S V Ě T O V Á L I T E R AT U R A V 1 . P O L O V I N Ě 1 9 . S T O L E T Í
1. Dobové souvislosti Devatenácté stoletíí je v dosavadních dějinách lidstva fenoménem, jehož znakem je rychlost, živost, dynamika. Díky technickému, hospodářskému i kulturnímu vývoji se lidstvo mohlo začít cítit silné jako nikdy předtím v historii, 19. století je stoletím síly. y Sílu reprezentovala pára a elektřina, hnací motory pokroku. Přestože světu vládl pokrok a modernost, duch doby je konzervativní, představovaný různými formami absolutismu. Napětí mezi konzervativním duchem doby a touhami moderního člověka vytváří zvláštní atmosféru doby, atmosféru, která ve své proměnlivosti sta let přitahuje naši pozornost dodnes.
Období let 1800–1840 je plné událostí politického, hospodářského i společenského dosahu. Nakreslete časovou přímku a doplňte ji událostmi, které podle vás ovlivnily budoucí chod dějin.
Zjednodušeně můžeme říct, že zatímco 1. polovina 19. století probíhá ve znamení romantismu, 2. polovina století je utvářena realistickými tendencemi. Romantismus není „jen“ literární směr, nýbrž životní styl, společenské ovzduší, celá epocha vývoje Evropy a světa. Máme-li tuto epochu časově vymezit, shodne se většina badatelů na letech 1800–1840, ovšem jsou i odborníci, kteří tuto časovou hranici posouvají o deset let jak po směru proudu času, tak proti němu. Někteří badatelé tuto dobu vnitřně člení na preromantismus, romantismus a postromantismus (pozdní romantismus). Držme se však toho, že období 1800–1840 označíme obecně obdobím romantismu.
17. století
18. století 1700
klasicismus, osvícenství
19. století 1800
preromantismus
romantismus
Gerhard Schulz: Romantika: Dějiny a pojem (1999, úryvek) …neexistuje žádný… jednoznačně popsatelný romantický styl. (…) Romantika není řádový pojem, s jehož pomocí lze klasifikovat, fi třídit a nálepkovat data, fakta a skupiny lidí. Nelze ji ztotožňovat s nějakou „školou“, „generací“, člověk do ní nemohl vstoupit jako do nějaké partaje. Jistě tu a tam existovala v různých evropských národech seskupení a kroužky přátel, jejichž členové se mnohdy sami prohlašovali za romantiky; jiné tímto slovem denuncovali jejich odpůrci. To však bylo nahodilé užívání tohoto pojmu… Tvůrci uměleckých děl nejsou „reprezentanti“ nebo „zástupci“ nějakých „směrů“; reprezentují nanejvýš sami sebe, protože vždycky byli a navždy zůstanou beznadějnými individualisty. Ze Schulz, G. Romantika: Dějiny a pojem (1999; přeložil M. Hořák)
8
1840 postromantismus
20. století 1900 realismus
Při studiu událostí 19. století pracujte s populárně-naučnými publikacemi, bibliografické údaje k některým z nich najdete v doporučené literatuře na s. 11.
Vysvětlete, co znamená slovo partaj, soustřeďte se na jeho expresivní použití. Nahraďte výraz denuncovat českým ekvivalentem.
Romantismus je důsledkem dobových politických, hospodářských, společenských a kulturních událostí a zároveň reakcí na ně. Těmto reakcím říkáme intelektuální hnutí. V kulturních dějinách známe mnoho takových hnutí před i po romantismu (např. baroko, klasicismus, realismus, impresionismus).
S V Ě T O V Á L I T E R AT U R A V 1 . P O L O V I N Ě 1 9 . S T O L E T Í Nejsme asi daleko od pravdy, když řekneme, že zásadním impulzem pro vznik romantismu byla Velká francouzská revoluce, která přinesla nejen nové národní a společenské ideály (shrnuté pod pojmy svoboda – rovnost – bratrství), í ale také novou naději na svobodu člověka samého, na jeho oproštění od společenských vlivů a konvencí.
Ve jménu svobody vyměnila řada spisovatelů svá pera za zbraně a aktivně se zapojila do národně osvobozeneckého hnutí. Pokud se jim nenaskytla příležitost bojovat za ideály svobody se zbraní v ruce, dali do národních služeb své umělecké schopnosti. Národní svoboda se stala ideálem, za nějž byla čest bojovat a případně i padnout.
Velká francouzská revoluce ve výtvarném zpracování
Základním pojmem romantismu je svoboda. Zamyslete se nad tímto slovem a pokuste se je vysvětlit, nahlédněte na svobodu z různých úhlů pohledu – umělecky, politicky, společensky, morálně apod. Nápovědou vám může být několik citátů o svobodě z úst předchůdců romantismu a některých romantiků. Pokuste se najít další citáty vystihující podstatu svobody.
Počátek 19. století byl ve znamení vlády Napoleona Bonaparta, jehož aktivity, ať již v pozitivním, či negativním smyslu, ovlivnily řadu spisovatelů (Stendhala, Balzaca, Chateaubrianda). Po Napoleonově pádu prosadila protinapoleonská koalice restauraci a absolutismus jako vládní systém. V reakci na tyto změny se pak od 20. let 19. století rozvinula vlna národního revolučního hnutí, která vyvrcholila událostmi roku 1848. Jak rozumíte pojmům restaurace a absolutismus? Vysvětlete je. V jaké souvislosti bývají používány?
O svobodě „Nikdy jsem nemyslel, že by svoboda člověka záležela na tom, aby dělal, co chce, nýbrž spíš v tom, aby nikdy nedělal, co nechce.“ (Jean Jacques Rousseau) „Vezmi mu svobodu, a již není člověkem, ale polním živočichem.“ (Jan Kollár) „Podstatou člověka je svoboda.“ (Georg Wilhelm Friedrich Hegel) „První krok je svobodný, při druhém jsme ale již vázáni.“ (Johann Wolfgang von Goethe) „Nikdo není tak beznadějně zotročený jako ti, kteří se domnívají, že jsou svobodní.“ (Johann Wolfgang von Goethe) „Svoboda! – ten svatý plamen…“ (Sándor Petöfi) fi Z různých internetových zdrojů
9
S V Ě T O V Á L I T E R AT U R A V 1 . P O L O V I N Ě 1 9 . S T O L E T Í
Norsko ŠVÉDSKO-NORSKÁ UNIE Stockholm Stoc to
Petrohrad
Koda Kod daň da N S Ko KO
SK
Amsterdam am
RUSKO
Vilno
2
11
Moskva
Riga L it va
O
DÁ
EM
A t l a n t s k ý
Fin sko
Ba m lo t s k ře é
S e ve r n í moře
SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A IRSKA
Anglie
OZ
Berlín l Varšršava r PRUSKO Drážďan Drážďany Drážďa 1830 1 83 30 0 P o ls Sle ko O K 10 3 Kyjev S A SPraha z s k o Paříž 1 U k ra j i n a Halič české Štrasburk Brnoo 5 země Mnicho hov HABSBURSKÁ 7 Vídeň MONARCHIE nnsbruck Budín Š V Ý C A R S Innsbruck ra ko u s kké ord or rdeaux Biskajský Bord KO U h e rsko ze m ě z á l iv t á n tsko Krym r va S e d m i h ra d s ko Lo m B eko o h C bard s Sl av Turín on sk o ie 12 6 Vala Va alaa ššs šsko koo Č er né Bělehrad h add Val Jano Jan Janov B os na Běleh 4 moře k b ko bsko Srbsko Madrid 9 Lisabon on Ka t a l á ns kko ČERNÁ o Sofie sk r ar lh Ligurské H O R A Bu Koo r s i ka k Bar Barcelona ŠPANĚLSKO moře Is Istanbul T Řím yr áry Make d on ie h Bale Ankara én s k Neapol SARDINSKÉ pol po é Gibraltar OSMANSKÁ ŘÍŠE m KRÁLOVSTVÍ (brit.)) (brit oř a je j í vaza lové e St ře dozemní moře 8 Tang Tan anger Athény Athé Athén K R Á LO V Tuni Tunis Alžír Al Alž lžír Jónské ŘECKO 188829 822299 moře Ma lt a K réta MAROKO Ky p r A lží Alž lžírsk žírssko s ko (brit.)
N
Be
A
ko skko M o ldd a vs
B AV
ORS
KO
NIZ
Londýn d
FR
PIEMONT
KO
LIE
ST
e
VÍ O CÍ BOJÍ SI
oř
Alb áni e
m
CÍR K S T ÁE V N Í T
ké
ie
rs
ác
de
ALS
Jacques Louis David: Napoleon Bonaparte při přechodu přes průsmyk sv. Bernarda, 1801, olejomalba
lm
Ja
TUG
ie
z sk é k a v k ad y n á roo
Da
POR
áb
E
sar
CI
S ý ri e
ko
Tu n iis
brit.
britské území město
malé německé státy
3
Lucembursko
území Belgie
4
Andorra
1830
8
Jónské ostrovy (brit.)
9
Toskánsko
5
Württembersko
10
nezávislost Řecka
1
Krakovská republika
6
malé italské státy
11 Hannoversko
nezávislost Belgie
2
Meklenbursko
7
Bádensko
hranice Německého spolku 1829
Jaké bylo mocenské rozložení sil v Evropě po Napoleonově pádu? Pracujte s mapou.
sko
Edid Edinburgh Edin
Irsko
Švéd
Sko
tsko
o c e á n
V těchto politických dimenzích se utváří romantický životní postoj, na němž se v počátku také z hlediska společenského podepsala intelektuální krize, která dolehla na lidstvo v posledním desetiletí 18. století. Tehdy osvícenství přestalo být pro nastupující generaci přitažlivé. Mladá inteligence byla přesycena osvícenskou logikou a racionálnem. Lákaly ji rozumem neuchopitelné věci, tajemno a mystika. Své představy o tom, jak tyto skutečnosti ovlivňují pozemský svět, mladí lidé včlenili do kultu iracionálna.
vazalské státy Osmanské říše
Bejrútt
Rýnská Falc, součást bavorského státu
Mapa Evropy v letech 1815–18477
Vladimír Neff: Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgias
logika – zákonité vyplývání následující věci z věci předcházející; racionální – založený na rozumu, rozumem uchopitelný; racionálno – rozumově poznatelná oblast; mezi umělci se šíří pověra, že racionalita zabíjí básníka; iracionálníí – vymykající se rozumu, rozumem neuchopitelný; iracionálno – oblast, která se vymyká rozumovému poznání; iracionálno je živnou půdou pro fantazii.
(1993, úryvek) Osvícenský vzdělanec 18. století byl dobře vychován, věřil v pokrok, civilizaci, smýšlel mezinárodně, přísahal na matematiku, čekal, že tajemství přírody budou užuž zdolána přírodními vědami, neměl city ani představy, nýbrž toliko počitky, byl individualista, ale styděl se za své nitro, své soukromí, vážil si sám sebe, protože v sobě viděl dokonalý a přesný stroj…, romantický intelektuál naopak pohrdal dobře vychovanými lidmi, nazývaje je filistry fi a šosáky, vystavoval na odiv svůj cit, svou výjimečnost a podivnost, pohrdal empirií a matematikou, důvěřuje pouze instinktům, intuici a fantazii, věřil nikoli vědeckým výzkumům, nýbrž citu básníkovu, ztotožniv génia s Bohem… dával přednost neměnnému, stálému před pokračujícím, vyvíjejícím se, organickému před mechanickým, prapůvodnímu před jsoucím, přírodnímu před udělaným, zkonstruovaným.“ Z Neff, V. Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgias (1993)
filistr – omezený, úzkoprsý člověk
10
Říká se, že romantismus objevil moderní náplň slova národ jako pospolitost lidí zformovanou na základě jazykového a územního společenství. Vedle pojmu národ se v romantismu objevil také pojem individualita, individualismus, tj. morální princip založený na absolutizaci postavení jedince vůči společnosti. Zamyslete se nad pojmy vlastenectvíí a národ. Od doby romantismu uplynulo již dvě stě let, prošly tyto pojmy v průběhu času nějakou proměnou?
S V Ě T O V Á L I T E R AT U R A V 1 . P O L O V I N Ě 1 9 . S T O L E T Í Přestože byl romantismus postupně vytlačován realismem, jeho místo ve společnosti zůstalo pevné a nezastupitelné. Ještě v době nejvyššího stupně realismu – naturalismu – vznikl směr, který se nazýval novoromantismus a v jehož duchu autoři mimo jiné znovuobjevují tajemnost, zešeřelost, světobol i morbidnost, vzývají kult minulosti, katolictví i mystiku.
1
V čem spatřujete hlavní společenskou proměnu kolem přelomu 18. a 19. století ve srovnání s předcházejícími etapami vývoje civilizované Evropy?
2
Z významných osobností společenského a politického života jsme připomněli Napoleona Bonaparta. Které další osobnosti ovlivnily chod dějin v 1. pol. 19. stol.? Osudy některých těchto osobností byly později ztvárněny v umělecké literatuře. Uveďte názvy takových děl včetně jejich autorů.
3
Pokuste se prostřednictvím cizojazyčných (např. anglických) encyklopedií zjistit, zda svět zná některé české osobnosti 1. poloviny 19. století.
Doporučená literatura HROCH, Miroslav. Národy nejsou dílem náhody. Praha: SLON, 2009. HROCH, Miroslav. V národním zájmu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. JOHNSON, Paul. Zrození moderní doby: Devatenácté století. Praha: Academia, 1998.
Miroslav Hroch je respektovaným odborníkem na národní problematiku 19. století. Jeho pohled nezůstal pouze v intencích českého národa, ale obsáhl celé evropské dění.
2. Romantismus Definovat fi romantismus není jednoduché pro značnou šíři pojmu. U kořene slova romantika stojí město Řím, etymologicky pochází ze starofrancouzského slova romance, kterým se ve středověku označovala románská lidová mluva v protikladu vůči latině, jazyku vzdělanců. Později se slovem romancee začaly nazývat veršované a prozaické příběhy o rytířích a jejich dobrodružstvích. Následně se z tohoto jádra vyvinulo slovo román. V roce 1650 pak Angličan omas Baily y [bejly] poprvé použil výraz romantickýý ve smyslu jako v románě, tj. fantastický, dobrodružný, vysněný, ale mínil to kriticky. Oblibu románu však jeho kritika nezastavila, vznikaly nové žánrové varianty a slovo romantickýý získávalo na dalších významech, např. excentrický, přepjatý, ponurý, hrůzostrašný, cituplný nebo tklivý. Na konci 18. století dostalo ještě jednu hodnotu – používalo se v protikladu ke slovu klasický. Zatímco pojmem klasický se na přelomu 18. a 19. století označovalo dokonalé umělecké dílo či obecně stará, především antická kultura (právě ta formovala vzdělání a učenost od jejího počátku), slovo romantickýý se začalo používat pro novou moderní kulturu, kulturu evropsko-křesťanskou.
Caspar David Friedrich: Česká krajina s Milešovkou, 1808, olej na plátně
Výraz romantický je často spojován s filmem. Sledujete romantické filmy? Vytvořte obecnou charakteristiku platnou pro většinu romantických filmů. Jakou mají zpravidla zápletku, co bývá hlavním tématem? Jedním z hlavních rysů romantismu je důraz na city. Se silným citovým nábojem pracuje i kýč. Vyhledejte ve slovnících, jak je definován kýč, a uvádějte příklady kýče z oblasti výtvarného umění, hudby i literatury. S pomocí odborné literatury potom odlište literární kýč a brakovou literaturu.
11
