Fotbalové zlato do Rýnovic

Fotbalové zlato do Rýnovic Přebor Vězeňské služby České republiky v kopané skončil 21. května 2004 vítězstvím mužstva Věznice Rýnovice. Toto mužstvo se tak stalo druhým českým týmem reprezentujícím VS ČR na Mistrovství Evropy vězeňských služeb v kopané, které se konalo od 31. května do 2. června 2004 v Nymburce. Jako druhé se umístilo favorizované družstvo Vazební věznice Brno a na třetím místě skončili reprezentanti Věznice Znojmo. Slavnostního předávání cen se zúčastnili 1. náměstek generální ředitelky VS ČR PaedDr. Bohuslav Burkiewicz a 1. náměstek generálního ředitele Sboru vězeňské a justiční stráže Slovenské republiky plukovník Mgr. Milan Jašurek. Kromě hlavní trofeje vítěze přeboru a medailí předával PaedDr. B. Burkiewicz také zlaté sošky nejlepším střelcům a odznaky přeborníků VS České republiky v kopané. Letošního 4. ročníku přeboru se zúčastnilo osm týmů, které na základě výsledků z vylosovaných kvalifikačních skupin na přebor postoupily: Vazební věznice Ostrava, Věznice Rýnovice, Věznice Mírov, Vazební věznice Olomouc, Věznice Heřmanice a Věznice Znojmo. Družstva pořadatele (Věznice Valdice) a obhájce prvenství (Vazební věznice Brno) postoupila přímo.

Vítězné družstvo Věznice Rýnovice Výsledková listina: 1. Věznice Rýnovice 2. Vazební věznice Brno 3. Věznice Znojmo 4. Vazební věznice Ostrava 5. Věznice Mírov 6. Věznice Valdice 7. Vazební věznice Olomouc 8. Věznice Heřmanice

Zavedený systém losování přihlášených družstev do jednotlivých skupin přinesl na přebor vyšší kvalitu hry s výraznou převahou moravských týmů. Z českých týmů se na přebor probojovalo jen družstvo Věznice Rýnovice, které vyhrálo nad favority z Brna až na pokutové kopy. Přebor organizovalo generální ředitelství Vězeňské služby ČR ve spolupráci s Věznicí Valdice, která každoročně zabezpečuje přípravu fotbalového stadionu, ubytování a stravování hráčů, včetně jejich občerstvení na hřišti.

Trofej Přeboru Vězeňské služby ČR v kopané

Členové vítězného mužstva Věznice Rýnovice (nositelé odznaku Přeborník VS ČR v kopané): strm. Martin Kotyk (1972) nstrm. Jaroslav Cerman (1972) npor. Karel Čermák (1965) o. p. Michal Zámečník (1978) pprap. Michael Pilz (1971) o. p. Vlastimil Maňák (1975) strm. René Šimek (1975) nstrm. Bedřich Schneider (1966) o. p. Luděk Kulhánek (1957) strm. Slavomír Galbavý (1986) nstrm. Jaroslav Hušek (1976) por. Milan Rájek (1977) mjr. Bc. Martin Zange (1972) nstrm. Martin Vejprava (1967) nstrm. Pavel Vít (1967) o. p. Daniel Gregor (1967) Na přeboru byli vyhlášeni: nejlepší brankář: pprap. Vítězslav Trmal, Znojmo nejlepší hráč: o. p. Václav Knop, Mírov nejlepší střelec: npor. Jaroslav Kalous, Ostrava

Mjr. Bc. Martin Zange přebírá z rukou PaedDr. B. Burkiewicze odznak přeborníka

Text a foto LB

Vážení čtenáři, dovolte, abych začal citátem z projevu Václava Klause, který pronesl letos 18. března ve Valdštejnském paláci: „Určitě bychom měli usilovat spíše o redukci dnešního rozsahu zákonů formou revize existujícího stavu než pasivně podléhat z mnoha stran podporovanému extenzivnímu procesu tvorby nových, často velmi parciálních právních norem.“ Projev prezidenta republiky na půdě Senátu samozřejmě postihl objektivní společensko–politickou podmíněnost procesu zásadních změn v právním řádu České republiky. Odborná právnická veřejnost si uvedených problémů je a byla pochopitelně vědoma řadu let a naposledy v polovině devadesátých let minulého století byly činěny pokusy provést komplexní depuraci (očištění) právního řádu. Je ovšem smutnou pravdou, že nereálnost stanovených termínů (každý jeden pracovník legislativy, na všech ústředních orgánech státní správy, by musel podle harmonogramu stanoveného navrhovatelem komplexně posoudit denně přes 50 právních předpisů) ve svých důsledcích vedla k tomu, že se zamýšlená depurace vůbec neuskutečnila. Nejedná se totiž pouze o zákony, jejichž množství je samo o sobě značné. Musíme vzít v úvahu rovněž nepřehlednou řadu jejich následných novelizací, které představují pro adresáty ztížení orientace a často resultují ve ztrátu původní koncepce i systematiky zákona a v těch nejhorších případech se posléze vytrácí i sám původní smysl či, chceme-li, filozofie zákona. Z hlediska přehlednosti lze snad za ještě horší považovat situaci v oblasti prováděcích právních předpisů. Obecně aprobovaná potřeba sladění právního řádu ČR s právem ES se kromě nesporných pozitiv stala impulsem dalšího prudkého zbytnění našeho, již tak dosti rozsáhlého a přitom parciálního právního řádu. S blížícím se datem začlenění do EU přímo úměrně akcelerovaly i procesy směřující ke kompatibilitě právní úpravy. Nezbytnost slučitelnosti práva členských států EU je nezpochybnitelná a není nutné ji odůvodňovat. Odůvodnitelné ovšem mnohdy nejsou formy, kterými bylo této slučitelnosti dosahováno. Slučitelnost byla velmi často zaměňována za totožnost. A tak byly často směrnice EU, z nichž celá řada má navíc spíše povahu normativů technických než právních, převzata ve formě prostého překladu do našeho právního řádu. Překlad, byť doslovný anebo právě pro svoji doslovnost, logicky nemůže korespondovat s právním jazykem a pojmoslovím užívaným v českém právním řádu. Je nasnadě, že takovýto postup se dříve či později projeví negativně, ať již nežádoucí duplicitou některých konkrétních právních předpisů nebo obecně v oblasti interpretace a aplikace právních předpisů. Objektivním faktorem je společensko historická determinace procesu tvorby a přijímání zákonů a dalších právních předpisů. Promítá se logicky i do pojetí legislativní činnosti, jejího smyslu a cílů. Zcela pochopitelné jsou i opodstatněné změny v právní terminologii. Lze však zmínit další jev ovlivňující kvalitu i rozsah právního řádu České republiky, který je spíše projevem subjektivismu a voluntarismu. V poslední době se téměř zaklínadlem stalo tvrzení, že uskutečnění toho či onoho (z pohledu glosátorova) smysluplného záměru brání zastaralá, nedostatečná nebo dokonce neexistující legislativa. Zpravidla je poté zdůrazněna nezbytnost přijmout odpovídající „legislativní opatření“, popřípadě vytvořit žádoucí nebo ještě lépe „optimální legislativní prostředí“; rozuměj takové, které vystupujícímu umožní jeho záměr realizovat. Zvláště emotivně laděné vystoupení či písemný projev používá s oblibou slovního klišé, že je potřebné předmětnou problematiku „legislativně ošetřit“. Za takovou či obdobnou slovní ekvilibristikou se často skrývá neověřený, popřípadě spekulativní či lobistický přístup k právním úpravám. Vše, co bylo uvedeno, je samozřejmě pouze špičkou onoho příslovečného ledovce a může vyvolávat určitou skepsi. Zachovejme si však potřebnou míru optimismu, neboť jak historie opakovaně dokazuje: „Poznání vlastních chyb je prvním krokem k jejich odstranění.“

Z obsahu čísla 3/2004 Návštěva první dámy dolnosaského vězeňství Do České republiky přijela na pracovní návštěvu nejvyšší představitelka vězeňské služby Spolkové země Dolní Sasko Dr. Monika Steinhilperová.

Str. 2 Zpravodajství O tom, co se stalo v našich věznicích.

Str. 4–7, 26–30 Nemáme se za co stydět Jaké byly začátky Institutu vzdělávání Vězeňské služby ČR, proč vznikl a kdo stál u jeho zrodu? Jak vypadá jeho činnost dnes, jaké druhy a formy vzdělávání nabízí příslušníkům a zaměstnancům vězeňské služby? Odpovědi na tyto i další otázky dostanete od ředitele IV VS PhDr. Miloslava Jůzla.

Str. 9 Budoucnost malých věznic je ve specializaci Shodli se na tom ředitelé Věznice Karviná JUDr. Ján Lazár a Věznice Znojmo plk. Mgr. Milan Václavek. Navíc dávají návod, co se dá pro to udělat.

Str. 12 Mezinárodní semináře a konference pořádané Vězeňskou službou ČR v letech 1994–2002 Před konáním letošní mezinárodní konference o vězeňství v Kroměříži přinášíme stručný přehled o dosavadním průběhu těchto výjimečných akcí, pořádaných v České republice už více než deset let.

Str. 16 VDP má za sebou dětské nemoci Pohled na dosavadní působení církví v našich věznicích a vazebních věznicích okem vězeňského kaplana.

Str. 24 JUDr. Petr Veit, CSc. vedoucí oddělení pro organizaci a legislativu sekretariátu generální ředitelky VS ČR a člen odborné komise Legislativní rady vlády

Foto na první straně obálky: Kroměříž, místo konání mezinárodní konference o vězeňství v roce 2004 Foto na poslední straně obálky: Málo známý motiv z Mírova Autor Miroslav Jílek

Návštěva první dámy dolnosaského vězeňství Již podruhé navštívila Českou republiku nejvyšší představitelka vězeňské služby Spolkové země Dolní Sasko paní Dr. Monika Steinhilperová s doprovodem, který tvořili ředitel věznice Salinenmoor pan Hartmunt Huisgen, ředitel věznice Rosdorf pan Helmut Schütze a ředitel Kriminologické služby Dolního Saska pan Dr. Rolf Herrfahrdt. Paní Steinhilperová přijela s cílem co nejvíce se seznámit s každodenní prací Vězeňské služby České republiky, kterou s vězeňstvím Dolního Saska pojí již několik let rozvíjené přátelské vztahy.

Svou studijní cestu paní Steinhilperová zahájila ihned po příjezdu do Prahy dne 19. dubna 2004 společnou večeří s generální ředitelkou Vězeňské služby České republiky Mgr. Kamilou Meclovou za účasti členů vedení české vězeňské služby. Vězeňství v obou zemích je v řadě ukazatelů podobné, Dolní Sasko má přibližně stejný počet obyvatel jako Česká republika, ale zatímco u nás je 35 věznic,

Monika Steinhilperová

2

v Dolním Sasku je jich pouze 16 pro 7000 vězněných osob. Vzhledem k tomu, že němečtí kolegové vycházejí při výpočtu kapacity z kritéria 8 čtverečních metrů na vězněnou osobu, hovoří již o stavu přeplněnosti. Paní Steinhilperová k tomu řekla: „V současné době probíhá výstavba dvou věznic. I přesto po jejich dokončení nebude kapacita dostatečná, protože nadále stoupá počet vězňů.“

Výstava vězeňských prací v Brně (zleva PhDr. S. Haluzová, H. Schütze, H. Huisgen, Dr. M. Steinhilperová, plk. Mgr. L. Kula, Dr. R. Herrfahrdt)

Následující dopoledne si němečtí hosté ve Stráži pod Ralskem prohlédli Institut vzdělávání Vězeňské služby České republiky a společně s ředitelem Institutu PhDr. Miloslavem Jůzlem a jeho zástupcem JUDr. Oldřichem Hornou hovořili o formách profesní přípravy nových zaměstnanců a systému celoživotního vzdělávání českého vězeňského personálu. Paní Steinhilperová byla příjemně překvapena úrovní této školy a mimo jiné řekla: „Máme podobný systém, ale ne tak dokonale propracovaný. Určitě si z této návštěvy odneseme řadu podnětů a inspiraci k vylepšení našeho systému vzdělávání.“ Jen pět minut chůze je od školní budovy vzdálena Věznice Stráž pod Ralskem. Před vchodem paní Steinhilperovou uvítal ředitel věznice PaedDr. František Vach. Po krátké besedě s vedením věznice si členové německé delegace prošli celý areál, zejména je zaujalo oddělení se zvýšeným stavebně technickým zabezpečením, kde vykonávají trest zvláště nebezpeční odsouzení. Oddělení má kapacitu 40 lůžek a v době návštěvy bylo obsazeno 37 odsouzenými. Druhý den studijní cesty strávila paní Steinhilperová v Brně. Návštěva Vazební věznice Brno se uskutečnila na základě jejího zvláštního přání, neboť i v Dolním Sasku musí řešit problémy s poskytováním zdravotní péče o vězněné osoby a systém zdravotní péče v České republice ji z těchto důvodů zajímá. Ředitel brněnské va-

reportáž

zební věznice plk. Mgr. Luděk Kula si pro návštěvu připravil obrazovou prezentaci. Při prohlížení prvních fotografií a statistických údajů přicházely první dotazy. Delegace se zajímala například o činnost justiční stráže (personální stav VV Brno čítá k dnešnímu datu 113 příslušníků JS, zařazených ke 14 soudům a státním zastupitelstvím). Další otázky se týkaly systému řízení věznice, průměrné délky pobytu ve vazbě, činnosti kynologů a speciální jednotky. Prohlídka věznice začala návštěvou výstavy výtvarné a rukodělné činnosti vězněných osob, kde je umístěno téměř 200 exponátů od více než 80 osob. Při prohlídce návštěvních místností se hosté zajímali o systém návštěv, zajištění bezpečnosti a dozoru nad zákonným průběhem návštěv. Na oddělení pro výkon trestu odsouzených mužů v typu s dozorem a na oddělení pro výkon vazby obviněných žen paní Steinhilperová ocenila zejména čistotu, pořádek a disciplínu. Ve vězeňské nemocnici navštívila delegace pavilon psychiatrie a rehabilitace, kde je zajišťována odborná zdravotnická péče pro obviněné a odsouzené z celé České republiky. Zde se hosté zajímali zejména o systém přijímání z věznic k léčení (akutní péče – pozorování – léčení), ošetřovací plány, nejčastější diagnózy atd. V rehabilitační části měla návštěva příležitost vidět pracoviště magnetoterapie, fyzioterapie a vodoléčby. Snad největším překvapením pro

české vězeňství 3/2004

hosty byl rehabilitační bazén, kde se ozývala jen slova jako „schön“ a „sehr gut“. V odpoledních hodinách zavítala delegace na hrad Špilberk, někdejší sídlo přemyslovských knížat a moravských markrabat, v 18. století přeměněné v pevnost a těžké vězení. Mezi nejsilnější zážitky z brněnských kasemat patřily zejména „josefinské kobky“, jinak „hroby pro živé“ – dřevěné komůrky pro nejtěžší zločince, odsouzené k přikování na doživotí ve tmě. Došlo i na krátkou procházku historickým centrem města. Večerní besedy v brněnské věznici se zúčastnil také ředitel Věznice Kuřim plk. PhDr. Jiří Mezník a ředitel Vazební věznice Břeclav Bc. Ivo Kadlec. Diskuse se točila zejména kolem otázek zajištění bezpečnosti věznic a v této souvislosti paní Dr. Monika Stein-

hilperová přišla s návrhem uspořádat v některé věznici v Dolním Sasku workshop na téma: „Kolik skutečně musí stát bezpečnost?“

Na programu posledního dne studijní cesty byla prohlídka Věznice Mírov, kde se zasvěceným průvodcem stal ředitel plk. Mgr.

Německá delegace v doprovodu ředitele věznice plk. Mgr. Vladimíra Langa na hradbách Mírova

Vladimír Lang. Hosté z Dolního Saska si prošli modernizované prostory někdejšího hradu a zajímali se zejména o elektronické zabezpečení věznice. Při krátké besedě s vedením věznice se paní Steinhilperová zajímala o péči o zaměstnance a využívání fondu kulturních a sociálních potřeb pro vězeňský personál. Studijní cesta byla 21. dubna zakončena v Praze při společné večeři s nejvyššími představiteli českého vězeňství, na kterou pozvala paní Steinhilperovou generální ředitelka Vězeňské služby České republiky Mgr. Kamila Meclová. Milí hosté z Dolního Saska nešetřili slovy chvály a jejich hodnocení dojmů z průběhu návštěvy vyznělo také jako upřímné poděkování všem zaměstnancům Vězeňské služby ČR. red

Dr. M. Steinhilperová a plk. PaedDr. F. Vach v kapli Věznice Stráž p. R.


reportáž

3

Delegace VS ČR na konferenci v Sársku i Lucembursku Ve smyslu dlouholeté spolupráce s vězeňstvím Spolkové republiky Německo, konkrétně se Spolkovou asociací ředitelů věznic, byla Vězeňská služba České republiky vyzvána k účasti na mezinárodní konferenci, konané ve dnech 3. až 7. května 2004 v Evropské akademii v sárském Nonnweiler–Otzenhausenu na téma „Evropská spolupráce ve vězeňství“. Kromě účastníků ze všech spolkových zemí přijely delegace vězeňských služeb České republiky, Francie, Holandska, Itálie, Maďarské republiky, Polské republiky, Slovenské republiky a Švýcarska. S přednáškami vystoupil mimo jiné také ministr spravedlnosti spolkové země Porýní–Vestfálsko H. Metin, dále Dr. Ch. von Butlar z Evropského institutu Univerzity Saarbrücken, Dr. S. Vöringer z Institutu politických věd Univerzity Kiel, prof. Dr. H. Bartsch za EU a Ch. Lehman ze Spolkového ministerstva spravedlnosti. Česká delegace, vedená generální ředitelkou VS ČR Mgr. Kamilou Meclovou, se prezentovala přednáškou zaměřenou na současný stav českého vězeňství a po je-

jím ukončení zodpověděla generální ředitelka veškeré otázky vyšlé z auditoria. Jako podklad byly delegátům poskytnuty i tříjazyčná oficiální publikace „České věznice“ a anglická verze Ročenky Vězeňské služby ČR. V průběhu čtvrtého konferenčního dne byla slavnostně podepsána dohoda o zásadách spolupráce mezi vězeňskými službami České republiky a Dolního Saska. Delegáti během konference navštívili Lucembursko, prohlédli si Mezinárodní soudní dvůr a jako diváci se účastnili projednávání žaloby Evropského společenství proti Nizozemskému království ve věci údajného rozdílného přístupu této země k zahraničním podnikatelským subjektům při pod-

Pracovní návštěva ze Slovenska Ve dnech 18.–21. května 2004 navštívil Českou republiku 1. náměstek generálního ředitele Sboru vězeňské a justiční stráže Slovenské republiky plk. Mgr. Milan Jašurek. Během prvního dne pobytu ho přijala generální ředitelka Vězeňské služby ČR Mgr. Kamila Meclová. V dalších dnech se při návštěvě expozice Památníku v areálu Vazební věznice Praha–Pankrác zajímal o historii a současnost Vězeňské služby ČR a v doprovodu 1. náměstka generální ředitelky

VS ČR PaedDr. B. Burkiewicze si prohlédl historický střed Prahy. Ve Stráži pod Ralskem se v Institutu vzdělávání VS ČR věnoval výměně zkušeností týkajících se vzdělávání vězeňského personálu. Na-

K. Meclová a R. Herrfahrdt při podpisu dohody s vězeňskou službou Dolního Saska nikání v oblasti bezpečnostních agentur. Zajímavá byla rovněž návštěva relativně moderní věznice „Centre Pénitentiaire de Luxembourg“. V průběhu konference, zejména při osobních jednáních, byl velký zájem o cílenou spolupráci mezi jednotlivými věznicemi. Velmi pozitivní roli při diskusích sehrály i informace účastníků studijní a pracovní návštěvy z Dolního Saska v Praze, kteří upozorňovali na dobré zkušenosti a praxi v českých věznicích, kde i s relativně omezenými prostřed-

vštívil rovněž Věznici Jiřice, kde mj. ocenil moderní stavební řešení jejího areálu. Poslední den pobytu věnoval návštěvě Valdic. Ředitel zdejší věznice plk. JUDr. Karel Kocourek mu nejprve představil jednu z největších věznic ČR, provedl ho specializovaným oddělením pro výkon doživotních trestů a na závěr pozval na fotbalové hřiště, kde právě vrcholil Přebor VS ČR v kopané. Mgr. Jašurek tak byl přítomen posledním minutám utkání, v němž se právě rozhodovalo o tom, které mužstvo bude reprezentovat na Mistrovství Evropy vězeňských služeb v kopané. Osobně pak mohl pogratulovat zástupcům vítězného mužstva Věznice Rýnovice. Ve sportovním duchu a v přátelské atmosféře pan náměstek při rozloučení přislíbil, že do Nymburka na mistrovství Evropy přijede, tentokrát spolu s generálním ředitelem Sboru vězeňské a justiční stráže Slovenské republiky gen. JUDr. Oto Lobodášem. Lubomír Bajcura

Zleva K. Kocourek, M. Jašurek, B. Burkiewicz

4

zprávy

ky lze dosáhnout např. v oblasti signálně zabezpečovací techniky velmi dobrých a srovnatelných výsledků. Česká delegace splnila na mezinárodní konferenci svou profesní i společenskou úlohu, prezentovala naše vězeňství jako moderní a dynamickou součást společnosti, která se zabývá problematikou a možnostmi, jež jsou v rámci daných ekonomických podmínek srovnatelné se současnými evropskými trendy. red

PRAHA l Generální ředitelka Vězeňské služby České republiky Mgr. Kamila Meclová udělila 6. dubna letošního roku nadporučíkovi Marku Kloudovi (na snímku), strážnému 1. třídy Justiční stráže, medaili Vězeňské služby České republiky 3. stupně za záslužný čin v souvislosti s výkonem služby a za projev statečnosti a obětavosti. Nadporučík Martin Kloud zadržel letos v březnu nebezpečného ozbrojeného vězně při pokusu o útěk. red


Pietní shromáždění k uctění památky obětí nacismu

Porada tiskových mluvčích

Tradiční pietní shromáždění k uctění památky obětí nacismu ve Vazební věznici Praha–Pankrác se uskutečnilo 7. května 2004. Shromáždění připravil Kabinet dokumentace a historie VS ČR ve spolupráci s Vazební věznicí Praha–Pankrác. Účastníci byli přijati v zasedací místnosti generálního ředitelství a uvítáni 1. náměstkem generální ředitelky PaedDr. Bohuslavem Burkiewiczem a vedoucím Kabinetu dokumentace a historie PhDr. Alešem Kýrem. Za ministerstvo spravedlnosti se zúčastnil JUDr. Jan Vidrna, za rejstřík trestů Ing. Zdeněk Krátkoruký, za Vrchní soud Praha JUDr. Vladimír Stibořík, za GŘ VS ČR PaedDr. Burkiewicz. Přítomni byli též ředitel

v letech 1939–1945. Pohnuté události tehdejších let vzpomenul také ředitel vazební věznice JUDr. Jaroslav Gruber. Každoroční květnová vzpomínka a uctění památky obětí nacismu je tradičním vyjádřením úcty obětem nacismu v průběhu druhé světové války a padlým v Pražském povstání. V průběhu válečných let byly zatčeny 72 osoby, které byly zaměstnány ve vězeňství. Z toho

Účastníci pietní slavnosti vzdali hold popraveným mučedníkům Institutu vzdělávání VS ČR PhDr. Miloslav Jůzl a místostarosta městské části Prahy 4 Bohumil Koukal, za ČSBS Vladimír Mochal a Jeroným Lány. Pietní akt začal v 10 hodin položením kytice k pamětní desce, připomínající oběti nacismu z řad pankráckých dozorců, která je umístěna ve vstupních prostorách rejstříku trestů, a pokračoval umístěním věnce pod pamětní desku JUDr. Emila Lányho, který byl významnou osobností české justice a vězeňství i účastníkem protifašistického odboje. Aktéři se dále odebrali do prostor pankrácké věznice, kde položili kytici v Památníku Pankrác a uctili antifašisty a české vlastence, kteří zde byli popraveni v letech 1943–1945. PhDr. Aleš Kýr připomenul v krátkém proslovu historické události související s pankráckou věznicí


13 z Olomouce, 11 z Českých Budějovic, 22 z Valdic, 1 z Klatov, 5 z Plzně, 4 z Moravské Ostravy, 1 z Tábora, 4 z Jihlavy, 3 z Pankráce, 1 z Jičína, 3 z Chrudimi, 2 z Brna, 2 z Hradce Králové. V roce 2000 bylo vyjádřeno pochvalné uznání Ministerstva spravedlnosti České republiky udělením diplomu bývalému dozorci vězňů Václavu Hronovi za zásluhy v odboji dne 5. května roku 1945 při odzbrojování členů gestapa a zaměstnanců německé vyšetřovací vazby a za osvobozování českých vlastenců z pankrácké věznice. Václav Hron zemřel před deseti lety. Byl posledním ze skupiny českých dozorců, bez jejichž zásahu by Němci podminovaný objekt zničili a vězni by se z cel smrti nikdy nedostali na svobodu. Text a foto Eduard Vacek

PhDr. Jiří Pondělíček (uprostřed) při výkladu PŘEDNÍ LABSKÁ l Ve dnech 28.–30. 5. 2004 se konala v zotavovně Přední Labská porada tiskových mluvčích věznic a vazebních věznic. První den odpoledne proběhly neformální diskuse k problematice práce tiskových mluvčích. Dopolední program druhého dne zahájil vedoucí oddělení pro styk s veřejností Ing. Miroslav Jílek. Ve svém vystoupení zhodnotil, jak se od podzimní porady tiskových mluvčích dařilo plnit úkoly vyplývající z komunikační strategie vězeňské služby. Velkou pozornost věnoval i úloze Public Relations pro vytváření image Vězeňské služby ČR a nutnosti dát této činnosti význam, který si zaslouží, neboť se nejedná o žádný momentální módní výstřelek, ale nedílnou součást práce všech organizačních jednotek vězeňské služby. Další část porady se týkala spolupráce tiskových mluvčích s redakcí časopisu České vězeňství a tvorby webových stránek věznic a vazebních věznic i celé vězeňské služby. Na problémy a nedostatky v této oblasti upozornil ve svém vystoupení PaedDr. Lubomír Bajcura, jenž zároveň účastníky porady

seznámil s řadou konkrétních návodů, jak se s nimi vypořádat. Odpolední program byl věnován hlavně diskusi o práci tiskových mluvčích. Vyšla z ní řada podnětů, jak si mají budovat svou pozici, co lze zlepšit na spolupráci s médii, ale i s pracovníky a služebními funkcionáři organizačních jednotek a pracovníky oddělení pro styk s veřejností GŘ VS. Dopoledne třetího dne vyplnilo vystoupení PhDr. Jiřího Pondělíčka, který bývá častým a oblíbeným hostem porad tiskových mluvčích. Velmi poutavou formou vysvětloval zásady psaní tiskové zprávy, která patří mezi nejdůležitější a nejpoužívanější novinářské žánry. Při praktickém cvičení si pak všichni mohli sami vyzkoušet, jak správně tiskovou zprávu psát, popřípadě jak dále ji rozvádět do jiných žánrů. Porady tiskových mluvčích se postupně vyvíjejí a tematicky mění. To, že je značná část jejich programu věnována možnosti výměny názorů a zkušeností, je přínosem jak pro jejich vlastní práci, tak pro celou mediální strategii VS. Ludmila Kurdíková

Tiskoví mluvčí věznic a vazebních věznic

zprávy

5

Ukázka umění příslušníků VS ČR PRAHA–PANKRÁC l Pořádně se zapotili příslušníci z Vazební věznice Praha–Pankrác, když překonávali odpor ozbrojeného narušitele pořádku a bezpečnosti při soudním líčení u Městského soudu v Praze. Pachatel byl přemožen a odevzdán do rukou spravedlnosti. To byla modelová ukázka zákroku zvláštní eskortní skupiny a justiční stráže, kterou se ve středu 12. 5. 2004 prezentovala Vazební věznice Praha–Pankrác na Dni otevřených dveří Městského soudu v Praze. Zájem veřejnosti byl značný. Odhaduje se, že u soudu přivítali více než tři tisíce návštěvníků, a tak se eskorta vězeňské služby musela pořádně ohánět. Na odpočinek nebyl čas. Ten stačil tak na úpravu výzbroje a výstroje a zákrok se opakoval. Potěšitelné je, že mezi občany bylo hodně

mladých lidí, jak jednotlivců, tak školních skupin. Reakce veřejnosti byla spontánní a diváci neskrývali uznání a svůj obdiv příslušníkům ze zvláštní eskortní skupiny. Dotazy na činnost vězeňské a justiční stráže nebraly konce. Občanům organizátoři nabídli mimo jiné expozici výstroje a vý-

zbroje příslušníků vězeňské služby a cyklus přednášek o hlavních úkolech tohoto sboru. Zajímavými exponáty z historie vězeňství přispělo také Muzeum Vězeňské služby ČR. Součástí Dne otevřených dveří byla beseda s ministrem spravedlnosti JUDr. Karlem Čermákem a předsedou městského soudu JUDr. Janem Sváčkem. Diváci

měli možnost při práci sledovat známé osobnosti justice – soudce, státní zástupce i advokáty, které vídají na televizních obrazovkách. Mezi nimi nemohl chybět ani „zpívající právník“ Ivo Jahelka. Pro občany soudci připravili ukázky fiktivních soudních jednání a přehlídku doličných předmětů; mezi nimi byla například rakev, coby nástroj vydírání. Zaměstnanci z Vazební věznice Praha–Pankrác svým vystoupením přispěli k popularizaci Vězeňské služby mezi veřejností a zejména prohloubili další vztahy a spolupráci s Městským soudem Praha, které jsou tradičně na velmi dobré úrovni. Příslušníkům za jejich úsilí vyjádřili poděkování předseda městského soudu JUDr. Jan Sváček a ředitel vazební věznice JUDr. Jaroslav Gruber. Mjr. Mgr. Miroslav Krídlo

HEŘMANICE l Již sedmý ročník tradičního branného závodu pořádala Věznice Heřmanice ve dvou dubnových termínech v nádherném okolí vodní nádrže v Suchých Lazcích na Opavsku. Chuť zvítězit, reprezentovat věznici na přeboru vězeňské služby, nebo jen snaha překonat sám sebe po dlouhé zimě a porovnat svůj výkon s výsledky dosaženými v minu-

lých ročnících přivedla na start téměř osm desítek závodníků rozdělených do tří věkových kategorií. Běh členitým zalesněným terénem, hod granátem na cíl vzdálený 25 metrů a střelbu ze služební pistole absolvovali ti nejrychlejší za necelých dvacet minut. Za každé nezasáhnutí terče při hodu granátem na cíl nebo při střelbě z pistole postihla závodníka třicetise-

kundová penalizace, která se přičítala k dosaženému času. Nejúspěšnějším závodníkem ve třetí, ale současně také v druhé věkové kategorii se stal prap. Ladislav Juchelka, který porazil, až na jednoho, také všechny účastníky nejmladší – tedy první věkové kategorie. Kpt. Bc. Roman Záhorský

MĚLNÍK l Psovodi VS ČR spolu s policisty, vojáky, členy bezpečnostních agentur a kynologických klubů se zúčastnili mezinárodního mistrovství služebních psů v Mělníku. V disciplíně obrana zvítězil poručík Karel Růžička z Věznice Stráž pod Ralskem se psem Cassidy (na snímku). Psovodi VS potvrdili svoji dobrou připravenost i 3. místem družstva. red

6

zprávy


V porotě zasedl bývalý vězeň MÍROV l Jak tráví a využívají odsouzení volný čas ve výkonu trestu odnětí svobody, měli možnost zhlédnout v neděli 2. května 2004 všichni, kdo přijali pozvání vedení věznice a přijeli se podívat na 11. ročník zájmově umělecké činnosti odsouzených. Nutno podotknout, že s ohledem na dlouholetou tradici to nebyly neznámé tváře. Jedinou výjimkou byl bývalý vězeň pan Mirga a jeho strýc, kteří usedli v porotě. Pozvání samozřejmě přijali i zástupci odboru výkonu trestu generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky. A jaký ohlas vzbudila výstava u zástupců medií? Tady jsou zkrácené odpovědi některých z nich na otázku, jak se dívají na podobné aktivity vězňů.

Zdenka Jílková, Český rozhlas Olomouc: „Výstava se mi moc líbí, alespoň čtyři obrazy bych si určitě koupila domů. I hračky jsou nádherné.“

Ivo Zatloukal, TV Mohelnice: „Podle mě je to perfektní akce, která přispěje ke zpestření jinak všedního života za mřížemi.“ Soňa Singerová, Moravský sever Šumperk: „Vzhledem k tomu,

že na soutěž jezdím pravidelně, mohu zkonstatovat, že úroveň a kvalita obrazů rok od roku stoupá. Velmi se mi líbí i dřevěné hračky, zejména didaktické pomůcky. Jsou jak řemeslně, tak barevně provedeny na profesionální úrovni. Navíc vím, že jsou předávány postiženým dětem a to je nádherné.“ Podobná slova jsem slyšela nejen od dalších zástupců veřejných i soukromých médií, kteří se této akce zúčastnili, ale také z úst zástupců odboru výkonu trestu generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky, kteří rovněž potvrdili stoupající úroveň vystavených exponátů z tvorby odsouzených i jejich hudební produkce. Bc. Magda Petříková

Obvinění a odsouzení vystavovali

Tady se vězni nenudí

BRNO l Dvě stovky výtvarných prací a rukodělných výrobků od více než osmdesáti obviněných a odsouzených, umístěných ve Vazební věznici Brno, byly k vidění počátkem měsíce dubna na soutěžní výstavě v zasedací místnosti věznice. Jednalo se tam zejména o kresby, obrazy, keramická díla, modelářské výrobky, ale také např. figurky, vyrobené z chleba. Cílem soutěže bylo nabídnout vězněným osobám, umístěným ve věznici, rozšířený program, který lze realizovat ve zdejších podmínkách a současně poukázat na skutečnost, že i mezi vězni jsou lidé, kteří disponují talentem a českou řemeslnou šikovností. Soutěž vyhlásil počátkem ledna ředitel VV Brno plk. Mgr. Luděk Kula v pěti kategoriích: kresba, malba, keramika, rukodělná a modelářská činnost. Obvinění a odsouzení, kteří se do soutěže přihlásili, obdrželi potřebný materiál a až do konce března se mohli věnovat tvorbě svých děl. Na zahájení výstavy 6. 4. 2004 se dostavili také zástupci sdělovacích prostředků, včetně celostátních i regionálních televizních stanic, ČTK a celostátních deníků. Novináři stejně jako zaměstnanci věznice či obvinění a odsouzení,

HEŘMANICE l Největším nepřítelem odsouzených je nuda a množství nevyužitého volného času. Tyto skutečnosti se v žádném případě nevztahují na členy dřevomodelářského kroužku ve Věznici Heřmanice, kteří každou volnou chvíli využívají k výrobě dřevěných hraček. Další kolekce hraček a pomůcek pro rozvoj jemné motoriky, které vyrobili, byla 20. dubna 2004 předána dětem ze Zvláštní školy v Ostravě–Porubě. Velkým problémem je získávání materiálu na výrobu hraček a školních pomůcek. Přesto díky


pečlivému zpracování a nápaditosti jsou výrobky odsouzených mnohdy kvalitnější než ty vyráběné profesionálně, a navíc jsou i levnější. Nelehkým a dosud neřešeným úkolem, který členy kroužku čeká v nejbližších týdnech, je výroba indiánského totemu, jenž bude umístěn v zahradě Ústavu sociální péče pro muže v Tiché. Členové kroužky jej vyrobí ze starého topolu, který rostl před věznicí a musel být poražen, protože hrozilo jeho zřícení. Mgr. Květoslav Jordán

kteří výstavu navštívili, mohli svým hlasem pomoci vybrat nejlepší díla. A jaké byly první ohlasy? Ředitel VV Brno plk. Mgr. Luděk Kula v knize návštěv jako první host např. uvedl: „Výrobky vězněných osob značně převýšily moje představy. Samotná výstava je velmi pěkně a přehledně připravena. Děkuji všem, kteří se na těchto výrobcích a přípravách podíleli“. Za zveřejnění určitě stojí i výstižný komentář redaktorky České televize Hany Orošové: „Potěšení na místě vpravdě nezvyklém.“ PhDr. Soňa Haluzová

zprávy

7

Účastníci porady konstatovali, že k plnění úkolů v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti byla v roce 2003 Vězeňskou službou ČR přijata řada organizačních opatření, která vycházela z „Koncepce bezpečnosti VS ČR“, a že stanovené cíle a priority po linii vnitř-

vyžadují zvláštní bezpečnostní režim. Ředitel odboru vězeňské a justiční stráže GŘ VS ČR plk. Pavel Schrötter kladně ocenil i skutečnost, že detekčním zařízením znemožňujícím komunikaci mobilními telefony uvnitř střežených objektů byly vybaveny další věznice.

padů zneužití přerušení výkonu trestu, volné vycházky nebo volné návštěvy, 31 případ napadení příslušníka vězněnou osobou a 21 případ individuální hladovky. Při plnění souboru protidrogových opatření ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody proběhly v roce 2003 dvě etapy plošného monitoringu drog, který měl poskytnout objektivní údaje o současné situaci v českých vězeňských zařízeních. Bylo vyšetřeno přes dva a půl tisíce osob, přičemž u méně než osmi procent z tohoto počtu byl zaznamenán pozitivní nález. U odsouzených vykonávajících trest odnětí svobody v bezdrogových zónách bylo šetřeno 336 osob. Pozitivní nález byl zjištěn jen u necelých tří procent. Přitom porovnání výsledků podle rozdílných typů zacházení potvrdilo skutečnost známou ve všech evropských státech, které řeší protidrogovou problematiku vězeňství, že zřejmým důsledkem zacházení s vězněnými osobami v bezdrogových zónách a specializovaných oddělení je výrazně nižší užívání drog než u ostatní vězeňské populace.

ní i vnější bezpečnosti byly postupně uplatňovány. Přitom prvotním úkolem bylo v co možná nejširší míře eliminovat možnost průniku nepovolených věcí do střežených objektů. Přijata byla rovněž preventivní opatření ke zvládnutí eventuálních nedovolených jednání či hromadných vystoupení nebezpečných skupin vězňů, novelizována byla profilace jednotlivých věznic tak, aby byly dány možnosti vytvoření podmínek pro ubytování nepřizpůsobivých a nebezpečných odsouzených v celovém systému, a byly zpracovány programy zacházení pro skupiny vězněných osob, které

Dokončena byla také rekonstrukce vazebních věznic v Liberci a Olomouci a započala rekonstrukce a dostavba ženské věznice ve Světlé nad Sázavou. Dále zdůraznil, že organizačními a technickými opatřeními vězeňské stráže se vloni podařilo výrazně snížit počet mimořádných událostí. Ze statistických ukazatelů sledujících vloni jejich vývoj vyplývá, že VS ČR evidovala v tomto období jeden útěk ze střeženého objektu, dvacet útěků z nestřežených objektů a pracovišť a pět pokusů o útěk. Zaznamenala 11 sebevražd a 55 pokusů o sebevraždu, 18 pří-

Na druhé straně podstatně vyšší procento pozitivních nálezů bylo zaznamenáno při monitoringu drog u osob braných do výkonu vazby a osob nastupujících výkon trestu odnětí svobody z takzvané volné nohy. Tito lidé jsou také nejpočetnější skupinou, která se ve vězeňských zařízeních snaží dostat k drogám. Z předložené zprávy rovněž vyplynulo, že v současné době jsou ve všech věznicích a vazebních věznicích v ČR zřízeny poradny drogové prevence a že bezdrogové zóny jsou už ve dvaceti vězeňských zařízení.

Management českého vězeňství jednal na Pracově Vyhodnocení bezpečnostní situace a mimořádných událostí za rok 2003, ekonomické aspekty roku 2004 ve VS ČR a vývoj zaměstnávání odsouzených v loňském roce, včetně jeho prognózy pro nejbližší období, byly nejdůležitější body programu celorepublikové porady ředitelů, která se počátkem dubna konala v Zotavovně Pracov. Dvoudenní jednání, jež řídil 1. náměstek generální ředitelky VS ČR PaedDr. Bohuslav Burkiewicz, věnovalo pozornost také analýze trestné činnosti ve VS ČR v minulém roce a plnění souboru protidrogových opatření ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody.

8

odborná problematika

Při projednávání informace o hospodaření VS ČR za rok 2003, jejíž součástí byla také informace o financování VS ČR v roce 2004, je podle vyjádření ředitelky ekonomického odboru GŘ VS ČR ing. Radoslavy Hüttnerové schválený rozpočet na tento rok reálný. Složitá zůstává situace na úseku pohledávek VS ČR za vězni v aktuálním stavu a zvláště za propuštěnými vězni. K 31. 12. 2003 dosáhla jejich výše v prvním případě 230 milionů korun a ve druhém případě dokonce 610 milionů korun. Na celkové sumě 840 milionů korun se podílí 60 789 osob. Celorepubliková porada ředitelů projednala také zprávu vyhodnocující zaměstnávání odsouzených v loňském roce. Vzala na vědomí, že dílčí formy, v nichž je uskutečňováno zaměstnávání odsouzených osob, zůstávají v posledních letech zachovány. Stabilizace výše finančních prostředků poskytovaných věznicím na odměny odsouzených přidělovaných na jednotlivá pracoviště ve vnitřní režii si vynutila kvalitnější a operativnější organizaci jejich práce, zejména úpravu pracovní doby. Na úseku střediska hospodářské činnosti byly zřízeny dvě nové provozovny – v Drahonicích a Bělušicích, čímž se jejich celkový počet zvýšil na třináct. Přitom významným způsobem byla posílena zvláště výroba kancelářského nábytku a interiérů jednacích síní. Přes vzrůstající zájem podnikatelských subjektů zaměstnávat odsouzené mimo věznice na svých pracovištích, ubývá odsouzených, kterým může být na základě stanovených kritérií udělen volný pohyb při plnění pracovních úkolů. Proto dochází k poklesu počtu odsouzených zařazovaných na vnější pracoviště, i když v roce 2003 byl kompenzován nárůstem jejich počtu na pracovištích ve věznici. Míra zaměstnanosti odsouzených osob v roce 2003 dosáhla 47,05 %, což oproti roku 2002 představuje nárůst o 4,39 %. Cílem Vězeňské služby ČR je dále vytvářet optimální podmínky ke zvyšování míry zaměstnanosti, přičemž vychází ze skutečnosti, že i v dalších letech bude převažovat výroba s vysokým podílem ruční práce, jednoduché technologie a snadno osvojitelné pracovní úkony. Text a foto Miroslav Jílek


Nemáme se za co stydět Rozhovor s ředitelem Institutu vzdělávání Vězeňské služby České republiky PhDr. Miloslavem Jůzlem

Pane řediteli, stál jste u zrodu Institutu vzdělávání Vězeňské služby České republiky. Jaké byly vaše cíle a proč vůbec došlo k založení této instituce? Tak jako obvykle všechny zrody (či spíše porody) jsou sice většinou radostnou, ale i bolestnou událostí, ani v případě tohoto zrodu nešlo o výjimku. Dlužno podotknout, že jsem měl ku pomoci více porodních asistentů, z nichž by bylo spravedlivé nevynechat JUDr. Oldřicha Hornu a PaedDr. Františka Vacha, ředitele Věznice Stráž pod Ralskem. Zatímco já jsem byl vyslán v roce 1995 tehdejším vedením generálního ředitelství do Kroměříže připravit podmínky pro spuštění studia nástupních kurzů typu B pro správní službu, ve Stráži pod Ralskem již od září 1994 probíhal


v prostorách místní školy zkušební provoz nástupních kurzů typu A pro příslušníky vězeňské a justiční stráže. Paralelně dobíhala výuka v mateřském Institutu vzdělávání v Brně, jenž však byl v rozvodovém řízení se Střední policejní školou, která uplatňovala zvyšující se nároky na profesní přípravu nových policistů ve svém resortu. V té době tedy bylo definitivně rozhodnuto o centru vzdělávání personálu vězeňské služby – stala se jím Stráž pod Ralskem. Vězeňská služba zde dostala ubytovnu s téměř 400 lůžky a dvě další budovy určené k rekonstrukci jako základ budoucí školy. V roce 2000 byla rekonstrukce nového školního areálu vězeňské služby ukončena. A o dva roky později bylo rozhodnuto o dostavbě podkroví Institutu vzdělávání, do jehož pro-

stor se nastěhovala Justiční akademie, s níž se tísníme v našem areálu dodnes. Pokud jste měl na mysli vlastní výchovně vzdělávací činnost Institutu, pak mým hlavním cílem bylo vytvořit systematickou, všestrannou a permanentní profesní přípravu všech zaměstnanců vězeňské služby, kteří by se trvale a cyklicky vzdělávali v systému, jenž dostal název Program celoživotního vzdělávání Vězeňské služby. Pracovat na něm jsem začal počátkem roku 1996 ještě v Kroměříži a koncem tohoto roku, kdy jsem přišel do Stráže pod Ralskem, jsem již měl připravenu celkovou vizi o celoživotním vzdělávání. Zde mé síly však končí, a proto jsem se musel spolehnout na tým pedagogů, který postupně program celoživotního vzdělávání dále rozpracoval. Vznikl tak ucelený životaschopný systém, který je tvořen deseti pilíři, na nichž spočívá klenba našeho moderního resortního vzdělávání. Můžete nás seznámit s hlavními směry činnosti IV VS a blíže i s obsahem náplně jeho práce? Institut vzdělávání má čtyři pracoviště, z nichž každé má své spe-


cifikum. Vzdělávacím centrem je Stráž pod Ralskem, kde se soustřeďujeme především na základní odbornou přípravu (nástupní kurzy typu A) nových příslušníků a další specializační kurzy. Součástí IV VS ve Stráži je i vědecko-výzkumné oddělení, které můžeme chápat jako zárodek budoucího penologického ústavu, vedeného kdysi docentem Čepelákem a zrušeného v roce 1980. Potom je zde další vzdělávací středisko IV VS v Kroměříži, jehož hlavním posláním je základní odborná příprava občanských zaměstnanců, ale především i organizování specializačních kurzů. Jak Stráž, tak Kroměříž jsou vybaveny moderními počítačovými učebnami, v nichž v současné době probíhá školení v aplikovaných programech vězeňské služby. A pak je součástí IV VS ještě Kabinet dokumentace a historie se sídlem v Praze, jenž se zaměřuje na badatelskou činnost v oblasti české vězeňské historie a podávání informací. Když se na to podíváme z vrchu, pak vidíme, že Kabinet nám přináší poučení z minulosti, Stráž a Kroměříž se orientují na vzdělávání v současnosti a věda a výzkum hledí do budoucnosti. Spatřuji v tom optimální skloubení

9

všech činností IV, který zde není sám pro sebe, ale pro celou vězeňskou službu, jíž je nedílnou součástí jako samostatný organizační celek zakotvený v novelizaci zákona č. 555/1992 Sb. Kolik má IV VS zaměstnanců a kolik z tohoto počtu zaměstnanců je výkonných pedagogických pracovníků? Institut vzdělávání má v současné době 47 tabulkových míst, z tohoto počtu je 17 výkonných učitelů. Aby však nevznikly pochybnosti, co dělá v Institutu těch zbylých třicet lidí, je třeba si uvědomit, že jenom vědecká pracoviště IV VS (Kabinet a V–V oddělení) odčerpávají 8 pracovníků, z nichž ale 5 při výuce intenzivně vypomáhá a dále učí kompletní vedení Institutu. Aktivně činných učitelů je tedy v Institutu 25. A když je třeba, nastupují v tísni i další zaměstnanci IV VS. Ani tak by ale Institut nebyl s to plnit své hlavní poslání. Pomáhá mu proto armáda externích lektoru z řad vězeňské služby, vysokých a středních škol, státních i nestátních organizací apod. Jaký je rozpočet IV VS na jeden kalendářní rok? Máte možnost státní dotace? Rozpočet Institutu na rok 2004 činí celkem 48 731 000 Kč, z toho je počítáno s 13 968 000 Kč na mzdové náklady, zbytek 34 763 000 tvoří provozní výdaje. Investice = 0. Chápeme-li účelově vázané prostředky na prevenci kriminality a protidrogovou prevenci jako státní dotaci, pak je to jediné, s čím lze od státu počítat. Tyto částky jsou každý rok pohyblivé a tvoří nezanedbatelnou výpomoc Institutu v oblasti vzdělávání, prevence protidrogové i kriminalní. Jedná se v průměru o 1,2 až 1,5 milionu Kč. Využíváte některé granty, které jsou určené pro rozvoj vzdělávání v České republice? Grantu bylo využito zatím jedenkrát. Participoval na něm Kabinet dokumentace a historie ve spolupráci se Slezským muzeem v Opavě. Dalším pokusem bylo získání grantu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v souvislosti s výzkumem drogové scény ve vězeňské službě. Tento grant

10

nám, přes mimořádné snahy vedoucího vědecko-výzkumného oddělení, unikl takříkajíc o vlásek. Ale tuto myšlenku neopouštíme a naskytne-li se další příležitost, opět do toho půjdeme. Granty totiž přinášejí motivaci, peníze, uspokojení i prestiž. Vědecký potenciál na to Institut má. Můžete srovnat pozici IV VS v rámci Vězeňské služby České republiky s pozicí podobných institutů v dalších silových resortech České republiky? O armádě přehled nemáme, je to spíše stát ve státě, zdánlivě v defenzívě, ale penězi oplývající. Bližší nám jsou resorty ministerstva vnitra. Už proto, že se vzdělávacími středisky, zejména středními policejními školami v Praze, Brně, Holešově a Pardubicích, úzce spolupracujeme. Jsou to ale ve srovnání s námi kolosy, například v Brně, Praze– Hrdlořezích a Holešově mají celkový počet příslušníků stálého stavu přibližně 170, z toho potom polovinu učitelů. Vezmeme-li v úvahu, že na 45 000 policistů je přibližně plánováno tisíc učitelů, pak náš Institut by měl mít na 11 tisíc zaměstnanců zhruba 250 učitelů. Připočteme-li k tomu Policejní akademii, vzdělávací střediska Policejního prezídia a dalších složek, zjistíme, že našich 46 zaměstnanců je skutečně minimum. Lépe je na tom i Hasičský záchranný sbor, bezpečnostní informační služba a další resorty. Kolik absolventů jednotlivých metod vzdělávání prošlo IV VS v roce 2003 a kolik v prvním roce jeho existence? Je možné spočítat jejich počet za celou dobu působení IV VS? Institut vzdělávání za své existence od roku 1997 odchoval již tisíce absolventů ve všech stupních Programu celoživotního vzdělávání. Byly doby, kdy početně převažovali studenti nástupních kurzů, od roku 2000 však statistiky hovoří ve prospěch dalšího celoživotního vzdělávání. Které vzdělávací programy dnes IV VS zajišťuje? Tak jako každá vzdělávací instituce, ať má název jakýkoliv,

jsme jednoduše školou se vším, co k ní patří. Kromě výukových (ale i ubytovacích) kapacit k ní patří učitelé a žáci. Učitel musí vědět, co a jak má učit, žáci zase čemu se mají naučit. Bez koncepce, systému, učebního plánu, učebních osnov a učebnic to zkrátka nejde. Aby byl zachován systém, je třeba plánovat. U nás plánujeme na pololetí školního roku, a to ve všech stupních Programu celoživotního vzdělávání. Pravidelně je zařazována základní odborná příprava (nástupní kurzy) a specializační kurzy. Plánování specializačních kurzů se řídí především potřebami, záměry a poptávkou vězeňské služby. Institut je zde chápán jako servisní duchovní pracoviště, respektující požadavky: • vedení GŘ; • ředitelů odborů GŘ; • ředitelů věznic a vazebních věznic; • zaměstnanců vězeňské služby. Zde bych se ještě rád zmínil o jednom problému, který jistě pochopí každý kantor. Je totiž velmi obtížné sladit a synchronizovat všechny vzdělávací akce Institutu s ostatními akcemi GŘ. Škola má svůj řád, režim a pořádek, plánují se rozvrhy, externí lektoři, učebny apod. A zvláště za koexistence IV VS s Justiční akademií se ten-


to problém ještě umocňuje. Málokdy dojde ke kolizi s akcemi GŘ, ale může se to, zvláště u akcí mimořádných, jednou za rok stát. Proto bych využil této možnosti a apeloval na zodpovědné funkcionáře, aby tuto otázku vnímali ne jako schválnost Institutu, ale jako snahu o dodržení stanovených úkolů a snahu najít další řešení. Česká republika vstupuje do Evropské unie, což přináší mnoho změn do všech oblastí života naší společnosti. Dotýkají se i vězeňství. Předpokládat lze zvýšený tlak zejména na zvyšování odborné úrovně jeho zaměstnanců. Jakou úlohu v tomto procesu sehraje IV VS? IV VS myslí na vstup do EU již od roku 2000. Tehdy bylo dle vládního nařízení č. 46/2000 Sb. provedeno týdenní školení managementu vězeňské služby. Dále Institut připravil obdobný týdenní kurz k problematice Evropské unie pro všechny zaměstnance VS, který se periodicky opakuje. Kromě toho má každá věznice či vazební věznice možnost zařadit školení o Evropské unii do svých programů v rámci profesní a služební přípravy. Ve směru k vězňům Institut zprostředkoval za


A to bude mít samozřejmě vliv i v EU. Jak se kdo tomu přizpůsobí, je věc druhá. Institut však na EU bude nadále pamatovat, zejména v oblasti legislativy, kultury (enkulturace), evropských reálií, atd. Český člověk to potřebuje. Prostřednictvím Institutu vzdělávání dnes Vězeňská služba ČR realizuje Program celoživotního vzdělávání zaměstnanců. Co všechno tento program obsahuje, co pro vás znamenalo jeho zabezpečení a do jaké míry se vám daří realizovat představy autorů uvedeného programu?

podpory vedení GŘ sérii přednášek po organizačních článcích, a tím byla zajištěna i jejich informovanost. Přednášky zajistil expert v oblasti vzdělávání Evropské unie Ing. Tomáš Soudek. To vše by však bylo málo, kdybychom se nedokázali v nastávající evropské rodině vzájemně domluvit. I na to pamatuje vládní nařízení č. 1088/2002 Sb., a proto Institut zajistil výuku angličtiny, němčiny a francouzštiny pro management Vězeňské služby v programech Phare. Musím konstatovat, že ne všichni se chopili nabízené šance s vnitřní motivací a mnozí splnili pouze penzum předepsané k závěrečným zkouškám. Kromě managementu Institut pamatuje v jazykové přípravě i na další zaměstnance VS. Ve Stráži i v Kroměříži se organizuje kvalitní výuka angličtiny a přednost mají ti, kdo mají určité základy, jsou vedoucími pracovníky, mediátory nebo zajišťují styky se zahraničím. A abychom byli spravedliví, Institut zabezpečil (nabízí se slovo reedukace) výuku i ruštiny, a to jednak ze známých důvodů náporu organizovaného zločinu ze zemí bývalého Sovětského svazu, ale jednak i proto, že naše republika bude ještě dlouho jakýmsi mostem mezi Východem a Západem.


Celoživotní vzdělávání odráží mé dlouholoté pedagogické snahy ve službách českého vězeňství. Bez zkušeného týmu dalších pedagogických pracovníků, ať těch předchozích nebo současných, by však Program celoživotního vzdělávání zůstal pouhou teorií. Vězeňská služba snad byla první, která zpracovala celoživotní vzdělávání do podoby, jakou stanoví pravidla vydaná Úřadem vlády České republiky. Příslušní úředníci byli již roce 2002 přímo konsternováni, kdo a co se vlastně předkládá, a akreditaci tehdy oddálili pro údajně velmi specifické poslání a tomu odpovídající specifické vzdělávací kurzy vězeňské služby.

Ani Policie České republiky, ani další silové resorty v daných termínech nereagovaly. Ale to už bylo. Musíme se dívat do budoucnosti, Program aktualizovat a znovu předložit k akreditaci. K současnému Programu mohu říci, že se nám daří jej naplňovat, i když situace není a asi nebude ideální nikdy. Příčin je více, největší vidím v „neochotě“ vysílat zájemce do vybraných specializačních kurzů. Ta neochota nespočívá v nechtění, ale daná organizační jednotka si zkrátka nemůže dovolit vysílat ke studiu vždy a všechny. Kdo by pak sloužil a plnil hlavní poslání vězeňské služby? Situace se sice zlepšila včasným plánováním, ale se snížením celkových počtů zaměstnanců vězeňské služby zde visí další otazník. Každopádně Institut v současné době provádí výzkum efektivity celoživotního vzdělávání v praxi a přijme další opatření ke zlepšení jeho účinnosti. Již nyní z výzkumu vyplývají další požadavky na vzdělávání. Co očekáváte od nového zákona o školství? V novém zákonu o školství bych rád vysledoval jednoznačné legislativní uznání učitelů IV VS jako plnohodnotných pedagogických pracovníků, neboť jsem již naznačil, jaká je jejich všestranná peda-

Soustava vzdělávání ve VS ČR mimovýuková činnost, mimopracovní aktivita vrcholový model vzdělanosti přednášková činnost, vedení diplomových prací, publikační činnost PHARE studium na VŠ, postgraduální studium celoživotní permanentní vzdělávání jako základní prostředek k naplňování úkolů a cílů v budoucnu stanovených KARIÉRNÍM ŘÁDEM specializační a rozšiřující kurzy služební odborná příprava jako prohloubení praktických a modelových složek činnosti jednotlivých organizačních článků, včetně školení v různých, zejména hospodářských činnostech v základních organizačních článcích VS doplnění předepsaného středoškolského vzdělání – maturita základní profesní vzdělávání nástupní kurzy + nástupní školení základní úroveň – dle jednotlivých funkcí (příchozí úroveň)


gogická činnost. Odpadnou pak polemiky, zda vůbec jsme učiteli v pravém slova smyslu a v čem máme legislativní oporu. Je to absurdní. Dále od nového zákona o školství očekávám vytvoření podmínek pro užší spolupráci s vysokými školami v rámci celoživotního vzdělávání. Věřím, že jednou bude při našem Institutu vzdělávání znovuzaložena či obnovena katedra penologie s vlastním akademickým potenciálem jako nástupce bývalé katedry penologie na Vysoké škole SNB. Není to návrat k starým pořádkům, ale střízlivý pohled do budoucnosti. Nadějným příslibem pro to je již zřízené vědecko-výzkumného oddělení, jak jsem uvedl výše, a otevření se Institutu vzdělávání navenek civilnímu školství. Máte možnost v IV VS využívat zahraniční zkušenosti? Kontakty se zahraničím a využívání zkušeností vzdělávacích středisek s profesní přípravou vězeňského personálu jsou velmi důležité. Rozvíjíme je už od roku 1996 a za tu dobu se vykrystalizovaly a ustálily zahraniční vztahy s Bavorskem, Dolním Saskem, Polskem, Saskem, Slovenskem, kontakty máme i s Norskem, Rakouskem, Francií a dalšími zeměmi. Významnou měrou k tomu přispívají mezinárodní konference a semináře, ať již z naší strany v Kroměříži či ze strany zahraničních partnerů. Za každou zemí však vidíme jistou osobnost, kolegu, který má stejný zájem na navazování, udržování a rozvíjení mezinárodních vztahů. Rád za všechny jmenuji například pány Wydru, Béreše, Kaczmarka, Plapperta, Bayera. Jak prozíravé bylo na tom pracovat již před osmi lety, nám nyní potvrzuje vstup do Evropské unie. Je důležité, že jsme v Evropě vnímáni jako rovnocenní partneři, kteří se dorozumí, mají co sdělit a vnést do vzdělávání vězeňského personálu poznatky a zkušenosti platné pro ostatní země nejen českého, ale především evropského vězeňství. Nemáme se za co stydět. Děkuji za rozhovor. Miroslav Jílek Foto autor

11

Budoucnost malých věznic je ve specializaci O českém vězeňství je známo, že respektuje principy restorativní trestní politiky. Jeho humanizace, bezpečnost, péče o vzdělávání personálu a snaha vytvářet v zákonných mezích podmínky pro kvalifikovanou sociální službu, představují jeho hlavní priority. Na jejich realizaci se podílí i několik menších vězeňských zařízení, např. v Teplicích, Karviné, Břeclavi a ve Znojmě, jejichž ubytovací kapacita je normována do 150 osob. Dvě z nich – v Karviné a ve Znojmě – jsme navštívili, abychom poznali jejich specifika, poznali, jak pracují s vězni, a pokusili se najít odpověď na otázku, zda mají malé věznice své opodstatnění v současném systému českého vězeňství, který charakterizují především velké vězeňské objekty, v nichž je také umístěna převážná většina z více než 18 000 osob, které jsou dnes v České republice ve výkonu vazby nebo trestu.

Věznice Karviná Archivní dokumenty připomínají, že ke stavbě věznice v Karviné došlo v letech 1915 až 1916, tedy v době první světové války, a že byla pojata jako vazební věznice pro potřeby zdejšího soudu. V následujících letech byla střídavě v provozu nebo mimo provoz a tento stav trval až do roku 1995, kdy byla zahájena její rekonstrukce. Ukončena byla o dva roky později, v roce 1997, kdy sem byli eskortováni první vězni a který lze tudíž považovat za počátek její novodobé historie. Její ubytovací kapacita je 136 odsouzených či obviněných osob

při zachování 4,5 m2 ubytovací plochy na jednoho vězně. V současné době je překročena, stejně jako v naprosté většině ostatních vězeňských zařízení České republiky, především z důvodu vysokého početního nárůstu vězňů v roce 2003 i dosavadního průběhu letošního roku. Ke dni 14. května 2004 se ve Věznici Karviná nacházela ve výkonu vazby 61 osoba a ve výkonu trestu odnětí svobody 115 osob, celkem tedy 176 vězňů. Není bez zajímavosti, že ve zdejší věznici jsou osoby zařazené do věznice s dohledem, dozorem, ostrahou i zvýšenou ostrahou, tedy do všech typů věznic, jež se v ČR nacházejí.

JUDr. Ján Lazár, ředitel věznice v Karviné

12

Moderní vzhled karvinské věznice Od roku 1998 stojí v čele karvinské věznice JUDr. Ján Lazár, ředitel, o němž lze říci, že se s právem a penologií sblížil natolik, že jim zasvětil svoji profesní kariéru. Spolupracuje s ním přes 140 příslušníků a zaměstnanců vězeňské služby a 18 příslušníků justiční stráže. Přitom mnozí z nich museli v nedávné době zvládnout přechod z výkonu vazby na výkon trestu, a to i přesto, že naprostá většina neměla praxi v oboru delší než pět let. Prakticky nebylo nikoho, kdo by mohl předat nějaké letité zkušenosti. Ale jak ukazují dnešní výsledky, tato náročná transformace dopadla dobře. „Od 1. 5. 2002 jsme věznice se zvýšenou ostrahou,“ říká ředitel Lazár a dodává: „Máme zde specializované oddělení pro odsouzené pracovně nezařaditelné, jehož součástí je i nedávno nově otevřené od-


dělení pro imobilní vězně. Jenže práce v malých věznicích má svá specifika, která na jedné straně mohou být výhodou, ale na druhé i nevýhodou. K výhodám nesporně patří skutečnost, že mají lepší podmínky pro provoz specializovaných oddělení než velké věznice. Není zde tak neosobní prostředí, personál a odsouzení mohou spolu více komunikovat, tzn., že vychovatelé, pedagogové, psychologové a další odborníci mohou vězně lépe poznat a účinněji jim pomáhat při zvládání programů zacházení. Malé věznice se vyznačují také vyšší bezpečností a zcela určitě se tu lépe organizuje práce. Samozřejmě, že mají i své nevýhody, které by bylo lepší nazvat vyššími nároky na práci zaměstnanců vězeňské služby. Myslím třeba odborné požadavky na personál zaměstnaný na specializova-


ných odděleních. A zapomenout bychom neměli ani na to, že v malých věznicích je nějak na všechno více vidět!“ Již zmíněný nárůst početního stavu vězněných osob v ČR zvýšil nejen nároky na výkon služby příslušníků i civilních zaměstnanců vězeňské služby, ale měl svůj vliv i na podmínky vězňů. Do popředí pozornosti se znovu dostala problematika ubytování a s touto otázkou se setkali i ve Věznici Karviná. „Museli jsme se zamyslet nad tím,“ vysvětluje ředitel, „jak využít stávající kapacitu věznice pro zvýšený počet vězňů, tzn. zvládnout architektonické řešení zdejších prostor, a to tak, aby vycházelo z potřeb věznice a přitom respektovalo zákonné potřeby obviněných i odsouzených. Mám na mysli třeba podmínky pro vzdělávání a další volnočasové aktivity, kam zahrnujeme různé zájmové kroužky, sport a kulturu. Mohu říci, že jsme tento úkol zvládli a že stejně dobře zvládneme i probíhající reprofilaci věznice. Na jedno bychom ale neměli zapomenout. V naší práci není až tak rozhodující, jestli je věznice velká nebo malá, ale jak se kde přistupuje k vězňům, jak se s nimi pracuje, jak se respektuje zákon a jak odsouzené připravujeme k návratu do společnosti. Jsem přesvědčen, že naším úkolem je, abychom dříve, než začneme s výchovným působením na odsouzené, mohli říci, že naše programy zacházení vycházejí z komplexního poznání odsouzených, tj. z poznání jejich silných i slabých stránek, z jejich celé osobnosti.“ Rozhlédneme-li se po karvinské věznici, už na první pohled vidíme, že její ředitel nezůstává jen u slov. Všude je vzorný pořádek, ubytovací a další místnosti jsou čisté, upravené. Někde je vidět nový nábytek. Bylo by však chybou si myslet, že jsou k odsouzeným snad až příliš pozorní. JUDr. Ján Lazár je přísný a důsledný člověk a nikomu něco jen tak neodpustí. „Jenže,“ jak říká, „to ještě neznamená, že bychom ve vězení neměli vytvářet snesitelné prostředí. Je to jeden z faktorů, které se podílejí na tom, zda bude odsouzená osoba na konci výkonu trestu dobře připravena k návratu do společnosti, zda v ní bude schopna žít v souladu se zákony.“


O výkonu služby v malých věznicích rozhodně nelze říci, že je snazší než ve velkých, ale jejich zaměstnanci mají přece jenom o něco příjemnější zázemí i materiální zabezpečení. Týká se to i příslušníků vězeňské služby ve Věznici Karviná, které čeká ještě do konce tohoto roku zřídit dvě specializovaná oddělení: pro mentálně retardované a pro pracovně nezařaditelné odsouzené. V rozvoji specializovaných oddělení vidí ředitel Lazár perspektivu a budoucnost malých věznic a podle výsledků, které v tomto směru dosahuje, zcela právem.

Věznice Znojmo První zmínka o věznici ve Znojmě má datum 19. ledna 1853, kdy byly ministerským nařízením číslo 10 zřízeny krajský a okresní soud, k jejichž personálnímu obsazení patřili i zaměstnanci věznice. Zatímco oba soudy sídlily na staré radnici a v přilehlé budově

zvané taverna, věznice byla umístěna do prostor bývalého kláštera Františkánů v ulici Přemyslovců, osázené v té době vzrostlými akáty. Z těchto časů nám dodnes zůstalo známé rčení, že když zde byl někdo ve vazbě nebo ve výkonu trestu, říkalo se, že je v „akátové uličce“. Počátkem 20. století prošla budova původní vazební věznice celou řadou stavebních úprav, které v sobě nesly neoklasicistické prvky a vyžádaly si na tehdejší dobu úctyhodné náklady ve výši 1 680 000 korun. Dne 29. května 1918 byly objekt i přilehlá soudní budova předány do užívání. Rekonstruovaná vazební věznice měla ubytovací kapacitu pro 150 vězňů. Po II. světové válce, někdy kolem roku 1956, však přestala sloužit svému původnímu účelu, a to až do začátku devadesátých let. Dnes je moderním vězeňským zařízením, jehož ředitel, plk. Mgr. Milan Václavek, každý týden dostává 15 až 20 žádostí odsouze-

Plk. Mgr. Milan Václavek, ředitel věznice ve Znojmě


ných z jiných vězeňských zařízení v ČR, kteří by chtěli být přeřazeni do Znojma. Jejich přání se nelze divit, i když v této donedávna ještě vazební věznici vládne přísná disciplina. Jenže jak už to v životě bývá, každý se rád podívá na dílo, které je hotové, a už méně se zajímá o úsilí, které mu předcházelo. Pro plukovníka Milana Václavka byl příchod do Znojma osudovým přelomem v jeho soukromém i profesním životě. Z Brna, kde předtím působil, sice není do Znojma daleko, ale když přitom stěhujete rodinu a zařizujete pro ni vše potřebné ke každodennímu životu, není co závidět. Navíc ho čekala celá řada neznámých, o nichž věděl, že se s nimi jednoho dne určitě potká a bude je muset řešit. Jediným trumfem, který měl „v rukávu“, byly dlouholeté zkušenosti z práce vězeňské služby, kde začínal doslova od piky, a tři spolehliví spolupracovníci, které z Brna dobře znal a kteří spolu s ním přijali výzvu, o níž nikdo z nich nevěděl, zda jim přinese vavříny nebo prohru. Tehdejší vazební věznice ve Znojmě sloužila pro účely výkonu vazby hned pěti někdejším okresům: Znojmo, Třebíč, Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod a Jihlava. Jedním z prvních úkolů, jež čekaly nového ředitele a jeho tým, bylo pokračovat ve vytváření podmínek, které by ve Znojmě, vzhledem k tehdejšímu celostátnímu poklesu osob ve výkonu vazby, umožnily přechod na výkon trestu odnětí svobody. Plukovník Václavek tehdy správně odhadl, že má-li se tahle malá věznice udržet v organizační struktuře českého vězeňského systému, musí jí dát v co nejkratší době konkrétní specifikum, jež bude garantem její perspektivy a budoucnosti. „Nejprve jsme navázali kontakty s místními podnikatelskými subjekty,“ vzpomíná na zřejmě rozhodující chvíle své kariéry muž, který si velmi rychle vydobyl respekt u svých podřízených a uznání mnoha lidí v regionu. „Tím se stalo, že najednou jsme měli možnost nabídnout práci většímu počtu lidí, kteří u nás byli ve výkonu trestu. Museli jsme kvůli tomu přestěhovat vazbu do dvou horních poschodí vězeňské budovy a získané prostory využít pro rozšíření výkonu trestu. Na přelomu let 2001

13

a 2002 jsme tak získali zhruba dvacet lůžek, což k velikosti naší vazební věznice nebylo nijak málo. V následujícím období došlo k dalšímu stěhování vazeb a poslední z nich, pro Znojmo, dokončujeme právě v těchto dnech.“ Možná chtěl ještě něco dodat, ale neudělal to. Ani nemusel. Přemístění té poslední vazby je poněkud nelogické, vezmeme-li v úvahu, že jde o 10–15 osob ve výkonu vazby, které teď eskorty budou vozit ke znojemskému soudu až z Brna, zatímco včera mohly ještě „přejít“ přes dvůr. Podle statistických údajů se počet odsouzených ve znojemské věznici pohybuje nad plánovanou kapacitou, ve výši asi 180 osob. Z těch, kteří jsou tzv. zaměstnatelní, pracuje 90 procent. Na české vězeňské poměry je to hodně, ale vedení věznice se to pořád nelíbí. A tak přišlo s nápadem rekvalifikačních kurzů. Nakonec vybralo rekvalifikační kurz „kuchařské práce v provozech společného stravování“ s délkou trvání 24 týdnů a možností získat po úspěšném absolvování atest s celostátní působností. V pořadí již dvanáctý běh byl zahájen v únoru letošního roku. Mezi odsouzenými je o kurzy velký zájem a počet účastníků se zvyšuje s každým otevřeným během. Věznice ve Znojmě dnes patří k těm vězeňským zařízením v České republice, které mají vybudovány bezdrogové zóny. Léčba toxikomanů není snadná, ale ve Znojmě mohou uvést příklady, kdy toxikoman díky úspěšnému zvládnutí léčby nemusel nastoupit po ukončení výkonu trestu ústavní léčbu. Jenže ředitel věznice už promýšlí nové projekty. Patří k nim i otevření dalšího specializovaného oddělení, tentokrát pro odsouzené diabetiky, neboť jak sám říká: „Přece nenecháme ladem prostory, které se uvolnily po vazbě. Ale než to uděláme, musíme se naučit způsobům zacházení s těmito lidmi, například znát skladbu jejich potravy, atd., ale zvládneme to! Přijeďte se za čas podívat.“ Z jeho dalších slov vyplývá, že ani tenhle plán není poslední. Podíváme-li se, kde se v České republice nacházejí věznice nebo vazební věznice, na první pohled zjistíme, že naprostá většina z nich je umístěna v severních oblastech země. Ale dostane-li se obyvatel Moravy do rozporu se zákonem

14

a soud ho odsoudí k výkonu trestu odnětí svobody, je pochopitelné, že by chtěl být co nejblíže svému domovu. Evropské vězeňské standardy na tuto alternativu samozřejmě pamatují. Jenže na Moravě, zvláště jižní, těch možností tolik není. A tak vedení znojemské věznice přišlo s nápadem výstavby nové ubytovny pro 60–80 osob. Když pro svůj pro projekt získalo podporu generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky, byla tady reálná šance, že se lidem kolem Milana Václavka podaří udělat další krok ke zvýšení úrovně našeho vězeňství. „Chceme do nové ubytovny umístit všechny odsouzené, kteří pracují na odloučených pracovištích. Uvolněná místa v původní budově věznice potom využijeme pro obtížněji zvládnutelné odsouzené. A co je důležité, jsem přesvědčen, že úkoly vězeňské služby zvládneme se stejným počtem zaměstnanců, jako to zvládáme dneska,“ zdůrazňuje bez sebemen-

šího zaváhání v hlase. Když všechno dobře dopadne, tato nová budova bude dokončena v roce 2007.

Dodatek Na začátku jsme chtěli najít odpověď na otázku, zda se českému vězeňskému systému vyplatí malé věznice. Dvě z nich, v Karviné a ve Znojmě, jsou dokladem toho, že ano. Pro toto tvrzení existuje hned několik důvodů: – především se mohou rychleji přiblížit evropským vězeňským standardům; – vzhledem k tomu, že většina z nich byla původně vazební věznicí, jsou z hlediska bezpečnosti dokonalejší; – v menším kolektivu odsouzených lze lépe naplňovat výchovně vzdělávací aktivity; – je zde zároveň větší možnost individuálního přístupu v působení vychovatelů a specialistů na odsouzené;

– resocializace odsouzených má větší šanci na úspěch; – je lepší přehled o odsouzených a lepší podmínky pro udržení kázně a pořádku; – menší kolektivy jsou ovladatelnější, vězni nežijí v anonymitě, na každého je vidět; – lepší podmínky pro zvládání krizových situací; – v místě dislokace jsou menší věznice, které jsou přijatelnější pro veřejnost. Nevýhodou malých věznic je především nákladnější provoz, ale jejich výsledky jsou zase dokladem toho, že se vynaložené prostředky vyplatí, třeba tím, že převýchova odsouzených je úspěšnější a jen výjimečně se z nich stávají recidivisté. Stavět malé věznice je nákladné a dovolit si to mohou jen bohaté státy. Proto se s jejich výstavbou v ČR v dohledné době nepočítá, ale ty, které máme, bychom měli podporovat a efektivně využívat. Text a foto Miroslav Jílek

Architektura znojemské věznice nenarušuje městskou urbanistiku



Kriminální subkultura PhDr. Vlasta Novotná, psycholog OVT Věznice Plzeň

Společenské jevy, jež nejsou adekvátní oficiální kultuře, jsou vnímány jako subkultura. Definujeme ji jako životní styl, tj. soubor neoficiálních norem, hodnot, postojů, ale i chování víceméně – pro danou skupinu – závazných, které se výrazně odlišují od všeobecně společensky přijaté kultury. Proto se skupina, označená jako subkulturní, musí výrazněji odlišovat od celospolečensky platných norem a v sociálních strukturách. Jedná se o svébytný způsob sociálního chování, sociálních rolí, systém ilegálních ekonomických subsystémů, cílených k získání materiálních výhod na úkor jiných lidí, a to způsobem, jenž neodpovídá zákonným či sociálním normám. Rozhodujícím nositelem subkulturních tradic je rodina a nejbližší vrstevníci. Těžko může rodina bez kulturních tradic, rodinných rituálů (rodinné oslavy a podobně), zanedbávající pořádek, popřípadě žijící na hranici materiální nouze, přimět svoje děti k přijetí obvyklých kulturních standardů a konvencí. V takovýchto rodinách převažuje výrazně liberální vztah k dětem, převažuje výchova bez pravidel, limitů, nejsou zde definovány povinnosti a práva dětí, je zde výrazná absence adekvátního podílu rodičů na školní přípravě. Tolerují se kázeňské přestupky, záškoláctví. Mnohdy je zase naopak vymáhána tvrdá poslušnost s vynucovanou citovou závislostí, kdy jsou děti vystaveny týrání a předčasné sexualizaci. Kriminální subkultura odmítá v zásadě kulturu, a to jakoukoliv, není pro ni přitažlivá ani alternativní kultura, prezentovaná v médiích nebo specifických zařízeních. Akceptovaná je pouze hudba z alternativní produkce. Jiná, resp. velmi nízká je i potřeba estetického vnímání, emocionálního prožitku z četby či poslechu. Sledování televize a akčních filmů je plně dostačující. Výrazně se projevuje i „nekulturnost“ v mezilidských vztazích v podobě nízké empatie, v absenci respektu vůči autoritě, neúčelnou verbální agresivitou, bezohledností, nezájmem o práci, promiskuitou, škodlivým pitím, požíváním drog aj.


Noví členové, kteří aspirují na začlenění do těchto skupin, musí splnit určitá neformální kritéria. Musí se ztotožnit s hodnotami skupiny, respektovat vnitřní hierarchii, zaujmout odmítavé či nepřátelské postoje vůči ostatní společnosti, tak jak je ctí skupina, jejímiž se chtějí stát členy. Přijímací rituál obsahuje často povinnost provést samostatně skutek typický pro skupinu (krádež, spekulativní prodej, opatření drog apod.). Noví členové tak činí bez nároku na odměnu, tou je přijetí za řádného člena skupiny. Nový člen je po vykonání skutku na druhou stranu takto spojen se skupinou pevným poutem – a tím je již skupinou pod pohrůžkou takzvaně vydíratelný. Platidlem v ilegálním ekonomickém subsystému jsou protislužby, směna zboží, ale i peníze, které však nejsou získávány z legální pracovní odměny, neboť jedinci již léta nepracují, jen někteří jsou v evidenci úřadu práce. Peníze jim však přesto nechybí a zvláště způsob, jakým je získávají, je velmi často v rozporu se zákonem. Poptávka a nabídka zde mají odlišný obsah, než je tomu v běžném životě. Kromě zajištění obvyklých materiálních a životních potřeb jde především o obstarání drog, zbraní, prostředků ke spáchání trestného činu a věcí tzv. osobní potřeby. Schopnost uspokojit poptávku zajišťuje takovému „schopnému obchodníkovi“ v subkulturních vztazích pocit jakési autonomie, vysoký status „nenechat se chytit, překonat možnosti oficiální kontroly“ a podobně. Subkultura, zejména kriminální, však není jednotná. Pohybují se zde skupiny, které tvrdě bojují o místo na trhu s nelegálními produkty. Typické pro ně je, že zásada „neprásknout se“ platí v rámci jedné skupiny, party, ale neplatí již pro konkurenční skupiny.

Informace z odborné knihovny V odborné knihovně generálního ředitelství Vězeňské služby ČR jsou k dispozici odborné materiály Institutu pro kriminologii a sociální prevenci resortu MS, který vydává dvě ediční řady – Studie a Prameny. STUDIE obsahují původní autorské práce, které vycházejí z teoreticko-odborné a výzkumné činnosti Institutu, a PRAMENY se orientují především na rychlé zpřístupnění zahraničních informací. Jsou určeny pro studijní účely.

V edici PRAMENY mimo jiné postupně vychází ediční řada „Systémy trestní justice v Evropě a v Severní Americe“. Každá z takto označených brožur obsahuje základní kapitoly o vězeňských systémech a postpenitenciární péči jednotlivých států – proto jejich využití doporučujeme všem odborníkům, studentům a dalším zájemcům o penologii. Knihovna dosud eviduje: Finsko, 1995; Švédsko, 1995; Irsko, 1995; Kanada, 1998; Španělsko, 1999; Řecko, 2000; Itálie, 2001; Litva, 2002; Chorvatsko, 2003; Francie, 2003; Skotsko, 2003. Mezi pravidelné statě této ediční řady patří: • Organizace vězeňského systému, tj. vězeňská správa: – podmínky ve věznicích, – typy věznic • Vězeňská populace její složení • Klasifikace vězňů • Výrazné minority ve věznicích: – minoritní kategorie vězňů • Základní zásady výkonu trestu: – nápravné zacházení, – aktivity vyvíjené ve věznicích, například vzdělávací kurzy, tělocvik, náboženské obřady a podobně


• Vězeňský systém pro mladistvé • Pachatelé: – nebezpeční recidivisté, – osoby, které se opakovaně dopouštějí násilných trestných činů vraždy a úkladného zabití • Práce vně věznice • Vězeňské statistiky • Útěky vězňů • Podmíněné propuštění (parole), milost: – právní podmínky propuštění na svobodu, – různé typy podmíněného propuštění • Postpenitenciární péče: – pomoc (morálního a materiálního charakteru) poskytovaná propuštěným vězňům se zřetelem na jejich potřebu integrace do každodenního života • Probace: – hlavní zásady a organizace probačního systému. Více informací z odborné knihovny viz: www.vscr.cz/Literatura/Knihovna Miloslava Černá

15

Mezinárodní semináře a konference pořádané Vězeňskou službou ČR v letech 1994–2002 Kroměříž 1994

Pracov 1994

Ve dnech 5.–10. 6. 1994 se konal v Kroměříži mezinárodní seminář zaměřený na vězeňský personál z hlediska strategie jeho získávání, výcviku a udržení v aktivní služební činnosti. Seminář byl Vězeňskou službou České republiky pořádán ve spolupráci s americkou institucí Office of International Criminal Justice se sídlem při Illinoiské universitě v Chicagu. Záštitu nad seminářem převzala Kancelář prezidenta České republiky. Vývoj českého vězeňství během semináře dokumentovala výstava „Zacházení s vězni na území České republiky v letech 995 až 1993“, která je od té doby v rozšířené podobě přístupná veřejnosti v objektu Památníku ve Vazební věznici Praha–Pankrác. Nejdůležitější referáty tohoto semináře v Kroměříži byly publikovány v časopise České vězeňství č. 3/1994.

Ve dnech 28.–30. 11. 1994 se konala v Pracově u Tábora mezinárodní akce, kterou připravila Vězeňská služba ČR ve spolupráci s právním odborem Rady Evropy. Šlo o multilaterální setkání ředitelů vzdělávacích středisek pro vězeňský personál, během něhož se setkali delegáti ze sedmi evropských zemí (ČR, Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko, Maďarsko a Švýcarsko). Tato akce volně navázala na problematiku přípravy vězeňského personálu projednávanou na prvním kroměřížském setkání. Obsah jednání byl zaznamenán v Českém vězeňství č. 4/1994.

Kroměříž 1996 Ve dnech 20.–24. 5. 1996 se uskutečnil v Kroměříži mezinárodní seminář pořádaný ve spolupráci s Radou Evropy na téma „Specific-

1996 ké problémy spojené s uvězněním mladých pachatelů“. Rada Evropy na jednání vyslala svého zástupce, pana Björna Jansona, a dva lektory, pana Bernharda Wydru, ředitele výcvikového střediska pro vězeňský personál ve Straubingu (Bavorsko, SRN), a pana Nicholase Brooka, ředitele věznice pro mladistvé v Onley (Walles, Velká Británie). Seminář byl podstatnou měrou sponzorován Radou Evropy. Kancelář prezidenta České republiky opět převzala nad konáním semináře záštitu. Tématem průvodní expozice byla Historie zacházení

1994

16


s mladistvými delikventy v českých zemích. Podstatná část vystoupení našich i zahraničních delegátů byla publikována v Českém vězeňství č. 3/1996.

Kroměříž 1998 Ve dnech 8.–12. 6. 1998 vězeňská služba ve spolupráci s Radou Evropy a pod záštitou Kanceláře prezidenta ČR uspořádala v Kroměříži mezinárodní seminář „Zacházení se specifickými skupinami odsouzených“. Rada Evropy do Kroměříže vyslala svého lektora

2000


2002 Dr. Percyho Browna. Semináře se zúčastnilo celkem 28 cizinců ze třinácti zemí. Na téma zacházení s uvězněnými drogově závislými osobami, sexuálními delikventy, psychopaty, přestárlými a dalšími zvláštními skupinami vězňů předneslo své referáty celkem 22 našich i zahraničních odborníků. V průběhu mezinárodního semináře byla v budově Justiční školy v Kroměříži instalována expozice dobových dokumentů na téma „F. J. Řezáč – reformátor vězeňství a školství 19. století“. Souběžně byla v budově Justiční školy

otevřena výstava „Výtvarné práce vězňů“ a současně byl také prezentován multimediální počítačový program o práci středního odborného učiliště. Referáty z konference byly publikovány v mimořádném vydání časopisu České vězeňství č. 3–4/1998.

Kroměříž 2000 Ve dnech 19.–22. 6. 2000 se v Kroměříži konal mezinárodní seminář organizovaný Vězeňskou službou ČR na téma „Celoživotní vzdělávání pracovníků vězeňské

služby“. Seminář se zabýval zejména profesní přípravou a celoživotním vzděláváním příslušníků a zaměstnanců vězeňské služby. Jednotlivé referáty byly zaměřeny na praktické a aplikační otázky filosofie výchovy, profesní etiky a axiologie, rozpracování konkrétních výchovně vzdělávacích programů, specializační kurzy pro zaměstnance, kteří se podílejí na zacházení s vězni, výchovu k lidským právům, otázky společenského vědomí a personální práci, která je se vzděláváním zaměstnanců nejtěsněji spjata. Všechny referáty byly publikovány v mimořádném vydání časopisu České vězeňství č. 3–4/2000.

Kroměříž 2002 Ve dnech 24.–28. 6. 2002 se v Kroměříži konala mezinárodní konference uspořádaná Vězeňskou službou České republiky pod zášti-

tou Kanceláře prezidenta České republiky a za účasti Rady Evropy na téma „Evropské vězeňské systémy: minulost–přítomnost–budoucnost“. Konference se zúčastnilo 93 delegátů, z nichž bylo 28 cizinců ze 14 zemí. Celkem 21 referátů bylo zaměřeno na poznání základních struktur vězeňských služeb zúčastněných zemí, v diskusi se pak vězeňské systémy různých zemí srovnávaly z hlediska jejich dopadu na oblast bezpečnosti, řešení přeplněnosti věznic, technického vybavení a zacházení s vězni. V referátech se objevovaly zkušenosti se zacházením s nebezpečnými pachateli, pachateli z prostředí organizovaného zločinu a teroristy. Všechny referáty v původním znění byly publikovány ve zvláštním Sborníku a české překlady referátů v Českém vězeňství č. 4/2002. Text Lubomír Bajcura Foto archiv

2002



17

Vězení nejsou jen mříže (2) Pokračujeme v seriálu článků, jež vycházejí z výročních zpráv organizačních jednotek Vězeňské služby České republiky za rok 2003. PLZEŇ l Na konci roku 2003 bylo ve zdejší věznici umístěno 1212 osob, z toho ve výkonu trestu 947 a ve výkonu vazby 265. Většina odsouzených (692) byla zařazena v režimu s ostrahou. Programy zacházení jsou rozděleny na povinné, tzn. speciální výchovné postupy (komunitní sezení, pracovní terapie, skupinová terapie, fyzicky zátěžový program, ranní rozcvičky), a dobrovolné, v jejichž rámci pracují kroužky zájmové (např. sportovní, keramický, hudební, modelářský přírodopisný) a vzdělávací včetně jazykových (angličtina, němčina, italština). Činnost vyvíjí rovněž duchovní kroužek. Při tvorbě programů zacházení se pracovníci věznice zaměřují na jejich neustálé zdokonalování a pravidelné rozložení jednotlivých aktivit na celý týden. Garanty plnění programů zacházení jsou specialisté, kteří metodicky řídí vychovatele, podílejí se na zařazování vězňů do zaměstnání apod. Ve školském vzdělávacím středisku byli v průběhu kalendářního roku zařazeni 174 žáci, a to především ve dvouletém učebním oboru strojní mechanik. Dále probíhaly kurzy pro natěrače–lakýrníky a dělníky v elektrotechnice. Kromě nástupního funguje ve věznici i výstupní oddělení s kapacitou 20 míst, kde jsou odsouzení vedeni k samostatným činnostem, hodícím se jim po propuštění. Sociální pracovnice ve spolupráci s koordinátorem sociální péče či probačním úředníkem pomáhá vězňům se zajištěním ubytování a zaměstnání po skončení výkonu trestu. Na specializovaném oddělení pro drogově závislé bylo v intenzivním programu zacházení pro drogově závislé zařazeno průměrně 31 odsouzených, v bezdrogovém režimu jich bylo průměrně 67, na krizovém oddělení šest. Soubor protidrogových opatření je

18

průběžně plněn. Probíhají pravidelné lékařské prohlídky a odebírání vzorků moče pro laboratorní vyšetření. Zdravotní péče vězňům je poskytována praktickými i odbornými lékaři, počet úrazů se oproti roku 2002 snížil na polovinu. Byl zakoupen přístroj na vyšetření EKG.

Průměrná zaměstnanost vězňů v loňském roce činila 60,1 %, což je o 1,1 % více než v předcházejícím. V tomto počtu jsou zahrnuti i žáci ŠVS. Ve vnitřním provozu pracovalo 118 odsouzených, u hospodářských subjektů, které zaměstnávají odsouzené ve věznici, jich pracovalo průměrně 273. Věznice se snaží zaměstnávat také vězněné cizince a někteří z nich mají lepší pracovní výsledky než „domácí“. Během loňského roku nedošlo k útěku vězně ze střeženého objektu, což mj. svědčí o dobrém výkonu služby vězeňské a justiční stráže. Výkonu strážní služby by pomohlo zabudování rámu ke kontrole osob vstupujících do věznice, naopak pozitivně lze hodnotit dodání kvalitního rentgenu pro kontrolu zavazadel. Na druhou stranu existují již delší dobu problémy v dozorčí službě, kde je malý počet dozor-

ců, a tím pádem nelze vytvořit stabilní systém služeb. Dalším nedostatkem na úseku justiční stráže, který přetrvává, je nekompetentní přidělování tabulkových míst jednotlivým soudům, jež neodpovídá potřebám služby, a chybějící technické vybavení jejích příslušníků (neprůstřelné vesty, kvalitní radiostanice) při provádění mimosoudních úkonů. Mezi nejzávažnější mimořádné události, k nimž ve věznici došlo, patří úmrtí dvou vězňů, jedna sebevražda a nález 12 mobilních telefonů. V roce 2003 byla zahájena rekonstrukce fasády celé věznice, došlo k opravě elektroinstalace a opravám střech na některých objektech.

Do plánovaného počtu zaměstnanců (549) jich chybělo 55. Zvýšila se vzdělanostní úroveň, se základním vzděláním pracují ve věznici pouze dva lidé. Kurzů celoživotního vzdělávání v IV VS se zúčastnilo 37 zaměstnanců, čtyři studují bakalářský studijní program, další se zúčastnili kurzů např. v rámci programu PHARE apod. VALDICE l Výkon trestu ve věznici vykonávalo ke konci roku 2003 celkem 1146 vězňů. Z toho bylo v režimu s dozorem 14 osob, s ostrahou 620 a se zvýšenou ostrahou pak 512 vězňů. Programy zacházení jsou zaměřeny zejména na vyvolání změny v postojích odsouzených k páchání trestné činnosti, udržení nebo navázání sociálních vazeb, na možnosti rozšíření jejich vzdělání, zapojení do speciálních výchovných postupů, na přípravu k eventuálnímu podmíněnému


propuštění apod. Pro vězně je připravena i celá řada aktivit v oblasti sportu (např. kroužky minikopané, nohejbalu, kondičního tělocviku), v oblasti vzdělávání (např. kroužky cizích jazyků) či zájmové (např. kroužky výtvarný, modelářský, hudební, zahradnický). Vězni mohou využívat knihovnu a sledovat televizní vysílání či vybranou videoprodukci. Ve školském vzdělávacím středisku se vyučuje dvouletý učební obor obrábění kovů a tříletý učební obor obráběč kovů. Probíhají rovněž odborné kurzy malíř–natěrač a knihař. Ucelenou nabídku kurzů dotvářejí všeobecně vzdělávací kurzy (např. kurz doplnění základního vzdělání, kurz výpočetní techniky, jazykové kurzy). Ve školním roce 2002–2003 bylo v učebních oborech a kurzech zařazeno 150 odsouzených. Závěrečnou učňovskou zkoušku složili 23 žáci, kurzy dokončili 44 žáci. Na oddělení výkonu trestu pracuje sedm speciálních pedagogů. Zabývají se metodickým vedením vychovatelů a veškerou pedagogickou činností s odsouzenými, zpracovávají plány aktivit pro odsouzené se zaměřením na co nejefektivnější využití jejich volného času apod. Hlavní náplní práce psychologů na oddělení jsou psychologická vyšetření u vězňů na nástupním oddělení, účast na jednáních přijímací a zařazovací komise, spolurozhodování o přesunech vězňů v rámci vnitřní diferenciace, dále psychodiagnostická vyšetření, krizová intervence, atd. Poskytují však i konzultační a poradenské služby zaměstnancům věznice, zejména v oblasti sebevzdělávání, zajišťují odborné stáže, ověřují psychologickou způsobilost adeptů na zaměstnání u VS. Sociální pracovníci pomáhají vězňům v rodinných záležitostech, spolupracují s úřady práce, matričními úřady, okresními soudy, okresní správou sociálního zabezpečení a dalšími institucemi. Poměrně početnou skupinu odsouzených tvoří prvověznění. Pro zacházení s nimi je podstatný individuální přístup, ale i pomoc při navazování kontaktu s úřady a institucemi, udržování funkčního rodinného zázemí a stále užší spolupráce s probační a mediační službou. Programy zacházení jsou zaměřeny na rozvoj osobního roz-


hodování a odpovědnosti, poskytují prostor pro estetickou úpravu prostředí ve věznici apod. V loňském roce bylo provedeno 22 238 lékařských ambulantních vyšetření a ošetření, odborných vyšetření bylo provedeno více než 6000. Nedošlo k žádnému smrtelnému ani těžkému úrazu. Zaměstnanost vězňů se pohybuje na úrovni 72 procent. Pracovních míst je ve věznici dostatek, avšak malý počet odsouzených, kteří jsou schopni pracovat, ji značně omezuje. Za hodnocené období nedošlo ve strážní ani dozorčí službě k žádné mimořádné události, jež by ovlivnila celkovou bezpečnost věznice, jejímž nejslabším místem zůstávají stanoviště na vjezdu pro motorová vozidla a v hlavním vchodu. Pozitivně se projevilo použití rentgenového zařízení a speciálního protidrogového psa při provádění kontrol došlých balíků a tiskovin pro odsouzené. Ve valdické věznici pracuje celkem 459 zaměstnanců, potěšitelné je, že druhou nejpočetnější skupinou je kategorie ve věku od 26 do 30 let. Zaměstnanci si doplňují vzdělání v kurzech organizovaných IV VS, ale i mimo resort.


VINAŘICE l Na konci roku 2003 si ve věznici odpykávalo trest 979 odsouzených. V režimu s dozorem jich bylo 112, v režimu s ostrahou 867. Základem jak pro individuální, tak skupinovou práci s odsouzenými jsou programy zacházení. Jejich tvorbě je proto věnována rozhodující pozornost již v době pobytu vězňů na nástupním oddělení. Programy jsou po dobu pobytu odsouzených ve VT průběžně aktualizovány a doplňovány specialisty. Vzhledem k tomu, že není dostatek pracovních příležitostí pro vězně, je kladen důraz na konkretizaci brigádnických aktivit a pracovních terapií. Ve věznici jsou pod přímým vedením a dohledem pracovníků OVT realizovány speciálně výchovné metody (např. sociálně právní poradenství, sociálně psychologický výcvik, arteterapie, poradna drogové prevence), sportovní a tělovýchovné aktivity a zájmové a naučně vzdělávací kroužky. Duchovenskou činnost provádí několik církví. Vzdělávání odsouzených se uskutečňuje pomocí řady kurzů, jež vedou zaměstnanci věznice, v některých případech i vybraní

odsouzení, kteří mají pro tuto práci osobnostní předpoklady, včetně odpovídajících znalostí. V loňském roce probíhaly jazykové kurzy pro začátečníky i pokročilé, kurzy základů práce na PC, dějepisu, vaření a další. V oblasti vzdělávání se negativně projevuje absence školského vzdělávacího střediska ve věznici. Přestože jeho vybudování bylo zahrnuto do plánu práce VS ČR pro rok 2002, dosud zřízeno není. Ve věznici pracují čtyři specializovaná oddělení. Výstupní oddělení je určeno pro odsouzené v režimu s ostrahou. Při práci s nimi je kladen důraz na sebeobslužné činnosti. Krizové oddělení je koncipováno pro dočasný pobyt vězňů s adaptačními, psychickými a vztahovými problémy. Jeho součástí je i celová část, kam mohou být zařazeni nepřizpůsobiví jedinci s agresivními projevy jednání. V hodnoceném období bylo v oddělení umístěno 167 odsouzených. Na oddělení bezdrogové zóny byl přijetím lektora–instruktora dobudován pracovní tým. Zkvalitnily se dosavadní aktivity se zařazenými vězni, zejména skupinová psychoterapie, pokračuje i osvětová činnost pro školní mládež. V loňském roce prošlo oddělením 17 odsouzených, protidrogovou poradnou 117. Nedařilo se zvýšit zaměstnanost vězňů, i když jednání byla vedena se sedmi firmami, jež během roku projevily zájem o jejich práci. Ani v jednom případě však nedošlo k dohodě. Věznice tak zaměstnávala pouze 108 vězňů, z toho 30 u cizího subjektu. Cizinci jsou v rámci možností sestěhováni podle národnosti a je jim věnována individuální péče. Přestože existují jazykové barié-


ry, zlepšila se jejich informovanost o právních normách. V oblasti zdravotní péče bylo u vězněných osob provedeno 17 311 vyšetření a ošetření, odborných vyšetření bylo 1004. Bylo mj. evidováno 256 osob zneužívajících návykové látky. Zaznamenán byl rovněž jeden sebevražedný pokus a 27 pracovních úrazů. Ve výkonu strážní, eskortní ani dozorčí služby se nevyskytly žádné závažné problémy. Služební kynologie ve vinařické věznici patří mezi špičku naší vězeňské služby. Psovodi a jejich psi byli využíváni při odhalování drog i jinde. V roce 2003 bylo ve věznici evidováno 80 hlášení mimořádných událostí, podléhajících ohlašovací povinnosti nadřízenému orgánu. Z toho byl mj. ve 36 případech nalezen mobilní telefon a ve 37 případech došlo k nálezu či prokázání užití omamných látek. Průběžně byly prováděny oprava a údržba objektů věznice. Došlo např. ke zřízení bezbariérového WC, opravě oplocení některých vycházkových dvorů či komplexní opravě zdravotně technických zařízení zdravotního střediska. Plánovaný stav zaměstnanců činí 388,5 a je naplněn z 97 %. V průběhu roku bylo přijato 18 nových příslušníků a 15 občanských pracovníků. Ti všichni také absolvovali nebo absolvují nástupní kurzy v IV VS, eventuálně se zúčastňují nástupního školení ve věznici. Na vysokých školách studuje sedm zaměstnanců. Další desítky absolvovaly specializační kurzy či odborné stáže v jiných věznicích či mimovězeňských zařízeních. red

19

Návštěva v Polsku Příslušníci oddělení vězeňské a justiční stráže Věznice Opava mjr. Bc. Václav Pálka, mjr. Bc. Ladislav Sedláček, kpt. Jaroslav Tima a por. Milan Masný navštívili věznici v polské Ratiboři. Jedná se o věznici pro odsouzené muže (odpovídající zhruba naší kategorii „C a D“) , přičemž na oddělení „D“ je umístěno sedm odsouzených k doživotnímu trestu odnětí svobody, a dále je zde část vyčleněna pro obviněné ve výkonu vazby. Celkový stav se pohybuje kolem 950 vězněných osob. Polští kolegové nám předvedli základní rozmístění vězňů, operační středisko, místnost rozdílení, sklad zbraní, strážní a dozorčí stanoviště včetně strážních věží, dva protidrogové a devět všestranných psů, oddělení kázeňských trestů apod. Ekonomické možnosti a technické vybavení tohoto Zakladu karnego jsou ve srovnání s naší věznicí výrazně nižší. Jediný prostor, který je velmi dobře vybaven, je oddělení pro výkon dlouhodobých trestů. Zde se již dá hovořit o moderní zabezpečovací technice, velmi dobrém zajištění příslušníků a také o podmínkách pro výkon trestu, které odpovídají moderní době. Vycházkové dvory, návštěvní místnosti i jednotlivá patra má operační středisko pod stálou kontrolou kamer průmyslové televize, nelze otevřít další celu v případě, že již je jedna otevřena. Příslušníci zde vykonávají službu po dvou na jednom stanovišti a jsou vystrojeni pro nás dosti zvláštním způsobem; k běžnému stejnokroji si oblékají ještě vesty proti bodným

zbraním. Vězněné osoby na tomto oddělení na sobě mají červené kombinézy, eventuálně doplňované při vycházce, dle počasí, kabáty stejné barvy. Zabezpečení vycházkových dvorů je na velmi vysoké úrovni – silné betonové zdi, pletivo na střeše a ještě je celý úsek střežen elektronicky i strážným z centrální věže. Ve většině dalších prostorů je však patrný vliv určitého finančního nedostatku, což nám potvrdilo i vedení oddělení ochrany. Například sklad zbraní je na počet pří-

Přivítání opavských hostů v kanceláři ředitele ratibořské věznice slušníků velmi malý (příslušníci nemají svou osobní zbraň). Vždy před nástupem do služby si zbraně vyzvedávají dle jednotlivých stanovišť. Vybavenost jednotky pro zákrok pod jednotným velením je obdobná jako u VS České repuliky. Hlavní vchod do objektu je vybaven rentgenem a kontrolním pásem, ale celkově je prostor vstupu velmi malý a nepřehledný. Systém střežení celého objektu spočívá v základním obsazení šesti strážních věží, v noci jsou do zakázaných pásem navíc umístěni služeb-

Podmíněné propuštění v USA Americké trestní právo podmíněné propuštění z výkonu trestu nenazývá „podmínkou“, ani je neoznačuje jako „podmíněné propuštění“. Překlad anglického výrazu pro tento institut se dá spíše vyložit jako „volná vazba“. Ve skutečnosti nejde o vazbu v našem slova smyslu, kde je institutem omezení svobody před vyne-

20

ní psi. Běhají prakticky po celém prostoru zakázaných pásem na vodítku, které je uchyceno na dlouhém laně. Výrazným rozdílem mezi naší a polskou vězeňskou službou je provádění eskort. V případě, že se jedná o obviněného, provádí eskortu policie. Odsouzené naopak může eskortovat pouze vězeňská služba. Vybavení eskortními vozidly a jejich technický stav jsou však rovněž při srovnání s dopravní službou VS ČR na nižší úrovni. Rovněž složení strážních a dozorčích směn je v něčem proti našemu odlišné. Vrchní inspektor strážní služby má pouze jednoho zástupce, který však plní úkoly ta-

sením rozsudku. Naše právní terminologie však nemá jiný vhodný výraz pro dohled nad osobou podmíněně propuštěnou z výkonu trestu. Americký výraz parole pochází z francouzštiny, kde znamená čestné slovo, a označuje povolení strávit závěr nepodmíněně uloženého trestu na svobodě. Poprvé jej v tomto významu použil

ké na operačním středisku. Znamená to tedy, že ani v případě nutnosti nelze docílit toho, aby byli oba funkcionáři v „terénu“. Tento systém trošku připomíná období, kdy také u nás byli do služby veleni pouze velitel strážní směny a jeho zástupce v roli operátora. Další nevýhodou pro všechny zaměstnance je skutečnost, že věznice nemá svou vlastní kuchyni a jídelnu. Zaměstnanci se stravují individuálně. Vězněné osoby také nechodí do jídelny jako u nás, ale strava je jim rozvážena na jednotlivé v roce 1846 reformátor Samuel G. Howe. Konkrétně jde o propuštění z trestního či nápravného ústavu, v němž pachatel vykonal část svého trestu, za podmínky dobrého chování a s podmínkou, že zůstane v péči nápravného ústavu, či jiného pověřeného státního orgánu až do definitivního propuštění. „Myslím, že mnoho z nich lze vychovat tak, že mohou podmíněně strávit poslední část svého trestu na svobodě“. (Dr. Samuel G. Howe, 1846) „Udělení volné vazby je milosrdným aktem srovnatelným s udě-

ze zahraničí

cely (pro odsouzené i obviněné). Dále je v současné době prováděna úplná rekonstrukce centrální koupelny, vězni jsou ke koupání předváděni hlídkou. V době povodní v roce 1997 byla věznice zatopena, okolí bylo pod vodou, chod věznice však nebyl narušen. Příslušníci se dokázali střídat na jednotlivých stanovištích, i když byla zatopena. V oblasti Ratibořska je značně vysoká nezaměstnanost (24 %) a není proto žádnou výjimkou, že službu na strážní věži vykonává příslušník s vysokoškolským vzděláním. A to až do doby, než se personálně uvolní jiné místo. Všichni zaměstnanci jsou ve služebním poměru. Zvláštností pro nás byl způsob zdravení při setkání příslušníka ve stejnokroji se zaměstnancem v občanském oděvu. Vojenský pozdrav pokaždé doprovází také podání rukou. Večer jsme měli možnost v neformální besedě s ředitelem věznice, vedoucím oddělení ochrany a jeho zástupcem srovnávat podmínky výkonu služby v České republice a v Polsku, přičemž lze jednoznačně říci, že i když mají polští kolegové nový a výhodný zákon o služebním poměru (policie, vězeňská služba, pohraniční policie, hasičský sbor), jsou podmínky pro samotnou službu v naší věznici rozhodně lepší. Vedoucí oddělení nám také předvedl systém plánování služeb a využívání počítačové techniky. I v tomto směru jsme již přece jen o kus dál. Vstupy na jednotlivé oddíly nejsou jištěny elektronicky jako u nás, ale pouze je střeží příslušník z jednoho stanoviště a hvězdicovitě ovládá „bzučák“. Mjr. Bc. Václav Pálka

lením milosti, které kdysi náleželo jen králům. Jako takové je od samého počátku infikováno subjektivitou a libovůlí, která je charakteristickým rysem trestních institucí a jiných autokracií“. (Jessica Mitfordová, senátorka, 1974) Tolik dvě historické citace, svědčící o dvou názorech na zmíněný institut. Anglický výraz parole tedy v americkém trestním právu v podstatě označuje dva kroky: 1. propuštění na čestné slovo (podmíněné); 2. dohled nad plněním podmínek propuštění, tj. podmínek a regu-


Konference v Karpaczi V rekreačním a vzdělávacím středisku polské vězeňské služby Karpacz v Krkonoších se konala v květnu konference ředitelů věznic, penitenciárních soudců a soudních kurátorů, zaměřená především na problematiku současné polské právní úpravy způsobu výkonu trestu odnětí svobody, institutu podmíněného propuštění z výkonu trestu a způsobu dohledu nad podmíněně propuštěnými odsouzenými. Byla organizována Regionálním inspektorátem vězeňské služby Polska ve Wroclavi ve spolupráci s právnickou fakultou wroclavské univerzity. Na pozvání ře-

ditele inspektorátu plukovníka Mgr. Ryszarda Godyly se konference zúčastnili také ředitel Věznice Stráž pod Ralskem PaedDr. František Vach a jeho první zástupce pplk. Mgr. Simon Michailidis. Ti využili prostor při panelových diskusích a podrobně se seznámili s polským vězeňským systémem a s velmi příjemnou realitou úzké a účinné spolupráce soudců a soudních kurátorů s řediteli jednotlivých věznic. Velká pozornost byla na konferenci věnována také institutu podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a vytváření podmínek pro jeho realizaci jednot-

livým odsouzeným. S tímto úzce souviselo také téma přerušení trestu, které, jak hosté z Čech zjistili, je v Polsku využíváno mnohem častěji než u nás. Ve wroclawském regionu je 14 věznic se 7800 odsouzenými, přičemž v roce 2003 zde bylo uděleno celkem 6033 přerušení trestu. Minimální délka tzv. „propustky“ je 36 hodin. Například ñ v nejtěžší polské věznici ve Wolowie, kde si odpykává trest na 1400 vězňů, bylo vloni uděleno 462 přerušení trestu. Podle slov polských specialistů mají s hojným využíváním tohoto druhu odměny ty nejlepší zkušenosti. Je ovšem třeba dodat, že několikeré udělení „propustky“ je v Polsku mimo jiné jednou z podmínek pro úspěch odsouzeného při projednávání jeho žádosti o podmíněné propuštění.

Velmi zajímavá byla také přednáška akademiků z wroclawské univerzity, kteří v ní porovnali systémy zaměstnávání odsouzených v jednotlivých evropských zemích a v Polsku. Zde využil bohatých zkušeností se zaměstnáváním odsouzených ředitel strážské věznice PaedDr. František Vach a ve svém vystoupení seznámil přítomné jak s českým vězeňským systémem, tak rovněž s praxí při zaměstnávání odsouzených ve Věznici Stráž pod Ralskem. Kromě mnoha podnětných informací, které zde hosté z Čech získali, mohli tedy také některé své zkušenosti polským kolegům předat.

de řečnickou otázku: „Máme stavět více kriminálů nebo pustit vězně na ulici?“ V Hondurasu působí více než 100 000 příslušníků organizovaného zločinu rozdělených do 500 různých gangů. Ve zničeném objektu věznice San Pedro Sula byla soustředěna většina odsouzených z jednoho z nejnebezpečnějších středoamerických gangů Mara Salvatrucha. Ti, kteří přežili, byli velmi přísně izolováni. Smrt každého ze 103 vězňů považuje za strašnou individuální tragédii lidské bytosti místní římskokatolický biskup Romulo Emiliani a říká: „Smrt, která je postihla, byla příšerná tím, že je zastihla samotné a bez pomoci většinou v celách pro jednu osobu.“

lze propustit, když svým chováním projeví připravenost na návrat do společnosti. Jelikož byl takto trestanec propuštěn před uplynutím trestu, byla do zákona zařazena speciální ustanovení o dohledu a institut takzvané volné vazby se stal realitou. Ve druhém desetiletí dvacátého století měla již volná vazba a neurčité tresty, čili propuštění z výkonu trestu s podmíněným dohledem, jak je chápáno dnes, pevné místo v americké trestní justici.

Ve městě San Pedro Sula, průmyslové metropoli Hondurasu asi 200 km vzdálené od hlavního města Tegucigalpy, vzplál v půl druhé ráno 17. 5. 2004 požár ve vězeňském bloku obsazeném 186 vězni. Podle oficiálních zpráv si oheň vyžádal 103 životů vězňů a 27 odsouzených bylo zraněno. Příčinou požáru byl elektrický zkrat v klimatizačním zařízení, uvedl policejní komisař Wilmer Torres. Někteří vězni zemřeli v ohni, někteří následkem otravy kouřem. „Bylo to příšerné, probudil jsem se a hořela mi postel, právě na mě chytalo oblečení,“ vypravoval rozhlasovým reportérům z nemocnič-

ního lůžka těžce raněný odsouzený Jose Mauricio Lopez. Další vězeň, Antonio Flores, řekl: „Náš barák byl v mžiku v plamenech.“ Hasiči dostali požár rychle pod kontrolu, přesto již oheň zničil větší část věznice určenou pro 800 osob, v níž ovšem v okamžiku požáru bylo okolo 1960 vězňů. Mluvčí vězeňské služby Jose Bustillo hovoří o nárůstu nebezpečí hromadných útěků vězňů, zvláště členů gangů, a o útocích na hasiče během likvidace požáru. V této souvislosti je zajímavé, že někteří odsouzení údajně před požárem slyšeli nějaký výbuch, což odporuje oficiálnímu vysvětlení příčiny požáru.

Byl to již druhý smrtonosný požár věznice v Hondurasu krátce po uplynutí jediného roku. V dubnu 2003 hořela věznice El Porvenir, během vzpoury tam zahynulo 70 osob, vězňů, dozorců i civilistů. Jeden ze tří viceprezidentů, Vincente Williams, říká: „Honduraské věznice jsou časovaná bomba“. A slibuje nalezení finančních prostředků na řešení současné přeplněnosti věznic, která po pondělní noci ještě stoupla. V zemi je vězněno 13 000 osob ve 27 zastaralých vězeňských objektech. Ricardo Maduro, 71. prezident od vzniku Hondurasu (1821), jako zkušený ekonom vyhlásil po svém nástupu (2002) boj s chudobou, korupcí a hospodářskou zaostalostí. V dubnu 2004 zvýšil minimální trest pro organizované zločince na 12 let odnětí svobody, uvažuje o řešení nárůstu kriminality a kla-

lí upravujících život propuštěnce až do definitivního ukončení trestu. Historie institutu volné vazby je poměrně dlouhá. Poprvé se zřejmě objevila ve druhé polovině 16. století, v době prudkého poklesu britského hospodářství. V koloniích rostla potřeba levné pracovní síly. Vláda Velké Británie začala udělovat milosti a odklady poprav zločincům schopným práce, aby je mohla odeslat do Nového světa. Omilostnění zločinci se stali smluvně vázanou pracovní silou, která se prodávala do kolonií nej-

vyšší nabídce. Trestanci si tvrdou prací a dobrým chováním mohli vysloužit definitivní omilostnění. Myšlenka volné vazby (propuštění s podmínkou) se ve Spojených státech dále vyvíjela v podobě zákonů o „dobrém čase“ a neurčitých trestů. Koncepce „dobrého času“ neboli „good time“ je poměrně jasná. Jestliže podle názoru vězeňské správy vězeň tvrdě pracuje a dobře se chová, lze jej propustit dříve, než stanovil soud. Cíle amerického pojetí byly již více komplexnější. Snažily se napomoci nápravě zločinců, zmírnit tvrdost trestních

zákonů, řešit problémy kázně a získávat od vězňů kvalitní a dobrou práci. První zákon o „dobrém čase“ přijal New York v roce 1817. Stanovil, že poprvé trestaní pachatelé, s trestem maximálně pěti let, mohou dobrým chováním zkrátit svůj trest o čtvrtinu. Velmi brzy na to měla více než polovina amerických států ustanovení o předčasném propuštění za dobré chování. V roce 1869 pak stát Michigan přijal první trestní zákon s takzvanými neurčitými sankcemi. Tento zákon stanovil, že vězně

V Hondurasu zabíjel vězně oheň


ze zahraničí

Pplk. Mgr. Simon Michailidis

Z internetových zpráv připravil LB

Mgr. Václav Sušánka

21

Tajemství brněnského zvonu Zvon je „zvukový přístroj pohárovitého tvaru z tvrdé a pružné hmoty“. Tuto definici uvádí Ottův slovník naučný. Ačkoliv je bezpochyby výstižná z technického hlediska, určitě nevystihuje po staletí zdokonalované umění zvonařských mistrů, stejně jako spletitou cestu výroby zvonu, vedoucí až ke chrámovým věžím, nebo jen k nenápadným venkovským zvoničkám.

Dlouho před tím, než zvony dostaly současný vzhled, sloužily jejich předchůdci v asyrském Ninive, staré Číně i antickém Řecku. V souvislosti s rozvojem křesťanství se od počátku 4. století začalo zvonů používat ke svolávání věřících na bohoslužby, většího využití k liturgickým účelům se však dočkaly až v 7. století. Zvonařství se velmi rychle rozšířilo přes irské a anglické kláštery do západní Evropy. Nejstarší zprávy o zvonech na našem území jsou spojeny s misiemi, jejichž cíl byl spojen se stavbou prvních kostelů. V následujících staletích se rozšiřovalo vyzvánění od výhradně bohoslužebných účelů ke světskému využití. Například kutnohorské havíře budilo ve tři hodiny ráno do práce. Jinde se zvoněním svolávala městská rada, nebo se rozháněla mračna (v Praze až do 18. století). Největšího rozkvětu dosáhlo zvonařství v 15. a 16. století, tehdejší technologie už byla ve všech podstatných fázích téměř shodná s postupy současných zvonařů. O tom, jak vypadalo zvonařské řemeslo v 16. století, se dochoval spis Vavřince Křičky z Bítyšky, současníka pražského mistra Tomáše Jaroše z Cymperka (bývalý královský puškař, v Praze působil asi od roku 1540). Prvním zvonařovým úkolem bylo smísení mědi a cínu ve „zvonovině“. Poměr, na němž závisela tvrdost kovu společně s čistotou tónu, se měnil podle dobových zvyklostí. Přidáním většího množství cínu bylo dosaženo jasnějšího tónu, při větší tvrdosti slitiny za cenu následné hrozby předčasného puknutí zvonu. Zvony se pro městského i venkovského člověka staly důležitou součástí běžného života. Lidé se naučili podle vyzvánění určovat denní dobu, spoléhali se na včasné upozornění při nebezpečí po-

22

žáru či nepřátelského přepadu a ve všedních i svátečních dnech obracelo jejich mysl k duchovnímu rozměru života. I Vězeňská služba ČR má vlastní bronzový zvon. Byl ulit v polovině 19. století, váží 40 kilogramů a je 39 centimetrů vysoký. Nachází se ve Vazební věznici Brno, kde do roku 1990 sloužil k vyhlašování nácviku chemického poplachu. Pamětníci tvrdí, že zvon původně visel ve staré věznici Brno – Cejl. Nápis „ST. IOSEPHUS CALASANCTIUS“ na horní části pláště

je benedikcí (zasvěcením zvonu určitému svatému). Jedná se o svatého Josefa Kalasánského, původně španělského kněze, pedagoga a zakladatele řádu Piaristů, narozeného v roce 1566. Za svého života se staral o chudé děti, často sirotky, jejichž rodiče se stali obětí moru, opatřoval pro ně oblečení i stravu. Přestože se piaristický řád na Moravu rozšířil velmi brzy po svém vzniku, jedná se o v našem prostředí značně neobvyklou benedikci. Přes rozsáhlý archivní výzkum nebyl objeven jiný zvon zasvěcený stejnému svatému. Dolní část zvonu nese nápis „GEGOSSEN VON FRANZ HILLER IN ALTBRUNN ANNO 1858“, podle něhož lze určit výrobce zvonu a rok ulití. Jedná se o zvonařskou rodinu působící na Starém Brně od roku 1819, kdy si právě František Hiller otevřel novou dílnu „U Modrého lva“. Jméno zvonaře není v tomto případě úplně jednoznačné. František Hiller narozený roku 1785 ve Svitavách se v roce 1858 dožil již pokročilého věku. Jeho přímou účast na odlití

zvonu proto nelze předpokládat, ačkoli zemřel až v březnu 1862. Pravděpodobnější je použití jeho jména jako zaběhlé obchodní značky. Autorem zvonu by pak nejspíše mohl být jeho syn Adalbert, narozený 23. 4. 1823, který vedl od roku 1847 vlastní slévárnu v Dlouhé ulici č. p. 8 (dnes Sněmovní ulice). Záznamy o zvonech vyrobených některým z příslušníků této rodiny mizí z pramenů až ve 20. letech 20. století. Jejich tradici převzala firma Manoušek odlévající zvony v Praze–Zbraslavi do současnosti. Nejtěžším úkolem bylo určení zadavatele odlití zvonu, stejně jako zjištění místa, kde měl být zavěšen. Přes prostudování mnoha archiválií (fond Státní památkové správy, fond Úřadu pro věci církevní ve Státním ústředním archivu, fond brněnské biskupské konzistoře v Moravském zemském archivu a pozůstalost Dr. Karla Kühna, ředitele Památkového ústavu v Brně ve čtyřicátých letech 20. století) se nepodařilo tento problém vyřešit. Jedinou informaci poskytuje kniha „Des Glockengiesser von Böhmen und Mähren“ od Augustina Jungwirtha, benediktýna z kláštera Michaelsbeuern v Salzbursku z roku 1940. Fotokopie tohoto strojopisu, uložená v archivu zvonařství Manoušek, obsahuje údaje, u kterých není jasné, z jakých pramenů byly čerpány. Nicméně lze z této práce vycházet, neboť, jak potvrdil pan Petr Rudolf Manoušek, důvěryhodnost ostatních faktů je ověřena. Podle zmíněné knihy odlil Adalbert Hiller v roce 1858 zvon pro vězeňskou kapli v Brně. Ačkoli chybí rozměry zvonu, případně ladění, nelze spojitost vyloučit. Tato skutečnost by potvrdila užití jména Franz Hiller jako obchodní značky a zvon by pak nejspíše byl státní zakázkou přímo pro věznici v Brně na Cejlu. Přestože tento článek neposkytl přímé důkazy vedoucí k identifikaci objednavatele zvonu a spíše otevřel další otázky, jako například možnou souvislost s řádem piaristů, přinesl několik základních informací k dosavadnímu průběhu bádání. Stejně tak by mohl být inspirací dalším zájemcům o památky připomínající mistrovství našich zvonařů v minulých staletích. Ondřej Hladík

historie


K jednomu z nejstarších východočeských měst, o němž se poprvé zmiňuje už kronikář Kosmas v souvislosti se smrtí knížete Břetislava I. v roce 1055, mají vztah i dvě osoby, jež můžeme spojovat s právem, trestem a vězením. První z nich je Viktorin Kornelius ze Všehrd, chrudimský rodák, nejvyšší písař, ale i autor významné právní knihy „O právech, soudech a deskách země české knihy devatery“. Druhý je, s chrudimskou rodinou Mydlářů pověstmi spojovaný, pražský kat Jan Mydlář, známý hlavně exekucí na Staroměstském náměstí v roce 1621. Ke katovi neodlučitelně patří i šatlava

ti, následovně mužské osoby od ženských separírovati“. Jelikož v polovině 18. století nejspíš již nevyhovovala vězeňským účelům, byla v letech 1768–1769 znovu přestavěna. Po vybudování krajské věznice roku 1792 přestala sloužit městskému právu. Protože i v Chrudimi, stejně jako v jiných městech, začaly hradby bránit hospodářskému rozvoji, rozhodla v 19. století městská rada o zbourání opevnění. Šatlava tak padla za oběť demolici v roce 1893, společně se starým děkanstvím. Stávala v místech, kudy nyní prochází ulice u dnešního nového arciděkanství.

matickou otázkou od dob jejich zakládání až do zavádění kanalizace a někde i déle, museli chrudimští provinilci jako součást trestu čistit ulice. Z roku 1720 je znám případ zloděje obilí, jenž musel „přikovaný ke kolečku ty rumy na rynku tři dny odklízet“. K takovýmto trestům nebyly ovšem odsuzováni pouze zloději. Podobně dopadla i žena živící se prostitucí. Ta si vyslechla rozsudek, že „po osm dní rynk pucovat má“. Roku 1786 si měšťan Všetečka za 13 zlatých a 30 krejcarů ročně od magistrátu pronajal hnůj z rynku, stal se z něj „nájemník hnoje rynkovního“. K smetání byli opět určeni vězni, nájemník si však musel hnůj včas odvážet, neboť jak vyplývá z jeho stížností, chodili si na rynk přimetat i další měšťané.

vybavená nástroji používanými k právu útrpnému. Ačkoli tato předchůdkyně městského vězení dnes už v Chrudimi nestojí, je doložena nejen pověstmi. První zprávy dokládají samostatnou šatlavu už k roku 1631 ve stavení č. p. 52/I v blízkosti hradeb. K jejímu rozšíření došlo v roce 1734, aby „.jak pro pány examinátory pohodlí, tak pro samé vězně volnější příležitost způsobi-

Navzdory existenci šatlavy měly být v šedesátých letech 18. století uvnitř radnice, která sloužila i jako trestní soud, vybudovány ještě další tři cely určené pro hrdelní zločince. Není známo umístění těchto cel, ani skutečnost, zda k přestavbě došlo. V 18. století je ve městě doloženo ukládání trestu tzv. veřejně prospěšných prací. Vzhledem k tomu, že čistota byla ve městech proble-

Při stavbě nového krajského soudu v roce 1792 byla na místě dominikánského kláštera z konce 13. století nákladem královské české kriminální pokladny postavena nová krajská věznice a v blízkosti arciděkanství dům č. p. 47/1 s byty pro pracovníky vězeňské stráže. Při stavbě severní zdi věznice, pod kaplí sv. Filipa, použil stavitel Jedlička stěnu kláštera, zničeného v roce 1421 husity.

Vězeňství v Chrudimi


historie

Zajímavostí je, že sklep pod kaplí patřil až do roku 1857 k sousednímu domu č. p. 45/I. Z dalších událostí se písemnosti zmiňují o popravě pětinásobného vraha Františka Novotného, k níž došlo dne 25. 2. 1899. V prvním desetiletí 20. století vězni vypomáhali s prací v zemědělství, konkrétní pramen uvádí seznam 30 vězňů způsobilých pro zemědělskou práci k 7. 2. 1908. Část jich také pracovala pro městskou technickou kancelář. Do roku 1952 potřebám krajského soudu sloužila věznice s kapacitou 550 osob pod správou ministerstva spravedlnosti. Po přesunu do kompetencí ministerstva vnitra došlo 1. 4. 1954 ke snížení maximálního počtu vězňů na 160. Tento stav setrval až do uzavření

věznice v roce 1957. V dnešní době patří areál Policii ČR. Ani Chrudimi se nevyhnulo zřízení internačního tábora a pracovního střediska pro Němce v poválečných letech 1945–1947, ale tato skutečnost se dotýká jiných historických témat. Proto se článek těmito zařízeními poválečného právního systému nezabývá. Ondřej Hladík

23

VDP má za sebou dětské nemoci

V pražských Strašnicích se poslední lednové úterý sešla výroční členská schůze občanského sdružení Vězeňská duchovenská péče (VDP). Vcelku nic mimořádného, každoroční záležitost, chtělo by se říci. Ale přesto byla právě letošní schůze svou náplní trochu jiná. Vězeňská duchovenská péče je více než desetiletá. Jako občanské sdružení vznikla VDP v roce 1993 a jejím prvním předsedou byl dnešní hlavní kaplan – evangelický farář Mgr. Bohdan Pivoňka. Otevření bran věznic působení církví se však datuje ještě dál, hned do roku 1990. Dnes sdružuje kolem dvou stovek duchovních i laických pracovníků církví, docházejících do drtivé většiny českých věznic. Své členy nepřijímá automaticky: Uchazeč o vstup musí mít doporučení vedení své církve a nadto ještě absolvuje pohovor s výkonným výborem VDP, v němž jsou v mezích daných možností zkoumány jeho předpoklady k působení ve vězeňském prostředí. Osvědčí-li se v přímé službě déle než rok, akceptujeli jej navíc ještě vězeňská služba a má-li pro něj místo, může se stát za jistých okolností profesionálním kaplanem. Pravidelným hostem přispívajícím do programu členských schůzí se postupně stal první náměstek generální ředitelky VS ČR, PaedDr. Bohuslav Burkiewicz. Letos prohlásil, že VDP má již za sebou dětské nemoci. Jakkoli by se tato věta mohla zdát okrajovou,

24

charakterizuje možná do jisté míry období, jímž vězeňští duchovní procházejí. Vzpomínám, že když jsem s touto službou začínal, byli faráři zahaleni jakousi podivnou mlhou. Jeden chtěl vědět, co ve věznicích vlastně hledají, a nabízel tezi o lovení dušiček, druhého zajímalo, v čem mohou konkrétně pomoci, další se ptal po jejich pravomocích, jiný zkoumal, co si k nim může dovolit. Pak přišli první profesionální kaplani zaměstnaní v referátu duchovní služby generálního ředitelství – zvláštní hybrid, který byl vyžádán dobou a potvrzen rozhodnutím ministryně spravedlnosti dr. Vlasty Parkanové. Mohli skoro všechno a nikdo nemohl na ně. Šéf v Praze, sami platově v desítce – naprostý klídek a pohoda. Když se budou starat jen o ty svoje věřící, nebudou nám ve věznici třeba tolik překážet. Ale co když budou do Prahy dodávat informace, když jsou tam vlastně zařazeni? Tohle období však netrvalo až tak dlouho. Referát duchovní služby se stal historií a kaplani byli převedeni na jednotlivé věznice pod velení prvních zástupců ředitelů. Ani ta tolikrát omletá desítka už nikoho netrápila – dostali devítku. Kaplani se postavili „čelem k masám“ zaměstnanců Vězeňské služ-

by a zahájili nové období svojí existence. Obecně snad lze říci, že jim to příliš neuškodilo. Dostali se skutečně blíže k výkonu vazby i trestu a začali trochu více chápat konkrétní problémy své věznice. Dokonce i páni ředitelé se stali svobodnějšími a dokázali říci, co od kaplanů chtějí, v čem mohou být prospěšní a co by naopak dělat neměli, na co mají ve věznici dost jiných odborníků a v čem jsou možná ti noví zaměstnanci trochu nezastupitelní. Asi naplno se to poprvé projevilo v přípravě zlomového NGŘ č. 27/2001, jímž byla ustanovena vězeňská duchovní služba (VDS), tedy sbor profesionálních kaplanů placených VS a tedy něco jiného než VDP, z jejíž platformy však vychází. Druhá velmi zajímavá myšlenka, prezentovaná na strašnické členské schůzi dr. Burkiewiczem, se týkala rozdílů mezi kaplany a nedostatků v jejich práci. Nová epocha vězeňské duchovní služby je specifikována také novým oťukáváním: v terénu už sice byli na „flanďáky“ sice zvyklí, ale najednou je měli řídit. Lze s nimi nakládat jako s jinými zaměstnanci? Vzpomínám si, že v Rýnovicích se s touto otázkou příliš netrápili. Odpověděli si kladně a bylo to nejlepší, co se mi mohlo přihodit. I rozevlátý duchovní s široce rozhozeným smýšlením pochopil, že kriminál má nějaký řád, který je nutné respektovat a naučit se v něm žít i fungovat. To si kaplani už museli a patrně ještě budou muset uvědomit. I když je jejich poslání z prin-

cipu spirituální a liší se od všeho ostatního, co vězeňská služba zajišťuje, nejsou o nic více než jiní specialisté a jejich nadřízení za ně neodpovídají o nic méně. Práce ve vězení je přece jen maličko jiná než v některé z církví. Věznice prostě má systém zahrnující mimo vlastní práci i vykazování nebo kontroly. V tom se kaplan neliší třeba od speciálního pedagoga. Musí počítat s tím, že svému nadřízenému bude schopen doložit, co dělal nebo kdy a proč, měl by mít plán svých aktivit, o dodržování pracovní doby snad není nutné psát ani hovořit. Měl by si alespoň občas přečíst svoji pracovní náplň, zákony a řády výkonu vazby a trestu, nařízení generální ředitelky a ředitele příslušné věznice i celou řadu dalších norem a předpisů. Také o nutnosti spolupráce duchovních s dalšími zaměstnanci věznice toho už bylo napsáno dost a dost. Ať se to kaplanům líbí nebo ne, vězeňská služba je platí, a tak k ní mají i určité povinnosti. Stavět se jako nezávislý farář a brát za to plat je přinejmenším pokrytecké. Ve VS prostě není naším přímým nadřízeným biskup, ale první zástupce ředitele věznice. Přesto všechno má ale kaplanská služba svá specifika, daná zákony této země. Patří k nim mimo jiné právo i povinnost zachovávat zpovědní tajemství. Mám za to, že základem duchovenské práce je vztah kaplana ke klientovi, klienta ke kaplanovi, k Bohu, k lidem. Ani to není specifikum – terapeu-

Pohled do pléna

duchovní péče


tický vztah navazuje i řada penologických kolegů. Ve zpovědi jde přece jen o něco jiného. Člověk se otevírá před Bohem, odhaluje mu své nitro a přiznává řadu věcí neurčených jiným uším. Chceme-li po kaplanech přizpůsobení, pak je na místě požádat i kolegy z vězeňské služby o pochopení různých, řekněme, nuancí. Nikoliv nadřazenosti nebo výjimečnosti, ale profesní osobitosti. Není to nic mimořádného, mají ji například psychologové nebo lékaři. Někteří kaplani se svými věznicemi srostli a dostali se tak trochu mezi mlýnské kameny. Zachovávají si ještě farářskou identitu? Nestali se pouhými státními úředníky? Tyhle otázky si kladou kolegové z církví. Neroztahují se nám ti „flanďáci“ příliš? Nestrkají nos do věcí, po nichž jim nic není? Tak se ptají kolegové z vězeňské služby. A o co jde? O nic jiného než o práci některých plnoúvazkových kaplanů. Jeden je vedle svého kaplanství parlamentářem a snaží se to dělat naplno, druhý přijal nabídku práce v odborech, třetí se zajímá o prezentaci věznice, další třeba učí, v kapli nebo ve školském vzdělávacím středisku.

Mluvil jsem s nimi o tom a domnívám se, že nejde o nic jiného než o vztah k věznici a zájem o její problémy i bolístky. Není ale úplně příjemný pocit, když člověk neví co dělat, aby to bylo správné. Na jedné straně kritika z příliš úzkého úhlu pohledu a nezájmu o souvislosti, na druhé podezřívání z rozpínavosti církve. Nežije se v tom úplně nejlépe. Mnozí kaplani berou své poslání jako službu Bohu a věří, že jsou tam, kde mají být. Zachovat si jistou spirituální identitu je pro ně důležité. Také v tom se liší například od specialistů. Ale nejsou placeni a platni také právě pro tu identitu? A o čem ještě byla na členské schůzi řeč? Například o změnách stanov VDP. Byla jich celá řada a týkaly se několika oblastí, jejichž společným jmenovatelem bylo zprůhlednit působení ve věznicích. Bylo zrušeno kolektivní členství organizací a VDP tak bude napříště garantovat vstup a působení pouze svých jednotlivých členů. Více se otevřela i spolupráci s nekřesťanskými organizacemi. Ve vizi práce do roku 2007 pak vedle hlavní linie přímého výkonu služby v terénu sleduje i práci

v postpenitenciární péči, soustavné vzdělávání svých prakticky působících členů nebo participaci se státními institucemi. V závěrečné diskuzi byly otevřeny dva zásadní problémy. Palčivá byla aktuální otázka některých odsouzených, založivších si v našich věznicích z žádostí o pomoc na nejrůznější adresy farností, církevních spolků nebo vdov po farářích výnosnou živnost. Je pochopitelné, že některým externě působícím členům VDP může trvat prokouknutí vykutáleného klienta déle než zaměstnancům VS, kaplany nevyjímaje. Ale snad právě u nich by měli zvenčí přicházející faráři nalézt zdroj informací či poučení. Míře brzdění této komunikace totiž může být nepřímo úměrná rostoucí manipulace ze strany klientů. Druhý podstatný problém pak představovaly programy zacházení, respektive zda má být do nich zahrnuta účast klientů na duchovenských aktivitách. Názorové spektrum bylo v tomto případě mimořádně široké a absorbovalo oba extrémy: Od naprostého odmítnutí až po zahrnutí všech duchovenských aktivit jejich účastníků do programů zacházení, zdůvodněné

pozitivně (může se to objevit například v hodnocení k podmíněnému propuštění) i negativně (vězněné to donutí účastnit se pravidelně). Právě proti tomu však směřovaly nejčastější námitky – účast na duchovenské činnosti je ze zákona dobrovolná a nikdo k ní nesmí být nucen. Ředitel Věznice Rýnovice Bohuslav Baudyš k tomu podotkl, že mu není jasné, proč činit povinnost z něčeho, k čemu dává zákon právo, a nabídl ve své věznici užší spolupráci duchovních se specialisty, majícími vyhodnocení programů zacházení na starosti. Celý problém zůstal otevřen a duchovní jej ještě budou, doufejme že společně s penology a právníky, diskutovat. Jinak je taková farářská schůze stejná jako řada jiných: má své procedurální zákonitosti a odborníka na ně, jímž je nový světelský kaplan Mgr. Miroslav Čejka, přednášejí se zprávy pracovní i hospodářské, hlasuje se a diskutuje. Nakonec si, i přes značnou názorovou teologickou i penologickou pestrost, přítomní duchovní podají ruce a rozjedou se zpět do svých regionů, farností a věznic.

zemích a na Slovensku Prot. JUDr. Václav Míšek a předsedkyně občanského sdružení Vězeňská duchovenská péče Renata Balcarová (Církev adventistů sedmého dne). Hlavní kaplan Vězeňské služby ČR Mgr. Bohdan Pivoňka přečetl gratulaci k přijetí České republiky do Evropské unie, kterou z Nizozemí zaslal českým vězeňským kaplanům Hittjo Hummelen, předseda evropské sekce International Prison Chaplains Assotiation.

Věda už více než dva tisíce let hledá odpověď, proč se člověk člověku stává nepřítelem, odkud se to v člověku bere, že navzdory znalosti morálky a zákonů se za plného vědomí dopouští skutků, které v ostatních vyvolávají otřes a šok. Tajemství lidské duše se dotýká také vězeňská duchovenská služba a na otázky vědy nabízí k uchopení odpovědi zprostředkované vírou.

Václav Mitáš

Výročí ekumenické spolupráce Slavnostní ekumenické shromáždění k druhému výročí otevření dvou bohoslužebných prostor, které ve Vazební věznici Praha– Ruzyně slouží vězněným křesťanům a muslimům, se konalo 3. května 2004 za účasti významných hostů a vybraných odsouzených. Pozvání ředitele pplk. Bc. Jana Hoffmana ke společnému zamyšlení nad významem duchovní služby pro vězně přijali nejen představitelé šesti církví, ale i ředitel Vazební věznice České Budějovice plk. JUDr. Petr Rakovský a zástupci orgánů státní správy a samosprávy. Bohoslužebnou část shromáždění zahájil ruzyňský kaplan Daniel Pfann. Úvodní a závěrečné požehnání pronesl světící biskup pražské římskokatolické arcidiecéze Mons. Mgr. Karel Herbst, SDB, jenž také četl evangelium


(Mat. 11,2–6) a ve svém kázání připomněl, jaké duchovní bohatství přinesla španělskému světci Janu z Kříže (1542–1591) zkušenost uvěznění a mystického poznání. Na téma „Hospodin mění srdce člověka“ promluvil ruzyňský kaplan P. Jiří Stejkoza (Církev řeckokatolická), žalm 127. četl kaplan o. jer. Vladimír Spurný (Církev pravoslavná). O zážitky spojené s duchovní péčí o vězně se podělili postupně i další hosté, senátor Mgr. Zdeněk Bárta (farář Českobratrské církve evangelické), představená Domova sv. Karla Boromejského v Řepích S. M. Konsoláta (Mgr. Miroslava Frýdecká), farářka Církve československé husitské Mgr. Hana Vojancová, synodní senior Českobratrské církve evangelické Mgr. Joel Ruml, kancléř metropolitní rady Pravoslavné církve v českých

duchovní péče

Lubomír Bajcura

25

Velikonoce ve věznicích Velikonoce jako svátky jara, k nimž nerozlučně patří pomlázka a kraslice, pro jiné pak největší křesťanské svátky. Tak jako každoročně se oslavovaly i v českých a moravských věznicích, kde se konaly slavnostní bohoslužby či koncerty, jinde se zase rozhodli o těchto svátcích potěšit ty nejmenší. Tak například ve Vazební věznici Olomouc se odsouzení i obvinění pustili do výroby dárků pro děti, které byly touto dobou hospitalizovány na Dětské klinice Fakultní nemocnice v Olomouci. Pod metodickým vedením Mgr. Ivany Smětalové vyrobili různé figurky a pomlázky, z odpadové le-

Do Věznice Stráž pod Ralskem zavítala se svým vystoupením jedenáctičlenná hudební skupina Kde kdo Bratrské jednoty baptistů ze Cvikova. V čase mezi jednotlivými písněmi hovořil o Velikonocích kazatel sboru Mgr. Milan Svoboda. Vystoupení skupiny jen potvrdilo dlouhodobou spolupráci sbo-

Znojmo Vězeňský kaplan Ing. Jan Kočnar pozval na Velký pátek do Věznice Heřmanice Armádu spásy, jež spojuje křesťanskou misijní činnost s pomocí sociálně slabým. Program, který si pro vězně zástupci této organizace připravili, zahrnoval písně, mluvené slovo

Olomouc penky pak 1,5 m vysokou perníkovou chaloupku a kompletně ji „vybavili“. Jejich práci při předávání dárků ocenil i přednosta dětské kliniky Prof. MUDr. Vladimír Mihál, CSc. Znojemskou věznici navštívila zpěvačka Eva Henychová, aby zde uspořádala již svůj 28. koncert. Kromě zpěvu dokáže navázat bezprostřední kontakt s publikem, její písně posluchače doslova přikovaly k židli. Znojemští vězni však sváteční pohodu jenom nepřijímali, ale sami také rozdávali. Skupina Pod čepicí navštívila se svým programem na začátku velikonočních prázdnin děti ze Zvláštní školy ve Znojmě. Z reakce dětí i pedagogických pracovníků se dalo usoudit, že se jim vystoupení líbilo. Odolovským vězňům zpříjemnilo Velikonoce vystoupení smíšeného pěveckého sboru Církve bratrské z Trutnova. Hodinové pásmo písní slovem provázel českobratrský farář Šrámek.

26

ru baptistů s věznicí, kterou už v minulosti navštívili studenti baptistického semináře z USA.

Heřmanice

i dramatickou scénku. Zasloužený úspěch sklidila za své pantomimické vystoupení Marian Dijkstra z Holandska. Na závěr předal kazatel sboru Armády spásy Josef Knoflíček heřmanickému kaplanovi jako dar televizor s videorekordérem, které budou sloužit pro potřeby programů vězeňské duchovní péče ve věznici. Hlavní kaplan Mgr. Bohdan Pivoňka se o Velikonočním pondělí zúčastnil slavnostní instalace Mgr. Ondřeje Prokopa jako faráře Slezské evangelické církve vyslaného zároveň do služby vězeňského kaplana. Další den navštívil Vazební věznici Ostrava a Věznici Heřmanice, kde po skončení pravoslavné liturgie besedoval s vězni. red

Odolov

zprávy


Nové výstupní oddělení PRAHA–PANKRÁC l S účinností od 1. března 2004 bylo zřízeno ve Vazební věznici Praha– Pankrác výstupní oddělení. Účelem je zabezpečit podmínky pro plynulý přechod odsouzených do občanského života a poskytnout jim potřebnou pomoc k tomu, aby po propuštění z výkonu trestu od-

Výstupní oddělení je stavebně oddělené od odsouzených pracovně zařazených v nemocnici. Bylo vybudováno za čtyři měsíce rekonstrukcí bývalé lůžkové části ošetřovny celkovým nákladem 1 200 000 Kč. Na oddělení jsou čtyři ložnice s kapacitou 16 lůžek, kulturní míst-

Kuchyňka s jídelními stoly nětí svobody byli lépe připraveni na samostatný způsob života. Na toto oddělení se umísťují odsouzení zařazení do věznice s ostrahou s trestem převyšujícím tři roky, a to zpravidla šest měsíců před skončením trestu nebo předpokládaným podmíněným propuštěním.

nost, kuchyňka s prostorem pro stolování, koupelna a WC s místností na odpad a sklad čistících prostředků podle hygienických předpisů. Na každé ložnici jsou čtyři postele, stejný počet skříněk na osobní věci a poliček na knihy, menší stolek se dvěma židlemi z umělé hmo-

ty, věšák na oděvy a skříňka na obuv. Kulturní místnost je vybavena televizorem, videopřehrávačem, dřevěnými stoly s látkovými ubrusy, židlemi z umělé hmoty, stolem na stolní tenis, dvěma obrazy a poličkami s květinami. Součástí kuchyňky je kuchyňská linka s dřezem a dostatečným množstvím jídelního a varného nádobí. Dále zde mají odsouzení k dispozici elektrický sporák s digestoří, mikrovlnnou troubu, rychlovarnou konvici a ledničku s mrazničkou. V prostoru ke stolování jsou dřevěné stoly s ubrusy z PVC, židle, obraz a poličky s květinami. Koupelna je vybavena automatickou pračkou, k dispozici jsou dále žehlička, žehlící prkno a sušáky na prádlo. Všechna okna jsou opatřena záclonami, v ložnicích, kuchyňce a kulturní místnosti jsou navíc látkové závěsy. I přes poměrně krátkou dobu provozu tohoto oddělení lze u odsouzených pozorovat výraznou pozitivní změnu v jejich přístupu k naplňování účelu výkonu trestu. Mnohem pečlivěji dbají o pořádek i v osobních věcech a celkovou čistotu všech prostorů. I na výstupním oddělení musí totiž plnit aktivním způsobem všechny stanovené povinnosti, jejichž porušení může vést až k přeřazení zpět na původní oddělení. JUDr. Antonín Dubšík

Návštěva čarodějnic v Opavě Památného dne 30. dubna tentokráte roku dvoutisícího čtvrtého si našla stvoření tajemná krásné město Bílou Opavu ke svým rejům, radovánkám a tancům k oslavě svého svátku čarodějnického. Čarodějnice věku několikastého si vybraly pro své reje prostředí tajemné věznice, a to místo přímo specializované, kde není tolika prostoru pro zlo, lenost a nicnedělání. Čarodějnice byly ustrojeny v slavnostní šat, který byl vylepšen materiály výhradně přírodními, jejich tváře zdobila znaménka a bradavice rozličných velikostí. Oslava byla započata tancem košťat – symboly krbu a domova, také známých a hojně využívaných pro let měsíčním nebem již od 14. století. Za rytmického bubnování následovaly zpěvy celého shromáždění k navození nálady,


vyvolání a ovládnutí energie, které je v tomto prostředí zapotřebí přehršle. Závěrem sletu byly předloženy prastaré příběhy tisícileté historie

čarodějnictví a především příběhy o hledání duše, životě bez elixírů a škodlivých bylin. Magda Hermanová

Setkání vězňů s Valdštejnem VALDICE l Hlavní loď klášterního kostela v dnešní Věznici Valdice se dne 25. února 2004 proměnila v galerii, v které se uskutečnilo pietní setkání u příležitosti 370. výročí Valdštejnovy smrti a současně k uctění památky obětí třicetileté války. Díky vystaveným obrazům Michaila Ščigola bylo možné potkat tu Albrechta Václava Eusebia téměř na každém kroku.

Pietním setkáním však Valdštejnův návrat do Kartouz zdaleka neskončil. Obrazy, které byly vystaveny v klášterním kostele do května 2004, měla možnost na požádání zhlédnout nejen široká veřejnost, ale i odsouzení, kteří si odpykávají svůj trest ve Věznici Valdice. Přesto, že se jedná o vězně odsouzené za nejtěžší trestní delikty, celá řada z nich se ve svých volnočasových aktivitách v rámci programu zacházení věnuje výtvarnému, modelářskému nebo řezbářskému umění. Právě mezi nimi se našlo nejvíce zájemců o návštěvu této unikátní expozice. Poslední březnový den tak skupina 32 vězňů (5 ze zvýšené ostrahy a 27 z ostrahy) zhlédla cyklus patnácti obrazů, znázorňující životní vzestup a pád Albrechta Václava Eusebia Valdštejna. Odsouzení se v průběhu půlhodinové prohlídky živě zajímali nejen o samotná výtvarná díla, ale předmětem jejich zájmu byla i historie samotného kláštera. Bc. René Zrnečko

zprávy

27

PŘÍBRAM l První setkání bývalých zaměstnanců Věznice Příbram, kteří jsou již na zaslouženém odpočinku, se uskutečnilo 16. dubna. Skupinku dvaceti důchodců přivítal ředitel věznice Mgr. Jiří Bureš a seznámil je s nejdůležitějšími událostmi za uplynulá léta. Při prohlídce věznice přítomné doprovázel zástupce vedoucího oddělení vězeňské a justiční stráže mjr. Řechka. Jitka Stloukalová NOVÉ SEDLO l Počátkem května se ve věznici konalo setkání bývalých zaměstnanců, kteří již odešli do penze. Na půdě věznice byli srdečně přivítáni 2. zástupcem ředitele Bc. Petrem Roubíčkem. Po malém občerstvení a diskusi k současným trendům českého vězeňství si penzisté prohlédli areál věznice. Příjemné setkání bylo završeno obědem a posezením u kávy se současnými zaměstnanci Věznice Nové Sedlo. red HEŘMANICE l Členové dramatického kroužku a kapely Country ze specializovaného oddělení VT připravili pro spoluodsouzené nevšední kulturní akci nazvanou Šigrošáda. Inspirací vzpomínkového zábavného programu byli nezapomenutelní baviči Jiří Grossman a Miloslav Šimek. Předvést jejich osobitý humor nebylo pro účinkující nic snadného. Čtyři divadelní scénky a také všechny písně, které zazněly, však odpovídaly stylu obou umělců. Přes počáteční rozpačité reakce odcházeli diváci po skončení pořadu zjevně příjemně pobaveni a dobře naladěni. Václav Curylo PRAHA–RUZYNĚ l Vazební věznice Praha–Ruzyně uspořádala 14. dubna 2004 v tělocvičně TJ Sokol Ruzyně kvalifikační turnaj ve volejbale o postup do celorepublikového finále věznic a vazebních věznic. Diplom a cenu za 1. postupové místo si odvezl tým Věznice Plzeň. O druhé až čtvrté místo se podělily ve výsledkovém pořadí věznice Vinařice, Drahonice a VV Praha–Ruzyně. Pavla Primasová

28

EL PASSO – časopis odsouzených žen SVĚTLÁ l EL PASSO je čtivé, EL PASSO je zajímavé, poučné, k zamyšlení. Jistě by se našly další přívlastky, které mohou charakterizovat vězeňský časopis. Myšlenka možnosti seberealizace formou tvůrčího psaní se ujala v září loňského roku. Odsouzeným ženám byla nabídnuta možnost zdařilejší „dílka“ prezentovat před ostatními odsouzenými, ale i před personálem věznice. Úmysl se zpočátku setkal s poměrně velkým ohlasem, nyní se počet pravidelných dopisovatelek ustálil na pěti. Ty sestavily redakční radu nově vzniklého časopisu EL PASSO. Jedná se o občasník s rozsahem kolem dvaceti stránek. Jeho náplň tvoří krátké literární útvary na zadaná témata, která se bezprostředně týkají života odsouzených žen. Překvapují srozumitelně formulované myšlenky. Posuďte sami: „Právem se okradení cítí poškozeni. Možná, myslím si, se necítí natolik okradeni materiálně, jako citově. Kdosi neznámý si dovolil porušit jejich soukromí, ničil a bral. Pro zloděje to byly věci finančně cenné, ale pro poškozeného měly i hlubší smysl, měl k nim vytvořen citový vztah. A tak si myslím, že trestní oznámení jsou mnohdy podávána ani ne tak pro materiální ztrátu věci, ale ze ztráty a narušení soukromí, intimity a pocitu bezpečí“. Tolik k jedné z mnoha myšlenek k obětem trestné činnosti. Zajímavé je číst názory na diskriminaci. O soužití české a romské komunity toho bylo napsáno dost nejedním odborníkem. Názory odsouzených žen působí velice

otevřeně, nefalšovaně. Celou pointu této tematiky lze shrnout do citace jednoho z příspěvku: „Češi se obrnili předsudky a Romové si udělali z diskriminace zbraň typu nejlepší obrana je útok. Přitom v řešení tohoto problému je klíčovým slovem tolerance a ta by měla být projevena stejnou měrou na obou stranách.“ Další významnou součástí časopisu je vlastní tvorba, ať básnická nebo prozaická, jež tvoří náplň stálé rubriky s názvem Hot shot. Většinu příspěvků zpracovávají stálé autorky, do psaní se však zapojují i další odsouzené ženy, některé i opakovaně. Kvalita těchto krátkých literárních útvarů je někdy překvapivě dobrá, jindy průměrná. Ale téměř vždy v textu najdete něco nového, také zábavného. Další rubriky jsou nepravidelné, jedná se hlavně o rozhovory se zajímavými lidmi, kteří mají bezprostřední vztah k odsouzeným, např. soudce trestního senátu, duchovní, probační a mediační pracovnice atd. Redakční rada se schází jednou za dva týdny a zabývá se přípravou dalšího vydání EL PASSO. Průběh jejího jednání řídí učitel ŠVS Petr Hodný, který byl u zrodu časopisu a stará se o jeho grafickou úpravu. Protože je časopis zdařilý jak po stránce obsahové, tak i ilustrační, první dvě vydání dostala k nahlédnutí při návštěvě věznice generální ředitelka VS ČR Mgr. Kamila Meclová. Mgr. František Kolbábek, Petr Hodný

KYNŠPERK l Opravdové překvapení připravili koncem března odsouzení ze zdejší věznice ředitelce Mateřské školy v Kynšperku nad Ohří, paní Mileně Svehlové. V doprovodu vedoucí bezdrogové zóny speciální pedagožky Mgr. Hany Jelínkové a vychovatele oddělení výkonu trestu Ing. Miloslava Neubauera ji navštívili při vycházce v rámci programu zacházení a předali jí řadu drobných keramických plaketek, keramických zvířátek a dalších předmětů, které zhotovili dětem v rámci pracovní terapie ve vězeňské keramické dílně.

Odsouzení si potom prohlédli v doprovodu ředitelky prostory mateřské školky a pozorovali také děti při hře. Spolupráce této mateřské školky s Věznicí Kynšperk bude pokračovat i v dalším období. Vězni budou ve školce například pomáhat s úklidem a stěhováním nábytku po malování, které školku čeká, při údržbě plotu a dětských prolézaček na zahradě školky a také s organizací letošního dětského dne. Mgr. Hana Jelínková, Petra Bělíková

STRÁŽ l Sportovní den ředitele věznice už má ve Stráži několikaletou tradici. Ten letošní měl podobu turnaje v sálové kopané a zúčastnilo se jej šest družstev, mezi nimi dokonce i družstvo žen (na snímku), které v brance zaštítil ředitel věznice PaedDr. František Vach. Turnaj se hrál systémem každý s každým, jednotlivé zápasy trvaly dvakrát 7,5 minuty. Celkové vítězství si nakonec odneslo družstvo eskortní směny. Ženy obsadily společně s družstvem 1. strážní směny druhé místo. Jaroslava Pechková

zprávy


První setkání poradního sboru v Ruzyni PRAHA–RUZYNĚ l Úvodní slovo jednání poradního sboru dne 27. 4. 2004 věnoval ředitel Vazební věznice Praha–Ruzyně pplk. Bc. Jan Hoffman obecnému seznámení s organizační jednotkou a problematikou vězeňství, krátce pohovořil i o novém služebním zákonu a dalších právních normách, upravujících činnost Vězeňské služby.

kyně Českého helsinského výboru, předsedkyně o. s. PRAK, zástupkyně ředitelky Speciální mateřské školy v Čimicích, předsedkyně VDP a starosta města Slaný – obdrželi komplexní pracovní materiál včetně aktuální fotodokumentace a organizačního schématu vazební věznice, který je svým obsahem zaměřen na realizaci výkonu vazby i trestu odnětí svobody, jednotlivé

Všichni členové poradního sboru – vedoucí Místního oddělení Policie České republiky Břevnov, ředitel Obvodního ředitelství Městské policie Praha 6, sociální kurátorka městské části Praha 6, zástup-

oblasti programu zacházení i činnost referátu vyhošťování. V následném jednání se hovořilo o problematice drog, věznění cizích státních příslušníků (zvláště například ze zemí bývalého So-

Kriminologie na internetu Na internetu se objevilo nové elektronické on–line periodikum pod názvem Quarterly Review of Crime, Ethics and Social Philosophy. Jedná se o mezinárodní interdisciplinární internetový časopis, jenž je oficiálním periodikem Evropské a mezinárodní výzkumné skupiny pro kriminologii, etiku a sociální filosofii, známé pod zkratkou ERCES. Tato výzkumná skupina, která vznikla při Evropské kriminologické společnosti, se rozhodla vydávat nový časopis jako čtvrtletník. Jeho první číslo (Vol 1 No 1 2004: Winter 2004) je již na internetu k dispozici na adrese. V redakční radě se sešli zástupci evropského a amerického konti-


nentu, například prof. Eli B. Silverman z newyorkské univerzity, prof. Jakov Gilinsky z Ruské akademie sociálních věd v Petrohradu, prof. Jukka Kekkonen z helsinské univerzity. Pro české čtenáře je zajímavé, že členem redakční rady se stal PhDr. Miroslav Scheinost, ředitel Institutu pro kriminologii a sociální prevenci. Dr. Scheinost přičítá 95 % zásluh za vznik nového periodika šéfovi redakční rady nového časopisu, prof. Thomasi Gillymu, který působí v Paříži a je také zároveň šéfem ERCES. Obsah prvního čísla, uvedený rozsáhlou úvahou T. Gillyho, naznačuje šíři možností nového ča-

větského svazu) a byl zdůrazněn hlavní smysl výkonu vazby a trestu vůbec. Členové sboru se aktivně zapojili do diskuse formou volných příspěvků a dotazů z oblasti systému pravomocí věznic, koncepční práce, krizového řízení, investic do jednotlivých organizačních jednotek, personální problematiky, srovnávaly se tuzemské i zahraniční modely trestního stíhání a financování modernizace věznic. Členové přednesli své nabídky a možnosti směřující k pomoci vazební věznici. Po obědě následovala prohlídka věznice i oddělení výkonu trestu žen v Řepích, dále pak volba předsedy a tajemníka poradního sboru. Závěrem byly předsedou Dr. Ivo Rubikem, starostou Slaného, vytyčeny tři hlavní koncepční směry pomoci a spolupráce: jsou to koncepce stavebně technického rozvoje, koncepce lidského potenciálu a koncepce práce s vězni (zprostředkování zaměstnání vězněným osobám). Byl stanoven plán jednání pro nadcházející období. Zasedání bylo provázeno tvůrčí a přátelskou atmosférou. Všichni členové poradního sboru se rozcházeli z posledního jednání s vírou, že jejich práce bude prospěšná a napomůže pozitivnímu směru současných změn ve vězeňství.

Na Mírově bude studovat vysokou školu

sopisu, který čeká i na příspěvky českých autorů. Simon Cottee otevírá etické otázky nebezpečí teokratického fašismu po 11. září 2001. Jakov Gilinsky naznačuje, čím je ruské myšlení z hlediska světa konvenční, nebo exkluzívní. Současný pohled na odkaz Cesare Lombrosa přináší Nicole Rafter. Etiologii zacházení s devianty se věnuje Dianne Fenton. Pro pochopení současné úlohy a metodologie kriminologické vědy je velmi přínosný článek autorů R. a J. Martina, T. Castle a K. Dodsona. Posledním příspěvkem prvního čísla časopisu je článek M. Scheinosta, který představuje vznik a vývoj kriminologie v České republice.

Z Věznice Mírov se sice nestala fakulta vysoké školy, přesto však titulek nelže. Jeden z odsouzených, který vykonává ve věznici trest odnětí svobody, má možnost začít studovat na vysoké škole. Je jedním z vězňů, kteří budou mít tuto šanci. Jak je to možné? Umožnil to projekt EU pod názvem Socrates Grundtvig 2 Eppla, do kterého je zapojeno 6 zemí – Portugalsko, Malta, Severní Irsko, Itálie, Dánsko a Česká republika. Hlavními cíli, které projekt a jeho účastníci sledují, jsou: • zmírnit izolaci, v níž se vězni často nacházejí; • posílit součinnost mezi vězeňskými strukturami a institucemi, jejichž cílem je vytvořit přímé spojení mezi společností a vězněm. V ČR je garantem projektu Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity v Brně a měl by probíhat následovně: První fází je metoda tzv. „kritického čtenářství“, která má za cíl testovat uchazeče a jeho schopnosti studovat. Délka této fáze může být 1–2 roky a probíhá korespondenční formou. V této době jsou budoucímu studentovi zasílány potřebné materiály, které prostuduje a vrátí zpět se svými připomínkami. Pokud zvládne tuto „přípravu“, dostane se do druhé fáze projektu – možnosti distančního studia na ESF MU. Dle vlastních slov zmíněného odsouzeného by ho více lákalo studium psychologie, to však v nabídce není. „Studijní volno“ odsouzený nedostane. Vše bude muset být řešeno formou dojíždění zkoušejících do věznice, popřípadě přemístěním odsouzeného do Věznice Brno. Ale tak daleko projekt ještě není, pokud však bude odsouzený úspěšný, opustí brány vězení v roce 2012 jako absolvent vysoké školy. Vzhledem k rozporuplným názorům, které se objevily na veřejnosti po odvysílání televizní relace o možnosti studia odsouzených na vysoké škole, kladu čtenářům časopisu podobnou provokativní otázku na závěr: „Jaký je váš názor na umožnění studia na vysoké škole vězňům?“

L. Bajcura

Bc. Magda Petříková

Pavla Primasová

zprávy

29

Přebor Vězeňské služby v šachu 2004 PRACOV l Ve dnech 31. 3. až 2. 4. 2004 proběhl v Zotavovně Pracov přebor VS ČR v šachu. Bylo na něj nominováno 29 závodníků z 18 věznic, včetně dvou příslušníků ze Slovenské republiky. Turnaj zahájili 1. náměstek generální ředitelky VS ČR PaedDr. Bohuslav Burkiewicz a velitel přeboru plk. Jiří Piroch. Turnaj byl hrán švýcarským systémem na 9 kol, tempem 1 a 3/4 hodiny na 40 tahů a 1/2 hod. do konce partie. Hrála se 2 kola denně, to je dohromady až 9 hodin hry. Turnaj byl tedy značně vyčerpávající a namáhavý. V závěru turnaje se v 7. kole do čela dostali pprap. Radim Vrátný z Ostravy, Pavel Just z Pardubic a MUDr. Václav Bernášek z Prahy. Ten však v 8. kole prohrál, a tak v závěru bojovali o titul přeborníka VS ČR Radim Vrátný a Pavel Just. Oba v posledním kole remízovali a získali stejný počet bodů, ale na pomocné hodnocení zvítězil Just, 2. místo obsadil pprap. Vrátný a na 3. místo se probojoval výhrou MUDr. Pavel Peníška z Rýnovic, který porazil ve vzájemném souboji o 3. místo pprap. Jaromíra Doležela. Hosté ze Slovenské republiky skončili následovně: pplk. Mgr. Marián Henc obsadil velmi pěkné 5. místo a druhý slovenský účastník npor. František Sliva z Dubnice obsadil 18. místo. Mjr. Bc. Václav Václavík

Studenti poznávají věznici PŘÍBRAM l S ohledem na fakt, že v podvědomí lidí nabývá obraz českého vězeňství různých podob, navázala Věznice Příbram systematickou spolupráci s Vyšší odbornou školou v Březnici. První setkání se studenty se zaměřilo na náhled do problematiky vězeňství v České republice. V úvodní přednášce, která se konala v březnické škole, byli seznámeni s organizační strukturou Vězeňské služby ČR a základní charakteristikou věznic pro výkon vazby a trestu. Byli rovněž informováni o aktuální podobě Věznice Příbram, o její profilaci, organizační struktuře zaměstnanců a dalších specifikách. Následná setkání se již uskutečňovala v atmosféře besed tematicky zaměřených na studijní obor studentů, tj. sociální práce. V průběhů tří měsíců roku 2003 se studenti prostřednictvím besed mohli dozvědět bližší informace o otázkách:

– sociální pomoc a prevence kriminality v rámci činnosti sociálně právního poradenství; – prevence u skupiny odsouzených mladých dospělých, odsouzených cizinců a příslušníků minorit, popř. u odsouzených zařazených do programu výstupního oddělení; – realizace programu zacházení u sledovaných skupin odsouzených. Tímto však spolupráce v oblasti prevence kriminality mládeže neskončila. Přednášky byly doplněny následně odbornými exkurzemi. Nejprve se do prostoru věznice vydali pedagogičtí pracovníci a poté samotní studenti, aby mohli získané poznatky a informace porovnat s realitou. Přednášky a exkurze mají především připravit vybrané zájemce na stáž ve věznici. S ohledem na cha-

Netradiční módní přehlídka ZNOJMO l Oblastní znojemská charita se rozhodla v rámci sbírky Domov pro opuštěné matky s dětmi uspořádat módní přehlídku, jejíž výtěžek by podporoval právě tento projekt. Netradiční módní přehlídka se za účasti mnoha významných představitelů okresu a kraje uskutečnila večer 7. května v Tip klubu města Znojma. V porotě, která vybírala nejsympatičtější modelku a modela, zasedli mimo jiné hejtman Jihomoravského kraje Ing. Stanislav Juránek, senátor PhDr. Vladimír Železný, ředitel Oblastní znojemské charity Bc. Evžen Adámek, starosta města Znojma Ing. Pavel Balík, zástupci znojemského extraligového hoke-

je, kapitán Znojemských orlů Peter Pucher a útočník Milan Mikulík, a za Věznici Znojmo zástupce ředitele pplk. Ing. Vladimír Fron-

Hudební skupina Pod čepicí ko. Všechny modely, které měli účinkující na sobě, si vyráběli vlastními silami. Módní přehlídku připravovali poměrně dlouhou dobu pod vedením Zdeny Mahdalové,

rakter a specifika vězeňského prostředí je žádoucí, aby byli studenti před vlastní stáží zasvěceni do problematiky vězeňství. Odborná řízená praxe ve Věznici Příbram byla naplánována na konec dubna a počátek května letošního roku. Exkurze konané ve stanovených termínech proběhly bez sebemenších komplikací. Studenti si vyzkoušeli pozici návštěvníků odsouzených, kteří musí procházet zhruba podobnou procedurou. Měli možnost nezprostředkovaně vidět, jakým způsobem odsouzení vykonávají trest odnětí svobody a jak vypadá celkový režim dne ve věznici s ostrahou. Mohli si osobně poopravit představy o životě odsouzených, mnohdy dosti vzdálené od reality. Někteří z nich se již podrobně seznamovali s pracovištěm, kde budou vykonávat praxi. Mgr. Jindřich Hůrka

která kromě této vedlejší činnosti zvládá i svou hlavní pracovní náplň, kterou je práce s postiženými lidmi. V rámci přehlídky vystoupila dvakrát hudební skupina odsouzených ze znojemské věznice, která si říká „Pod čepicí“ – poprvé asi v polovině programu a podruhé po oficiálním zakončení, kdy ještě program pokračoval neformálně. I přes nervozitu z tolika známých tváří zvládli odsouzení z této hudební skupiny své desáté veřejné vystoupení velmi dobře, přispěli k příjemné atmosféře této netradiční akce a určitě i jejich zásluhou byl charitativní večer úspěšný a velmi zajímavý. Ludmila Kurdíková

ČESKÉ VĚZEŇSTVÍ č. 3/2004. Časopis vychází šestkrát ročně. Vydavatel: Vězeňská služba České republiky, Soudní 1672/1a, 140 67 Praha 4, IČ 00212423 Vedoucí oddělení pro styk s veřejností: Ing. Miroslav Jílek, Odpovědný redaktor: Mgr. Jaroslav Sisel, Odborní konzultanti: Mgr. Miloslava Havlíčková, pplk. JUDr. Jana Hladíková, Ing. Radoslava Hüttnerová, PhDr. Miloslav Jůzl, Ing. Aleš Kadlec, Ing. Antonín Krahulec, JUDr. Jaroslava Kubátová, plk. Mgr. Stanislav Prchal, Ing. Michal Řeháček, plk. Pavel Schrötter. Adresa redakce: Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky, poštovní přihrádka 3, PSČ 140 67 Praha 4; http://www.vscr.cz; [email protected]; telefon 244 024 111 (ústředna), 244 024 412, 244 024 415, fax: 241 409 072. Distribuce časopisu, objednávky a předplatné: Martina Redlichová, tel.: 244 024 407, fax: 244 024 403, e-mail: [email protected] Cena časopisu: 9 Kč, roční předplatné 54 Kč. Grafická úprava a sazba: Ivana Šteflová Tisk: Tiskárna Věznice Praha-Pankrác. Publikování údajů a článků z Českého vězeňství není dovoleno bez souhlasu redakce. © Vězeňská služba České republiky, Praha 2004. Registrační značka MK ČR 6334. ISSN 1213-9297. Uzávěrka vydání: 17. 5. 2004.

30

zprávy


POMŸCKA: ARLES, BRA», …VORA, ORANS

Z¡JMOV› DAREB¡K SPOLEK

TISKOV¡ ZNA»KA AGENT. OZNA»ENÕ »ISTÕCÕCH PŸVABY PASCALU PROSTÿ. (SLOV.) USA

NA RŸZN¡ MÕSTA

Z¡TOPKOVY INICI¡LY

ZNA»KA NADäEN› OXIDU NIOBNA- TECHNIKOU T…HO

DRAV¡ ÿÕ»NÕ RYBA

V KTEROU OERSTED 2. DÕL DOBU (ZKR.) TAJENKY

ML›N (EXPRESIVNÃ)

UKAZOVACÕ Z¡JMENO

D›MY

RU»NÕ N¡ÿADÕ

OBYVATEL UZBEKIST¡NU HOKEJ. POTÿEBA

OPAK KREDITU ZKRATKA TECH. SLUéEB

STAR. HUD.

STAR¡ SOLMIZA»NÕ SLABIKA

NEMOC- N¡STROJ NI»NÕ JEDNOTKA ODDÃLENÕ ELEKTR. NAPÃTÕ

DOBR… VŸLE

JM…NO ZPÃV.

ÿESK› BŸH V¡LKY

PRIM¡TI

VOZIDLA (SLOV.)

DROBN› DOBYTEK

⁄STROJÕ POHYBU

SVAZEK ROäTÕ SPZ OLOMOUCE

Z¡SAH

RONÃNÕ

TVRD› PAPÕR

1. DÕL TAJENKY

IZOLDIN DRUH

DIVADELNÕ Z¡VÃS DVA EVROPAN… RODOV¡ ZNA»KA (ZASTAR.) »ASOV¡ JEDNOTKA

STALETÕ STARäÕ JEDNOTKA TLAKU KOZ¡»TÕ VELITEL…

OSOBNÕ Z¡JMENO

ÿÕM. ». 554

DRUH› ÑZMRZL›î

DOM¡CKY ADAM

CHEM. ZN. VIZMUTU

PODPORA MYTOL. POSTAVA

SATYR

SLOVENSK¡ ÿEKA LYéE (ZASTAR.) STAR… VZTAéN… Z¡JMENO

RO»NÕ OBDOBÕ

METROPOLE BOLÕVIJSK¡ SENEGALU FL…TNA

OZNA»ENÕ VYS. äKOLY

PRVEK ZN. NB

HIMAL¡J. HORSK¡ SKUPINA

KOPÕ TROPI»TÕ MRAVENCI

»ESK› SKLADATEL RAKOUSK› B¡SNÕK

ZAKAVKAZ. DRNKACÕ N¡STROJ

křížovka Českého vězeňství

éENSK… JM…NO OBYV. SLOVEN. MÃSTA

CHURAVÃT CITOS. RACHOCENÕ TRSACÕ HUDEB. N¡STROJ

SIBIÿSK¡ ÿEKA

RUSKY ÑKAPRî

äACHOV› MISTR HUDEBNÕ ZNA»KA

OSO»IT N¡ä HEREC TEXT VTIPU ñ VIZ TAJENKA (V¡CLAV)

LYéAÿSK› V›TAH PORTUG. MÃSTO

DROBN¡ ASIJSK› PSÕ POLO- ZKOSENÕ SME»KA S¡ZKOV¡ MINCE OT¡ZKA (N¡ÿE»NÃ) OSTROV

ZRNKA äKROBU

NÕZK› N¡KLAD. éELEZ. VŸZ ANGLICKY ÑAUTî

»¡ST Z¡VODU

VELK› ä¡TEK

PÿÕLIä »ES. B¡SNÕK A PROZAIK UHRABOVATI

BIBLICK… JM…NO HRDINA A. GAJDARA

STARäÕ ITALSK¡ MINCE

ASIJSK› ST¡T DRA»KA »¡ST ELEKTROMOTORU

G¡ZOVINA DOSLOVN… UV¡DÃNÕ V›ROKŸ

FRANC. MÃSTO KRIMIN¡L (ZASTAR.)

ZŸSTATKY ⁄»TU ZKR. SOUSED. ST¡TU

VRKO»

BUDDHISTICK› SMÃR

DRUH TKANINY N¡JEZDNÕK

ZDRHOVADLO

SEVERO»ESK… MÃSTO

PÿÕZEMNÃ

HASNICE

VRH

KYSLÕK POTÿEBUJÕCÕ éIVO».

PRKENN› STROP MPZ ARGENTINY

BELGICK… SÕDLO

SHON (ÿÕDCE)

KUS HADRU

MOTIV LIDSK… POSTAVY

ODDÕL TRIASU

ÿÕ»NÕ DELFÕN (PLÕSKANICE)

ZNAK

OBCHOD. SR¡éKA


křížovka

»ESK› HRAD

ZKR. NAäÕ UNIVERZITY »¡ST KARTOTE»NÕHO LÕSTKU

SOUHVÃZDÕ V›VÃVA (ZKR.) 100 M2 (SLOVEN.)

SILN… PROVAZY CIZÕ ZKR. OSN

UéITE»N› HMYZ

LOKETNÕ KOST

V¡PENCOV… ⁄ZEMÕ

ÿÕM. »ÕS. 951

ZASTAR. KANTORKA (SLANG.) Ñ⁄Dî

STAR¡ FRAN. MINCE

Tÿ¡S“OV› SMET¡K

HRDINA (ÿID»EJI) SOU»¡ST AROM. OLEJE

CIZÕ ZKR. UNCE

POTRAT

KVÃTENSTVÕ äEÿÕKU

L…KAÿ. TRUBICE

CESTOVNÕ DOKLAD

NOSOV¡ SOUHL¡SKA

äV…DSK› HISTORIK

KOTRMELEC

JUDSK› KR¡L

ÑDUäEî VE ST. EGYPTÃ MONOPOL. SDRUéENÕ

SPZ K. VARŸ

»¡ST Z¡VODU

SUMAC SCHOPNOST DUäEVNÕHO POZN¡NÕ

REKLAM. OSVÃTLENÕ

OPASEK

31

Stavy vězňů ve vazebních věznicích a věznicích Vězeňské služby ČR dne 9. 6. 2004 OBVINĚNÍ Vazební věznice a věznice

Dospělí

M Bělušice Brno Břeclav České Budějovice Drahonice Heřmanice Horní Slavkov Hradec Králové Jiřice Karviná Kuřim Kynšperk nad Ohří Liberec Litoměřice Mírov Nové Sedlo Odolov Olomouc Opava Oráčov Ostrava Ostrov Pardubice Plzeň Praha-Pankrác Praha-Ruzyně Příbram Rýnovice Stráž pod Ralskem Světlá nad Sázavou Teplice Valdice Vinařice Všehrdy Znojmo Úhrnem Celkem

369 69 150

180 51 56

147 210

164

Ž 18

Mladiství

M 3 1

6

7 2

4 19

9

4 3 8

4

23 3

13 1

243 516 426

25

5 7 7

66

3

2 3 084 185 3 269

1

5 8

359 67

75

Ž

1

2

71

2 73

ODSOUZENÍ Úhrnem obvinění M Ž 0 0 372 18 70 0 150 6 0 0 0 0 0 0 184 8 54 2 64 0 0 0 0 0 152 4 218 19 0 0 0 0 0 0 168 9 0 0 0 0 372 24 68 3 0 0 248 25 523 0 433 66 0 0 0 0 0 0 0 0 77 3 0 0 0 0 0 0 2 0 3 155 187 3 342

S dohledem

S dozorem

S ostrahou

Celkem obvinění M 0 390 70 156 0 0 0 192 56 64 0 0 156 237 0 0 0 177 0 0 396 71 0 273 523 499 0 0 0 0 80 0 0 0 2 3 342 3 342

Ž

16 1

109

1 1 5

49

14

1 1 29 29 16 6

M 20 127 38 81 201 93 1 37 161 71 145 433 44 69 396 264 100 89 459 81 15 316 43 204 100 54 75 723

Ž 4 2

3

M 554 80 13 27 600 703 43 289 3 359

1 3

13 37 28 30

1 119

19

12 3 2 1 42

42 61 774 14 737 221 25 696 423 120

114 362 30 392

Mladiství

Ž

M

Ž

M

4

14 1

1

2

28

35

Ž

1

2 32

1 1 293

1 56

191 22 13

Se zvýšenou ostrahou

1 1 4

6

196 7

2

8 15 121

3 569 1 020

2 1 551

418 172 11 5 065 384 7 514 198 1 113 29 5 449 7 712 1 142

51 96

2 98

Úhrnem odsouzení M Ž 574 0 239 9 52 0 109 3 201 0 693 0 704 0 189 5 450 0 106 0 505 0 433 0 59 1 112 3 321 0 426 0 264 0 120 1 173 217 501 0 149 13 790 4 330 6 1 005 1 463 0 125 66 756 0 513 0 843 0 0 314 26 0 1 133 0 1 020 0 583 0 183 0 14 150 643 14 793

Celkem odsouzení 574 248 52 112 201 693 704 194 450 106 505 433 60 115 321 426 264 121 390 501 162 794 336 1 006 463 191 756 513 843 314 26 1 133 1 020 583 183 14 793 14 793

Vězni celkem

574 638 122 268 201 693 704 386 506 170 505 433 216 352 321 426 264 298 390 501 558 865 336 1 279 986 690 756 513 843 314 106 1 133 1 020 583 185 18 135 18 135

Nabídka pronájmu výrobních prostor ve Věznici Horní Slavkov provozní budova 4 podlaží výrobní plocha: 155 m2 skladovací plocha: 170 m2

Kontakt: Věznice Horní Slavkov Hasičská 785 357 31 Horní Slavkov zástupce ředitele věznice: Ing. Jan Šemora tel.: 352 660 202 mob.: 602 824 380 vedoucí referátu zaměstnávání vězněných osob: Mgr. Pavel Krejča tel.: 352 660 346 352 698 547 mob.: 602 863 936 fax: 352 660 211

strojírenská hala 1 podlaží výrobní plocha: 3 720 m2 skladovací plocha: 270 m2 objekt vybaven jeřábovou dráhou s mostovým jeřábem o nosnosti 2,5 t.

přístřešek meziskladu 1 podlaží skladovací plocha: 240 m2

Všechny tři objekty tvoří jeden celek včetně plného sociálního zázemí pro zaměstnance. Podnikatelským subjektům nabízí Věznice Horní Slavkov za velmi dobrých smluvních podmínek možnost pronájmu těchto objektů a zaměstnání až 100 odsouzených osob.

Fotbalové zlato do Rýnovic

Recommend Documents