FILOZOFICKÁ FAKULTA V OLOMOUCI KATEDRA SLAVISTIKY
PREZENTACE RUSKÉ DIVADELNÍ SCÉNY Velké divadlo loutek v Petrohradě bakalářská diplomová práce v českém jazyce
Vypracovala: Edita Hrbáčková Vedoucí práce: PhDr. Milena Machalová
Olomouc 2011
Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a uvedla všechny použité zdroje. V Olomouci, ___________________
Děkuji vedoucí práce PhDr. Mileně Machalové za konzultace, rady a připomínky, které mi během psaní diplomové práce poskytla.
Podpis:
OBSAH
Obsah ............................................................................................................................................ 4 1. Úvod.......................................................................................................................................... 5 2. Historie loutkového divadla v Rusku ........................................................................................ 7 3. Historie Velkého divadla loutek v Petrohradě ........................................................................ 15 4. Budova Velkého divadla loutek v Petrohradě......................................................................... 20 5. Studentské loutkové divadlo při Velkém divadle loutek ........................................................ 22 6. Významné osobnosti Velkého divadla loutek ......................................................................... 24 6.1. Savelij Naumovič Šapiro (1906-1948) ............................................................................ 24 6.2. Michail Michaljovič Koroljev.......................................................................................... 24 6.3. Viktor Borisovič Sudaruškin (1936-1986) ....................................................................... 25 6.4. Ruslan Raviljevič Kudašov (1972) .................................................................................. 27 7. Charakteristika loutek ve Velkém divadle loutek ................................................................... 29 7.1. Javajka – „loutka na tyčce“ .............................................................................................. 29 7.2. Maňásek – Petruška ......................................................................................................... 29 7.3. Sicilské marionety („Штоковые куклы“) ....................................................................... 30 7.4. Marionety ......................................................................................................................... 31 8. Slovníček divadelních pojmů .................................................................................................. 32 9. Závěr ....................................................................................................................................... 38 10. Resumé (Резюме) ................................................................................................................. 40 11. Anotace ................................................................................................................................. 45 12. Zdroje .................................................................................................................................... 46
4
1. ÚVOD Petrohrad je nazýván hlavním městem kultury Ruska. Nachází se v něm více než sto divadel, která jsou celosvětově známá. Spektrum zaměření petrohradských divadel je velice široké – od klasiky až k loutkovému divadlu. V této práci jsme se zaměřili hlavně na loutkové divadlo, přesněji na Velké divadlo loutek v Petrohradě. Úkolem této práce není analyzovat a hodnotit práci Velkého divadla loutek v Petrohradě, jehož profesionální dráha začala před 80. lety, v roce 1931. Úkolem je popsat činnost této jedinečné a originální divadelní scény a vymezit její význam pro naši dnešní kulturu, která se podle našeho názoru o loutková divadla už tolik nezajímá jako v minulých letech. V této práci jsou především shromážděny a analyzovány dokumenty a různé publikace, které je možno najít na internetu. Především na oficiálních stránkách Velkého divadla loutek v Petrohradě. V práci je uvedena velice zajímavá historie tohoto divadla, společně s nejvýznamnějšími představiteli, kteří zde fungovali po celou dobu jeho existence a díky kterým se Velké divadlo loutek dostalo do povědomí širokého spektra diváků – milovníků loutkového divadelního umění. Nejdříve bychom však chtěli seznámit čtenáře s vývojem loutkové scény v Rusku s mírným přesahem za jeho hranice, jelikož Rusko se nachází na křižovatce mezi Evropou a Asií. Proto byl vývoj loutkového divadla, a divadla vůbec, ovlivněn jak evropskými loutkáři, tak i těmi asijskými. Za celou existenci Velkého divadla loutek v Petrohradě se v jeho čele objevilo mnoho významných osobností, které měly velký vliv na vývoj loutkové scény všeobecně, my se však v práci budeme zabývat pouze jejich vlivem na Velké divadlo loutek, kde působili po většinu své kariéry a divadlo dovedli k obrovskému celosvětovému úspěchu.
5
Součástí práce bude na závěr souhrnná prezentace divadla pro potenciální návštěvníky Petrohradu, s účelem zaměřit jejich pozornost právě na toto divadlo. Naší snahou bylo vytvořit s pomocí uvedených materiálů prezentaci loutkové divadelní scény, která by mohla být českým návštěvníkem Petrohradu možná opomenuta. Jsme přesvědčeni, že naše práce bude pro čtenáře zajímavá i poučná. K práci proto přikládáme slovníček divadelních pojmů souvisejících jak s klasickou divadelní scénou, tak s loutkovou, které se celá naše práce týká.
6
2. HISTORIE LOUTKOVÉHO DIVADLA V RUSKU
V následující kapitole jsme chtěli aspoň částečně obsáhnout historii loutkového divadla v Rusku. Budeme se věnovat období, kdy se v Rusku začínají objevovat první písemné záznamy o této formě divadla až po současnost. Při psaní této kapitoly jsme čerpali z internetových stránek: http://www.petergen.com/, http://jollity.narod.ru, http://ru.wikipedia.org/. Umění loutkového divadla je již velice staré. Existují zmínky o tom, že již ve starém Egyptě hráli loutkové divadlo, ve kterém ženy vodily loutky boha Osirise, egyptské loutkové divadlo sloužilo rovněž k předvádění činností z běžného života, jako bylo například pečení chleba, starost o pole či stavba pyramid. Dalším státem, kde bylo loutkové divadlo velice populárním, bylo staré Řecko, kde tento typ divadla existoval již v Helénském období.1 V Řecku loutky ztvárňovaly především postavy bohů. Země, jako staré Řecko a starý Řím, byly výrazně ovlivněny putujícími skupinami loutkářů z Indie a Číny. Ve starém Římě se hrály především komediální loutková představení, kde byl hlavním hrdinou Makk – předchůdce budoucího Pulcinelly (v Rusku Petrušky).2 V Rusku se tak staré dokumenty o existenci loutkového divadla nedochovaly. Existovala ale samozřejmě putovní divadla z Asie i Evropy, která do Ruska přinesla kulturu loutkového divadla. Jejich umění se měnilo a mísilo, jelikož divadla se střetávala na „ruské křižovatce“, tzn. v Rusku byl patrný vliv jak východní kultury, tak i vliv kultury ze západní Evropy. První zmínky o loutkovém divadle pocházejí ze 17. století, přesněji z roku 1636, které popsal německý cestovatel Adam Olearij. V roce 1700 se v Rusku poprvé vytvořilo hostující loutkové divadlo, jehož jedna skupina
1
Helénské období – datuje se od smrti Alexandra Velikého (přibližně polovina 4. století př. n. l. až po dobu přibližně 1. století př. n. l. 2
Viz kapitola 7. Charakteristika loutek v VDL
7
vyjížděla za hranice – na Ukrajinu a druhá skupina jezdila navštěvovat se svým představením Astrachaň a okolní města. Již v roce 1733 v Moskvě a v Petrohradě fungovala čtyři loutková divadla z řad italských divadelníků, kteří do Ruska zavítali se skupinou commedia delľ arte.3 Více písemných dokumentů, které by popisovaly vývoj loutkového divadla v Rusku, se nedochovalo. Další zmínky o loutkovém divadle pocházejí až z 19. století. V této době bylo divadlo ovlivněno dvěma technikami loutkářského umění, a to marionetami a Petruškami. O Petruškách neboli také prstových loutkách a maňáscích se zachovalo mnoho dokumentů. Byly především známé jako pouliční loutky. V 19. století byli „петрушечники“4 spřaženi především s flašinetáři, kteří jejich představení zajišťovali hudební doprovod, který divadelníkům pomáhal k navázání lepšího kontaktu s publikem. Loutkáři předváděli své umění, chodili po městě od rána do večera a na ulicích hráli svá představení. Takové představení trvalo v průměru od 20 do 40 minut a z počátku bylo předurčeno dospělým divákům. Divadelník si svou loutku nebo vak s více loutkami nosil převážně na zádech, jeho doprovod, flašinetář, si s sebou nesl podstatně těžší nástroj, který vážil až 30 kilogramů. Výběr a pořadí předváděných scének se obměňovalo, ale základ byl vždy stejný. Petruška své publikum pozdravil, představil se mu a začal si povídat s muzikantem. Flašinetář se čas od času stával partnerem Petrušky, kdy se zapojoval do rozhovorů, promlouval mu do duše a radil, co dělat, když měl Petruška problém. Tyto jejich dialogy měly i svůj patřičný pořádek. Flašinetář velice často po Petruškovi opakoval jeho fráze, protože Petruškův hlas byl pištivý a publikum mu nemuselo vždy dobře rozumět.
3
Commedia delľ arte – druh improvizovaného divadla barokní Itálie. Veliké zastoupení měla mezi kočovnými herci, kteří pak svou činností ovlivnili velkou část Evropy. 4
петрушечники - „petrušečnici“
8
Na začátku 20. století se Petruškovy komedie začínají pomalu vytrácet. Důvodů bylo několik – první světová válka a revoluce donutily petruškovce stáhnout se do ústraní. Za vše mohla témata, která Petruška probíral se svým publikem – velice často to byla politika a poměry v zemi. Úřady proto velice pečlivě kontrolovaly témata rozhovorů, docházelo k pronásledování divadelníků a následnému zákazu činnosti těchto umělců. Úřadům a dozorcům pořádku nejvíce vadil scénář některých her, hrubé vyjadřování hrdiny a často i jeho nemorální chování. Za první světové války se postavení Petrušky ještě více zhoršilo, lidé měli jiné starosti a neměli náladu bavit se, a tak Petruška velice rychle ztrácel své diváky. A tehdy se změnil i repertoár her. Petruška začíná hrát představení pro dětské diváky. Herce zvou na dětské oslavy, v létě jezdí na chaty. Je tedy jasné, že se obsah her rychle změnil, Petruška se musel stát dětským hrdinou. Ale ani tato role mu dlouho nezůstala. Jelikož se postava Petrušky natolik změnila – změnila své chování a základní charakterové rysy, ztratila také svého divadelního partnera, stala se brzy nepotřebnou a úplně přišla o své původní publikum. O obnovu původní postavy se pokoušeli po revoluci v různých agitačních hrách, ale tyto hry byly zatím pouze pro děti. Ale postava Petrušky a celá jeho historie byla lidem natolik známá, že usoudili, že se Petruška nehodí ani pro tyto účely, byl proto nahrazen novými loutkami. V dnešní době se s maňásky hraje také v divadlech, ale původní rysy jejich chování se již vytratily. Petruška se objevuje především v představeních pro děti. Druhý typ loutek – marionety5, přivezli do Ruska již v první polovině 18. století evropští herci. V té době také přichází do Ruska móda hraní divadelních představení pouze s marionetami. Bylo to po smrti Petra Velikého, který původně představení takovýchto herců považoval za nedůstojné umění. Ale za vlády Anny Ivanovny (17301740) se vztah k marionetám mění. Anna Ivanovna do Ruska dokonce zve italské kočovné divadelní umělce.
5
Rozdíly mezi Petruškou a marionetou viz kapitola 7. Charakteristika loutek ve VDL
9
Na rozdíl od Petrušek se pro divadelní vystoupení marionet pronajímaly velké divadelní sály, prostorné pokoje v obytných domech nebo se stavěly velké stany, kde se mohla rozestavět divadelní křesla a postavit pódium. Ruští umělci v podstatě s marionetami na profesionální úrovni nepracovali, loutková divadelní představení sehrávali s prstovými loutkami. V době, kdy se marionety v Rusku objevují, představení s nimi sehrávají cizinci. Ovšem jakmile marionety vstoupily do ruského divadelnictví, staly se národními loutkami, i když ještě nedávno byly pro ruské obecenstvo něčím naprosto neobvyklým. Ale až do začátku 20. století se o marionetách v žádných divadelních dokumentech nedočteme. Ale v tomto období byly marionety k vidění všude, dokonce na všech trzích v Rusku a na lidových veselicích nejen v Petrohradu a Moskvě, ale i kdekoliv v zemi. A novinkou se stává, že marionety již vedou ruští herci. O poslední etapě lidového divadla marionet víme z vyprávění samotných loutkářů, nebo těch, kteří jejich představení navštívili. Jedním z herců byl Ivan Afinogenovič Zajcev (1863-1936), který vedl loutky v Centrálním loutkovém divadle. Nehrál v moderních představeních, ale čas od času v divadle předvedl tradiční představení, kdy jeho marionety předváděly „Cirkus“. Po jeho smrti zůstaly jeho marionety divadlu a nyní jsou vystaveny v muzeu. Jeho loutky jsou přínosem pro muzeum a loutkovou scénu proto, že Ivan A. Zajcev je sám vyráběl a jeho žena pro loutky šila tradiční dobové oděvy na představení. I když si loutkáři velice oblíbili marionety a na palcové loutky už skoro zapomněli, se svým typickým hrdinou Petruškou se loučili jen velmi neradi, proto se Petruška po čase na divadelní scénu opět vrátil, ale v představeních s marionetami zaujímal pouze roli úvodní, kdy diváky na představení přivítal. Postupem času se i postava Petrušky změnila z látkové loutky na loutku ze dřeva a na nitích. Novinkou je na začátku 20. století zakládání divadel, kde hlavní roli nemají lidé, ale loutky. První taková divadla se objevují v Petrohradě a v Moskvě. Nejznámějším je do
10
dnešního dne loutkové divadlo, které založil Sergej Vladimirovič Obrazcov.6 Ovšem svou tradici mají ještě komediantské boudy, které sloužily jako pojízdná divadelní scéna. Takové boudy byly na počátku 20. století k vidění v moskevských sadech a parcích. Po revoluci marionety z divadelní scény prakticky zmizely a ruští divadelníci dávají přednost javajkám7. V dnešní době se ale marionety opět vrátily a herci se je učí opět vodit na profesionální úrovni. Vánoční divadlo Ačkoliv si v centrálním Rusku a za Uralem velkou oblibu lidí nezískalo, Vánoční divadlo patři také k tradici loutkového divadla. V oblastech Ruska, kde mělo převahu křesťanství, si vánoční betlém získal více divadelní formu než kdekoliv jinde. V Polsku tento typ divadla nazývali „szopka“ na Ukrajině „вертеп“ a v Bělorusku „батлейка“. Významy jsou stejné – betlém či jesličky. Betlémská představení se v těchto zemích velice rozšířila a na Ukrajině a v Bělorusku dokonce i mezi pravoslavným obyvatelstvem. V jedné z vitrín v náboženském historickém muzeu ve Lvově dnes můžeme najít krabičku, jejíž přední stěna chybí, aby bylo dovnitř dobře vidět. Uvnitř se nachází klasický vánoční výjev – betlém s jesličkami. Je ovšem poznat, že tyto jesličky nejsou tak staré jako jiné náboženské předměty v muzeu, proto je patrné, že obyčej Vánočního divadla vznikl poměrně nedávno – na počátku 20. století. Domácí a studiová představení Domácí divadlo v předrevolučním Rusku bychom mohli přirovnat k mostu, který spojuje tradiční lidové divadlo s něčím doposud nepoznaným, moderním. Jak již bylo uvedeno výše, historie ruského domácího divadla se datuje od první poloviny 18. století a loutky neztratily všeobecné sympatie publika ani v 19. století, i když začínají 6
Jedním z nejznámějších loutkových divadel je již od počátku svého vzniku v roce 1931 Státní akademické centrální divadlo loutek Sergeje Vladimiroviče Obrazcova v Moskvě (Государственный Академический Центральный театр кукол им. С. В. Образцова). 7
Viz kapitola 7. Charakteristika loutek ve VDL
11
převažovat představení pro dětského diváka. V 19. století se mezi aristokraty dokonce stalo zvykem zvát na dětské oslavy loutkáře, nebo někdy dokonce sehrát loutkové představení pro děti svépomocí. V předrevolučním loutkovém domácím divadle můžeme vydělit tři různé typy představení. Nevznikaly současně, ale všechny vznikly do Velké říjnové revoluce. Prvním typem je dětské loutkové představení, které probíhá bez dospělých. Role dospělého na představení je pouze povzbuzující, jsou pasivní, na představení vystupují pouze v roli diváka. Takové představení je hrou, dítěti se v něm poskytuje úplná svoboda. Druhým typem je představení pro děti, je však již vedeno dospělými. Role dospělého je již více aktivní, celková iniciativa je v jejich rukou. Děti v tomto typu představení vystupují v roli diváka. Divadlo má vzdělávací a výchovný charakter. Třetím typem je představení, které je určeno pro dospělého diváka a je hráno dospělými herci. Ti se zde snaží rozvíjet estetické koncepce, inscenace literárních a dramatických her jsou na vysoké úrovni, hry se také dotýkají politických a sociálních otázek. Domácí loutkové představení začíná přitahovat pozornost známých umělců a vytváří prostor pro experimentální divadelní činnost. Práce loutkového divadla získává poloprofesionální, studiový charakter. Zájem ruských divadelních umělců o vytváření divadel pro děti přitáhl pozornost evropských loutkářů, kteří odjíždějí do Ruska a otevírají zde „loutková divadla pro děti“. Loutková divadla se také stávají zdrojem domácího vzdělávání dětí. Vycházejí časopisy s jednoduchou verzí Petrušky a pro rodiče vycházejí stati o tom, jak vytvořit kvalitní divadelní scénu pro dítě doma, jak vyrobit loutky a sehrát s nimi dětské představení. Na počátku 20. století zájem o domácí divadlo stále více vzrůstá. Jeho repertoár se rozšiřuje, vznikají stále nová představení pro děti, ale již nejen pro ně. Domácí divadlo se dotýká témat, která zajímají dospělého diváka. Tento posun od dětského 12
diváka k dospělému můžeme vysvětlit potřebou reagovat na politické a sociální události, vyjádřit se k nim, ale také množstvím jiných faktorů. Jedním z nich byl také obnovený zájem ruského obyvatelstva o folklór, zejména tedy o lidové loutkové divadlo. Mistři loutkového umění se chtěli podívat na představení lidového loutkového umělce v jarmareční boudě. Dalším důvodem bylo fakt, že v divadelních a uměleckých kruzích se loutkové divadlo začalo přijímat jako opravdové umění, které je odlišné od divadla s živými herci. Všechny tyto důvody vedly k vytvoření mnoha zájmových studiových divadelních sdružení. Ale žádné z nich nedokázalo svůj zájem o loutkové divadlo dovést do konce, tzn. vytvořit scénu, nacvičit představení a sehrát je před diváky. Chronologicky šel vývoj studiového loutkového divadla v Rusku takto: V roce 1903 vydává K. Balmont své filozofické básně o loutkovém divadle. V roce 1907 v tisku vystoupí Andrej Bělyj a jeho úmysl vytvořit obrazové loutkové divadlo se rozhodnou uskutečnit umělci Sudejkin a Drittenpreis. Vladimir Azov se pokouší o vytvoření divadla o tři roky později – také neúspěšně. Mezi lety 1910-1911 vytvořili malé divadlo Nina Jakovljeva, Ivan S. Efimov a Valentin A. Serov. Tito umělci již dokázali přitáhnout pozornost publika, ale povedlo se jim to pouze jednou. Neúspěšné pokusy o vytvoření loutkové divadelní scény pokračovaly až do roku 1916, kdy nejblíže k otevření stálé scény stojí Julie Leonidovna Slonimskaja, která je milovnicí loutkového divadla, a se svým manželem, režisérem Petrem Pavlovičem Sazonovem, otevírají studio.
Jako první hrají představení „Síly lásky a kouzel“ 8. Hra byla publiku
představena několikrát. Neměli stálou scénu, proto divadlo s představením putovalo přes různé sály, ale hlavním v této době bylo, že divadlo hrálo. Podstatným bylo, že na scéně divadla Julie L. Slonimské a Petra P. Sazimova se střetávala historie domácího předrevolučního loutkového divadla spolu s historií sovětského loutkového divadla. Domácí divadlo se díky studiové formě těsně přiblížilo
8
"Силы любви и волшебства"
13
k profesionálnímu hraní. Dostalo se mezi široké publikum a mělo stálou scénu. Tento fakt považujeme za začátek profesionální loutkové scény. V dnešní době jsou prakticky ve všech velkých městech loutková divadla: v Astrachani, Moskvě, Petrohradě a mnoha dalších. Všechna si již získala své publikum, i když loutková divadla navštěvují pravidelněji děti, pro které je repertoár mnohdy obsáhlejší.
14
3. HISTORIE VELKÉHO DIVADLA LOUTEK V PETROHRADĚ Úvodem k této kapitole bychom chtěli poznamenat, že se jedná o překlad a následné zpracování údajů, které se nacházejí volně k dispozici na internetu. Vycházeli jsme především ze zdrojů na těchto internetových stránkách: http://www.puppets.ru, http://www.teatr.gorodovoy.spb.ru/, http://peterburg2.ru. Za počátek éry Velkého divadla loutek v Petrohradě považujeme rok 1931, kdy se v jednom malém domku poblíž Poklonné hory sešlo 5 přátel a milovníků loutkového divadla, kteří chtěli založit vlastní loutkovou scénu. Byli to tři herci: N. K. Komina, A. A. Gak, A. N. Gumiljeva; hudebník M. G. Aptekar a malíř V. F. Komin. Tito umělci se uchýlili pod záštitu Domu komunistického vzdělávání dětí ve Smolninském regionu na Volodarské ulici (nyní Litejná ulice č. 49). 16. května v něm zahájili svou činnost a také první sezónu divadla představením „Inkubátor“ («Инкубатор»). Ale dráha profesionálního divadla začíná až o rok později, tj. v roce 1932, kdy v jeho čele stanul absolvent Školy ruského dramatu a učedník V. E. Mejercholda Savelij Naumovič Šapiro. Za jeho nejznámější práce považujeme inscenace „Kaštanka“ («Каштанка») od A. P. Čechova,
Beuronská louka9 («Бевронский луг») od
R. Rollanda, „Aladin a kouzelná lampa“ («Аладин и волшебная лампа») od N. Gerneta. V repertoáru se samozřejmě objevují také další inscenace z ruské i zahraniční klasiky. Divadlo je v této době sice stále ještě malé, ale začíná se kolem něj shromažďovat okruh talentovaných umělců a v roce 1939 už má název Druhé leningradské loutkové divadlo. Tato událost je následována mnohem významnější událostí, a to je získání statusu státního divadla v témže roce. A v roce následujícím, tj. 1940, se divadlo stěhuje do budovy na ulici Někrasova 10. 9
vlastní překlad
15
Během Velké vlastenecké války v letech 1941 – 194510 si loutkové divadlo prošlo velkou zkouškou. Divadlo bylo přestěhováno a evakuováno na Sibiř. Ale i v takové situaci se stále hrála loutková představení jak pro děti, tak pro dospělé. V tomto období herci vystupují na letištích a lodích, ve vojenských nemocnicích a v továrnách. V období blokády se herci dvakrát vrátili do Leningradu, hráli také před kronštadtskými námořníky. První poválečnou sezónu zahájili představením „Alenčin kvíteček“ («Аленький цветочек») od S. T. Aksakova. V této době se v divadle vytváří vysoce profesionální kolektiv, který hraje představení na vysoké estetické úrovni. Mezi hlavní představitele tohoto období můžeme zařadit Ilju Alperoviče, Valerii Kiseljevou, Vladimíra Kukuškina, a později také bratry Alexandra a Vladimíra Korzakovy. Po smrti Šapirova na jeho místo nastupuje Michail Michaljovič Koroljev, který stojí v čele divadla v letech 1949 – 1963. Koroljev se snažil pokračovat v rozvíjení tradice loutkového divadla pro děti. Na scéně divadla se v této době objevují nové hry pro děti, premiéru mají představení „Divoké labutě“ («Дикие лебеди») od H. Ch. Andersena, „Ruslan a Ludmila“ («Руслан и Людмила»), „Pohádka o caru Saltánovi“ («Сказка о царе Салтане») od A. S. Puškina. V roce 1954 v divadle vzniká stálá scéna pro dospělé. Prvním představením pro dospělé diváky bylo „1002. noc“11 («1002-ая ночь»), kterou napsal N. Gernet spolu s K. Šnejdrem. Pro dospělé se hrají představení, díky kterým se divadlo proslavilo v celé zemi. Jednalo se například o představení „12 stoliček“ («12 стульев») a „Zlaté telátko“ («Золотой телѐнок») od I. Ilfa a E. Petrova. Ovšem legendárním se stalo představení „Rozkošná Galateja“ 12 («Прелестная Галатея») podle B. Gadora, které se dočkalo více než tisíce repríz. Na scéně herci také představili „Mistra a Markétku“ 10
Zdroj: http://peterburg2.ru/restplaces/729.html
11
vlastní překlad
12
vlastní překlad
16
(«Мастер и Маргарита»), tato inscenace se považuje za nejlépe zpracovanou divadelní verzi tohoto románu. V době, kdy v čele divadla stojí Koroljev, divadlo získává svůj nynější název a stává se tedy Velkým divadlem loutek (Большой театр кукол) – v roce 1955. V roce 1964 v čele divadla, na více než 20 let, stanul režisér Viktor Borisovič Sudaruškin. S tímto představitelem Velkého divadla loutek je spojeno mnoho úspěchů v 60. až 80. letech. V době, kdy se Sudaruškin stal ředitelem divadla, mu bylo pouhých 28 let a říkalo se, že je nejmladším ředitelem v zemi. Díky němu začíná nová éra Velkého divadla loutek, éra největší slávy v celé jeho historii. Sudaruškin byl známý svým loutkářským uměním po celém světě. Jeho představení se hrála v 18 státech světa i ve městech bývalého Sovětského svazu, na ruských i mezinárodních festivalech loutkových divadel získal ta nejvyšší ocenění. Tento nebývalý úspěch s ním samozřejmě sdílely i další významné osobnosti Velkého divadla loutek té doby, jako byli Valerija Kiseljeva, Ilja Alperovič, Vladimír Kukuškin a další. Sudaruškinovy inscenace měly obrovský úspěch, na scénu uvedl díla světových autorů jak pro děti, tak pro dospělé. Mezi nejvýznamnější loutkové inscenace pro děti z tohoto období můžeme zařadit: „Slůně“ («Слоненок») R. Kiplinga, „Neznámý s chvostem“ 13 («Неизвестный с хвостом») Sofie Prokofjevové, „Pohádka pro Emila“ 14 («Сказка про Емелю») B. a V. Sudaruškinových. Pro dospělé byla připravena představení „Klon“ («Клон») od Majakovského, „Cizinec v Římě“15 («Иностранец в Риме») od M. Zoščenka, „Petrohradská fantazie“16 («Петербургская фантазия») na motivy prací N. V. Gogola a F. M. Dostojevského. V souvislosti s padesátiletým výročím získává divadlo v roce 1981 ocenění «Знак почета» za zásluhy spojené s rozvojem divadelní scény.
13
vlastní překlad
14
vlastní překlad
15
vlastní překlad
16
vlastní překlad
17
Po smrti Viktora Borisoviče Sudaruškina se do čela divadla postavil Vladimír Anatoljevič Maslov, který ho vedl až do roku 1992. Po jeho odchodu se hlavní režisérkou
a
ředitelkou
této
instituce
stala
významná
ruská
umělkyně
–
Alla Alexandrovna Poluchina, která obnovila ducha představení pro děti, který v divadle vládl v dobách Viktora Borisoviče Sudaruškina. Hrály se hry slavných světových klasiků dětské literatury, jako například: „Slavík“ («Соловей») od H. Ch. Andersena, „Tři prasátka“ («Три поросенка») od S. Michalkova a nejvýznamnější inscenace pro děti „Lištička, která nechtěla být mazaná“
17
(«Лисенок, который не хотел быть хитрым») od Jana-Olofa Ekohlma, která získala velké množství ocenění na různých divadelních festivalech18. Jediným nedostatkem této éry bylo, že scéna pro dospělého diváka byla na čas zcela zrušena. V dubnu 2006 se hlavním režisérem a také ředitelem divadla stává Ruslan Raviljevič Kudašov, který ale ve Velkém divadle loutek působil již dříve. V říjnu roku 2005 v tomto divadle uvedl představení „Vij“ («Вий») podle povídky N. V. Gogola. Tímto představením v divadle započala tradice hraní her pro dospělé diváky. V roce 2006 byla inscenace „Vij“ vyznamenána petrohradskou divadelní cenou „Zlatá sofita“ v kategorii Nejlepší představení loutkového divadla a herec D. Pjanov získal také „Zlatou sofitu“ za ztvárnění postavy Chomy Bruta. V témže roce (2006) Velké divadlo loutek spolu s Petrohradskou národní akademií divadelního umění informovalo o založení nových vzdělávacích kurzů pro výuku herectví v loutkovém divadle pod vedením R. Kudašova. Tato instituce funguje již 5 let a za tu dobu stihla vytvořit 6 představení, která obohacují divadelní scénu Velkého loutkového divadla pro dospělého diváka. Kromě studentských představení program pro dospělé vyplňují také nové inscenace známých petrohradských režisérů, jako jsou Galina Byzgu nebo Jana Markovna Tumina.
17
vlastní překlad
18
V roce 1996 získala tři ceny „Zlatá sofita“ („Золотой софит“), což je nejvýznamnější divadelní ocenění udělované v Petrohradu, a to: cena za nejlepší režii pro Allu Poluchinu, za nejlepší mužskou roli pro zasloužilého umělce Ruska Andreje Knjazkova a za nejlepší ženkou roli pro zasloužilou umělkyni Ruska Ninu Tarnovskou.
18
Repertoár představení pro děti byl také trochu obnoven, hrají se ale i starší hry, jako „Slůně“ («Слонѐнок»), „Pohádka pro Emila“19 («Сказка про Емелю») od V. B. Sudaruškina, a hrají se s nahrávkou hlasů dávno zemřelých představitelů. Mezi nová dětská představení můžeme zařadit „Malého prince“ («Маленький принц») od A. de Saint-Exupéryho, „Louskáček neboli vánoční sny a přeludy Marie Štalbaumové“20 («Щелкунчик, или рождественские сны и видения Мари Штальбаум») podle pohádky E. T. A. Hoffmanna nebo představení na motivy pohádky H. Ch. Andersena „Velké putování malé jedličky“21 («Большое путешествие маленькой Ёлочки»). V roce 2010 – 2011 oslaví Velké divadlo loutek v Petrohradě jubilejní 80. sezónu. Divadlo stále funguje pod vedením režiséra Ruslana R. Kudašova a v současné době je v repertoáru divadla zařazeno více než 19 představení pro děti a 9 pro dospělé. Za celou dobu fungování divadla byla sesbírána a vyrobena bohatá kolekce zajímavých loutek. Každá z nich je unikátem. Pro každé nové představení se používají stále nové, drahé loutky. V jednotlivých představeních účinkují javajky, sicilské marionety22 a také klasické marionety. Také se objevují loutky, které jsou speciálně upravené pro jednotlivá představení, jako např. „Rusalka“, kdy se představení odehrávalo ve skleněném akváriu.
19
vlastní překlad
20
vlastní překlad
21
vlastní překlad
22
Штоковые куклы – loutky velice podobné marionetám, řadí se mezi závěsné loutky, visí na kovových drátech na rozdíl od marionet, které visí na nitích.
19
4. BUDOVA VELKÉHO DIVADLA LOUTEK V PETROHRADĚ Budova, ve které působí Velké divadlo loutek, se nachází v Petrohradě na Někrasově ulici č. 10. Dům byl postaven v letech 1912-1913 v secesním stylu pod dozorem architekta Ivana Petroviče Volodichina pro bohatého občana A. E. Burceva, který byl milovníkem knih a sběratelem umění. Budova je v Petrohradě díky němu známá jako činžovní dům A. E. Burceva. Dům má několik pater, je obložen šedivou žulou a je bohatě zdobený. Nad vchodem, ve výšce prvního patra, jsou okolo půlkulatého okna vytesáni dva giganti, kteří jsou ke stěně přikováni řetězy.23 Některé z vnitřních místností sloužily jako výstavní sály, ve kterých byly k vidění různé obrazy, historické dokumenty a vzácné knihy ze soukromých sbírek původního majitele, jiné místnosti byly už od počátku plánovány jako divadelní sály. Budova od 30. let 20. století sloužila k různým účelům. Nacházel se zde Dům osvěty národních menšin – Svěrdlovův24 židovský dům a Effertův lotyšský dům a pak také LenOZET (Leningradská oblastní vláda všesvazového spolku)25 pomoci kolchoznímu a sovchoznímu budování židovských pracujících skupin na světě.26, 27 Ve druhé polovině 30. let bylo v této budově vybudováno «Совхозно-колхозный театр» („Sovchozně-kolchozní divadlo“). V roce 1938 budovu činžovního domu
23
Zdroj: http://www.citywalls.ru/house763.html (z 15.3.2011)
24
Свердлов – židovské příjmení, které pochází z názvu městečka Свердла (Dispenský újezd). Zde se nejspíš bude jednat o Jakuba Michajloviče Svěrdlova, který byl politickým a státním činitelem a také revolucionářem. Účastnil se Únorové revoluce v roce 1917– v jejím důsledku odstoupil car Mikuláš II. 25
ЛенОЗЕТ: Ленинградское Областное Правление Всесоюзного Общества
26
Autor z internetových stránek www.citywalls.ru uvádí jako zdroj: "Ленинград", Путеводитель, ОГИЗ, 1933 r., svazek II, str.547 až 551. 27
ЛенОЗЕТ: Ленинградское Областное Правление Всесоюзного Общества содействия колхозному и совхозному строительству еврейских трудящихся масс на земле.
20
A. E. Burceva získává Velké loutkové divadlo, založené herci Kominou, Gakem a Gumiljevou, umělcem Kominem a hudebníkem Aptekarem. Za celou historii domu se na něm nic nezměnilo, zmizely pouze některé detaily ze zdobení fasády domu a byl přestavěn jeho vchod. Budova Velkého divadla loutek je zanesena na seznamu Státní inspekce pro ochranu památek28.
28
Госинспекция по охране памятников
21
5. STUDENTSKÉ LOUTKOVÉ DIVADLO PŘI VELKÉM DIVADLE LOUTEK
V roce 2006 založilo Velké divadlo loutek v Petrohradě společně s Národní akademií divadelního umění kurzy výuky loutkového divadelního umění. V médiích bylo vyhlášeno, že se otevírají nové kursy se zaměřením „umělec loutkového divadla“. Vedoucím kurzu je nynější ředitel Velkého divadla loutek a zakladatel divadla „Potudaň“29 («Потудань»), Ruslan Raviljevič Kudašov, který jako filozof dokáže s pomocí loutek a divadelního jazyka hovořit o všech lidských hodnotách. A tohle umění se rozhodl předávat studentům svých kurzů. Studenti jsou na kurzech vyučováni nejen loutkářskému umění, ale také umění dramatu. Hlavním smyslem kurzů je naučit studenty vlastnímu autorskému myšlení. Kurzy Ruslana R. Kudašova si kladou za cíl vychovat ze svých studentů nejen herce, ale v prvé řadě loutkáře, režiséry, umělce a výrobce loutek. Zajímavostí je, že veškeré studentské hry vznikají ze studijních zadání a vytvářejí se ze studentských prací, z toho důvodu v divadle převažuje termín „vést představení“, nikoliv „režírovat“. Takovýmito vedoucími představení jsou, kromě mistra celého kurzu Ruslana R. Kudašova, hlavně vyučující – například známý petrohradský herec Sergej Dimitrievič Byzgu a také členka technického divadla „AKHE“30 Jana Markovna Tumina. V současnosti mají studenti na kurzech rozpracováno 6 her různých témat, které se posléze zařadí do repertoáru Velkého divadla loutek. Jelikož kurzy existují již 5 let, v programu
divadla vystoupili
studenti
s představeními,
jako jsou například
„Shakespearská laboratoř“31 («Шекспир-лаборатория»), což byla experimentální práce, dále hra „My“ od Jevgenie Zamjatina, uvedli koncert válečných písní pod
29
divadlo Potudaň má své sídlo v Petrohradě
30
„AXE“ – Ruské technické (optické) divadlo, které vzniklo v Petrohradě v roce 1989. Divadlo je specifické tím, že v hrách se klade vysoký důraz na gesta, znaky a symboly. Divadelníci také vystupovali na Kulturní olympiádě ve Vancouveru v roce 2010. 31
vlastní překlad
22
názvem „Minuty života“32 («Минуты жизни») a dramatické představení „Kavárna…“ 33
(«Кафе…»). Všechna tato představení byla určena dospělému divákovi.
Studenti Ruslana R. Kudašova jsou nyní v 5. závěrečném ročníku. V plánu mají ještě další premiéry: „Sto roků samoty“ od kolumbijského autora Gabriela Garcíi Marqueze a několik pohádek z tvorby studentů.
32
vlastní překlad
33
vlastní překlad
23
6. VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI VELKÉHO DIVADLA LOUTEK Mezi významné osobnosti Velkého divadla loutek jsme se rozhodli zařadit ty osobnosti, které nějakým způsobem výrazněji ovlivnily tvorbu a činnost Velkého divadla loutek, nebo jej proslavily ve světě.
6.1. Savelij Naumovič Šapiro (1906-1948) Savelij Naumovič Šapiro se postavil do čela Velkého divadla loutek (VDL) v roce 1932. Divadlo dostal do povědomí lidí hrou „Kaštanka“ («Каштанка») od A. P. Čechova. Pracoval zejména na představeních pro děti, jako byla například výše uvedená „Kaštanka“, dále „Aladin a kouzelná lampa“ («Аладин и волшебная лампа») od N. Gerneta. Za doby působení S. N. Šapira začíná profesionální dráha VDL. Ačkoliv divadlo bylo stále ještě malé, začínají se kolem něj shromažďovat velice talentovaní umělci, díky nimž bylo v roce 1939 divadlo prohlášeno za státní. Divadlo si také pod vedením S. N. Šapira prošlo složitým obdobím po Velké vlastenecké válce, kdy muselo být evakuováno na Sibiř a představení se uskutečňovala ve vojenských nemocnicích nebo hangárech. Ale i toto složité období divadlo přestálo a po návratu do Petrohradu jeho členové pokračovali v tvorbě představení jak pro dětského, tak pro dospělého diváka.
6.2. Michail Michaljovič Koroljev Objevuje se v čele divadla po smrti S. N. Šapira, v roce 1949. Snažil se pokračovat v tradici divadla pro děti, ale divadlo proslavil po celé zemi až po roce 1954, kdy v divadle založil scénu pro dospělé. První hrou, která se hrála pro dospělé, bylo 24
„1002. noc“ («1002-ая ночь»). Nejznámějším představením, které se dočkalo dokonce více než tisíce repríz, byla hra „Rozkošná Galateja“ («Прелестная Галатея»). V době působení Koroljeva divadlo získalo svůj nynější název – Velké divadlo loutek (v roce 1955).
6.3. Viktor Borisovič Sudaruškin (1936-1986) Národní umělec RSFSR 1981, ředitel Velkého divadla loutek v Petrohradě od roku 1965, vedoucí Petrohradského státního divadelního, hudebního a kinematografického institutu (1984-1986), laureát «Государственной Премии России»34 (1984). Viktor Borisovič Sudaruškin byl ředitelem Velkého divadla loutek v letech 1964 – 1986. Za dobu svého vedení VDL dovedl divadlo k velkým úspěchům a celosvětové slávě. Se svými představeními účinkoval v Polsku, Lotyšsku i Bulharsku, představení „Slůně“ se dokonce na čas dostalo i do Afriky. Celkem své umění představil v 18 státech světa s oceněním «театральное искусство высочайшего класса»35. Viktor B. Sudaruškin vyrostl na scéně Velkého divadla loutek. Jeho otec Boris Sudaruškin byl velice významným divadelním hercem, který ztvárnil roli Kisy Vorobjanikova v dilogii Ilfy a Petrova, roli Člověka v představení „Ve zlatém ráji“36 («В золотом раю») a mnoho dalších. Viktor B. Sudaruškin již od dětství chtěl pracovat pro loutkové divadlo, proto po ukončení studia na filmové fakultě začal vytvářet hry po loutková divadla. Jeho celosvětová sláva začala v době, kdy napsal svou první hru na motivy knihy R. Kiplinga „Slůně“. Všechny jeho hry byly určeny pro dětské publikum. O Sudaruškinovi se říkalo, že je to úžasný režisér. Jeho představení „Slůně“ se stalo 34
Státní ocenění Ruska
35
divadelní umění nejvyšší úrovně
36
vlastní překlad
25
nejhranějším v celém Petrohradě. Představení se dostalo dokonce do Afriky, kde mělo ohromný úspěch u dětí. I když se představení hrálo v ruském jazyce, kterému děti nerozuměly, po celou dobu se dohadovaly o ději na jevišti. Prvním hercem, který ztvárnil postavu slůněte, byl Alexand Korzakov. Viktor B. Sudaruškin uměl dokonale komunikovat s dětským publikem. Sudaruškin dokázal skvěle vyprávět o osudech všech svých loutkových hrdinů tak, že děti uměl zaujmout. Mezi jeho nejznámější představení patří už kromě zmiňovaného „Slůněte“ («Слоненок»), také „Neznámý s chvostem“ («Неизвестный с хвостом») a „Pohádka pro Emila“ («Сказка про Емелю»). Sudaruškin byl také průkopníkem v uvádění kvalitních loutkových představeních pro dospělé. Sudaruškin svých schopností skvělého režiséra využil také v představeních „Švejk“ na motivy románu J. Haška, „Než kohout třikrát zakokrhá“ («До третьих петухов») od V. Šukšina, které byly poprvé v historii představeny na scéně loutkového divadla. Úspěch měl také muzikál „Zachytit okamžik štěstí“37 («Ловите миг удачи») básníka Kima Ryžova a skladatele Alexandra Kolkera. Tento muzikál byl hrán více než pětsetkrát. Veškerá představení byla také oživena tím, že herec, který vedl loutku, nestál celou dobu za zástěnou. Ta byla v předem určený moment odstraněna. Cílem bylo pobavit diváka. Viktor Sudaruškin okolo sebe nashromáždil velkou skupinu lidí, kteří dokázali tvořit úspěšné hry. Hlavním umělcem Velkého divadla loutek v Petrohradě byl zasloužilý umělec Vladimir Chovraljov, výtvarnice a zasloužilé umělkyně Valentina Chovraljova a Leonora Borovenkova, zasloužilí umělci Valentina Malachieva, Dimitrij Afanasijev, mistr loutkové mechaniky Tengiz Ketiladze, skladatelé Igor Cvětkov a Alexandr Kolker. Savelij Šapiro spolu s Michailem Koroljevem založili divadelní skupinu, kterou Viktor Sudaruškin doplnil o mladší členy. Jednalo se především o absolventy Petrohradské Divadelní akademie, katedry loutkářství. Mezi nejvýraznější osobnosti mladších členů 37
vlastní překlad
26
divadelní skupiny patřili herečky Naděžda Kareva, Nina Tarnovská, herec Sergej Jevgranov a prvotřídní herec, režisér a scénárista Vladimir Maslov.
6.4. Ruslan Raviljevič Kudašov (1972) Ruslan Raviljevič Kudašov stojí v čele divadla od roku 2006. Díky jeho práci se divadlo dostalo i v současné době do povědomí diváků, zvláště od doby, kdy byla znovuotevřena scéna pro dospělé. Ruslan R. Kudašov pokračoval v tradici hraní loutkového divadla pro děti, ale poté, co v roce 2005 uvedl představení „Vij“, jehož předlohou byla povídka N. V. Gogola, byla obnovena tradice hraní pro dospělé diváky. R. R. Kudašov je laureátem několika velice významných ocenění, mezi které můžeme zařadit „Zlatou masku“ – nejvyšší státní divadelní ocenění, „Zlatou sofitu“, kterou získal v roce 2006 za inscenaci představení „Vij“, v kategorii Nejlepší představení loutkového divadla, na tuto cenu byl nominován také v roce 2008 s inscenací „Malý princ“. V dnešní době Kudašov působí také jako umělecký vedoucí v divadle „Potudaň“ nebo také jako mistr v hereckých kurzech organizace působící při VDL. Jeho představení jsou známá i za hranicemi Ruska, např. v Bělorusku nebo Bulharsku, kde slaví ohromné úspěchy. Hry jsou zajímavé také tím, že v nich využívá různých druhů loutkového divadla: používá klasické marionety, petrušky, stínové divadlo, ale také živé herce s maskami. Je také tvůrcem jednotlivých představení, což znamená, že se neřídí pouze literárními předlohami známých autorů, ale sám hry i píše („Nebe v kufru“38 - «Небо в чемодане»). Jedná se o hry pro děti, dospělé, ale také hry univerzální. Poté co byl v roce 2006 jmenován hlavním režisérem nejstaršího loutkového divadla v Petrohradě, začal R. R. Kudašov pracovat také na založení organizace studentů při VDL. V témže roce byla tato organizace založena a od té doby studenti pod vedením 38
vlastní překlad
27
R. R. Kudašova uvedli v divadle 6 představení, která byla zařazena do stálého repertoáru divadla. Kudašov se studentům pečlivě věnuje, zkouší s nimi experimentální divadelní
představení,
snaží
se
nalézt
nový
divadelní
jazyk,
srozumitelný
pro současného diváka, ale stále ctí tradice a snaží se z nich ve tvorbě vycházet. Dále s funkcí hlavního ředitele Kudašov v divadle obnovil tradici hraní pro dospělé. Zavádí nové hry, ale stále se hrají i hry starší, jako např. „Slůně“, „Pohádka pro Emila“ od V. B. Sudaruškina. Mezi nová představení pro děti můžeme zařadit představení „Malý princ“, „Louskáček, neboli vánoční sny a přeludy Marie Štalbaumové“ nebo také „Velké putování malé jedličky“.
28
7. CHARAKTERISTIKA LOUTEK VE VELKÉM DIVADLE LOUTEK
7.1. Javajka – „loutka na tyčce“ Javajky jsou trojrozměrné loutky, které jsou vedeny tyčí zespoda. V ruštině se nazývají loutkami tyčovými. Svůj název získaly díky tyčím, kterými herec ovládá ruce loutky. Ruce loutek jsou také zajímavé tím, že je na nich mnoho kloubů a ohybů, tudíž se za pomoci tyčí dá zobrazit větší počet posunků a gest, které jsou pro člověka typické. Tento
konstrukční
systém
vychází
z loutek
wayang
a
byl
zdokonalen
S. V. Obrazcovem. 39 V prvních desetiletích ruského loutkového divadelnictví, kdy se Javajky začínají poprvé objevovat, se s těmito loutkami hrála pouze malá představení. Prvním představením, kdy na ruské divadelní scéně hrály pouze tyčové loutky, byla divadelní hra „Macbeth“.40 V 50. letech loutky pro své velice jednoduché ovládání získaly takovou popularitu, že v podstatě vytlačily klasické marionety. Nejčastěji tyto loutky zobrazují lidské postavy, zřídka zvířata.
7.2. Maňásek – Petruška Petrušky jsou nejstarším druhem loutek. Používali je již ve starověkém Egyptě k pobavení diváků. Tyto loutky měly z prvopočátku za účel zobrazovat božstva, které se obyčejní herci v představeních báli hrát. A maňásci byli řešením tohoto problému. Později se dokonce i v kostelích hrála představení, kde pannu Marii, vyobrazovaly tyto 39
Sergej Vladimirovič Obrazcov – zakladatel Moskevského centrálního divadla loutek, režisér a národní umělec 40
Zdroj: http://www.liveinternet.ru/tags/%F2%F0%EE%F1%F2%E5%E2%FB%E5+%EA%F3%EA%EB%FB/ (z 26. 2. 2011)
29
loutky. Pannu Marii v nich nazývali Marionetkou, což později dalo název klasickým loutkám marionetám. Dříve se herci s pomocí maňásků vysmívali úřadům, policii. Později se začaly vytvářet stabilní maňáskové postavy, jako Pulcinell (Ital), Polichinelle (Francouz) a ruský Petruška – Petr Petrovič Uksusov. V Rusku existovali herci – petruškovci, kteří hráli představení s maňásky. Tyto loutky jsou velice dynamické, díky svému ovládání, kdy ukazováček hercovy ruky pohybuje hlavou loutky, zatímco palec a prostředníček pohybují rukama. Nejčastěji se používají pro akční scény, kde není potřeba velkého slovního doprovodu. Představení s maňásky jsou velice oblíbená ve hrách pro malé děti, ale také v parodiích a groteskách.
7.3. Sicilské marionety („Штоковые куклы“) Řadí se do kategorie marionet. Svůj název získaly od slova „шток“, což je kovová tyčinka, kterou mají loutky připevněnou v hlavě. Loutkám vedou od rukou provázky – stejně jako u marionet, kterými herec loutku ovládá. Www stránky Loutkového divadla A. A. Bacharušina41 uvádějí, že tyto loutky mají zcela jiný charakter, kdy „Штоковые куклы“ bývají nazývány jako „вертепные куклы“ – tudíž jako loutky betlémové, které jsou vedeny tyčí zespoda (je to ovšem jiný druh než javajky) v malých mezerách, které jsou vytvořeny v pódiu. Jsou vyřezávány ze dřeva a posléze odívány do látkových šatů. Tyto loutky se v průběhu představení nehýbají, pouze pokud jejich zobrazovaná postava hovoří, mírně se kolébají. Na začátku každého představení se loutky divákovi postupně představují, aby měl přehled o postavách.
41
http://gctm.ru/branches/mo/ex/volshmir_kukly/
30
7.4. Marionety Marionety jsou nejznámější používanou formou loutek na světě. Od ostatních loutek se liší svým poměrně složitým ovládáním. Marionety se ovládají pomocí lanek shora. Toto jim dovoluje určitou svobodu pohybu, kterou samozřejmě ovládá herec, který se nazývá manipulátorem. Historie marionet sahá až do starověkého Egypta, kdy marionety sloužily k předvedení rozličných činností, jako bylo například hnětení chleba. Byly také používány pro předvedení různých rituálů. V Evropě se marionety objevovaly již kolem roku 422 př. n. l. Ovšem za rodiště marionet považujeme Itálii, kde se s marionetami hrála představení týkající se morálky a etikety. Později se s marionetami začala hrát i operní představení, v Salcburku se v divadle Salzburg Marionette Theatre hrají dodnes.
31
8. SLOVNÍČEK DIVADELNÍCH POJMŮ
А аванложа, -и (ж.) – místa v sále, která jsou před vchodem do lóže адаптация, -ии (ж.) - adaptace актѐр, -а (м.) – herec амфитеатр, -а (м.) – amfiteátr анонс, -а (м.) – oznámení, plakát (n.) антрaкт, -а (м.) – divadelní přestávka (f.) аншлаг, -а (м.) – plakát, oznámení апплодировать – tleskat аранжировка, -и (ж.) – aranžmá, úprava афиша, -и (ж.) – vývěsní, plakátovací tabule
Б балаган, -а (м.) – komediantská/jarmareční bouda (f.) балкон, -а (м.) – balkon бельэтаж, -а (м.) – první řada balkónů бенефис, -а (м.) – benefice (f.) бурлеск, -а (м.) – varieté (n.) бутафор, -а (м.) – rekvizitа, atrapа (f.) буффон, - а (м.) – vtipálek (divadelní postava, která slouží k pobavení publika) буффонада, -ы (ж.) – klauniáda
В вертеп, -а (м.) – loutka, se kterou se hrála představení na biblické motivy 32
водевиль, -я (м.) – estráda (f.), varieté (n.)
Г галѐрка, -и (ж.) разг. – horní řada v divadelním sále гастролировать – hostování v divadle гастроль, -и (ж.) – divadelní zájezd герой, -я (м.) – hrdina грим, -а (м.) – maska (f.), líčidlo (n.) гротеск , -а (м.) – groteska (f.)
Д дебютант, -а (м.) – začátečník дебютировать – debutovat действие, -я (ср.) – dějství декоратор, -а (м.) – aranžér драматический театр (м.) – činoherní divadlo (n.) дублѐр, -а (м.) – dabér дублировать – dabovat
З занавес, -а (м.) – opona (f.) зритель, -я (м.) – divák зрительный зал, -а (м.) – hlediště (n.)
И интермедия, -и (ж.) – mezihra 33
К картина, -ы (ж.) – obraz (část děje ve hře) (m.) клака, -и (ж.) – potlesk (m.) колосники (м.) – horní část scény, sloužící k zavěšování kulis a dalších potřeb pro představení комик, -а (м.) – komik кукла, -ы (ж.) – loutka кулиса, -ы (ж.) – kulisa
Л лирик, -а (м.) – divadelní postava, která hraje lyrické hrdiny (f.) ложа, -и (ж.) – lóže (n.)
М маска, -и (ж.) – maska, škraboška мелодрама, -ы ( ж.) – melodrama (n.) мелопея, -и (ж.) – recitativ (m.) мим, -а (м.) – mim мистерия, -и (ж.) – mystérie мюзик-холл, -а (м.) – kabaret
Н напряжение, -я (ср.) – napětí
О одевальщик, -а (м.) – kostymér 34
П партер, -а (м.) – přízemí (v divadle) (n.) перчаточные куклы – palcové loutky (maňásci) петрушка, -и (м.) – petruška, hlavní postava ruských loutkových představení подмосток, -тка (м.) – scéna (f.) постановка, -и (ж.) – inscenace премьер (премьерша), -а (-и) (м.) – herec/herečka, který má vedoucí postavení ve skupině lidí, hrajících hlavní role премьера, -ы (ж.) – premiéra; uvedení hry примадонна, -ы (ж.) – primadona пьеса, -ы (ж.) – divadelní hra
Р разрыв, -а (м.) – zlom (v ději) рамка, -и (ж.) – rámec představení (m.) рампа, -ы (ж.) – rampa s osvětlením jeviště, nachází se na zemi расстановка, -и (ж.) – uspořádání (n.) режиссѐр, -а (м.) – režisér резонѐр, -а (м.) - komentátor děje репертуар, -а (м.) – repertoár репетиция, -ии (ж.) – zkouška реплика, -и (ж.) – replika речитатив, -а (м.) - recitativ
С сайнет, -а (м.) – skeč (krátká hra s vtipnou pointou) (f.) скетч, -а (м.) – skeč (f.) 35
солилоквий, -ия (м.) - monolog солист, -а (м.) - sólista соти (нескл.) – fraška спектакль (домашний), -я (м.) – představení domácí (n.) спектакль (студийный), -я (м.) – představení studiové (n.) станс, -а (м.) – strofa (f.) стилизация, -ии (ж.) – stylizace суфлѐр, -а (м.) – nápověda (f.) сцена, -ы (ж.) – jeviště (n.) сценарий, -ия (ср.) – scénář (m.) сценарист, -а (м.) – scénarista сюжет, -а (м.) – děj
Т театроведение, -ия (ср.) – divadelní věda (f.) театр-передвижка, -и (м.) – putovní divadlo (n.) тема, -ы (ж.) – motiv (m.) технолог, -а (м.) – výrobce (např. loutek) тирада, -ы (ж.) – pasáž трагедия, -ии (ж.) – tragédie тростевые куклы – loutky na tyčce (javajky) труппа, -ы (ж.) – divadelní soubor (m.) трюм, -а (м.) – místnost pod scénou (f.)
Ф фарс, -а (м.) – fraška (f.) 36
фигура, -ы (ж.) – postava
Х характер, -а (м.) – charakter хор, -а (м.) – sbor хореография, -ии (ж.) – choreografie худрук (художественный руководитель), -а (м.) – umělecký ředitel
Ч чтец, -а (м.) - předčitatel
Ш ширма, -ы (ж.) - zástěna штоковые куклы – sicilské marionety
Э экспозиция, -ии (ж.) – výstava экспромт, -а (м.) – improvizované představení (n.) эпизод, а (м.) – epizoda (f.) эпилог, -а (м.) – epilog эпический, -ая, -ое – epický
Я ярус, -а (м.) – řada (f.)
37
9. ZÁVĚR
Velké divadlo loutek v Petrohradě existuje již od roku 1931, za celou dobu jeho existence se v jeho čele obměnilo několik významných představitelů, díky kterým se pověst divadla rozšířila po celém Rusku a dokonce i za hranice. V dnešní době divadlo funguje pod vedením hlavního režiséra Ruslana Raviljeviče Kudašova. Za dobu působení divadla vznikly také loutkové kurzy, které fungují pod záštitou jak Velkého divadla loutek, tak i petrohradské Akademie divadelního umění. Studenti mají možnost tyto kurzy navštěvovat již pět let. V tomto období studenti již sami vytvořili 6 divadelních her, které se zařadily do stálého repertoáru divadla. Herci Velkého divadla loutek se také v posledních letech věnují vlastnímu projektu, který se nazývá „Divadelní záchranka“ («Театральная неотложка»). V rámci tohoto projektu divadelníci navštěvují nemocnice, kde hrají představení pro nemocné děti. Pokud je dítě natolik nemocné, že na představení nemůže dojít, herci je po hře navštíví a dítě dostane svou vlastní loutku. Tento projekt divadla má obrovský úspěch a v roce 200842 se stal součástí městského programu „Kulturní metropole“. Podle našeho názoru je přínos této petrohradské scény pro dnešního diváka velký. Široké spektrum jejího zaměření dovoluje divákovi vybrat si představení přesně podle svých představ. Divadlo je ale primárně zaměřeno na dětského diváka, pro kterého je učena většina her. Jedná se především o hry s pohádkovými motivy. Režiséři zpracovávají hry i podle předloh světových autorů. V repertoáru představení pro děti nechybí jména autorů, jako např. Antoine de Saint-Exupéry a jeho „Malý princ“, E. T. A. Hoffmann – „Louskáček“ nebo H. Ch. Andersen a jeho pohádka „Ošklivé káčátko“. Hrají se ale také hry vytvořené pro ruskou divadelní scénu významným režisérem Viktorem Borisovičem Sudaruškinem. Díky tomuto režisérovi, herci a tvůrci her pro děti se divadlo proslavilo v Evropě, a dokonce i v Africe (představení „Slůně“). Na scéně se objevuje jeho představení „Pohádka pro Emila“. 42
http://www.puppets.ru/pressa.php?show=pressa&id=85
38
Pro dospělého diváka je v současnosti v divadle připraveno 12 představení. Některá z nich také vycházejí z děl světoznámých autorů. Jedná se o inscenace „My“ na motivy antiutopického románu J. I. Zamjatina nebo „Vij“ podle povídky N. V. Gogola. Současný hlavní režisér divadla, Ruslan Raviljevič Kudašov, získal za inscenaci „Vij“ nejvyšší petrohradské divadelní ocenění „Zlatá sofita“. Divadlo v letošním roce úspěšně zahájilo svou 80. sezónu stále pod vedením Ruslana R. Kudašova.
39
10. RESUMÉ (РЕЗЮМЕ)
Задачей
настоящего
сочинения
является
описание
работы,
истории
и значительных лиц одного из самых известных кукольных театров в России – Большого театра Кукол. В работе мы описали, какие этапы оно проходило, с именами каких творческих деятелей оно было связано, после того мы решили описать историю Большого театра кукол в Санкт-Петербурге, организации, возникнувшие при этом театре, также мы указали значительные лица, которые повлияли на развитие театра. Кукольный театр имеет в России давнюю традицию.
Из-за того, что Россия
находится на перекрестке Европы и Азии, здесь сталкивались различные культуры, значит
на
российское кукольное искуcство оказали
влияние
европейские и азиатские артисты, которые переезжали через страну.
Первые
официальные исторические источники происходят из 19-ого века, когда русские кукольники владели техникой двух видов кукольного театра – это была техника ведения кукол на нитках (марионеток) или перчаточных кукол (Петрушек). Петрушки являлись в России очень популярными. У них долговременная традиция. В России ходили по улицам петрушечники, которые ходили с места на место и показывали свои спектакли, длинною около 20-30 минут. Петрушки разыгрывали свои монологи по темам, которые интересовали людей – это была политика и социальные проблемы. Но так было не всегда. Иногда Петрушка воспитывал детей, говорил о различных ситуациях, в которых не знал, как себя вести, а его друг шарманщик ему всегда отвечал советами. После первой мировой войны ситуация с Петрушкой изменилась. Взрослая публика его уже не хотела видеть, и он постепенно потерял своих зрителей. Тогда и появилась традиция давать спектакли для детей. Дети – это признательные зрители. Марионетки пришли в Россию уже в первой половине 18-ого века, когда их здесь привезли кукольники из европейских стран. Значит, у них нет такой традиции, как у петрушек. Если бы мы перелистали некоторые объявления в афишах 18-ого 40
века, то узнали бы несколько фактов: с марионетками работают иностранцы, играют разговорные пьесы, и в отличие от Петрушек,
актѐры для своих
представлений снимают залы в городских домах. Марионетки после некоторого времени стали национальными куклами, их уже ведут русские актѐры и их можно увидеть повсеместно: на ярмарках, в театрах, на улицах. О последнем этапе народного кукольного искусcтва в России мы знаем уже от народных художников, каким был например Иван Афиногенович Зайцев, изготовитель кукол, которые сегодня находятся в музее. Его куклы уникальны тем, что Зайцев их изготавливал в одном экземпляре. Жена Зайцева шила для кукол традиционную одежду. Важным шагом для кукольного искусства было то, что в 20-ом веке открывались театры, где героем не человек, а кукла. Самым известным театром до сих пор является театр, который основал Сергей Владимирович Образцов в Москве. Наш Большой театр кукол был основан также в 20-ом веке, точнее в 1931 году в Санкт-Петербурге несколькими артистами, которые хотели ввести традицию кукольного искусства также в вышеуказанный город. В то время было очень трудно основать кукольный театр. Многие артисты пробовали, но им не удавалось. Если театр и открывался, то он не удостаивался внимания публики. Но БТК это удалось и, он начал работать под приютом Дома коммунистического воспитания детей Смольнинского района. Пока он был ещѐ маленьким театром, в нем собираются талантливые люди и по прошествии времени он получает название Второй ленинградский кукольный театр, и одновременно статус государственного театра. В жизни театра были и трудные моменты, с которыми театр должен был бороться. Одним из таких моментов была Великая отечественная война в 1941 – 1945 годах. Тогда театр эвакуировали в Сибирь, где спектакли проходили только в больницах или в ангарах, удостаиваясь внимания публики. При первой возможности театр 41
вернулся в Санкт-Петербург. Среди значительных художников данного периода мы можем включить таких артистов, как Илья Альперович, Валерий Киселев и братья Корсаковы. В 1954 году в театре ставятся спектакли рассчитанные на взрослого зрителя, до сих пор в театре происходили только игры для детей. Открытие новой сцены было очень хорошей идеей. Первым представлением была «12-ая ночь» Вильяма Шекспира. Благодаря спектаклям для взрослых, театр успешно гастролирует по всей стране. Самым известным стала пьеса «Прелестная Галатея», у которой было больше одной тысячи реприз. В этот период театр получает свое настоящее название – Большой театр кукол. В то время театром руководит известный режиссѐр Михаил Михаилович Королѐв, который стремится продолжать традицию спектаклей для детей.
Под его
руководством театр становится известным по всей стране, благодаря решению перейти от старой традиции к новой – исполнения пьес для взрослых зрителей. Многие пьесы стали очень популярны. Под руководством Королѐва в театре работает очень талантливый человек – Виктор Борисович Сударушкин. После смерти Королѐва он возглавляет театр, и тогда начинается «золотой век» Большого театра кукол. С этим именем связанно много успехов БТК, не только в России, но и за границей. Пьесы Сударушкина игрались в 18-ти странах мира, а также в городах бывшего Советского союза. На международных театральных фестивалях он получил самые высокие награды. Его постановки имели большой успех также дома, на сцене были поставлены пьесы, как для детей, так и для взрослых. Среди самых известных пьес
считается пьеса «Слонѐнок», которая была поставлена также
в Африке. Его искусство считали «театральным искусством высшего класса». Виктор Б. Сударушкин вырос на сцене БТК и уже с детства он хотел заниматься работой в театре. После окончания учѐбы на режиссерском факультете он начал
42
писать спектакли для кукольных театров. Например, пьесу «Слонѐнок» он написал первой и она ему принесла всемирную известность. В связи с пятидесятой годовщиной и с успехами связанными с развитием театральной сцены, Сударушкин получил «Знак почета» в 1981 году. После смерти выдающегося режиссѐра, БТК у театра было несколько режиссеров, на сегодняшний день, самым интересным из них является режиссѐр театра Руслан Равилевич Кудашов. Руслан Р. Кудашов возглавил театр в 2ОО6 году. Он в театре работал уже раньше и стал известным после постановки пьесы «Вий» по рассказу Н. В. Гоголя. Этой инсценировкой начинается традиция представлений для взрослых зрителей. Руслан Р. Кудашов за вышеуказанную пьесу получил награду «Золотой софит», которая является самой значительнейший наградой в Санкт-Петербурге. Руслан Кудашов также может гордится студентами из своей мастерской. С 2006ого года в Санкт-Петербурге действуют курсы кукольного театрального искусства при БТК. Руслан Кудашов ведѐт занятия прежде всего у студентов, которые сейчас находятся в пятом курсе. Работа идет в направлении экспериментального театра, который базируется на классике. Студентам его курса уже удалось дать 6 представлений, которые постепенно вошли в постоянный репертуар театра для взрослого зрителя. В настоящее время в театре поставлено 19 спектаклей для взрослой публики и 9 спектаклей для детей. В нашей работе мы хотели показать читателям и любителям кукольного театра и театра вообще, что куклы всѐ ещѐ имеют свое место в театральном искусстве, но их традиция уже не такая, какой была в прошлом. БТК работает прежде всего для людей, об этом свидетельствует факт, открытия в 2008 году проекта «театральная неотложка». Речь идѐт о проекте, когда театр 43
дает представления в детских больницах. Это бюджетный проект, который является частью городской программы «Культурная столица» - целью которой является повысить культурную уровень горожан.43 В конце бы мы хотели выразить надежду, что БТК будет работать также в дальнейшем и добьется новых творческих успехов. По моему мнению, театральная кукольная сцена нужна зрителю, для того чтобы они узнали и о других сферах и возможностях театрального искусства. БТК в настоящем году открыл уже 80-тый и успешный сезон с режиссѐром Русланом Равилевичем Кудашевым и творческим коллективом: Галиной Бызгу, Яной Туминой, Александром Журалевым и др.
43
http://www.puppets.ru/pressa.php?show=pressa&id=85
44
11. ANOTACE
Příjmení a jméno autora:
Edita Hrbáčková
Název katedry a fakulty:
Katedra slavistiky, Filozofická fakulta
Název diplomové práce:
Prezentace ruské divadelní scény – Velké divadlo loutek v Petrohradě
Vedoucí práce:
PhDr. Milena Machalová
Počet znaků:
57 101
Počet příloh:
0
Počet titulů použité literatury:
32
Klíčová slova:
divadlo loutky historie divadla režiséři
Hlavním úkolem práce „Prezentace ruské divadelní scény“ je především shromáždění a analyzování dokumentů, které jsou zveřejněny na internetu, ale také představení scény Velkého divadla loutek v Petrohradě českému divákovi. V práci jsme se zaměřili právě na toto divadlo, jelikož loutková divadelní scéna je netradiční a originální. Součástí práce je jak uvedení do vývoje loutkového divadla v Rusku, tak do vývoje Velkého divadla loutek v Petrohradě. Jsou uvedeni i jeho nejvýznamnější představitelé.
45
12. ZDROJE http://armih.ru/vertep/kukli (navštíveno 26. 2. 2011) (online) http://clubs.ya.ru/4611686018427398066/replies.xml?item_no=315928 (navštíveno 26. 2. 2011) (online) http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Anorov%C3%A1_revoluce
(navštíveno
15.
3.
2011) (online) http://cs.wikipedia.org/wiki/Marioneta (navštíveno 26. 2. 2011) (online) http://dic.academic.ru/dic.nsf/ogegova/245666 (navštíveno 26. 2. 2011) (online) http://gctm.ru/branches/mo/ex/volshmir_kukly/ (navštíveno 26. 2. 2011) (online) http://history-toils.ru/perchatochnye-kukly-marionetki-i.html (navštíveno 26. 2. 2011) (online) http://ifteatr.org.ua/load/mekhanika_upravlenija_kukloj_marionetkoj/11-1-0-124 (navštíveno 26. 2. 2011) (online) http://jollity.narod.ru/dolls.html (navštíveno 21. 3. 2011) (online) http://peterburg2.ru/restplaces/729.html (navštíveno 26. 2. 2011) (online) http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%90%D0%A5%D0%95_(%D1%82%D0%B5%D0% B0%D1%82%D1%80) (navštíveno 21. 3. 2011) (online) http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9A%D1%83%D0%BA%D0%BE%D0%BB%D1%8 C%D0%BD%D1%8B%D0%B9_%D1%82%D0%B5%D0%B0%D1%82%D1%80 (navštíveno 15. 3. 2011) (online) http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A1%D0%B2%D0%B5%D1%80%D0%B4%D0%B B%D0%BE%D0%B2,_%D0%AF%D0%BA%D0%BE%D0%B2_%D0%9C%D0%B8 %D1%85%D0%B0%D0%B9%D0%BB%D0%BE%D0%B2%D0%B8%D1%87 (navštíveno 15. 3. 2011) (online) http://www.afisha.ru/spb/theatre/15878467/ (navštíveno 7. 2. 2011) (online) 46
http://www.akhe.ru/rus/about.html (navštíveno 21. 3. 2011) (online) http://www.anichkov.ru/gdtu/olimp/art/Sydarushkin (navštíveno 15. 3. 2011) (online) http://www.citywalls.ru/house763.html (navštíveno 15. 3. 2011) (online) http://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=56475 (navštíveno 26. 2. 2011) (online) http://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=40700 (navštíveno 26. 2. 2011) (online) http://www.goldensofit.ru/news/ (navštíveno 4. 4. 2011) (online) http://www.liveinternet.ru/tags/%F2%F0%EE%F1%F2%E5%E2%FB%E5+%EA%F3 %EA%EB%FB/ (navštíveno 26. 2. 2011) (online) http://www.newslab.ru/afisha/theater/394 (navštíveno 26. 2. 2011) (online) http://www.ped.vslovar.ru/1773.html (navštíveno 15. 3. 2011) (online) http://www.petergen.com/newsarticles/Kukolnyy_teatr_v_Rossii_istoriya_i_sovremenn ost_001.htm (navštíveno 21. 3. 2011) (online) http://www.puppets.ru/content.php?show=history_theatre (navštíveno 7. 2. 2011) (online) http://www.puppets.ru/content.php?show=history_zdanie (navštíveno 3. 3. 2011) (online) http://www.puppets.ru/content.php?show=kudashov (navštíveno 4. 4. 2011) (online) http://www.puppets.ru/content.php?show=studio (navštíveno 22. 3. 2011) (online) http://www.puppets.ru/people.php?show=people&id=46 (navštíveno 15. 3. 2011) (online) http://www.puppetsnow.com/marionettes.html (navštíveno 26. 2. 2011) (online) http://www.shop4mama.ru/shop/soft_advance_toys/glove_dolls/ (navštíveno 26. 2. 2011) (online) 47
http://www.teatr.gorodovoy.spb.ru/theatre/680849.shtml (online)
48
(navštíveno
7.
2.
2011)
