Formování pozice ČR k cíli pro energetickou účinnost v klimaticko-energetickém rámci EU do roku 2030

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií  

Obor  Mezinárodní  vztahy        

Formování pozice ČR k cíli pro energetickou účinnost v klimaticko-energetickém rámci EU do roku 2030 Diplomová práce

 

Bc. Tomáš Charouz

                      Vedoucí práce: Mgr. Filip Černoch, Ph.D. UČO: 386259 Obor: Mezinárodní vztahy, prezenční studium Imatrikulační ročník: 2013      

Brno, 2015

                                                                                               

   

2  

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem předloženou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Fakulty sociálních studií MU.“ V Brně dne 25. května 2015 vlastnoruční podpis autora

   

3  

   

4  

Poděkování: Děkuji Mgr. Filipu Černochovi, Ph.D. za cenné rady, podnětné připomínky a zodpovědné vedení této práce. Zároveň bych rád poděkoval všem respondentům za jejich čas a přátelské přijetí. Velký dík patří zejména Mgr. Janu Sádlovi. Svým rodičům a celé rodině jsem vděčný za podporu při vypracování této práce a hlavně za soustavnou podporu od prvního dne ve školní lavici. Za podporu a shovívavost chci poděkovat i svému okolí. V neposlední řadě bych rád poděkoval společnosti Dropbox za zálohu dat této práce a krytí nestability kancelářského balíku Microsoft Office.

   

5  

Obsah 1.

Úvod .....................................................................................................8 1.1. Výzkumná otázka ......................................................................................... 11 1.2. Struktura práce ............................................................................................ 11 1.3. Přínos práce .................................................................................................. 12 1.4. Limity práce .................................................................................................. 13 1.5. Kontext - Klimatická politika EU ............................................................... 14 1.5.1. Počátky .................................................................................................... 14 1.5.2. Formování současné podoby politik ........................................................ 14 1.5.3. Formování strategií .................................................................................. 16 1.5.4. Na cestě k Rámci 2030 ............................................................................ 17

2. Teoreticko-metodologický rámec ....................................................19 2.1. Dvoustupňová hra ........................................................................................ 19 2.1.1. Relevance zvoleného rámce .................................................................... 21 2.1.2. Využití logiky dvoustupňové hry ............................................................ 24 2.1.3. Dvoustupňová hra, individualismus a aktéři na domácí úrovni .............. 25 2.1.4. Dvoustupňová hra, EU a aktéři na mezinárodní úrovni .......................... 29 2.2. Metodologická východiska........................................................................... 31 2.2.1. Metody ..................................................................................................... 31 2.3. Konceptualizace a operacionalizace proměnných ..................................... 33 2.3.1. Proměnná Pozice ČR ............................................................................... 34 2.3.2. Proměnná dílčí pozice ............................................................................. 35 2.5. Shrnutí teoretické části ................................................................................ 38

3. Empirická část ..................................................................................39 3.1. Institucionální proces tvorby pozice ČR .................................................... 39 3.1.1. Národní příspěvek ................................................................................... 39 3.1.2. Rámcové pozice....................................................................................... 41 3.1.3. Dílčí závěry: Přímo zapojení aktéři ......................................................... 43 3.2. Vývoj pozice ČR v čase ................................................................................ 45 3.2.1. Národní příspěvek ................................................................................... 45 3.2.2. Rámcová pozice....................................................................................... 52 3.2.3. Aktualizace Rámcové pozice................................................................... 62

4. Závěrečná zjištění .............................................................................70 4.1. Hlavní zjištění ............................................................................................... 70 4.2. Zjištění nad rámec výzkumu ....................................................................... 75 4.3. Závěr .............................................................................................................. 77

5. Seznam literatury a použitých pramenů ........................................81 6. Přílohy ...............................................................................................99

 

   

6.1. Seznam obrázků a tabulek........................................................................... 99 6.2. Metody sběru dat ........................................................................................ 100 6.3. Přepisy rozhovorů ...................................................................................... 101

6  

Seznam zkratek   ASOČR

Asociace samostatných odborů ČR

Balíček 2020

Klimaticko-energetický balíček 2020

COREPER

Výbor stálých zástupců při Radě

ČMKOS

Českomoravská konfederace odborových svazů

ČR

Česká republika

EE

Energetická účinnost

EED

Směrnice o energetické účinnosti

EK

Evropská komise

Emise

Emise skleníkových plynů

ENV

Rada pro životní prostředí

EP

Evropský parlament

ER

Evropská rada

EU

Evropská unie

EU-ETS

Evropský systém obchodování s emisními povolenkami

KZPS

Konference zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR

MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR

MŽP

Ministerstvo životního prostředí ČR

Národní příspěvek Národní příspěvek do veřejné konzultace k Rámci 2030 OZE

Obnovitelné zdroje energie

PS

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

PV-EU

Pracovní výbor pro Evropskou unii při Vládě ČR

Rada

Rada Evropské unie

Rámec 2030

Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030

RHSD

Rada hospodářské a sociální dohody

RKS

Rezortní koordinační skupina

RP

Rámcová pozice ČR k Rámci 2030

Senát

Senát Parlamentu ČR

SPČR

Svaz průmyslu a dopravy ČR

TTE

Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku

USA

Spojené státy americké

V4

Visegrádská skupina

V4+

Jednání zemí Visegrádské skupiny v rozšířeném formátu

VV-EU

Vládní výbor pro Evropskou unii na úrovni členů

Zelená kniha

Zelená kniha: Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030

   

7  

1. Úvod Energetická účinnost (energy efficiency, EE)1 bývá často spojována s řadou benefitů. Energeticky účinný provoz podle Směrnice o EE (Energy efficiency directive, EED)2 zlepšuje bezpečnost dodávek do Evropské unie (EU), protože snižuje spotřebu energií, a tím snižuje množství importované energie. (Úř. Věst. EU 2012: L315/1). Pro představu, EU jako celek trpí nedostatkem energetických zdrojů a podle výpočtů Evropské komise (EK) importuje 53% spotřebované energie, což se rovná výdajům ve výši 400miliard EUR ročně. To z ní činí největšího importéra energií na světě (EK 2015a: 2). EU by tak díky EE hospodářství mohla významně ušetřit na účtech za importy a tyto prostředky investovat jiným způsobem3, například v oblasti nízkouhlíkových technologií. EE podle EK dále omezuje negativní dopady změny klimatu, jelikož nákladově efektivně přispívá k snižování emisí skleníkových plynů (emisí). EE hospodářství by mělo přispět i k rozvoji inovativních technologických řešení, zlepšit konkurenceschopnost evropského průmyslu, stimulovat hospodářský růst a tvorbu pracovních míst (Úř. Věst. EU 2012: L315/1). EE je důležitou součástí strategických dokumentů v oblasti klimatu a energetiky. V průběhu posledních let je jí přisuzován čím dál větší význam, což ostatně vystihuje stále častěji používaná poučka „Nejlepší energie je ta, kterou nespotřebujeme“. Nestabilní geopolitická situace ve východní Evropě přidává výhodám EE na významu o to víc4. Snížení spotřeby energií totiž může přispět k snížení závislosti na importech energií z nestabilních oblastí. Problematické importní závislosti se přímo věnuje nyní projednávaný návrh Strategie energetické bezpečnosti EU z května roku 2014, kde EE představuje jeden z klíčových prvků pro zlepšení energetické bezpečnosti ve středně až dlouhodobém horizontu (EK 2014a: 78).

                                                                                                                1

Poměr výstupu ve formě výkonu, služby, zboží nebo energie k množství vstupní energie (Úř. Věst. EU 2012: L315/10). 2 EED 2012/27/EU 3 1% zvýšení EE sníží dle EK importy energií o 2,6% (EK 2015b). 4 Jde o tzv. „Ukrajinskou krizi“, která začala koncem roku 2013 sérií protivládních protestů a vznikem širokého občanského hnutí požadujícího změny poté, co ukrajinská vláda odmítla podepsat asociační dohodu s EU. Nestabilní situace využilo Rusko, které anektovalo Krymský poloostrov. Ve východních oblastech Ukrajiny se rozpoutal vleklý konflikt mezi ukrajinskou armádou a povstaleckými jednotkami podporovanými Ruskem (Euractiv 2014a). Zásadní vliv na vznik současných strategií mají nicméně plynové krize z let 2006 a 2009, v průběhu kterých byly skrze spory mezi Ruskem a Ukrajinou přerušeny dodávky plynu do EU, což některé členské státy významně zasáhlo (EK 2014a: 2).

   

8  

Ze současného vývoje je dobré zmínit velkou míru pozornosti pro EE ve schváleném balíčku Energetické unie z února 2015, kde EE představuje jeden z pěti základních strategických pilířů 5 (EK 2015a: 4,12-14). Energetická unie je podle současného místopředsedy EK zodpovědného za její realizaci, Maroše Šefčoviče, největším projektem EU v oblasti energetiky od založení Evropského společenství uhlí a oceli (Šefčovič 2015). Vize pro EE čerpá primárně z již přijatých klimatickoenergetických strategií. Tím se dostáváme k tématu práce. EU je totiž řadu let považována za světového vůdce klimatické politiky (Zito 2005, Groenleer a van Schaik 2007, Oberthür 2009 in Groen et al. 2012: 174) a v současnosti má ambici stát se modelovým příkladem pro nadcházející jednání o celosvětové klimatické dohodě v Paříži, které je plánováno na konec roku 2015. Dohoda má navázat na Kjótský protokol6. I z důvodu podnícení akce na globální úrovni přišla EU v období předcházející jednání o této dohodě s vlastním ambiciózním plánem v boji proti změně klimatu7. Konkrétně jde o Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 (The 2030 Framework for Climate and Energy policy, Rámec 2030) přijatý na summitu Evropské rady (ER) v říjnu 2014 (viz. ER 2014a). Přestože se EU v mezinárodním prostředí snaží vystupovat jednohlasně, dohodování výsledné podoby Rámce 2030 předcházela složitá jednání uvnitř EU. Je třeba si uvědomit, že i přes prohlubující se integraci EU zůstávají členské státy hlavními aktéry, zejména pokud jde o schvalování strategických dokumentů na úrovni ER. Stejně tak platí, že každý stát má odlišnou výchozí pozici a priority, které mohou být dány například vyspělostí a povahou ekonomik, složením energetického mixu, dostupností domácích či importovaných zdrojů, geografií, geopolitickou situací, politickými rozhodnutími či jinými determinujícími faktory. Z toho plyne, že priority států a jejich pohled na ideální podobu energetiky se liší v závislosti na specifických                                                                                                                 5

Podle státního tajemníka pro evropské záležitosti T. Prouzy běžně používaný trojúhelník energetické politiky EU – konkurenceschopnost, udržitelnost a bezpečnost může být považován za nahrazený 5 vzájemně se doplňujícími dimenzemi Energetické unie – bezpečnost, vnitřní trh, dekarbonizace, EE a konkurenceschopnost (Prouza 2015) 6 Jde o 21. setkání smluvních stran Rámcové úmluvy OSN O ochraně klimatu (Conference of Parties, COP). Předpokládá se, že dojde k vytvoření globální klimatické dohody navazující na Kjótský protokol, který již neodpovídá realitě znečišťování planety. Jednání budou velmi složitá, což předznamenal i složitý průběh jednání na COP20 v Limě na konci roku 2014. Jde zejména o obavy rozvíjejících se států z neúměrné zátěže jejich ekonomik v případě plnění závazků plynoucích z dohody (Stavins 2014). 7 Kapitola 1.5. nabízí zajímavý úhel pohledu k otázce, proč k dohodnutí Rámce 2030 dochází právě před jednáním o globální klimatické dohodě

   

9  

podmínkách každého z nich. To se může projevit zejména u strategií, které mají přímý dopad na státy pečlivě střežený sektor energetiky. Takovou strategii Rámec 2030 bezesporu představuje. Tím se dostáváme k hlavnímu cíli diplomové práce. EU je aktivním hráčem na mezinárodní úrovni v oblasti klimatu a energetiky, a proto přijímá ambiciózní klimatické strategie. Předpokládá se, že členské státy mohou mít odlišný úhel pohledu na ideální podobu těchto strategií a mohou zastávat odlišnou pozici. Zůstává otázkou, jak se tyto pozice utvářejí a jaký je proces jejich vývoje. Ve výzkumu se zaměříme proces tvorby pozice u konkrétního členského státu a za případ je zvolena Česká republika (ČR) a již představený Rámec 2030. Cílem práce je prozkoumat a vysvětlit, jakým způsobem se utvářela sada preferencí ČR k Rámci 2030 v období jednání o jeho výsledné podobě. Časově jde o období od zveřejnění Zelené knihy – Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030 (Zelená kniha) z března roku 2013. Zveřejněním tohoto dokumentu byla zahájena diskuse na téma Rámce 2030 (viz. EK 2013a). Následovalo vyjednávání o konkrétní podobě této strategie, které bylo ukončeno přijetím Rámce 2030 na summitu ER v říjnu 2014. Budeme posuzovat, jaké vlivy se promítly do formování pozice ČR. Pozornost bude věnována primárně střetu domácích a zahraničních zájmů za využití logiky teorie dvoustupňové hry, kterou představil R. Putnam a která vhodným způsobem pracuje se střetem domácího a zahraničního prostředí (viz. Putnam 1988). Práci na zajímavosti přidává i fakt, že v průběhu jednání o Rámci 2030 došlo k aktualizaci Rámcové pozice ČR, hlavního dokumentu reprezentujícího pozici ČR, a proto bude zajímavé prozkoumat, co stálo za změnou pozice ČR (MPO 2014a). Za

velký

přínos

práce

je

považováno

i

představení

konkrétních

institucionálních postupů, které provází formování pozice ČR, jelikož tyto postupy jsou do značné míry veřejnosti nepřístupné.

   

10  

1.1. Výzkumná otázka V souladu s již zmíněným je položena základní výzkumná otázka:     „Jak se utvářela pozice ČR k cíli pro energetickou účinnost, který je obsažený v Rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030?“ Pozice ČR je chápána jako postoj ČR, který by měl být hájen v mezinárodním prostředí zodpovědnými orgány státní správy při jednání s unijními institucemi či ostatními členskými státy EU. Jde o postoj, který reprezentuje souhrnnou pozici Vlády ČR. Tato pozice navíc musí projít určitým procesem vývoje předtím než je prezentována její finální podoba. Pro zodpovězení otázky budeme postupovat v několika provázaných krocích.

1.2. Struktura práce V teoretické části nejprve představíme teoretická východiska – dvoustupňovou hru. Za výstup bude považováno teoretické uchopení do té chvíle intuitivního předpokladu, že na národní úrovni se utváří určité zájmy, které se promítají do charakteru pozice ČR. Tato pozice je následně konfrontována s mezinárodním prostředím a vzájemné působení vlivů přicházejících z mezinárodního i domácího prostředí může probíhat do té doby než je proces vyjednávání finální podoby Rámce 2030 ukončen. Teoretický úvod nám jednak představí logiku formování pozice ČR a taktéž naznačí, kterým aktérům by měla být ve výzkumu věnována pozornost. Pro lepší porozumění procesu utváření pozice ČR na národní úrovni budou představeny přístupy, které pracují s formováním zájmů v souladu s úhlem pohledu dvoustupňové hry. Následuje první dílčí krok empirické části – analýza institucionálních procedur při tvorbě dokumentů ztělesňujících pozici ČR. V této dílčí části budeme analyzovat formální postupy při tvorbě relevantních dokumentů. Analýza nám vysvětlí, kteří aktéři sehrávají roli v rámci formálních procedur a vysvětlí, jaké konkrétní postupy předchází vzniku dokumentů, které ztělesňují pozici ČR. V druhém dílčím kroku se věnujeme analýze vzájemné interakce domácího a mezinárodního prostředí. Zkoumáme zde, jak se pozice ČR v průběhu námi vymezeného období formovala a vyvíjela. Situaci posuzujeme z hlediska vzájemného střetu pozic domácích a mezinárodních aktérů v souladu s teoretickým rámcem.    

11  

Zkoumány jsou pozice aktérů, kteří se podílí na tvorbě pozice ČR v rámci formálních procedur. Pozornost je věnována i aktérům, kteří do procesu mohou vstupovat neformálně. Vycházíme zde primárně ze sumy aktérů vymezených v teoretické části. Zároveň je možné, že v průběhu výzkumu budou identifikováni noví aktéři. Hlavním výstupem této části je zachycení významných okamžiků formování pozice ČR a aplikace těchto momentů do námi upraveného modelu dvoustupňové hry. Takto vzniklý model nám dokáže podat vysvětlení o tom, které vlivy byly v konkrétních fázích významné z hlediska formování pozice ČR. Jinými slovy budeme schopni sledovat, jak se pozice ČR měnila v průběhu času v důsledku střetu zájmů na národní a mezinárodní úrovni. Posun v pozici nám umožní říci, kde v této pomyslné hře došlo k změně. Splnění těchto dvou dílčích kroků umožní zodpovědět námi položenou výzkumnou otázku a splnit tak cíl práce – zodpovědět, jak se utvářela pozice ČR k cíli pro EE v Rámci 2030.

1.3. Přínos práce Vyjednávači členských států se účastní mezivládních vyjednávání s mandáty, které se snaží hájit. Jde o předpřipravenou sadu preferencí, které mají být hájeny. V závislosti na atraktivitě tématu jsou tyto postoje více či méně filtrovány veřejnosti, která jim věnuje větší či menší míru pozornosti. Rámec 2030 představoval velmi diskutované téma, které bylo často filtrováno do médií a detailní vhled do problematiky může přispět k zachycení jednotlivých událostí v souvislostech8. Je nasnadě si položit otázku, kdo a co stojí za tvorbou pozice ČR v námi zvolené oblasti a jakým způsobem se tato pozice utváří. V mediích se můžeme dočíst, jaká by měla být ideální podoba Rámce 2030 z úhlu pohledu ČR. To nicméně dostatečně nevysvětluje, kdo stál za formulací těchto tezí. Za hlavní přínos práce je proto považováno poskytnutí podrobného vhledu do procesu tvorby pozice ČR a zajištění lepší orientace v zahraničně politických dokumentech. Vypracování práce předcházel předvýzkum, který potvrdil komplexnost vyjednávání a potřebu lepšího porozumění zkoumanému případu. Obecná „uživatelská“ znalost má své limity, a v určitém stupni nutně přijdou nevyjasněné otázky a potřeba hlubšího porozumění konkrétním záležitostem a postupům, zejména                                                                                                                 8

Cenný informační přínos v českém prostředí má zejména sekce energetiky zpravodajského portálu Euractiv.cz (viz Euractiv 2015).

   

12  

institucionálním a neformálním. Kromě porozumění zkoumanému případu je za přínos považováno i porozumění institucionálnímu rámci vyjednávání, tedy tomu, jaké konkrétní formální procedury předchází tomu, než jsou české zájmy hájeny v mezinárodním prostředí, například premiérem na summitu ER. Diplomová práce může navíc přispět k porozumění tvorbě a komunikaci zájmů v oblasti energetické politiky ČR, obzvlášť pokud by v návaznosti na tuto práci vznikla obsáhlejší studie obsahující více sektorově specifických případů.

1.4. Limity práce Limity práce jsou spojeny s kompromisem mezi teoretickou úsporností, která vede k redukci reality a teoretickou nasyceností, která nevede k dostatečnému zjednodušení reality, což neumožňuje podat přijatelné závěry. Teoretický rámec nastavuje prioritní oblasti pro směřování pozornosti. Je však zřejmé, že do procesu tvorby pozice ČR může vstupovat velké množství dalších faktorů a aktérů na různých úrovních analýzy. Předpokládáme však, že důležité skutečnosti budeme schopni dostatečně obsáhnout. Zároveň je zřejmé, že konkrétní zkoumaný případ nevzniká ve vakuu, ale v souvislosti s mnoha dalšími strategiemi a oblastmi politik, a proto je třeba vzít v úvahu i jejich existenci, jelikož mohou mít ovlivňovat skutečnosti zjištěné v rámci zkoumaného případu. Jinými slovy jde o situaci, kdy stát může slevit z prosazování svých zájmů v jedné oblasti, aby vyjednal benefity v jiné oblasti. Dalším limitem práce je, že jde o poměrně neprozkoumanou oblast, a proto je omezená možnost čerpat inspiraci u již napsaného, což na druhou stranu práci přidává na atraktivitě. Bariéru představuje i omezená dostupnost interních a neformálních dokumentů na domácí úrovni a taktéž omezená dostupnost zahraničních textů. U příspěvků z domácího prostředí se proto snažíme vypíchnout charakteristické názorové linie napříč zkoumanými aktéry. Stejně tak postupujeme i v případě pozic aktérů na mezinárodní úrovni. Zde je překážkou jazyková bariéra, jelikož příspěvky jednotlivých aktérů jsou často psány v mateřském jazyce. Na mezinárodní úrovni proto vycházíme z dostupného a snažíme se zachytit typové skupiny názorů spíše než analýzu každého konkrétního členského státu či jiného aktéra. Mnoho z výše zmíněných limitů lze nicméně překonat díky využití zákona č.106/1999 sb., O svobodném přístupu k informacím (viz. IVS 1999) a díky polo-strukturovaným    

13  

rozhovorům, které jsou jednou z metod sběru dat pro tuto práci. Předpokládáme, že pomohou získat informace nad rámec dostupných materiálů.

1.5. Kontext - Klimatická politika EU Vysvětlení kontextu je pro výzkum velmi důležité i skrze to, že dává Rámec 2030 a formování pozice ČR do širších souvislostí, díky kterým budeme schopni lépe porozumět argumentům, které zazní v praktické části, zejména pokud půjde o charakteristické pozice relevantních aktérů a jejich vztah k EE. 1.5.1. Počátky Mezinárodní společenství se klimatickou změnou začalo intenzivněji zabývat ke konci 80. let, což se postupně projevilo i na agendě tehdejšího Evropského společenství. Pro zajímavost, první sdělení EK o potřebě energetických úspor a EE se datuje k roku 1988. Na přelomu 80. – 90. let EK postupně přicházela s konkrétními návrhy v boji s klimatické změně, například s návrhem zdanění uhlíku. Žádný z tehdejších návrhů nicméně skrze odpor členských států neprošel. I přes problematické vnitrounijní vyjednávání získala EU v průběhu 90. let významnou roli na globální scéně, zejména při vyjednávání o Kjótském protokolu (Boasson a Wettestad 2013: 34-36) 1.5.2. Formování současné podoby politik Na počátku nového tisíciletí oznámila EK nový přístup ke klimatické změně. EK postupně odstoupila od myšlenky přes státy neprůchodné uhlíkové daně a byl představen návrh decentralizovaného Evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU-ETS), který se brzy stal vlajkovou lodí EU klimatické politiky. EK navíc rozšířila oblast politik v boji proti klimatické změně i na oblast obnovitelných zdrojů energie (OZE) a EE (ibidem 2013: 39-40). Tím byly položeny základní kameny pro podobu budoucích klimatických strategií. V roce 2001 Spojené státy americké (USA) odmítly ratifikovat Kjótský protokol a EU se tak naskytla možnost stát se vůdcem v boji proti změně klimatu. EU tehdy vyvinula značné diplomatické úsilí ve snaze přimět světové hráče USA a Rusko k ratifikaci Kjótského protokolu. Tyto ambice se nutně promítly i do vnitrounijního dění a EU mezi lety 2001 – 2003 přijala řadu závazných právních aktů v oblasti

   

14  

politik na ochranu klimatu9 a jako navíc celek přistoupila k ratifikaci Kjótského protokolu10. V tomto období byla klimatická politika stále značně decentralizovaná a značná část zodpovědnosti zůstávala v rukou členských států. V reakci na evropské dění a rozšiřování významu EU politik se během tohoto období v oblasti klimatu angažovat i průmysl. Záběr klimatické politiky se rozšiřoval a politiky s stávaly stále komplexnějšími. Zájmy průmyslu se proto postupně začaly tříštit a staly se heterogenními (ibidem 2013:40-41,43). Hlavní průmysloví hráči se postupně s myšlenkou EU-ETS jako hlavního nástroje v boji proti změně klimatu ztotožnili a obecně se dá tvrdit, že odmítnutí ratifikace Kjótského protokolu ze strany USA v roce 2001 EU v klimatické politice výrazně sjednotilo (ibidem 2013: 43). Od nového tisíciletí se EU zaměřila na to, aby úspěšně splnila závazky Kjótského protokolu. V roce 2004 bylo nicméně zjištěno, že EU není na cestě k splnění závazků při existenci tehdy platných politik a opatření. ER proto ve svých závěrech navrhla zvážení středně až dlouhodobého rámce pro redukci emisí. Tehdejším cílem bylo navržení nového mezinárodního režimu platného po roce 201211 k udržení globálního oteplení pod 2°C, avšak žádný ze zahraničních partnerů tehdy neprojevil o novou dohodu zájem. V roce 2005 ve svých závěrech ER navrhla, aby došlo k oživení jednání o mezinárodní dohodě skrze vznik vlastního střednědlouhodobého EU rámce pro boj s klimatickou změnou. Díky této výzvě od hlav členských států EK získala záštitu pro návrh vlastní klimatické strategie. Do centra pozornosti se postupně dostalo i téma energetické bezpečnosti, jelikož rozšíření EU směrem na východ v roce 2004 a 2006 přineslo skupinu zemí, které byly vysoce závislé na importech energií z Ruska. V roce 2006 pak Rusko zastavilo dodávky plynu do Evropy skrze spory s Ukrajinou, což dále podnítilo realizaci kroků na

                                                                                                                9

Směrnice 2001/77/ES O podpoře využívání energie z OZE., V roce 2009 byla společně se směrnicí 2003/30/ES O podpoře biopaliv v dopravě revidována směrnicí 2009/28/ES O podpoře využívání energií z OZE (Boasson a Wettestad 2013:39-40, Úř. věst. EU 2009: L 140/16). Dále jde o Směrnici 2003/87/ES ustanovující systém ETS. Nyní je platná ve znění pozdějších úprav (Boasson a Wettestad 2013: 40, Úř. Věst EU 2014). Poslední přijatou legislativou byla Směrnice 2002/91/ES O energetické náročnosti budov. Směrnice byla revidována směrnicí 2010/31/EU O energetické náročnosti budov (Boasson a Wettestad 2013:40, Úř. věst. EU 2010). 10 EU jako celek přislíbila snížení emisí o 8% mezi lety 2008-12. K plnění tohoto závazku nicméně neměla potřebné mechanismy s tím, že staré návrhy nebyly průchodné skrze odpor členských států, což bylo impulzem pro další akci uvnitř EU (Boasson a Wettestad 2013: 37,39, EK 2015d). Závazek se týkal tehdejších 15 členů. Druhé období Kjótského protokolu (2013-2020) se již týká 28 členů (EK 2015d). 11 První období Kjótského protokolu totiž končilo v roce 2012. K dohodě skutečně došlo, ale až v roce 2012. Tehdy byl stanoven rámec pro léta 2013-2020 (OSN 2014).

   

15  

zlepšení energetické bezpečnosti EU ruku v ruce s klimatickou politikou (ibidem 2013:43-44). 1.5.3. Formování strategií I díky vhodnému politickému prostředí uvnitř EU přišla EK mezi lety 20062007 se sérií návrhů, které nastiňovaly konkrétní cíle pro jednotlivé oblasti klimatické politiky. Akční plán EE z roku 2006 navrhoval snížení spotřeby energií v roce 2020 o 20%. Návrhy z roku 2007 pak hovořily vzniku vlastního cíle 20% snížení emisí v roce 2020 s možností navýšení na 30% v případě, že po roce 2012 vznikne globální dohoda ve které se další světové ekonomiky připojí k boji proti klimatické změně. EK dále navrhovala zvýšení podílu OZE na konečné spotřebě energií EU na 20% k roku 2020. Další návrhy se objevily i v oblasti zařízení na zachycení a uchování uhlíku, v oblasti rozvoje energetických technologií a biopaliv. ER v roce 2007 podpořila návrhy takzvaných 20-20-20 cílů (Calvin et al. 2014: 581-582, Boasson a Wettestad 2013: 45, viz. ER 2007). Ve stejném období byly zveřejněny vědecké studie o tom, že je třeba globálního snížení emisí o 25-40% v roce 2020 a 50-80% v roce 2050. To dále přispělo k tomu, že se klimatická politika umístila na vrcholu agendy řady členských zemí EU. Na mezinárodní úrovni nicméně nic nenasvědčovalo tomu, že by se ostatní státy chtěly dále podílet na boji s klimatickou změnou, což EU bylo dalším impulsem pro rozvoj ambiciózních politik, které by mohly ostatní státy (USA) přimet k podobné akci. EK v roce 2008 přišla s několika konkrétními návrhy závazných právních norem. Tyto normy známe pod názvem Klimaticko-energetický balíček 2020 (Balíček 2020). V praxi jde o mechanismus k dosažení dvou z cílů 20-20-20. Po vyjednáváních napříč institucemi a členskými státy o konkrétní podobě byl na konci roku 2008 Balíček 2020 formálně schválen na úrovni ER (Boasson a Wettestad 2013: 46-49). Součástí balíčku byla revize systému ETS i sektorů mimo něj, stanovení národních cílů pro OZE a vznik legislativního rámce pro technologie pro zachycení a uchování uhlíku. EE se konkrétní kroky Balíčku 2020 nevěnovaly a konkrétní opatření byla přijata až v roce 2012, kdy byla přijata EED a Akční plán pro energetickou účinnost (EK 2015e, viz. Úř. věst. EU 2012). Úspěchy EU klimatické politiky v období před krizí jsou připisovány zejména silným předsednictvím Německa a Francie s podporou Velké Británie. Tyto státy dokázaly, i díky očekáváním globální dohody, celý proces významně posunout    

16  

dopředu. Přispěl k tomu i obecně pozitivní postoj řady členských států k významu kroků v oblasti klimatické politiky (Boasson a Wettestad 2013 49-50). Na druhou stranu, východní rozšíření přineslo do EU průmyslové země s energetickými mixy často založenými na uhlí a klimatickou politikou položenou nízko na politické agendě. Významná je zejména role Polska. (ibidem 2013 49-52). EU měla díky Balíčku 2020 dobrou vyjednávací pozici pro nadcházející summit v Kodani v roce 2009, který nicméně nesplnil očekávání a byl diplomatickým zklamáním, jelikož nepřinesl žádné závazné příspěvky mezinárodního společenství v boji se změnou klimatu. Zklamání z neúspěchu na globální úrovni přišlo v době finanční a ekonomické krize, což způsobilo, že se klimatická agenda dostala do pozadí v porovnání s předchozím obdobím, jelikož se do popředí zájmu dostaly jiné záležitosti.

Pozornost

EU

(v

praxi

EK)

se

tehdy

obrátila

spíše

k

(nezávazným) dlouhodobým strategiím (ibidem 2013: 50-52). Konkrétně jde o vize klimatické politiky známé pod názvy Cestovní mapa pro přechod k nízkouhlíkové ekonomice do roku 2050, Energetický plán do roku 2050 či Bílá kniha EU o dopravě. Tyto dlouhodobé vize cílí k dosažení snížení emisí o 80-95% k roku 2050 v porovnání s rokem 1990 a souhrnně představují dlouhodobý rámec v rámci kterého se realizují více konkretizované strategie kratšího časového rozsahu (Euractiv 2014b). 1.5.4. Na cestě k Rámci 2030 Z předchozích řádků je patrné, že dosavadní snahy o vytvoření globální dohody nahrazující KP doposud nebyly úspěšné. Velká očekávání v současnosti směřují k plánovanému jednání v Paříži na konci roku 2015 (COP21) a EU se opět snaží jít jako modelový příklad pro další země (Cañete 2014). Není tedy překvapením, že od roku 2013 vznikaly plány ohledně podoby evropské energetiky mezi lety 2020-2030. Impulsem pro plánování ambiciózního Rámce 2030 je i existence dlouhodobých vizí do roku 2050. Formování výsledné podoby Rámce 2030 je zachyceno v praktické části diplomové práce v souvislosti s formováním pozice ČR, a proto procesu jeho utváření v tuto chvíli již není věnován prostor. I když se v této práci nevěnujeme finální podobě Rámce 2030, skrze jeho význam pro veškeré další kroky v EU klimatické politice následujících let zde představujeme jeho finální podobu. Představení finální verze Rámce 2030 nám navíc dobře ukazuje, o co se hrálo při vyjednávání. Obrázek

   

17  

č.1 ztělesňuje finální podobu Rámce 2030. Upozorňujeme, že jsou vyobrazeny pouze cíle v souvislosti s diplomovou prací. Obrázek č. 1: Rámec 2030

40%  redukce   emisí  

27%  zvýšení   EE  

• závazný  cíl  

• nezávazný  cíl  

27%  podíl  OZE   • evropský  závazný   cíl  

Zdroj: EK 2015a, vlastní zpracování Rámec 2030 obsahuje 3 základní cíle. Prvním je závazek snížení emisí o 40% oproti referenčnímu roku 1990. Jde o závazný cíl a k jeho dosažení budou podniknuty kroky jak v rámci EU-ETS, tak mimo něj. Jak je patrné z předchozích řádků, jedná se o základní cíl klimaticko-energetické politiky EU. Ostatně, i dlouhodobé strategie počítají pouze s cílem pro redukci emisí. Druhým cílem je dosažení alespoň 27% míry podílu OZE na spotřebě energie. Jde o cíl závazný na evropské úrovni. To znamená, že na rozdíl od prvního cíle by se neměl promítat do závazných cílů pro jednotlivé členské státy. Třetím cílem, který je pro práci klíčový, je zvýšení EE alespoň o 27%. Jde o cíl nezávazný (indikativní). To znamená, že jeho splnění není závazné na evropské ani národní úrovni. Cíl navíc obsahuje doložku, že v případě, kdy světové ekonomiky podniknou podobné kroky, je možné jej navýšit na 30%. Rámec 2030 obsahuje i čtvrtý cíl. Ten je z hlediska zaměření této práce méně podstatný. Jde o zajištění alespoň 15% přeshraničního propojení síťové infrastruktury (tzv. interkonektivita) (EK 2015f).

   

18  

2. Teoreticko-metodologický rámec V této části jsou představena základní teoretická východiska, ze kterých výzkum vychází. Jak již bylo zmíněno, představíme zde logiku dvoustupňové hry a různé přístupy, abychom mohli lépe vymezit aktéry na obou úrovních. Dále jsou blíže představeny významné pojmy a proměnné vycházející z výzkumné otázky.

2.1. Dvoustupňová hra Cílem práce není vytvořit novou teorii pro formování vyjednávací pozice ČR v rámci evropské integrace či energetické politiky, ale spíše pochopit jak se tato pozice ve vymezené oblasti tvoří, a proto se jako vhodný teoretický rámec jeví teorie dvoustupňové hry představená Robertem Putnamem12. Tato teorie se vhodně zabývá vztahem mezi domácí politikou, mezinárodními vztahy a jejich vzájemnou provázaností. Putnam teorii představil v rámci článku Diplomacy and Domestic Policy: The logic of two-level games v roce 1988 (viz. Putnam 1988). Přestože se jedná o starší text, pro práci je stále relevantní, což je v dokázáno přehledem současných statí pracujících s principem dvoustupňové hry v podobných oblastech výzkumu. Tehdejší přístupy podle Putnama vzájemnou propojenost domácí a mezinárodní úrovně dostatečně nevysvětlily, a proto přišel s vlastním modelem (Putnam 1988: 427, 433). Putnam pracuje s vlastní teorií her, ve které je každý relevantní aktér, tzv. hlavní vyjednavač, hráčem na dvou hracích polích, která ztělesňují ony dvě úrovně obsažené v i názvu teoretického přístupu. Putnamův koncept aktérů a hracích polí je obecný a těchto polích mohou působit různí aktéři na různých rovinách analýzy v závislosti na zvoleném zkoumaném případu. V případě mezivládního vyjednávání, které je pro práci relevantní, pak logicky jde o mezinárodní (1. úroveň) a domácí úroveň (2. úroveň). Podle Putnama u mezinárodního stolu sedí hlavní vyjednavač se svými zahraničními protějšky, diplomaty a zahraničními poradci. U domácího stolu s ním sedí stranické a parlamentní osobnosti, mluvčí domácích organizací, představitelé klíčových zájmových skupin a vlastní političtí poradci. Co může být u jednoho stolu chápáno jako racionální, u druhého stolu může být chápáno opačně. Je velmi důležité, že tento hráč je tlačen k co největší konzistentnosti mezi oběma úrovněmi, jelikož reálné dopady finálního rozhodnutí jsou jasně patrné na obou                                                                                                                 12

Robert David Putnam (*1941) je americký politolog a profesor na Harvard Kennedy School (HKS 2015).

   

19  

úrovních. Chytří hráči jsou schopni dohodu na jedné úrovni použít k dosažení jinak nedosažitelných cílů na úrovni druhé (ibidem 1988: 434). Putnam ve své teorii předkládá důležitou tezi: „Na národní úrovni domácí skupiny prosazují své zájmy tlakem na vládu, aby přijala příznivou podobu politik13 a politikové se snaží získat moc tvorbou koalicí s těmito skupinami. Na mezinárodní úrovni se národní vlády snaží maximalizovat jejich vlastní schopnost uspokojit domácí tlaky a zároveň minimalizovat nepříznivé dopady na mezinárodní vývoj“ (ibidem 1988: 434). Ani jedna z úrovní tedy nemůže být ignorována. Státy jsou ve vzájemné interdependenci a zároveň zůstávají suverénními hráči (ibidem 1988:434). Putnam se, i na základě výše zmíněného, vymezuje vůči těm teoriím, které chápou stát jako unitárního aktéra14. Argumentuje výstupy práce neo-realistických autorů Snydera a Diesinga, kteří připouštějí, že predikce výstupů na mezinárodní úrovni je významně kvalitnější, pokud se porozumí vyjednávání uvnitř státu. Vzhledem k tomu, že Putnam operuje s pluralitou aktérů na domácí úrovni, můžeme jeho teorii zařadit do individualistické tradice mezinárodních vztahů. Hráčem pak může být prakticky kdokoliv v závislosti na předmětu vyjednávání. Na úrovni států může jít např. o hlavy států či ministry či jiné relevantní zástupce. Každá z vyjednávacích stran by měla mít svého hlavního vyjednavače (ibidem 1988: 434435). Putnam ve své stati představuje i modelový příklad vyjednávání. Podle něj dochází k uzavření provizorní dohody na 1. (mezinárodní) úrovni. Zda dohodu ratifikovat se pak řeší na 2. (domácí) úrovni. Obrázek č. 2: Ideální model dvoustupňové hry

Mezinárodní  úroveň  

Domácí  úroveň  

• Provizorní  dohoda  

• RatiMikace  

Zdroj: Putnam, vlastní zpracování                                                                                                                 13

Politika ve smyslu anglického policy Jeho teorie vzniká v období končícího bipolárního konfliktu, který do značné míry determinoval hlavní zájem teorií mezinárodních vztahů. Ty se primárně zaměřovaly na mocenskou politiku (viz. realismus a jeho neo varianta) a zkoumání uvnitř státu nebyla věnována dostatečná pozornost a do tzv. černé skříňky, tedy procesů uvnitř států, se nenahlíželo, jelikož to z hlediska specifické interpretace hlavních determinantů chování států v mezinárodním prostředí zkrátka nebylo relevantní 14

   

20  

Putnam sám přiznává, že jde o určité zjednodušení, a že i na 2. úrovni může docházet k předchozím konzultacím o pozici pro jednání na 1. úrovni. Ratifikace pak může nabývat různých forem v závislosti na relevantních aktérech (ibidem 1988: 434435). To je pro diplomovou práci velmi důležitý prvek a s flexibilitou se bude pracovat. Obecné porozumění základním principům dvoustupňové hry je, že existují tlaky jak na domácí tak na mezinárodní úrovni. Tyto tlaky se následně promítají do podoby výsledné pozice státu. Pozice je definována střetem zájmů aktérů na domácí úrovni a její finální podoba je kompromisem mezi zájmy domácích aktérů a tlaky z mezinárodního prostředí. 2.1.1. Relevance zvoleného rámce Vzhledem k tomu, že se jedná o teoretický model, který byl určen primárně pro mezivládní dohody, při nastínění aktérů na unijní úrovni si pomůžeme analýzou současných akademických příspěvků věnujících se této problematice. Zároveň budeme vycházet z obecně přijímaného rozdělení rolí mezi jednotlivými institucemi. Nejde přitom o popis formálních procedur při vyjednávání na úrovni EU, ale spíše o to identifikovat aktéry a relevantní diskusní platformy na kterých mohla být česká pozice konfrontována s vnějším prostředím. Logika dvoustupňové hry, tedy střetu domácích a mezinárodních vlivů, zůstává plně respektována. Přestože se Putnamova teorie věnuje pouze mezivládním dohodám15, a ne vyjednávání v EU, její logika se dá dobře použít i náš zvolený případ, a to z několika důvodů. Rámec 2030 je schvalován na úrovni ER, tedy hlavami členských států, což zkoumaný případ do jisté míry přibližuje mezivládním dohodám, kterým je Putnamova teorie primárně určena. Pokud uvažujeme charakter vyjednávání v ER, šikovným způsobem jej shrnuje Blahušiak. Podle něj se „na setkání ER prezentují národní zájmy členských států EU, přičemž hlavním úkolem je hledání konsensu a společného stanoviska všech zúčastněných aktérů. Jednání se řídí mezivládním principem, který zaručuje rovnost a suverenitu všech členských zemí.” (Blahušiak 2015). Omezit se pouze na mezivládní jednání v ER by pro práci bylo nedostačujícím zjednodušením, jelikož závěrům ER o Rámci 2030 pochopitelně muselo předcházet

                                                                                                                15

Jeho teorie byla představena na případové studii Summitu G7 v Bonnu v roce 1978 (Bonvinici 2008: 4).

   

21  

důležité vyjednávání na různých úrovních. Může jít například o jednání v Radě Evropské unie (Radě). Zde nicméně opět hovoříme o reprezentantech členských států. Do procesu mohou vstupovat i další instituce, zejména EK, které tradičně přísluší role iniciátora a bývá přítomna i na jednáních ostatních unijních těles. EK v našem případě může být zjednodušeně chápána jako další zahraničně-politický aktér s vlastní sadou preferencí, což ji staví na úroveň členských států, ačkoli připouštíme, že jí přísluší exkluzivní pravomoci a postavení. Při použití stejné logiky může být za zahraničně-politického aktéra na úrovni státu brán i Evropský parlament (EP). Blíže se roli unijních institucí věnujeme v kapitole č.2.1.4. Putnam sám přiznává, že není striktně daný model procesu vyjednávání a ta mohou nabírat různých forem. Praktická část diplomové práce pak bude schopna podat vysvětlení, jakou konkrétní podobu zkoumaný případ představuje a jací aktéři v něm sehráli roli. Abychom podpořili relevanci námi vybraného teoretického rámce, jsou uvedeny příklady současných studií a idejí z podobných oblastí. Tyto práce taktéž pracují s dvoustupňovou hrou. S její logikou operuje například Robert Keohane, když popisuje klimatickou změnu. Mezinárodní struktura podle něj ovlivňuje zároveň zahraničně-politická témata i domácí politiku. Struktura ovlivňuje náklady a benefity jednotlivých států a na jejich domácí úrovni ovlivňuje náklady a benefity domácích skupin. Tyto skupiny pak mají vliv na vyjednávací pozici jednotlivých států (Keohane 2010). Takovým příkladem může být například mezinárodní režim Kjótského protokolu16 a jeho závazků v boji proti klimatické změně. Ten se dá použít jako modelový příklad pro Putnamovu teorii. Na mezinárodní úrovni došlo k provizorní dohodě, která měla následně být na domácí úrovni ratifikována. Podkladem pro toto tvrzení je práce M. Lisowski, která využívá logiky dvoustupňové hry k vysvětlení, proč USA odmítnuly protokol ratifikovat. Jako jeden z důvodů odmítnutí ratifikace protokolu je uváděn právě nesoulad mezi prioritami domácí energetické politiky a případného mezinárodního závazku (Lisowski 2002: 102-103). K podobným závěrům dochází i Hui CAO když tvrdí, že to byla právě domácí politika, která ovlivnila mezinárodní vyjednávání USA (Hui CAO 2013: 5). Ačkoli                                                                                                                 16

Stejně tak by se za mezinárodní režim mohla chápat Rámcová úmluva OSN o ochraně klimatu (Hui CAO 2013: 4).

   

22  

zde nejde o EU strategii, jde o dobrý argument, proč je možné dvoustupňovou hru aplikovat na strategie v oblasti klimatu. S logikou dvoustupňové hry pracují práce přímo se věnující energetické politice EU. Hui CAO například teorii využívá k vysvětlení chování EU při mezinárodních klimatických jednáních. Autor hovoří o impulzech na mezinárodní úrovni - Odmítnutí ratifikace Kjótského protokolu ze strany USA, obava z dopadů změny klimatu, obava ze závislosti na importech energií, ekonomická motivace byly faktory, které EU sjednotily v postoji ke klimatické změně a umožnily tak vznik vlastních závazků a nástrojů pro boj s klimatickou změnou. Autor zároveň hovoří o vlivu domácí politiky v podpoře EU jako globálního leadera v boji s klimatickou změnou. Takovým vlivem je například i systém EU-ETS, který již jen svou existencí podporuje vůdčí roli EU v této oblasti (Hui CAO 2013:6-11). Dalším zajímavým příspěvkem do diskuse o relevanci teoretického rámce je aktualizace Putnamovy teorie na třístupňovou hru, aby byla lépe aplikovatelná na případ EU. Plně v souladu s Putnamovou teorií počítá tříúrovňová hra s existencí dvou úrovní uvnitř EU, které jsou rozšířeny o další úroveň – EU jako celku, která následně vystupuje v mezinárodních vztazích jako unitární aktér (Bonvinici 2008: 4). Tříúrovňová hra je svým charakterem zaměřena spíše na externí vztahy s EU a třetími zeměmi (viz. Bonvinici 2008, Reslow a Vink 2014, Kim a Jung 2014) , a proto si v práci vystačíme se základní logikou dvoustupňové hry, která operuje s vlivem jak domácího tak mezinárodního prostředí. Zkoumat třetí úroveň zkrátka v našem případě nemá význam.

   

23  

2.1.2. Využití logiky dvoustupňové hry Jak Putnam sám přiznává, vyjednávání mohou nabýt různých podob (viz. Putnam 1988: 434-435), a proto není v rozporu s jeho teorií představit vlastní upravený model vyjednávání. Obrázek č. 3. pracuje s logikou dvoustupňové hry a přibližuje ji realitě zvoleného případu. Opět jde o ideální případ. Obrázek č. 3: Upravený ideální model dvoustupňové hry Mezinárodní   úroveň    

Domácí  úroveň   • Formulace  pozice  ČR  

• IdentiMikace  problému  

Mezinárodní   úroveň   • RatiMikace  

Zdroj: vlastní zpracování Identifikací problému se rozumí iniciativní krok relevantního aktéra, například EK, která celý proces startuje. Takovým krokem může být například vydání zelených knih, které slouží k otevření diskuse na konkrétní téma. V odpovědi na iniciativu z mezinárodního prostředí pak členské státy na domácí úrovni za účasti domácích aktérů formulují svůj postoj, který následně obhajují při mezinárodním vyjednávání, například na úrovni ER. Jde o velmi zjednodušený příklad, který nicméně může dobře posloužit pro základní představení logiky tvorby národního zájmu k velkým strategiím EU. Za takovou strategii se dá Rámec 2030 bezesporu považovat. Ve skutečnosti je situace složitější a předpokládá se, že dvoustupňová hra probíhá opakovaně. Až detailní prozkoumání zkoumaného případu pak bude schopno poskytnout detailní obrázek o procesu tvorby pozice ČR a o jednotlivých formálních a neformálních (mezi)krocích formujících jeho výslednou podobu. Putnamova teorie je pro práci přínosná zejména skrze obecnou logiku vyjednávání, která pracuje s vnitrostátním i mezinárodním prostředím.

   

24  

Obrázek č.4: Opakovaná dvoustupňová hra Mezinárodní   úroveň  

Domácí   úroveň  

Domácí   úroveň  

Mezinárodní   úroveň  

Zdroj: vlastní zpracování Zejména je důležité upozornit, že tato práce operuje s možnosti opakované dvoustupňové hry na různých úrovních analýzy, což práci přidává na velmi důležité časové citlivosti a do jisté míry zlepšuje explanační potenciál Putnamovy teorie. Nyní následuje oddíl, který podrobněji rozebírá některé principy, na kterých dvoustupňová hra staví. Jde nám zejména o lepší uchopení střetu zájmů aktérů na obou úrovních a jejich identifikaci. 2.1.3. Dvoustupňová hra, individualismus a aktéři na domácí úrovni .

Putnam tvrdí, že na národní úrovni domácí skupiny vyvíjejí tlak na vládu, a že

existuje střet zájmů. Při specifikaci aktérů na této úrovni se pohybuje v poměrně obecné rovině. Bylo by proto vhodné se detailněji zaměřit na to, kteří aktéři mohou připadat v úvahu ve chvíli, kdy hovoříme o pozici ČR jako výslednici dílčích zájmů. Konkrétní sumu aktérů, kteří byli v procesu skutečně zahrnuti nám potvrdí až výzkum sám. Zde jde o to představit, jak se konstituují zájmy na domácí úrovni a se kterými aktéry pracují autoři podobných prací, abychom věděli, jakým směrem směřovat naši pozornost. Dvoustupňová hra spadá do individualistické tradice, jelikož operuje s pluralitou zájmů a jedinců. To potvrzuje i Ditrych, podle kterého je dvoustupňová hra „pevně zakotvena v individualistické ontologii“ (Ditrych 2010: 204). Směrem,

   

25  

který v teoriích mezinárodních vztahů ztělesňuje individualismus je liberalismus, a proto nyní stručně představíme jeho základní charakteristiky. Liberální pojetí je inspirativní zejména proto, že dostatečnou měrou věnuje dění na domácí úrovni a operuje s pluralitou zájmů a aktérů, což jsou principy, ze kterých vychází dvoustupňová hra i tento výzkum. Jako každý přístup má i liberalismus své slabé stránky což reflektuje i literatura v českém prostředí (viz. Krpec 2009, Drulák et al. 2010). To nám nijak nevadí, jelikož tuto perspektivu netestujeme. Jde nám spíše o lepší pochopení toho, jak se konstituují zájmy na domácí úrovni. Taktéž nám jde o představení širšího rámce pro dvoustupňovou hru. Zajímavé je zejména pojetí jedince jako základního aktéra mezinárodních vztahů (Keohane 1990: 174, Little 1996: 73–75, Viotti – Kauppi 1999: 203 a 205–209, Zacher – Matthew 1995: 118 in Karlas 2004:7). Takový jedinec se může stát představitelem státu nebo součástí společnosti, která ovlivňuje politický proces. Liberální směry považují za klíčového aktéra i kolektivy jedinců. Jde především o sociální skupiny, například zájmové (ibidem 2004: 7). To potvrzuje i Moravcsik, jeden z nejvlivnějších představitelů moderního liberalismu, když tvrdí, že „společensky různorodá individua definují své materiální a ideové zájmy nezávisle na politice a následně prosazují tyto zájmy v politické interakci a prostřednictvím kolektivního jednání“ (Moravcsik 1997: 517 in Kratochvíl 2010: 25). Důležitá je i teze, že stát v liberálním pojetí nemůže reprezentovat názory celého národa, ale pouze zájmy určitých skupin obyvatelstva, což naznačuje existenci střetu zájmů se kterým pracuje Putnam. Pro vlády proto prakticky nemožné v mezinárodním prostředí hájit národní zájmy jakožto zájmy všech občanů jednohlasně (Burchill 2005: 140). Dále je důležité, že i když je jedinec základním aktérem mezinárodních vztahů, neznamená to, že liberalismus nechápe stát jako hlavního aktéra mezinárodní politiky. Na rozdíl od realismu jej ale nepovažuje za autonomního aktéra, jelikož jeho jednání se odvíjí od požadavků společnosti (Karlas 2004: 7-8). Díky představení základních charakteristik individualismu jsme schopni chápat dvoustupňovou hru v širším kontextu. Zároveň se můžeme inspirovat u prací, které taktéž vycházejí z předpokladu existence plurality aktérů a zájmů, a které jsou bližší námi zvolenému případu.

   

26  

Autoři17 z českého prostředí, kteří se věnují ekonomickým či energetickým tématům se zahraničně politickým přesahem při identifikaci významných aktérů hovoří o několika typových skupinách. První z nich je Vláda ČR a jednotlivá ministerstva. Zmiňován je zejména Úřad vlády ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO) a Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Význam je přisuzován i zájmovým skupinám, velkým podnikům a podnikatelské lobby obecně a větší míra významu je přisuzována hlavně podnikům s přímým napojením na vládu (Ditrych 2010: 211-212, srovnej s Haughton 2010: 17, Kuchyňková 2006: 9). Ditrych konkrétně hovoří o významu Svazu průmyslu a obchodu ČR (SPČR) a společnosti ČEZ. Kromě toho přisuzuje význam i různým hnutím, veřejnému mínění a politickým stranám (Ditrych 2010: 211-212). Ze stručného přehledu jednotlivých příspěvků vidíme se kterými konkrétními skupinami aktérů jednotliví autoři pracují, když se věnují českému prostředí. Od těchto příspěvků se můžeme odrazit při výběru relevantních aktérů pro výzkum. Aktéři na domácí úrovni Dvoustupňová hra předpokládá, že pozice ČR je výslednicí střetu zájmů na domácí úrovni, která je poté konfrontována s mezinárodním prostředím. Putnam načrtává, kteří aktéři jsou v procesu vyjednávání významní, liberalismus představil základní náhled na tvorbu zájmů ve společnosti a další příspěvky pak již nabídly specifičtější výčet aktérů. Nyní si představíme jednotlivé aktéry/skupiny aktérů. Na pozici toho, co Putnam nazývá vyjednavač se z vyznění výše zmíněných příspěvků nabízí Vláda ČR a její ministerstva. Vzhledem k specifickému zaměření Rámce 2030 jde hlavně MPO a MŽP a Úřad vlády. Dále je možno uvažovat politické aktéry, tedy Parlament a politické strany. Důležitou skupinu aktérů představují různé nevládní organizace, které se sdružují za účelem hájení partikulárního zájmu. Existuje mnoho různých definic těchto skupin a v této práci se inspirujeme rozdělením podle B. Říchové, která rozlišuje mezi dvěma typy. Prvním jsou zájmové skupiny18, druhým jsou nátlakové                                                                                                                 17

Jde o text O. Ditrycha z roku 2010 s názvem Česká republika v boji proti klimatickým změnám. Dalším je text T. Haughtona z roku 2010 s názvem Zranitelnost, povstupní kocovina a role předsednictví – Formování národních preferencí nových členských států. Posledním zkoumaným příspěvkem je text P. Kuchyňkové z roku 2006 s názvem Reforma společné zemědělské politiky: cíle české politiky (Ditrych 2010, Haughton 2010, Kuchyňková 2006). 18 Dle Massiga jde o skupiny, které vznikly za účelem prosazení zájmů svých členů vůči ostatním skupinám s odlišnými nebo protikladnými zájmy, zejména působením a spolupůsobením na vládu,

   

27  

skupiny. Zájmové skupiny se podle ní sdružují za účelem hájení ekonomických zájmů, nátlakové za účelem hájení zájmů ideologických (Říchová 2007: 117-118). Jednání Vlády ČR se zájmovými skupinami je institucionálně ukotveno v českém právním řádu a konkrétně jde o Radu hospodářské a sociální dohody (tripartita, RHSD). Předpokládá se, že tripartitní skupiny budou mít skrze přímé napojení na vládu lepší možnost ovlivnit pozici ČR. Stálými členy tripartity jsou za zaměstnance Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) a Asociace samostatných odborů

(ASOČR),

za

zaměstnavatele

již

zmíněný

SPČR

a

Konfederace

zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky (KZPS) (MPSV 2007). Napříč zájmovými skupinami obecně připadají v úvahu zejména zaměstnavatelské svazy (primárně ty tripartitní). Dále se nabízejí hlavně ty zájmové skupiny, u kterých se předpokládá přímý ekonomický dopad na jejich činnost v případě přijetí konkrétní podoby Rámce 2030, a proto se tyto skupiny budou snažit prosadit pro ně pokud možno nejpříznivější podobu. Vzhledem k záběru Rámce 2030 jde o sektor průmyslu, energetiky a stavebnictví. Je důležité si uvědomit, že některé firmy mohou z realizace opatření zvyšujících EE profitovat, a proto se pravděpodobně budou snažit prosadit ambicióznější přístup – typicky stavební firmy (např. v oblasti zateplování atp.). Na druhou stranu, pro průmysl a energetický sektor může zavádění EE znamenat významné jednorázové náklady, a proto mohou tlačit na co nejmírnější podobu cíle pro EE, případně zdůrazňovat význam těch cílů, které jsou pro ně ekonomicky racionální. Na úroveň zájmových skupin řadíme i velké společnosti. Jde o aktéry, kteří taktéž hájí své ekonomické zájmy. Díky své velikosti mají dobrou vyjednávací pozici i samostatně. I přes to se zároveň sdružují do zájmových organizací. Z výše zmíněných příspěvků se nabízí zejména SPČR, KZPS, specifičtější svazy zaměstnavatelů, případně Hospodářská komora jako konzultační a připomínkové místo. V neposlední řadě taktéž společnost ČEZ. Otázka angažovanosti odborových svazů skrze povahu Rámce 2030 je diskutabilní. Druhou skupinou, která je podobná zájmovým jsou nátlakové skupiny. Tyto skupiny oproti zájmovým skupinám prosazují zájmy ideologické povahy (Říchová 2007: 117-118). Napříč těmito skupinami se nabízejí zejména ty, jejichž ideologie je

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            parlament, strany a veřejnost. Tyto skupiny se od politických skupin odlišují tím, že jejich ambicí není převzetí, či spoluúčast na vládní zodpovědnosti a zároveň se odlišují od těch skupin, jejichž cílem není vliv na politiku (Fiala 1995:29)

   

28  

založena na ochraně životního prostředí. Typicky tedy neziskové organizace typu Hnutí duha, Calla, Klimatická koalice, Veronica a další. V tuto chvíli se pohybujeme na úrovni předpokladů o tom, kdo skutečně může sehrát roli při tvorbě pozice ČR. Výše zmíněné pohledy jsou dobrým návodem, kam směřovat pozornost, ale až vlastní kvalitativní rozbor případu v praktické části nám pomůže zjistit, kteří aktéři byli v procesu tvorby pozice ČR skutečně aktivizováni. 2.1.4. Dvoustupňová hra, EU a aktéři na mezinárodní úrovni Bližší pozornost zaslouží i situace na mezinárodní úrovni. Jde o to, že Putnam se při formulaci své teorie nijak nevěnoval institucím EU, jelikož svou teorii sepsal pro mezivládní dohody a pracoval pouze se státy. Cítíme proto potřebu lepšího vymezení toho, kteří aktéři by mohli sehrát roli na úrovni mezinárodní a zejména úrovni unijní. Pro tuto chvíli vycházíme ze základních charakteristik EU institucí a ze shody napříč akademickou obcí při studiu EU problematiky. Takový krok nic nemění na tom, že pracujeme se střetem zájmů na domácí a mezinárodní úrovni, pouze lépe nastiňuje, jakým směrem bychom měli směřovat svou pozornost. Pokud se navíc podíváme na autory, kteří pracující s principy dvoustupňové (třístupňové hry), tak zjistíme, že se zaměřují výhradně na externí vztahy EU, což jsou odlišné oblasti ve kterých jsou aktivizovány jiné institucionální postupy než ty, které vedly k Rámci 2030, a proto z nich nelze uspokojivě vycházet (viz. Bonvinici 2008, Reslow a Vink 2014, Hui CAO 2013, Kim a Juang 2014, Lisowski 2002). Musíme si tedy pomoci pracemi jiných, kteří vhodně pracují s rolí EU institucí. Podle nich lze EK považovat za samostatného hráče s vlastními zájmy. Napříč akademickou obcí i oficiálními materiály EU totiž panuje shoda, že jednou z rolí EK je hájit obecné zájmy EU, což značí existenci vlastní sady preferencí (Boasson a Wettestad 2014: 46, 52, Chang 2013:26, Hix 2008: 577, Allerkamp 2010: 2, EU 2015). Další institucí, kterou je třeba se zabývat je ER, prostřednictvím které hlavy členských států nastavují obecné směřování EU ve střednědobém a dlouhodobém horizontu a v rámci které hájí své zájmy definované na domácí úrovni (Hix in Caramani et al. 2013: 582, Allerkamp 2010:5, EU 2015, Blahušiak 2015). Dále předpokládáme význam Rady, kde se taktéž střetávají zájmy jednotlivých států. To, že Rada EU představuje „arénu“ pro střet národních zájmů potvrzují i další autoři (Kuchyňková 2006: 9, Kaniok a Pitrová 2006: 191). Poslední

   

29  

obecně přijímanou institucí je Evropský parlament (EP), kterého taktéž lze chápat jako aktéra s vlastními preferencemi (EU 2015). Aktéři na mezinárodní úrovni Na mezinárodní úrovni se předpokládá vliv ostatních členských států EU, protože jednání o Rámci 2030 ctí do jisté míry mezivládní charakter, i když v rámci EU. Putnamovými slovy jde o vyjednávání s 27 vyjednavači členských států a tato jednání mohou probíhat prostřednictvím unijních institucí i mimo. Nabízí se i koordinace a výměna názorů pro jednání na úrovni EU za využití regionálních organizací, a v případě ČR se naskýtá Visegrádská skupina (V4), což ve své studii potvrzuje i Naurin, který tvrdí, že vzorce pro spolupráci v Radě EU jsou geograficky determinovány (Naurin 2007: 20). Bude proto zajímavé sledovat, zda tato platforma při formování národního zájmu sehrála nějakou roli. Tím se dostáváme k jednotlivým institucím EU. Při hodnocení jejich významu vycházíme z výše zmíněného. Významným aktérem je bezesporu EK, jíž přísluší iniciační role. Pro naši práci je důležité si uvědomit, že prostřednictvím ER a Rady probíhá komunikace členských států a unijních institucí za účelem dosažení dohody a kompromisu na unijní úrovni. Zároveň je dobré si uvědomit, že významná témata typu Rámec 2030 se pochopitelně probírají delší dobu na různých úrovních, a proto může v průběhu jednání různými komunikačními kanály docházet výměně informací s ostatními členskými státy (a institucemi). To se může v průběhu času projevit i na výsledné pozici ČR a dodatečně ji ovlivnit. ER tedy nechápeme jako samostatného aktéra, ale pouze jako diskusní platformu, kde se střetávají pozice jednotlivých států za účelem dosažení kompromisu (viz. Blahušiak 2015).Významné jsou pro nás pouze ty summity ER, které se zabývají klimatickou a energetickou politikou. Podobně chápeme i Radu. Ta nemá stabilní formu a setkává se v různém složení v závislosti na tématech k projednání. Skrze záběr Rámce 2030 jsou významné zejména Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku (TTE) a Rada pro životní prostředí (ENV) a přípravné orgány Rady. Konkrétně jde o Výbor stálých zástupců při Radě (Coreper) a specializované pracovní skupiny a výbory (Rada 2015a, Rada 2015b). Posledním z aktérů na úrovni EU je EP. Vzhledem k tomu, že se EP přímo nepodílí na rozhodování o Rámci 2030, ale pouze k němu přijímá své stanovisko, chápeme jeho roli jako druhotnou (Rada 2015c).

   

30  

Nyní již máme představu o tom, co je to dvoustupňová hra, jak s v ní práci hodláme nakládat a kteří aktéři by mohli mít významný vliv na formování Pozice ČR na domácí i mezinárodní úrovni. Následuje metodologický oddíl, který odhalí, jak plánujeme dosáhnout zodpovězení výzkumné otázky a jednotlivých dílčích cílů.

2.2. Metodologická východiska Výzkum odpovídá základním charakteristikám kvalitativního výzkumu s induktivní metodou zkoumání (viz Hendl 1997: 49-55). Konkrétně jde o jedinečnou případovou studii, která se zaměřuje na podrobný popis a rozbor jednoho zvoleného případu a snaží se zodpovědět, jaké jsou jeho základní charakteristiky na základě detailního rozboru velkého množství dat. Vzhledem k tomu, že práce je inspirována existujícím teoretickým rámcem, ale zároveň neslouží k testování této teorie, jedná se o disciplinovanou interpretativní studii19, kde teorie slouží pouze jako vodítko pro identifikaci hlavních procesů a proměnných ve zvoleném případu. Za případ je zvolena ČR, Rámec 2030 a jako nápomocné vodítko slouží již představená Putnamova teorie dvoustupňové hry. Vzhledem k povaze zvoleného typu případové studie nám postačí základní charakteristiky této teorie. Cílem je hloubkové prozkoumání (institucionálního) procesu tvorby Pozice ČR a identifikace relevantních aktérů jak ve vnitrostátním, tak v mezinárodním prostředí. Určité teoretické vodítko již máme, avšak až detailní rozbor nám poskytne obrázek odpovídající realitě. 2.2.1. Metody Nejprve se zaměříme na první dílčí cíl práce – analýzu institucionálního procesu tvorby pozice ČR. V této fázi se zaměříme na analýzu formálních procedur při vniku dokumentů, které ztělesňují pozici ČR. V této části se věnujeme Národnímu příspěvku do veřejné konzultace k ZK 2030 a Rámcovým pozicím ČR k Rámci 2030. Tyto dokumenty byly vybrány v rámci předvýzkumu a jejich relevance potvrzena v rozhovorech na úrovni státní správy (Sádlo 2015, Daňhelka 2015). Přestože mandáty pro delegace v mezinárodním prostředí sehrávají významnou roli, v této práci se jim nevěnujeme a vysvětlení podáváme v kapitole věnující se redukci reality. V tuto chvíli se spokojíme s tím, že nemohou přinášet nic nového oproti tezím uvedeným v Rámcových pozicích. Výstupem této části bude porozumění procesům, které probíhají při tvorbě významných zahraničně politických dokumentů a taktéž                                                                                                                 19

   

Přechod mezi jedinečnou a instrumentální případovou studií

31  

identifikace aktérů, kteří se přímo podílejí na jejich tvorbě. Vzhledem k tomu, že se jedná o obtížně dostupné informace, pro podání věrohodné výpovědi jsou vedeny rozhovory s úředníky státní správy, kteří byli přímo zodpovědní za vypracování dokumentů ztělesňujících pozici ČR. Rozhovory jsou vedeny na MPO - Oddělení mezinárodní spolupráce v energetice a na MŽP - Oddělení energetiky a ochrany klimatu. Rozhovory jsou polostrukturované a jejich přepis tvoří přílohu diplomové práce. Zároveň je využito dostupných dokumentů a materiálů vysvětlujících formální postupy. Následuje druhý dílčí krok, ve kterém se zaměříme na vzájemnou interakci domácího a mezinárodního prostředí. Podle zvoleného klíče (proměnná dílčí pozice) jsou posuzovány specifické pozice relevantních aktérů přímo vstupujících do tvorby pozice ČR v rámci formálních procesů. Pozornost věnujeme i hráčům, kteří nejsou formálně zahrnuti do procesu tvorby Pozice ČR a zároveň byli vymezeni v teoretické části jako relevantní. Zaměříme se i na aktéry jejichž význam byl odhalen až v průběhu výzkumu samotného, zejména při rozhovorech. Podle stejného klíče (proměnná pozice ČR) zkoumáme proměnu pozice ČR v čase. Nejde nám o to zachytit každý příspěvek do diskuse. To by ostatně nebylo z hlediska dostupnosti dat možné a práci to nepřineslo žádnou přidanou hodnotu. Navíc, to že daná skupina formuluje své zájmy automaticky neznamená, že s nimi přijde Vláda ČR do styku. Posuzovány jsou proto pouze zájmy těch skupin aktérů u kterých byla zjištěna interakce s Vládou ČR. Metodou pro sběr dat v tomto dílčím kroku jsou opět rozhovory a analýza textových materiálů. Zkoumány jsou dokumenty relevantních EU institucí a dalších mezinárodních organizací, vládní i parlamentní dokumenty a dostupné dokumenty zájmových a nátlakových skupin. Polo-strukturované rozhovory jsou vedeny na úrovni státní správy i na úrovni soukromého sektoru. Teoretický rámec nám nastínil, kteří aktéři by v soukromém sektoru měli být významní, což nás inspirovalo ve volbě některých respondentů. Konkrétně jde o nejvýznamnější zaměstnavatelský svaz SPČR a alianci Šance pro budovy, která je nejvýznamnější organizaci sdružující zájmy stavebního průmyslu v oblasti EE v ČR. Přepisy rozhovorů tvoří přílohu této práce. Využití různých metod sběru dat vytvoří solidní základ pro vznik specifického modelu opakované dvoustupňové hry. Za výstup tohoto dílčího kroku považujeme vysvětlení, jakým způsobem se v průběhu času formovala pozice ČR a jaké vlivy se na ní v konkrétním časovém    

32  

období projevily. Z toho důvodu považujeme za vhodné tuto část rozdělit do tří pracovních období, která jsou spojena s vydáním dokumentů reprezentujících pozici ČR. Obrázek č. 5: Časová osa tvorby pozice ČR 1.  Národní   příspěvek  

3.  aktualizace   Rámcové   pozice  

2.  Rámcová   pozice    

Rámec  2030  

Zdroj: vlastní zpracování V každém z těchto období identifikujeme konkrétní pozici ČR a zhodnotíme konstelaci dílčích pozic. Rozhovory s gestory Národního příspěvku a Rámcových pozic nám umožní lépe zachytit, zda mohlo dojít k interakci mezi dílčími pozicemi a pozicí ČR. Rozhovory navíc identifikují, které vlivy byly rozhodující z úhlu pohledu úředníků přímo se podílejících na tvorbě těchto dokumentů. Výstupem je představení ad-hoc modelu dvoustupňové hry platného pro námi zkoumaný příklad. Ten bude schopný vysvětlit, jaké vlivy sehrály ve formování pozice ČR rozhodující roli. Po splnění dílčích cílů práce pak budeme schopni podat hlavní závěry diplomové práce a případ závěrečně shrnout. Následující část představí základní proměnné a jejich převedení do měřitelných hodnot, aby bylo sledovat proměnu pozice ČR. 2.3. Konceptualizace a operacionalizace proměnných Před vymezením jednotlivých proměnných je dobré stručně okomentovat poměrně abstraktivní pojem EE. EED definuje EE jako „... poměr výstupu ve formě výkonu, služby, zboží nebo energie k množství vstupní energie“ (Úř. Věst EU 2012: 315/10). Vzhledem k tomu, že celý výzkum i jednotlivé proměnné operují s cílem zvýšení EE, je dobré definovat i tento pojem. Zvýšením EE se rozumí „...nárůst EE v důsledku technologických či ekonomických změn nebo v důsledku změn v lidském chování“ (ibidem 2012:315/10). Právě stanovení konkrétní podoby cíle (zvýšení) EE bylo předmětem diplomatické hry a vláda ČR se snažila vyjednat pro ni co možná nejpříznivější podobu tohoto cíle z úhlu pohledu ČR.

   

33  

2.3.1. Proměnná Pozice ČR Pozice ČR je chápána jako kompromis střetu zájmů na domácí a mezinárodní úrovni. Jde o postoj ČR, který je hájen v mezinárodním prostředí zodpovědnými orgány státní správy při jednání s unijními institucemi či ostatními členskými státy EU. Pozice je posuzována na dokumentech Národní příspěvek do veřejné konzultace k Rámci 2030 (Národní příspěvek) a Rámcových pozicích ČR k Rámci 2030 (RP). Národní příspěvek je prvním oficiálním dokumentem ztělesňujícím pozici ČR k Rámci 2030. RP je chápána jako nejvýznamnější dokument, jelikož ostatní dokumenty na úrovni státní správy z této pozice přímo vychází či podrobněji rozebírají její fragmenty (Sádlo 2015). To se týká právě mandátů a instrukcí pro hájení českých zájmů v zahraničí. Proměnná Pozice ČR pomůže zjistit, jaká je ideální podoba cíle pro EE obsaženém v Rámci 2030 z úhlu pohledu vlády ČR. Zjednodušeně můžeme hovořit o několika rovinách, které může Pozice ČR nabývat. Při identifikaci těchto rovin vycházíme z toho, jakou povahu může konkrétní cíl v Rámci 2030 mít. Cíl může být buď závazný, závazný evropský, nezávazný či může být úplně vynechán. Konkrétní roviny jsou představeny v tabulce níže. Tabulka č. 1: Proměnná pozice ČR Povaha cíle Závazný

Závazný evropský

Charakteristika Schválení závazného cíle, který se promítá i do závazných cílů na národní úrovni, je žádoucím stavem Schválení závazného cíle na evropské úrovni, který se nepromítá do závazných cílů na národní úrovni, je žádoucím stavem

Nezávazný

Schválení indikativního cíle, který není závazný na národní ani evropské úrovni, je žádoucím stavem

Nezahrnovat

Žádoucím stavem je nezahrnout cíl pro EE

Vyčkat

Žádoucím stavem je rozhodnutí o cíli pro EE odložit na pozdější období

Nejednoznačné

Pozice k cíli pro EE není dohledatelná či jednoznačná

Zdroj: vlastní zpracování

   

34  

2.3.2. Proměnná dílčí pozice Proměnná má za cíl zjistit, jaká je ideální podoba cíle pro EE z úhlu konkrétních (skupin) relevantních aktérů na domácí i mezinárodní úrovni. V případě členských států, zájmových a nátlakových skupin zobecňujeme. Nejde nám totiž o zachycení dílčích pozic všech aktérů na domácí i mezinárodní úrovni. To ostatně ani není možné. Jde nám spíše o to zachytit, zda napříč těmito skupinami aktérů existují nějaké významné (charakteristické) názorové linie. Pokud neexistují, neočekáváme, že by roztříštěné názory jednotlivých aktérů mohly mít nějaký významný vliv na formování pozice ČR. Pokud se kolem určité názorové linie uskupí „aliance“ podporující její prosazení, mohlo by docházet k tlaku na Vládu ČR v případě, že je s tímto názorem konfrontována. Relevantní dokumenty pro zachycení dílčích pozic jsou otevřené dopisy, vyjádření zastupitelů jednotlivých organizací v médiích či na schůzkách s Vládou ČR, veřejná stanoviska a další relevantní materiály. Určování proměnné dílčí pozice posuzujeme podle stejného klíče jako v případě proměnné Pozice ČR, což je patrné z tabulky níže. Tabulka č. 2: Proměnná dílčí pozice Povaha cíle Závazný

Závazný evropský

Charakteristika Schválení závazného cíle, který se promítá i do závazných cílů na národní úrovni, je žádoucím stavem Schválení závazného cíle na evropské úrovni, který se nepromítá do závazných cílů na národní úrovni, je žádoucím stavem

Nezávazný

Schválení indikativního cíle, který není závazný na národní ani evropské úrovni, je žádoucím stavem

Nezahrnovat

Žádoucím stavem je nezahrnout cíl pro EE

Vyčkat

Žádoucím stavem je rozhodnutí o cíli pro EE odložit na pozdější období

Nejednoznačné

Pozice k cíli pro EE není dohledatelná či jednoznačná

Zdroj: vlastní zpracování

   

35  

2.4. Redukce reality Zkoumáni jsou pouze ti aktéři, kteří se v procesu tvorby pozice ČR angažovali v časovém úseku ohraničeném vydáním Zelené knihy a summitem ER 23.-24. října 2014, kde byla výsledná podoba Rámce 2030 schválena20. V tomto období jsou zkoumány pouze ty vztahy, které jsou v souvislosti s cílem pro EE. Uvědomujeme si, že není možné zachytit všechny aktéry, kteří do procesu vstupovali. Proto se při výzkumu dílčích pozic aktérů obracíme ke clusterovému posuzování dílčích pozic. Je navíc zřejmé, že se nedostaneme ke všem jednáním, která na různých úrovních (interně a neveřejně) probíhala. Předpokládáme však, že budeme schopni zachytit charakteristické názorové proudy a nejvýznamnější aktéry na domácí i mezinárodní úrovni. Jde o zobecňující krok, který je nutným kompromisem. Pochopitelně se nabízí otázka, proč nevěnujeme pozornost mandátům a instrukcím pro jednání v mezinárodním prostředí, zejména v různých formacích Rady a v ER, jelikož i tyto dokumenty reprezentují pozici ČR. Souhlasíme, že jde o dokumenty vyjadřující pozici ČR (či její fragmenty). Je ale důležité si uvědomit dvě významné skutečnosti. Zaprvé, skrze existenci Rámcové pozice jsou členové vlády vázáni jednat v souladu s touto pozicí. Mandáty a instrukce pro jednání na úrovni EU tedy vycházejí z tezí již definovaných v Rámcové pozici (viz. Sádlo 2015). To potvrzuje i informační portál Vlády ČR, kde stojí, že „Rámcová pozice má sloužit jako výchozí mandát projednání zástupců ČR na úrovni EU” (Vláda 2015a). Druhým argumentem je, že mandáty a instrukce jsou projednávány a schvalovány těmi samými aktéry21, kteří se podílí na tvorbě Národního příspěvku a Rámcové pozice (ibidem 2015a) Připouštíme, že toto rozhodnutí s sebou nese určité riziko zkreslení, jelikož mezi vydáním aktualizace Rámcové pozice a mandátem pro premiéra B. Sobotku na jednání ER 23-24.10. 2014 uběhly necelé dva měsíce, během kterých mohlo docházet k neformálním vlivům. Na obecné rovině navíc podobu těchto dokumentů může ovlivnit i stanovisko parlamentních těles (Daňhelka 2015). Poslanecká sněmovna i Senát totiž přijímají k Rámcové pozici svá stanoviska a představitelé vlády podle dikce Vlády ČR “…jsou mimo jiné odpovědni za zohlednění vyjádření příslušné                                                                                                                 20

Viz. Disman 2002: 25-28 Jde o Úřad vlády ČR, konkrétně Výbor pro EU na pracovní úrovni respektive na úrovni členů při schvalování instrukcí a mandátů na jednání v Radě EU na úrovni Coreper, expertní úrovni, respektive na úrovni ER. V případě instrukcí pro pracovní skupiny Rady EU jsou materiály schvalovány na úrovni MPO (Vláda 2015a). 21

   

36  

komory při jednání v orgánech Evropské unie” (Vláda 2015b). Riziko tohoto zkreslení hodnotíme jako zanedbatelné z několika důvodů. Pokud existovaly neformální vlivy, vycházely od stejných aktérů, kteří své pozice jistě hájili již při tvorbě hlavních dokumentů, tedy Národního příspěvku a Rámcové pozice. Navíc, pozice Parlamentu je pouze indikativní. To znamená, že se jí Vláda ČR vyloženě nemusí řídit. Je důležité si uvědomit, že mandáty a instrukce jsou pouze prostředkem komunikace mezi státem a EU/členskými státy a slouží k reprezentaci již definované pozice ČR. Jsou tedy prostředkem pro komunikaci navenek. Posledním argumentem je, že pokud by došlo k změně pozice ČR, musela by být aktualizována RP. K další aktualizaci nedošlo, a proto nepředpokládáme, že by výzkum těchto dokumentů práci nějak významně obohatil. Dalším krokem k redukci reality je zjednodušený pohled na Vládu ČR v druhé dílčí části praktického oddílu. V této fázi ji již chápeme jako unitárního aktéra, který přijímá impulzy z domácího i mezinárodního prostředí. První dílčí krok nám v rámci odhalení institucionálních postupů napoví, že i v rámci Vlády ČR probíhá střet zájmů byrokratického aparátu ve formě připomínkových řízení. Pozice jednotlivých útvarů ministerstev či úřadu vlády a dalších institucí veřejné správy nejsou veřejnosti dostupné, a proto je zde nemůžeme zkoumat. Pro účely této práce se proto spokojíme s tím, že uvnitř vládních institucí probíhají procesy, které mohou mít vliv na výslednou podobu pozice ČR, ale navenek vystupují jednotně a jako celek jsou konfrontovány se zájmy definovanými jak na domácí tak na mezinárodní úrovni. Výsledná pozice by pak měla být kompromisem mezi těmito zájmy.

   

37  

2.5. Shrnutí teoretické části 1. Cílem je zodpovězení základní výzkumné otázky„Jak se utvářela pozice ČR k cíli pro energetickou účinnost, který je obsažený v Rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030?“ a. Jde o pochopení (institucionálního) procesu tvorby pozice ČR, identifikaci aktérů, kteří jsou v procesu významní a taktéž identifikaci jejich dílčích pozic. Zároveň nám jde o zachycení vývoje pozice ČR v čase a identifikaci vlivů, které se na její finální podobě promítly 2. Jako vodítko k zodpovězení výzkumné otázky slouží teorie dvoustupňové hry, která vhodně pracuje s vlivem domácího i mezinárodního prostředí a. Neexistuje přesně daný model hry a ta se může několikanásobně opakovat 3. Pro lepší vymezení relevantních aktérů je využito existujících prací 4. Výzkum zjistí, kteří aktéři byli přímo zapojeni do procesu tvorby pozice ČR a mohli tak svůj vliv uplatnit formálními cestami a také aktéři uplatňovali svůj vliv neformálními cestami 5. Sběr dat je omezen na období od vydání Zelené knihy a summitem ER 23.-24. října 2014 a pozornost je věnována pouze souvislostem spojeným s EE, Národním příspěvkem a Rámcovými pozicemi 6. Metody sběru dat jsou analýza dokumentů a polo-strukturované rozhovory V této chvíli máme představen teoretický rámec a můžeme se přesunout k empirické části výzkumu, kde budeme několika provázanými kroky směřovat k zodpovězení výzkumné otázky.

   

38  

3. Empirická část Empirická část je složena dvou dílčích kroků. V první z nich představíme institucionální proces tvorby pozice ČR. Tato část nám umožní lépe porozumět tomu, jakým

způsobem

vznikají

dokumenty

na

jejichž

základě

ČR

vystupuje

v mezinárodních vztazích. Následuje druhá část, která rozebírá pozice jednotlivých aktérů a proměnu pozice ČR v čase v souvislosti s proměnou konstelace dílčích pozic. To nám umožní zachytit ve které fázi dvoustupňové hry došlo k posunu, a zda tato proměna měla vliv na pozici ČR.

3.1. Institucionální proces tvorby pozice ČR Máme stanoveny dva cíle. Zaprvé jde o identifikaci hráčů přímo se podílejících na tvorbě dokumentů, které ztělesňují pozici ČR. Druhým cílem je poskytnutí náhledu do konkrétních procesů, které předchází vzniku dokumentů reprezentujících pozici ČR. Jak již bylo předznamenáno v teoretické části, pro výzkum jsou vybrány dva typy dokumentů a konkrétně jde o Národní příspěvek a Rámcové pozice. 3.1.1. Národní příspěvek Jako reakce na zveřejnění Zelené knihy byl vypracován Národní příspěvek. Postup jeho tvorby byl následující: Nejprve bylo třeba určit orgán odpovědný za vypracování Národního příspěvku, takzvaného gestora. Vzhledem k povaze Zelené knihy se úkolu zhostilo MPO a jelikož se její část přímo dotýkala i činnosti MŽP, bylo zvoleno jako spolu-gestor (Sádlo 2015, Daňhelka 2015). Obrázek č. 5. zachycuje základní zjednodušený model procesu, který zde popisujeme.

   

39  

Obrázek č. 6: Schvalovací procedura Národního příspěvku

MPO   • Podnět  k   akci  

EK  

• Návrh  textu   • Sekce  energetiky,  Odbor  surovinové   a  energetické  bezpečnosti,  Oddělení   predikcí  a  analýz  v  energetice   • ve  spolupráci  s  MŽP   • Dílčí  schvalovací  proces   • Vnitrorezortní  řízení,  RKS  

• Finální   schvalovací   proces   • PV-­‐EU  

Úřad  vlády  

*Organizační struktura k datu vypracování Národního příspěvku

Zdroj: Sádlo 2015, vlastní zpracování U MPO bylo vybráno kompetentní oddělení, které ve spolupráci s MŽP22 vypracovalo návrh textu. Tento návrh byl nejprve rozeslán relevantním útvarům uvnitř rezortu k připomínkám a ty byly případně zapracovány. Vzniklý návrh textu byl podstoupen připomínkovému řízení na Rezortní koordinační skupině MPO (RKS 23 ) (ibidem 2015). V praxi to znamená, že byl návrh textu opět rozeslán relevantním útvarům uvnitř MPO a zároveň i přidruženým organizacím24, které měly možnost se k návrhu příspěvku vyjádřit. Bohužel, tento seznam je proměnlivý v závislosti na diskutovaném předmětu a není veřejnosti dostupný, a proto z něj nemůžeme ve výzkumu čerpat. Víme však, že se jedná zejména o organizace státní správy (ibidem 2015).                                                                                                                 22

MŽP zodpovědné za pasáž věnovanou cíli pro emise (Daňhelka 2015). Tento cíl není předmětem práce, a proto se spokojíme s tím, že MŽP vypracovalo podklady pro tuto část. 23 RKS, kromě jiného, koordinuje přípravu podkladů různé váhy v souvislosti s EU, které spadají do oblasti působnosti konkrétního rezortu. Jde o schvalování přípravných materiálů určených ke schválení na PV-EU (mandáty pro expertní Rady EU, instrukce na Coreper I/II, ostatní dokumenty – např. národní příspěvky, instrukce na jednání pracovních skupin Rady) a na VV-EU (mandáty pro ER, Rámcové pozice) (MPO 2007). 24 Určitou představu si můžeme udělat na základě informačního materiálu MPO z roku 2007 a 2009. Podle zde uvedených informací jsou členy RKS zástupci MPO, ministerstva zahraničních věcí, Stálého zastoupení ČR při EU, Úřadu vlády a v závislosti na tématu pak i další rezorty, instituce a představitelé podnikatelských asociací a svazů. (MPO 2007, MPO 2009) Z rozhovoru na SPČR nicméně vychází, že zájmové skupiny by v této fázi do procesu u Rámce 2030 formálně nijak vstupovat neměly (Rousek 2015).

   

40  

Poté, co návrh prošel RKS, následovalo jednání na úrovni Úřadu vlády ČR. Návrh textu šel na výbor pro EU na pracovní úrovni (PV-EU)25 a i zde bylo možno text připomínkovat. Dle autora Národního příspěvku byli nicméně již při schvalování textu na úrovni RKS přítomni zástupci relevantních rezortů a mohli vznést své připomínky už v této fázi26. Ve chvíli, kdy text prošel pracovním výborem, bylo možno Národní příspěvek odeslat směrem k EK, čímž byl proces pro tuto chvíli ukončen (ibidem 2015). 3.1.2. Rámcové pozice Dalším relevantním dokumentem jsou Rámcové pozice (RP)27. Jde proces velmi podobný tomu při vypracování národního příspěvku, což je patrné i z obrázku č. 5. Obrázek č. 7: Schvalovací procedura RP

MPO   • Podnět  k   akci  

EK  

• Návrh  textu   • Sekce  energetiky,  odbor   surovinové  a  energetické   bezpečnosti,  oddělení  predikcí  a   analýz  v  energetice  ve  spolupráci   s  MŽP   • Dílčí  schvalovací  proces   • Vnitrorezortní  řízení,  RKS  

• Dílčí  schvalovací   proces   • PV-­‐EU   • Finální   schvalovací   proces   • VV-­‐EU  

Úřad  vlády  

*Organizační struktura platná k datu vypracování RP

Zdroj: Sádlo 2015, vlastní zpracování Opět, impuls přišel z EK v podobě sdělení k Rámci 2030 a byla rozdělena gesce. Zodpovědným za vypracování RP se stalo MPO a MŽP, stejně jako                                                                                                                 25

PV-EU má na starosti schvalování instrukcí na na jednání Coreper I/II, mandáty na expertní Rady EU a další dokumenty v souvislosti s EU Členy výboru jsou zástupci všech ministerstev, většinou na úrovni náměstků za účasti úřadu vlády (Vláda ČR 2015c, Sádlo 2015). 26 Obecně platí, že pokud text projde přes RKS, tak už na PV-EU nebývá zásadní rozpor. Pokud by přetrvával, řeší se právě na úrovni PV-EU (Sádlo 2015). 27 RP má definovat pozici ČR prostřednictvím stanovisek k legislativním návrhům EU a k dokumentům jiných orgánů EU. RP je zároveň výchozím mandátem pro jednání zástupců ČR na úrovni EU (Vláda 2015a),

   

41  

v předchozím případě, figurovalo jako spolu-gestor (Sádlo 2015). Jde o zajímavý posun v rozdělení kompetencí. Balíček 2020, který se na úrovni státní správy řešil několik let zpět, mělo na starosti MŽP (Daňhelka 2015). Po rozdělení kompetencí následovalo připomínkové řízení uvnitř rezortů. O RP se následně hlasovalo na úrovni RKS MPO. Připomínáme, že RKS se účastní další, zejména vládní instituce. Text byl poté odeslán směrem k PV-EU28. Oproti vypracování Národního příspěvku se zde proces nezastavil a posunul o stupeň dál. Vzhledem k tomu, že šlo o dokument větší váhy, musel být schválen i na úrovni vládního Výboru pro EU na úrovni členů (VVEU)29. Jakmile byl text schválen i zde, stal se závazným pro všechny členy státní správy. To v praxi znamená, že zavazuje všechny členy vlády, aby se touto pozicí řídili. Dalším rozdílem je, že u dokumentů typu RP se posuzuje stupeň významu pro stát. V případě, kdy je téma označeno jako národní priorita, jsou do procesu povinně přizváni sociální a ekonomičtí partneři prostřednictvím tripartity (ibidem 2015). Zde šlo spíše o konzultaci problematiky s těmito aktéry a výměnu názorů. Na půdě tripartity neprobíhá žádný formální schvalovací proces. Jakmile byla RP schválená na úrovni VV-EU, bylo možné, aby k ní parlamentní tělesa, tedy Poslanecká sněmovna (PS) a Senát Parlamentu České republiky (Senát), zaujala svá stanoviska. Tato stanoviska tedy byla přijímána až ve chvíli, kdy je RP hotová (ibidem 2015) Jak zjistíme v třetí dílčí části a jak již naznačil úvod této práce, Vláda ČR v průběhu vyjednávání provedla aktualizaci své RP. Vypracování aktualizace RP provázela i oficiální schůze 30 se zástupci průmyslu, stavebních firem a sektoru energetiky. Zde byly konzultovány důvody, proč ČR plánovala aktualizovat svou pozici (Sádlo 2015). Detailně se situaci věnujeme později a pro tuto chvíli je důležité, že formální procesy byly shodné s těmi, které předcházely vypracování původní pozice a že v nich sehrávali roli totožní aktéři (ibidem 2015). Od doby vypracování první RP nicméně došlo k reorganizaci MPO, a proto zde předkládáme obrázek zachycující tehdy platnou organizační strukturu.

                                                                                                                28

Specifikem Rámce 2030 je, že do něj významněji vstupovali i jednotlivci v rámci Vlády ČR. Dle Daňhelky byl v připomínkovém řízení velmi aktivní státní tajemník pro evropské záležitosti T. Prouza, který je předsedou PV-EU. (Daňhelka 2015, Vláda ČR 2015c). 29 VV-EU se podílí na formulaci zájmů ČR ve vztahu k EU a na definování pozice ČR k zásadním otázkám, které jsou projednávány v institucích EU (Vláda ČR 2015c). 30 Zápis z tohoto setkání bohužel neexistuje

   

42  

Obrázek č. 8: Schvalovací proces aktualizované verze RP

MPO   • Podnět  k   akci  

EK  

• Návrh  textu   • Sekce  energetiky,  Oddělení   strategie  a  mezinárodní   spolupráce  v  energetice,  ve   spolupráci  s  MŽP   • Dílčí  schvalovací  proces   • Vnitrorezortní  řízení,  RKS  

• Dílčí  schvalovací   proces   • PV-­‐EU   • Finální   schvalovací   proces   • VV-­‐EU  

Úřad  vlády  

*Organizační struktura platná k datu vypracování 2. RP

Zdroj: Sádlo 2015, vlastní zpracování 3.1.3. Dílčí závěry: Přímo zapojení aktéři Z výše zmíněného můžeme vyvodit několik závěrů. Teoretický rámec hovoří o několika typech relevantních aktérů. Pro připomenutí jde o Vládu ČR a zejména MPO, MŽP, Úřad Vlády, dále pak parlamentní tělesa, politické strany, zájmové skupiny a nátlakové skupiny. Pokud analyzujeme skutečné formální procedury, je zřejmé, že hráči, kteří se přímo podíleli na tvorbě pozice ČR byli pouze někteří z nich. Z rozboru postupů při vzniku dokumentů reprezentujících pozici ČR vyplynulo, že jsou to souhrnně vládní instituce, které sehrávají zásadní roli a jde zejména o MPO, MŽP a jejich relevantní odbory a oddělení, Úřad vlády ČR a konkrétně výbory PV-UV, VV-UV. Formálních procedur se účastnily i zájmové skupiny, zejména skrze tripartitní vyjednávání. Členové tripartity by tedy měli mít větší možnost ovlivnit proces tvorby pozice ČR. To potvrdil i rozhovor na SPČR v rámci výzkumu, kde zaznělo, že „největší výhodou je, že je (SPČR pozn. aut.) členem tripartity. Lobbing... ...se uskutečňuje poměrně lépe, protože je to medializované, vláda to bere vážně“ (Rousek 2015). Lepší vyjednávací pozice ostatně plyne i z toho, že členové tripartity jsou největšími a nejvýznamnějšími skupinami hájící partikulární zájmy v českém prostředí (ibidem 2015). Z toho nám vyplývá, že zejména SPČR a KZPS by měli mít možnost tvorbu pozice ČR ovlivnit. S reprezentanty zájmových skupin (nejen tripartitních) byla navíc organizována i oficiální diskusní setkání. Vidíme tedy, že pozice ČR nevznikala pouze uvnitř    

43  

vládních institucí „za zavřenými dveřmi“, ale byla aktivně konzultována s významnými zástupci českých nevládních organizací. Na druhou stranu, roli nátlakových skupin pro tuto chvíli nejsme schopni dostatečně obsáhnout. Je možné, že jejich zástupci byli přizváni na oficiální jednání, avšak pro toto tvrzení není podložené skrze nedostatek informací. Při pohledu na další relevantní aktéry vidíme, že role parlamentních těles je diskutabilní. Z procesu je patrné, že PS a Senát do tvorby Národního příspěvku a RP nijak nezasahovaly. Parlament se sice k RP vyjadřuje, ale až ve chvíli, kdy je tato Vládou ČR schválena31. To jej staví na pomyslnou druhou kolej z hlediska významu pro výzkum, jelikož do tvorby Národního příspěvku a RP nezasáhli. Skrze to spokojíme se s tvrzením, že tato tělesa mohou následně mít určitý vliv na výslednou podobu mandátů a instrukcí32, ale jejich pozice dále zkoumány nebudou (i proto, že mandáty a instrukce nejsou předmětem této práce). Z hlediska významu si na tom politické strany stojí podobně. Jejich přímý vliv se nepotvrdil a je možné pouze spekulovat o míře nepřímého vlivu33. Rozhovory navíc nepotvrdily, že by parlamentní tělesa či politické strany měly v procesu tvorby Národního příspěvku a RP obecně sehrát nějakou důležitou roli (Sádlo 2015, Daňhelka 2015). Obrázek č. 9: Aktéři formálně zapojeni do tvorby Národního příspěvku a RP

Vláda   ČR  

Zájmové   skupiny   Národní   přispěvek  

Vláda   ČR   Rámcová   pozice  

  Zdroj:  vlastní  zpracování                                                                                                                     31

„Parlament k tomu vydává stanovisko, ale není to závazné. Je třeba to chápat tak, že ta Rámcová pozice je pozice vlády, protože je schválena vládním výborem pro EU“ (Sádlo 2015). 32 Rozhovor na MŽP potvrzuje, že se rezort stanovisky zabývá. Při přijímání instrukcí na různá jednání se bere ohled na stanoviska PS a Senátu (Daňhelka 2015) 33 Bylo by zajímavé analyzovat vliv stranické příslušnosti na výsledné chování jednotlivých vládních těles (ideálně se nabízí střet MŽP a MPO). V rámci rozsahu a zaměření této práce pro takový dílčí výzkum nicméně není prostor.

   

44  

Cílem této části bylo blíže představit formální postupy, které provází tvorbu dokumentů ztělesňujících pozici ČR. Dá se říci, že vypracování národního příspěvku předcházely kroky výhradně uvnitř Vlády ČR. V případě RP a její aktualizace do formálních

procedur

vstupovaly

zejména

zájmové

skupiny

prostřednictvím

tripartitních jednání či oficiálních setkání.

3.2. Vývoj pozice ČR v čase Následuje analýza vzájemné interakce domácího a mezinárodního prostředí. Zkoumáme zde, jak se pozice ČR ve vymezeném období formovala a vyvíjela. V tuto chvíli již známe formální procedury při tvorbě pozice ČR a nyní nám jde o to zachytit vývoj pozice ČR z hlediska vzájemného střetu domácích a mezinárodních vlivů v souladu s dvoustupňovou hrou a aktéry vymezenými v teoretické části. Důležitým prvkem této části je, že neuvažujeme pouze formální procedury, ale věnujeme se i neformální interakci. Dílčí pozice se snažíme uskupovat do charakteristických názorových linií napříč relevantními skupinami aktérů, aby bylo možno vypíchnout hlavní názorové linie se kterými se Vláda ČR při tvorbě pozice ČR střetávala. Tuto část dělíme do tří pracovních období a každé z nich je spojeno s vydáním dokumentu reprezentujícího pozici ČR. Díky tomu budeme schopni zachytit proměnu v dílčích pozicích jednotlivých aktérů a v pozici ČR. 3.2.1. Národní příspěvek Celý proces začal zveřejněním Zelené knihy34. Ta byla vydána dne 27. 3. 2013 a v návaznosti na ni běžela veřejná konzultace. Během této doby mohly státy a široká veřejnost zaslat své příspěvky k otázkám, které dokument pokládal. Dle EK bylo totiž třeba posoudit, jaké cíle nejlépe, nejsnáze a efektivně nasměrují energetickou politiku a politiku v oblasti klimatu do roku 2030“ (EK 2013a: 7). Otázky se týkaly druhu, povahy, úrovně cílů a jejich vzájemného propojení. EK se zde ptala, zda by tyto cíle měly být na evropské, vnitrostátní, odvětvové úrovni a zda by měly být právně závazné35. Posláním Zelené knihy tedy bylo otevřít diskusi a získat informace od veřejnosti a států, které by EK následně mohla zohlednit v návazných krocích. Již víme, že ČR svůj NP vypracovala a formální procesy jeho tvorby známe z kapitoly                                                                                                                 34 Zelené knihy slouží k popsání stávajícího stavu určité problematiky. Navrhují, jak situaci řešit. Jejich cílem je nastartovat veřejnou diskusi o konkrétních tématech a záměrech EK ještě před zveřejněním návrhů konkrétní směrnice či jiné direktivy. Do veřejné konzultace má právo vstoupit kdokoliv (Euroskop 2015) 35 takové rozdělení je základem pro námi nastavené proměnné

   

45  

č.3.1. Z těchto procedur je patrné, že probíhají výhradně uvnitř vládních institucí a možný prostor pro ovlivnění pozice ČR se otevírá pouze na neformální rovině. Z textu výše je navíc patrné, že zájmové i nátlakové skupiny měly možnost se k tématu Rámce 2030 ve veřejné konzultaci přímo vyjádřit prostřednictvím svého vlastního příspěvku. Obrázek č. 10: Zelená kniha a principy veřejné konzultace

EK  

Zelená  kniha   individ uální  p říspěvk y  

Státy,   stakeholdeři,   veřejnost  

Zdroj: vlastní zpracování Bude zajímavé sledovat, zda tyto skupiny kromě přímé interakce s EK vyvinuly úsilí k prosazení svých zájmů i na domácí úrovni. Nejprve představíme dílčí pozice jednotlivých aktérů a pozici ČR. Začneme s mezinárodní úrovní. Formální procedury poměrně logicky potvrdily, že zde pozice ČR nebyla nijak formálně koordinována a vypracování NP probíhalo výhradně na území ČR. Odhalení nálad v Evropě je přesto velmi důležitým prvkem výzkumu. Celý proces na úrovni EU totiž směřoval k dohodě na finální podobě Rámce 2030, což nutně v průběhu času znamenalo výměnu názorů na mezinárodní úrovni, střet zájmů jednotlivých států a snahu o dosažení kompromisu. Pozice EK Cíle pro Rámec 2030 měly respektovat zkušenosti nabyté z provádění stávajícího rámce (Balíček 202036), mezinárodní vývoj a již stanovené dlouhodobější cíle. Podle dokumentů stanovujících tyto cíle by v roce 2030 mělo dojít k 40% snížení                                                                                                                 36

U EE byl připomínán stanovený právně nezávazný 20% cíl zvýšení EE do 2020, a závazný legislativní rámec v podobě směrnice o EE, O ekodesignu, O energetických štítcích a O energetické náročnosti budov. EK nicméně připustila, že EU za současných mechanismů nebyla na cestě k splnění stanoveného cíle pro EE do roku 2020 (EK 2013a: 5-6). Poměrně zajímavým momentem ZK 2030 bylo připuštění možného rozkolu mezi jednotlivými cíli. I když se mají vzájemně podporovat, mohou jít i proti sobě. Navýšení EE nad očekávání a vyšší než očekávaný podíl OZE může negativně ovlivnit systém ETS, který je tradičně hlavním nástrojem v boji proti změně klimatu (EK 2013a: 7).

   

46  

emisí a 30% podílu OZE, aby EU byla na cestě k plnění svých dlouhodobých klimatických vizí. Pro výzkum je důležité, že EK v tomto dokumentu nijak nespecifikovala vhodnou povahu cíle pro EE. Pouze bylo poukazováno na potřebu zvýšení EE (EK 2013a: 1-3). Pozici EK proto v tuto chvíli není možno jasně identifikovat. I když bylo zřejmé jednoznačně pozitivní vnímání EE (významné dlouhodobé úspory a další benefity spojené se s snižováním spotřeby energií), o možné podobě cíle se nehovořilo (EK 2013a: 11). To mohlo být způsobeno jednak skutečností, že v době vydání Zelené knihy byly právně závazné normy věnované EE teprve nedávno schválené a nebyla jasná jejich funkčnost. Navíc, Zelená kniha slouží spíše k otevření diskuse než k prezentaci konkrétních návrhů. Pozice členských států Při hodnocení nálad v Evropě vycházíme z výsledků veřejné konzultace, které po jejím konci EK zveřejnila. Pro představu, do této diskuse přispělo 550 entit37 ze 14 členských států. Účastníci se obecně shodli na tom, že je třeba postoupit dál v boji proti změně klimatu. Názory ohledně přístupu, cílů a nástrojů k jejich plnění se nicméně zásadně lišily. Pokud se zaměříme na vymezení specifických nálad mezi členskými státy, situace byla následující: Kromě Polska se všechny státy shodly na potřebě cíle pro emise. V oblasti EE byly názory rozmanitější. Dánsko a Portugalsko vyjádřily podporu, ostatní státy si podporu tohoto cíle podmiňovaly vypracováním dopadové analýzy (např. Litva). Francie byla pro evropský cíl a Finsko se vyslovilo pro nezávazný cíl. Rakousko a Kypr žádaly odložit jednání o cíli pro EE po roce 2014. Naopak ČR a Velká Británie se přímo vyslovily proti cíli (EK 2013b: 1-2). Je tedy zřejmé, že v oblasti EE existovala značná názorová rozmanitost a nelze hovořit o vzniku aliance států prosazující specifický názor v této oblasti. Pozice členských států se tedy pohybovaly na všech škálách, které proměnná dílčí pozice může nabýt a proto je dílčí pozice skupiny členské státy nejednoznačná. Při pohledu na diskusní platformy, na kterých by se pozice členských států mohly střetávat nesledujeme žádnou zásadní aktivitu. V tomto období se sice konal summit ER věnovaný energetice, ale primárně implementaci stávajících opatření                                                                                                                 37

Zajímavé zhodnocení postojů zástupců firem a veřejnosti. Opět panovala shoda na potřebě cíle pro emise. Část zájmových skupin - (energeticky náročný) průmysl a sektor energetiky se k cílům pro OZE a EE stavěla skepticky, zatímco organizace a firmy v oblasti nízkouhlíkových technologií je vnímaly pozitivně. Na druhou stranu, nátlakové skupiny by si přály všechny cíle ambiciózní a závazné. Předpokládáme, že podobná situace bude i na úrovni ČR (EK 2013b: 3-4).

   

47  

stanovených v Balíčku 2020. ER ve svých závěrech pouze vzala na vědomí existenci Zelené knihy a oznámila, že se tématu bude věnovat na summitu zaměřeném na energetiku v březnu 2014, tedy až v období, kdy bude již zveřejněno konkrétní znění návrhu Rámce 2030 (ER 2013: 3). Jednání Rady pro toto období bohužel nejsou dohledatelná38. Nepředpokládáme však, že by v tuto chvíli mohla mít vliv na pozici ČR, a to skrze nízkou účast členských států ve veřejné konzultaci, což značí nízkou míru zájmu o Rámec 2030 pro tuto chvíli. Závěry ER Rámec 2030 taktéž nijak neřešily, což naznačuje, že toto téma nebylo zásadní ani na nižších úrovních jednání mezi členskými státy. Z hlediska regionální spolupráce byla důležitá dohoda39 zemí V4, Bulharska a Rumunska o spolupráci na společné pozici k Rámci 2030 (V4 2013: 3). Tato spolupráce je známá jako jednání zemí Visegrádské skupiny v rozšířeném formátu (V4+). Dopady dohody se projevily až v následujícím období. Jak navíc vyplývá z rozhovorů na MPO, jednání na mezinárodní úrovni v tuto chvíli na pozici ČR neměla žádný vliv (Sádlo 2015). Nyní se podíváme na nálady na domácí úrovni. Teoretický rámec nám vymezil několik skupin aktérů, kteří mohou mít vliv na formování pozice ČR. Pro připomenutí jde o zájmové skupiny a nátlakové organizace. Zatímco zájmové skupiny jsou formovány skrze prosazování ekonomických zájmů, nátlakové skupiny hájí zájmy ideologické povahy.   Pozice zájmových, nátlakových skupin a velkých podniků V této části vycházíme z příspěvků, které byly zaslány do veřejné konzultace. Vzhledem k tomu, že svůj příspěvek mohl zaslat každý, očekáváme, že své pozice zaslali právě ti aktéři, u kterých se předpokládá i snaha o interakci s vládou. Počet příspěvků z českého prostředí byl zanedbatelný a při jejich analýze se potvrzuje předpoklad, že o téma Rámce 2030 se v této chvíli zajímali především velcí průmysloví a energetičtí hráči. Svůj příspěvek k Zelené knize zaslalo například Teplárenské sdružení ČR, Sdružení velkých spotřebitelů energie a společnost ČEZ. Pokud si jednotlivé dílčí pozice shrneme, můžeme sledovat podobný úhel pohledu na ideální podobu Rámce 2030. U zájmových skupin a velkých podniků byla patrná obava ze ztráty konkurenceschopnosti a růstu cen energií. Jinými slovy jim šlo o to,                                                                                                                 38

Záznamy jednání Rady (zejména ENV a TTE) na nových webových stránkách dostupné až od počátku roku 2014 39 Že taková spolupráce není nic nového potvrzuje i výroční zpráva z českého předsednictví z roku 2012 (MZV 2012).

   

48  

aby se nezvyšovaly provozní náklady v důsledku nepřiměřené environmentální regulace (viz. SVSE 2013). Charakteristickým názorem těchto aktérů bylo, že jednotlivé cíle pro emise, OZE a EE jdou proti sobě namísto toho, aby se vzájemně podporovaly, čímž se vzájemně podkopávají40. Podle ČEZ a TSČR by měl po roce 2020 být pouze cíl pro emise, a to na úrovni EU (ČEZ 2013:1-2, TSČR 2013: 3). Pozice těchto aktérů tedy byla jasně proti zahrnutí cíle pro EE do Rámce 2030. V opozici k názoru zájmových skupin byl názor nátlakových skupin, což reprezentuje pozice neziskové organizace Centrum pro dopravu a energetiku, která požadovala ambiciózní závazné cíle na národní úrovni pro všechny cíle (CDE 2013: 2-3). Bohužel, jiné příspěvky z českého prostředí nebyly zaznamenány. Pozice ČR  

ČR v národním příspěvku podporovala pouze jeden cíl, a to redukci emisí.

Podle autora příspěvku bylo ze zkušenosti z Balíčku 2020 patrné, že více cílů nebo nástrojů k jejich dosažení působí protichůdně a tyto cíle se navzájem „kanibalizují“. Systémy podpor pro OZE a EE údajně negativně ovlivňují plnění cíle pro emise, jelikož plnění obou má za výsledek snižování produkce emisí. To negativně ovlivňuje poptávku po emisních povolenkách v systému EU-ETS, čímž dochází k snižování jejich ceny 41 . Vzniklá situace vede k nižším investicím do nízkouhlíkových technologií a může vést k zvyšování cen elektřiny v budoucích letech. Prioritou by totiž měla být právě stabilizace ceny uhlíku. Výnosy z dražby povolenek v EU-ETS by totiž dle Národního příspěvku mohly poskytovat finanční prostředky pro státní programy na podporu EE (MPO 2013: 1-7). V ČR je totiž „... alespoň polovina výnosů zpětně investována do programů na podporu EE....“ (ibidem 2013: 10). Obecně pak byl kladen důraz na technologickou neutralitu, cenovou efektivitu, udržitelnost, konkurenceschopnost a na zajištění bezpečnosti dodávek. Podle Národního příspěvku by měly být respektovány specifické podmínky každého                                                                                                                 40

V českém prostředí se lze v diskusích často setkat s pojmem „kanibalizace“, tedy vzájemná protichůdnost jednotlivých cílů. 41 EU ETS je založen na myšlence cenově-efektivního snižování emisí. Systém je založen na principu obchodování s povolenkami v rámci lineárně se snižujícího množství těchto povolenek v oběhu (tzv. Cap-and-trade systém). Provozovatelé zařízení zahrnutých do EU ETS se rozhodnou, zda je vyjde lépe investovat do modernizace svého provozu či si na trhu nakoupit dostatečné množství povolenek k pokrytí vlastních emisí, aby se vyhnuli pokutě. Aby EU ETS fungoval, a motivoval k investicím je třeba dostatečně vysoké ceny povolenky, jejíž hodnota je založena dána bilancí nabídky a poptávky po povolenkách (EK 2015) Zavádění bezemisních zdrojů energie a snižování spotřeby energie znamená nižší poptávku po povolenkách, čímž jejich hodnota klesá a oslabuje smysluplnost hlavního nástroje EU v boji proti KZ.

   

49  

členského státu, suverenita volby energetického mixu a využití energetických zdrojů. Zároveň by měl být respektován i vývoj mimo EU. Zavádění závazného cíle pro OZE a EE by mohlo závažně ohrozit konkurenceschopnost evropského průmyslu, pokud nebudou podobná opatření přijata i v jiných zemích (ibidem 2013a: 1-5) Z charakteru zde popsaného Národního příspěvku je jasně patrné, že pozice ČR byla cíl pro EE nezahrnovat a rozhovor na MPO potvrdil výše zmíněné teze (Sádlo 2015). Dílčí závěry Nezdá se, že by byl vydání Zelené knihy přikládán nějaký zásadní význam. Na mezinárodní úrovni se k Zelené knize se vyjádřilo pouze několik států. Z toho vyplývá, že Zelená kniha nebyla na úrovni členských států považována za významný dokument a vysoce pravděpodobně ani nebyla tématem k diskusi na úrovni Rady. Navíc, vidíme, že mezi jednotlivými členskými státy panovala názorová roztříštěnost a nešlo sledovat formování skupiny států prosazujících tu či onu variantu cíle pro EE, a proto v tuto chvíli neočekáváme nějaký zásadní tlak z mezinárodního prostředí na směřování pozice ČR, jelikož pozice států byla nejednoznačná. Veřejné konzultace se navíc neúčastnili někteří významní hráči, například Německo (EK 2013b). Z množství zaslaných příspěvků z českého území taktéž není patrné, že by byla Zelená kniha velkým tématem. Pokud zhodnotíme jednotlivé pozice, vidíme totožný charakter pozice ČR a pozic zájmových skupin (a velkých podniků) – tedy nezahrnovat cíl EE do rámce 2030. Je zde zajímavé sledovat, že energeticky náročný průmysl, sektor energetiky a Vláda ČR používali totožné argumenty pro obhájení své pozice. Z analýzy zaslaných příspěvků je navíc patrné, že se Rámci 2030 v tuto chvíli nevěnoval žádný člen tripartity42. Bylo zjištěno, že zájmové skupiny zapojené do veřejné konzultace byly pro tuto chvíli ve svém názoru jednotné. V názorové opozici vůči většinovému názoru v ČR byly pozice nátlakových skupin na opačné straně názorového spektra. Zde třeba dodat, že nízký počet příspěvků v této fázi omezuje výpovědní hodnotu tohoto tvrzení. Není navíc prokázáno, že by se tyto zájmové či nátlakové skupiny snažily prosadit své zájmy do Národního příspěvku, což blíže rozvádí následující řádky.                                                                                                                 42

Můžeme brát v úvahu, že SPČR se do veřejné konzultace zapojil prostřednictvím Businesseurope, které sdružuje významné zaměstnavatelské svazy v Evropě a jehož je SPČR členem. To pro práci není relevantní, jelikož nás prosazování zájmu směrem k EK nezajímá a směrodatné pro nás je, že SPČR sám nevyvinul žádnou aktivitu k prosazení svého zájmu. To potvrdil i rozhovor na SPČR (BE 2013a, Rousek 2015).

   

50  

Nabízí se tvrzení, že pozice ČR může být do značné míry determinována pozicemi významných průmyslových a energetických hráčů. To však dle autora Národního příspěvku neodpovídá realitě. Při psaní textu příspěvku se podle něj vycházelo z dlouhodobých pozic k tématům43. Zájmové skupiny podle něj při psaní Národního příspěvku do procesu nijak nezasahovaly a „v momentě, kdy do toho někdo chtěl přispět, tak do toho vstoupil prostřednictvím svého příspěvku a ten zaslal Komisi. Určitě to nebylo tak, že by... ...někdo vyvíjel nátlak“ (Sádlo 2015). To potvrzuje i rozhovor na SPČR. Podle Rouska je na SPČR diskuze, zda se do diskuze zapojovat již na úrovni zelených knih. SPČR podle něj směřování svého zájmu soustředí až na období zveřejnění rozhodujících dokumentů (Rousek 2015). Postoj nejvýznamnější české zájmové skupiny může naznačovat, že podobnou strategii volily i ostatní zájmové skupiny a význam neformálních vlivů je v této fázi mizivý. Z analýzy formálních procedur víme, že při psaní NP nedocházelo ke koordinaci na mezinárodní úrovni a rozhovor na MPO a MŽP potvrdil, že ke koordinaci nedocházelo ani jinými cestami (Sádlo 2015, Daňhelka 2015). Přesto je dobré zmínit rodící se regionální spolupráci skrze jednání zemí V4+ ke které se přidalo i Chorvatsko. Cílem měl být společný postoj k Rámci 2030. Pro tuto chvíli tedy můžeme tvrdit, že pozice ČR reprezentovaná v Národním příspěvku vznikala v reakci na impuls z mezinárodního prostředí (impuls od EK v podobě Zelené knihy), ale nebyla výsledkem střetu zájmů na domácí úrovni. To naznačuje rozhovor na MPO, SPČR a Šanci pro budovy. Výsledná podoba textu Národního příspěvku tedy byla výstupem formálních schvalovacích procedur uvnitř vlády a určité formy „cesty závislosti“ (path dependence), jelikož text vychází výhradně z dlouhodobě hájených pozic.

                                                                                                                43

Tyto pozice podle něj vychází ze základních pilířů bezpečnosti, udržitelnosti, konkurenceschopnosti s tím, že nejdůležitějším dlouhodobým cílem je zabezpečení energetického systému skrze zajištění bezpečných a nepřerušovaných dodávek energií.

   

51  

Obrázek č. 11: Veřejná konzultace a pozice relevantních aktérů k cíli pro EE

Příspěvky   zájmových   skupin  

Příspěvky   nátlakových   skupin   • závazný  

• nezahrnovat  

Národní   příspěvek  ČR   • nezahrnovat  

Příspěvky   členských   států   • nejednozančné  

EK:  Zelená   kniha  -­‐   veřejná   konzultace  

EK  -­‐  Zelená   kniha   • nejednoznačné  

Dlouhodobé   zájmy  ČR   *stav platný k datu vypracování Národního příspěvku. Zahrnuty pouze prokázané vlivy na pozici ČR

Zdroj: vlastní zpracování Díky tomu lze tvrdit, že veřejná konzultace byla pouze dialogem mezi EK na jedné straně a členskými státy, zástupci firem a veřejností na straně druhé. Žádná koordinace názorů, alespoň v případě ČR, zjištěna nebyla a míra obecného (ne)zájmu naznačuje, že k ní skutečně nedocházelo. Následuje druhá pracovní část, ve které se zaměříme na Sdělení EK k Rámci 2030 a následný vývoj na domácí i mezinárodní úrovni. 3.2.2. Rámcová pozice Dne 22.1.2014 zveřejnila EK sdělení s názvem Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020-2030 (Sdělení). V návaznosti na tento dokument vypracovala ČR svou RP. Její význam je z hlediska vyjednávání na unijní úrovni zásadní. Jak již víme, slouží jako výchozí dokument pro veškeré mandáty a instrukce na jednáních Rady a ER. Formálním schvalovacím procedurám při zpracování RP jsme se již věnovali v kapitole č. 3.1 a víme, že se na její podobě formálně podílí i zájmové skupiny. Zde se na situaci podíváme v širších souvislostech. I nyní posoudíme jednotlivé dílčí pozice na domácí i mezinárodní úrovni a poté se podíváme na pozici ČR. Opět začneme na mezinárodní úrovni.    

52  

Pozice EK Podle EK panovala široká shoda na cíli pro emise, ale ne na jeho výši a ohledně dalších cílů byly patrné rozdílné názory (EK 2014b: 4). EK ve sdělení dále předeslala, že ze studie dopadů, která byla zveřejněna společně se Sdělením bylo patrné, že cíl pro emise sám o sobě nákladově efektivně povede k zavádění OZE a EE v období do roku 2030 (viz. EK 2014c). V dokumentu byly nicméně navrženy pouze dva cíle. Navrhovaný cíl 40% snížení emisí v EU-ETS sektorech i mimo ně podle EK povede k nárůstu podílu OZE o 27% do roku 2030. K naplnění tohoto cíle bude prý navíc potřeba zhruba 25% zvýšení EE ve stejném období. Z toho důvodu EK navrhla evropský cíl pro OZE ve výši 27%. Cíl EE nicméně navrhnut nebyl s tím, že se mu bude věnovat přezkumu EED naplánovanému na polovinu roku 2014 (EK 2014b: 56,8). Přesto je z vyznění dokumentu zřejmé, že EE měla pro EK velký význam, zejména při snižování provozních nákladů. Ty jsou v Evropě vyšší než v konkurenčních ekonomikách (např. USA) a snižování spotřeby energií by tak tuto nevýhodu mohlo kompenzovat (EK 2014b: 11-12). EK tedy pro tuto chvíli nechala situaci ohledně cíle pro EE otevřenou s tím, že svou pozici bude blíže specifikovat až po přezkumu EED, což odpovídá pozici vyčkat s cílem pro EE. Pozice členských států Pro představu, RP byla schválena 10. 3. 2014, tedy dva měsíce po vydání Sdělení. Můžeme potvrdit, že během tohoto období docházelo k percepci názorů z mezinárodního prostředí, což se mohlo projevit i na výsledné podobě RP. Že ČR pozici ostatních států tehdy vnímala potvrzují jednak instrukce na jednání pracovních skupin Rady zaslané zdrojem blízkým MŽP, který si nepřál být jmenován (MŽP 2014). Můžeme říci, že v této době 44 v Evropě existovaly dva obecné názorové proudy k Rámci 2030. První skupina států prosazovala ambiciózní přístup k Rámci 2030 a konkrétně šlo o Dánsko, Švédsko, Německo, Itálii, Irsko, Nizozemí a Portugalsko. Druhá skupina upřednostňovala realistický a pragmatický přístup, který bude navázaný na výsledky jednání o globální klimatické dohodě v Paříži. Mezi tyto státy můžeme zařadit Polsko, Rumunsko, Slovensko a Česko. Nálady v Evropě                                                                                                                 44

Postoje států k únoru 2014. Identifikovány v instrukcích na jednání pracovní skupiny pro životní prostředí. Vycházelo se z pozic deklarovaných na předchozím jednání Coreperu (MŽP 2014a: 3).

   

53  

nicméně nebyly nijak blíže specifikovány a jde o holistický přístup k Rámci 2030, ne k jeho dílčím cílům (MŽP 2014: 3). Obrázek č. 12: Obecný postoj členských států EU k Rámci 2030

Ambiciózní  přístup   • DK,  SE,  DE,  IT,  IE,  NL,   PT  

Pragmatický  a   realistický  přístup   • PL,  RO,  SK,  CZ,  BG  

*stav platný k únoru 2014

Zdroj: MŽP 2014, WC 2015, vlastní zpracování To, že ČR byla v tuto chvíli citlivá na vnější podněty podporuje i struktura RP, která se v bodě 7 přímo věnuje pozici členských států (MPO 2014b: 15). Bylo potvrzeno, že téma Rámce 2030 bylo v Radě diskutováno na různých úrovních a zejména na pracovních skupinách pro životní prostředí a pro energetiku. Rámci 2030 se Rada věnovala i na expertní úrovni a konkrétně na Radě pro konkurenceschopnost, ENV a na TTE. Ekonomické aspekty byly diskutovány na Radě ECOFIN (MPO 2014b: 1-2). Všechny výše zmíněné komunikační platformy představují styčný bod mezi pozicí ČR a vnějším prostředím v rámci formálních jednání. Při hodnocení nálad v Evropě v oblasti EE na jednu stranu nebyla zjištěna existence aliance států prosazujících cíl pro EE (na rozdíl od cíle pro OZE a emise, kde se taková aliance utvořila). Tento stav může být do značné míry způsoben tím, že cíl pro EE zkrátka nebyl v Evropě dobovým tématem, i protože EK samotná navrhovala vyčkat s cílem pro EE na pozdější období. To v důsledku státy nijak    

54  

nenutilo se k cíli pro EE vyjadřovat. RP situaci shrnuje tím, že „k energetické účinnosti se zatím ČS staví spíše opatrně a žádají vyjasnění plánů EK ve vztahu k revizi platné Směrnice (EED pozn. aut.)“ (ibidem 2014c: 15). Na druhou stranu je třeba brát v úvahu regionální nálady a zejména formát V4+. Tehdejší maďarské předsednictví navázalo na koordinaci postupů ve vyjednávání a bylo připravováno společné prohlášení států V4+ (pro zajištění lepší vyjednávací pozice v Radě a ER). Společné prohlášení bylo sice zveřejněné až v období, které tato práce nezahrnuje, ale vodítko k dobovým náladám dobře poskytuje únorové společné prohlášení ministrů zodpovědných za klimatickou politiku. Zde ČR, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko společně prohlásily, že není potřeba žádný právně závazný cíl pro OZE či EE (V4+ 2014a: 2). To koresponduje i s RP. Ta deklaruje, že V4 vyjádřila jasnou podporu cíli pro emise a „ostražitost“ nad cílem pro OZE a EE. (MPO 2014c: 17-18). Pozice okolních států v rámci V4+ se proto v tomto období dá chápat na pomezí mezi nezahrnovat cíl pro EE a nejednoznačné. Nemáme totiž jasně potvrzeno, že by cíl pro EE neměl být zahrnut v žádné podobě, třeba té nezávazné. Pozice nadnárodních zájmových a nátlakových skupin Předtím, než se podíváme na situaci na domácí úrovni, je nutné věnovat určitou pozornost i jevu, který teoretická část nepředpokládá. Doposud jsme operovali s tím, že pouze domácí zájmové a nátlakové skupiny mohou vyvíjet tlak na pozici ČR. Ve výzkumu nicméně sledujeme i europeizaci zájmových a nátlakových skupin. Jde o sdružování se v nadnárodní celky za účelem zlepšení vyjednávací pozice. Již v předchozím pracovním období (Národní příspěvek) bylo zjištěno, že tyto nadnárodní skupiny uplatňují svůj vliv směrem na úroveň EU, tedy směrem k unijním institucím. Nyní zjišťujeme, že nadnárodní organizace svou pozornost směřovaly i směrem k členským státům. Z následujících příkladů je patrné, že nejde o homogenní skupinu, a že existovaly významné rozdíly v jednotlivých pozicích. Zmiňujeme charakteristické pozice nejvýznamnějších hráčů na evropské úrovni. Stavební firmy v oblasti nízkouhlíkových technologií podporovaly ambiciózní cíl pro EE a za všechny lze zmínit European Industrial Insulation Foundation 45 , podle které „EE musí být základním pilířem Rámce 2030“ (EIFF 2014: 1). Za evropský průmysl zmiňujeme stanovisko Businesseurope, které požadovalo stanovení pouze jednoho                                                                                                                 45

I přes to, že jde o neziskovou organizaci, svou podstatou spadá do zájmových skupin vzhledem k tomu, že hájí ekonomické zájmy svých členů.

   

55  

cíle pro emise (BE 2014: 1). To koresponduje s názorem evropských energetik. Tzv. „Magrittova skupina“ sdružující nejvýznamnější energetické hráče Evropy46, a jejímž členem je i společnost ČEZ, hned po vydání sdělení oznámila, že podporuje pouze jeden emisní cíl. Jejich dlouhodobým cílem je totiž stabilizace trhu s uhlíkem v rámci EU-ETS (Magritte 2014). Europeizace probíhala i u nátlakových skupin. Vhodným příkladem je evropské křídlo 47 organizace Friends of Earth. Ti v době po zveřejnění návrhu požadovali tři závazné cíle a konkrétně 60% redukci emisí, 50% zvýšení EE a navýšení podílu OZE na 45% do roku 2030 (FOEE 2014). Nátlakové skupiny reagovaly i na regionální dění, což dokazuje otevřený dopis organizace Health care without harm Europe zemím V4+ v návaznosti na jejich únorové prohlášení. V dopise jednotlivým vládám požadovala závazné cíle 55% pro emise, 45% pro OZE a 40% pro EE (HCWHE 2014). Cílem výše zmíněného bylo upozornit na skutečnost, že nejen národní zájmové a nátlakové skupiny definovaly a prosazovaly své zájmy směrem k Vládě ČR. Platí, že nadnárodní entity směřují svůj zájem primárně na úroveň EU, protože právě zde padají finální rozhodnutí. Pokud by prezentaci svého zájmu směřovaly pouze na tuto úroveň, pro výzkum by nebyly relevantními48. Z rozhovorů na MPO a SPČR nicméně vyplynulo, že nadnárodní zájmové/nátlakové skupiny v této fázi, na rozdíl od veřejné konzultace, směřovaly svou pozornost i na úroveň vlád jednotlivých členských států, ČR nevyjímaje (Sádlo 2015, Rousek 2015). Víme, že těmto dílčím pozicím byla věnována určitá míra pozornosti, ale neznáme přesný výčet organizací, které své příspěvky zaslaly. To však nepředstavuje zásadní problém. Spíše než konkrétní vyznění dílčích pozic a konkrétní seznam organizací je totiž zajímavé sledovat, že zájmové a nátlakové skupiny využívají k prosazení svých cílů i mezinárodních entit. Vidíme navíc, že jejich zájmy jsou různorodé a že k prezentaci

                                                                                                                46

Iniciativa vznikla v květnu roku 2013 a sdružuje 10 velkých energetických firem. Ty dohromady vlastní polovinu evropské výrobní kapacity a přes 30% kapacity pro výrobu elektřiny z OZE. S iniciativou přišel Enel, Eni, E. ON, Gas Natural Fenosa, GasTerra, GDF Suez, Iberdola, RWE. K iniciativě se později připojil Vattenfall a také společnost ČEZ. Již od svého založení prosazují pouze jeden cíl, a to cíl pro EE (Euractiv 2013). 47 Největší síť ekologických organizací v Evropě. Sdružuje přes 30 národních organizací a tisíce lokálních organizací (FOEE 2015). 48 Nadnárodní zájmové organizace se vyjadřovaly již k zelené knize, což z hlediska formování pozice ČR nemá význam, jelikož víme, že v této fázi zatím k snaze o vliv na pozici ČR nedocházelo (viz. Sádlo 2015).

   

56  

těchto zájmů docházelo i v období před vypracováním RP. Nyní se podíváme na situaci na domácí scéně. Pozice zájmových, nátlakových skupin a velkých podniků Stejně jako v případě nadnárodních entit nám nejde o to zachytit pozici každého aktéra, který do procesu nějakým způsobem přispěl, což ostatně skrze neformální povahu komunikace není možné. Jde nám spíše o to vymezit charakteristické názorové linie, které se mohly projevit ve výsledné Pozici ČR. V zásadě zde sledujeme podobné trendy jako na mezinárodní úrovni. Opět můžeme sledovat pluralitu zájmů i napříč zájmovými skupinami v závislosti na oblasti jejich ekonomických aktivit. Rámec 2030 již byl v tuto chvíli v centru zájmu velkého počtu aktérů. Na domácí úrovni se nejprve zaměříme na pozice zájmových skupin zahrnutých do tripartitních jednání, jelikož právě tyto skupiny jsou v přímém kontaktu s vládou, a proto předpokládáme jejich větší význam49. V tuto chvíli je nutno dodat, že Rámec 2030 a RP se na pořad jednání dostaly až ve chvíli, kdy byla RP schválena, a proto se mu podrobně věnujeme až v následující pracovní části. Přesto však na základě rozhovorů a analýzy dokumentů předpokládáme50, že vláda znala dlouhodobé pozice těchto aktérů neformálními cestami či dlouhodobým kontaktem (viz. TR 2014, Sádlo 2015). Za zaměstnavatelské svazy jsou členy SPČR a KZPS. U prvního z nich bylo zjištěno, že dlouhodobě podporuje pouze jeden cíl, a to cíl pro emise. SPČR ihned po zveřejnění Sdělení prohlásil, že bude s českou politickou reprezentací intenzivně jednat na prosazování zájmů tuzemských firem a občanů (TR 2014). Člen expertního týmu pro energetiku SPČR pak v únoru prohlásil „Jsme zastánci přijetí jediného cíle pro snižování emisí, a to ve výši 35 % oproti roku 1990. Odmítáme, aby evropské země přijímaly cíle pro OZE a stejně tak pro EE.” (Euractiv 2014c). Obavy ze ztráty konkurenceschopnosti a přílišného zatížení environmentální regulací vyjádřil v rozhovoru v rámci výzkumu i Rousek. Podle něj měl SPČR dlouhodobý postoj, ve kterém prosazoval smysluplnost pouze jednoho cíle. Podle Rouska je totiž zkušenost s cíli 20-20-20 taková, že jdou vzájemně proti sobě. Je podle něj navíc důležité, aby                                                                                                                 49

Situaci dobře shrnuje T. Rousek ze SPČR „Největší výhodou je, že (SPČR) je členem tripartity. Takže lobbing té zájmové skupiny se uskutečňuje poměrně lépe, protože je to medializované, vláda to bere vážně.“ (Rousek 2015). 50 Zájmové skupiny věděly o tom, že se chystá RP, a proto své pozice poskytovaly již v době jejího vypracování (Sádlo 2015).

   

57  

se do boje proti klimatické změně zapojily i ostatní ekonomiky. Evropa nesmí zůstat osamoceným hráčem (Rousek 2015). KZPS, druhý člen tripartity za zaměstnavatelské svazy, taktéž dlouhodobě podporoval stanovení pouze jednoho cíle (RHSD 2014a: 6). Pokud se podíváme na sektorově specifičtější zaměstnavatelské svazy (které nicméně často zastřešuje SPČR), situace je velmi podobná. Obavy ze ztráty konkurenceschopnosti vyjadřovalo i Teplárenské sdružení ČR a podle ředitele Svazu chemického průmyslu ČR by cíl měl být pouze pro emise. Navíc by se měla přehodnotit jeho výše. Taktéž vyjádřil obavu ze ztráty konkurenceschopnosti (Euractiv 2014c). Stejné stanovisko v tomto období můžeme sledovat i u společnosti ČEZ. Podle ní je pro přechod k nízkoemisní energetice dostačující pouze cíl pro snižování emisí. To potvrzuje i zdroj blízký ČEZu, který si nepřál být jmenován. Podle něj zůstala v průběhu vyjednávání Rámce 2030 pozice ČEZ v souladu s pozicí uvedenou v příspěvku do veřejné konzultace – nezahrnovat cíl pro EE. Shodné informace lze nalézt i v materiálech společnosti ČEZ, podle kterých je jejich pozice v souladu se stanoviskem Magrittovy skupiny, tedy nezahrnovat jiné cíle, než cíl pro emise (ČEZ 2014). Stavební firmy a jejich zastřešující organizace oproti tomu poukazovaly na výhody cíle pro EE a požadovaly stanovení závazného cíle pro EE. Příkladem je aliance Šance pro budovy, podle které jsou investice do EE „...investicí do budoucí konkurenceschopnosti českého hospodářství. Časem se samy zaplatí a značné prostředky nutné k nákupu ropy nebo plynu tak z části zůstanou v Česku... a že …závazný cíl pro EE je přesně tím motorem, který změny uvažování o naší (české) zastaralé energetice pomůže rozběhnout” (Holub 2014). Podobný postoj zastávala i Aliance pro energetickou soběstačnost, která sdružuje producenty energie z OZE a další. Investice do zvyšování EE podle jejího ředitele pomohou zvýšit energetickou soběstačnost států EU a šetřit významné finanční prostředky za spotřebu fosilních paliv (Alies 2015, Euractiv 2014c). K zachycení pozice nátlakových skupin zmiňujeme postoj Klimatické koalice51, která požadovala přijetí tří ambiciózních závazných cílů. Díky tomu by mohl vzniknout udržitelný energetický systém a bylo by možné se zbavit závislosti na importech fosilních paliv (Urbanová 2014). Klimatická koalice ve své oficiální pozici                                                                                                                 51

Platforma pro české neziskové organizace v oblasti životního prostředí. Členové jsou Adra, o.s., Calla – Sdružení pro záchranu prostředí, Centrum pro dopravu a energetiku, Educon, Ekologický institut Veronica, Ekumenická akademie Praha, Frank Bold, Glopolis, Greenpeace ČR, Hnutí DUHA, Přátelé přírody ČR, Resilience CZ (Alies 2015).

   

58  

požadovala přijetí emisního cíle ve výši 55%, dále pak 45% podílu OZE a zvýšení EE o 40%. Ambiciózní cíle by měly vést k nastartování inovací, tvorbě pracovních míst, zvýšení energetické nezávislosti a budou dobrým nástrojem v boji proti klimatické změně. Koalice dále upozorňovala, že přijetí adekvátních cílů pomůže rozhýbat diskusi o globální klimatické dohodě. Závazný cíl pro EE by pak měl vést k snížení plýtvání energií a k zvýšení konkurenceschopnosti evropského průmyslu. (KK 2014: 1-2). Pozice ČR: V původní RP ČR podporovala přechod k nízkouhlíkové ekonomice a boj s klimatickou změnou. Toho je však třeba dosáhnout nákladově efektivně a neohrožovat přitom konkurenceschopnost52 a energetickou bezpečnost. Prioritou by měl být návrat k funkčnímu vnitřnímu trhu a odstranění státních podpor, které údajně deformují trh. Trh je navíc narušován vzájemnou protichůdností jednotlivých cílů a využívaných nástrojů, zejména u OZE. Z toho důvodu ČR podporovala pouze závazný cíl pro emise ve výši 35% s tím, že by bylo možné akceptovat i 40% (a jeho zpětné snížení na 35%, pokud by nedošlo ke globální klimatické dohodě). ČR byla dále ochotna přijmout 24% nezávazný cíl pro OZE, respektive 27% při přijetí 40% emisního cíle. Pro výzkum je důležité, že v RP doslovně stálo: „Žádný cíl pro energetickou účinnost po roce 2020“ (MPO 2014c: 9). Podle ČR by totiž nezávisle na výsledcích přehodnocení EED mělo k naplňování cílů pro EE docházet pouze prostřednictvím této směrnice a dále, že „...přestože patří energetické úspory a zvyšování EE k prioritám..., ...ČR odmítá stanovení nového závazného cíle na úrovni EU. Plnění těchto cílů by totiž mohlo pro ČR představovat velmi vysoké náklady, které by se musely promítnout do výdajů státního rozpočtu, případně do cen dodávek energie pro koncové zákazníky“ (MPO 2014c: 12). Podle RP bylo důležité, aby každý stát měl „... plné právo podporovat zvyšování EE v souladu se strukturou svého hospodářství a svým ekonomickým potenciálem“. (MPO 2014c: 12). Z toho jasně vyplývá, že ČR v tuto chvíli nechtěla zahrnovat cíl pro EE do Rámce 2030. Pozici ČR na jaře roku 2014 potvrdil i ministr průmyslu a obchodu J. Mládek. Podle něj by bylo ideální stanovit pouze 35% cíl pro emise, respektive 40%, pokud by byl jediným cílem. To koresponduje s dobovými názory ministra životního prostředí R. Brabce,                                                                                                                 52

Rámec 2030 by měl být provázán s dalšími zejména průmyslovými politikami a reindustrializací (MPO 2014c: 8).

   

59  

který se taktéž vyslovil pro 35%, pokud by EU měla zůstat osamocena v boji s klimatickou změnou (Euractiv 2014c). Vyjádření ministrů potvrzují, že pozicí ČR v této chvíli bylo nezahrnovat cíl pro EE. Dílčí závěry V porovnání s Národním příspěvkem sledujeme zásadní posun. Rámec 2030 byl od vydání Sdělení prioritní oblastí zájmu jak na domácí tak na mezinárodní úrovni. To vyplývá jednak z množství příspěvků napříč zainteresovanými hráči i z rozhovorů se všemi respondenty (viz. Sádlo 2015, Daňhelka 2015, Rousek 2015, Holub 2015). Bylo zjištěno, že jednotliví aktéři se v této fázi již aktivně zapojovali do procesu tvorby pozice ČR. Obrázek č. 13: Dílčí pozice a pozice ČR k datu vypracování Rámcové pozice

Dlouhodobé  zájmy  ČR   • nezahrnovat  

Nadnárodní  zájmové   skupiny   • průmysl  a  energetika  -­‐   nezahrnovat   • stavebnictví  -­‐  závazný  

Nadnárodní  nátlakové   skupiny   • závazný  

Nátlakové  skupiny  

Evropská  komise  

• závazný  

• vyčkat  

Zájmové  skupiny   • průmysl  a  energetika  -­‐   nezahrnovat   • stavebnictví  -­‐  závazný  

Pozice  ČR  -­‐   nezahrnovat  

Členské  státy   • V4+  -­‐  nezahrnovat  

*stav platný k datu vypracování Rámcové pozice. Zahrnuty pouze prokázané vlivy na pozici ČR

Zdroj: vlastní zpracování Na mezinárodní úrovni byla zjištěna regionální spolupráce zemí V4 i v rozšířeném formátu V4+. Výstupem této spolupráce byl společný rezervovaný postoj k cíli pro EE a kromě této aliance států nebyla identifikována žádná jiná vlivná názorová linie napříč členskými státy. Z dostupných materiálů je patrné, že EK i členské státy obecně v tuto chvíli vyčkávaly se zaujetím pozice k cíli pro EE. To ve    

60  

výsledku znamená, že kromě V4+ nemůžeme pro tuto chvíli hovořit o zásadním vlivu jiných států či EK. Zřejmě se shodneme na tom, že regionální spolupráce typu V4+ vzniká za účelem zlepšení vyjednávací pozice při jednání na evropské úrovni. Nejen státy utvářejí aliance s jinými podobně založenými aktéry na základě principu „v jednotě je síla“. Zde je třeba si položit otázku, zda byla pozice ČR ovlivněna kompromisem na regionální úrovni. Je totiž možné, že společná pozice vznikla jednoduše skrze to, že tyto státy čelí stejným výzvám, a proto je jejich úhel pohledu na budoucí podobu energetické politiky totožný či podobný. Z RP je zřejmé, že právě tato varianta výkladu je blíže k pravdě (viz. MPO 2014c: 7-8). Toto tvrzení podporuje i rozhovor na MPO. Zde bylo potvrzeno, že při jednání na regionální úrovni se vždy hledal průnik jednotlivých priorit, které navíc byly velmi podobné (Sádlo 2015). Nepředpokládáme proto, že by toto regionální uskupení mělo vliv na změnu pozice ČR. Spíše mohlo mít vliv na utvrzení ČR o správnosti postojů, které zastávala. Byla totiž obklopena státy, které její pozici dlouhodobě podporovaly. Kromě pozic členských států a EK byla ČR vystavena i vlivu nadnárodních nestátních aktérů. Bylo zjištěno, že zájmové skupiny ze sektoru průmyslu a energetiky prosazovaly pouze (různě vysoký) emisní cíl, zatímco zájmové skupiny ze sektoru stavebnictví upozorňovaly na výhody plynoucí z EE, a proto prosazovaly závazný cíl pro EE. S názory stavebních firem korespondovaly i zájmy nátlakových skupin v oblasti životního prostředí i když z jiných důvodů. Totožná situace byla zaznamenána i na domácí úrovni. Sektor průmyslu a energetiky prosazoval jeden emisní cíl, zatímco stavební sektor by si přál ambiciózní cíl pro EE. V souladu s trendy na mezinárodní úrovni i zde byl zaznamenán soulad mezi pozicemi nátlakových skupin a stavebních firem. Bylo potvrzeno, že Vláda ČR všechny výše zmíněné vlivy vnímala. Zájmové skupiny například v průběhu vypracování RP své postoje s vládou konzultovaly a probíhala výměna názorů různými metodami legálního lobbingu. Nejčastější formou výměny pozic byly osobní schůzky a dopisy. Podle spoluautora RP nicméně nedocházelo k nekritickému přejímání dílčích postojů a nedá se doslova říci, že by partikulární názory změnily dlouhodobou pozici. Podle něj firmy „neměly vliv bezprostřední.. ... ale zase dlouhodobě... ...věděli (MPO pozn. aut.), že ty firmy mají dlouhodobě otevřený postoj pro emise, což v té RP nakonec bylo“. Dlouhodobý vliv předpokládáme hlavně u zaměstnavatelských svazů v rámci tripartity, jelikož mají    

61  

přímé napojení na vládu, a dále pak u velkých hráčů typu ČEZ, který je navíc polostátním podnikem. Nabízí se zde hypotéza, že dlouhodobá pozice ČR je ovlivněna dlouhodobým kontaktem se zájmovými skupinami. Vycházíme z toho, že jejich pozice a argumentační linie jsou prakticky totožné. Nutno dodat, že z rozhovoru na MPO vyplynulo, že stejně jako v případě vypracování Národního příspěvku i zde sehrávaly významnou roli dlouhodobě hájené postoje. Tyto postoje podle spoluautora RP vycházely ze strategických vizí (dokumenty typu Státní energetická koncepce), přírodních podmínek a zkušeností s plněním klimatických cílů. Pro výzkum je důležité, že při takto nastavené konstelaci dílčích pozic byla výsledná pozice ČR cíl pro EE do Rámce 2030 nezahrnovat. 3.2.3. Aktualizace Rámcové pozice Poslední z pracovních částí se zabývá obdobím mezi vypracováním RP a aktualizací RP. Během těchto měsíců byla v Evropě věnována velká míra pozornosti probíhajícímu konfliktu na Ukrajině, což se projevilo v mnoha oblastech EU politik, energetiku nevyjímaje. Na konci července přišla EK s již avizovaným Sdělením o EE a jejím příspěvku k energetické bezpečnosti a Rámci 2030 (Sdělení o EE). Že věci nabíraly spád dokazovalo vydání analýzy energetické bezpečnosti EU a návrh konkrétních kroků pro její zlepšení v budoucích letech. Evropa začínala stále častěji poukazovat na bezpečnostní výhody plnění klimaticko-energetických strategií. Stále častěji bylo například zdůrazňováno, že přechod k nízkouhlíkové energetice bude cestou k snížení importní závislosti EU a tím pádem zlepšení celkové energetické bezpečnosti EU (viz. EK 2014a). Dodáváme, že kromě změny nálad na mezinárodní úrovni probíhaly změny i uvnitř ČR, což se taktéž mohlo promítnout do výsledné pozice ČR. Tím se dostáváme k aktualizaci RP se kterou Vláda ČR přišla v září 2014 (viz. MPO 2014a). V této pracovní části opět identifikujeme dílčí pozice, abychom získali data pro porovnání s dílčími pozicemi v době vypracování původní RP. Pro podporu validity našich zjištění opět využíváme poznatků z rozhovorů. Začneme na mezinárodní úrovni.

   

62  

Pozice EK EK ve Sdělení o EE vycházela z již známého argumentu - aby bylo možné cenově efektivně splnit emisní cíl, bude třeba alespoň 25% zvýšení EE. Obecným cílem tohoto dokumentu bylo představit výhody, které zvyšování EE může přinést. Byla zmiňována například tvorba pracovních míst a ekonomický růst, zejména v sektoru stavebnictví. Průmysl by mohl díky EE snížit množství spotřebované energie a snížit tak své provozní náklady. Účty za energie by se měly snížit i domácnostem. Pro výzkum je zásadní, že kromě obecně pozitivního vnímání EE zde EK navrhla ustanovit cíl pro EE ve výši 30%. Tento nezávazný cíl se nově měl stát integrální součástí Rámce 2030. Současný právní rámec indikativního cíle na EU úrovni v kombinaci s mixem závazných právních norem na EU i národní úrovni se totiž podle EK dobře osvědčil (EK 2014d: 2,5-6, 15). Ze sdělení k EE tedy vyplývají dvě skutečnosti. 25% zvýšení EE bylo považováno za nutné k cenově-efektivnímu dosažení navrhovaného 40% cíle pro emise. Nicméně, skrze měnící se bezpečnostní prostředí a negativní implikace na energetickou bezpečnost EU byl navržen vyšší cíl, a to 30%. EK připustila, že to povede k prodražení plnění Rámce 2030, což v tuto chvíli nechápala jako zásadní problém. Plnění Rámce 2030 totiž podle ní i tak přinese hmatatelné ekonomické benefity a přínosy v energetické bezpečnosti (EK 2014d: 17). Při hodnocení pozice EK tedy sledujeme posun v pozici. V tuto chvíli již EK zaujala konkrétnější postoj, a to zahrnout nezávazný cíl pro EE. Členské státy: Nejen na úrovni EK bylo možno zachytit posun v postoji. Nestabilní bezpečnostní situace si samozřejmě všimly i členské státy, což se projevilo i v jednáních na unijní úrovni a proměna bezpečnostního prostředí se promítla i do diskusí o Rámci 2030. Při pohledu na jednotlivé diskusní platformy vidíme, že EE byla řešena v ER i Radě, což se mohlo projevit na pozici ČR. Rámec 2030 byl na úrovni ER řešen dvakrát. Na březnovém summitu vyzvaly hlavy členských států Komisi k přezkumu EED a k vytvoření rámce pro EE. Z vyznění závěrů je patrné, že EE byla spojována se zlepšením energetické bezpečnosti EU. Podle ER by totiž snižování spotřeby energií mělo přispět k snižování importní závislosti na plynu (ER 2014b: 7-8). Můžeme říci, že závěry březnové ER kladly velký důraz na bezpečnostní aspekty energetiky (viz ER 2014b:    

63  

7-11). Červnové závěry ER navázaly na ty březnové v apelu na EK, aby prezentovala přezkum EED a rámec pro EE. Stejně jako v předchozích závěrech, i zde se ER zaměřila hlavně na problematiku energetické bezpečnosti EU a nic nového v oblasti EE nepřinesla. Zásadní kroky totiž měly přijít až se zveřejněním požadovaných dokumentů ze strany EK (ER 2014c: 9-10). Pro úplnost dodáváme, že jedním z požadovaných dokumentů bylo právě výše představené Sdělení o EE, které v této práci ztělesňuje pozici EK. Témata energetiky a EE byla v návaznosti na březnový summit ER projednávána i na půdě Rady. Konkrétně šlo o Radu TTE a neformální Radu ENV. Jednání samozřejmě probíhala i na úrovni pracovních skupin. Pro zajímavost, v souvislosti s vývojem situace na východě od hranic EU vyslovilo na jednání Rady TTE několik členských států požadavek na stanovení 15% cíle pro přeshraniční propojení (MPO 2014d: 2). Bylo navíc zjištěno, že výměna názorů probíhala i na bilaterálních schůzkách mezi zástupci českých delegací, zástupci EK a ER. Tyto schůzky jsou známy jako bilaterální „jednání šerpů“. Již vyznění závěrů ER nám naznačuje, jakým směrem se mezi členskými státy začaly ubírat názory na EE. Zatímco v době vypracování původní RP nebyla zaznamenána žádná aliance států ve prospěch cíle pro EE a státy se ideově uskupovaly pouze u ostatních dvou cílů, nyní nastal obrat. V otevřeném dopise vyzvalo 7 členských států EK, aby začlenila závazný cíl pro EE do Rámce 2030. Šlo o alianci států Belgie, Dánska, Řecka, Irska, Portugalska a Lucemburska pod vedením Německa. Hlavními argumenty pro začlenění cíle pro EE byly bezpečnostní implikace konfliktu v Ukrajině a potřeba snížení importní závislosti na fosilních palivech. V Evropě podle těchto států existuje velký potenciál pro zvýšení EE, což cenově efektivně přispěje k zlepšení energetické bezpečnosti a k plnění dlouhodobých klimatických vizí. Je navíc důležité, že EE zahrnuje více sektorů než jen průmysl a energetiku, což je primárním záběrem EU ETS, a může proto přinášet benefity v širších oblastech než pouhé plnění cíle pro emise. Zavádění EE by podle těchto států navíc vedlo k růstu a tvorbě pracovních míst. Aliance 7 států proto deklarovala, že cíl pro EE musí být integrální součástí Rámce 2030 (Greenpeace 2014: 1-2). Ve dnech po zveřejnění dopisu se k alianci navíc připojila i Francie (Reuters 2014). Vznikla tím aliance pod vedením významných členských států a EK nakonec (i v důsledku) apelu členských států přišla se Sdělením o EE. Z rozhovoru MPŽ navíc vyplynulo, že právě FR vyvinula úsilí přímo změnit pozici ČR prostřednictvím osobní schůzky s úředníky MŽP (Daňhelka 2015). Oproti vývoji v EU zůstaly pozice států z regionu stejné jako    

64  

při vypracování původní RP. Jak je patrné z aktualizace RP, členové V4 podporovali stanovení cíle pro emise a ostražitost nad cílem pro EE a OZE (MPO 2014d: 22). Výstupy ve formátu V4+ byly zatím v pracovní fázi. Důležité pro výzkum je, že pozice států v regionu zůstala nezměněná, což dokládá květnové společné prohlášení zemí V4+ (s výjimkou Chorvatska, které odstavec věnovaný cílům Rámce 2030 nepodpořilo). Zde se ministři opět shodli na významu cíle pro emise a obezřetnosti nad cílem pro EE a OZE (V4+ 2014b:1). Pozice nadnárodních zájmových skupin a nátlakových skupin: Měnících se nálad napříč členskými státy si všimly i nadnárodní zájmové a nátlakové skupiny. Pravděpodobně nejvýznamnější aktivity vyvinula organizace European Alliance to Save Energy. Jde o zastřešující entitu jednak pro zájmové skupiny (zejména v oblasti stavebnictví a OZE), ale i nátlakové skupiny (EU-ASE 2015). Taková fúze dává smysl, protože i u předchozích pracovních období jsme mohli sledovat názorový soulad mezi zájmy stavebních firem a nátlakových skupin. Organizace vytvořila několik odborných podkladů a otevřených dopisů směřovaných na EK a vlády členských zemí. V prvním z nich, jenž byl odeslán ve stejný den, jako otevřený dopis 7 zemí, vyzvala EK k zařazení ambiciózního cíle pro EE do Rámce 2030. O významu této akce svědčí skutečnost, že mu vyjádřilo podporu přes 30 velkých nadnárodních společností operujících v Evropě (EU-ASE 2014). Při pohledu na jednotlivé společnosti, které dopis podpořily se odkrývá zajímavý proměnný trend napříč zájmovými skupinami. Vidíme zde, že nejen mezi státy, ale i napříč soukromým sektorem se začala uskupovat aliance subjektů hlasitě podporujících cíl pro EE. To nicméně neznamená, že by z mezinárodního prostředí přicházely pouze impulzy v prospěch EE. Máme potvrzeno, že i další nadnárodní zájmové a nátlakové organizace zasílaly své různé pohledy na ideální podobu Rámce 2030. Tyto pozice byly nicméně shodné s těmi identifikovanými v předchozím pracovním období a dělo se tak zejména před říjnovým summitem ER, tedy již v období, kdy již ČR měla aktualizovanou svou RP (viz. Eurelectric 2014, Euroace 2014, Sádlo 2015). Nyní se přesuneme na domácí úroveň

   

65  

Pozice zájmových, nátlakových skupin a velkých podniků Pozice nejvýznamnějších zájmových skupin na domácí úrovni nejlépe zachytila jednání na půdě tripartity. Rámec 2030 byl v dubnu nejprve projednáván na tripartitním Pracovním týmu pro hospodářskou politiku. Zde v diskusi zástupci SPČR a KZPS vyjádřili souhlas s tím, že ideálním stavem je pouze jeden emisní cíl (RHSD 2014a). Následovalo plenární zasedání tripartity, kde představitelé SPČR i KZPS vyjádřili souhlas s tehdy platnou RP. Dodáváme, že původní RP požadovala pouze cíl pro emise. Z toho vyplývá, že pozice aktérů, kteří by měli mít skrze formální procedury nejlepší napojení na vládu ČR zůstala oproti předchozímu období nezměněna (RHSD 2014b). Z dostupných materiálů je zřejmé, že SPČR v porovnání s KZPS vyvinul významně větší úsilí k prezentaci svých zájmů. Za odborové organizace při RHSD nebyly nalezeny žádné příspěvky, a proto usuzujeme, že Rámec 2030 nebyl předmětem zájmu zaměstnaneckých svazů. Tento argument podkládáme zápisy z jednání tripartity, kdy je zřejmé, že k tématu se vyjadřovaly pouze zaměstnavatelské organizace – SPČR a KZPS (viz. RHSD 2014a: 5-7, RHSD 2014b: 7-8). Pozice společnosti ČEZ zůstala taktéž nezměněna. ČEZ podporoval pouze emisní cíl a poukazováno bylo zejména na zajištění technologicky neutrálního přístupu a volné soutěže (ČEZ 2014: 13). V tomto období můžeme sledovat ambicióznější prosazování zájmů stavebních firem. Ve stejném období, kdy se věci udály do pohybu na evropské úrovni (viz. otevřený dopis nadnárodních zájmových skupin a otevřený dopis členských států směrem k EK) vyzvalo i 13 českých firem v oblasti stavebnictví Vládu ČR, aby přehodnotila svůj odmítavý postoj k cíli pro EE. K této iniciativě se připojila i jejich zastřešující aliance Šance pro budovy (ŠPB 2014). Z rozhovoru s jejím ředitelem vyplynulo, že tato organizace v průběhu celého období vyvíjela úsilí za prosazení ambiciózního cíle pro EE. Původním plánem bylo požadovat 40% cíl53. Poté se však ukázalo, že realističtější variantou je požadovat 30% závazný cíl (Holub 2015).

                                                                                                                53

Podle Šance pro budovy je možné uspořit 20% EE do roku 2020 jen sektoru budov při uchování 3% míry renovací budov/rok. Uvědomují si však, že jde o idealistický scénář. Přesto vyplývá, že sektor budov disponuje nejvýznamnějším potenciálem pro zvyšování EE a dodatečný prostor by mohlo vykrýt zvyšování EE v sektoru průmyslu. Pokud jsme schopni uspořit 20% energií do roku 2020 (stanoveno v roce 2012), při sledování stejné logiky bychom v roce 2030 měli být schopni uspořit 40%. Potenciál pro EE se podle ředitele Šance pro budovy vyčerpá až za 30, 35 let. Tedy za hranicí Rámce 2030 (Holub 2015).

   

66  

Při pohledu na zájmové skupiny vidíme, že jejich pozice zůstala taktéž stejná. Navíc byl zaznamenán vznik široké aliance českých ekologických organizací CALLA, CDE, Greenpeace, Hnutí DUHA, Klimatická koalice, STUŽ, Veronica a Zelený kruh. Ta zaslala Vládě ČR dopis, ve kterém ekologické organizace společně požadovaly, aby Vláda přispěla k dohodě o ambiciózním Rámci 2030. Ten by se podle nich měl skládat z 55% cíle pro emise, 45% cíle pro OZE a 40% cíle pro EE. Všechny cíle by měly být závazné (CALLA 2014). Pozice ČR: Z vyznění aktualizace RP byl patrný tradiční důraz na smysluplnost stanovení pouze jednoho cíle. Opět bylo upozorňováno, že vícenásobné cíle a nástroje k jejich dosažení mohou jít proti sobě. Prioritou by podle ČR měl být co nejrychlejší návrat k funkčnímu vnitřnímu trhu bez státních podpor, které jej narušují. Tím ČR vycházela zejména z negativní zkušeností s OZE. Přesto bylo možno sledovat posun v pozici ČR. Nově totiž byla „ochotna podpořit stanovení celoevropského nezávazného cíle“ (MPO 2014d: 9-11). U tohoto cíle nicméně muselo být jasně garantováno, že nebude převeden na závazky pro jednotlivé členské státy. Státy by si podle ČR měly samy zvolit adekvátní výši vlastního příspěvku, pokud o to budou mít zájem. Na flexibilitu volby nástrojů a národních cílů byl kladen velký důraz a „Na rozhodnutí členského státu tedy musí být, zda si chce vůbec stanovit vlastní cíl a případně v jaké výši“ (MPO 2014d: 13). Pro zajímavost, k posunu došlo i u obou ostatních cílů. ČR nově považovala za vhodné stanovit 40% cíl pro emise. Musely by ale fungovat solidární mechanismy, aby nebyla ohrožena konkurenceschopnost členských států z nižšími příjmy. U OZE je stejně jako u EE ČR byla ochotna podpořit nezávazný evropský cíl se zárukou suverenity volby energetického mixu. Z vyznění textu RP je tedy patrné, že ČR by si stále přála pouze jeden cíl, ale ustoupila a přistoupila na možnost zavedení nezávazného evropského cíle pro EE. To ostatně dobře shrnuje věta v samotném úvodu aktualizace RP, kde stojí, že„ ...v souvislosti s vydáním Sdělení o EE a probíhajícím jednání na úrovni EU je nutno provést aktualizaci rámcové pozice.“ (MPO 2014d: 1).

   

67  

Dílčí závěry: Dobové nálady v Evropě je třeba chápat v kontextu vývoje na Ukrajině. Energetická bezpečnost začala v klimaticko-energetické politice sehrávat stále významnější roli, což je jasně patrné jak ze summitů ER, tak z vzniku aliance 8 států podporujících EE. Jestliže doposud neexistovala aliance států podporujících závazný cíl pro EE, nyní vidíme jasnou podporu u významného počtu členských států. Pozice V4, Rumunska a Bulharska oproti tomu zůstala rezervovaná.   Velký význam mělo i Sdělení o EE. Je pravděpodobné, že k návrhu nezávazného cíle pro EE přispěl i tlak na EK ze strany zmíněných zemí. Zároveň byla zaznamenána snaha o artikulaci pozic nátlakových i některých zájmových skupin. Záštitu cíli pro EE totiž poskytly nejen firmy ze stavebního sektoru (např. Velux, Knauf Insulation, Eurima atd..) a nátlakové skupiny (European Climate Foundation, Kyoto Club atd..), ale i průmyslové firmy typu Siemens, Philips, Honeywell, a další. (EU-ASE 2014). Vidíme, že EE se postupně stala ekonomicky racionální záležitostí pro stále širší segment zájmových skupin a podporu začaly vyjadřovat i firmy, které spadají do sektorů, které jsou tradičně v opozici vůči jinému než emisnímu cíli. Připouštíme, že pozornost členských států, zájmových a nátlakových skupin byla směrována primárně na EK. Na druhou stranu, ČR si byla měnících se nálad v Evropě vědoma54. To potvrzuje i rozhovor na MPO, kde bylo zjištěno, že zásadním podnětem pro aktualizaci RP bylo vydání Sdělení o EE. ČR si navíc vyhodnotila nálady v členských státech. To koresponduje s RP, kde byly identifikovány stejné příčiny pro nutnost změny RP. Rozhovor potvrdil, že tlak nadnárodních zájmových skupin na cíl pro EE taktéž pozornosti ČR neušel. Impulz vypracovat aktualizaci RP tedy dle spoluautora RP vycházel primárně z vnějšího prostředí (Sádlo 2015). Při hodnocení situace na domácí úrovni byly patrné podobné nálady jako na evropské úrovni. Nejvýznamnější zájmové skupiny a velké podniky s přímým napojením na vládu ČR hájily tradiční postoje. To potvrzuje i MPO, podle kterého byl k druhé verzi rámcové pozice mnohem větší odpor tripartitních partnerů a podporou pro toto tvrzení jsou postoje SPČR a KZPS. Nakonec nicméně došlo ke shodě o nutnosti vypracovat aktualizaci RP a i zástupci průmyslu a energetiky připustili velký tlak z mezinárodního prostředí na cíl pro EE (Sádlo 2015). Na domácí úrovni mohly                                                                                                                 54

Rozhovor potvrdil, že ČR byla prostřednictvím jednání na ER a různých formacích Rady, bilaterálních jednáních šerpů s EK a dalšími komunikačními kanály konfrontována s měnícími se náladami v Evropě (Sádlo 2015).

   

68  

mít určitý vliv i stále hlasitější názory o nutnosti změny pozice ČR. Zde šlo hlavně o stavební firmy (viz. dopis 13 stavebních firem) a nátlakové skupiny. Cílem stavebních firem bylo podle Šance pro budovy upozornit, že „...energetická účinnost není jen hračka pro pár nadšenců, ale že to je velký průmyslový obor, který může dokonce i v ČR zaměstnávat velké množství lidí a vytvářet velkou ekonomickou hodnotu.“ (Holub 2015). Výměna názorů mezi těmito zájmovými skupinami se taktéž mohla do výsledné pozice ČR promítnout a rozhovor na MŽP potvrdil, že si Vláda ČR byla vědoma i tlaků přicházejících z domácího prostředí (Daňhelka 2015). Při hodnocení jednotlivých dílčích pozic a výsledné pozice ČR v této fázi vypadá situace následovně: Obrázek č. 14: Dílčí pozice a pozice ČR k datu vypracování aktualizace RP

Dlouhodobé  zájmy  ČR   • nezahrnovat  

Nadnárodní  zájmové   skupiny   • průmysl  a  energetika  -­‐   nezahrnovat/  závazný   • stavebnictví  -­‐  závazný  

Nadnárodní  nátlakové   skupiny   • závazný  

Nátlakové  skupiny  

Evropská  komise  

• závazný  

• nezávazný  

Zájmové  skupiny   • průmysl  a  energetika  -­‐   nezahrnovat   • stavebnictví  -­‐  závazný  

Pozice  ČR  -­‐   nezávazný  

Členské  státy   • V4+  -­‐  nezahrnovat   • Aliance  pro  EE-­‐  závazný  

*stav platný k datu vypracování aktualizace RP. Zahrnuty pouze prokázané vlivy na pozici ČR

Zdroj: vlastní zpracování

   

69  

4. Závěrečná zjištění V tuto chvíli jsou splněny všechny dílčí kroky, které byly ve výzkumu stanoveny. Následují hlavní zjištění a taktéž model dvoustupňové hry platný pro námi zvolený případ. 4.1. Hlavní zjištění Analýza formálních i neformálních postupů při vypracování Národního příspěvku neodhalila, že by nějakým způsobem docházelo ke komunikaci mezi Vládou ČR a zájmovými či nátlakovými skupinami. Zároveň nebyl zaznamenán žádný tlak z mezinárodního prostředí ve formě většinového názoru napříč státy či prosazováním konkrétní podoby EE cíle ze strany EK. Můžeme proto tvrdit, že finální podoba Národního příspěvku byla výhradně výsledkem byrokratických postupů uvnitř vládních institucí a že se při jeho tvorbě skutečně vycházelo z dlouhodobě zastávaných pozic a zkušeností s plněním cílů 20-20-20.   Obrázek č. 15: Formování pozice ČR a významné okamžiky dvoustupňové hry

1.Mezinárodní   úroveň  

Mezinárodní  úroveň  

• EK:  Zelená  kniha  -­‐   identiMikace   problému  a  otevření   diskuse  

• Rámec  2030  

• Vláda  ČR:  Národní   příspěvek  do  veřejné   diskuse  k  Rámci  2030  

6.Domácí  úroveň  

3.Mezinárodní   úroveň  

• Vláda  ČR:  Aktualizace   Rámcové  pozice  

• EK:  Sdělení  k  Rámci   2030  

5.Mezinárodní   úroveň  

4.Domácí  úroveň  

• EK:  Sdělení  o  EE   • Členské  státy:  Aliance   pro  EE  

Zdroj: R.it 2014, vlastní zpracování    

2.Domácí  úroveň  

70  

• Vláda  ČR:  Rámcová   pozice  

Následuje stručné rozebrání charakteru dlouhodobých pozic, ze kterých se v Národním příspěvku vycházelo. Důvodem skepse ČR k jakékoliv podobě cíle pro EE byla zejména historická zkušenost s plněním cílů Balíčku 2020. Za rezervovaným postojem je hlavně negativní zkušenost s problematickou státní podporou využívání energie z OZE a zejména ze solárních panelů 55 (Divišová 2013). Tato negativní zkušenost bývá navíc velmi často spojována i s EE, přestože se jedná o dvě odlišné kapitoly. Na druhou stranu, v cílech 20-20-20 byl stanoven pouze nezávazný cíl pro EE. Přesto v roce 2012 přišla směrnice o EE, která stanovovala konkrétní závazky (viz. Úř. Věst EU 2012). Spojení negativní zkušenosti s OZE a promítnutí nezávazného cíle pro EE do závazné legislativy pak mohlo společně vyústit v to, že i výsledná pozice ČR byla proti zahrnutí cíle pro EE. Z rozhovoru na MPO totiž vyplynulo, že hlavním zájmem ČR by mělo být zabezpečení nepřerušovaného toku dodávek do energetického systému. Zde však není jasné, jak by mělo zvyšování EE přispět k nestabilitě systému, a proto za rezervovaným stanoviskem k EE budou spíše jednorázové investiční náklady pro soukromé subjekty působící na území ČR a možné vyšší výdaje státní kasy v případě, že by se tento cíl začal rozpadat do konkrétních národních závazků. To by mohlo společně vést k vyšším nákladům a ohrozit tak konkurenceschopnost ČR, jeden z dalších pilířů energetické bezpečnosti ČR 56 zmiňovaných v rámci rozhovoru (Sádlo 2015). Z rozhovorů navíc vyplynulo, že úředníci státní správy byli seznámeni s dlouhodobými pozicemi zájmových skupin. Je proto možné, že pod pojmem dlouhodobý zájem (či pozice) se skrývá nejen zmíněná historická zkušenost s plněním již existujících závazků, specifické podmínky ČR (např. fyzické podmínky, struktura energetického mixu či složení průmyslové základny a další objektivně dané faktory), ale i agregovaný postoj, který byl výsledkem dlouhodobé výměny názorů mezi zájmovými skupinami a státní správou.                                                                                                                 55

Státem navržený rigidní mechanismus podpor nebyl schopný adekvátně reagovat na změnu situace na trhu. V důsledku technologického rozvoje a přílivu levných technologií z Číny se totiž zásadně snížily investiční náklady, zatímco výkupní ceny zůstaly vysoké vinou nízké flexibility české legislativy. To vyústilo v jev známý jako „solární boom“, který způsobil vysoké výdaje skrze nepředpokládané náklady na podporu OZE a tyto rostoucí náklady pocítila státní kasa i koncoví spotřebitelé (viz. Divišová 2013). Výsledkem bylo negativní vnímání jakéhokoliv cíle, který by se mohl rozpadat do národních závazků pro jednotlivé členské státy. Systémy státních podpor totiž vznikly skrze to, že ČR měla v rámci cílů 20-20-20 dosáhnout 13% podílu OZE. Splněním tohoto „domácího úkolu“ tak měla přispět k splnění celoevropského cíle 20% podílu OZE (viz. Glopolis 2013). Bez ohledu na to, zda byla nepříznivá situace způsobena OZE samotnými, či nesprávně nastavenou legislativou je výsledkem stav, ve kterém byl nepřijatelný jakýkoliv cíl, který se může promítnout do konkrétních závazků pro členské státy. 56 Zmiňována konkurenceschopnost, udržitelnost a bezpečnost s tím, že zabezpečení stabilních dodávek je nejdůležitějším aspektem energetické bezpečnosti ČR (Sádlo 2015).

   

71  

Jinými slovy, dlouhodobý zájem mohl být z části taktéž výsledkem diskuze z minulosti (dlouhodobých střetů zájmů při využití Putnamových slov). Nabízí se zde zejména interakce tripartitními zaměstnavatelskými svazy se kterými vláda průběžně přicházela do přímého styku. Skrze svou dominantní pozici na českém trhu a přímé napojení na vládu byla ve hře i společnost ČEZ. Totožná argumentační linie Vlády ČR a těchto aktérů jde naší hypotéze naproti. Souhrnně totiž prosazují pouze stanovení emisního cíle pro EE a poukazují na stejná rizika Rámce 2030. Vláda ČR vždy akcentovala význam průmyslových politik a ochrany průmyslu, což je logickým vyústěním ve chvíli, kdy je gestorem zvoleno MPO, které by k sektoru průmyslu mělo mít nejblíže. ČR navíc patří k zemím EU s nejvyšším podílem průmyslu na hrubém domácím produktu, a proto je snaha o jeho ochranu pochopitelná (MPO 2014e).Pokud se vrátíme k Zelené knize, nízká míra zájmu zájmových a nátlakových skupin v ČR a nízká účast členských států ve veřejné konzultaci naznačuje, že Zelená kniha zkrátka nebyla dokumentem, který by vzbuzoval významnou míru pozornosti. Veřejná konzultace k Rámci 2030 se skutečně dá charakterizovat jako dialog mezi EK a ČR a usuzujeme, že pozice ČR v této fázi nebyla výsledkem střetu zájmů na domácí a mezinárodní úrovni. Zároveň můžeme tvrdit, že pozice ČR v této fázi vznikala výhradně na domácí úrovni, jelikož vycházela z již popsaných dlouhodobých zájmů. Při vypracování RP se však situace změnila. Druhým zásadním impulzem, který přišel z mezinárodního prostředí bylo Sdělení k Rámci 2030. Komise v něm již navrhla konkrétní podobu jednotlivých cílů. S cílem pro EE nicméně navrhla vyčkat na pozdější období. ČR v reakci na Sdělení vypracovala svou RP, která měla sloužit jako výchozí dokument pro veškeré vládní akce na mezinárodní úrovni. Jak bylo naznačeno, v této fázi se již dalo hovořit o střetu zájmů na domácí úrovni. Rozhovory a analýza dokumentů potvrdily, že v této fázi již zájmové a nátlakové skupiny s různě definovanými pozicemi vyvinuly úsilí k tomu, aby komunikovaly svou pozici směrem k Vládě ČR. Zatímco zástupci sektoru průmyslu a energetiky byli proti zahrnutí cíle pro EE, zástupci stavebního sektoru a zástupci nátlakových skupin v oblasti životního prostředí prosazovali zavedení závazného cíle pro EE. Zároveň je třeba dodat, že pravděpodobně nejvýznamnější roli opět sehrály dlouhodobě hájené pozice. Z rozhovorů totiž vyplynulo, že pozice nestátních aktérů mohly mít vliv spíše dlouhodobě než bezprostředně. Navíc, v období vypracování RP na mezinárodní úrovni nebyl sledován žádný výrazný názorový proud, který by prosazoval ambiciózní variantu cíle pro EE ať na úrovni ER či v Radě EU. Zároveň je třeba    

72  

zmínit regionální spolupráci v rámci V4 a V4+. Tyto státy se dohodly na společném postupu směrem k summitu ER na kterém měl být Rámec 2030 schválen. Analýza dostupných materiálů ani rozhovory nicméně nepotvrdily, že by regionální koordinace nějakým způsobem změnila pozici ČR. Prostřednictvím této spolupráce nicméně mohlo docházet k utvrzování o správnosti pozice ČR, jelikož státy z regionu společně zastávaly rezervovaný postoj k cíli pro EE - pozici, kterou ČR dlouhodobě hájila. V období vypracování RP navíc začala vláda ČR přicházet do styku s pozicemi nadnárodních zájmových a nátlakových skupin. Nebylo však prokázáno, že by tyto skupiny měly na pozici nějaký významný vliv. RP tedy můžeme chápat jako výslednici partikulárních zájmů pouze do určité míry či nepřímo, pokud připustíme, že dlouhodobé zájmy byly formovány dlouhodobými kontakty ze zájmovými skupinami. Nezávisle na tom, do jaké míry se do výsledné RP promítly partikulární zájmy však můžeme tvrdit, že pozice ČR byla v této fázi definována na domácí úrovni. To, že Vláda ČR byla citlivá na vlivy přicházející z mezinárodního prostředí není v tuto chvíli jednoznačně prokazatelné zkrátka proto, že v době vypracování RP byla jediná specifická názorová linie v souladu s pozicí ČR. Zásadní moment z hlediska práce přišel v období mezi vydáním RP a její aktualizací. Jasně se zde potvrdil princip dvoustupňové hry, a tedy že výsledná pozice ČR byla výsledkem zájmů definovaných na domácí úrovni, které byly následně konfrontovány na úrovni mezinárodní a že výsledná pozice byla kompromisem mezi oběma úrovněmi. Vzhledem k změně bezpečnostní situace na východ od hranic EU se o plnění cílů začalo stále častěji hovořit v souvislosti se zlepšením energetické bezpečnosti. EK vydala Sdělení o EE, které navrhovalo začlenit nezávazný cíl pro EE do Rámce 2030. Došlo tedy k změně pozice EK, která do té doby vyčkávala se stanovením návrhu cíle. Vyznění tohoto sdělení korespondovalo (a pravděpodobně bylo odpovědí) na měnící se náladu v Evropě. Napříč členskými státy se totiž utvořila aliance 8 států, které prosazovaly začlenění cíle pro EE do Rámce 2030. Ve stejném období navíc bylo možno sledovat vznik aliance nadnárodních zájmových a nátlakových skupin, které taktéž prosazovaly začlenění cíle pro EE. Z rozhovorů a vyznění aktualizované verze RP jednoznačně vyplynulo, že Vláda ČR byla v průběhu času citlivá na impulsy přicházející z venčí a právě sdělení EK o EE a měnící se nálada mezi členskými státy byly identifikovány jako hlavní podněty k aktualizaci RP. V určitou chvíli zkrátka došlo k přehodnocení nálad na evropské úrovni a k rozhodnutí, že je třeba pozici ČR upravit tak, aby lépe odpovídala názorovým    

73  

trendům na evropské úrovni (i přes nevoli tradičních spojenců na domácí úrovni). Analýza situace na domácí úrovni navíc ukázala, že i zde se začala situace vyvíjet ve prospěch cíle pro EE a i zde vznikaly iniciativy prosazující zahrnutí cíle do Rámce 2030. Rozhovor s gestorem RP nicméně poukázal na to, že právě vlivy přicházející z mezinárodního prostředí sehrály nejvýznamnější roli. Toto tvrzení potvrdil i náš výzkum. Tabulka č. 4 shrnuje proměnu dílčích pozic a výslednou pozici ČR. Je zde jasně patrné , že proměna pozice ČR korelovala s proměnou pozice EK a proměnou nálad na mezinárodní úrovni. Pozice domácích aktérů totiž v průběhu zkoumaného období zůstaly nezměněny, zatímco na mezinárodní úrovni došlo k obratu. Rozhovory tuto korelaci potvrdily. Tabulka č. 3: Konstelace a proměna pozic aktérů v čase Národní

Aktéři

příspěvek

Rámcová pozice

Aktualizace Rámcové pozice

Domácí úroveň Zájmové skupiny (průmysl a

-

Nezahrnovat

Nezahrnovat

Zájmové skupiny (stavebnictví)

-

Závazný

Závazný

Nátlakové skupiny

-

Závazný

Závazný

Dlouhodobé zájmy ČR

Nezahrnovat

Nezahrnovat

Nezahrnovat

Evropská komise

Nejednoznačné

Vyčkat

Nezávazný

Členské státy (Aliance pro EE)

-

-

Závazný

Členské státy (V4 a V4+)

-

Nezahrnovat

Nezahrnovat

-

Nezahrnovat

-

Závazný

Závazný

Nadnárodní nátlakové skupiny

-

Závazný

Závazný

Vláda ČR

Nezahrnovat

Nezahrnovat

Nezávazný

energetika)

Mezinárodní úroveň

Nadnárodní zájmové skupiny (průmysl a energetika) Nadnárodní zájmové skupiny (stavebnictví)

Nezahrnovat / závazný

*stav platný k datu vypracování Národního příspěvku, RP a aktualizace RP. Zahrnuty pouze prokázané vlivy na pozici ČR

Zdroj: vlastní zpracování    

74  

4.2. Zjištění nad rámec výzkumu Kromě plnění základních výzkumných cílů jsme v práci zaznamenali několik zajímavých zjištění. Prvním z nich byla identifikace tvorby aliancí napříč zkoumanými skupinami aktérů. Státní i nestátní aktéři se často uskupovali ve větší celky za účelem zlepšení vyjednávací pozice. Jednotlivé firmy a organizace se sdružovaly v zájmové skupiny na národní úrovni, aby lépe prosazovaly své zájmy směrem k státní správě. Vzhledem k postupné europeizaci energetické politiky dochází k vzniku velkých nadnárodních zájmových skupin, které sdružují podobně založené národní zájmové skupiny. I když byla jejich pozornost směřována primárně na evropskou úroveň, své zájmy prosazovaly i ve vztahu k vládám jednotlivých členských států. Stejně tak tvoří aliance i členské státy, což bylo jasně patrné při vzniku regionální kooperace V4 a V4+ a vzniku aliance pro EE. Je zřejmé, že pohled na energetiku je u středoevropských a východoevropských států do značné míry podobný, a proto vidíme v organizaci V4 určitý potenciál, jak dosáhnout lepší vyjednávací pozice v EU. Dle aktuálních dat z Eurostatu mají totiž země V4 dohromady 64 milionů obyvatel a pokud vezmeme v úvahu rozšířený formát spolupráce V4+, dostáváme se přes hranici 90 milionů obyvatel. To se blíží 1

5  populace

EU a je více než počet obyvatel Německa (Eurostat 2015). Je otázkou,

zda jsou státy v regionu schopny a ochotny tento potenciál efektivně využít. Je totiž třeba rozlišovat mezi deklaratorní rovinou a realitou. Druhým zajímavým zjištěním nad rámec práce je rozložení nálad v Evropě. Je obecně přijímáno, že EE přispívá k snižování spotřeby energie. Může proto přispět i k snižování importní závislosti na fosilních palivech, která jsou dovážena zejména z nestabilních regionů na východ od hranic EU (viz. plynové krize 2006, 2009). Logicky by proto mělo být v zájmu států s vysokou importní závislostí, aby byl cíl pro EE co nejambicióznější. Mezi tyto státy patří právě region střední a východní Evropy, tedy i státy V4, respektive V4+. Je proto určitým překvapením, že EE ani v době aktualizace RP nebyla vnímána jako příspěvek k zlepšení energetické bezpečnosti ČR, ale jako taktický ústup a přiblížení se k většinovému názorovému proudu v Evropě. Obrázek č. 15 shrnuje dobové rozložení nálad k cíli pro EE v Evropě. Jako vysvětlení se nabízí, že nejen ČR, ale i ostatní státy při definování svých pozic vycházely primárně z dlouhodobě zastávaných pozic a nálad na domácí úrovni. K reakci na měnící se bezpečnostní a politické prostředí proto mohlo docházet    

75  

pouze z pozvolna a pouze ve chvíli, kdy to bylo vnímáno jako nezbytné. Takovým příkladem může být právě aktualizace RP. Vysvětlením může být i zdůrazňování jiných aspektů energetické bezpečnosti, například konkurenceschopnosti. Obrázek č. 15: Významné názorové linie mezi členskými státy EU k cíli pro EE

   

ambiciózní přístup k cíli pro EE

rezervovaný přístup k cíli pro EE

*stav platný k datu zveřejnění Sdělení o EE. Vyobrazena aliance 8 států prosazujících cíl pro EE a společný postoj států V4+

Zdroj: WC 2015, vlastní zpracování Zajímavé jsou i argumentační linie aktérů prosazujících ambiciózní a nebo rezervovaný cíl pro EE. Podle rezervovaného přístupu bylo vhodné vyčkat na výsledky jednání o globální klimatické dohodě. Naopak, podle ambiciózního přístupu by akce na úrovni EU měla přijít před jednáním o globální dohodě. EU by se tak mohla stát vzorem pro ostatní a podpořit tak vznik smysluplné globální dohody. Posledním zjištěním nad rámec vytyčených cílů je, že boj s klimatickou změnou v posledních letech získal významný bezpečnostní rozměr. To se promítlo i v míře ambicí klimatické politiky EU. Důkazem je právě námi zvolený případ. Cíl pro EE nebyl původně stanoven vůbec. V důsledku proměny bezpečnostní situace byl    

76  

navržen a později schválen cíl ve výši 27%. Jde o ambicióznější cíl v porovnání s ekonomicky racionálním 25% zvýšením EE, které vyplývá ze studií EK. Skrze nestabilní situaci na východě od hranic EU je patrné, že státy jsou znovu ochotny přistupovat k ambiciózním krokům. Usuzujeme proto, že krize na Ukrajině z dlouhodobého hlediska může pozitivně ovlivnit bezpečnost dodávek energií do EU a energetickou bezpečnost obecně. Pro zatím obecný projekt Energetické unie se tak otevírá možnost promítnout vhodné politické naladění do konkrétních závazných kroků. Bariéroou pro budoucí ambice by pak mohl být krach jednání o globální klimatické dohodě v Paříži na konci roku 2015.

4.3. Závěr Klimatické a energetické politice je v EU v průběhu času věnován stále větší prostor a současná nestabilní geopolitická situace východně od hranic EU vytvořila vhodné podmínky pro rozvoj ambiciózních klimatických strategií. Přechod k nízkouhlíkové ekonomice je totiž stále častěji spojován i se snižováním závislosti na importech fosilních paliv z nestabilních oblastí a se zlepšováním energetické bezpečnosti. Z kontextu navíc vyplynulo, že EU již řadu let usiluje o pozici světového vůdce v boji s klimatickou změnou. Zde zkoumaný Rámec 2030 proto lze považovat za logické vyústění dlouhodobého přesvědčení EU o nutnosti ochrany klimatu a boje s klimatickou změnou. Aktuální dění ohledně Rámce 2030 je totiž velmi podobné přijímání ambiciózních závazků v minulosti a zejména v období, kdy se očekávala akce na globální úrovni. Předpokládáme, že na blížícím se jednání o celosvětové klimatické dohodě bude EU vystupovat jednohlasně a Rámec 2030 bude jedním z hlavních argumentů. Vyjednávání o finální podobě této klimatické strategie bylo velmi složité a názory na ideální podobu se mezi státy pochopitelně různily v závislosti na specifických podmínkách každého z nich. Nabízí se otázka, jakým způsobem se vlastně sada preferencí jednotlivých států utváří. To se stalo inspirací pro vznik zde předloženého výzkumu a za konkrétní případ byla zvolena ČR. Základním kamenem výzkumu se stala výzkumná otázka „Jak se utvářela pozice ČR k cíli pro energetickou účinnost, který je obsažený v Rámci 2030?“ Základním předpokladem bylo, že výsledná pozice by měla být kompromisem mezi dílčími zájmy definovanými na domácí a mezinárodní úrovni. Tomu odpovídá i volba teoretického rámce - dvoustupňové hry autora R. Putnama, která vhodným způsobem pracuje    

77  

s oběma úrovněmi. Lze tvrdit, že ambice výzkumu byly naplněny a výzkumná otázka byla dostatečným způsobem zodpovězena. K zodpovězení této otázky bylo třeba splnit dva dílčí kroky. První z nich se zaměřil na vysvětlení a popsání formálních procesů, které probíhají při schvalování dokumentů reprezentujících pozici ČR. Tento krok je hodnotný sám o sobě, jelikož přibližuje, jaké procedury doprovázejí schvalování dokumentů, na základě kterých ČR vystupuje v mezinárodním prostředí. Pozornost byla zaměřena na dva typy dokumentů. Prvním z nich byl Národní příspěvek do veřejné konzultace o Rámci 2030. Druhým typem dokumentů byly Rámcové pozice, které slouží jako výchozí dokumenty pro veškeré následné vládní dokumenty se zahraničně politickým přesahem. Bylo zjištěno, že zatímco Národní příspěvek vznikal výlučně uvnitř vládních institucí, při schvalování Rámcových pozic do procesu vstupovali i nestátní aktéři. Lze proto tvrdit, že na formální rovině byl Národní příspěvek a pozice ČR v něm obsažená výstupem střetu zájmů jednotlivých složek byrokratického aparátu. U Rámcových pozic byla situace komplexnější a k schvalovacímu procesu byli přizvány i zájmové skupiny, zejména prostřednictvím tripartitního jednání. Zaměstnavatelské, zaměstnanecké svazy a podniky přímo napojené na vládu by proto měly mít z formálního hlediska největší prostor pro ovlivňování pozice ČR. Uvědomujeme si, že formální procedury byly pouze jednou z možností, jak se do procesu tvorby pozice ČR zapojit. Pozornost byla proto věnována i neformálním vazbám. Tyto vazby byly obsaženy v rámci druhého dílčího kroku, který si kladl za cíl posoudit vývoj pozice ČR v čase z hlediska vzájemného střetu zájmů definovaných na domácí a mezinárodní úrovni. Zde vyplynulo, že Pozice ČR je definovaná na domácí úrovni a vychází zejména z dlouhodobých zájmů a historické zkušenosti. Bylo zjištěno, že Vláda ČR dlouhodobě vnímá cíl pro EE negativně, a proto i výsledná pozice nebyla cíli pro EE nakloněna. To se plně projevilo ve chvíli, kdy do tvorby pozice ČR nevstupovali žádní nevládní aktéři a její výsledná podoba byla čistě výstupem střetu zájmů uvnitř byrokratického aparátu státní správy. Takovým případem byl právě Národní příspěvek. Ve výzkumu bylo zároveň zjištěno, že docházelo k dlouhodobé výměně názorů s domácími zájmovými a nátlakovými skupinami a že tyto skupiny se snažily prosadit různými cestami své partikulární postoje do výsledné pozice ČR, což se na ní mohlo dlouhodobě projevit. Nejčastějšími metodami prosazování zájmů pak byly    

78  

osobní schůzky a skupinová setkání, korespondence, zpracování studií a jiné metody etického lobbingu. Lepší vyjednávací pozice se přirozeně nabízela těm skupinám, které byly přímo napojeny na vládu. Rozbor dílčích pozic odhalil, že o téma Rámce 2030 měly v rámci tripartity zájem výhradně zaměstnavatelské svazy, zejména SPČR. Tito aktéři tradičně podporovali pouze cíl pro emise a k ostatním závazkům se stavěli skepticky. To korespondovalo i s obecným přesvědčením českého průmyslu a s dlouhodobým názorem společnosti ČEZ. Alternativní názory zastávaly ekologické neziskové organizace a sektor stavebnictví. Tito aktéři oproti tomu dlouhodobě upozorňovali na výhody přijetí ambiciózního cíle pro EE. Nelze jednoznačně potvrdit či vyvrátit, kteří domácí aktéři měli na formování pozice ČR rozhodující vliv. Pravděpodobný je vliv zejména tripartitních zájmových skupin a velkých podniků, se kterými jsou vládní instituce v dlouhodobém styku. To naznačuje i totožná argumentační linie Vlády ČR těchto aktérů. Z výzkumu totiž vyplynulo, že vliv zájmových a nátlakových skupin by měl být spíš dlouhodobého než bezprostředního charakteru. Zároveň se potvrdilo, že pozice ČR definovaná na domácí úrovni byla průběžně konfrontována s vnějším prostředím v souladu s principy dvoustupňové hry. Ve zkoumaném období tak bylo možno sledovat výměnu názorů prostřednictvím různých formací Rady, vrcholných jednání ER i prostřednictvím bilaterálních schůzek s unijními institucemi a členskými státy. Pozornost si zaslouží i regionální spolupráce zemí V4 i v jejím rozšířeném formátu. Ta sloužila hlavně ke koordinaci postojů jednotlivých států pro zajištění vyjednávací pozice na summitu ER, kde měla být finální podoba Rámce 2030 schválena. To, že je finální pozice ČR kompromisem mezi tlaky na domácí a mezinárodní úrovni se plně projevilo ve chvíli, kdy se na úrovni EU vytvořily významné názorové proudy ve prospěch cíle pro EE. Vláda ČR se na tyto vlivy rozhodla reagovat i přes nevoli domácích aktérů. V průběhu léta roku 2014 se totiž začaly stále častěji ozývat názory ve prospěch začlenění cíle pro EE do Rámce 2030. Tlak přicházel ze strany EK, která nově obhajovala stanovení nezávazného cíle pro EE. Mezi členskými státy se navíc utvořila široká aliance států ve prospěch ambiciózního cíle pro EE. Tlak stejným směrem přicházel i od nadnárodních zájmových a nátlakových skupin. Pro úplnost dodáváme, že tyto trendy se promítly i do českého prostředí a podpořily aktivitu aktérů, kteří tradičně prosazovali ambiciózní cíl pro EE. Výsledkem byl kompromisní krok směrem k nastupujícímu dominantnímu názorovému proudu na úrovni EU a aktualizace    

79  

Rámcové pozice, která ustupovala z tradičně zastávaných pozic. Výzkum potvrdil, že zásadním okamžikem pro změnu pozice bylo vyhodnocení nálad na mezinárodní úrovni. Je možné, že ústupek evropským směrem byl pragmatickým krokem k tomu, aby ČR nezůstala izolována v jednáních o jiných aspektech Rámce 2030 (či jiných oblastí politik), například o garanci suverenity nad volbou energetického mixu, která byla jednou ze základních priorit ČR při vyjednáváních na půdě EU. Analýza dokumentů a rozhovory tuto variantu naznačují. Zmíněná hypotéza by si nicméně zasloužila samostatný výzkum. Je stejně tak možné, že ČR úkrokem směrem k Evropě nic nezískala a pouze se podřídila nastupující většinové názorové linii v Evropě. Bylo by proto zajímavé, kdyby na základě této práce vznikl rozsáhlejší výzkum, který by zkoumaný případ posuzoval v širších souvislostech.

   

80  

5. Seznam literatury a použitých pramenů Primární zdroje: •

(BE 2013a) BUSINESSEUROPE. 2013. A competitive EU energy and climate policy: Green paper: A 2030 framework for climate and energy policies (COM (2013) 169 final) [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/en/consultations/consultation-climate-and-energy-policiesuntil-2030

•

(BE 2014) BUSINESSEUROPE. 2014. Businesseurope reaction to the EU climate and energy package: position paper [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.businesseurope.eu/Content/Default.asp?PageID=568

•

(CALLA 2014) CALLA. 2014. Otevřený dopis ekologických organizací Calla, Centra pro dopravu a energetiku, Greenpeace, Hnutí DUHA, Klimatické koalice, STUŽ, Veronica a Zeleného kruhu předsedům vládních stran [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.calla.cz/index.php?path=hl_stranka/tiskovky/2014

•

(Cañete 2014) CAÑETE, A. Miguel. 2014. European Union: a Global Leader in Climate Action [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/pressrelease_SPEECH-14-1620_en.htm

•

(CDE 2013) CENTRUM PRO DOPRAVU A ENERGETIKU. 2013. Response to the european commission’s green paper consultation on a 2030 climate and energy framework [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/en/consultations/consultation-climate-and-energy-policiesuntil-2030

•

(ČEZ 2013) ČEZ. 2013. ZELENÁ KNIHA: Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030: Odpověď Skupiny ČEZ na veřejnou konzultaci [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/en/consultations/consultation-climate-and-energypolicies-until-2030    

81  

•

(ČEZ 2014) SKUPINA ČEZ. 2014. ČEZ News: Jaká bude budoucnost energetiky? [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: http://www.cez.cz/edee/content/file/pro-media-2014/04duben/ceznews_duben_2014.pdf

•

(Daňhelka 2015) Interview s Michaelem Daňhelkou ze dne 27.4. 2015, Oddělení energetiky a ochrany klimatu, Ministerstvo životního prostředí.

•

(Divišová 2013). DIVIŠOVÁ, Michaela. 2013. Jak to bylo a je s fotovoltaikou v Česku [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.calla.cz/index.php?path=hl_stranka/tiskovky/2014

•

(EIFF 2014) EUROPEAN INDUSTRIAL INSULATION FOUNDATION. 2014. Delivering European competitiveness through industrial insulation: Otevřený dopis. Gland, Švýcarsko.

•

(Glopolis 2013) GLOPOLIS. 2013. Kam bude směřovat energetická politika po roce 2020 [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://glopolis.org/cs/clanky/kam-bude-smerovatenergeticka-politika-eu-po-roce-2020/

•

(Greenpeace 2014) BE, DK, DE, PT, LU, IE, EL 2014. Call for a proposal on a binding Energy Efficiency target for 2030 in light of the forthcoming EED-review in July 2014 [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné z: https://www.documentcloud.org/documents/1200761-seven-ms-letter-to-barrosooettinger-and-hedegaard.html

•

(EK 2013a) EVROPSKÁ KOMISE. 2013. Consultation on climate and energy policies until 2030 [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/en/consultations/consultation-climate-and-energy-policiesuntil-2030

   

82  

•

(EK 2013b) EVROPSKÁ KOMISE. 2013. Green Paper 2030: Main outcomes of the public consultation [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/sites/ener/files/documents/20130702_green_paper_2030_c onsulation_results_1.pdf

•

(EK 2014b) EVROPSKÁ KOMISE. 2014. Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030 [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52014DC0015

•

(EK 2014c) EVROPSKÁ KOMISE. 2014. Impact Assesment: A policy framework for climate and energy in the period from 2020 up to 2030 [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52014SC0015

•

(EK 2014d) EVROPSKÁ KOMISE. 2014. Energy Efficiency and its contribution to energy security and the 2030 Framework for climate and energy policy [online]. [cit. 201505-17]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/energy/sites/ener/files/documents/2014_eec_communication_ado pted_0.pdf

•

(EK 2015b) EVROPSKÁ KOMISE. 2015. Energy Efficiency and its contribution to energy security and the 2030 Framework for climate and energy policy: Sdělení Evropské komise [online]. [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/sites/ener/files/documents/2014_energy_efficiency_comm unication.pdf

•

(ER 2013) EVROPSKÁ RADA. 2013. European Council 22 May: Conclusions [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/137197.pdf

•

(ER 2014a) EVROPSKÁ RADA. 2014. European Council (23 and 24 October 2014): Conclusions [online]. [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/145397.pdf    

83  

•

(ER 2014b) EVROPSKÁ RADA. 2014. European Council (20-21 March): Conclusions [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné z: https://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/141749.pdf (ER 2014c)

•

EVROPSKÁ RADA. 2014. European Council (26-27 June): Conclusions [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné z: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_Data/docs/pressdata/en/ec/143478.pdf •

(EU-ASE 2014) EUROPEAN ALLIANCE TO SAVE ENERGY. 2014. Otevřený dopis [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.eurima.org/uploads/Modules/Mediacentre/20140717_final-eu-ase-letterto-president-barroso.pdf

•

(Euractiv 2013) EURACTIV.CZ. 2013. Konec dotací pro OZE, podporu pro záložní zdroje, žádají energetické firmy [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/print-version/clanek/konec-dotaci-pro-oze-podporu-prozalozni-zdroje-zadaji-energeticke-firmy-cez-evropska-unie-energetika-zemni-plynemise-co2-ets-011200

•

(Euractiv 2014b) EURACTIV.CZ. 2014. Klimaticko-energetické cíle 2030 a pozice ČR [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/link-dossier/klimatickoenergeticke-cile-2030-a-pozice-cr-000104

•

(Eurelectric 2014) EURELECTRIC. 2014. ADDRESSED TO HEADS OF GOVERNMENT OF THE EU MEMBER STATES [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.eurelectric.org/media/153278/eurelectric_letter_on_eu_2030_energy__cli mate_framework_ahead_of_the_eu-2014-030-0519-01-e.pdf

•

(EUROACE 2014) EUROACE. 2014. Renovation of Buildings - Essential to EU Energy Security and 2030 Debate: Leading industries call for 40% binding energy efficiency target [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.euroace.org/LinkClick.aspx?fileticket=SU86bEBWExk%3d    

84  

•

(FOEE 2014) FRIENDS OF EARTH EUROPE. 2014. EU 2030 climate plan disregards science [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: https://www.foeeurope.org/2030_climate_energy_plan_220114

•

(FOEE 2015) FRIENDS OF EARTH - EUROPE. 2015. About us [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: https://www.foeeurope.org/about

•

(HCWHE 2014) HEALTH CARE WITHOUT HARM EUROPE. 2014. Letter to the Heads of State or Government of the Visegrad Group Countries together with Bulgaria and Romania regarding the EU 2030 climate and energy policy framework [online]. [cit. 2015-0516]. Dostupné z: https://noharm-uscanada.org/sites/default/files/documentsfiles/2680/18_03_2014_HCWH%20Europe_letter%20on%20climate%20and%20ener gy%20to%20V4%20%26%20RO,%20BG_0.pdf

•

(Holub 2014) ŠANCE PRO BUDOVY. 2014. Evropský parlament vyzval Komisi, aby přijala 3 cíle klimaticko-energetické politiky pro rok 2030 [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné z: http://www.sanceprobudovy.cz/pro-media/tiskove-zpravy/evropsky-parlamentvyzval-komisi-aby-prijala-3-cile-klimaticko-energeticke-politiky-pro-rok-2030

•

(Holub 2015) Interview s Petrem Holubem ze dne 5. 5. 2015, ředitel, Šance pro budovy.

•

(KK 2014) KLIMATICKÁ KOALICE. 2014. Pozice Klimatické koalice ke klimatickoenergetickým cílům EU pro rok 2030 [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné z: http://www.zmenaklimatu.cz/images/spolecna_pozice_KliK_cile2030_FINAL.pdf

•

(Magritte 2014) THE MAGRITTE GROUP. 2014. First reactions of the Magritte Group of CEOs on the package relating to the energy and climate framework towards 2030 published today by the European Commission [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: http://www.eni.com/en_IT/attachments/media/press-release/2014/01/2014-01-22PRENG_2.pdf

   

85  

•

(MPO 2007) MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. 2007. Rezortní koordinační skupina [online]. [cit. 2015-05-14]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument23978.html

•

(MPO 2009) MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. 2009. Evropská problematika a MPO [online]. [cit. 2015-05-14]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument64792.html

•

(MPO 2013) MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. 2013. Public Consultation: Green paper: A 2030 framework for climate and energy policies (COM (2013) 169 final) [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/en/consultations/consultation-climate-and-energy-policiesuntil-2030

•

(MPO 2014a) MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. 2014. ČR má schválenou pozici k novým klimaticko-energetickým cílům EU [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument153376.html

•

(MPO 2014b) MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. 2014. Rámcová pozice/Stanovisko pro parlament ČR: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému asociálnímu výboru aVýboru regionů Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030 [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.ospzv-aso.cz/addons/108%20RHSD/Stanovisko-MPO-keklimaticke-a-energeticke-politice.pdf

•

(MPO 2014d) MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. 2014. Aktualizovaná Rámcová pozice / Stanovisko pro Parlament ČR: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030.

• (MPO 2014e) MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. 2014. Rada EU pro konkurenceschopnost 25.9.2014 jednala mj. o cíli zvýšení podílu průmyslu na    

86  

HDP EU na 20 % do roku 2020 [online]. [cit. 2015-05-22]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument153558.html •

(MZV 2012) MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR. 2012. REPORT ON THE CZECH PRESIDENCY OF THE VISEGRAD GROUP July 2011 – June 2012 [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=5&ved=0CDk QFjAE&url=http%3A%2F%2Fwww.mzv.cz%2Ffile%2F867035%2FReport_on_the_ Czech_Presidency_of_the_Visegrad_group.pdf&ei=FXhIVeLnJs7iaJLfgeAM&usg= AFQjCNElu6cjtkMKaAS_I2gEOASyn5GaQ&sig2=wnI3omCkg0sNZfISwX_1iw&bvm=bv.92291466,d.d2s

•

(MŽP 2014a) MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. 2014. Instrukce pro jednání pracovní skupiny Rady EU. Praha.

•

(MŽP 2014b) MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. 2014. Cestovní zpráva: Bilaterální jednání šerpů ke klimaticko-energetickému rámci do roku 2030.Praha.

•

(Reuters 2014) REUTERS. 2014. France backs 30 percent energy efficiency goal: letter [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné z: http://uk.reuters.com/article/2014/07/22/us-euefficiency-france-idUKKBN0FR27B20140722

•

(RHSD 2014a) RADA HOSPODÁŘSKÉ A SOCIÁLNÍ DOHODY ČR. 2014. ZÁPIS: z jednání pracovního týmu pro hospodářskou politiku RHSD ČR ze dnes 14. dubna 2014 11.00 [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: http://kzps.cz/wpcontent/uploads/2014/09/zapis-z-jednani_pt_rhsd_14_04_2014_final.pdf (RHSD 2014b)

•

RADA HOSPODÁŘSKÉ A SOCIÁLNÍ DOHODY. 2014. Záznam ze 108. plenární schůze Rady hospodářské a socíální dohody ČR konané dne 22. dubna 2014 na Úřadu vlády ČR [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/18141/zaznam_108_140422.zip

   

87  

•

(Rousek 2015) Interview s Tomášem Rouskem ze dne 29. 4. 2015, Sekce energetiky, Svaz průmyslu a dopravy České republiky.

•

(Sádlo 2015) Interview s Janem Sádlem ze dne 19. 4. 2015, vedoucí Oddělení mezinárodní spolupráce v energetice, Ministerstvo průmyslu a obchodu.

•

(SVSE 2013) SDRUŽENÍ VELKÝCH SPOTŘEBITELŮ ENERGIE. 2013. GREEN PAPER A 2030 framework for climate and energy policies [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/en/consultations/consultation-climate-and-energypolicies-until-2030

•

(ŠPB 2014) ŠANCE PRO BUDOVY. 2014. Dlouhodobý cíl pro energetickou efektivitu přinese ekonomické oživení [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.sanceprobudovy.cz/pro-media/tiskove-zpravy/dlouhodoby-cil-proenergetickou-efektivitu-prinese-ekonomicke-oziveni

•

(Úř. věst. EU 2009) SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES. 2009. In: Úřední věstník EU. Dostupné také z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:140:0016:0062:cs:PDF

•

(Úř. věst. EU 2010) SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (přepracování). 2010. In: Úřední věstník EU. Dostupné také z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2010:153:0013:0035:cs:PDF (Úř. Věst EU 2012)

•

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES. 2012. In: Úřední věstník EU. Dostupné také z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32012L0027

   

88  

•

(Úř. věst. EU 2014) SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES: ve znění pozdějších úprav. 2014. In: Úřední věstník EU. Dostupné také z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/EN/TXT/?uri=CELEX:02003L0087-20140430

•

(TSČR 2013) TEPLÁRENSKÉ SDRUŽENÍ ČR. 2013. ADHCR’s response to the public consultation on Green paper “A 2030 framework for climate and energy policies” [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/en/consultations/consultation-climate-and-energy-policiesuntil-2030

•

TRETIRUKA.CZ. 2012. SPČR: Návrhy EK týkající se klimatického rámce do roku 2030, mohou zhoršit konkurenceschopnost evropského a českého průmyslu [online]. [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: http://www.tretiruka.cz/news/spcr-navrhy-ek-tykajicise-klimatickeho-ramce-do-roku-2030-mohou-zhorsit-konkurenceschopnostevropskeho-a-ceskeho-prumyslu-/ (Urbanová 2014)

•

ŠANCE PRO BUDOVY. 2014. Evropský parlament vyzval Komisi, aby přijala 3 cíle klimaticko-energetické politiky pro rok 2030 [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné z: http://www.sanceprobudovy.cz/pro-media/tiskove-zpravy/evropsky-parlamentvyzval-komisi-aby-prijala-3-cile-klimaticko-energeticke-politiky-pro-rok-2030 •

(V4 2013) VISEGRÁDSKÁ SKUPINA. 2013. Polish presidency of the Visegrad group: Executive summary [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.visegradgroup.eu/documents/annual-reports/report-pl-v4-pres-07-131209

•

(V4+ 2014a) VISEGRDÁDSKÁ SKUPINA, RUMUNSKO, BULHARSKO. 2014. Joint statement: the informal meeting of ministers and representatives responsible for climate policy of the Visegrad Group Countries, Bulgaria and Romania [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: http://www.mos.gov.pl/g2/big/2014_02/1f2fcbe4313eb55fe0b1c3c4a759b855.pdf

   

89  

•

(V4+ 2014b) VISEGRÁDSKÁ SKUPINA, BULHARSKO, RUMUNSKO, CHORVATSKO. 2014. Joint Statement of the 20th Meeting of the Ministers of Environment of the Visegrád Group Countries, Bulgaria, Republic of Croatia and Romania: 8th May, 2014, Visegrád, Hungary [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://v4hupres.gov.hu/download/7/a7/a0000/V4%2B3%20Joint%20Statement%20on %20Environmental%20Policy%208%20May%202014.pdf

•

(Vláda 2015a) VLÁDA ČR. 2015. Legislativní helpdesk: Mandát pro účast členů vlády na zasedáních Rady Evropské unie a Evropské rady [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: https://help.odok.cz/katalog-procesu/nelegislativni-materialy/mandat-pro-ucastclenu-vlady-na-zasedanich-rady-evropske-unie-a-evropske-rady

•

(Vláda 2015b) VLÁDA ČR. 2015. Legislativní helpdesk: Rámcová pozice pro Parlament ČR [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: https://help.odok.cz/vykladovy-slovnik//wiki/Výkladový%20slovn%C3%ADk/Rámcová%20pozice+pro+Parlament+ČR

•

(Vláda 2015c) VLÁDA ČR. 2015. Výbor pro Evropskou unii [online]. [cit. 2015-05-14]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/veu/vybor-pro-evropskouunii-22560/

   

90  

Sekundární zdroje: •

(Alies 2015) ALIANCE PRO ENERGETICKOU SOBĚSTAČNOST. 2015. Naše vize [online]. [cit. 2015-05-17]. Dostupné z: http://www.alies.cz/o-nas/nase-vize/

•

(Allerkamp 2010) ALLERKAMP, Doreen. 2010. Who sets the agenda: How the European Council and the Team Presidencies Are Undermining the Commission’s Prerogative [online]. Porto: ECPR SG EU [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://www.jhubc.it/ecprporto/virtualpaperroom/159.pdf

•

(Blahušiak 2015) BLAHUŠIAK, Igor. 2015. Evropská Rada [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/90/sekce/evropska-rada/

•

(Bonivinici 2008) BONVICINI, Davide (ed.). Playing Three-Level Games in the Global Economy. Case Studies from the EU. College of Europe EU Diplomacy Paper 4/2008, May 2008 [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://aei.pitt.edu/9599/1/EDP_4_2008.Bonvicini.pdf

•

(Boasson a Wettestad 2013) BOASSON, Elin Lerum a Jørgen WETTESTAD. 2013. EU climate policy: industry, policy interaction, and external environment. Burlington, VT: Ashgate, xii, 223 p. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=2&sid=fa153503-3ed54c7e-ad0890b172f1a87b%40sessionmgr4005&hid=4203&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb 2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkcy1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d#db=e0 00xww&AN=504479

•

(Buchill 2005) BURCHILL, Scott. 2005. Theories of international relations. 3rd ed. New York: Palgrave Macmillan, x, 310 p. ISBN 14-039-4866-6.

   

91  

•

(Calvin et al. 2014) CALVIN, Katherine, Jae EDMONDS, Bjorn BAKKEN, Marshall WISE, Sonny KIM, Patrick LUCKOW, Pralit PATEL a Ingeborg GRAABAK. 2013. EU 20-20-20 energy policy as a model for global climate mitigation. Climate Policy [online]. 14(5): 581-598 [cit. 2015-05-13]. Dostupné také z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/14693062.2013.879794

•

(Disman 2000) DISMAN, Miroslav. 2000. Jak se vyrábí sociologická znalost: Příručka pro uživatele. 3.vyd. Praha: Karolinum, 374 s. ISBN 80-246-0139-7.

•

(Ditrych 2010) DITRYCH, Ondřej. 2010. Česká republika v boji proti klimatickým změnám . In: Hledání českých zájmů. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, s.198-217. ISBN 9788086506883. Dostupné také z: https://books.google.cz/books?id=8d2OBwAAQBAJ

•

(Drulák et al. 2010) DRULÁK, Petr a Vladimír HANDL. 2010. Hledání českých zájmů. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 262 s. ISBN 9788086506883. Dostupné také z: https://books.google.cz/books?id=8d2OBwAAQBAJ

•

(EK 2014a) EVROPSKÁ KOMISE. 2014. Evropská strategie energetické bezpečnosti: Sdělení Evropské komise [online]. [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52014DC0330&from=EN

•

(EK 2015a) EVROPSKÁ KOMISE. 2015. Balíček opatření k Energetické unii: Sdělení Evropské komise [online]. [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:1bd46c90-bdd4-11e4-bbe101aa75ed71a1.0019.01/DOC_1&format=PDF

•

(EK 2015c) EVROPSKÁ KOMISE. 2015. 2030 framework for climate and energy policies [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/clima/policies/2030/index_en.htm

   

92  

•

(EK 2015d) EVROPSKÁ KOMISE. 2015. Kyoto emissions targets: Joint fulfillment, 'burden sharing' and base years [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/clima/policies/g-gas/kyoto/index_en.htm

•

(EK 2015e) EVROPSKÁ KOMISE. 2015. The 2020 climate and energy package [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/clima/policies/package/index_en.htm

•

(EK 2015f) EVROPSKÁ KOMISE. 2015. 2030 framework for climate and energy policies [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/clima/policies/2030/index_en.htm

•

(ER 2007) EVROPSKÁ RADA. Brussels European Council 8/9 March 2007: Presidency conclusions [online]. [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/93135.pdf

•

(ER 2015a) EVROPSKÁ RADA, RADA EVROPSKÉ UNIE. 2015. Eurosummit [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://www.consilium.europa.eu/cs/european-council/eurosummit/

•

(EU 2015) EVROPSKÁ UNIE. 2015. EU institutions and other bodies [online]. [cit. 2015-0513]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/institutions-bodies/

•

(EU-ASE 2015) EUROPEAN ALLIANCE TO SAVE ENERGY. 2015. Who are we [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://www.euase.com/index.php/who-we-are/

•

(Euractiv 2014a) Události na Ukrajině v roce 2014. 2014. EurActiv.cz [online]. [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/vnejsi-vztahy/link-dossier/vyvoj-aktualniho-denina-ukrajine-000101

•

(Euractiv 2015) EURACTIV.CZ. 2015. Energetika [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika

   

93  

•

(Euroskop 2015b) EUROSKOP.CZ. 2015. Zelené knihy [online]. [cit. 2015-05-15]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8913/sekce/zelene-knihy/

•

(Eurostat 2015) EUROSTAT. 2015. Population on 1 January 2015 [online]. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table

•

(Fiala 1995) FIALA, Petr. Jsou církve zájmovými skupinami? Příspěvek k teorii organizovaných zájmů. Politologický časopis, Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 1995, II., 1/1995, s. 26-34. ISSN 1211-3247.

•

(Groen et al. 2012) GROEN, L., S. OBERTHÜR a A. NIEMANN. 2012. The EU as a global leader? The Copenhagen and Cancun UN climate change negotiations. Journal of Contemporary European Research [online]. (2): 173 - 191 [cit. 2015-05-12]. ISSN 1815347X. Dostupné také z: http://www.jcer.net/index.php/jcer/article/view/497

•

(Haughton 2010) HAUGHTON, Tim. 2010. Zranitelnost, povstupní kocovina a role předsednictví. Formování národních preferencí nových členských států EU. Mezinárodní vztahy [online]. 45(4). [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: https://mv.iir.cz/article/view/385

•

(Hendl 2005) HENDL, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 407 s. ISBN 80-736-7040-2.

•

(Hix 2008) HIX, Simon. 2008. The EU as a new political system. In: CARAMANI, Daniele, (ed). Comparative Politics. Oxford University Press, Oxford, UK, 573-601. ISBN 9780199298419. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://personal.lse.ac.uk/hix/Working_Papers/Hix-ch23_in_Caramani.pdf

•

(HKS 2015) HARVARD KENNEDY SCHOOL. 2015. Robert D. Putnam [online]. [cit. 2015-0513]. Dostupné z: http://www.hks.harvard.edu/about/faculty-staff-directory/robertputnam

   

94  

•

(Hui CAO 2013) CAO, Hui. 2013. EU Internal Climate Policy-Making and Its International Negotiations: A Two-Level Game Approach. Institute of European Studies Chinese Academy of Social Sciences [online]. 7(3) [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://ies.cass.cn/en/UploadFiles_8765/201305/2013052009090173.pdf

•

(Chang 2013) CHANG, M. 2013. The European Commission in the Post-Lisbon Era of Crises : Between Political Leadership and Policy Management. Bruxelles : P.I.E. Peter Lang (College of Europe Studies). ISBN: 9782875740281 [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/ebookviewer/ebook/ZTAwMHh3d19fNTk3MTU1X19 BTg2?sid=ecba92e8-13dc-47b5-97094680d6fbb31c@sessionmgr4002&vid=1&format=EB&rid=1

•

(Kaniok a Pitrová 2006) PITROVÁ, Markéta a Petr KANIOK. 2006. Česká republika a její budoucí priority. In: Česká politika v Evropské unii: evropský integrační proces a zájmy České republiky Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, s.7-11. ISBN 80-210-4076-9. [cit. 2015-05-13].Dostupné také z: http://www.iips.cz/userfiles/file/Ceska_politika_v_eu_evropsky_integracni_proces_a _zajmy_cr.pdf

•

(Karlas 2004) KARLAS, Jan. 2004. Liberalismus a velké teorie mezinárodních vztahů. Mezinárodní vztahy [online] 39(2). [cit. 2015-05-13].Dostupné z: https://mv.iir.cz/article/view/112

•

(Keohane 2010) KEOHANE, Robert. 2010. International and Domestic Politics: Climate Change as a Two Level Game [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://www.climatescienceandpolicy.eu/2010/06/international-and-domestic-politicsclimate-change-as-a-two-level-game/

•

(Kim a Jung 2014) HWANG, Ki-Sik a Hyun-Jung KIM. 2014. THREE-LEVEL GAME THEORY AND THE STRATEGY OF EU-KOREA FTA NEGOTIATION. The Journal of East Asian Affairs [online]. 28(1): 85-130 [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=2&sid=0c18aa88-8c7b-44eb-b6e5b8831865ba90%40sessionmgr4003&hid=4203&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb    

95  

2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkcy1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU%3d#db=ed sjsr&AN=edsjsr.23757899 •

(Kratochvíl 2010) KRATOCHVÍL, Petr. 2010. Národní zájem a jeho legitimita. In: Hledání českých zájmů. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, s.17-30. ISBN 9788086506883. Dostupné také z: https://books.google.cz/books?id=8d2OBwAAQBAJ

•

(Krpec 2009) KRPEC, Oldřich. 2009. Národní zájmy v moderní demokracii--Česká republika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 196 p. ISBN 80210-4807-7. Dostupné také z: http://www.kas.de/wf/doc/kas_16253-1522-230.pdf?110210162546

•

(Kuchyňková 2006) KUCHYŇKOVÁ, Petra. 2006. Reforma společné zemědělské politiky: cíle české politiky. In: Česká politika v Evropské unii: evropský integrační proces a zájmy České republiky Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, s.7-11. ISBN 80-210-4076-9. [cit. 2015-05-13].Dostupné také z: http://www.iips.cz/userfiles/file/Ceska_politika_v_eu_evropsky_integracni_proces_a _zajmy_cr.pdf

•

(Lisowski 2002) LISOWSKI, Michael. 2002. Playing the Two-level Game: Us President Bush's Decision to Repudiate the Kyoto Protocol. Environmental Politics [online]. 11(4): 101-119 [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/714000641 (MPSV 2009)

•

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR. 2009. Rada hospodářské a sociální dohody ČR (tripartita) [online]. [cit. 2015-05-14]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/6434 •

(Naurin 2007) NAURIN, Daniel. 2007. Network Capital and Cooperation Patterns in the working groups of the Council of the EU [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://cadmus.eui.eu/bitstream/handle/1814/6762/RSCAS_2007_14.pdf?sequence=3

   

96  

•

(OSN 2014) UNITED NATIONS. 2014. Kyoto Protocol [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://unfccc.int/kyoto_protocol/items/2830.php

•

(Prouza 2015) PROUZA, Tomáš. 2015. Energetická unie a česká síla. E15.cz [online]. [cit. 2015-0513]. Dostupné z: http://nazory.euro.e15.cz/komentare/tomas-prouza-energeticka-uniea-ceska-sila-1180439

•

(Putnam 1988) PUTNAM, Robert. 1988. Diplomacy and Domestic Politics: The Logic of Two-Level Games. International Organization [online]. 42(3) [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://www.jstor.org/discover/10.2307/2706785?uid=3737856

•

(Reslow a Vink 2014) RESLOW, Natasja a Maarten VINK. 2015. Three-Level Games in EU External Migration Policy: Negotiating Mobility Partnerships in West Africa. JCMS: Journal of Common Market Studies [online]. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/jcms.12233

•

(Rada 2015a) EVROPSKÁ RADA, RADA EVROPSKÉ UNIE. 2015. Složení Rady [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://www.consilium.europa.eu/cs/councileu/configurations/

•

(Rada 2015b) EVROPSKÁ RADA, RADA EVROPSKÉ UNIE. 2015. Přípravné orgány Rady [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://www.consilium.europa.eu/cs/councileu/preparatory-bodies/

•

(R.IT 2015) R.IT. 2014. Rinnovabile il 14% dell'energia consumata nell'Ue [online]. [cit. 201505-18]. Dostupné z: http://gualerzi.blogautore.repubblica.it/2014/03/10/rinnovabile-il14-dellenergia-consumata-nellue/

•

(Říchová 2007) ŘÍCHOVÁ, Blanka. 2007. Úvod do současné politologie: [srovnávací analýza demokratických politických systémů]. Vyd. 2. Praha: Portál, 207 s. ISBN 978-8073673-482.

   

97  

•

(Stavins 2014) STAVINS, Robert. 2014. Assessing the outcome of the Lima Climate Talks. Harvard Kennedy School: Belfer Center for Science and International Affairs [online]. [cit. 2015-05-13]. Dostupné z: http://www.robertstavinsblog.org/2014/12/14/assessingthe-outcome-of-the-lima-climate-talks/

•

(Šefčovič 2015) ŠEFČOVIČ, Maroš. 2015. Vice-President Šefčovič speech at the European Parliament plenary: Decision adopted on a Strategic framework for the Energy Union. Evropská komise [online]. [cit. 2015-05-12]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/pressrelease_SPEECH-15-4503_en.htm

•

(WC 2015) WIKIMEDIA COMMONS. Map of EU states blank [online]. 2015 [cit. 2015-05-16]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Map_of_EU_states_blank.png

   

98  

6. Přílohy 6.1. Seznam obrázků a tabulek Obrázek č.1:

Rámec 2030

Obrázek č.2:

Ideální model dvoustupňové hry

Obrázek č.3:

Upravený ideální model dvoustupňové hry

Obrázek č.4:

Opakovaná dvoustupňová hra

Obrázek č.5:

Časová osa tvorby pozice ČR

Obrázek č.6 :

Schvalovací procedura Národního příspěvku

Obrázek č.7:

Schvalovací procedura RP

Obrázek č.8:

Schvalovací proces aktualizované verze RP

Obrázek č.9:

Aktéři formálně zapojeni do tvorby Národního příspěvku a RP

Obrázek č.10: Zelená kniha a principy veřejné konzultace Obrázek č.11: Veřejná konzultace a pozice relevantních aktérů k cíli pro EE Obrázek č.12: Obecný postoj členských států EU k Rámci 2030 Obrázek č.13: Dílčí pozice a pozice ČR k datu vypracování Rámcové pozice Obrázek č.14: Dílčí pozice a pozice ČR k datu vypracování aktualizace RP Obrázek č.15: Formování pozice ČR a významné okamžiky dvoustupňové hry Tabulka č.1:

Proměnná pozice ČR

Tabulka č.2:

Proměnná dílčí pozice

Tabulka č.3:

Konstelace a proměna pozic aktérů v čase

   

99  

6.2. Metody sběru dat   Veřejné   dokumenty  Vlády   ČR   Pracovní   dokumenty  Vlády   ČR   Vláda  ČR   Mediální  výstupy  

Polostrukturované   rozhovory  

Veřejné   dokumenty   (Nadnárodní)   zájmové  a   nátlakové  skupiny   Národní  příspěvek   a  rámcové  pozice  

Mediální  výstupy  

Polostrukturované   rozhovory  

Veřejné   dokumenty  EU   Evropská  komise   Polostrukturované   rozhovory   Veřejné   dokumenty  EU/   Vlády  ČR   Pracovní   dokumenty  Vlády   ČR   Členské  státy   Mediální  výstupy  

Polostrukturované   rozhovory  

   

100  

6.3. Přepisy rozhovorů Seznam otázek: Státní správa Zelená kniha a národní příspěvek 1.

Jak vznikal Národní příspěvek z hlediska formálních procedur? a.

Jací aktéři byli v procesu významní a jaké byly formální postupy?

2.

Z čeho se vycházelo při psaní návrhu textu Národního příspěvku?

3.

Předcházela vydání Národního příspěvku koordinace/diskuse na mezinárodní úrovni?

4.

Předcházela vydání Národního příspěvku diskuse/koordinace na domácí úrovni?

Rámcová pozice ČR 5.

Jak vznikala Rámcová pozice z hlediska formálních procedur? a.

Jací aktéři byli v procesu významní a jaké byly formální postupy?

6.

Z čeho se vycházelo při psaní návrhu textu Rámcové pozice?

7.

Předcházela vydání Rámcové pozice diskuse/koordinace na domácí úrovni?

8.

Předcházela vydání Rámcové pozice diskuse/koordinace na mezinárodní úrovni?

Aktualizace Rámcové pozice ČR 9.

Jak vznikala Rámcová pozice z hlediska formálních procedur? a.

Jací aktéři byli v procesu významní a jaké byly formální postupy?

10. Z čeho se vycházelo při psaní návrhu textu Rámcové pozice ČR? 11. Na základě jakých podnětů se MPO rozhodlo aktualizovat Rámcovou pozici? a.

Přicházely tyto podněty z domácího či mezinárodního prostředí?

b.

Co bylo zlomovým okamžikem?

12. Předcházela vydání Rámcové pozice ČR diskuse/koordinace na domácí úrovni? 13. Předcházela vydání Rámcové pozice ČR koordinace/diskuse na mezinárodní úrovni? 14. Jaký postup následoval po rozhodnutí aktualizovat Rámcovou pozici? Mezinárodní úroveň 15. Jací mezinárodní aktéři jsou relevantní při vyjednávání podoby Rámce 2030? 16. Jaké komunikační platformy využíváte při konzultaci energetických témat na mezinárodní úrovni?

   

101  

Seznam otázek: Zájmové skupiny Obecně 1.

Jaká byla pozice vaší organizace v průběhu jednání o Rámci 2030? a.

Koordinujete své postoje s ostatními?

2.

Jaké jsou způsoby, kterými můžete do procesu vstoupit?

3.

Probíhá komunikace státu se zájmovými skupinami? a.

4.

Pokud ano, jakým způsobem?

Z čeho podle vás stát vycházel při formování své pozice?

Zelená kniha a národní příspěvek 5.

Dostal se Rámec 2030 do centra vaší pozornosti už v této fázi? a.

Pokud ano, jakou strategii prosazování zájmu jste zaujali?

Rámcová pozice ČR 6.

Byl v této fázi Rámec 2030 v centru vaší pozornosti? a.

Pokud ano, jakou strategii prosazování zájmu jste zaujali?

Aktualizace rámcové pozice ČR 7.

8.

Na základě jakých podnětů podle Vás MPO rozhodlo aktualizovat Rámcovou pozici? a.

Přicházely tyto podněty z domácího či mezinárodního prostředí

b.

co bylo zlomovým okamžikem

Jak změna Rámcové pozice probíhala?

Schéma rozhovorů:

Ministerstvo   průmyslu  a   obchodu  ČR   Státní  správa   Ministerstvo   životního   prostředí  ČR  

Polostrukturované   rozhovory  

Svaz  průmyslu  a   dopravy  ČR   Zájmové  skupiny   Aliance  Šance  pro   budovy  

   

102  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 19.4.2015 16:00 17:20 Jan Sádlo (JS) Vedoucí oddělení mezinárodní spolupráce v energetice, MPO Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  Rozhovor na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR MPO_19/04/15_Začátek rozhovoru TCH: Tak já začnu. Evropská komise na jaře roku 2013 zveřejnila Zelenou knihu na téma Rámec 2030. Členské státy, stakeholdeři a občané mohli zaslat své příspěvky do probíhající veřejné konzultace. ČR svůj příspěvek zaslala. Jak vznikal národní příspěvek ČR z hlediska formálních institucionálních procedura jací aktéři byli v procesu významní a jaké byly formální postupy? JS: Zelená kniha je návrh Komise, ale nemá formu sdělení, ke kterému by měl vznikat konkrétní strategický a politický dokument. Příspěvek vznikal tak, že se dokument vzal a analyzoval se, komu by měly které části příslušet. Dohodli jsme se, že jelikož obsahoval tři hlavní části - Obnovitelné zdroje, energetickou účinnost a emise - tak že dvě části půjdou primárně za námi, to znamená OZE a účinnost, a jedna na MŽP. Ten příspěvek jsme konzultovali hlavně s nimi. Institucionálně to tedy probíhá tak, že je nejprve určen gestor. Rezortní právníci dostanou informaci o vzniku dokumentu typu Zelená kniha a požádají o sdělení gesce. Gestor potom vypracuje návrh textu a ten se pošle tichou procedurou nebo oficiálně k připomínkám relevantním útvarům uvnitř MPO. Jakmile je hotové kolečko uvnitř úřadu, tak se to pošle na Rezortní koordinační skupinu MPO. Ta RKSka je zřízena na každém ministerstvu v ČR a schvaluje všechny dokumenty, které jdou do EU na pracovní úrovni, tzn. na úrovni ministerstev. Probíhá to tak, že se to znovu pošle všem odpovědným oddělením tady na ministerstvu + přidruženým organizacím, to znamená MŽP, ZAMINI, úřad vlády, czech trade, czech invest, SSHR, ÚHOS. To je takový mailing list standardizovaný... tak ti to dostanou do mailu a mají možnost se k tomu vyjádřit. Jde veskrze o státní instituce. Běžně to bývá 2-3 pracovní dny. Oni si to vezmou, zanalyzují si to a usoudí, zda se jich to nějak dotýká. Pokud ne, nevyjadřují se, pokud ano, tak navrhnou změnu té odpovědi. Ta veřejná konzultace byl v podstatě dotazník o 40 otázkách cca. Ke každé té otázce se státy mohly a taky nemusely vyjádřit. V momentě, kdy se dělá tichá procedura té RKSky, tak zapracováváme připomínky. Už si ale nevzpomenu, jestli přišly nějaký připomínky, to už asi ani nevyhrabu. Nicméně potom přijde jednání RKSky. To je většinou každé pondělí. Zde se formálně schvaluje příspěvek do veřejné konzultace. Tam se ještě jednou ověří, že nikdo nemá připomínky k příspěvku tak jak byl vytvořen, případně jak byl změněn a ta RKSka to schválí. Příspěvky do národních konzultací se pak posílají na pracovní výbor pro Evropskou unii při úřadu vlády. Ten je většinou na úrovni náměstků ministerstev a sedí tam všechny ministerstva + úřad vlády a myslím, že tomu předsedá Prouza. V momentě, kdy by k tomu byly nějaký připomínky, tak se mohou uplatnit. Nicméně už v části tý RKSky v který se to předtím schvaluje jsou i lidi z úřadu vlády, z MŽP, z ministerstva zahraničních věcí. Takže pokud by oni měli nějaké zásadní, substantivní připomínky, tak to vezmou v rámci tý RKSky. A jenom kdyby přetrvával rozpor, tak se to řeší na tom pracovním výboru. Většinou, pokud to projde tou RKSkou, tak už nebývá zásadní rozpor. Nějakým způsobem se musí dojít k nějakému kompromisu, aby to bylo přijatelné pro všechny strany. Ten pracovní výbor musí rozhodovat jednohlasně. Musí to buď schválit nebo projednat jenom a vzít to na vědomí. A myslím si, že té veřejný konzultace se pouze berou na vědomí, pokud tam není nějaký zásadní problém. Může se stát, že někdo tam otevře debatu a požaduje zapracovat nějaké připomínky, to se stalo např. teď u Energetické unie. Pokud jsou, tak je to opět formou tiché procedury, že zašlou připomínky autorovi textu, ten je zapracuje a nějak se to vypořádá. A zároveň se tyto dokumenty musí vkládat do databáze politik. Tam se shromažďuje všechno na různých úrovních od příspěvků přes mandáty atd... TCH: Dobře, takže ten příspěvek dostane v rámci rezortu nějaké relevantní oddělení. To vypracuje text a ten může být připomínkovat na RKSce a poté to jde na pracovní výbor pro EU při vládě. Potom nad pracovním výborem je ještě ten expertní výbor? JS: Je tam vládní výbor, ale na ten to jde až v momentě, kdy se schvalují třeba ty rámcové pozice. TCH: Aha, takže tady stačí, když to jde jen na ten pracovní výbor a pak už se to může odeslat.

   

103  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 19.4.2015 16:00 17:20 Jan Sádlo (JS) Vedoucí oddělení mezinárodní spolupráce v energetice, MPO Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  JS: Tak TCH: A vy když jste psali návrh textu příspěvku, tak z čeho jste vycházeli? JS: Ten text příspěvku vycházel z dlouhodobých pozic k tématu o kterých ty otázky byly. Nebylo to nic nového a vycházelo se z toho, že třeba energetická účinnost měla v té chvíli už schválené závazky do 2020 a měla nějaké závazky pod směrnicí pro energetickou účinnost. Tak jsme si říkali, že pro nás je hloupost se bavit znovu o tomhle tématu a stanovovat si nějaké cíle v momentě, kdy ještě nevím, jestli jich dosáhneme a navíc jsou do roku 2020. To samé obnovitelné zdroje. My nevíme, co znamená, že budeme mít v roce 2020 20% podíl OZE v síti. Ale takhle...my jsme hlavně říkali, že by měly být na dobrovolné bázi. Ve chvíli, kdy je stát ochotný dělat víc, ať to udělá, ale ať k tomu státy nejsou nuceny třeba směrnicí, protože jim k tomu například může chybět fyzický potenciál nebo ty opatření na energetickou účinnost jsou tak drahé, že ta návratnost té investice je záporná. Takže od začátku to bylo směrované na to, že pokud si chceme stanovovat cíle do 2030, tak by to měl být cíl na emise, který implicitně by měl pomoct v plnění těch dalších dvou cílů na OZE a EE. TCH: Dobře. Ještě zpět k tomu bylo řečeno. Jakmile byla zveřejněna zelená kniha, že se určil gestor a že se rozeslala informace o vzniku dokumentu dalším aktérům, např. MŽP, czech investu a tak... JS: To jsem říkal jen obecně, že ta RKS obsahuje lidi, kteří mají přístup k připomínkám... TCH: Důvod, proč jsem se na to teď ptal je, jestli tomu vydání toho příspěvku předcházela koordinace s aktéry na domácí úrovni i vyjma toho formálního procesu. JS: Měli se k tomu možnost vyjádřit primárně lidi na MPO a na MŽP, kteří jsou hlavními gestory na tuto problematiku. Protože ty jako gestor musíš vytvořit první vstup do debaty a pak ta debata probíhá na úrovni těch výborů. TCH: A ohledně koordinace na mezinárodní úrovni? JS: Tady u těch národních příspěvků se to neřeší. To vyloženě dává každý stát za sebe i každý aktér. Ty příspěvky do těch veřejných konzultací mohou přijít od kohokoliv. Můžou přijít od nějakých svazů, od firmy, od ČEZU, od nějakých občanských sdružení, od NGOčka, protože to je veřejná konzultace. TCH: A nikdo teda neprojevil zájem do toho vstoupit? JS: V momentě, kdy do toho někdo chtěl přispět, tak do toho vstoupil prostřednictvím svého příspěvku a ten zaslal na Komisi. Určitě to nebylo tak, že by na nás někdo vyvíjel nátlak. Nikdo do toho nešel tak, že by nám psal: „Tady je Zelená kniha, tady chceme to a to.“ To je tak low-level, že to nikomu za to nestojí. TCH: Takže to je takový předstupeň toho, co bude následovat. Tím se dostáváme k další části. V návaznosti na veřejnou konzultaci přišla v lednu 2014 EK se sdělením k Rámci 2030 a ČR na základě sdělení vypracovala Rámcovou pozici. Jak tedy vznikala z hlediska institucionálního a jací aktéři do něj vstupovali? JS: Ten proces byl totožný jako s tím příspěvkem do konzultace Komise. Jen tam byl ten stupeň navíc toho vládního výboru pro EU, kde to teda už schvalují ministři, premiér... prostě podobný. Navíc musí se u těch sdělení rozlišit, jaká je to priorita pro ČR. U toho 2030 se od začátku určilo, že je to národní priorita. To znamená, že ta rámcová pozice musí být konzultovaná i s ekonomickými a sociálními partnery, to znamená přes RHSD, tedy tripartitu je konzultován s odbory a přes hospodářskou komoru myslím projednána s lidmi z energetických firem. Samozřejmě každý z těch aktérů má svůj vlastní zájem a ty zájmy se musí potkat někde uprostřed. U té 2030 jsou mý zkušenosti spíš takový, že se spíš prosazují zájmy toho státu s tím, že se snaží inkorporovat zájmy těch firem, ale není to tak, že by je

   

104  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 19.4.2015 16:00 17:20 Jan Sádlo (JS) Vedoucí oddělení mezinárodní spolupráce v energetice, MPO Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  přejímal. Ty věci, který tam byly zmíněný v té rámcovce vycházely vždy z textu toho sdělení, na který se nějak reagovalo. Tu oblast emisí řešilo primárně MŽP a my jsme řešili OZE a energetickou účinnost. Nicméně jsme si ty pozice intenzivně vyměňovali. Ještě před tím odesláním na tu RKSku jsme si intenzivně vyměňovali pozice. TCH: Takže MŽP bylo spolugestor. A pokud to shrnu, tak přišlo sdělení Komise. Byl určený gestor, což bylo MPO a v rámci MPO to bylo vaše oddělení a poté se rozběhlo vnitrorezortní řízení zakončený tou RKSkou. JS: Ano, v tu chvíli v momentě kdy už je to rámcovka, tak si toho všimli i aktéři, kteří se původně nevyjadřovali k tomu příspěvku do té konzultace. Vím, že jsme tam měli i příspěvky od poradců předsedy vlády. Byly tam samozřejmě i komentáře a doplnění od úřadu vlády jako samotného, od lidí možná i ze zemědělství, protože ty OZE se týkají i jich. Byl tam i příspěvek i od MMR, Od MŽP samozřejmě ne, protože to byl spolugestor. TCH: Takže poté, co to bylo schváleno na úrovni RKSky, tak to šlo na pracovní výbor. JS: Jasně, a vzhledem k tomu, že je dokument označen za národní prioritu, tak je aktivizována tripartita. Ta si teoreticky může vyžádat cokoliv. I ona si identifikovala, že se může jednat o důležité sdělení vzhledem k potencionálním dopadům, takže jo. Probíralo se to i se zástupci odborů a zástupci firem. TCH: a v tom procesu ta tripartita následovala kdy? JS: Já nevím jak to přesně bylo, tam to přesně není určeno při tom procesu, ale většinou to bylo bývá po tom pracovním výboru pro EU. TCH: Takže v této fázi jsou už formálně zapojeni sociální partneři přes tu tripartitu? JS: Ano, i na té pracovní úrovni už jsou přítomni sociální partneři. Nicméně oni si to můžou vyžádat i na jednání tripartity sami o sobě. Tam většinou k tomu dávají připomínky a komentáře, ale většinou se to nestává, ale ta možnost tam je. TCH: Poté, co je to tedy schváleno na pracovním výboru, tak to jde na vládní výbor a jakmile je to zde schváleno, tak Česko má Rámcovou pozici. JS: Je závazná vlastně pro všechny zástupce státní správy teoreticky. Protože to usnesení, které jde na ten vládní výbor pro EU je takové, že zavazuje všechny členy vlády, všechny ministry k tomu řídit se touto pozicí. TCH: Jasně, takže v tuto chvíli ona je hotová a už se s tím nic nedělá. Ve chvíli kdy je hotová si ale další parlamentní tělesa mohou tuto pozici vyžádat... třeba poslanecká sněmovna a senát JS: Pozor, oni si nevyžádají pozici samotnou, ale pozici Vlády k sdělení samotnému. Takže tam je sdělení a oni se rozhodnou, že k tomu přijmou stanovisko. Takže oni to projednají ve výborech, podvýborech a respektive na plénu potom. TCH: Takže z hlediska rámcové pozice – ta už je hotová? JS: To je pozice vlády. Pozice parlamentu už je něco trochu jiného. TCH: Takže pro mě už z hlediska tématu práce to není relevantní.

   

105  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 19.4.2015 16:00 17:20 Jan Sádlo (JS) Vedoucí oddělení mezinárodní spolupráce v energetice, MPO Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  JS: Není to určitě zásadní, spíš je zajímavé to zmínit, že z toho institucionálního hlediska je to projednáváno i na parlamentní úrovni a ten parlament k tomu vydává stanovisko, ale není to závazné. Je třeba to chápat tak, že ta rámcová pozice je pozice vlády, protože je schválena vládním výborem pro EU. To je zastupitelská demokracie. TCH: Z čeho jste vycházeli při psaní textu Rámcové pozice? JS: Byly to dlouhodobé pozice k těm tématům, tzn. k tématu emisí. Jsme říkali, že emise jsou dlouhodobě oblast, které věříme jako klíčové v celé té politice. Jsme říkali, že je klíčové snižovat emise vzhledem k tomu životnímu prostředí. I skrze to že my tu máme po těch komunistických časech poměrně energeticky intenzivní energetiku, která se projevuje právě těma emisema a máme ambici to postupně snižovat. TCH: A ohledně toho cíle pro energetickou účinnost? JS: Tam jsme pořád opakovali, že ten cíl musí být nastavený tak, aby se firmám vyplatil. Jsme říkali, ano, dělejme opatření, která zvyšují energetickou účinnost, ale nenuťme ty firmy dělat něco, co se jim dlouhodobě nevyplatí, to je hloupost. Tím pádem podkopáváme konkurenceschopnost průmyslu a donutíme je přesunout své provozy tam, kde ta environmentální regulace není – carbon leakge typicky. TCH: Jasně. A probíhala koordinace na domácí úrovni nějak předtím, než vy jste ten návrh textu udělali? Co se týče toho institucionálního procesu, tak tam je to ukotveno v té tripartitě?_ JS: Tam je to v té tripartitě, nicméně oni samozřejmě věděli, že se ta rámcovka bude připravovat a nějakou svoji pozici nám dali k tomu. Takže teoreticky my jsme věděli, jaká ta jejich pozice je. Není to úplně tak, že bychom přebírali ty jejich pozice, protože to ani nejde. Jo, takže oni ti sociální a ekonomičtí partneři už v tuhle chvíli vědí, že se ta rámcová pozice dělat bude. Takže samozřejmě nám k tomu dali nějaké své konzultace a řekli nám své postoje, který byly v té rámcovce jako zohledněny. Ale nebylo to tak, že bychom papouškovali názor někoho, což nejde. Zejména před jednáními evropských rad, ono jich bylo víc, sem na ministerstvo začaly proudit dopisy od různých asociací, od zástupců stavebních firem, technologických firem, nevládních organizací. A oni se samozřejmě soustředili na nějaký element těch sdělení. Ze stavebních firem říkali, že energetická účinnost je nejlepší, větrná asociace, že samozřejmě jako větrníky, OZE. Jo, každej si hřál tu svoji polívčičku, ale tak to je, to je logický. TCH: Ono asi z logiky věci se tam objevovaly odlišné názory, protože co firma to jiný názor, co odvětví, to jiný názor. JS: Jasně TCH: A vy jste si z toho vytáhli jako kdyby agregovaný postoj? JS: My jsme si z toho vytáhli nějaké teze, které by byly v souladu s našima, ale nebylo to úplně tak, že by oni změnili naši dlouhodobou pozici k těm tématům. Ta naše pozice se precizovala poměrně dlouho. Nad tou rámcovkou to jsme si dost úzce vyměňovali informace s lidma z MŽP, s lidma z vlády. A to jsme cítili, že to je taková naše finální pozice, jo. Chápali jsme to tak, že každá ta firma má takový zájem a že náš zájem je už ten, který jsme definovali v té rámcovce. TCH: Takže vlastně na tu rámcovku, kterou vy jste vypracovávali ty firmy neměly prakticky žádný vliv. JS: Já si myslím, že neměli vliv bezprostřední. Samozřejmě vytvářeli to lidi, kteří mají dlouhodobý povědomí o české energetice. Kteří třeba i dělají revizi SEK. Takže i tam vycházíme třeba z těch predikcí, z těch strategických vizí, jak by měla česká energetika vypadat do roku 2040, protože ten

   

106  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 19.4.2015 16:00 17:20 Jan Sádlo (JS) Vedoucí oddělení mezinárodní spolupráce v energetice, MPO Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  SEK je do 2040. Plus takový věci jako jsou přírodní podmínky ČR.. že nemůžeme přijmout vysoký cíl pro OZE, protože na to tu nejsou přírodní podmínky a nejsou připravený sítě, že máme nějakou zkušenost se zvyšováním energetický účinnosti. Ale zase dlouhodobě jsme věděli, že ty firmy mají dlouhodobě otevřený postoj pro ty emise, což teda v té rámcovce nakonec bylo. TCH: Takže tam je nějaký dlouhodobý zájem, který by se dal chápat jako národní zájem JS: Tak. Národní zájem je dlouhodobě mít energetiku se třemi strategickými pilíři, jako je tomu na Evropské úrovni. To znamená na konkurenceschopnost, udržitelnost a bezpečnost. A jsme říkali, že bezpečnost je pro nás důležitý, nebo nejdůležitější aspekt. Je hezký mít udržitelnou energetiku, je důležitý.. konkurenceschopnost samozřejmě, ale z logiky věci ten energetický systém musí být bezpečný. Protože ve chvíli, kdy ty nebudeš mít zabezpečenou dodávku energie pro konečné zákazníky, pro firmy, pro obyvatelstvo, tak ty dva zbývající jsou na nic, protože oni nebudou mít přístup k energii. Jde o bezpečnost státu. V momentě, kdy není zajištěna výrobní přiměřenost a z fyzikálního hlediska musí být v soustavě vyrovnaná nabídka a poptávka a pokud ji nemáš, tak ta síť zkolabuje a netrvá zas tak dlouho než lidská společnost zdegraduje bez elektrické energie. Takže vrcholný národní zájem je mít bezpečnost. Bezpečnost energetiky zajistí fyzický přežití. Ostatní věci jsou až za tím. Bez dodávky energií bychom nefungovali. TCH: Tedy zpět k těm zájmovým skupinám. Ta rámcová pozice je důležitá věc, uvědomují si to i zájmové skupiny a už se snaží do toho nějak vstupovat a vy jejich názory berete v potaz, ale není to tak, že byste prostě přejímali čistě názory toho, co vám přijde, nebo to, co vám kdo řekne na nějaké schůzce. JS: Ano TCH: Takže ta agregace té pozice na národní úrovni vzniká jednak tím formálním postupem – to jsou ty institucionální procedury a jednak těmi neformálními cestami, kdy ty firmy, nebo kdokoliv, kdo má zájem, tak se snaží s vámi komunikovat. JS: Ano, jsou oficiální dopisy firem, nebo pod nějakým sdružením pošlou dopis. Samozřejmě snaží se využít osobních kontaktů. Jo, prostě říct, tady tohle chceme my... TCH: Jasně, normální lobby JS: Ano, normální lobby. Jako lobby pro mě není sprostý slovo. Je to komunikace nějakého zájmu. U nás je blbý, že nemáš oficiální rámec, ale jinak naprosto legitimní. Jako ty se s těmi lidmi nějak dlouhodobě znáš, protože tu práci neděláš ve vakuu, to nejde ani. TCH: A řešila se ta rámcová pozice nějakým způsobem i na mezinárodní úrovni? JS: Ta rámcovka? Ne TCH: Takže tam neproběhla žádná rada, nic. JS: Rámcová pozice je vyjádření národní preference. To ani nejde, aby jakoby.. to jde trošku proti tomu, to je nelogické. Druhá věc je ta, že ta rámcová pozice vychází z nějakých dlouhodobých priorit. To není nějaká ad-hoc věc ta pozice tady k tomu. TCH: Ok, takže tam neprobíhala nějaká diskuse o tom, jak by měla vypadat na mezinárodní úrovni JS: To určitě ne. Tam ty státy si to vyloženě specifikovaly samy. Je možné, že tam proběhal nějaká diskuse buď na neformální radě nebo na radě pro energetiku. Ale pochybuju o tom z jednoho prostého

   

107  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 19.4.2015 16:00 17:20 Jan Sádlo (JS) Vedoucí oddělení mezinárodní spolupráce v energetice, MPO Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  důvodu. Ta rámcová pozice se dělá tak do dvou-třech týdnů od té doby, co bylo zveřejněno sdělení. Ona je většinou až v březnu ta rada (formální). Takže tam ta rámcovka už byla hotová. TCH: OK. Důležité je, že jste v září přišli s aktualizací této pozice. A mě by zajímalo, jak vlastně ona vznikala a co bylo podnětem pro změnu? JS: Podnět byl zásadní – Komise v létě vydala sdělení, který se jmenovalo příspěvek energetické účinnosti k naplňování strategie 2030 a zatímco do té doby komise přesvědčovala, že v Rámci 2030 se nebude řešit energetická účinnost přesně z toho důvodu, který jsme neustále opakovali – že ta energetická účinnost se řeší pod tím EED, tak najednou z ničeho nic bez nějakého varování bylo vydáno to sdělení a my jsme se k tomu museli nějak vyjádřit. Navíc jsme si vyhodnotili jaký jsou nálady v těch členských státech a ty pozice byly jasný. Ty pozice jsme slyšeli na těch jednáních. Ten impulz vzešel teda od nás, ale na základě toho, že jsme si nějak analyzovali tu realitu. TCH: Jasně. A předtím probíhaly nějaký evropský rady a další diskusní platformy na mezinárodní úrovni.... JS: Jasně, ale oni ještě nepřijímali závěry k tomu. Protože ze strany Komise ten tlak na tu energetickou účinnost byly jasný, jo. Takže se nepřijímaly formální závěry k rámci 2030 a bylo to přesně tady z tohoto důvodu. Samozřejmě ty debaty na ministerský úrovni probíhaly. Dokonce i na tý úrovni evropský rady, ale to bych se na to musel podívat. TCH: Co se týče institucionálních procedur u rámcové pozice č.2... JS: Tam je to úplně stejný. TCH: Takže to byl váš podnět – MPO. Že se změnila situace a že je třeba s tím něco dělat. JS: Tak. Je třeba se k tomu sdělení nějak se vyjádřit. TCH: Takže vy jste jako gestor udělali aktualizaci té koncepce, pak to šlo na tu RKSku a tam se to schválilo a tam to šlo na pracovní výbor při vládě ... JS: Jasně, stejný postup TCH: A zase tam do toho mohla vstoupit ta tripartita a poté, co to bylo schváleno na vládním výboru, tak to bylo odškrtnuto a ČR má novou pozici. JS: Ano, ale musím říci, že k té druhé verzi té rámcovky byl mnohem větší odpor té tripartity, protože oni říkali – my jsme s vámi souhlasili původně, že ten cíl pro ty emise je nejefektivnější s ohledem na ty dva cíle, který měly být jeden cíl pro OZE jenom a ani s tím my jako nesouhlasíme jako se závazným. Takže tam samozřejmě byl větší odpor k tomu, že my jsme nějakým způsobem jako byli flexibilní v tom, že by se mohl stanovit ten cíl pro energetickou účinnost. Ale shodli jsme se na tom, že jo, že upravíme tu rámcovku. TCH: A teda, co bylo zlomový okamžik pro vás. Kdy jste si řekli: Tak a teď uděláme novou rámcovou pozici. Přišlo to z vnějšího prostředí nebo... JS: Byla to spíš naše iniciativa. V momentě, kdy jezdíme na X různých jednání ať už v institucích rady, nebo probíhá DG General pro energetiku, což jsou vlastně lidi z ministerstev jednotlivých členských států, kteří se sjedou na komisi a diskutují o konkrétních těch tématech hodně technických. Tak tam bylo jasný, že je třeba se vyjádřit k tomu novému fragmentu toho sdělení. Takže tam zásadním okamžikem bylo to, že ta Komise to sdělení vydala. To pro nás bylo impulsem pro to tu rámcovku aktualizovat.

   

108  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 19.4.2015 16:00 17:20 Jan Sádlo (JS) Vedoucí oddělení mezinárodní spolupráce v energetice, MPO Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  TCH: A co se týče nálad doma. Vlastně u té rámcovky č.1 jsi říkal, že se vám začaly množit snahy do toho nějak vstoupit. Tak to bylo asi i u té druhé. JS: Tak, u té druhé dokonce byla svolaná schůzka oficiální se zástupci průmyslu, se zástupci stavebních firem, byli tam zástupci energetiky a samozřejmě i oni si uvědomovali, že potom, co komise vydala to sdělení, tak i oni si uvědomovali, že ten tlak na tu energetickou účinnost naprosto jasný. Že oni, nechci říct, že by rezignovali, ale chápali to, že to chceme upravit. Nicméně jako jejich požadavek byl, že dobře, pojďme o tom diskutovat, ale ten cíl musí být nezávazný. Klidně si stanovme cíl do 2030, ale musí být nezávazný. Samozřejmě chápali to, že i když je cíl nezávazný, tak to v tu chvíli nic neznamená viz. strategie 2020. Ale tedy i se skřípěním zubů to akceptovali. TCH: Bude z toho zápis? JS: Bohužel nebude, navíc to je zrovna něco, co bych ti nemohl dát. TCH: Ok, takže ten původní impuls přišel? JS: Ten přišel od Komise, nicméně my jsme mohli nechat tu rámcovku tak, jak byla, protože jsme se tam nějakým způsobem k ní vyjadřovali. Ale ta úprava byla víc než vhodná v tu chvíli. Ano, prvotní impuls byl daný tím, že bylo vydáno sdělení ale ten impuls pro změnu přicházel od nás. TCH: OK, a věděli vy jste v tu chvíli, jak se k tomu staví členské státy. JS: No věděli jsme to, protože na těch různých radách a zasedání se té účinnosti dotkly. A věděli jsme, že spousta států, které jsme považovali za spojence říkali, že ta energetická účinnost je nějakým způsobem nutná v tom sdělení. V té finální podobě toho Rámce. Je to prostě jeden z prostředků jak dosáhnout toho, že té energie se spotřebuje míň. TCH: Jasně, a ve chvíli, kdy máte tu rámcovou pozici schválenou, tak to se dá považovat za konec nějakého formování pozice ČR, protože všechny další mandáty, které jsou i pro třeba tu premiérskou delegaci, tak vychází z tady této? JS: Jo TCH: A co se týče mezinárodní úrovně, jaké jsou diskuzní platformy, které využíváte? JS: Je to Rada EU. Pracovní skupina, Corepery, expertní rady. Za ten rok tam toho bylo nesčetněkrát jo. Ať to byly různý vodítka na ty rady, ty draft guidelines, návrhy závěrů, části sdělení. Fakt, to bylo stovky jednání na té oficiální rovině... Na skupině rady pro energetiku na té H7. To je pracovní skupina rady pro energetiku. K té 2030 byly určitě formální i neformální rady. Třeba po vydání toho sdělení byla asi měsíc a půl bylo na programu rady formální politická debata k Rámci 2030. Samozřejmě tady před těmi radami se vypracovává mandát pro vedoucí delegace a ta delegace je povinna se řídit tímto mandátem. My už jsme to měli trochu ulehčený, že už jsme měli schválenou rámcovku. Tam se nesmí objevit nic, co je v konfliktu s tou rámcovkou. Před tou radou se dělají schůzky. V tuhle chvíli hlavně přes V4. Ta mezinárodní koordinace se děje na všech pracovních úrovních rady. Už od atašé na tý pracovní úrovni v případě, že je o to zájem. Na COREPERU se taky může dělat a před těmi radami se dělá za prvé expertní výměna názorů, když je poptávka a pak se dělá v ten den Rady třeba nějaká snídaně. U toho 2030 tam bylo všechno. Velký téma. Řešily se třeba elementy, ne celá ta strategie. Pak jsou jednání rady na expertní úrovni. Plus jsou tam bilaterální jednání – to jsou ty DGs... TCH: Takže třeba i na té nejnižší úrovni se to koordinuje. Třeba u těch atašé a pak to jde kam, k vám?

   

109  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 19.4.2015 16:00 17:20 Jan Sádlo (JS) Vedoucí oddělení mezinárodní spolupráce v energetice, MPO Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  JS: Ty atašé to řeknou na skupině, tam sedí zástupce Komise a ten by měl reflektovat, co tam řeknou. Tam je třeba si uvědomit, že všechno směřuje k jednomu cíli – závěrům evropské rady. A k tomu se dojde různými cestami. TCH: Takže ještě zpětně: i v rámci Komise probíhají konzultace JS: Jo, i v rámci Komise probíhá konzultace s členskými státy bilaterální, kdy se ptá členských států na konkrétní informace, technické detaily. Pak samozřejmě probíhá regionální koordinace. Pro nás to tehdy byla V4+. Směrem k radě se koordinoval názor i s Bulharskem a Rumunskem. To už je zajímavý výčet států – to už je 6 států z 28. A myslím si, že to, co se objevilo v těch finálních závěrech reflektovalo. Že ty naše priority byly podpořený dalšími 5 státy. TCH: Ano, ale to už bylo v situaci, kdy vy jste měli nastavený tou rámcovkou a už jste hledali ty partnery, kteří měli podobný názor. JS: Jo, tam se hledal vždycky průnik těch priorit a musím říct, že to bylo hodně podobný. Že jsme se lišili jen v drobnostech. TCH: takže to byla hlavně ta V4+? JS: Konkrétně u toho Rámce 2030 to tak bylo. Ale potom tam je samozřejmě řada bilaterálních schůzek. Jako nejenom nás jako MPO, ale i lidí ze stálého zastoupení v Bruselu, tam absolvovali X desítek až stovek schůzek. TCH: Takže to bude asi víceméně vše. Abych to tedy shrnul, tak relevantní aktéři na domácí úrovni jsou MPO jako gestor, MŽP jako spolu-gestor, Úřad vlády, jeho pracovní výbor a teda ten vládní výbor. To jsou jako kdyby hlavní aktéři, kteří jsou daní tou institucionální procedurou JS: Teoreticky by do toho mělo dost zasahovat i MZV, protože oni mají v gesci vztahy s EU. Ale daleko víc se k tomu vyjadřovalo stálý zastoupení v Bruselu. Ti k tomu měli určitý komentáře. Ti jsou součástí té RKSky. To jsou jednání u kulatého stolu, kde paralelně je videomost do Bruselu. Tam jsou experti, kteří mohou říkat své informace atd. Takže MZV do toho vstupuje přes ty stálý zastoupení. TCH: A institucionálně do toho vstupuje ta tripartita a ekonomičtí a sociální partneři JS: Jo TCH: Tím máme hotový to kolečko na domácí úrovni + teda jakákoliv firma, která se cítí tím být dotčená se může snažit do toho nějak zasáhnout tím, co už jsme řešili. JS: Ano, může. Ale oni posílají své dopisy i na mezinárodní úroveň - na Komisi. Ty dopisy potom jdou třeba ministrům všech vlád... TCH: A na vás teda taky lítaly dopisy od zahraničních firem JS: Ano, byly to nějaký mezinárodní větrná asociace. Ten lobbing tam byl, ale nebyl nějak silný TCH: Co se týče těch typových aktérů, jak to bylo? JS: Tam šlo spíš o zvýraznění nějakého aspektu. Energetiky trvaly na jednom závazném cíli pro emise, protože dostávají povolenky zdarma, kdežto stavební firmy, technologický firmy chtěly cíl pro účinnost, asociace chtěly cíl třeba pro OZE některý ty větrný solární... NGOčka.. TCH: Kteří ti aktéři jsou podle tebe významní?

   

110  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 19.4.2015 16:00 17:20 Jan Sádlo (JS) Vedoucí oddělení mezinárodní spolupráce v energetice, MPO Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  JS: Já si myslím, že v rámci tripartity ty odbory, v rámci firem to byl ČEZ, který se k tomu vyjadřoval přes nějaké sdružení. Firmy jako Siemens, Knauf a další, které chtějí účinnost se k tomu vyjadřovaly přes tu účinnost. TCH: Takže k té účinnosti se vyjadřovaly hlavně firmy, které z toho měly přínos JS: Jasně, je to byznys pro ně TCH: A na té mezinárodní úrovni pak to jsou členské státy, Komise a co parlament? JS: Parlament k tomu dává nějaký stanoviska, ale to my jsme až tak neřešili, ale není to úplně tak, že by ovlivňoval naši pozici. To určitě ne. Spíš my jsme chtěli, aby čeští europoslanci komunikovali tu pozici navenek. TCH: Dobře, to bude asi vše, díky moc. JS: V pohodě, není zač. MPO_19/04/15_Konec rozhovoru

   

111  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 27.4.2015 09:00 09:20 Michal Daňhelka (MD) Oddělení energetiky a ochrany klimatu, MŽP Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  Rozhovor na Ministerstvu životního prostředí ČR MŽP_27/04/15_Začátek rozhovoru TCH: Kdybychom si to vzali nějak postupně, tak Evropská komise zveřejní Zelenou knihu a tím se nastartuje debata na určité téma. ČR k tomu vypracovala národní příspěvek... MD: Určitě. Tyhle veřejné konzultace probíhají ještě před zveřejněním samostatných dokumentů, takže předtím ještě nejsou žádná jednání na evropské úrovni a dokumenty se představí až potom. Pokud si dobře vzpomínám, tak k té Zelené knize jsme psali příspěvek společně s MPO. S těmi jsme to koordinovali a určitě se to koordinovalo i s dalšími organizacemi. Předpokládám, že jsme konzultovali Svaz průmyslu, Teplárenské sdružení se do toho také myslím nějak zapojilo. Takže tento příspěvek se schvaluje v rámci Rezortní koordinační skupiny. To znamená, že se to rozesílá na nějaké emailové adresy, kde to mohou lidé nějak připomínkovat. TCH: Dobře. Já jsem měl rozhovor i na MPO a tam mi víceméně říkali, že ten příspěvek se nějak neřešil a že až ta Rámcová pozice se řešila s dalšími aktéry... MD: No, to je pravda. My jsme je ale zapojili už předem, ale neformálně. TCH: Super. A ten postup je teda takový, že když přijde dokument z EU, tak se vybere gestor a spolugestor – tedy MPO a vy. A poté se vypracuje nějaký návrh textu a ten pak musí být schválen několika postupy. První z nich je ta RKSka, to je na tom MPOčku? MD: My máme taky vlastní. TCH: A co ještě musí proběhnout před tím, než se příspěvek může odeslat? Takže tam je ta rezortní koordinační skupina a pak? MD: To musí potom schvalovat v některých případech výbor pro Evropskou unii TCH: Jo, to je vlastně stejný postup jako na MPO. A vy jste tedy jako MŽP vycházeli z čeho, když jste psali tu vaši část? MD: My jsme vycházeli hodně ze zkušeností ze současným klimaticko-energetickým balíčkem a jakým způsobem by se to dalo vylepšit. A pokud jde o ty cíle, tak jsme hodně vycházeli z projekcí skleníkových plynů, které zpracováváme pro Evropskou komisi a pro UNFCCC a na základě toho jsme mohli tak nějak odhadnout, které ty cíle jsou pro nás přijatelné bez nějakých extra nákladů. TCH: Dobře. A vy jste říkal, že jste do toho nějak neformálně zapojili i organizace. Že jste se ptali třeba na jejich názor nebo... MD: No, tam proběhla spíš nějaká emailová komunikace. TCH: A u toho národního příspěvku se to nějak na evropské úrovni? MD: Řešilo. Pokud si vzpomínám, tak až po tom, co to bylo zasláno. Ale ještě předtím, než byl zveřejněn v lednu 2014 ten návrh. Tak ještě před tím proběhlo jednání Visegrádské čtyřky, kde se k tomu jednotliví ministři nebo jejich zástupci vyjadřovali. TCH: Jo, takže probíhala diskuse i na této platformě, na té V4ce. MD: Ano

   

112  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 27.4.2015 09:00 09:20 Michal Daňhelka (MD) Oddělení energetiky a ochrany klimatu, MŽP Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  TCH: A jestli se mohu zeptat, tak ta vaše pozice jako MŽP. Co je pro vás jako MŽP jako kdyby ideální podoba toho Rámce 2030 MD: Tak my jsme už od začátku chtěli, aby ten celkový cíl bylo snížení o 40 procent na celoevropské úrovni, což teda potom nakonec bylo napřímo řečeno až v té poslední verzi rámcové pozice. A potom teda jsme měli debaty s MPO ohledně toho, kolik těch cílů by mělo být a potom následně i o té jejich podobě. Jestli teda závazné nebo nezávazné. Jako nám by stačil i jeden cíl, ale byli jsme připraveni přijmout i ty ostatní i od začátku. A tam to chtělo nějaký přesvědčování vůči tomu MPO. TCH: Jo, já když jsem se tam bavil s lidmi, tak jsou pro ten jeden cíl a vnímají, že ty další dva cíle mohou jít tak nějak proti sobě. Takže váš postoj od začátku byl, že teda ten jeden cíl alespoň 40% a ohledně těch dalších dvou cílů jste se snažili zatlačit na to MPO, aby tam případně byly. MD: Tak no TCH: A konkrétně pro tu energetickou účinnost, jestli se mohu zeptat? MD: No tak tam to bylo hlavně problematický hlavně z hlediska plnění. Tam jsme se báli přijímat nový cíl na národní úrovni, protože jsme se obávali, že by to mělo příliš velké dopady ne na ekonomiku, ale spíš náklady pro vládu. Tam jsme byli opatrní a tam bychom asi teda nesouhlasili s tím závazným cílem ani jako MŽP. To se ukazuje i teď jak se projednával ten národní akční plán pro energetickou účinnost, a domlouvali jsme se ohledně těch opatření a dělaly se k tomu nějaké analýzy, tak že to nebude jednoduché. TCH: Dobře. A vlastně pak ten proces se posunul dál. Evropská komise si posbírala příspěvky států a všech, kdo do toho chtěli promluvit. A přišlo tedy sdělení v lednu 2014 a ČR k tomu vypracovala svou rámcovou pozici. Zase ty otázky jsou podobný. Mě by zajímalo, jak ona vznikala z hlediska těch formálních procedur. MD: Jasně, takže tady u té rámcové pozice byl hlavní gestor MPO a my jsme byli spolugestorem, což je vlastně posun od toho předchozího klimaticko-energetického balíčku, kde jsme připravovali tu pozici my. Ale tohle to bylo řekněme více zaměřené na tu energetiku než čistě snižování emisí, takže dohoda byla taková. A také do toho byl mnohem více zapojen Úřad vlády, než dříve. Hlavně později tedy pan Prouza – státní tajemník. Tak on určitě byl hodně aktivní v té přípravě. I to připomínkoval dost tu rámcovou pozici. No ten proces řekněme přípravy a schvalování vám popsali kolegové na MPO. TCH: Jo. Jestli jsem to tedy správně pochopil, tak ten proces byl podobný vydání toho národního příspěvku. Že se tedy určil gestor, spolugestor, pak to šlo vnitrorezortním kolečkem schváleným tou Rerozrtní koordinační skupinou. Pak to šlo na pracovní výbor pro EU, kde to mohlo být připomínkováno a šlo to na vládní výbor pro EU... MD: Přesně tak, tady k tomu byl navíc ještě ten Vládní výbor pro EU. TCH: Jo. A tedy ve chvíli, kdy to bylo schváleno na vládním výboru, tak Česko má rámcovou pozici a potom když ta pozice je schválena, tak by se tím měli řídit všichni členové vlády a parlament k tomu přijímá nějaká stanoviska. MD: Přesně tak, potom se to ještě probírá na různých parlamentních výborech. Většinou to jsou spíš taková obecnější doporučení, no TCH: A v praxi té státní správy. Když oni přijmou nějaká stanoviska, tak řeší se to nějak u vás zpětně?

   

113  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 27.4.2015 09:00 09:20 Michal Daňhelka (MD) Oddělení energetiky a ochrany klimatu, MŽP Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  MD: Když potom přijímáme instrukce na různá jednání, tak se tam ty důležitý věci z těch stanovisek píšou. Tam je vždy část pozice senátu, poslanecké sněmovny a tak. TCH: Takže se to nějak zapracovává do toho... A u těch rámcových pozic se určuje priorita pro stát. A v případě, že je to národní priorita, tak se aktivují jednání v rámci tripartity. Takž do toho byli nějak zapojeni i tito aktéři? MD: Ano TCH: Mě by dále zajímalo nejen to formální, ale jestli jste nějak konzultovali na vnitrostátní úrovni jak v případě toho národního příspěvku, tak v případě té rámcové pozice?... MD: Neformální určitě probíhala komunikace. My hodně si vyměňujeme emaily třeba s panem Vítem ze Svazu průmyslu a dopravy. Ten vždycky nám k tomu poskytuje připomínky k té evropské legislativě. Hodně potom teplárenské sdružení, třeba pan Hájek. A potom máme dobré kontakty s ČEZem, kde tam máme bývalého kolegu, který tam dělá evropské záležitosti. Takže to probíráme spíš jako neformálně. Toho jednání tripartity jsem se neúčastnil, takže to Vám přesně neřeknu, jak to probíhalo. TCH: A teda obecně ty zájmové skupiny, které do toho chtěly vstoupit, tak logicky energetiky, průmysl. Takže to bude ČEZ, SPČR, teplárenský sdružení... MD: My samozřejmě nasloucháme i neziskovkám, takže když by někdo měl zájem se o tom pobavit, tak jsme si tady nějakou schůzku udělali. TCH: Takže vlastně i veřejnost do toho mohla vstoupit. A z těch neziskovek to byl kdo? MD: Jako Greenpeace určitě, Hnutí Duha taky. Já už teď nevím, spíš konkrétní lidi. TCH: A když se teda vypracovávala ta rámcová pozice, tak se to formálně nějak řešilo na mezinárodní úrovni? MD: Určitě, to jsou pracovní skupiny Rady, kde se to projednávalo. A tam bylo těch jednání docela hodně. Potom několikrát to bylo řešeno na formálních i neformálních jednáních Rady a to jak pro Energetiku a dopravu a telekomunikace, tak pro životní prostředí. A potom se to dostalo i na radu pro zemědělství, protože tam jsou i nějaké přesahy. TCH: Takže i v době vypracování toho rámce se to řešilo na mezinárodní úrovni? Protože mně na tom MPO říkali, že ta první pozice se neřešila nějak na mezinárodní úrovni... MD: No tak takhle. To následovalo vlastně už potom, co jsme přijali tu pozici a na základě té jsme jednali v rámci skupin a v rámci Rady. To jsem možná nějak špatně pochopil TCH: Jo, to se omlouvám, možná jsem to řekl nějak špatně. Pro mou práci je důležité, že ČR v září přišla s aktualizací rámcové pozice. Ty procedury byly teda stejné ty institucionální? MD: No TCH: Mě teda zajímá na základě jakých podnětů jste se rozhodli aktualizovat pozici? Nebo kdo s ní přišel? Jestli to bylo čistě MPO nebo jste se dohodli společně? MD: No společně jsme se dohodli, protože jsme vyhodnotili tak nějak tu situaci, že za současná pozice je pro nás již nevýhodná. Že když se budeme držet některých těch věcí, hlavně těch cílů, tak v té době už jsme museli přistoupit na ten 40% cíl jako takový, protože když bychom se pořád točili na tomhle,

   

114  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 27.4.2015 09:00 09:20 Michal Daňhelka (MD) Oddělení energetiky a ochrany klimatu, MŽP Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  tak bychom v rámci těch jednání nic nezískali. Takže to v té době už bylo jasné, že to takhle bude schválené. Takže my jsme to začali to analyzovat spíš z hlediska toho, co ČR může získat v rámci těch nových navrhovaných fondů a podobně. Takže tam jsme dělali různé propočty, analýzy různých variant a podobně. TCH: A ten impulz přišel tedy z mezinárodního? MD: I přímo na nás byl vyvíjen tlak. Třeba od Britů nebo od Francouzů. Myslím, že Francouzi za námi dokonce přijeli a bylo tady nějaký jednání na ministerstvu a nás přesvědčovali, že máme tu pozici už změnit. TCH: Vážně? MD: Jo TCH: A pak ještě přišlo sdělení Komise, tedy sdělení k energetické účinnosti, což vlastně na MPO říkali, že byl jeden z hlavních podnětů. MD: Ano, to bylo také velmi důležité. Určitě TCH: A vycházely podněty z domácího prostředí? Třeba ideálně od zájmových skupin. MD: Tak určitě. Třeba kolegové z ČEZU říkali, že už je na čase tu pozici změnit, pokud chceme něčeho dosáhnout při vyjednávání. Ty ostatní sociální partnery jsme přesvědčili docela snadno o tom, že je třeba tu pozici změnit. Nevzpomínám si, že by proti tomu byli nějaké zásadní námitky, že vystupujeme z těch rigidních pozic. TCH: takže to byl takový taktický ústup. MD: Tam teda ještě v tom procesu bylo důležitý, že tam byla ta jednání šerpů, prostě zástupců jmenovaných členskými státy, aby se to jednání pohnulo dopřed. Tak prostě tam byla dost omezená účast. To byly buď bilaterální jednání, kde se s Komisí jednalo o těch skutečných red lines a o tom jak s tím pohnout. TCH: Jo, to by mě zajímalo, protože do toho úplně nevidím. Jaké platformy využíváte na mezinárodní úrovni? Už jsme zmínili, že v rámci V4 probíhá určitá regionální kooperace. Potom na té Radě EU. MD: To je asi nejdůležitější. Ta pracovní skupina Rady EU pro životní prostředí a tam dochází k jednání a koordinaci s ostatními státy. Tam někde prostě neformálně na chodbě probíráme ty pozice. Samozřejmě to hodně řeší stálé zastoupení v Bruselu. Ti pro nás získávají pozice těch ostatních států a domlouvají různá ta jednání a podobně. TCH: A pak teda ještě jednání s evropskými institucemi? To jsou ta jednání těch šerpů? MD: Tenkrát to mělo tu podobu, ale to se uskutečnilo myslím jen 2x. Že se uskutečnila jednání třeba na dvě hodiny mezi někým z České republiky a s někým z těch DGs. TCH: Tak to už bude asi všechno, co jsem potřeboval vědět. Takže ta role toho MŽP je spolugestor při vypracování těchto dokumentů. A od začátku byla ta Vaše pozice taková, že by bylo dobré přijmout ten cíl 40% snížení s tím, že další dva cíle, těm jste se nebránili, ale na evropské úrovni. A co se týče závaznosti?

   

115  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 27.4.2015 09:00 09:20 Michal Daňhelka (MD) Oddělení energetiky a ochrany klimatu, MŽP Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  MD: To si přesně teď nevybavuju, jakým způsobem se to vyvíjelo, ale určitě závazný cíl 40% a nezávazný pro tu EE. U OZE si nejsem úplně jistý, jak to bylo od začátku, ale tomu závaznému jsme se nějak nebránili. MŽP_27/04/15_Konec rozhovoru

   

116  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 29.4.2015 09:00 09:20 Tomáš Rousek (TR) Sekce hospodářské politiky, SPČR Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  Rozhovor na Svazu průmyslu a dopravy ČR SPČR_29/04/15_Začátek rozhovoru TCH: Tak můžeme začít. Můžete se prosím nějak představit a říct, jaká byla pozice vaší organizace v průběhu jednání o rámci 2030? TR: Tak já začnu trochu obecněji. Svaz průmyslu a dopravy je největší zaměstnavatelský svaz, který sdružuje x firem a svazů. Největší výhodou je, že je členem tripartity. Takže lobbing té zájmové skupiny se uskutečňuje poměrně lépe, protože je to medializované, vláda to bere vážně. Našimi členy jsou jak jiný zaměstnavatelský svazy, tak průmyslový podniky. A o ty se v této debatě nejvíc hraje. Jako můžete si říci, že klimatická změna je fajn věc, abychom s tím bojovali abychom tady jednou neumřeli. Na druhou stranu to má nějaké souvislosti. Asi ta nejdůležitější je, že to má vždycky dopad na průmysl a na to jak on funguje, protože se mu vždycky zvýší náklady. Buď bude muset investovat do technologií do kterých by za normálních okolností neinvestoval. Nebo se mu zvednou ceny energií. A druhý důležitý kontext je, že pokud to Evropa bude hrát sama, tak to neuhraje. Jenom v Číně se za týden vyplodí tolik zplodin, co my tady vyplodíme za rok. Ten postoj svazu nebo podniků je konzistentně v tom: „je to dobrá věc, my to můžeme podpořit, ale nesmíte nás udusit tím“. Protože my musíme vyrábět a zaměstnávat lidi a nějakým způsobem vytvářet nějaký hodnoty pro ekonomiku. TCH: A co se týče toho Rámce 2030 konkrétně? TR: My jsme měli nějaký konzistentní postoj, že jsme chtěli jen jeden závazný cíl. Protože ta zkušenost s těmi cíli 20-20-20 byla, že ony se vzájemně požíraly - ty programy působily na sebe kontraproduktivně. Tak prostě závazný cíl pro emise. K tomu jsme psali i dopis Sobotkovi, abyste viděl, čím se tlačilo z té naší strany, co my jsme chtěli v tom procesu. Co se týče MPO a jejich teda pozice. Myslím si, že s MPO máme dobře nastavený vztahy a na těch rámcových pozicích často spolupracujeme. Na obou rámcových pozicích jsme se podíleli. TCH: Takže ta pozice vaší organizace byla teda jeden cíl pro emise a pro ty ostatní žádný cíl, protože se vzájemně požírají. TR: Jako by jo, ale nezávazný, ale to je otázka, jestli se dá cíl dá splnit nebo nedá. Protože třeba energetická účinnost. My máme nějaký cíl ušetřit na spotřebě nějakých 48PJ. A teď se řekne nějak se ten cíl bude naplňovat. A máte velkou průmyslovou lobby a pak tu máte velkou stavební lobby. Stavební lobby si zalobbuje, aby se zateplovaly budovy. To je takový evergreen. Ale ono tím zateplováním se až tak moc úspor nedokáže. Takový ten program Zelená úspora ušetřil nějakých 5PJ. A ono to vždycky nakonec dopadne k tomu, že všichni si to vylobbují a pak půjde do tuhého a Evropská komise začne tlačit na to, že prostě ten cíl neplníme a nakonec přijde vždycky ta vláda za tím průmyslem a řekne: „Vy to uděláte, my vás nějak osekáme, abychom to dostali z vás nakonec“. A to my nechceme. Nechceme aby ten cíl byl závazný. TCH: A co se týče koordinace s dalšími skupinami? Vím, že jste členem Businesseurope...že prostřednictvím této organizace se snažíte agregovat ten váš postoj? TR: Je to tak. Lobujeme i v rámci Businesseurope, která připravuje sama svoje pozice s předstihem k připravovaným dokumentům Evropské komise. Businesseurope má výbor pro energetiku, kam dochází náš zástupce. A my k těm pozicím dáváme své stanovisko nebo připomínky. Jako vždycky to jsou dva směry, kterým my působíme. Na Evropu a na vládu. TCH: Mě teď spíš zajímá ta domácí úroveň. Takže tu v českým prostředí probíhá spolupráce i mezi dalšími odborovými a podnikatelskými svazy nebo...

   

117  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 29.4.2015 09:00 09:20 Tomáš Rousek (TR) Sekce hospodářské politiky, SPČR Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  TR: Já to rozdělím. Odborový svazy – neprobíhá koordinace, ale v podstatě protože spolu chodíme na tu tripartitu, tak víme o těch svých postojích. Ostatní zaměstnavatelský svazy – probíhá koordinace v rámci našeho svazu, protože spousta zaměstnavatelských svazů jsou naši členi. Dám příklad. Český svaz zaměstnavatelů v energetice. Je členem Svazu. Teplárenský sdružení je členem Svazu. Jinými slovy my jsme pro ně zastřešující orgán. Že my nemáme jenom individuální členy, jako je např. ČEZ, ale máme i kolektivní členy. A s vládou probíhá koordinace prostřednictvím pracovních skupin, tak se připravují materiály společně s MPO na platformě pracovní skupiny. Plus pokud není pracovní skupina, což byl tento případ, tak k té rámové pozici jsou nějaké brífinky a jsou míň formální jednání a zjišťují se vzájemné pozice... co my chceme, co oni si můžou dovolit. Protože to je MPO, průmysl a obchod, tak stojí víc jako s námi. Ale otázka je co je reálný a co není, protože na druhé straně stojí MŽP. TCH: Jasně. Ono v českým prostředí je lobby vnímána negativně, třeba spojována s korupcí, a tak... TR: Tohle je přirozená, racionální lobby, kdy se hájí zájmy bez použití nátlakových prostředků. Zjistíte si co si o tom kdo myslí a hledáte kompromis. To je jako by ten lobbing co by měl být. TCH: Takže z hlediska těch možností, kdy vy se můžete zapojit do toho procesu je teda tripartita a ty neformální... TR: Formální ta tripartita a neformální je mailování, schůzky, setkání nad problematikou, jakoby míň formální pracovní skupiny. Např. jeden náš pracovník chodí do parlamentu. My máme možnost se účastnit i výborů parlamentu. Takže samozřejmě naši zástupci jsou v kontaktu s politiky. Takže i tam, abychom věděli co se děje. U nás sehrává hodně roli to, že jsme braní na té oficiální úrovni. TCH: Ten proces teda byl tak, že se vydala ZK vydala Zelenou knihu a česká republika k tomu vydala národní příspěvek. Vy jste nějakým způsobem spolupracovali už na vypracování tohoto příspěvku, nebo jste pozornost směřovali na evropskou komisi, nebo jste to neřešili v tuto chvíli a začali jste pozornost směřovat až později? TR: Já bych se nerad sekl, ale myslím si, že jsme se příliš aktivně nepodíleli. Docela jako je diskuse jako ve Svazu, že bychom se měli podílet už v té fázi těch zelených knih, ale příliš to neřešíme. Necháváme to být až na tu dobu toho rozhodujícího dokumentu. TCH: A potom byla vydána ta rámcová pozice... My už jsme spoustu toho tady zmínili. V tu chvíli to bylo v centru vaší pozornosti. A strategie toho prosazování zájmu byla skrz tripartitu a jednak skrz ty neformální cesty. Ale to už vše jsme tu zmínili... TR: My jsme si nechali udělat ještě analýzu dopadů legislativy a regulatoriky na český průmysl. A s tím jsme trošku šermovali. Protože tam jsme vyčíslili dopady, který to na nás má. To bylo nějak v únoru loňského roku. Po hříchu ta analýza zůstala ale před dokončením. Byly k tomu připomínky a teď se ukázalo, že není jednoduché se sejít v metodikách těch výpočtů. A nakonec to dospělo k tomu, že bylo třeba tu studii dodělat za dalších nákladů, který jsme tehdy neměli.. Jen chci říct, že to je nějaký další prostředek, kterým jsme se snažili dokázat, že to má dopady a že budou další, pokud budou další klimatické cíle. TCH: Děkuji. Pro mou práci je důležité, že došlo k aktualizaci rámcové pozice. A mě by zajímal ten váš pohled na to, proč došlo k té aktualizaci a jaké byly tlaky. TR: Já si nejsem jistý, ale myslím, že to byla reakce na sdělení Evropské komise. Že to nebylo vyvolaný vnitřně tady. Nebylo to vyvolaný námi, MPO, ale spíš jako reakce na sdělení evropské komise.

   

118  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 29.4.2015 09:00 09:20 Tomáš Rousek (TR) Sekce hospodářské politiky, SPČR Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  TCH: A tady když MPO oznámilo potřebu změny, tak jak to pak probíhalo? TR: Já nevím přesně, teď si nejsem jistý jakou formou jakého setkání toto proběhlo. SPČR_29/04/15_Konec rozhovoru

   

119  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 05.05.2015 16.30 17:00 Petr Holub (PH) Aliance Šance pro budovy, ředitel Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  Rozhovor na alianci Šance pro budovy Šance_pro_budovy_05/05/15_Začátek rozhovoru TCH: Prosím, mohl byste se mi na začátek nějak stručně představit, kdo jste a co děláte a potom se nějak vyjádřit k Rámci 2030? PH: Tak pro účely záznamu: Petr Holub, ředitel aliance Šance pro budovy. My sdružujeme 6 asociací v tuto chvíli a ty sdružují firmy v oblasti energeticky účinného stavebnictví a dohromady asi 350 firem s kumulovaným obratem 65 miliard korun... 30-35 tisíc zaměstnanců. Jsme relativně významná byznys asociace v tom oboru, který je na pomezí stavebnictví a energetiky. To znamená, že se věnujeme jak debatám o stavebnictví, tak debatám o energetice. TCH: Díky. A když se přesuneme k té vaší pozici k tomu Rámci 2030? PH: Úspory energie a renovace budov mají pro stát přínosy a to jak makroekonomické, tzn. na úrovni státu.... Protože multiplikační efekty do tvorby HDP, do příjmu státních rozpočtů jsou velké. Většina těch prací je domácích. Říká se, že 98,5% na materiál a práce na energeticky úsporné budovy je domácí. Budova se prostě nedá uříznout a odvést do Číny, tam ji zrenovovat a vrátit zpátky. Takže se musí renovovat a stavět tam, kde bude sloužit následně. A plus to má teda samozřejmě dopad i mikroekonomický, protože majitelé těch budov uspoří energie a nemusí trpět energetickou chudobou. A teď ideální stav je, aby se renovovala 3% budov ročně, protože životnost budovy mezi většími opravami je zhruba 35-40 let. Delší čas už ta budova chátrá. Takže ideální je renovovat 2,5-3% budov ročně. V současnosti je to 1%, takže na jednu budovu se dostane za 100 let a to je prostě málo. TCH: Jo, takže 25-30% za těch deset let v rámci toho 2030 PH: Ano, to by bylo ideální. Když jsme zpracovávali strategie renovace budov... nějaké scénáře, kolik jsme schopni dosáhnout úspory energie na konečné spotřebě...protože samozřejmě budova se dá renovovat jen že natřete fasádu a teda, že to buď uděláte méně pořádně a nebo hodně pořádně. Když to uděláte hodně pořádně, tak se dá ušetřit poměrně významné procento energie. Na jedné budově vytápění třeba 85%. A z těch scénářů vyplynuly nějaké investiční potřeby – kolik to má celé stát a kolik je třeba investovat, což jsou vhodně vynaložené investice. A teď je potřeba se bavit, kolik z toho mají zaplatit vlastníci budov a jestli je tady potřeba nějaká státní motivace. My říkáme, že to je tak složitý sektor a ta tržní selhání tam jsou tak významná, že nějaká motivace státu je významná, ale nechceme nějaké „mega“ velké dotace. Chceme kontinuální stabilní program s malou motivační podporou a nemusí to být ani dotace. Případně chceme, jako to mají v Německu – napákování těch peněz díky různým programům. Za jedno euro státní by tam přišel privátní kapitál z mezinárodních finančních trhů , penzijní trhy a podobně. Protože ta výnosnost investovaného kapitálu je někde okolo 4-5% a ta návratnost kapitálu je někde okolo 20 let. TCH: Takže takový Junkerův balíček v energetice PH: Jo, je to dobrá investice. Jde o to, že pro finanční trhy je to složitý, protože to není jedna velká elektrárna. To je prostě desítky tisíc, stovky tisíc budov. Majitelé budov neví přesně kolik uspoří, neví přesně, co s tím udělat. Teď je tam nějaké nepohodlí – když se renovuje, tak dva tři měsíce se v tom dá bydlet, ale není to úplně příjemný – prach.. teď je tam potřeba nějaká počáteční investice... je třeba překonat spoustu různých bariér a my říkáme, že má smysl je překonávat, protože ten výsledek potom stojí za to. A s tím se dostávám k naší pozici. My jsme si jako spočetli, že těch 20% do roku 2020 jsme schopni uspořit jenom v budovách. Těch 48PJ jsme schopni uspořit pouze v budovách. Pokud bychom dělali 3% renovací budov ročně. Je to idealistický scénář a samozřejmě ve výsledku to tak nebude. Ale i když uspoříme o nějakých 10PJ méně... teda bychom uspořili. Teď je ještě otázka, jestli se to povede a teď vypadá, že spíš ne, ale pokud bychom uspořili 38, 35PJ v budovách, tak 15 by přidal průmysl. Pokud bychom ale tohle protáhli do roku 2030... tak pokud bychom si řekli, že do roku 2020 uspoříme

   

120  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 05.05.2015 16.30 17:00 Petr Holub (PH) Aliance Šance pro budovy, ředitel Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  20% oproti nějakému scénáři, tak do roku 2030 jako o 40%. A to nebylo ani 2010, to byl rok 2012, když byl přijat balíček 2020. Je to za 10 let o 20%, tak za dalších 10 let pro ne o dalších 20%. Ten potenciál úspor energie se vyčerpá až po 30, 35 letech , až se zrenovuje významné procento budov a potom už ten potenciál je menší. Samozřejmě teď to závisí na těch modelech ke kterým se to vztahuje. Jestli se to vztahuje k nějakému modelu 2007, který prostě roste, ale nějak se v tom čase ohýbá, ale úplně prostě přes palec by se dalo říct, že cíl pro 2030 je zvládnutelný pouze budovami a když ne , tak je určitě zvládnutelný za přispění průmyslu a ostatních. TCH: Takže 40%. PH: Takže 40%. Ale pochopili jsme, že těch 40% není realistické a byly nějaké impact assesmenty, např. Impact assesment Komise. Určitě asi víte, že byl ohýbaný... že byl první a ten byl dobrý a pak byl upravený. Potom tam byla diskontní sazba 17% prostě budovy... jako šílený, jaká je relativní investice domácnosti.. prostě 1% možná, nebo půl procenta... tomu měl odpovídat nějaký diskont, ale ne 17%. Když firmy investují v Sýrii nebo v Iráku, tak tam počítají s diskontem 15 nebo 20%. Jo, protože tam je strašné riziko, že vás někdo zastřelí. A když renovujete budovu, tak to riziko tady není a ten diskont byl podle mě úplně mimo. Ukazovalo se, že realistické je chtít cíl 30% a třeba nějaký závazný cíl. Protože cíl, který není závazný, tak visí ve vzduchu a když ho nikdo nesplní, tak se nic neděje... TCH: No, těžko říct, protože například u Balíčku 2020 tam účinnost závazná nebyla, ale pak přišla směrnice, která již závazná byla. PH: Ta byla závazná v článku 7 ano. V článku 3 není závazný a v článku 7 je závazný. Je to právně složitá otázka. Nicméně pro nás bylo důležité to využít v podstatě jako komunikační příležitost jak posunout pozici vlády nejen k této konkrétní věci, ale obecně k energetické efektivitě. Takže my jsme dali dohromady výzvu 13 podniků a byla druhá výzva, kde bylo myslím 18 podniků. Tam se k tomu připojil i Siemens.. s velkými obraty a s velkým počtem zaměstnanců, abychom ukázali, že energetická účinnost není jen hračka pro pár nadšenců, ale že to je velký průmyslový obor, který může dokonce i v ČR zaměstnávat velké množství lidí a vytvářet velkou ekonomickou hodnotu. A myslím si, že to přispělo k tomu, že se potom odblokovala ta negativní pozice České republiky... jako ta striktně negativní a přišla ta druhá pozice. TCH: A ty postupy, jakými vy můžete do toho procesu vstoupit . Například utvořit alianci nějakých firem a ukázat té vládě, že tady je nějaké přesvědčení a názor jak na domácí tak na mezinárodní úrovni. Protože vím, že jste součástí nějaké nadnárodní organizace... PH: No tak my spolupracujeme s ostatními národními aliancemi jako je ta naše a v Bruselu je naše zastřešující agentura Renovate Europe campaign. Ale nejsme jejím členem, ale je to taková spolupracující entita. TCH: Jasně, takže spíš takový neformální tlak. Že děláte nějaké aliance, snažíte se zařídit si nějaké schůzky, výměna emailů a dopisů. Takové normální čestné lobby... PH: Takové normální čestné lobby, přesně jak jste to nazval. My lobbujeme a lobbujeme argumenty. TCH: Na tom není nic špatného, podle mě je to nezbytná věc k tomu, aby s mohla dělat racionální politika. PH: No problém je, když tam nastoupí neetický lobbing. Ale musím říct, že dlouho jsme cítili nějaký skleněný strop etického lobbingu a ten se postupně odbourává tím jak získáme nějakou reputaci. Jednak jde vidět, že to je větší byznys a že to je nevratný trend a v podstatě je otázka jenom jak rychle nastoupí. Tak v tuto chvíli ty možnosti prosazení některých našich témat se rozšiřují. TCH: S tím, jak se mění názory v Evropě...

   

121  

Místo: Datum: Začátek rozhovoru: Konec rozhovoru: Dotazovaný: Pozice dotazovaného: Tazatel: Přepsal

Praha 05.05.2015 16.30 17:00 Petr Holub (PH) Aliance Šance pro budovy, ředitel Tomáš Charouz (TCH) Tomáš Charouz

  PH: S tím jak se mění názory velkých energetických firem. ČEZ, E.ON.. Před 14 dny E.ON prezentoval decentralizaci podpory energetických služeb. To jako před rokem nebo před pěti prostě neprezentoval. Posouvá se to výrazně za poslední rok. TCH: A když si vezmeme stát, tak z čeho podle vás vycházel při formulování své pozice? PH: Tak myslím, že vycházel z nějaké své znalostní báze svých úředníků a případně politických zástupců a potom hodně primárně od velkých firem, to znamená z pozice ČEZu a z pozice Svazu průmyslu. TCH: A když si rozebereme ten postup. Já jsem se díval a vy jako aliance jste vznikli v roce 2013? PH: No, my jsme vznikli v roce 2010, ale právně jsme vznikli v roce 2013. TCH: OK, já jsem si právě říkal, zda jste do té zelené knihy mohli nějak vstoupit nebo ne PH: My se primárně zaměřujeme na českou situaci. Protože role ČR v Bruselu je 1:28 a někdy může být nějakým chytrým vyjednáváním ta skupina větší a někdy menší. Máme 2% evropské populace. To znamená, že my na těch evropských tématech pracujeme relativně málo. Spíš se zaměřujeme na to, jak implementovat evropské směrnice v ČR. Protože to jsme schopni ovlivnit daleko víc, než celkovou evropskou pozici. Protože i když se nám povede ovlivnit českou pozici, tak to nic v podstatě neznamená, pro ten výsledek na evropské úrovni. Nebo ne nic, nechci to podceňovat. Pro nás to bylo důležitý v podstatě jako příležitost o těch věcech mluvit s vládou a s příslušnými ministerstvy spíš než jako prosadit ten konkrétní cíl. Takže když se nám to povedlo jen částečně, tak to až tak nevadilo. TCH: Tak v rámci osvěty... PH: Tak v rámci osvěty, budování vztahů to byla příležitost. Jako kdybychom teď poslali výzvu velkých energetických firem, tak to není k čemu. Když se debatuje ta pozice a je to k čemu a je to zajímavé pro ty firmy a jednak si to přečte i ten premiér, ale je to jen taková příležitost a to jak dopadne ta pozice může být druhotný. TCH: Tak to jsme asi zodpověděli všechny otázky, které jsem chtěl, děkuji. Šance pro budovy_05/05/15_Konec rozhovoru

   

122  

 

   

123