusným účelům dokonce i vyrábí. To vše nejen kvůli lavinám, ale třeba i výzkumu možné škodlivosti umělého zasněžování nebo následkům tání alpského permafrostu.
VIP Davos by se dal označit za hlavní město vědy v Alpách. Kromě toho, že je sídlem nejrenomovanějšího centra pro výzkum sněhu a lavin, se sem na semináře, konference a soustředění pravidelně sjíždějí lékaři, ekonomové a politici, dokonce i vrcholoví sportovci. Kongresmenů je ročně 8 % všech hostů! Vědecké lékařství zakořenilo už v dobách léčby tuberkulózy, dnes zde sídlí institut pro výzkum astmatu a alergií. Jednou ročně zasedají vlivné osobnosti na Světovém ekonomickém fóru. Věhlas zaseli také další davoští hosté, dokonce štamgasti – nejznámějším je princ Charles s rodinou, který se rád promenuje v šedivé kombinéze z 80. let (bydlívá ovšem v Klosters). Rádi zde pobydou členové britského parlamentu, švédský král nebo hvězdy jako Tina Turner, Sharon Stone či Richard Gere. Přisednout k někomu z nich na sedačku prý tak neobvyklé není.
Foto: Globe Media, Reuters
Z JAKOBSHORNU SE MŮŽETE „ZTRATIT“ DO ÚDOLÍ DISCHMATAL NEBO SERTIGTAL, Z OBOU SE VRÁTÍTE SKIBUSEM.
Foto: Petr Socha, SNOW, kaskadérka: Michaela Bučková
KAŽDÝ OBYVATEL MONSTEINU PRÝ ZKONZUMUJE 800 LITRŮ PIVA ROČNĚ. PIVO TU MÁ TOTIŽ MNOHO FOREM.
Foto: Petr Socha, SNOW
Tekuté zlato Monsteinu Kousek za hranicemi kosmopolitního střediska není po prominentech zase ani stopy. Ba je tu spíš pusto, horské vesničky tiše dlí v sevřeném údolí. A tu najednou – pivovar! Nejvýše položený v Evropě. Malá horská víska Monstein je díky němu podle místních držitelem světového rekordu ve spotřebě piva na obyvatele, údajně 800 l ročně. Pivo se v nadmořské výšce 1 627 m n. m. vaří při 91 °C a konzumuje se nejen v tekutém skupenství, ale i v sušeném hovězím mase anebo jako pivní sýr. Špinavě hnědou koulí je sýr proto, aby se odlišil od běžných sýrů. Fajnšmekři si smlsnou na pivní čokoládě. Při návštěvě tu můžete pít a jíst, co hrdlo ráčí, tak dlouho, dokud dokážete stát u barového stolku. Výdrž obvykle poleví, jakmile si přihnete k zwickelu – mladému pivu. Monsteinští přišli v 11. století z Wallisu a než začali vařit pivo, živili se letním pastevectvím a později těžbou dřeva a řezbářstvím. Historii i dobrý mok lze nasát v nejstarším dosud stojícím domě z roku 1644 – v hostinci.
Resumé Davos si říká globální vesnice. Je to trefné pro tu různorodou směsici hostů, do níž nakonec patří i obyčejní smrtelníci, kteří si přijeli „jen“ zalyžovat. Že tu nepřichází zkrátka, ale právě naopak, je zřejmé z lyžařské infrastruktury. Celkové náklady zásadně ovlivní typ ubytování – hotel a rezidenční dům přijdou dráže, jednodušší ubytovny mile překvapí. Regionální skipas (6 dní za 282 CHF, tj. asi 5 100 Kč) je ve srovnání s podobnou alpskou konkurencí dokonce o něco výhodnější. Švýcaři přejí dětem, a ty ušetří jen na permanentce dvě třetiny dospělé ceny. Příznivěji se projeví také vzdálenost Davosu, jež je zhruba na úrovni italských středisek.
