Fortum Engineering Ltd. Mgr. Pavel Kaufmann, Ing

Obsah Fortum Engineering Ltd. Mgr. Pavel Kaufmann, Ing. Michal Říha

2

Deset mýtů o rozúčtování nákladů na vytápění Ing. Ladislav Černý

5

Přínosy zavedení GIS v Pražské teplárenské, a.s. Ing. Miroslav Jeřala, Ing. Pavel Dubišar

9

časopis podnikatelů v teplárenství

Kotle pro spalování biomasy Ing. Pavel Čermák

11

Nové pohledy na možnosti vytápění rodinných domků Ing. Jiří Vařenka

14

Komunikační systémy v sítích CZT Ing. Jan Vidim

18

Projekty roku v dálkovém vytápění a chlazení

22

Aktuality

23

CONTENS − INHALT

24

Vydavatel: Teplárenské sdružení České republiky Ředitel výkonného pracoviště: Ing. Miroslav Krejčů, MBA Bělehradská 458, 530 09 Pardubice 9 tel.: 040/ 641 4440 fax: 040/ 641 2737 e−mail: [email protected] URL: http://www.tscr.cz IČ: 42940974, neplátci DPH bankovní spojení: KB Pardubice č.ú.: 35932−561/0100 Registrace: OŽU Pardubice č. j. 00/08001/S−133 Redakce a inzerce: Teplárenské sdružení České republiky Kontaktní osoba: Olga Stará Bělehradská 458, 530 09 Pardubice 9 tel.: 040/ 641 4440 fax: 040/ 641 2737 e−mail: [email protected] Redakční rada: Ing. Michal Říha − předseda, Mgr. Pavel Kaufmann − místopředseda, Prof. Ing. Jaroslav Kadrnožka, CSc. − čestný člen, Ing. Jiří Bartoň, CSc., Ing. Josef Bubeník, Doc. Ing. Karel Brož, CSc., Ing. Jiří Cikhart, DrSc., Prof. Ing. Bedřich Duchoň, CSc., Ing. Vladimír Kohout, Ing. Vojtěch Kvasnička, Olga Stará, Ing. Miroslav Vincent, Ing. Václav Wagner, Ing. Vilibald Zunt Výroba a distribuce: Grafická úprava, sazba: Anna Benešová Tisk: Garamon, s.r.o. Hradec Králové Distribuce: Ferda Česká reklamní počta Hradec Králové Zaregistrováno: Ministerstvo kultury ČR, ev. číslo MK ČR − E − 6736 ze dne 10. 1. 1994 ISSN 1210 − 6003 Časopis vychází s podporou České energetické agentury. Vychází jako dvou− měsíčník v nákladu 1500 ks a toto číslo vyšlo 22. 4. 2002. Cena předplatného je 480 Kč a 780 Kč pro zahraničí.

2/ 2002 ročník 12 Na obálce: Úprava spalovací komory kotle pro umístění hnědouhelných nízkoemisních hořáků NR−LE.

Veškerá autorská práva k časopisu 3T −Teplo, technika, teplárenství vykoná− vá vydavatel. Jakékoli užití časopisu nebo jeho části, zejména šíření jeho rozmnoženin, přepracování, přetisk, překlad, zařazení do jiného díla, ať již v tištěné nebo elektronické podobě, je bez souhlasu vydavatele zakázáno. Za obsah inzerce ručí zadavatel. Za původnost a obsahovou správnost jednot− livých příspěvků ručí autor. Rukopisy redakce nevrací. V případě přijetí díla k uveřejnění redakce autora o této skutečnosti uvědomí. Právní režim vydání nabídnutých autorských děl se řídí autorským zákonem v platném znění a dal− šími navazujícími právními předpisy. Zasláním příspěvku autor uděluje pro případ jeho vydání vydavateli svolení vydat jej v tištěné podobě v časopise 3T, jakož i v jeho elektronické podobě na internetových stránkách TS ČR, popř. CD − ROM nebo v jiné formě, jiným způsobem v elektronické podobě. Autor− ská odměna je poskytnuta jednorázově do 1 měsíce po uveřejnění příspěvku ve výši dle ceníku vydavatele.

3T 2/2002

1

Fortum Engineering Ltd.

PŘEDSTAVUJEME . . .

Společnost Fortum Engineering Ltd působila na českém energetickém trhu pod původním obchodním jménem IVO International (IVO Power Engineering Ltd) a poprvé se představila v České republice na podzim 1991. Už začátkem roku 1992 získala ve spolupráci s Ekoengineeringem Brno první kontrakt na realizaci změny dopravy popílku na suchý odběr a jeho dopravu v ČEZ, a.s. Elektrárna Chvaletice. Po něm i první projekt úpravy spalovací− ho procesu s využitím nových nízkoemisních hořáků na černé uhlí společně vyvinutých v kooperaci s japonskou společností Babcock− Hitachi Ltd. pro ČEZ, a.s. Elektrárna Dětmarovice. Další projekt suchého odběru popílku byl zahájen v roce 1994 pro Elektrárny Opatovice, a.s. Následoval soubor staveb pro odsiřovací program ČEZ, a.s. Elektrárna Chvaletice s rozptylem odsířených spalin s využitím stávajících chladicích věží. Výsledkem bylo garanto− vané snížení emisí oxidu siřičitého ze 7 000 mg/Nm3 na 400 mg/Nm3. V roce 1996 byla zahájena rekonstrukce Teplárny Olomouc, kde byl realizován nový cirkulační fluidní kotel a nová rychloběžná turbí− na o výkonu 41 MWe. Investice byla uvedena do provozu v roce 1998. Současným velkým projektem společnosti Fortum Engineering Ltd. v ČR je výstavba odsiřovací jednotky na bázi mokré vápencové vypírky pro teplárnu ve Vřesové (uvedené do provozu v polovině 60. let) spalující místní sokolovské hnědé uhlí. Projekt byl zahájen v roce 2000 a bude předán do provozu v říjnu 2002. Úvodem našeho setkání s ředitelem organizační složky v České republice Ing. Otakarem Rýdlem jsme se zajímali také o mateřský podnik Fortum. „Finská státní energetic− ká společnost Fortum je jednou z vedoucích firem v tomto průmyslovém od− větví na svém domácím trhu ve Skandinávii. Má ši− roké zkušenosti s aktivi− tami na liberalizovaných trzích s elektrickou energií. Kromě Skandinávie je její další velmi důležitou ob− chodní oblastí Německo a pobaltské státy. Celkem Ing. Otakar Rýdl má společnost Fortum za− ředitel organizační složky stoupení ve více než 30 ze− mích, včetně České republiky. Aktivity firmy Fortum zahrnují celý energetický řetězec a hlavní obchodní ope− race jsou zaměřeny na výroby elektrické energie a tepla, jejich prodej a distribuci, na zpracování projektů, vlastní výstavbu, provoz a údržbu elektráren a distribučních systémů a v neposlední řadě na realizaci ekologických pro− jektů a využití nových technologií. Významnou podnika− telskou aktivitou je i zpracování ropy a plynu, jejich rafina− ce, marketing a distribuce spojené s těmito komoditami. Obchodní aktivity firmy Fortum jsou zaměřovány na konečného spotřebitele energie. Společnost Fortum patří mezi dvě největší společnosti na severském trhu co do objemu distribuované a prodané elektrické energie a výroby elektrické a tepelné energie. Úspěch firmy For− tum na zahraničních trzích je založen na důvěře našich zákazníků a zájmových skupin, kterou se podařilo získat spolehlivým provozem a nabídkou bezpečných, pro−eko− logických produktů a služeb. V roce 2000 dosáhl celkový čistý prodej společnosti Fortum částky 11,026 miliardy Euro při průměrném počtu 16 200 zaměstnanců. Společnost Fortum s cel− kovým instalovaným elektrickým výkonem 10 163 MW zobchodovala 51,3 TWh elektřiny v roce 2000. Jedná se převážně o zdroje s kombinovanou výrobou elektřiny

2

3T 2/2002

a tepla, vodní a jaderné elektrárny. Dodávka tepla do sítí dálkového vytápění dosáhla hodnoty 16,3 TWh. Ač jde o státní podnik, jeho akcie jsou obchodovány na helsinské burze, finský stát však zatím neuvažuje o jeho plné privati− zaci a hodlá si ponechat alespoň 51% podíl.“ Očekáváme, že podobnou filozofií se řídí také organizační složka Fortum Engineering Ltd. v České republice. „Samozřejmě. Ještě bych dodal, že mateřská firma For− tum se dělí na čtyři společnosti, které se zabývají aktivita− mi spojenými s ropou a zemním plynem, s elektřinou a teplem, obchodem a do čtvrté složky Fortum Energy Solutions patří právě Fortum Engineering Ltd. V jednotlivých státech zastupuje Fortum vždy ta složka, která má na místním trhu nejsilnější zastoupení. V České republice je to proto právě Fortum Engineering Ltd. Naše motto: „Čím náročnější jsou vaše požadavky, tím zku− šenějšího partnera potřebujete“ hovoří výmluvně. Využívání poznatků a zkušeností z finské energetiky a vzájemná výměna zkušeností mezi Finskem a Českou republikou přispívá k dosažení nejvyšší úrovně technických řešení výroby elektrické energie a tepla při minimalizaci dopa− du na životní prostředí. V řadě případů již prověřená řešení v mnohem nepříznivějších severských klimatic− kých podmínkách mohou přispět i k vysoké úrovni pro− jektů v České republice. Organizační složka zajišťuje lokální podporu marke− tingu a realizace projektů, kombinuje místní znalost pod− mínek a dodavatelů s technickým a projekčním zázemím ve Finsku. Právě detailní znalost českého trhu je nutná pro úspěšnou činnost na našem území.“ Velkých projektů je na českém energetickém trhu nyní minimum, jak se s tím vyrovnáváte? „To je bohužel pravda, dodavatelské společnosti po úspěšné realizaci ekologického programu velkých

zdrojů znečišťování a otevírání energetického trhu, kte− ré znamená přebytek stávajících kapacit, se musí vyrov− návat s minimálním počtem nových projektů. Vyřešili jsme to tak, že se zajímáme i o menší projekty a rekon− strukce, kde máme k dispozici své vlastní rozsáhlé know− how. Právě rekonstrukce stávajících zdrojů jsou velmi náročné na znalosti nejen vlastních zařízení, ale i jejich provozování a údržbu. Toto je právě to, co nás odlišuje od výrobců zařízení, tj. kombinace informací o zařízení s vlastními provozními a údržbářskými znalostmi reali− zovaná právě ve Fortum Energy Solutions. Rozhodně jsme ale v minulých letech nezaspali a dokončili napří− klad tříletý vývoj nízkoemisních hořáků na hnědé uhlí, tedy něco přesně „šité na míru“ pro českou energetiku, založenou především na tomto tuzemském palivu. Při vývoji hořáků jsme testovali větší množství paliva na pilotním zařízení v Japonsku opět s naším partnerem Babcock−Hitachi Ltd. Dále jsme si zmapovali druhy spalovaného hnědého uhlí ze všech těžebních lokalit, které se spaluje v elektrárnách i teplárnách u nás, takže máme již téměř kompletní katalog paliv a jejich charak− teristik. Samozřejmě, že se také zajímáme o využití biomasy. Zatímco však ve Finsku, ale i v sousedním Německu pro− žívá využívání biomasy v energetice rozkvět, v České re− publice je tento rozvoj pomalejší. Možná to je i rozdílnou podporou těchto projektů v zemích EU. Například pro Benešov nad Černou v Novohradských horách na jihu Čech jsme připravili studii teplofikace s využitím bioma− sy. Všechno do sebe krásně zapadalo. Bohužel, z projektu nakonec sešlo pro nedostatečné zajištění paliva.“

k aktivaci nezreagovaného vápna obsaženého v kouřo− vých plynech v samostatném zvlhčovacím reaktoru. Produktem reakce je suchý prášek, z něhož většina je odváděna z elektrostatického odlučovače společně s popílkem a zbytek je odváděn ze dna aktivačního reak− toru. Část popílku z odlučovače a ze dna reaktoru je recirkulována zpět do aktivačního reaktoru. Odpadní produkt odsíření ze systému LIFAC má několik možností využití při výstavbě komunikací, vyrovnávání terénu, zasypávání vytěžených dolů nebo jako surovina pro vý− robu stavebních hmot. Proces neprodukuje žádnou odpadní vodu, ale je naopak schopen spotřebovat urči− tou část odpadních vod elektrárny i teplárny ve zvlhčo− vacím reaktoru. Metoda LIFAC je schopna odstranit 75 až 85 % SO2 z kouřových plynů.“

Nezmínil jste se ještě o snižování emisí oxidu siřičité− ho využitím polosuché odsiřovací metody LIFAC, kterou Fortum nabízí. „Pro oblast snižování emisí SO2 nabízíme jak mokrou vápencovou vypírku spalin, která je již instalována v České republice, tak i druhou metodu s obchodním označením LIFAC (suchá/polosuchá). Tato metoda je variantou vhodnou pro zdroje, které nevyžadují účin− nost odsíření přes 94 %. Jednoduše popsáno, proces odsíření kouřových plynů LIFAC, tedy vstřikování vápen− ce do ohniště a aktivace oxidu vápenatého, je inovovaný proces vstřikování vápence do ohniště, kdy dochází

Další vaší úspěšnou novinkou, kterou jste již uvedl, je i snižování emisí oxidů dusíku primárními opatřeními při spalování hnědého uhlí použitím nízkoemisních hořáků NR−LE. „Snižování emisí NOx při spalování hnědého uhlí s využitím primárních opatření, tedy zlepšení a optima− lizace spalovacího procesu v ohništi a omezení tvorby NOx, je ekonomicky nejvýhodnější variantou pro snižo− vání emisí. Když totiž NOx nevytvoříme, nemusíme ho potom ani nákladně odstraňovat ze spalin. Stávající blo− ky, spalující hnědé uhlí, využívají velmi jednoduché hořáky, které nejsou de facto hořáky, ale injektory práš− kového uhlí. To znamená, že se hnědé uhlí zapálí velmi daleko, obvykle 2 až 4 metry od trysky v centrální části ohniště. A protože obsah O2 v nosném plynu musí být nízký, zapálení a stabilizace plamene je s takovým hořá− kem špatná. To vede k nízkému provoznímu rozsahu kotlů 60 až 100 % a při nízkém provozním výkonu je nutné používat topný olej nebo plyn pro stabilizaci pla− mene a pro bezpečný provoz kotle.“

„Jednoduchost celého procesu umožňuje udržet cel− kové investiční náklady na přijatelné úrovni. Obvykle jsou až o polovinu nižší než náklady na mokrou metodu od− síření kouřových plynů. Nároky na volný prostor pro zařízení jsou rovněž malé, díky čemuž je možná rekon− strukce stávajících elektráren i tepláren nebo začlenění do nových projektů, kde je omezený prostor jedním z důležitých faktorů. Vzhledem k relativně jednoduché− mu procesu je provozování systému odsíření LIFAC snad− né a velmi spolehlivé. Metoda se nabízí především pro zdroje, kde dochází ke snížení emisního limitu na základě nově přijatého zákona o ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb.“

V nových podmínkách by tedy jednotky spalující hnědé uhlí měly změnit svůj provozní režim ze zá− kladního zatížení na výrobce „regulační energie“. To ovšem znamená snížit minimální výkon kotle z 50 % až na 30 %. „Ano. V teplárnách je navíc situace často odvislá od množství vyrobeného tepla potřebného pro pokrytí

3T 2/2002


Premiér při pokládání základního kamene ve Vřesové

Jak investičně náročná je tato novinka?

3

Nový spalovací systém, který byl vyvinut za účelem zlep− šení výkonového rozsahu a snížení hladiny emisí v teplárnách spalujících hnědé uhlí, se ve Vřesové osvěd− čil. Úspěšným výsledkem zkoušek s uplatněním filozofie prstence pro stabilizaci plamene a přídavného vzduchu bylo dosažení stabilního plamene a prokázání udržení minimálního výkonu 30 % bez stabilizace a snížení hladi− ny emisí NOx oproti stávajícímu stavu. Po rekonstrukci kotle, která proběhne v létě 2002 a umožní úpravu dohořívacího vzduchu, lze očekávat hodnoty v úrovni cca 200 mg/Nm3 (6 % O2, v suchém stavu).“

Chladicí věže ve Chvaleticích s odsiřovacím zařízením


dodávek do soustav CZT a především v přechodných obdobích je požadován nižší výkon kotle než jeho sou− časně dosažitelné minimum bez stabilizace. Tento cíl není pravděpodobně možné dosáhnout využitím kon− venčních hořáků. A právě z tohoto důvodu se firmy Babcock−Hitachi a Fortum Engineering Ltd. rozhodly vyvinout zcela novou koncepci pro spalování hnědého uhlí, včetně nového typu hořáků Low NOx, nazvaných NR−LE (snížení NOx − rozšíření výkonu kotle), kde je uplatněna „vysokoteplotní“ filozofie. Základním rysem tohoto nového systému spalování je stabilní plamen, kte− rý umožňuje snížit výkon kotle. Současně se výrazně sni− žují emise NOx. Aby bylo možné snížit také tvorbu strusky v kotlích spalujících hnědé uhlí, jsou rohy ohniště, kde jsou větši− nou hořáky instalovány, upravovány. Mimo jiné se změní i geometrie rohu tak, aby se zabránilo dopadu plamene na stěnu ohniště, výhodu mají osmiúhelníkové půdory− sy spalovací komory. Pro ověření výsledků vývoje a pro dokončení konstruk− ce nového hořáku pro spalování hnědého uhlí se pro− váděly tříměsíční zkoušky spalování v Japonsku, a to na zkušebním zařízení Babcock−Hitachi. Pro zkoušky spalování bylo z České republiky do Japonska odesláno 100 tun hnědého uhlí z těžební lokality společnosti Sokolovská uhelná, a.s.“ Zkušební zařízení ukázalo správnost použité filozofie i techniky a co praxe? „Další výsledky z provozu kotle K2 ve Vřesové jsou rov− něž povzbudivé. Najíždění hořáků NR−LE probíhalo ve Vřesové od září do října 2001 ve spolupráci se So− kolovskou uhelnou, a.s. Před úpravou hořáků činil mini− mální výkon kotle 50 %. Hořák NR−LE vytváří velmi stabil− ní plamen, vycházející z ústí hořáků, a to jak při vysokém, tak i nízkém výkonu kotle. I při 30% výkonu kotle bylo možné dosáhnout stabilního plamene i oddalování pla− mene úpravou přívodu jádrového vzduchu do hořáku. Navržených teplot páry ve výkonovém rozsahu kotle 30 až 100% bylo možné dosáhnout. Bylo tedy dosaženo stabilního minimálního výkonu kotle 30% s vyhovujícími parametry ostré páry. Po měsíci provozu se ani kolem hořáku, ani kolem stěn ohniště netvořily nánosy strusky, a to díky tepelnému toku v oblasti kolem hořáků.

4

3T 2/2002

Popsat uvedená zařízení pro odsíření či nový hořák ve zkratce však není jednoduché, proto nám Ing. Rýdl nabídl do některého z příštích čísel 3T připravit samo− statný odborný článek o této technologii. Takovou akti− vitu redakce jedině vítá. V závěru naší návštěvy jsme se dozvěděli ještě zajímavosti o možnosti zakonzervo− vání celých elektrárenských zdrojů. Například čtyři blo− ky elektrárny Inko, vlastněné Fortum, většinu roku „spí“. Na pokyn dispečera však musí začít první 250 MW blok dodávat elektřinu do sítě během 24 hodin, další bloky vždy po dalších 24 hodinách. Možná i zde lze čerpat zku− šenosti, které možná budou aktuální i v ČR vzhledem k uvádění jaderného zdroje v Temelíně do provozu. Energetické společnosti na uvolněném severském trhu s elektřinou již deset let sbírají zkušenosti, které využí− vají i v teplárenství. Máme se tedy kde přiučit a nemusíme stále objevovat objevené. O tom se přesvědčili i účastníci nedávné pracovní exkurze za finským teplárenstvím. Za rozhovor poděkovali Mgr. Pavel Kaufmann a Ing. Michal Říha

Instalace odsíření zdroje ve Vřesové

Deset mýtů o rozúčtování nákladů na vytápění Ing. Ladislav Černý

S odchodem z oblasti problematiky rozúčtování ná− kladů na vytápění a poskytování TUV autor shrnuje své poznatky, ke kterým dospěl od roku 1993, kdy se touto problematikou zabýval. Z diskusí, z neko− nečné řady dopisů, z přípravy energetické legislati− vy a jejího projednávání, z rozhovorů se zákonodár− ci a z poznatků z jiných zemí si postupně vytvářel názor na rozúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele. Zkušenosti sestavil do níže uvedeného desatera mýtů o rozúčtování nákladů na vytápění.

Mezi lidmi, ať jsou v postavení nájemců, nebo prona− jímatelů, případně v jiném postavení, se v oblasti roz− účtování nákladů na vytápění a TUV čas od času šíří zavádějící informace a vznikají klamné dedukce, které vedou ke vzniku některých pochybných představ až mýtů. Nezřídka mají nádech komerčních zájmů či individuál− ního prospěchu jejich šiřitelů. Je třeba o nich hovořit, je třeba je pojmenovat, je třeba je odhalit a nakonec je třeba vnést do všech informací světlo reálného poznání na základě fyzikálně technické podstaty problému. Pokusím se upozornit na ty nejzá− važnější mýty, které vyúsťují v konkrétní praktické reali− zace s neblahým dopadem na obyvatele v bytech, a také na samo užití specifických technických zařízení (indi− kátory různých typů) pro poměrové rozúčtování nákla− dů na vytápění. Navíc tyto účelově šířené dezinformace přispívají k vytváření negativního obrazu o teplárenství jako celku.

Teplo užité ve vymezeném prostoru nelze změřit, leda s vynaložením enormních, s hodnotou užité tepelné energie nesrovnatelně velkých nákladů. Měřit lze množ− ství tepelné energie spoutané v potrubí a vázané na svého nositele, v daném případě na vodu. Metrologie vzhle− dem k fyzikálním vlastnostem tepla nestanoví způsob měření množství spotřeby tepelné energie, která je vol− ně v prostoru, která prostorem prostupuje. Obecně měřit množství spotřebované tepelné ener− gie se má tak, jak je potřebné, nikoliv jak je možné. Není proto cílem určit množství spotřebované tepelné ener− gie v jednotlivých bytech, ale stanovit podíl nákladů na vytápění v jednotlivých bytech, které na ně připadají z celkových nákladů na vytápění domu − zúčtovací jed− notky, a to úměrně podle toho, jaká je úroveň kumula− tivně registrované teploty jakožto projevu působení růz− ného množství tepelné energie ke krytí tepelných ztrát daného vymezeného prostoru v čase. Tato průběžná kumulativní registrace teploty se podle zvolených tech− nických prostředků uskutečňuje na otopném tělese nebo na výstupní trubce z otopného tělesa a nebo se průběžně registruje rozdíl vnitřní teploty v reprezentativním mís− tě v bytě vůči teplotě venkovní. Mýtus: V bytech, resp. ve stěnami vymezeném prostoru se měří množství spotřebovaného tepla. Realita: Tepelná energie se v prostorách bytů neměří, regis− truje se (na otopném tělese) různými technickými zařízeními míra účinku tepelné energie v čase.

Běžně a celkem nevinně se hovoří při použití indi− kátorů (RTN, ITN, PRT) o měřičích (měřidlech) nebo o měření tepla, v lepším případě, ale stejně zavádějícím, o poměrovém měření tepla. Tyto indikátory neurčují hodnoty žádné fyzikální veličiny ani množství tepelné energie, ale odpočty jejich údajů jsou bezrozměrná čís− la, která navíc samotná neslouží k poměrnému rozděle− ní nákladů na vytápění. Jsou to technická zařízení, která registrují hodnoty integrované teploty v čase. Tento re− gistrovaný údaj je pouze jedním ze dvou základních bez− rozměrných součinitelů spotřební hodnoty pro dané otopné těleso, resp. pro danou místnost. Druhým základ− ním součinitelem je v jednom případě číselné vyjádření plochy místnosti, v druhém případě výkon otopného tělesa. Jedná se o dvě zásadně odlišné metody rozúčto− vání, dvě základní filozofie rozúčtování.

Za druhé Nerespektuje−li se realita podle prvé části, nýbrž mý− tus, máme co činit s druhým mýtem. Mýtus: Úhrada za vytápění bytu je závislá na spotřebovaném množství tepelné energie změřeném na radiátorech. Realita: Spotřeba tepelné energie se měří na vstupu do domu. Na byty (bytové jednotky) se rozdělují náklady, které připadají na dům podle změřené spotřeby domu, a to pouze část nákladů úměrně podle regis− trace intenzity účinku tepelné energie, tj. teploty na příslušných technických zařízeních.

3T 2/2002

TEPLO, TECHNIKA, TEPLÁRENSTVÍ

Za prvé

5

Za třetí Množství tepelné energie dodávané do domu je tak velké, aby krylo tepelné ztráty domu jako celku a současně i jednotlivých různě situovaných bytů. Jed− notlivé byty mají rozdílné tepelné ztráty podle toho, jak jsou veliké a jak jsou situovány vůči obvodovému plášti budovy, světovým stranám, převládajícím větrům, vnitř− ním společným prostorám a pod. Množství spotřebova− né tepelné energie, které připadá na krytí těchto tepel− ných ztrát k zajištění stejné průměrné vnitřní teploty, je tudíž u jednotlivých bytů různé. Přijme−li se záměr stanovit množství spotřebované tepelné energie, které připadá na jednotlivé byty, s pomocí odpovídajících technických pomůcek a metod výpočtů, musí se přijmout i opatření ve stanovení roz− dílných plateb za nájem bytů (za cenu bytů) nepřímo úměrně velikosti jejich tepelných ztrát, resp. náročnosti na spotřebu tepelné energie pro zajištění srovnatelně stejné teplotní úrovně v čase. U nás však přežívá názor, který je násilně implanto− ván ze zahraničí, kde však poloha bytu náročného na tepelný příkon zakládá nižší nájemné, že správné a spravedlivé je jedině rozúčtování nákladů podle abso− lutní velikosti spotřeby tepelné energie. (Na „přebí− rání zkušeností“ ze zahraničí stůj co stůj, bez přihléd− nutí k místním podmínkám, má český občan trpké vzpomínky.) Ale co je jedním z rozhodujících faktorů při určení této „spotřeby“? No přece výkon otopného tělesa, čili velikost tepelných ztrát dané místnosti. Čím větší radiátor, tím větší spotřeba a také větší platba, sa− mozřejmě.


Mýtus: Nejspravedlivější a nejsprávnější způsob rozdělení nákladů na ÚT je rozdělení podle spotřeby tepla. Realita: Nájemné u nás v rámci jednoho domu (zúčtovací jednotky) se neřídí kritériem náročnosti na tepelný příkon pro vytápění jednotlivých bytů. Proto akcep− tování mýtu je u nás krajně nespravedlivé, pokud nebude poloha bytu v domě ovlivňovat výši nájem− ného nebo cenu bytu.

6

Za čtvrté Jak již bylo napovězeno, odpočet registrujících za− řízení (indikátorů) není jediným faktorem, který hra− je roli ve stanovení podílu nákladů připadajících na byt. Jednak část nákladů připadajících na dům se rozděluje na byty podle plochy bytů (základní slož− ka), jednak pro rozdělení větší části nákladů (spotřeb− ní složka) je stejně důležitý druhý základní faktor, sou− činitel, jímž je v jednom případě plocha místností bytu, v druhém případě výkon otopných těles v místnostech bytu.

3T 2/2002

Mýtus: Podle odečtu „měření“ se rozdělují náklady na vytápění. Realita: Odpočet zařízení registrujícího účinek tepelné ener− gie, tj. teploty v čase, je pouze jedním faktorů (čini− telů) finálního kritéria pro poměrné rozúčtování spotřební složky nákladů. Spotřební hodnota míst− nosti je dána součinem faktorů: SHM = (P nebo V) . O . K.

Za páté Nyní již máme co dělat s metodami rozúčtování. Rozdělovat spotřební složku nákladů na vytápění tzv. podle spotřebovaného množství tepla nebo tzv. pod− le tepelné pohody (průměrné teplotní úrovně)? (Úmyslně uvádím tzv., neboť v obou případech se jedná o nepřesné vyjádření, které by si zasloužilo precizovat, mělo by časem k tomu dojít, ale všichni víme, o co jde). Pro řadu lidí je tato otázka nezodpovězená a klade se již snad od počátku zavádění indikátorů u nás. Otázka je nejenom nezodpovězená, ale vesměs se účelově klade až v druhé řadě, jako by byla méně důležitá, ne rozhodující. Za rozhodující se prezentují vlastní technická registrující zařízení, o jejichž kvali− tě se vede diskuse. Hodnocení typů registračních zařízení − indikátorů a snímačů teplotních diferencí v čase není předmětem tohoto příspěvku. Každý druh má své přednosti a určitý druh nejistoty v konkrétních případech a podmínkách, jejichž objektivnímu vyhodnocení chybí společná vůle na straně nabídky, ale i důrazný požadavek na straně poptávky − odběratelů, uživatelů. Nestačí však pouhý výčet vlastností zařízení a podle četnosti kladných a záporných stránek hodnocení kvality zařízení a věro− hodnosti odečtených hodnot. Bez ohodnocení „váhy“ vlivu jednotlivých vlastností na konečný výsledek nelze se ani přiblížit skutečně objektivnímu hodnocení cel− kovému. Očekávám, že na tomto setkání k tomu bude odvaha a i potřebná dávka serióznosti. Mýtus: Nejdůležitější a rozhodující pro kvalitu a spra− vedlivé rozdělení je správná volba registrujícího zařízení. Realita: Kvalitativně primární a rozhodující v otázce rozdě− lování nákladů na vytápění je přístup k posouzení způsobu rozúčtování a k jeho filozofii. Zásadní je roz− hodnutí o volbě metody rozúčtování a teprve pak přichází na řadu volba příslušných technických registračních zařízení.

Za šesté

Mýtus: K P mezi součiniteli tvořícími spotřební hodnotu míst− nosti SHM = V . O . K . K P je korekční činitel K P , který koriguje odpočet indikátoru „O“. Realita: Tento činitel koriguje vlastně výkon otopného těle− sa „V“. Běžně se hovoří o korekci náměrů, tedy odpočtů, což je zcela zavádějící, protože registrace teploty v čase sní− mané na otopném tělese je věrným ukazatelem průměr− ného využívání tohoto konkrétního tělesa. Velikost od− počtu (registrované teploty) naprosto nezávisí na jeho tepelném výkonu. Indikátor jako zařízení registrující úči− nek tepelné energie, tj. teploty, „vnímá“, registruje tento účinek stejně na velkém, jako na malém radiátoru. Per− sonifikuji: on neví, na jak velkém radiátoru je umístěn. Odpočet, jak jsem uvedl, je poměrným ukazatelem toho, jak bylo dané otopné těleso využíváno. Rozdílné využívá− ní výkonu otopného tělesa dává obraz rozdílných vnitř− ních teplot − bez vlivu velikosti otopného tělesa. Samozřej− mě u správně projektované a seřízené soustavy ÚT. Není tudíž žádný důvod hovořit o korekci odpočtů, ale odůvodněné je hovořit o korekci faktoru, činitele „V“, tedy výkonu otopného tělesa. Hovořit o korekci odpočtů je účelové a zavádějící.

Za sedmé Často se setkáváme s názorem, že pokud bude v každém bytě a v každém nebytovém prostoru v domě samostatný zdroj tepelné energie pro vytápění tohoto bytu či nebytového prostoru nebo v případě horizontál− ního bytového rozvodu jeden přívod tepelné energie se samostatným měřením množství dodané tepelné ener− gie, bude problém spravedlivé úhrady za vytápění bytů a nebytových prostorů zcela optimálně vyřešen. Přitom se zapomíná, nebo se nechce připustit, že principiálně se jedná o stejný problém jak pří individuálním vytápě− ní, tak při ústředním vytápění. Přece fyzikální vlastnosti tepelné energie jsou neměnné a tepelně technické vlast− nosti stavebních konstrukcí jsou z hlediska tepelné pro− pustnosti v podstatě stejné nebo se významně nemění – nejsou závislé na způsobu zajištění tepelné energie v bytě; ve vnitřních bytech s menšími tepelnými ztráta− mi se spotřebuje méně energie na vytápění než v bytech krajních. Jinými slovy – nájemci krajních a jinak expo− novaných bytů s většími tepelnými ztrátami přispívají významně na temperování objektu jako celku a tím i na vytápění vnitřních bytů s menšími tepelnými ztrátami. Vnitřní byt, aby byl vnitřním bytem v budově, nutně musí sousedit s bytem krajovým pod střechou apod.

Mýtus: Zřízením individuálního zdroje tepla pro byty nebo samostatného jednoho přívodu energie pro vytápě− ní jednotlivých bytů se zajistí optimální spravedlnost v úhradě nákladů za vytápění. Realita: Způsob zajištění tepelné energie pro vytápění ne− mění vlastnosti tepelné energie ani tepelně technic− ké vlastnosti stavebních konstrukcí. Způsobem vytá− pění se nezamezí „krádeži tepla“ mezi byty ani vyšší náročnosti krajových bytů na tepelný příkon oproti ostatním bytům situovaným „uvnitř“ budovy.

Za osmé Dům je temperován jako celek. Uživatel bytu ne− může zabránit vzhledem k vlastnostem tepla (působí se setrvačností, má schopnost akumulace, prostupuje stěnami) průniku tepelné energie do svého bytu z jeho okolí. Zatímco vlastník domu musí zajišťovat trvale pře− depsanou teplotní úroveň, resp. takovou úroveň vytápě− ní, dodávky tepla, aby tuto teplotní úroveň bylo možno zajistit v každém bytě, uživateli odpojeného bytu od ÚT postačí pouze doplnit ve zvoleném čase přívod energie k navýšení vnitřní teploty v místnostech svého bytu nad teplotu získanou prostupem tepla ze sousedních pro− storů vytápěných ÚT domu a z vertikálních rozvodů (stoupaček). (Poznámka: odpojování bytů od systému ÚT je jedním z falešných projevů aplikace lidských práv a svobod a demokratických principů vůbec. Je projevem ignorance fyzikálních zákonů a technických řešení ÚT). Mýtus o měření spotřeby tepla v bytě, uvedený jako prvý, vede k tomuto dalšímu mýtu, k úplnému zatmění mysli a závažnému matení. Mýtus: V domech s ústředním vytápěním se zajišťuje vnitř− ní teplota v bytě pouze ze zdrojů energie v něm umís− těných. Realita: Byt není izolovaná jednotka neovlivňovaná teplotou okolních vytápěných prostorů. Dům je temperován jako celek.

Za deváté Když není možné uvažovat o měření spotřeby tepla v bytech (nikoliv na vstupu do bytů u horizontálních bytových rozvodů), není tudíž možné hovořit o právech a povinnostech měřit spotřebu tepla v bytech. Jinou věcí je, zda existuje právo a povinnost úhrady za službu vytápění úměrně podle míry jeho využívání k zajištění požadované individuální teplotní úrovně ve fyzikálně

3T 2/2002


Zůstaňme u jedné z metod podle tzv. teplotní pohody, podle které je spotřební hodnota místnosti: SHM = V . O . K . KP.

7

technicky možných mezích? Na tuto otázku nelze od− povědět jinak než kladně. Jedná se o nejspravedlivější rozdělení nákladů na vytápění. Nikdo nemůže být krácen ve svých právech na úkor druhého. Vyplývá to z §§ 3 a 690 občanského zákoníku, podle kterých výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do opráv− něných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy a dále, že nájemci jsou povinni při výkonu svých práv dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajišťují− cí ostatním nájemcům výkon jejich práv. Předpokladem pro zajištění naplnění těchto ustano− vení zákona při rozdělování nákladů na vytápění je, aby bylo zajištěno zcela objektivní, průhledné a co nejspra− vedlivější rozdělení nákladů na poskytovanou službu vy− tápění na základě obecných pravidel s využitím technic− kých prostředků, které to optimálně umožní. Mýtus: Když zákon nestanoví povinnost instalovat v bytech registrující zařízení pro užití tepelné energie = pro− najímatel nemá povinnost rozdělovat náklady na vytápění co nejspravedlivěji podle vyhlášky. Realita: Právo na rozdělování nákladů na vytápění úměrně intenzitě využívané služby v daném bytě o dané veli− kosti je zcela přirozené, legitimní, a proto musí být zajišťováno jako povinnost pronajímatele, vlastníka domu vůči nájemci ve smyslu občanského zákoníku.


Za desáté Máme−li si odpovědět na otázku z tématu příspěvku – povinnost v uvozovkách „měřit teplo v bytech“ není spe− ciálním zákonem (o hospodaření energií) stanovena, ale právo a povinnost spravedlivě rozdělovat náklady na vytápění je dána obecným zákonem − občanským zá− koníkem při respektování fyzikálních principů. Právo a povinnost je rub a líc jedné věci, je pohledem nájem− ce a pronajímatele na jejich realizaci. Významnou roli pro vytváření příznivého prostředí pro spravedlivé rozdělení nákladů na vytápění v domech mají firmy podnikající v daném oboru, v přední řadě i odborná pra− coviště včetně vysokých škol, která významně ovlivňují odbornost přístupu k řešení celé problematiky v plné šíři souvislostí. Vyjděme z toho, co jsme si řekli v předešlém bodě k devátému mýtu o legislativních normách, o tom jak chá− pat ustanovení zákonů. Jaká je však úloha vyhlášky v dané oblasti? Každý má právo, aby vůči němu bylo postupová− no podle vyhlášky. Často se hledají tzv. výklady jednotli− vých ustanovení a následně se aplikují proti „duchu“ vyhlášky a zákona. Vyhláška, která stanoví pravidla pro rozdělení nákladů na vytápění, je především právním vyjádřením fyzikálně technických záležitostí a zákonitostí. Nelze proto aplikovat jednotlivá ustanovení bez respek− tování fyzikálních a technických zákonitostí.

8

3T 2/2002

Mýtus: Při aplikaci ustanovení vyhlášky v řešení případů vyhláškou jednoznačně nedefinovaných je prioritní tzv. právní výklad. Realita: Při aplikaci ustanovení vyhlášky v řešení případů vy− hláškou jednoznačně nedefinovaných je prioritní soulad s fyzikálně technickými principy.

Na závěr postačí citovat střípky ze starých římských moudrostí. „Co nepřipouští přirozenost, to nestvrzuje žádný zákon“ (Celsus) „Žádný zákon nemůže dostatečně uspokojit všechny“ (Livius) „K čemu jsou zákony tam, kde jedině peníze vládnou“ (Petronius)

kontakt Ing. Ladislav Černý Vajdova 5 102 00 Praha 10 e−mail: [email protected]

Přínosy zavedení GIS v Pražské teplárenské, a.s. Ing. Miroslav Jeřala, Ing. Pavel Dubišar

1. Proč GIS? Pražská teplárenská, a.s. (dále jen PT) je počtem záso− bovaných objektů a kapacitou provozovaných zařízení nej− větší teplárenskou společností v České republice. Společ− nost zásobuje tepelnou energií více než 250 tisíc domác− ností, řadu průmyslových podniků, účelových zařízení a institucí. Zostřující se konkurence na trhu a klesající trend po− ptávky po tepelné energii vytvářejí náročný rámec pro úspěšné plnění dlouhodobých cílů společnosti, kterými jsou – zvýšení produktivity práce, důsledná orientace na potřeby zákazníků a šetrnost k životnímu prostředí. Pro dosažení podnikových cílů jsou dnes již nezbytně využívány informační technologie. Jednou z důležitých komponent informačního zabezpečení v PT je GIS budovaný od roku 1995. Zpracovává a poskytuje inte− grované informace o území zájmu společnosti, zdrojích, tepelných sítích a zákaznících. GIS se uplatňuje v celé škále podnikových činností od rozvojových útvarů (mar− ketingové činnosti, podklady pro analýzy tepelných potřeb nových lokalit), útvarů správy majetku (majet− koprávní zajištění vlastnických vztahů, evidence věc− ných břemen, pronájmy nevyužitých prostor a ploch) až po útvary technické dokumentace. 2. Podporované podnikové činnosti 2.1 Správa provozně−technických informací Věrohodná technická dokumentace zabraňuje fyzic− kému porušení sítě při stavebních pracích a tím přispívá k zajištění bezpečnosti dodávek zákazníkům. V případě PT je předmětem zájmu především území hl. m. Prahy. GIS PT využívá následující datové zdroje: n údaje přebírané z Institutu městské informatiky Pra− ha (polohopis na úrovni technické mapy, databáze pražských adres ZUZI, ortofotomapa),

n údaje přebírané z katastru nemovitostí (popisné

informace o majetkoprávních vztazích k pozemkům a budovám), n digitální územní plán Prahy – vybrané soubory, n interní datové fondy PT, především dokumentace sku− tečného provedení stavby tepelných (ale i např. ko− munikačních) sítí. Geodetická dokumentace skutečného provedení stav− by u nových investic je tvořena v souladu s platnou legis− lativou (především se stavebním zákonem č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a s interními nor− mativy, které definují specifické požadavky PT (např. způsob dokumentace šachet). Vzhledem k tomu, že v minulých desetiletích nebylo vedení technické dokumentace považováno za prioritní úkol, je nutné nově zaměřovat rovněž stávající tepelné sítě, a to podle situace metodami geodetickými či de− tektorickými. Pokusně bylo rovněž testováno využití ter− movizních snímků, avšak od jejich plošného pořízení bylo z důvodu neodpovídajícího poměru cena/přesnost ustoupeno. U složitějších objektů (šachet apod.) jsou informace doplněny o připojené fotografie a schémata. 2.2 Správa nemovitého majetku Tato problematika je řešena v modulu, který byl na po− čátku roku 2001 implementován v PT a týká se evidence nemovitého majetku (budov a pozemků PT), věcných břemen PT vůči cizím nemovitostem a pronájmů pro− stor a ploch cizím subjektům. Prokazatelnost a úplnost evidence nemovitého majet− ku je nutnou podmínkou pro zajištění a výkon vlastnic− kých práv, pro operativní a strategické řízení podniku (podklady pro restrukturalizaci, privatizační proces atd.) a pro zajištění vztahů vůči veřejné správě (např. přizná− ní k dani z nemovitostí, vyjasnění majetkoprávních vzta− hů s orgány veřejné správy). 2.3 Vazba na výpočty v tepelné síti Modul GIS pro účely hydraulických a tlakových výpoč− tů v tepelné síti byl v PT implementován v druhé polovině loňského roku. Jedná se o propojení GIS se systémem MOP firmy Ortep realizující vlastní výpočty. Část sítě, pro kterou se provádí výpočet, je prostorově definována v GIS, z jehož datové základny jsou rovněž přebírána data pro vlastní výpočet. 2.4 Podpora marketingových činností a zákaznických systémů Informace o vlastních zdrojích (výrobnách, liniových sí− tích, …), konkurenci a potřebách zákazníků vložené do pro− storové územní osnovy se stávají účinným nástrojem pro analýzy energetických potřeb potenciálních zákazníků,

3T 2/2002


Pražská teplárenská, a.s. je počtem zásobovaných objektů a kapacitou provozovaných zařízení největ− ší teplárenskou společností v České republice. Jed− nou z důležitých komponent podnikového informač− ního zabezpečení je Geografický informační systém (dále jen GIS), zasazující sledované údaje do pro− storových vztahů. GIS se uplatňuje v celé škále podnikových činností od rozvojových útvarů (mar− ketingové činnosti, analýzy tepelných potřeb), útvarů správy majetku (majetkoprávní zajištění vlast− nických vztahů, pronájmy nevyužitých prostor a ploch) až po útvary technické dokumentace.

9

variantní návrhy rozvoje sítě apod. Pro strategické rozho− dování o dalším rozvoji aktivit je důležitým informačním zdrojem digitální územní plán Prahy. GIS a zákaznický in− formační systém využívají společnou databázi adres ZUZI.


2.5 Plošné šíření geografických údajů Plošné šíření datové základny koncovým uživatelům je zajištěno v prostředí podnikového intranetu. Toto řešení slouží pro lokalizaci objektů a zařízení tepelné sítě (vyhledávání podle identifikátoru − adresy, čísla zaří− zení atd.), pro poskytování informací o technických pa− rametrech sítě, obsahuje podrobné informace o šachtách a jejich zařízeních (armaturách atd.) − včetně schémat a fotografií, o odběrných místech, odběratelích a zásobo− vaných objektech. Pracovníci údržby v PT mohou v prostředí intranetu evidovat technické parametry sítě a zařízení. Pracovníci marketingu mohou vést dodatečné informace o odběra− telích, budovách a podklady pro úvahy o rozšíření sítě (energetické údaje o lokalitách, dostupnost tepelných sítí).

Správa systému a zpracování dat se odehrává v systému MGE a v relační databázi Oracle. Pro analýzy se využívá produkt GeoMedia, zpřístupnění GIS dat na intranetu umožňuje aplikace GeoMedia Web Map (MGE a pro− dukty GeoMedia jsou vyvinuty firmou Intergpraph) v kombinaci s řešením HDT (HSI Data Technology)

10

3T 2/2002

3. Technologické řešení

vyvinutém firmou HSI, s.r.o., která je rovněž implemen− tátorem celého systému GIS PT. Požadavkem zadání bylo zajištění maximální bezpečnosti datové základny a monitorování změn formou elektronic− kého podpisu. V roce 1998 byla jedinečným řešením im− plementace modulu MGE GeoData Manager, která umož− nila současný transakční přístup více uživatelů k centrální geografické databázi. Ochrana souběžné editace databá− ze je chráněna na úrovni jednotlivých mapových prvků, nikoliv souborů. U mapových prvků je ukládána i časová složka a verifikační složka, umožňující kontrolu. 4. Další rozvoj Pro plnou využitelnost GIS je nutné dobudovat konzis− tentní datovou základnu, upřesnit kompetence útvarů za příslušný segment sběru a zpracování dat a poskyt− nout konzultační podporu koncovým uživatelům ve for− mě doporučených pracovních postupů, konzultací apod. Pro širší podporu činností marketingu bude vytvořena funkčnost pro stanovení tepelné potřeby objektů na zá− kladě analýzy výškových poměrů budov na území Prahy. Zavedením do systému se všechny potřebné informa− ce centralizují a GIS se tak stá− kontakt vá nástrojem pro podporu roz− Ing. Pavel Dubišar hodování na všech úrovních HSI, s.r.o Vítkova 8, 186 00 Praha 8 řízení firmy. tel.: 02/ 2231 8790 mobil: 0602/ 217 378

Kotle pro spalování biomasy Ing. Pavel Čermák

Lze bez nadsázky konstatovat, že biomasa v našich kli− matických podmínkách, tedy především dřevo, je nej− starším používaným palivem. Po hříchu v minulých de− setiletích bylo toto palivo opomíjeno přesto, že jsme zemí mimořádně bohatou na jeho zdroje. Nyní nás ekono− mické a ekologické důvody postupně přivádějí zpět k tomuto palivu. Přednosti spalování biomasy spočívají především v obnovitelnosti zdrojů, v neutrálnosti CO2 ve srovnání s jinými palivy, v likvidaci jinak nevyužitelných odpadů, například kůry, a v neposlední řadě v nízké ceně. Bio− masu lze podle četnosti výskytu u nás rozdělit na dřevní hmotu, slámu (různé druhy: obilí, řepka .....), různé odpady: výlisky slunečnic, víno atd. a konečně na odpady z výrobků ze dřeva. Charakteristickými hodnotami pro spalování dřevní hmoty je obsah vody a popela, výhřevnost a zrnitost. Obsah vody nejpodstatněji ovlivňuje způsob spalování dřeva. Z tohoto hlediska je možno rozlišit dřevo na mokré a suché. U mokrého dřeva se po vytěžení pohybuje obsah vody i nad 60 %. Vcelku velice rychle obsah vody klesá atmosférickým sušením − skladováním − na hodnoty max. 50 %. V této podobě lze dřevo již spa− lovat a dosahovat vysoké tepelné účinnosti. Za hranici pro spalování považujeme 60 % vody. Nad 60 % je spalování dřeva z energetického hlediska značně pro− blematické, protože spotřeba tepla na odpaření tak vel− kého množství vody v palivu činí spalování takřka ne− možným a neefektivním. Dřevo suché je odpadním produktem z výroby především nábytku. Obsah vody je také velice proměnlivý a za suché dřevo považujeme dře− vo s obsahem vody nepřesahujícím cca. 20 %. Obsah a složení popelovin ve dřevě je významně ovliv− něn druhem dřeviny, místem kde rostlo, způsobem těž− by, manipulací a skladováním. U mokré dřevní hmoty nepřesahuje 2 %, u kůry jsou hodnoty vyšší, až 6 %. S vysušením dřeva se samozřejmě podíl popela mění. Chemické složení popela velmi ovlivňuje technologii spa− lování. Je třeba přihlédnout k vlastnostem popela při návrhu zařízení tak, aby nedocházelo ke struskování

Výhřevnost dřevní hmoty je dána především obsahem vody, pohybuje se od cca 2 000 kcal/h do 4 000 kcal/h. Obsah prchavé hořlaviny je cca 75 − 85 %. Zrnitost a homogenita paliva výrazně ovlivňuje výběr a použití technologie pro manipulaci s palivem a vlastní spalova− cí zařízení. Zrnitost rozhodujícím způsobem ovlivňuje volbu způsobu skladování a transportu paliva do kotle a výběr typu spalovacího zařízení − roštu. Ideálním pali− vem jsou dřevěné štěpky s velikostí do 40 mm. Spalovat lze i kusový odpad, kusovou kůru z odkorňovačů, piliny i brusný prach. Častým požadavkem je spalování různých druhů dřev− ního odpadu v jednom zařízení. Na základě zkušenosti je možno konstatovat, že směšování je možné, ale je nutno vzít zřetel na určité technické limity dané vybra− ným způsobem transportu a typem spalovacího zaří− zení. Transport jeřábem umožňuje směs kusového materiálu se štěpkou i pilinami. Použití šneků vylučuje možnost spolehlivé přepravy kusů nad cca 40 mm. Homogenita materiálu je důležitá pro spalování a udržení hladiny emisí. Lze vybrat z různých typů roštů zařízení schopné spalovat směs kusového odpadu a pilin v poměru 1 : 1. Stejně tak je možno dávkovat kůru až do 50 % podílu. Dávkování brusných prachů je indi− viduální. Palivo je nutno chránit před nadbytečným zne− čištěním zeminou a kamením, které vyvolávají problé− my při přepravě a spalování.

Lze spalovat rovněž různé bioodpady. Například zbyt− ky po lisování slunečnic, vína aj. Tato paliva však vyžadu− jí naprosto individuální přístup k návrhu zařízení. Odpady z výrobků ze dřeva jsou také velmi speciální záležitostí. Nejrozšířenější je odpad z dřevotřískových desek, který je zvláštním odpadem z hlediska našeho zákona o odpadech, a tak je třeba žádat o definování


Biomasa patří mezi nejčastěji používané obnovitel− né zdroje. Její energetické využití přináší minimální ekologickou zátěž. Jelikož jde o domácí palivo, může být jeho cena na přijatelné úrovni. To jsou podmín− ky, díky nimž zažívá využití biomasy v současnosti oživení. Článek rozděluje biomasu podle četnosti výskytu. Dále seznamuje se základními charakteris− tickými hodnotami pro její spalování a na základě praktických zkušeností pak představuje jednotlivé možnosti spalování biomasy.

v topeništi, k zanášení tahů kotle a snižování přestup− ních součinitelů tepla a účinnosti zařízení. Také pro di− menzování odlučovacího zařízení popílku ze spalin je velmi důležité znát složení popelovin a jeho granulo− metrii. Velmi důležité je také znát složení a vlastnosti popelovin pro volbu použitého zazdívkového materiá− lu, protože praktické zkušenosti a provedené zkoušky naši firmu vedly k velmi obezřetnému výběru zazdívko− vých materiálů. Běžné zazdívkové materiály mají v kotli na dřevo omezenou životnost.

3T 2/2002

11

Sláma je také velmi dobře využitelná jako palivo, a to obilní i řepková. Předpokládáme přepravu v balících nejlépe Heston o rozměrech 1290 x 1220 x 2400 mm, o váze cca 500 kg, což umožňuje automatizaci skladová− ní, přepravy do kotle i dobré spalování. Vlastnosti slámy jsou proměnlivé, lze počítat cca s vlhkostí v rozmezí 14 − 16 %, popel 3 − 5 %, obsahem síry 0,05 − 0,25 % a chlóru 0,15 − 0,7 %, prchavých látek až 64 %, teplotou ta− vení popela více než 750 °C a výhřevností 14 až 15 MJ/kg.


limitů a podmínek nejen dle zákona, ale i individuálně. Jednou z podmínek je např. setrvání spalin po dobu nejméně 1 sec. na teplotě nejméně 900 °C. Tento druh odpadu je na zařízeních naší firmy také úspěšně spalován. Další dřevěný odpad, např. zbytky z obalového mate− riálu, starý nábytek atd., je velice často natolik znečištěn příměsí umělých hmot a nátěrů, že je nutno jej považo− vat také za odpad. Při posuzování paliva je nutno vzít

12

kotle, spalovacího a odlučovacího zařízení, bezobslužný a zahrnuje nezbytné automatické ochrany. Pro odlučo− vání popílku se u této kategorie zařízení používají zpra− vidla multicyklony, které spolehlivě zajišťují splnění li− mitů 250 resp. 150 mg/Nm3. Pro tlaky a teploty vody vyšších parametrů a výrobu páry je k dispozici typová řada kotlů od 0,8 t/h páry (400 kW) do 10 t/h (6000 kW). Tyto kotle v parním pro− vedení mohou být i vybaveny přehříváky páry do teploty cca 350 °C. Provedení kotlů je stan− dardně pro 8,3 bar, 12,3 bar, max. tlak je 15 bar. Vybaveny mohou být tope− ništěm s podhrnovacím roštem nebo stupňovým posuvným roštem. Podá− vání paliva do násypky stupňového roštu může být řešeno různým způso− bem. Pro kusový odpad je nejvhodněj− ší jeřáb s automatizovaným provozem, který zahrnuje i obsluhu skladu pali− va. Vlastní podávání paliva na rošt se provádí hydraulickým pístem, který umožňuje citlivé dávkování. Dopravní systém je zabezpečen proti požáru. Pohon roštu je také ovládán hydraulicky, což umožňuje řídit Obr. 1 Typické uspořádání zařízení s kotlem Multimiser citlivě spalovací proces. Vzhledem k vyššímu výkonu zařízení je zde již efektivní nasazení složitější regulační techniky řízené v úvahu jeho cenu, která se různí a je silně ovlivňována počítačem, který kontroluje celý proces vč. skladování. přepravními náklady. U zařízení vyššího výkonu, kde jsou požadavky i na tuhé Firma Danstoker vyrábí kotle na spalování především částice v emisích vyšší, je možno použít multicyklon dřevního odpadu od výkonu 220 kW a největší jednotka a k dosažení špičkové účinnosti odloučení je využíváno je na parametry 140 t/h páry, 8,2 bar, 525 °C. Z hlediska textilních filtrů. Tento typ filtru je třeba však chránit ČR připadají v úvahu především jednotky o nižším výko− předřazeným mechanickým odlučovačem a by−pasem nu, které jsou velkoprostorové, skříňové a jsou varian− před požárem. Taktéž je možno využít elektrofiltru. tou plamencových kotlů. Pro nejnižší výkony jsou vyvinuty a na stovkách instalací vy− zkoušeny kotle ve výkonové řadě od 220 do 4400 kW, v teplé vodě pro tlaky 3,5 a 6,0 bar pro teploty vody do 115 °C. Tyto kotle jsou zpravidla vybaveny podhrnovacím roštem, kte− rý je sestaven pro palivo se zrnitostí do 40 mm a je dodáván v typech pro vlhké a suché palivo. Podávání pali− va na rošt se provádí mechanicky šnekem. Regulace výkonu je provádě− na přerušováním provozu šneku. Intervaly podávací a klidové jsou cca do 10 sec., čímž jde v zásadě o kon− tinuální proces. Dopravní systém je vybaven automatickým protipožárním Obr. 2 Kotelna s kotlem DHF a stupňovým roštem zařízením, které brání zpětnému pro− hoření do dopravní trasy. Odškvárování se provádí vzhledem k malému výkonu ručně. Při malém obsahu popela ve dřevu jedenkrát za 3 − 7 dní, a to za provozu. Odpopílkování je provádě− no zpod odlučovače popílku, kde je pro to umístěn kon− tejner. Celý proces včetně skladování je možno plně automatizovat. Stupeň automatizace je pouze otázkou ceny. I v nejjednodušším provedení je provoz vlastního

3T 2/2002

U obou typů výše uvedených kotlů je dbáno na řízení vzduchového režimu při spalování. Podle typu kotle se využívá pásmování primárního vzduchu pod rošt a zavádění sekundárního vzduchu do prostoru nad rošt, aby bylo dosaženo řádného vyhoření paliva při minimál− ní tvorbě NOx a CO. Kotle Multimiser i DHF je možno vybavit plynovým hořákem, který může zajistit zdroj tepla

při nedostatku dřevní hmoty. Současné spalování dřeva a plynu však nelze doporučit. Kotle jsou dodávány v blokovém provedení. Jeden montážní blok tvoří tope− niště včetně zazdívky a druhý blok je vlastní kotel, což zajišťuje rychlou a snadnou montáž.

Emise

Kotle na spalování slámy firmy Danstoker využívají tak zvaného „cigaretového“ způso− bu spalování. Balíky slámy jsou hydrau− lickým pístem tlačeny potrubím ke kotli a v prostoru těsně před spalovací komorou je do potrubí zaváděn spalovací vzduch a sláma hoří jako cigareta. Po vyhoření z 60 − 70% vypadává sláma do spalovací − dohořívací komory.

Jednotka Výsledek měření Výsledek měření při spalování při spalování pšeničné slámy ovesné slámy

Objem spalin

m3n/S

0,91 ± 0,09

0,77 ± 0,09

Teplota spalin

°C

110 ± 2

115 ± 2

Obsah O2 (suchý plyn)

objem. %

9,4 ± 0,5

7,5 ± 0,4

Obsah CO při 10 % O2

ppm

232 ± 15

69 ± 5

mg/m3

4,0 ± 0,5

3,3 ± 0,5

Částice, celkem při 10 % O2

Kotle vyšších výkonů a parametrů jsou vodotrubné s membránovými stěnami. Nejvyšší výkon postavený firmou VØlund − DanstØker je 140 t/h. Často byly dodá− vány kotle na kombinace paliva. Tyto však je nutno navr− hovat individuálně. U malých a středních jednotek pro spalování slámy se balíky rozdružují nebo krájí a do topeniště je sláma vkládána po částech. Jako příklad zařízení pro spalování slámy pro vytápění obce může sloužit zařízení instalova− né v obci Lohals, která leží na ostrově Langeland v Dánsku a má asi 1 000 obyvatel. V roce 1993 bylo roz− hodnuto o zřízení výtopny na spalování slámy, a to jako družstevní společnost s ručením omezeným. Vesnice je umístěna v oblasti se značnou zemědělskou výrobou

tlačeny jeden po druhém do kotle rychlostí závisející na požadavku na vlastní teplo. V kotli na spalování slámy je palivo spalováno kom− pletně. Níže uvedená tabulka ukazuje naměřené hod− noty emisí (průměrné hodnoty): Po úplném spálení jsou zbytky − popel − automaticky dopraveny do kontejneru na popel. Popel je pak mož− no roztrousit po polích jako hnojivo. Abychom u zařízení na spalování slámy dosáhli plynu− lého a spolehlivého provozu, je nezbytné, aby byla slá− ma suchá a homogenní a aby se obsah vody pohyboval mezi 10 až 15 %. Z tohoto důvodu byl vybudován sklad slámy o rozměru cca 1 500 m2. Velikost skladovací plo− chy je dimenzovaná na množství slámy, které je obvykle zapotřebí od srpna do února. Po vyčerpání zásob doda− vatel zajistí novou dodávku správně skladované a suché slámy. Dodávky slámy zajišťuje jeden místní zemědělec. Jeden hektar půdy v Dánsku vyprodukuje asi 4 000 kg slámy. Každodenní provoz zařízení probíhá plně auto− maticky a celý provoz řídí pouze jedna osoba.

kontakt

Obr. 4 Schéma zařízení pro spalování slámy firmy Linka

Ing. Pavel Čermák Clauhan s.r.o Štefánikova 5, 602 00 Brno tel. + fax: 05/ 4121 4092 e−mail: [email protected]

3T 2/2002


Obr. 3 Kotel na spalování slámy

(řepka, pšenice, ječmen). Další předností, kterou by− chom měli uvést, je, že mnohé z kotlů na spalování oleje instalovaných v jednotlivých domech byly opotřebova− né, a tudíž bylo zapotřebí výměny. Dále, byl vstřícný vše− obecný přístup veřejnosti k přechodu na palivo šetrněj− ší pro životní prostředí, které je rovněž neutrální u emisí CO2 − a nahrazení oleje, což je fosilní palivo. Následně byla vytvořena síť centrálního vytápění s předizolovaným centrálním potrubím, které bylo ulo− ženo pod chodníky, a všechny domy byly vybaveny tepel− nými výměníky. Během průběhu pokládání potrubí byla zároveň stavěna kotelna. K soustavě se připojilo 240 do− mácností. Centrální výtopna byla vybavena jedním plně automatickým kotlem na spalování slámy s jmenovitým výkonem 1,6 MW. Ve špičkách kotel dosáhne výkonu až 2,2 MW. Dále jedním teplovodním kotlem na spa− lování oleje (2 MW), který funguje jako rezervní kotel pro případ obtíží s provozem kotle na slámu. Spalovací systém se skládá ze dvou dopravníků slámy pro velké balíky HESTON. Tyto dopravníky automaticky přemis− ťují balíky k řezačce, která balík rozdělí na 6 až 10 plát− ků. Tyto plátky jsou pak pomocí hydraulického válce

13

Nové pohledy na možnosti vytápění rodinných domků Ing. Jiří Vařenka


Článek shrnuje možnosti vytápění rodinných dom− ků. Podrobněji se zabývá investičními a provozními náklady připojování rodinných domků na tepelné rozvody měst a obcí. Tato možnost se nabízí, a to i v kombinaci s biomasou s ohledem na dokončová− ní deregulace cen plynu a elektřiny. Zahrnuje zkuše− nosti ze skutečně realizovaných projektů. Ještě nedávno bylo vytápění rodinných domků cca z 95 % decentralizované na bázi pevných paliv nebo později zemního plynu. Rodinné domky, které jako pali− vo pro vytápění používají paliva kapalná, jsou v současné době spíše výjimkou, i když v minulosti bylo toto palivo rozšířené (před ropnou krizí). V současné době se jeví nové možnosti na bázi spalování olejů s nízkým obsahem síry. Z dnešního pohledu je v podstatě možné a z hlediska životního prostředí, zejména čistoty ovzduší v nízkých přízemních vrstvách atmosféry, žádoucí rozhodovat se mezi těmito systémy: n vytápění plynem Buď zemním plynem napojením na dálkový rozvod ply− nu, nebo vybudováním vlastního systému na bázi např. propanu se zásobníkem (vlastním nebo na leasing). n vytápění elektřinou Akumulační elektrické vytápění − elektrická akumulač− ní kamna klasická nebo hybridní nebo elektrické aku− mulační vytápění do vody kombinované s kotlíkem na domovní odpady. Přímotopné elektrické vytápění, a to opět dvěma způsoby − instalace přímotopných elektrických topidel do jednotlivých místností, nebo přímotopný elektric− ký kotel napojený na systém ústředního vytápění. Přímotop v odůvodněných případech v kombinaci s akumulačním el. vytápěním (hybridní vytápění) může být řešením. n připojení domku na systém centralizovaného zásobo− vání teplem Tlakově závislé nebo nezávislé na straně topení a s přípravou teplé užitkové vody (akumulační nebo průtočné), podrobněji bude zmíněno v dalším. n malé domácí teplárny V současné době již i u nás technicky zvládnuté a rela− tivně cenově dostupné. Může jít o systémy pro 1 nebo 2 (3) rodinné domky a v blízké budoucnosti i pro vol− ně vytvořené společnosti pro vytápění na bázi kogene− račních jednotek různých výkonů. n vytápění s využitím tepelných čerpadel je investičně sice náročnější, ale provozně patřící k systémům s téměř nejnižšími náklady. Jsou možné systémy voda − vzduch, voda − země, voda − voda. Každý

14

3T 2/2002

má své přednosti i nevýhody. Rostoucí ceny energie dají opodstatnění stále většímu použití, zejména stoupajícím trendem ceny elektřiny. Je možno žádat o dotaci z fondu životního prostřední nebo od ČEA. n solární systémy Vytápění a přípravu teplé užitkové vody je vhodné na− příklad kombinovat s elektrickým akumulačním vytá− pěním do vody nebo tepelným čerpadlem. Zatím dlouhou návratnost změní liberalizace cen energií. I v tomto případě je možné žádat dotaci z fondu život− ního prostředí nebo od ČEA. n využití biomasy Pokud je k dispozici, a to jak individuálně, nebo vý− hodněji v systému s rozvodem tepla a spalováním bio− masy v centrální kotelně za podmínek lepšího využití a s daleko menším ovlivněním životního prostředí. Biomasa je rovněž podporována státem s ohledem na snižování emisí CO2. Rovněž se začíná používat systémů, které využívají spalování pelet. Jsou do− stupné od tuzemských výrobců jak pelety, tak i kotle a příslušenství. Pro úplnost uvádíme vytápění uhlím, které je znevý− hodněno leckde již zavedenou komínovou daní a velmi nízkým uživatelským komfortem. Vytápění koksem je srovnatelné s některým z předchozích systémů, ale má nízký uživatelský komfort (skladování paliva, manipulace s popelem). Tam, kde je komínová daň zavedena, zvyšuje náklady na palivo průměrně o 10 − 15 %. Hnědé uhlí se dodává ekologizované, plní emisní limity (dodává se se sníženým obsahem síry, eventuálně aditivované). Volba systému pro vytápění rodinného domku bude záviset: n na dostupnosti jednotlivých podmiňujících inženýr− ských sítí, n na finančních možnostech investora (majitele RD), n na provozních nákladech jednotlivých systémů, n na obchodní politice dodavatelů, n na vstupních cenách potřebných médií, n na požadovaném komfortu. Zde je nutno připomenout, že deformované ceny ener− gií mohou vést k nevhodným koncepcím zásobování teplem. V dalším se chceme podrobněji zmínit o zásobování rodinných domků z CZT. Československo a následně Česká republika patří k zemím se silně rozvinutými systémy centralizované− ho zásobování teplem. Ze zemí EU lze v ČR srovnávat pouze s Dánskem, Švédskem, Finskem a mimo EU se zeměmi východní Evropy. V současné době dochází ve většině lokalit s CZT k ekologizaci i racionalizaci zdrojů tepla a zásadním rekonstrukcím tepelných

Připojení na soustavu CZT lze realizovat různě: n připojení na parní síť, n připojení na horkovodní síť, n připojení na sekunderní síť − tlakově závisle − tlakově nezávisle. Připojení na nově budovanou teplovodní síť do 110 °C je nejjednodušší. Pokud otopná soustava vyhovuje tla− kově, je nejjednodušší připojit domek tlakově závisle při zrušení vlastního expanzního systému. Pokud otopná tělesa v RD nevyhovují svými parametry tlakově závislému připojení, je možné jednoduše doplnit malý deskový výměník. Tlakově nezávislé připojení je rovněž vhodné, pokud majitel RD chce zachovat možnost stávajícího kotle pro spalování drobných odpadů, např. dřeva ze zahrady. Přípojka se realizuje z předizolovaného po− trubí nákladem cca 800 − 1 100 Kč/m trasy. Velice nízké ztráty v rozvodu (až 10 W/m u potrubí malých průmě− rů, 30 − 40 W/m u potrubí DN 200) umožní připojit i relativně vzdálenější rodinné domky. Vhodné je vybavit tělesa v RD ventily s termostatickými hlavicemi (450 − 550 Kč/kus i s montáží). Většinou při připojování čtvrti s rodinnými domky budovanými v rozmezí 50 − 70 let jsou různé systémy ústředního vytá− pění budované podle technických požadavků platných v době pořízení a navíc různě „vylepšenými“ při realiza− ci a opravách. Proto je třeba individuální přístup a volit

systém, který umožní připojit tyto různě dimenzované otopné soustavy. Dále je nutné respektovat i požadavky na přípravu TUV.

Připojení na horkovodní síť Připojení na horkovodní síť bude vhodné provést tla− kově nezávisle (vyšší parametry vstupní vody a nutnost dodržet střední teplotu otopného tělesa − hygienické předpisy). Nově budované rozvody tepla je vždy vhodné budovat jako nízkoteplotní s maximální teplotou do 130 °C (nejčastěji do 110 °C) a vysokým tepelným spádem. Připojení na sekundární síť (teplovodní do 110 °C) je principiálně shodné s předchozím tlakově závislým řešením nově budovaných sítí, odpadá většinou výměník tepla na topení a připojení ve většině případů je tlakově závislé. Na základě zkušeností s rekonstrukcí otopných systé− mů stávajících rodinných domků a jejich připojení na CZT (300 RD) lze konstatovat, že je vhodná instalace termoregulačních ventilů na zpátečce a lze tím docílit vychlazení zpátečky na 50 − 60 °C (při Ć teplotě − 15 °C) bez újmy na pohodě prostředí. Starší otopné systémy vlivem starších ČSN a rezervě při dimenzování těles toto řešení téměř vždy umožní. Nové systémy lze dimenzovat na ∆t až 50 − 70 °C (to se projeví na úsporách investic na tepelných sítích). Vyplatí se provést optimalizaci ∆t a vstupních parametrů s ohledem na parametry CZT a stávající otopnou soustavu.

Připojení na parní síť Jsou dvě možnosti − přímé napojení na parovod (vý− hodné z hlediska ceny − cena na priméru), nebo vybu− dování centrální výměníkové stanice s rozvodem topné vody 110/70 °C (110/40 °C). Individuální připojení je možné, jeho vhodnost závisí na blízkosti stávajícího parního rozvodu. Instalace malých stojatých nebo vinutých parních výměníků tepla „šitých na míru“ s regulací na straně kondenzátu to umožňuje. Pokud připojovaný rodinný domek má starší ústřední vytápění s otevřenou expanzní nádobou, je vhodné po− nechat vlastní zdroj pro spalování domovních odpadů a oddělit topný systém výměníkem. To platí i u domků připojených na horkovodní nebo teplovodní sítě. Provozní náklady vychází ze spotřeby na topení 70 GJ/domek a rok a ceny 330 Kč/GJ (rok 1997) a 245 Kč/GJ (rok 2000). Spotřeba je ověřena asi ze 300 rodinných domků a je velice individuální (roz− ptyl je až + 50 − 20 GJ/rok, extrémy neuvádíme). Velmi se osvědčuje měření pro každý domek a instalace venti− lů s termostatickými hlavicemi. Ve spotřebě 80 GJ/do− mek/rok jsou zahrnuty i náklady na ohřev TUV. Významnou roli hraje i kvalita obvodového pláště. Zateplení z vnější strany se projeví snížením příkonu až o 20 − 25 %. Větší objekty lze řešit obdobně, regulace u větších objektů může být elektronická a s větším komfortem (u malých objektů vychází dráže).


rozvodných sítí (vakuované parovody, předizolované horkovodní rozvody i dvojtrubkové teplovodní rozvo− dy) a zvyšuje se tím konkurenceschopnost tepla dodá− vaného z CZT. Kombinovaná výroba tepla a elektřiny je dnes možná na bázi plynových motorů již od výkonů 10, 20, 30 kWel . Vzhledem k úsporám tepla u stávajících odběratelů tepla ze systémů CZT otevírá se prostor pro rozšiřování odběrů a nahrazování odpadlé výroby při− pojováním rodinných domků, a to jak jednotlivě, tak i celých sídlišť RD. V této souvislosti je třeba si uvědo− mit, že komíny rodinných domků a automobilová do− prava nejvíce ovlivňují kvalitu ovzduší přímo v té které lokalitě v přízemní vrstvě atmosféry. Při spalování uhlí v rodinném domku (hnědé uhlí, ořech II, 15 MJ/kg, popel 17 %, síra do 1 %) s potřebným příkonem 10, 15, 20 a 25 kW je zapotřebí spálit cca 7,27 − 18,2 t/rok. Je nutné dodržet učinnosti dle vyhlášky 150/2001 Sb. Účinnosti podle vyhlášky jsou minimální. Při připojení rodinných domků na centralizovaný roz− vod tepla jsou tyto výhody: n sníží se množství spáleného paliva vzhledem k vyšší účinnosti velkých zdrojů a tím se dále sníží emise, n centrální zdroj má přísnější emisní limity dané záko− nem. Sníží se opět emise, n v lokalitě zásobované z teplárny se zlepší čistota − od− padne manipulace s uhlím a popelem, n připojení RD umožní stejný komfort jako plynové nebo elektrické vytápění, tj. individuální měření spotřeby, dokonalá regulace za výhodnější ceny. Dálkově lze provádět odečty, což opět zjednoduší styk s odběratelem. Dálkové odečty lze realizovat nákladem 17 až 20 tis. Kč/RD podle typu použitého měřiče tep− la a vybavení centrálního dispečinku nebo VS.

3T 2/2002

15

Připojování RD na CZT Náklady v tis. Kč Tepelná síť 1) sekundární síť do 110 °C

Způsob připojení topení

Způsob ohřevu TUV

provoz

investice

1997

2000

tlak. závislé regulace ∆p t zpát. konst

bez ohřevu bojler * průtočný ohřev

26,4 – 28,8 28,8 – 31,2 34,8 – 39,6

17,2 19,6 19,6

23,1 26,4 26,4

tlak. nezávislé regulace obdobná průtočný ohřev

bez ohřevu bojler * 44,4 – 46,8

34,8 – 39,6 37,2 – 42 19,6

17,2 19,6 26,4

23,1 26,4

2) horkovodní 110 − 130 °C (140 − °C)

tlak. nezávislé přes centrální výměník voda − voda (snížení teploty, tlaku)

z rozvodu 110/70 °C dtto bod 1 tlak. nezávislé připojení

dtto bod 1

17,2 19,6 19,6

23,1 26,4 26,4

3) parní síť pára do 250 °C

centrální výměníková stanice pára − voda pára − voda

z rozvodu 110/70 °C dtto bod 1 tlak. záv. i nezáv. připojení

dtto bod 1

17,2 19,6 19,6

23,1 26,4 26,4

malá výměník. stanice pára − voda *** přímočinná regulace

bez TUV bojler ** desk. výměník voda − voda

96 − 108 102 − 114 114 − 120

13,3 15,2 15,2

15,4 17,6 17,6

* decentralizovaně v každém domku (bez nákladů na kombinovaný bojler) ** bez přípojky a centrální výměníkové stanice *** připojení na primární straně − výhodnější cena za GJ (rok 1997 − 190 Kč/GJ, rok 2000 − 220 Kč/GJ)

Spotřeba tepla pro vytápění a ohřev TUV je zde ovlivně− na (příznivě) možností uživatele řídit svoji potřebu poža− davkem na pohodu prostředí, korigovanou ochotou a možnostmi, kolik je uživatel za teplo ochoten zaplatit. Závěr Připojování malých objektů na soustavy CZT je řeši− telné za stejného uživatelského komfortu, kterého lze dosáhnout plynem. Teplofikací celé městské oblasti Druh paliva

Cena paliva v Rakousku (ATS/m.j.)


Koks

16

Kč/m.j.

se podstatně zlepší čistota ovzduší (plynové kotle jsou bodové zdroje emitující více nebo méně NOx) a bylo by vhodné dotace ministerstva životního prostředí resp. Fondu na ochranu ovzduší poskytovat na tyto akce. Rov− něž ostatní systémy vytápění dotované státem snižují emise škodlivin a jejich rozšiřování je vidět i na počtu žádostí o dotace. Pro informovanost uvádíme z tisku převzatý přehled cen paliv pro domácnosti v sousedních zemích. Cena paliva v Německu (EURO/m.j.)

Cena paliva v ČR

Kč/m.j.

Kč/m.j.

4,10 ATS/kg

= 1,94 Kč/kWh

3

12,5 EURO/GJ = 2,23 Kč/kWh

= 1,48 Kč/kWh

−

0,22 Kč/kWh

0,76 Kč/kWh

Koksové dříví

750 ATS/m

Lesní štěpka

250 ATS/prms

= 2,31 Kč/kWh

−

0,33 Kč/kWh

Dřevěné pelety

2,40 ATS/kg

= 1,56 Kč/kWh

−

0,63 Kč/kWh

Lehký topný olej

6,0 ATS/litr

= 1,96 Kč/kWh

0,4 EURO/litr = 1,98 Kč/kWh

2,45 Kč/kWh

Tekutý plyn (PB)

9,40 ATS/kg

−

2,65 Kč/kWh

= 2,33 Kč/kWh

0,89 Kč/kWh

−

0,33 Kč/kWh

3

= 2,52 Kč/kWh

Zemní plyn

6,70 ATS/m

= 2,27 Kč/kWh

Elektřina – TČ

1,45 ATS/kWh

= 3,65 Kč/kWh

Elektřina – denní tarif

2,15 ATS/kWh

= 5,42 Kč/kWh

Elektřina – noční tarif

1,15 ATS/kWh

= 2,99 Kč/kWh

3

0,5 EURO/m

0,7 EURO/kWh = 2,42 Kč/kWh

1,01 Kč/kWh

−

0,75 Kč/kWh

Poznámka: kurs pro přepočet 1 ATS = 2,52 Kč, 1 EURO = 34,67 Kč, m.j. = měrná jednotka, prms – 1m3 volně sypaného dřeva (o vlhkosti 20 %), to je asi 162 kg/pmrs.

kontakt

Ve výpočtech jsou započteny účinnosti zdrojů tepla.

3T 2/2002

Ing. Jiří Vařenka Eurotherm Tábor, s.r.o. Klokotská 744, 390 01 Tábor tel: 0361/ 252 601 fax: 0361/ 254 986 mobil: 0602/ 147 613 e−mail: [email protected]

Komunikační systémy v sítích CZT Ing. Jan Vidim

Důležitou částí sítě CZT je komunikační systém, který zabezpečuje spojení centrálního pracoviště s jednotlivými stanicemi. Při rekonstrukci sítě a výběru nového systému jsme omezeni výchozím stavem sítě CZT, ovšem mnoho okolností můžeme ovlivnit v raných fá− zích rekonstrukce. Proto je důležité o komunikačních cestách uvažovat včas a případně podniknout taková opatření, která nám významně usnadní uvádění systé− mu do provozu a oživování. Významnou částí řídicího systému je i centrální pra− coviště, které musí splňovat jak požadavky zadavatele, tak i obecná technická a ergonomická kritéria. Někdy je vyžadováno sledování trendů, měření spotřeby a přenos alarmů na různá koncová zařízení. Naštěstí jsou dnes již dostupné takové technologie, které vyhoví náročným požadavkům a jejichž pořizovací i provozní náklady jsou přitom ve srovnání s celkovými náklady na provoz sítě zanedbatelné.

Obecné vlastnosti komunikační cesty V sítích centrálně řízených výměníkových stanic nebo kotelen je kvalitní komunikace centrály s jednotlivými stanicemi jednou ze základních podmínek úspěšné sprá− vy sítě. Jaké vlastnosti má komunikace mít? Musí být: n spolehlivá, abychom včas a bezpečně obdrželi poru− chová hlášení z podstanic a nestrávili více času údrž− bou komunikační sítě než správou tepelného hospo− dářství, n přiměřeně rychlá, aby odezva při sledování hodnot a nastavování parametrů nebyla na překážku komfor− tu obsluhy. U některých starších systémů se doba po− vel − odezva počítala až na minuty, což neodpovídá požadavkům na moderní rozhraní mezi obsluhou a systémem, n nepříliš drahá, protože komunikační systém je jednou z položek, které se podílejí na celkových nákladech na instalaci a provoz sítě CZT. Jak si ukážeme dále, při určitém zjednodušení můžeme náklady na komunikaci

rozdělit do dvou skupin − investičních, tedy jednorá− zových, a provozních nákladů, n „nadčasová“ − s perspektivou do budoucnosti, ať už se to týká budoucí dostupnosti hardwarových prvků (mo− demů, komunikačních karet apod.), nebo služeb − ko− munikačních sítí nebo kmitočtů. V praxi řešíme většinou dva základní typy komunika− ce; jednodušším z nich jsou pravidelné odečty akumu− lovaných hodnot z měřičů tepla, tedy jednou za určité období (den, týden, měsíc) dojde ke spojení podstani− ce s centrálou a k záznamu akumulovaných hodnot do databáze. Tyto odečty nejsou časově příliš kritické a většinou se při nich využívá klasických technologií − telefonních modemů přes veřejnou telefonní síť. Při případném selhání nebývá problémem se na místo ode− čtu vypravit a hodnoty odečíst terminálem nebo note− bookem přímo u sběrné stanice. Náročnější komunikace probíhá v případě, že síť re− gulačních stanic je dálkově dozorována a ovládána. V tomto režimu je kladen hlavní důraz na rychlost a spolehlivost přenosu dat, aby se o případných poru− chách obsluha dozvěděla dříve, než se výpadek projeví u koncového uživatele, tedy než dojde k přerušení dodávky tepla do objektu nebo k větším škodám při havárii. Většina firem, které teplo distribuují, má velín s nepřetržitou službou, na který jsou poruchové stavy hlášeny. Z centrály na stanice naopak mohou směřovat povely k vypnutí nebo zapnutí jednotlivých okruhů, pře− pínání na noční − redukovaný provoz, omezovací signály v případě odběrových špiček apod. Tyto funkce mají zá− sadní vliv na četnost komunikace a podle toho je také nutné zvážit výběr přenosové cesty (je−li možný, jak uvi− díme dále). Pozor na pojmy! Při diskusích, ke kterým v průběhu specifikace komu− nikačního systému dochází, je nutné si uvědomit někte− ré pojmy a správně je používat. V technice budov není neobvyklé, že projektant, který specifikuje systém, se spokojí s prohlášením „to komunikuje po RS 232“ a směle dva systémy propojí silnou čarou. Tato čára, pokud ji lze vůbec realizovat, stojí obvykle několik desítek až stovek tisíc korun. Musíme rozlišovat definici: přenosového média − jedná se obvykle o fyzickou vrst− vu, tj. například kroucená dvojlinka, telefonní vedení, koaxiální kabel, přenosovou rychlost a kmitočet a způsob kódování při rádiových přenosech a protokolu − tedy popisu toho, jak spolu jednotlivé přístroje komunikují. Protokol je obvykle specifický pro


Příspěvek se zabývá požadavky na vlastnosti komu− nikačního systému a upřesňuje pojmy používané v oblasti komunikačních systémů. V další části upo− zorňuje na úskalí, která mohou v pozdějších fázích projektu nastat. Hodnotí jednotlivé přenosové ces− ty z hlediska technických možností a pořizovacích i provozních nákladů a na několika příkladech uka− zuje systémy již realizované.

3T 2/2002

17

firmu, která komunikační zařízení dodává; jen zřídka se stává, že stanice používají protokol standardní, tj. ta− kový, jehož popis je veřejně dostupný. Ani v těchto pří− padech nelze obecně říci, že danou stanici můžeme bez problémů připojit k centrále nebo síti dalších stanic, významnou roli hrají další faktory, jako způsob adreso− vání jednotlivých datových bodů. Tyto skutečnosti jsou velmi důležité při rekonstrukci a rozšiřování starších sítí CZT, protože k záměně a rekonstrukci jednotlivých sta− nic dochází většinou postupně a během několika sezón je nutné v systému provozovat paralelně starší i novější zařízení, přičemž uživatel obvykle vyjádří přání, aby se vše připojilo k jedné centrále. Zde musíme chtě nechtě brát v úvahu kromě finanční náročnosti takovéhoto přechodného stavu i to, jestli je vůbec technicky možné propojení dvou systémů reali− zovat: i když je převodník protokolů znám z dřívějších aplikací nebo jako standardní řešení, je nutné zjistit, kte− rá adresa v cizím systému co znamená. Bez spolupráce s tvůrcem aplikačního softwaru staršího systému je de− kódování většinou velmi obtížné, ne−li nemožné. (Častý případ u tzv. crosslinků, tj. propojení dvou konkurenč− ních systémů měření a regulace dohromady, kdy firma, která přichází o zbytek zakázky, poměrně logicky odmí− tá spolupracovat.)

Typy komunikačních sběrnic Rozdělme je na dvě skupiny: uvnitř objektu a mezi ob− jektem (nebo skupinou objektů) a centrálou. V některých případech vychází finančně výhodněji kombinovat různé typy přenosů dat (jak uvidíme v příkladech realizací), a tak dochází k zajímavým systémovým topologiím. Obvyklé typy sběrnic v objektu:


n RS 485 se standardním nebo firemním protokolem:

velmi oblíbený standard, při rychlostech, které pro pře− nos dat z CZT naprosto postačují, lze dosáhnout až několikakilometrových délek vedení bez použití opakovačů. Je možné zvolit prakticky libovolný typ topologie (někdy jsme ovšem omezeni typem proto− kolu nebo přenosovou rychlostí), což v některých místech usnadňuje propojení více budov na jednu sběrnici. Časté standardní protokoly jsou například Modbus nebo Profibus. n M − Bus je další často používanou sběrnicí. Jeho hlavní význam je v oblasti sběru dat z měřičů, prakticky všech− ny firmy dodávající měřiče tepla, vody a dalších médií nabízejí moduly pro komunikaci tímto standardem. Má velmi nízké nároky na kvalitu přenosového vede− ní, lze využít i léta staré telefonní rozvody − snad právě proto jsou vyvíjeny i moduly pro sběr signálů a povelování. Pro náročnější regulaci ovšem podle názoru předních firem příliš vhodný není. n Ethernet je zatím poněkud dražší než běžné sériové linky. V posledních letech ovšem doznává značného rozšíření jednak díky obecnému poklesu cen kompo−

18

3T 2/2002

nent pro výpočetní techniku, jednak vlivem průniku do průmyslové regulace, která má velmi blízko k výrobě tepla a tím i k jeho distribuci. Jeho význam pro budouc− nost je zřejmě v tom, že pro skupinu protokolů, která jej využívá, jsou neustále vyvíjeny další způsoby přenosu dat, především bezdrátové v gigahertzovém pásmu. n LON bus je podle některých autorit jakýmsi potenci− álním konkurentem EIB a M−Busu, jeho implementa− ce je však pro nutnost použití speciálních integrova− ných obvodů zatím poněkud dražší. Standard LON poskytuje velmi propracované funkce pro prioritní sig− nály, přenos alarmů atd., přenos po různých médiích (kroucená dvojlinka, silové vedení, optovlákno atd.) podporují vazební členy, tzv. transceivery. n EIB neboli instabus: používá se především pro automa− tizaci budov, pro přenosy v oblasti CZT je nevhodný.

Cesty pro komunikaci mezi stanicí a centrálou Nyní tedy máme všechna data z budovy nebo skupiny budov stažena do jednoho bodu a přenášíme je do centrály vzdálené několik kilometrů. Zde není vždy možné si typ přenosu dat vybírat libovolně, musí− me vycházet z místních možností − např. jsou již v místě položeny sdělovací kabely nebo existuje kabelová televi− ze, která pokrývá celou oblast zásobovanou teplem? Podívejme se na nejpoužívanější přenosové cesty a jejich vlastnosti: Pozemní vedení Pevná linka: obvykle telefonní vedení, které bylo po− loženo zároveň s potrubím. Může se jednat o telefonní vícežilový kabel, který je zároveň využíván pro hlasovou komunikaci mezi stanicemi a dispečinkem, nebo o kvalitnější vodiče − kroucenou dvojlinku, většinou též několik párů, nebo dokonce koaxiální kabel. Výhody pevné linky jsou zřejmé − možnost trvalého spojení bez závislosti na dalším poskytovateli (telefonní společnos− ti), nízké provozní náklady, ovšem nevýhodou je zde nutnost vlastní údržby. Ta se leckdy komplikuje tím, že kabel je položen v bezprostřední blízkosti potrubí a při zásazích do potrubí může snadno dojít k jeho poškoze− ní. Na druhou stranu se nestává, že by kvalitní a řádně uložený kabel nepřežil dobu životnosti ostatních částí systému, tj. obvyklých 8 − 10 let. Po pevné lince můžeme provozovat buď telefonní modemy přes vlastní ústřednu, nebo některou ze sběrnic, které jsou schopny překonat mnohakilometrové vzdá− lenosti. Obvykle se používá frekvenčně modulovaný signál, jako například u SDLC ringu − sběrnice pro re− gulátory VISONIK formy Landis & Staefa. Kvůli útlu− mu signálu bývá definována maximální vzdálenost mezi dvěma podstanicemi, v případě VISONIKu je to 1 km, což v běžných případech postačuje. Jinak je nutné posí− lit vedení opakovači signálu. Celková délka SDLC rin− gu smí být až 30 km, což oblast zásobování CZT běžně pokrývá.

Bezdrátový přenos Ten má význam tam, kde z jakýchkoli důvodů (přede− vším technických nebo finančních) není možné nasa− dit síť pozemní. Při projektování sítě radiomodemů je třeba důkladně plánovat trasu a měřit i v místech, kde jsou další instalace uvažovány až v budoucnosti. Výběr specializované firmy, která síť nabízí a projektuje, je pro správnou funkci systému nesmírně důležitý. Ne vždy je ovšem technicky možné zajistit kvalitní spoje− ní se všemi stanicemi a pak nastupuje buď kombina− ce pozemního a bezdrátového spojení, nebo volba jiné přenosové cesty. Modemy GSM mají výhodu dnes již poměrně nízkých investičních i provozních nákladů, přičemž provozova− teli opět odpadá starost o funkci sítě. Praxe ukázala, že v horizontu životnosti stanic toto řešení může být jed− no z nejvýhodnějších − viz instalace v Mostě. Objevují se první instalace systémů GPRS, přístupu přes mobilní síť, který se od běžných GSM modemů liší tím, že není nutné při každé komunikaci navazovat spojení − všechna zařízení jsou „stále online“. Existují moduly pro vytvoření virtuální privátní datové sítě, které využívají infrastrukturu GSM − GPRS jako linkovou vrstvu a tím umožňují přenášení dat v síti libovolnými protokoly (firma Conel). Co nám v této oblasti přinese budoucnost, můžeme do jisté míry tušit již dnes − s prudkým rozvojem komu− nikačních služeb a bezdrátového připojení k internetu se zdá být perspektivní právě služba FWA (Fixed Wire− less Access). Jakmile cena poklesne natolik, že bude srov− natelná s telefonním připojením, vyplatí se zřejmě uva− žovat i o tomto komunikačním médiu. Tarifikace podle objemu přenesených dat, který je u dohledových systé− mů pro CZT ve srovnání s běžným uživatelem internetu velmi nízký, trend jen posiluje.

Rekonstrukce systému CZT a vliv na volbu komunikačního systému Při rekonstrukci obvykle dochází ke kompletní výmě− ně měřicích a regulačních prvků ve výměníkových a předávacích stanicích. Stanice by měly být vybaveny takovým systémem měření a regulace, který bez problé− mů umožňuje začlenění do dohledového systému; větši− nou oba úkoly řeší jeden dodavatel měření a regulace, takže problém se omezí na přechodový stav, kdy je žá− doucí mít během rekonstrukce přístup k datům jak ze starého, tak i z nového systému. Pokud dochází i k výměně nebo instalaci nových po− trubních rozvodů, je třeba zvážit, nevyplatí−li se zároveň

s potrubím položit i komunikační kabel. Problém ovšem bývá v tom, že v době výkopových prací není jasné, která firma dostane zakázku měření a regulace a tedy jaký sys− tém MaR bude instalován. Jsou−li v místě již metalické rozvody instalovány, bývá žádoucí zrekapitulovat jejich stav a případně proměřit jejich charakteristiky. To pak usnadní výběr komunikač− ního systému a omezí situace, kdy až při oživování ko− munikačních karet mezi stanicemi a centrálou se zjistí, že rozvody jsou poškozené nebo mají takové útlumy, že pro vybraný systém nejsou použitelné. To s sebou nese nepříjemné vícenáklady nebo dokonce nutnost změnit celou koncepci komunikace a použít například GSM modemy.

Výběr řídicího systému Při specifikování požadavků na řídicí systém, tedy pro− gram, který je instalován na centrále, je užitečné dbát na několik bodů: Rozhraní programu, se kterým je obsluha trvale ve styku, musí být koncipováno tak, aby program bylo možné ovládat rychle a přehledně, bez zbytečných a nepodstatných informací a akcí, které obsluhu jen ruší a zdržují. Pestré obrazovky, s jakými se setkáváme u demoverzí, nebývají tak docela vhodné k tomu, aby je obsluha pozorně sledovala po celou směnu. Systém hlášení alarmů by měl mít rozdělení do priorit. To se týká především dálkového přenosu alarmů na dispečincích, kde není trvalá obsluha. Kritické alar− my, které je nutné řešit ihned, se na mobil servisního technika přenášejí bez zpoždění, ostatní hlášení (údrž− ba, provozní hodiny, doplnění médií) pak buď během pracovní doby, nebo vůbec ne a zobrazí se jen na centrálním počítači. Řídicí stanice by měla být navržena s ohledem na budoucí rozšiřování systému, tedy s příslušným poč− tem komunikačních portů, síťovou kartou apod. Dopl− nit počítač až následně je obtížnější. Pokud provádíme i dálkové odečty spotřeby, program by měl umožňovat export dat v takovém formátu, který je vhodný pro jejich další zpracování. Leckde se můžeme setkat s pracovníkem, který každého prvního pečlivě opisuje čísla z obrazovky do formuláře, ze kterého je vzápětí přenáší do vedlejšího počítače. Užitečné jsou i možnosti krátkodobých trendů, kdy při běžné práci může obsluha sledovat průběhy vybraných veličin v čase a tím odhalit např. kmitání regulačního okruhu, které může vést ke snížení životnosti ventilu.

Vraťme se nyní k výběru nejvýhodnějšího způsobu pro− pojení stanic s dispečinkem. Při určitém zjednodušení je zřejmé, že náklady se skládají ze dvou složek: pořizo− vacích a provozních. Předpokládejme, že vybraný regu−


Telefonní modemy přes veřejnou telefonní síť před− stavují případ, kdy část správy sítě zajišťuje jiný subjekt než dodavatel tepla, tedy telefonní operátor. Výhody i nevýhody jsou zřejmé: za úplatu (měsíční paušál plus hovorné) je z beder dodavatele tepla sejmuta starost o funkci přenosové cesty a je nutné pouze zabezpečit údržbu koncových zařízení (modemů).

3T 2/2002

19

Volba přenosového systému z hlediska nákladů

Náklady (tis. Kč)

Systém

Investiční

Provozní / rok

Vlastní pevná síť

10

0 + údržba

Veřejná telefonní síť

15

3 . . . 10

GSM modemy

15

3 . . . 10

Radiomodemy

30 . . . 50

0,1 . . . 8 + údržba

20

3...6

GPRS

lační systém je schopen komunikovat všemi uvedenými způsoby bez výrazné změny pořizovacích nákladů (ko− munikační karty, telefonní rozhraní apod.), a pokusme se spočítat celkové náklady za dobu životnosti přenoso− vé trasy: Do investičních nákladů uvažujme pořízení komuni− kačního hardwaru, tedy modemu, včetně zřízení linky u provozovatele. Není zde uvažována kabeláž u vlastní pevné sítě, tato cena je velmi specifická. Provozními ná− klady pokrýváme telekomunikační poplatky, je žádoucí přičíst i nutnou údržbu vlastního komunikačního zaří− zení (servisní smlouva s jeho dodavatelem), u rádiového spojení poplatky za použití kmitočtového pásma apod. Spotřeba energie je ve srovnání se spotřebou stanice zanedbatelná. Dále spočítáme celkové náklady za dobu životnosti zařízení, je pochopitelně nutné uvažovat hodnoty pod− le konkrétní technologie. Velmi hrubým odhadem na základě výše uvedené tabulky zjistíme, že náklady za odhadovanou dobu životnosti (8 let) vycházejí u všech systémů přibližně stejné. Volba komunikačního systému je pak dána více místními podmínkami než obecnými kalkulacemi nákladů.

vybaveny systémem UNIGYR a propojeny sběrnicí RS 485 s protokolem Profibus. Na dispečinku je centrální počí− tač se třemi profibusovými kartami, které na třech seg− mentech komunikují celkem asi s 65 výměníky. Vedení je vybaveno opakovači a dalšími pomocnými členy, pro− tože celková délka sběrnic je několik kilometrů.

V roce 1994 byla zahájena instalace systému měření a regulace pro výměníky a předávací stanice v Benešově. Akce je stále „živá“, rekonstrukce probíhá postupně a právě z důvodu různorodých místních podmínek byla zvolena komunikační síť s jedním segmentem Profibus a telefonním modemem, jenž přes telefonní síť navazu− je spojení se skupinami stanic, které jsou propojeny pev− nými linkami do jakýchsi „hnízd“.

Příklady topologií


Na závěr se podívejme na několik topologií systémů instalovaných v letech 1994 až 2000 firmou Landis & Staefa.

Klasickým příkladem homogenní komunikační sítě je systém CZT ve městě Rumburku. Regulační stanice jsou

20

3T 2/2002

Město Most již využívá komunikace sítí GSM pomocí modulů Siemens M 20, zavádění klasických telefonních linek do objektů by bylo příliš komplikované. Řídicí stanice se systémem UNIGYR dozoruje tři výměníkové stanice, přijímá alarmy a navazuje kontrolní spojení. Systém byl instalován v roce 2000, tedy v době, kdy nasa− zení GSM modemů již bylo technicky zvládnuté a bez rizika komplikací pro uživatele.

M − Bus, která odečítá data z měřičů tepla. Akce byla realizována v roce 2000.

Závěr Je tedy zřejmé, že výběru komunikačního systému je třeba při přípravě rekonstrukce sítě věnovat nemalou pozornost. Naštěstí dnes již máme možnost vybírat z řady komunikačních technologií, které nám tento nelehký úkol usnadňují. Ukazuje se, že náklady na komunikaci jsou zlomkem celkových nákladů na provoz a správu sys− tému a že tedy přednost by mělo mít řešení technicky kvalitní, které uspokojuje požadavky uživatele a investora. Dobruška je příkladem heterogenního komunikační− ho systému, kdy řídicí systém VISONIK ALFA sbírá data ze tří komunikačních sběrnic (viz výše). Vzdálené stani− ce jsou opět sdruženy do tří „hnízd“ a připojeny přes radiomodemy SATEL. Navíc je zde integrována sběrnice

Literatura: Firemní literatura Siemens, divize Landis & Staefa

kontakt Ing. Jan Vidim Siemens Building Technologies, s.r.o. Novodvorská 1010/14 142 01 Praha 4 − Lhotka tel.: 02/ 6134 2405, fax: 02/ 6134 2357 e−mail: [email protected]

PŘÍPRAVY MSV 2002 JSOU V PLNÉM PROUDU Ve dnech 16. − 20. září 2002 se v Brně uskuteční již 44. ročník Mezinárodního strojírenského veletrhu. Organizátoři v jeho rámci připravují prezentaci deseti specializovaných celků, mezi nimiž nechybí ani Energetika a silnoproudá elektrotechnika. Současně zde proběhnou také 3. mezinárodní veletrh obráběcích a tvářecích strojů IMT a 2. projekt Automatizace. REKAPITULACE MINULÉHO ROČNÍKU Letošní prezentace energetiky má na co navazovat. Oborový celek Energetika a silnoproudá elektrotechnika byl zvýrazněným tématem MSV 2001, vystavovalo v něm 237 firem z 15 zemí, z toho každá čtvrtá zahraniční, a jejich expozice obsadily plochu 11 227 m2. Ve světle celkové účasti na MSV 2001 − 2 479 firem ze 34 zemí a čistá obsazená výstavní plocha 71 273 m2 − jsou tyto výsledky lichotivé. Z průzkumu zároveň vyplynulo, že každý desátý z celkového počtu 104 515 návštěvníků se zajímal v první řadě právě o expozice energetiky a silnoproudé elektrotechniky. S navázanými obchodními kontakty byly spokojeny tři čtvrtiny dotázaných vystavovatelů a podle 97,7 % z nich přišla na výstaviště správná odborná klientela. O kompetentnosti návštěvníků svědčí také údaj, že téměř čtyři pětiny z nich rozhodují či spolurozhodují o investicích a nákupech svých firem.

Nejen vysoký počet expozic, ale i mimořádně kvalitní doprovodný program (připomeňme si „BRNO POWER CONFERENCE“ – Brněn− skou energetickou konferenci se špičkovým mezinárodním zastoupením) poskytly vyčerpávající průřez moderní technikou a současně vytvořily potřebnou diskusní platformu k zahajované privatizaci a liberalizaci českého energetického trhu. Celá problematika zůstává v české ekonomice nadále aktuální, čili můžeme v daných oborech předpokládat zvýšený zájem také ze strany vystavovatelů a návštěvníků MSV 2002. DŮRAZ NA AUTOMATIZACI Do specializovaného celku Energetika a silnoproudá elektrotechnika v roce 2002 patří mimo jiné primární zdroje pro energetiku, spalovací motory, průmyslové a lodní kotle, topná zařízení, turbíny, jaderná technika, kompletní elektrárny, alternativní zdroje energie, slaboproudé a silnoproudé vybavení pro elektrárny, informační a řídicí technologie pro energetiku, zařízení pro snižování obsahu síry a NOx ve spalinách a zařízení pro plynárenský průmysl. Chybět nebude ani CAD, CAM, CIM v energetice, dále poradenství, inženýrské a projekční služby a servis energetických zařízení. Stejně jako v minulém roce se očekává účast výrobců a distributorů elektřiny, tepla a plynu a rovněž obchodníků s energiemi. Klíčovým tématem letošního ročníku je současnost a budoucnost průmyslové automatizační techniky. Projekt Automatizace 2002 zahrnuje informační a řídicí systémy a automatizační řešení ze všech oborů MSV. Cílem je představit automatizaci jako hybnou sílu průmyslu a velmi perspektivní alternativu klasických výrobních technologií, která ovlivňuje konkurenceschopnost každého výrobku. Do projektu spadá také část oborového celku Energetika a silnoproudá elektrotechnika prezentující měřicí, řídicí, automatizační a regu− lační techniku.

DALŠÍ INFORMACE o Mezinárodním strojírenském veletrhu 2002 jsou k dispozici na webové stránce www.bvv.cz/msv.

3T 2/2002


Kvalita exponátů z oblasti energetiky a silnoproudé elektrotechniky se projevila ve výsledcích loňské soutěže o Zlatou medaili, když dvě z devíti udělených ocenění získali právě vystavovatelé tohoto oborového celku. Společnost ALSTOM Power Brno obdržela medaili za rychloběžnou parní turbínu s axiálním výstupním hrdlem, umístěnou společně s převodovkou a příslušenstvím na jednom rámu. Druhou oceněnou firmou se stala OEZ Letohrad s exponátem „kompaktní jističe MCCB: BD 250, BH 630“.

21

Projekty roku v dálkovém vytápění a chlazení V únoru a březnu proběhla jednání o dlouhodobém pro− gramu TS ČR na podporu rozvoje a uznání přínosů systé− mů dálkového vytápění a chlazení v České republice. Navrhovaný projekt soutěže „Projekt roku v dálkovém vy− tápění a chlazení“ si klade za cíl také zlepšení spolupráce s architekty, projektanty a investory a intenzivnější výmě− nu informací mezí odbornou a laickou veřejností. Zeptali jsme se proto na úvod pana Františka Staňka ze společ− nosti Marabu, zda nám může jako navrhovatel projektu říci, jak projekt vznikl?

V minulé topné sezóně jsme provedli první část série „analýz vlastních a konkurenčních komunikačních aktivit a strategie vztahů s veřejností“ ve formě situační analýzy u deseti členů TS ČR. Společné závěry byly shrnuty a zpracovány do návrhů komunikační strategie zúčastněných společností i TS ČR jako celku. Jedním ze základních poznatků byla potřeba systema− tičtější komunikace s architekty a projektanty. Ti jsou totiž klí− čovou skupinou ve vztahu k investorům. Na toto je náš pro− gram zaměřen především. Investoři ovšem nestojí jako cílová odběratelská skupina samostatně. Je zde několik cílových sku− pin, které se navzájem ovlivňují a mohou si pomáhat. Cílem tepláren je dodávat kvalitní služby spojené s dodávkou tepla co největšímu počtu odběratelů. Na nových zakázkách teplárny mají zájem dodavatelé technologií. Na rozhodování investorů mají vliv architekti a projektanti. Chování investorů ovlivňují radnice, chování radních pak maloodběratelé jako voliči. Velký vliv na spokojenost maloodběratelů mohou mít dodavatelé základní životní potřeby − energie − jako tepla, chladu i elektřiny. Vychází nám tak okruh cílových skupin s rozdílnými a v něčem zároveň společnými zájmy. Všichni se navzájem potřebují k dosahování svých cílů. Záměrem to− hoto programu je motivovat jmenované cílové skupiny ke vzájemně výhodné spolupráci ve prospěch těchto systémů zásobování energií, tedy stát se propojujícím klíčem, který má přinášet užitek všem zúčastněným.

Z ČINNOSTI SDRUŽENÍ

Přiblížíte nám i principy programu, jeho smysl a pře− devším přínos pro TS ČR a jeho členy?

22

Na to už jsem částečně odpověděl. Jde o dvoukolový – regi− onální a celorepublikový − soutěžní program, který bude kaž− doroční reprezentační příležitostí pro architekty, projektanty, dodavatele technologií, stavební firmy a města či obce i inves− tory, který spolu s teplárnami připraví klima a otevře možnosti pro nové, úsporné a ekologické projekty v dálkovém vytápění a chlazení. Navrhujeme vyhodnocovat projekty v několika ka− tegoriích za realizované i navrhované projekty. Spolupráci na programu již přijala vedle TS ČR také Česká energetická agentura a Státní fond životního prostředí, v jednání je zapo− jení Energetické komise Svazu měst a obcí ČR a účast zástup− ců Ministerstva pro místní rozvoj. Ocenění budou udělována za přínos k rozvoji a uplatnění novinek ve využití technologií dálkového vytápění a chlazení, za zvyšování účinnosti zdrojů energie a dosahování úspor ener− gie, za využití obnovitelných zdrojů energie a snižování pro− dukce skleníkových plynů a látek poškozujících ozónovou vrstvu. Vrcholem akce budou každoročně Teplárenské dny,

3T 2/2002

kde budou projekty nominované z regionálních kol prezento− vány a budou předána ocenění. Tvůrcům vítězných projektů budou poskytnuty další možnosti prezentace pro odbornou i laickou veřejnost. Zahájení je načasováno na letošní Teplá− renské dny.

Taková akce bude organizačně i finančně náročná. Kdo to zaplatí a jaké budou ceny? Částečně to pochopitelně uhradí ti, kteří se budou progra− mu účastnit, částečně bude program podporován ze zdrojů TS ČR, zejména organizačně o podporu v rámci svých pro− gramů byla požádána ČEA. Dotace cen je zatím otevřenou otázkou, za hlavní motivační moment pokládáme příležitost získávat informace a prestižní postavení ve svém oboru na trhu energií. Rádi bychom dosáhli toho, aby dotované byly ceny za navrhované projekty, protože zde chceme podpořit zájem mladých a začínajících architektů a projektantů a vzdělávání ve vývoji, účinnosti a uplatňování technologických postupů.

Někteří členové Sdružení věnují na komunikaci vysoké částky. Myslíte, že budou chtít investovat další do tohoto programu? Máme již dvanáct potenciálních zájemců a jednáme s dalšími. Náklady jsou relativní ve vztahu k účelnosti jejich vynaložení. Účelnost lze pouze předpokládat na základě dostatečných informací a zkušeností. Jestliže se například společnost na energetickém trhu snaží oslovit své cílové skupiny podob− ně jako výrobce jogurtů či operátor na trhu mobilních telefo− nů, svědčí to, mírně řečeno, o neznalosti cílových skupin i sebe sama. Ale i sebelepší komunikace v regionu dostává těžké rány, když si v novinách přečtete o Oslavanech a dalších problémo− vých lokalitách s dálkovým vytápěním. Proto by mělo být spo− lečným zájmem prezentovat co nejvíce z většiny úspěšných ře− šení. I tak zůstává rizikem projektu nezájem a nesystematický přístup ke komunikaci ve svém regionu.

Jste tedy přesvědčen, že Vámi navrhovaný projekt je tím správným řešením? Ano. Jsme společnost, která se zabývá analytickou činností a otázky motivace jsou naší specializací. Tento projekt vznikl na základě řady analýz v teplárenských společnostech. Byl po− kusně konfrontován s architekty a projektanty s jednoznačně pozitivním výsledkem: o výměnu informací a spolupráci na této úrovni je zájem. Nejedná se už tedy o „pokus“. Jsem přesvěd− čen, že tímto způsobem by měla být výrazně posílena prestiž TS ČR i jeho členů, protože projekty dálkového vytápění a chlazení, které budou do této akce nominovány z regionů, už samy o sobě budou patřit k tomu nejlepšímu, co bylo v zájmu konečného maloodběratele či velkoodběratele vytvořeno. Sa− motná účast v tomto programu by měla být zárukou a prezen− tací kvality a zájmu o spotřebitele. Viditelným výsledkem pak bude nová součást Teplárenských dnů, které se mohou stát prezentací společné práce teplárny, výrobce technologií, architekta, projektanta, stavební firmy i obce v zájmu investo− ra a v zájmu obce. Za rozhovor poděkoval Mgr. Pavel Kaufmann

Aktuality Paroplynová elektrárna s akumulací tepla

Paroplynová teplárna v Neubrandenburgu má od léta t.r. akumulovat přebytečné teplo v podzemních přírodních akumulátorech – aquiferách. Již pořízené vrty budou upraveny a z hloubky 1 300 m bude z nich čerpána voda o teplotě až 55 oC. V létě se má tato termální voda přihřívat až na 80 oC a dalšími vrty tlačit zpět. V zimě má být teplota vody až asi 78 oC a ještě koncem března asi 65 oC. To stačí k ohřevu TUV, proto není nutno použít ke zvýšení teploty tepelné čerpadlo. Teplárna má dvě dvouhřídelové spalovací turbíny ABB STAL s výkonem 25 MW. Teplota spalin na výstupu je cca 540 oC a jejich tepelný výkon 42,7 MWt. Dále má dva dvoutlakové spalinové kotle s přitápěním zemním plynem nebo leh− kým topným olejem (výkon bez přitápění 40 t/h) a kondenzační odběrovou turbínu 27 MW, vstupní pára 60 bar, teplota min. 457 oC, max. 540 oC, od fy ABB.

n

V Kraillingu (Bavorsko) vytápí od října 2001 radnici, školu, tělocvičnu a obecní byty výtop− na spalující dřevěné pelety, která nahradila 5 objektových kotelen na zemní plyn o celko− vém výkonu cca 1 100. Před postavením vý− topny byla potřeba tepla snížena o 500 kW nákladnou sanací fasád a střech. Výtopna má kotel na pelety 300 kW t (roční výroba 963 Mwht) plně automatizovaný s rotačním spalováním „Pyrot“. Kotel je dobře regulova− telný i při nízkém zatížení. Špičkový kotel 120 kW na zemní plyn nebylo ještě nikdy nut− no spustit, mj. též proto, že výtopna má aku− mulační nádrž 3,15 m3. Velkoplošný kolekto− rový systém dodává 12 MWht a pomáhá při ohřevu TUV. Již o 3 roky dříve byla v prů− myslové zóně Kraillingu v provozu centrála na spalování dřeva s tepelným výkonem 1,8 MW a elektrickým výkonem 40 kWe. Spa− luje se dřevo z lesa, odpad z pily a dřevovýroby se využívá jako přídavné palivo.

Teplárenský zákon SRN

Připravovaný teplárenský zákon v SRN naráží na potíže spojené se stanovením nejlepšího kriteria pro podporu rozvoje teplárenství. Definice zaměřená na účinnost využití paliva nebo hodnocení z hlediska emisí CO2 nebyla nalezena. Východiskem se zdálo být rozlišová− ní proudu z kondenzačního a protitlakového oběhu. Směrnice AGFW č. 308, která má být použita i při formulaci zákona, zavedla však ještě další kritérium, tj. stupeň celkového vyu− žití paliva v teplárně. Jestliže je tato hodnota nižší než stanovené minimum, pak při výpoč− tu příslušné podpory se počítá s menším množstvím elektřiny z kombinovaného cyklu, než jaká byla její skutečná výroba. Tím by se také zmenšila podpora. Proti tomu se ozývají četné námitky, zejména ze strany průmyslu, založené nejen na rozdílné kvalitě elektrické a tepelné energie, ale také na tom, že i velmi moderní (paroplynové) teplárny s velkou měrnou výrobou elektřiny v kombinovaném oběhu by nemusily, zvláště při dodávce tepla s vysokou teplotou, dosahovat předepsané minimální hodnoty, která při zemním plynu jako palivu činí 85 %. (Požadovaného cíle by se mohlo dosahovat na úkor kombinované výroby, která je hlavním přínosem tepláren− ství – pozn. ref.).

Ceny zemního plynu ve světě

Ceny zemního plynu ve světě rostou. Podle pře− hledu o 14 zemích vzrostla v r. 2001 jeho cena nejvíce v USA o 62,66 % na 2,76 centů/kWh, v Německu o 59,65 % (3,23 centů/kWh) a ve Finsku o 55,20 % (2,15 cts/kWh). Nejvyšší cena zemního plynu je v Dánsku – 5,47 cts/kWh (zdražení o 2,2 %), nejnižší ve Velké Británii 1,47 cts/kWh (vzrostla o 3,46 %). Cena se sní− žila jen ve Španělsku o 4,54 % na 1,80 cts/kWh a v Austrálii o 1 % na 1,55 cts/kWh. Energie a Management č. 23,24/2001 str. 2

Energiewirtschaftliche Tagesfragen č. 1−2/2002, str. 124

n První soustrojí TBM Titan 130 se spalovací turbínou 14 MW dodává fy Turbomach pro novou teplárnu univerzitní kliniky v Heidel− bergu. Teplárna bude zajišťovat i zásobování chladem. Energie Spektrum č. 3/2002, str. 8

n Firma Sener Tec ve Schweinfurtu vyrobila v lednu t.r. již 5 000. mikroagregát 5,5 kWe pro kombinovanou výrobu. Energie a Management č. 5/2002, str. 17

n Více než 80 % tepla dodávaného centra− n První plynová mikroturbína v SRN Od prosince 2001 zásobuje jeden německý průmyslový závod mikroturbína 50 kW od britské fy Bowman. Výstupní spaliny spalo− vací turbíny ohřívají ve výměníku termoolej až na 300 oC, zbytek tepla se využívá k vytápění kancelářských a provozních budov. Plynule regulovatelný rekuperační výměník umož− ňuje dosahovat i při kolísavé potřebě tepla maximálně možného stupně využití energie paliva. Stejná taková turbína má být použita v závodě na výrobu léčiv k dodávce technolo− gické páry. Vzhledem k její silně kolísavé potřebě bude zařízení vybaveno akumuláto− rem páry.

lizovaně v SRN je z kombinované teplárenské výroby elektřiny a tepla. V r. 2000 to bylo 254 PJ, což odpovídá spotřebě pro vytápění asi 3,5 mil. bytů. BWK č. 1−2/2002, str. 22

n Britský lord strážce pokladu by chtěl zařízení ke kombinované teplárenské výrobě osvobodit od klimatické daně. Není však jisté, zda by to EU nepovažovala za státní podporu. Energie a Management č. 4/2002, str. 27

n V SRN vstoupilo v platnost nové nařízení o úsporách energie EnEV. Spojením předpisů o tepelném izolování objektů a o otopných zařízeních je nyní budova chápana a posu− zována jako jeden energetický systém.

Energie a Management č. 4/2002, str. 27

n

Energie Spektrum č. 1−2/2002, str. 52

Měrná spotřeba tepla v bytech

Střední měrnou spotřebu tepla pro vytápění a dodávku TUV kWh/m2, v SRN ukazuje tabulka: Domy jednorodinné


n

Mezinárodní konference v listopadu 2001 v Lipsku o biomase jako energetickém palivu konstatovala, že všechny způsoby k využití biomasy jako paliva jsou celkově zvládnuty (parní zařízení Stirlingův motor, oběh s orga− nickými látkami, blokové teplárny na rostlinný olej, palivové články, zařízení na bioplyn) po technické stránce. Mnoho zařízení jen pro výrobu elektřiny však i přes podporu EU ne− dosahuje hranici hospodárnosti. Té se dá do− sáhnout teprve tehdy, využívá−li se současně i teplo z kombinovaného oběhu.


Energie Spektrum č. 3/2002, str. 58

n

Využití biomasy pro vytápění

Biomasa jako palivo

dvourodinné

vícebytové

volně stojící

Poloha domu rohová

střední

1. (do r. 1977)

280

240

210

2. (1977 − 1988)

225

215

190

3. (po r. 1989)

195

200

180

1.

245

235

2.

210

210

3.

185

200

Postavené

BWK č. 1−2/2002, str. 54

AKTUALITY

n

n

3T 2/2002

23

1.

240

210

200

2.

210

195

190

3.

195

185

180

Jednotlivé domy, především nové, vykazují ovšem spotřeby nižší.

Contens

Inhalt

The Ten Myths of Calculation the Costs for Heating

10 Mythen über die Berechnung der Heizkosten

Ing. Ladislav Černý The author has been involved in the field since 1993. He summarizes the pro− blems of calculating the costs for heating and for providing hot service water. Discussions, numerous letters, preparation of legislation, negotiations with le− gislators and experience from other countries made him to gradually build the opinion of calculation the costs for heating distributed among the final users. On basis of the gained experience he compiled the following „ten command− ments“ of calculation the costs for heating.

Dipl. Ing. Ladislav Černý Mit dem Abschied vom Bereich der Problematik der Heizkostenberechnung und der TUV−Gewährung fasst der Verfasser seine Erkenntnisse zusammen, die er seit 1993 gesammelt hat, als er sich damit beschäftigt hat. Er ist zu seinen Ansichten nach zahlreichen Briefen gekommen, nach vielen Diskussionen, fer− ner bei der Vorbereitung der energetischen Gesetzgebung und deren Verhand− lung, nach den unzähligen Gesprächen mit Abgeordneten und aufgrund der Erkenntnisse aus anderen Ländern. So ist nach und nach die Ansicht über die Heizkostenberechnung unter die Endverbraucher entstanden. Er hat seine Er− fahrungen in den unten erwähnten Dekalog der Mythen über die Berechnung der Heizkosten aufgestellt.

Biomass burning boilers Ing. Pavel Čermák Biomass is found among the most frequently used renewable sources. Its ener− getic use presents the minimum environment pollution. The price can be of a reasonable level with regard to the fact that it is a domestic kind of fuel. These are the conditions that cause the contemporary activation of the use of biomass. The article divides the biomass according to the frequency of its occurrence. It further meets the reader with the basic characteristic values of its burning and, based on the practical experience, the article presents the individual options for burning the bio−mass.

Benefits of GIS introduction in Pražská teplárenská , a.s. Ing. Miroslav Jeřala Ing. Pavel Dubišar Pražská teplárenská, a.s. presents the largest heating plant in the Czech Repub− lic considering the number of supplied objects and the capacity of operated facilities. An important element of the company information security is presen− ted by the Geographic Information System (GIS) which sets the observed data into spatial relations. GIS can be applied in numerous company activities begin− ning from development divisions (marketing, heating needs analysis etc.), pro− perty administration divisions (legal property management, renting of unused areas etc.) up to technical documentation divisions.

New ways in heating family houses Ing. Jiří Vařenka The article summarizes the options for heating family houses. It deals in detail with the investment and operational costs for connecting family houses to the heat−distribution systems in towns and municipalities. This option can also be combined with the use of biomass with regard to the finishing the process of de− regulation of the prices for gas and electricity involving the experience gained in already realized projects.

Communication systems in District Heating Network Ing. Jan Vidim The contribution deals with the requirements for the characteristics of the com− munication system specifying the terminology used in the field of the commu− nication systems. The article draws attention to the drawbacks that may occur during the later stages of the project. The author evaluates the individual ways of transfer from the points of view of the technology, investment and operatio− nal costs pointing out several systems that have already been realised.

CONTENS − INHALT

.

24

3T 2/2002

Kessel zur Verbrennung der Biomasse Dipl. Ing. Pavel Čermák Die Biomasse gehört unter die am häufigsten verwendeten nachhaltig entwic− kelte Quellen. Ihre energetische Ausnützung bringt die minimale Umweltbe− lastung. Da es sich um den Hausbrennstoff handelt, kann sein Preis auf dem annehmbaren Niveau eingehalten werden. Das sind die Bedingungen, durch die die Biomassenutzung zur Zeit eine Belebung genießt. Der Artikel verteilt die Biomasse nach dem Häufigkeitsvorkommen. Weiter informiert der Artikel über die grundsätzlichen charakteristischen Werten für die Verbrennung der Biomasse und stellt dann aufgrund der praktischen Erfahrungen einzelne Mö− glichkeiten der Verbrennung vor.

Beiträge der GIS−Einführung in der Firma Prager Heizkraftwerk, AG Dipl. Ing. Miroslav Jeřala Dipl. Ing. Pavel Dubišar Die Firma Prager Heizkraftwerk, AG (Pražská teplárenská, a.s.) ist durch die Anzahl von versorgten Objekten und durch die Kapazität der betriebenen Ein− richtungen das größte Heizkraftwerk der Tschechischen Republik. Eine der wich− tigen Komponenten der Betriebsinformationsversicherung ist das Geogra− phische Informationssystem (weiter nur GIS), das die verfolgten Angaben in die räumlichen Verhältnisse einsetzt. GIS kommt zur Geltung in einer ganzen Skala der Betriebstätigkeiten von der Entwicklungsabteilungen (Marketingtäti− gkeit, Analyse der Wärmebedürfnisse), über die Abteilungen der Vermögens− verwaltung (güterrechtliche Versicherung der Eigentumsbeziehungen, Vermi− eten von ungenutzten Räumlichkeiten und Flächen) bis zu den Abteilungen der technischen Dokumentation.

Neue Auffassung der Heizungsmöglichkeiten für die Familienhäuser Dipl. Ing. Jiří Vařenka Der Artikel fasst die Möglichkeiten der Heizung in Familienhäusern zusam− men und beschäftigt sich ausführlicher mit Investitions−und Betriebskosten des Anschlusses der Familienhäuser an die Städte − und Gemeindewärmever− teilungen. Diese Möglichkeit bietet auch die Kombination mit der Biomasse an und zwar unter der Berücksichtigung der Beendigung der regulierten Strom− und Gaspreise. Der Artikel schliesst die Erfahrungen der wirklich umgesetzten Projekte ein.

Kommunikationssysteme in CZT − Netzen Dipl. Ing. Jan Vidim Der Beitrag beschäftigt sich mit den Erfordernissen an die Eigenschaften des Kommunikationsystems und präzisiert die im Bereich der Kommunikationssys− teme verwendeten Begriffe. Im weiteren Teil macht er auf die Gefahren und Hindernisse aufmerksam, zu denen es in späteren Phasen kommen kann. Es bewertet einzelne Übertragungswege vom Gesichtspunkt der technischen Mö− glichkeiten und Anschaffungs− und Betriebskosten her und mit einigen Beispie− len zeigt es schon umgesetzte Systeme.

Fortum Engineering Ltd. Mgr. Pavel Kaufmann, Ing

Recommend Documents