Flexibilní pracovní pozice Legislativní rámec oblasti personální a mzdové agendy je tvořen zejména zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). „Flexibilní pracovní úvazky lze obecně definovat jako jakýkoli jiný pracovní režim, než je standardní osmihodinová pracovní doba, případně 40 hodinový týdenní pracovní fond, rozvržený na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. V současnosti je v českém zákoníku práce jmenovitě upraven zkrácený pracovní úvazek a pružná pracovní doba. Mezi flexibilní úvazky tak lze zařadit poloviční úvazek na 20 hodin týdně, kdy rodič pracuje pět dní v týdnu na 4 hodiny, ale také
poloviční flexibilní úvazek odpracovaný dle dohody se zaměstnavatelem. Za zkrácený úvazek lze také považovat úvazek tříčtvrteční nebo například úvazek v rozsahu 10 hodin týdně.“(www.emzda.cz). Formy flexibilní práce: -
-
kratší a změněné pracovní doby, pružné pracovní doby, práce z domova částečně nebo úplně (homeworking), práce na dálku (distanční spolupráce, teleworking), dohody o práci konané mimo pracovní poměr, tj. dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti a konta pracovní doby
-
sdílení pracovního místa více zaměstnanci (tzv. job sharing), - víkendovou práci, - volnou pracovní dobu, - stlačený pracovní týden, - flexibilní začátek pracovního dne a další. Flexibilní formy práce je možné rozdělit do dvou skupin: na flexibilní formy zaměstnávání a flexibilní formy organizace pracovní doby. Zkrácený pracovní úvazek Podle ustanovení § 241, odst. 2 zákoníku práce, požádá-li rodič pečující o dítě mladší patnácti roků, těhotná zaměstnankyně či osoba dlouhodobě pečující o bezmocnou osobu o kratší pracovní dobu, nebo jinou vhodnou
úpravu týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen žádosti zaměstnance vyhovět, nebrání-li mu v tom vážné provozní důvody. Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne, přičemž zaměstnavatel určuje začátek a konec směn. Na zkrácení pracovní doby se může zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnout, zaměstnavatel však není povinen, vyjma shora výše uvedených případů, žádosti zaměstnance vyhovět. V České republice je uzavírání pracovních poměrů s kratší pracovní dobou využíváno v daleko menším měřítku než v ostatních evropských státech. Pozitivním důsledkem pro zaměstnavatele je vyšší produktivita a efektivita práce Pružné rozvržení pracovní doby
Při pružném rozvržení pracovní doby podle § 85 zákoníku práce si zaměstnanec volí sám začátek, popřípadě i konec pracovní doby v jednotlivých dnech v rámci časových úseků stanovených zaměstnavatelem (dále jen „volitelná pracovní doba“). Mezi dva úseky volitelné pracovní doby je vložen časový úsek, v němž je zaměstnanec povinen být na pracovišti (dále jen „základní pracovní doba“). Začátek a konec základní pracovní doby určí zaměstnavatel. Pružné rozvržení pracovní doby se neuplatní zejména při pracovní cestě zaměstnanců, při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven, nebo brání-li jejímu uplatnění provozní důvody, dále v době důležitých osobních překážek v práci, po kterou zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu, a v
dalších případech určených zaměstnavatelem. Home Office Představuje flexibilní formu zaměstnání, kdy zaměstnanec pracuje po celou pracovní dobu z domova či jiného místa, které si sám zvolí, nebo kombinuje práci z domova s prací v prostorách, které mu určí zaměstnavatel. Obecně se rozděluje tzv. forma teleworkingu, při němž místo výkonu práce nemusí být bydlištěm zaměstnance, a homeworking, při němž je práce vykonávána v místě bydliště. Využívání práce z domova je v ČR obecně velmi nízké – nabízejí ji zejména velké nadnárodní společnosti, které s home office mají zkušenosti i z jiných zemí. Podle našich zkušeností vnímají čeští zaměstnavatelé práci z domova zatím spíše nejistě a příliš jejímu dobrému
fungování ve svých společnostech nedůvěřují. Zákoník práce se věnuje úpravě podmínek práce z domova pouze velice stručně (zák. č. 262/2006 Sb. a § 317). Na zaměstnance pracující z domova se vztahují stejná pravidla jako na ostatní zaměstnance až na několik výjimek uvedených v následujících řádcích. Zaměstnanci v režimu home office si sami rozvrhují pracovní dobu a rozhodují o tom, kdy budou pro zaměstnavatele vykonávat práci. Zaměstnavatel však může vyžadovat dodání práce v určitých termínech a tím nepřímo stanoví zaměstnanci alespoň jakýsi obecný rámec pracovní doby. Zaměstnanci pracující z domova nemají nárok na mzdu nebo náhradní volno za práci přesčas, ani na náhradu mzdy či náhradní volno a příplatek za práci konanou ve svátek. Zároveň je ve značné
míře omezeno poskytování náhrady mzdy z důvodů důležitých osobních překážek v práci (pro důležité osobní překážky v práci přísluší domáckým zaměstnancům náhrada mzdy pouze v případě svatby, úmrtí rodinného příslušníka či přestěhování).
využití pracovní doby. Zaměstnavatel s tím musí souhlasit a vytvořit k tomu odpovídající podmínky. Zde je namístě upozornit, že absence právní úpravy (zákoník práce tuto formu pracovního úvazku výslovně neupravuje) způsobuje výkladové problémy.
Sdílení pracovního místa více zaměstnanci
Stlačený pracovní týden
Principem této flexibilní formy je působení více pracovníků na jednom pracovním místě. V praxi to znamená, že se např. dva zaměstnanci, kteří pracují na částečný pracovní úvazek, domluví na pravidelném střídání v průběhu pracovního týdne tak, aby pokryli celou pracovní dobu. Záleží na jejich vzájemné dohodě, zda bude každý pracovat 2,5 dne týdně, nebo zda budou pracovat každý den polovinu pracovní doby. Tito dva zaměstnanci sdílejí jedno pracovní místo, přičemž dochází k maximálnímu
Stlačený pracovní týden představuje variantu, kdy je týdenní pracovní doba odpracována ve čtyřech dnech. Pracovní dny jsou delší, ale pracovní týden kratší. Zaměstnanec např. pracuje čtyři dny v týdnu po 10 hodinách, čímž získá jeden volný den v týdnu navíc. Flexibilní začátek pracovního dne Flexibilní začátek pracovního dne je opatřením, které se podobá pružné pracovní době. Zaměstnavatel umožní zaměstnancům, aby si stanovili začátek
pracovní doby podle vlastních potřeb a této možnosti pak mohli využít například pro vyřízení svých osobních záležitostí a rodičovských povinností.
Konto pracovní doby
v objemu práce a počet odpracovaných hodin se v návaznosti mění.
Konto pracovní doby zase představuje systém, který reaguje na sezonní výkyvy
Komerční banka podpoří granty zajímavé podnikatelské záměry Začínající podnikatelé se zajímavým podnikatelským záměrem mohou nově vzít v úvahu další zdroj potenciálních prostředků do startu svého podnikání, ale především mohou využít účast v této soutěži podnikatelských záměrů k získání zpětné vazby, či zviditelnění své firmy. Program připravila Komerční banka ve spolupráci s Asociací malých a středních podnikatelů a živnostníků. Jedná se již o druhý ročník programu „Nastartujte se“ ve kterém budou mezi podnikatele rozděleny finanční a
nefinanční odměny v souhrnné hodnotě přesahující 1,7 mil Kč. Cílem celého programu je podpořit podnikání v rámci České republiky a to zejména ve fázi přerodu podnikatelského záměru do podoby startujícího podniku. Nejdná se přitom o podporu nikterak malou. Nejlepší podnikatelský záměr čeká finanční odměna ve výši 300 Kč. Všichni účastníci programu navíc získají cenné zkušenosti a možnost svojí firmu efektivním způsobem zviditelnit.
Není nic jednoduššího, než svůj nápaditý podnikatelský plán přihlásit. Svůj projekt můžete přihlásit až do 11. září. Stačí zpracovat a zaregistrovat svůj podnikatelský plán, případně nahrát videoprezentaci svého projektu, na portál www.nastartujtese.cz. Jednotlivé podnikatelské plány posoudí odborná porota složená ze zástupců Komerční banky, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR a vybraných podnikatelů. Nejlepší podnikatelský plán si odnese odměnu
300 tisíc Kč. Zapojit se může i široká veřejnost hlasováním pro nejlepší video. Autor videa s nejvíce hlasy od fanoušků získá pro své podnikání částku 50 tisíc Kč.
hodnotné ceny věnují také partneři programu. Finalisté získají například právní služby, vytvoření e-shopu a správu on-line kampaní atp.
Komerční banka rovněž podpoří vítězné projekty v mediální komunikaci a
Mimo jiné právě i tento program, který pomáhá vytvářet novou podnikatelskou
generaci, navíc jasně ukazuje, že mladí lidé si v podnikání věří, mají nové nápady, odvahu překonávat těžkosti a motivaci uspět. Ale také vědí, že ve svých začátcích naleznou podporu nejenom v rodině nebo u přátel.
Kontroly finančního úřadu Absolutní množství daňových kontrol rok od roku pozvolna klesá, na druhou stranu částka, kterou kontroloři finančních úřadů v průměru vyberou je rok od roku vyšší. Kdy se můžete na kontrolu finančního úřadu těšit vy? Čísla přitom hovoří jasně. Zatímco v roce 2000 uskutečnily úřady téměř 187 tisíc kontrol a v dalším roce pak přes 174 tisíc, v roce 2008 už jich bylo jen 86 tisíc. A výrazný pokles pokračuje: V roce 2010
jich bylo necelých 70 tisíc, v roce následujícím jen 47,5 tisíce a o další rok později už jen 42 466. Průměrný výnos pro státní kasu z kontrol přitom roste. Podle slov zástupců resortu je důvodem větší orientace na složitější případy, cílené vyhledávání subjektů pro kontrolu a realizace náročnějších, hlubších a efektivnějších kontorl. Největší důraz je přitom historicky zaměřen na DPH, které je z hlediska
možnosti finančních úniků pro stát nejvíce rizikové. Šance, že kontrola nemine také vás je přitom poměrně vysoká – cca 1:40. Doměřená daň rovněž v tomto případě každoročně roste a to dlouhodobě téměř v násobných hodnotách. K vysokým finančním korekcím bezesporu mohl přispět také specializovaný finančí úřad, který se této oblasti věnuje a provedl sice malé množství jednotlivých kontrol ovšem s velmi vysokou doměřenou částkou.
Jako plátci daně z příjmu právnických osob máte na to, že u vašich dveří zaklepou kontroloři ještě o poznání menší šanci – cca 1,44 procenta registrovaných poplatníků je touto návštěvou každoročně poctěno. Stát tímto postupem do kasičky získá dodatečně více, než jednu miliardu korun a o další násobky této části sníží firmám vykazovanou ztrátu. Pokud jste fyzická osoba, podávající samostatné daňové přiznání, je vaše šance v této oblasti 1:200. Uvedené pravděpodobnosti je však třeba brát s rezervou. Není tak těžké vyvolat
situace, které k vám kontrolu finančního úřadu přilákají mnohem rychleji. Kontroly se totiž v posledních letech ještě více než dříve zaměřují hlavně na rizikové a významnější daňové poplatníky. Tím zároveň roste časová náročnost kontrol, takže úřady jich nestihnou tolik jako dřív. Pracovníci finanční správy se shodují na tom, že firmy i lidé navíc častěji zkoušejí různé cesty, jak výkon jednotlivých kontrol brzdit, či přímo sabotovat. A situaci komplikují i neustále se měnící daňové zákony, do nichž se nezřídka promítají rovněž výkladová stanoviska české justice.
Úřady se častěji zaměřují hlavně na takzvané propojené subjekty, specifické obory podnikání, nadměrné odpočty DPH, značné a nedostatečně vysvětlené výkyvy v hospodářských výsledcích či na firmy dlouhodobě vykazující ztrátu. Vaše šance na kontrolu poroste také v případech, kdy už u vás úředníci jednou byli úspěšní a objevili nedostatky. V neposlední řadě je vhodné zmínit rovněž pro tuzemsko tolik oblíbenou kontrolu na udání. Konkurenti, či zhrzení zaměstnanci k tomuto kroku totiž sahají nezřídka.
Jak se připravit na přijímací pohovor? „Co si mám na sebe obléknout? Bavila by mě ta práce? Mám na to? Mám tam vůbec jezdit?!?“. Tak to je jen malý výčet otázek, které se jistě každému z nás ve zběsilém tempu honí hlavou v předvečer přijímacího pohovoru. Že si vytrháme pár trsů vlasů, okoušeme nehty až někam k rameni a postihnou nás střevní potíže, není bohužel žádnou výjimkou. Vždyť se nám jedná o budoucnost a mnohdy jeden jediný pohovor ovlivní naši kariéru na pěkných pár let dopředu. Věřte ovšem, že stres z pohovoru lze zmírnit přípravou. Zde naleznete několik tipů a rad, jak se na něj co nejlépe připravit. Pokusme se shrnout, jak by taková příprava vypadat neměla na následujícím fiktivním případu: Po ránu zjišťujeme, že nás za dvě hodiny čeká pohovor. Jelikož jsme v záplavě podaných inzerátů ztratili přehled, o jakou firmu se jedná, zmateně vyhledáváme adresu společnosti na internetu. Cesta nám bude trvat zhruba
hodinu a třicet minut. S vyděšeným zvoláním odbíháme do koupelny, odkud se po deseti minutách zbytečného klení řítíme k zrcadlu. Po zhlednutí sebe samých slyší obyvatelé našeho domu dosud nejděsivější výkřik toho rána, následovaný nepravidelným dupotem někde kolem našeho šatníku. První, druhý, třetí…(to vypadalo slibně), až ten čtvrtý úbor nás nejméně štve, takže letíme do kuchyně. Po menší nehodě s kávovarem se v mírně řečeno šíleném tempu převlékneme do oblečení č. 3 a zhltneme zbytek kávy. Na jídlo čas nemáme, takže šup do dopravního prostředku. V našem případě ke vší smůle do auta. Před námi neznámá cesta a fůra nástrah silničního provozu. Jenže my o naší možné budoucí firmě nevíme zhola nic! Tak tedy vytahujeme chytrý telefon a za nebezpečně rychlé jízdy studujeme webové stránky společnosti, která nás na pohovor pozvala. Odnesou to málem dva chodci a jedno úmorně pomalé auto. Něco si ale přece jen zjistíme a pár procent obsahu webovek si
i zapamatujeme. Do smluvené místnosti vbíháme minutu po začátku pohovoru a prohlížíme si udivený výraz vítajícího personalisty. Stáčíme pohled jeho směrem na naši společenskou obuv, která není společenskou obuví, nýbrž obuví papučovou…Prostě smůla! Inu, každý asi pochopil, jaký efekt by měla tato poněkud improvizovaná příprava. Nyní pokračujme ve vážnějším duchu, a to sice, jak by taková příprava vypadat měla. Takže: Než večer uleháme včas na své lože, zodpovědně zalistujeme diářem. S vyrovnaným výrazem ve tváři čteme, že nás zítra čeká pohovor. My se na něj totiž svědomitě připravujeme již týden a teď jsme se jen ujistili, v jaké místnosti nás ten velký den čeká. Vše o firmě, kde se pohovor koná, máme zjištěno, a to jak z jejich webových stránek, tak i z externích zdrojů. Jsme však vždy o krok napřed, takže jsme si prolustrovali rovněž personalistu, který s námi pohovor povede. Dík naší prozřetelnosti víme o
jeho zálibě klást diskriminační otázky, aby si uchazeče otestoval, jak se zachová v ošemetných situacích. My mu klidným hlasem a s úsměvem ve tváři odpovíme otázkou: „A proč se, prosím, smím-li vědět, ptáte?“. My ho totiž prokoukli. Ráno vstaneme, oblékneme si dvacet pětkrát vyzkoušený a desetkrát vyžehlený oblek připravený na židli, který nám padne jako ulitý. Vypijeme si ranní kávu, uklidníme se příjemnou hudbou a ještě jednou projdeme výpisky o firmě, náš životopis, připravené odpovědi na dvacet variant otázek klasického personalisty a tři předem připravené otázky na personalistu, to až nám dá prostor sám. V klidu se najíme a usedáme na vlak směr zářná budoucnost. Vcházíme do recepce 10 minut před smluveným časem. Usmějeme se na recepční, protože víme, že to může být klidně nastrčený personalista. Ukazuje se, že není. Dveře nám otevírá přísně vypadající muž ve středních letech a zve nás chladně dál. Dostáváme strach a vše, co jsme si připravili, zapomínáme. Usedáme ke stolu se špatně skrývaným
třesem na pravé ruce a za boha se nemůžeme napít z nabízené sklenice vody. Po tíživé půl minutě ticha přichází do místnosti postarší pán s křiklavou kravatou a s dobrosrdečným výrazem ve tváři. My v ní s úlevou poznáváme našeho personalistu s oním lišáckým trikem jménem „diskriminační otázka“. Uklidňujeme se, vrací se nám ztracené sebevědomí a kontrolujeme, že se zbloudilé ego zastavilo přesně na požadované hranici extrémní asertivity a nekontrolované samolibosti. Tuhle práci máme v kapse, protože my víme!
Tak dobrá. Teď ale opravdu vážně. Co bychom měli udělat před a během každého pohovoru? 1.
- Zjistěte si co nejvíce informací o firmě předem
2.
- Počítejte s tím, že Vám personalista v druhé fázi pohovoru, která následuje po fázi „uvolňovací“, položí jednu
a více otázek z následujících oblastí: 1.
Proč opouštíte stávající zaměstnání?
2.
Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?
3.
Jaký si představujete plat?
4.
Proč bychom si ze všech uchazečů měli vybrat právě vás?
Zvláštní pozornost věnujte otázkám 1 až 3. Jedná se totiž o testovací otázky, podle kterých se snaží personalista odhadnout Váš charakter. U první otázky si dejte pozor na subjektivní kritiku bývalého zaměstnavatele. Z té by mohlo vyplynout, že pomlouváte za zády každého, nebo minimálně nejste loajálním zaměstnancem. Jestliže na druhou otázku odpovíte příliš suverénně a neuvedete žádnou slabou stránku, budete zase působit samolibě.
Je jasné, že se slabé stránky vlastní osobnosti, obzvláště v situaci, jako je přijímací pohovor, hledají velmi těžko. Obvyklým trikem, jak z této nepříjemnosti vyváznout, je následující postup: „Zmiňte jednu až dvě slabé stránky, které však s novou prací nesouvisejí nebo je nelze chápat jako jednoznačné negativum (občas jsem netrpělivý; než se zapracuji, musím se na vše vyptávat apod.)“. Třetí otázka obvykle způsobí uchazečovi největší problémy. Jestliže se však připravíte i na ni, nemusí ve Vás nutně vyvolat rozpaky. Stačí si před pohovorem zjistit, jaký je průměrný plat na danou pozici v daném kraji (www.platy.cz) a podle tohoto údaje dále postupujte. Čtvrtá otázka není až tak obtížná, jak by se mohla zdát. Stačí si totiž opět zjistit co nejvíce o pozici, o kterou se ucházíte. Když se tedy hlásím například na pozici PR manažera, je jasné, že plusové body získáte větou typu: „Jsem iniciativní, komunikativní a nedělá mi problém vymyslet jakýkoliv text.“.
Na pohovoru Vás ale skutečně mohou zaskočit ještě otázky typu: Máte děti? Jakého jste vyznání? Jste členem politické strany? Jedná se tzv. diskriminační otázky a personalista by Vám je neměl vůbec položit, jelikož přímo nesouvisejí s prací. Praxe je však mnohdy odlišná už jen proto, že tím tazatel může testovat pouze Vaši reakci. Je tedy vhodné neodseknout větou typu: „že mu do toho nic není“, ale spíše zdvořile odpovědět otázkou: „A proč Vás, smím-li se zeptat, tato věc zajímá?“. - Zjistěte si, jaká panuje ve firmě kultura a organizace - Pozorně si znovu zkontrolujte svůj životopis. Jestliže objevíte velké časové mezery, mezi jednotlivými činnostmi, připravte si vysvětlení - Připravte si sami otázky na moment, kdy dostanete prostor. Ptejte se na záležitosti typu „S kým
budu ve firmě spolupracovat?“ a zcela určitě se vyhněte otázkám na dovolenou a další benefity - Na otázku ohledně platu vyčkejte, až se Vás na to zeptá sám personalista - Oblékněte si adekvátní oblečení (oblekem nebo kostýmkem rozhodně nic nezkazíte) - Zahoďte žvýkačku a vypněte si mobilní telefon - Na konci pohovoru zřetelně personalistovi poděkujte Tak vidíte, že když se na pohovor připravíte, nic Vás už nepřekvapí. Vyhnete se stresu a pak už Vám jen zbývá čekat na kýžený telefonát. Nervozity při čekání na něj Vás nezbaví už nikdo, ale věřte, že takový pocit zažívá úplně každý. Určitě i ten personalista, to když on sám čekal, zda ho na jeho pozici vyberou.
Zprostředkování zážitků jako předmět podnikání Lindě Vavříkové je teprve 31 let, ale už má za sebou dlouholetou praxi v podnikání. Ve svých 24 letech založila Firmu na zážitky (Allegria) a následně začala sklízet jedno podnikatelské ocenění za druhým. Roku 2006 získala titul Živnostník roku, o dva roky později se stala Objevem roku v soutěži České marketingové společnosti a roku 2008 získala ocenění Začínající podnikatel, udílené společností Ernst Young. A jak toho všeho dosáhla? Přečtěte si příběh další české úspěšné podnikatelky. Linda Vavříková vystudovala obor Žurnalistika na filosofické fakultě Univerzity Karlovy a jako reportérka se skutečně krátce živila. Následně vykonávala funkci marketingové ředitelky ve společnosti Combitrading. V době, kdy začala s podnikáním, již tedy za sebou měla nemálo pracovních zkušeností. Jak se ale vůbec k podnikání dostala? Jednak v Lindině případě platí
přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu - její babička i matka podnikaly, ale hlavně jí nechyběl originální nápad. Právě ten podnikatelům často schází. Abychom však nepředbíhali…. Jejím prvotním záměrem bylo zprostředkovávat divadelní představení firmám. Posléze se svým přítelem spustili server Ingolfer, který sloužil ke shromažďování recenzí o golfových hřištích. Když přišel onen zlomový nápad, nebyla již v podnikatelské sféře úplným nováčkem, navzdory jejímu nízkému věku. Jistě už jste zvědaví, s čím že to ta mladá dáma prorazila na trh a následně sklidila tolik ocenění. Co se skrývá pod názvem Firma na zážitky? Linda Vavříková chtěla původně klientům zprostředkovávat klasické dárky, avšak jednoho dne, během posezení s kamarádkou si uvědomila, že nejlepšími dárky, jaké kdy dostala, nebyly hmotné dary, ale zážitky. Rozhodla se tedy zprostředkovávat zážitky svým klientům.
Tento nápad jí přišel originální, teprve následně zjistila, že podobné koncepty ve světě již existují. Firmu na zážitky založila v roce 2006, tehdy jedinou svého druhu na českém trhu. Mezi první zážitky, které si mohli lidé objednat, patřil například den ve fotoateliéru nebo vaření s šéfkuchařem. Tehdy si k propagaci svých produktů sama vytvořila webové stránky a hned na to se jí začalo nebývale dařit. Od té doby, co tato mladá pohledná podnikatelka získala ocenění Živnostník roku, přibyli firmě nejen klienti, ale také konkurence. Na trhu dnes existuje několik desítek firem, které zprostředkovávají klientům zážitky. Těch, které svoji práci odvádějí dobře, je však podle Lindy Vavříkové pouze několik. Ostatní firmy nabízejí nekvalitní produkty, a tudíž odrazují zákazníky od jejich koupě. Proto se Linda Vavříková, na první pohled možná paradoxně, raději setkává se silnější konkurencí.
Linda Vavříková (31) Linda Vavříková pochází z Prahy a vystudovala žurnalistiku. V roce 2006 založila Firmu na zážitky, s.r.o., dnes již úspěšně etablovanou společnost na trhu. Většinu svého času tráví ve firmě nebo s rodinou. Pokud jí přesto zbyde nějaký volný čas, věnuje se golfu, jízdě na koni nebo třeba četbě fantasy knih. Co by však mohlo naše čtenářky zajímat nejvíce, je skloubení profesního a rodinného života Lindy Vavříkové. Ta má totiž dvě dcery, jimž musela své podnikání podřídit. Jak sama tvrdí, je nutné neustále vyvažovat svůj čas mezi rodinou a kariérou. Za komplikaci by mohl být považován také fakt, že Lindy manžel je zároveň i jejím
spolupracovníkem. Možná vás to překvapí, ale Linda tvrdí, že spolupráce s manželem přináší převážně výhody. Mohou si například vyjít vstříc a přizpůsobit svůj čas strávený v práci a doma. V péči o děti se střídají a v práci se doplňují. „Každý máme ve firmě na starosti něco jiného. Manžel se stará o marketing a dodavatele a já o obchod, prodejní stánky a call centrum. Ale je pravda, že to na počátku bylo náročnější, než jsme si oba zvykli, že se vidíme v práci i doma“, uvedla v rozhovoru pro Marianne.cz K tomu, abyste se stali úspěšnými podnikateli, potřebujete značnou sebedůvěru a odvahu, které Linda rozhodně nepostrádá. Sama se hodnotí jako tvrdohlavá, impulsivní osoba se
smyslem pro pořádek a systematičnost. Sebevědomí jí sice nechybí, ale i ona někdy pochybuje. Hlavně v začátcích měla mnohokrát chuť se vším skončit, jak uvedla v reportáži pro Českou televizi. Považuje se za hodnou a spravedlivou šéfovou a mezi její podnikatelské zásady patří zejména tyto: klient má vždy pravdu a je třeba mu porozumět, a dále klást důraz na kvalitu poskytovaných služeb, cena je až druhým kritériem. Linda Vavříková zkrátka představuje další příklad toho, že když se spojí píle s dobrým nápadem, lze dosáhnout velkých věcí a to i v případě, že jste maminka na plný úvazek.
„Založení firmy zde bylo správné rozhodnutí“ Druhý díl našeho seriálu o úspěšných podnikatelkách popisuje práci a život paní Olgy Bunce, která začala v ČR podnikat po uvolnění zahraničního trhu. V roce 1997 založila úspěšnou firmu Britex-CZ, která nejdříve začala podnikat v oblasti dovozu a servisu bankovní techniky z Anglie a poté k této činnosti přidala ještě opravy mobilních telefonů. Její začátky byly velmi skromné, v malém domě jen se sedmi zaměstnanci. V současné době má firma kolem 150 zaměstnanců a opraví kolem 30 tisíc mobilních telefonů jedenácti značek. Paní Olga Bunce získala v roce 2012 významné ocenění své práce, když se stala vítězkou celorepublikové soutěže OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK v kategorii Velká společnost (nad 100 zaměstnanců). Její rodiče od roku 1963 pracovali v Anglii a ona se poté rozhodla si zde pobyt prodloužit a vystudovat v Londýně školu. V Anglii se později také vdala,
tudíž vlastní české i anglické občanství. Krátce po otevření hranic začala dovážet malé stolní počítačky bankovek a mincí, které vyráběla prestižní anglická firma DE LA RUE. „Dovážené stroje potřebovaly i servisní podporu a tak jsem za pomoci mého nového životního partnera vybudovala i servisní síť pokrývající celou republiku. V Česku byla velká poptávka po veškerém bankovním vybavení a založení firmy zde bylo správné rozhodnutí, i načasování bylo správné.“ uvedla pro web oceneniceskychpodnikatelek.cz. Olga Bunce Od roku 1963 vyrůstala v Anglii, kde studovala a také se zde provdala. Svou firmu Britex-CZ založila v roce 1997 a v současné době má přes 150 zaměstnanců. Je stále usměvavá a ráda se učí nové věci. Tvrdí o sobě, že je technický typ, což také dokazuje svým zájmem o nové technologie a v minulosti
také překladem anglických technických manuálů a servisních bulletinů. Je držitelkou OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK v kategorii Velká společnost. V současnosti má společnost Britex CZ dvě divize - prodej a servis bankovní techniky a servis a prodej mobilních telefonů, notebooků a tabletů. Mobilní telefony firma opravuje jak pro mobilní operátory, tak i pro volný trh. Sídlo firmy i servisní středisko je v Kladně, kde Vám pokud to bude technicky možné, opraví telefon i na počkání. Mají autorizaci na opravu jedenácti značek mobilních telefonů, včetně předních světových značek. S využitím evropských dotací začali v loňském roce stavět nové školící středisko, kde bude mimo jiné i oddělení výzkumu a laboratoře. Zde budou probíhat technická školení pro nové, ale i současné zaměstnance, studenty a zájemce z firem s elektronickým zaměřením.
